Hloubky zimy 12
11. říjen 2010 | 21.14 |
HLOUBKY ZIMY
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola : 12
Kapitola dvanáct
-
Sny a realita
-
Hermiona ho popadla za ruku a otočila, aby se jí díval do tváře.
"Harry, prosím, mluv s námi. Snažíme se ti pomoct."
Na tváři měla prosebný výraz a Ron, který stál hned za ní, měl ve tváři zmatení a starost. Harry se opět odvrátil, jen aby na svém rameni pocítil ruku. Oči Albuse Brumbála byly zality slzami. Díval se na něj s lehkým, ale děkovným úsměvem na rtech. Scéna kolem nich se změnila z přelidněné chodby v nemocniční bílé stěny a kolem bylo mnoho postelí. Na jedné z nich ........
......Severus Snape.....
"Uzdraví se a bude v pořádku," řekl mu Brumbál. "Zachránil jsi mu život."
Severusovo tělo se začalo měnit a náhle bylo celé zakrvácené a polámané .... Rudé vlasy na bílém sněhu vynikaly. Zpod těla se řinula krev... Bílá tvář, úplně bez pih......
Ron.....
"Né!" Harry zakřičel a natáhl ruku, aby se dotkl svého přítele. V cestě mu však stála postava a bránila mu v záchraně Rona. Harry s tou postavou bojoval, ale ona zůstávala na místě a říkala mu:"Je pozdě Harry. Je mrtvý."
Obraz se změnil. Nyní byla v nemocnici tma.
-
Harry se nemohl přinutit k radosti nad záchranou svého učitele lektvarů. Jeho nenávist k tomuto muži rostla s každou přibývající vteřinou - proč byl schopen zachránit Snapea, když nebyl schopný zachránit Rona? To by se nejlepšímu příteli nemělo stát.
..
Nenávist a temnota naplňovaly jeho srdce, když se scenérie začala měnit. Obklopovala ho temnota, krev, výkřiky - čarodějové a čarodějky bojovali jeden proti druhému ve válce, která jak se zdálo neměla konce. Lidé umírali, děti, ženy, muži, sestry, bratři, dcery, bratranci, synové, matky a otcové, přátelé a nepřátelé.
Ti všichni umírali...
-
Harry slyšel výkřiky všech ve své hlavě. Jeho nenávist k Voldemortovi a jeho Smrtijedům rostla. Pak se objevila Hermiona. Harry se jí vytrhl.
"Nic se neděje," řekl. Voldemort nebyl jejich problém, byl jen jeho samotného. Tak to bylo předurčeno již od doby, kdy byl malé batole. Sny - vize, noční můry tohle pojmenování se k nim hodilo spíš - byly jeho problém a ne jeho nejlepších přátel.
"Ale děje Harry!" křičela za ním Hermiona, jak od ní odcházel. "Budeš nám to muset dříve nebo později stejně říct."
Ronův hlas mu zněl v hlavě, dotek ducha a hrozivá připomínka minulosti. "Harry, nemůžeš nést tíhu celého světa na svých ramenou. Nech nás ať ti pomůžeme. No tak kamaráde."
Harry odvrátil pohled, a když ho opět zvedl, Ron byl pryč. Jediná věc, která ho obklopovala, byla temnota. Nikde nekončící temnota...
-
První, co si začal uvědomovat, byl nepříjemný pípavý zvuk. Jeho hlava se naplnila bolestí, jak mu nervy z celého těla posílaly informaci, že s nimi špatně zachází. Dávaly mu to nemilosrdně znát ukrutnou bolestí.
Dokázal otevřít jen jedno oko. Zjistil, že je v tmavém pokoji, svit měsíce pronikal dovnitř škvírou v závěsech. Bledá blonďatá hlava spočívala na okraji postele. Na Harryho ruce zabalené v obvazu ležela bílá ruka.
-
Dostavila se vzpomínka na dům v plamenech padající na Harryho. Vzpomněl si jak přiběhl k domu a uviděl kouř valící se z okna obývacího pokoje, jak běžel po schodech, hledání klíčů, vpád do bytu. To všechno v závodu s časem a nadějí. Kouř, který mu naplnil plíce. Plameny, které mu olizovaly kůži a oblečení a také ničily všechno, co vlastnil. Vzpomněl si na Draca ležícího na zemi v obýváku, schouleného jako zlomenou panenku. Slyšel jeho hlas, tak chraplavý a bolestivý.
"Harry.... Proč......"
-
Jak mohl Draco věřit tomu, že by pro něj nepřišel? Samozřejmě, nebyli přátelé - pokud si tak mohli vůbec říkat - příliš dlouho, ale zajisté - Harry měl o Draca upřímnou starost. Myslel si snad Draco, že si záchranu nezaslouží?
"Proč..."
"Je příliš pozdě Harry. Je mrtvý."
Tohle se už stalo nesčíslněkrát. Harry neměl chuť to slyšet ještě někdy znovu. Bylo tak jednoduché porozumět jeho odpovědi na otázku "Proč?", když jste se podívali na Harryho minulost. Ale Draco nerozuměl. Draco zmizel tu samou noc, kdy byl Ron nalezen mrtvý. Mnoho lidí věřilo, že za tou vraždou je Draco, ale Harry tomu nevěřil již tenkrát. A když se potom Brumbál za něj postavil, nezůstala tu už ani ta nejmenší pochybnost. Draco Malfoy to neudělal.
-
Jeho mozek byl stále ještě příliš vyčerpaný, aby nad tím přemýšlel. Tak se jeho mysl vrátila k tomu, co se událo v hořícím apartmá.
Nechal Draca spadnout z balkónu. Byl to jediný způsob, ale přesto to byla ta nejtěžší věc, kterou ve své životě udělal. A že on toho ve svých dvaadvaceti letech udělal mnohem víc, než leckdo jiný za celý život. Takhle vložit svoji důvěru do cizích rukou - uvnitř se celý otřásl nad tou myšlenkou.
-
Pomalu zvedl paži, bolest mu projela celým tělem, ale on pokračoval. Byla to ta ruka, kterou Draco předtím držel. Harry jí natáhl k Dracově hlavě a pomalu prsty hladil platinově světlé vlasy a tvář. Cítil neskonalou úlevu, když položil ruku zpátky tam kde byla předtím, ale ten dotyk Draca konečně učinil opravdovým. Mohlo také být jen výplodem jeho fantazie, že muži dole chytili Draca, když ho pustil z balkonu. Ale po doteku byl Draco skutečný. Skutečný a zřejmě v pořádku.
"Jsem rád, že jsi v pořádku," zamumlal Harry. Slova nebylo slyšet, ale na tom nezáleželo, protože by je stejně nikdo neposlouchal.
Pak zavřel oči a uvolnil celé tělo. Jeho mysl se uzavřela a poslala ho do světa snů, ještě před tím, než měl vůbec čas si to uvědomit.
.................................................................
Když se znovu probral, zase bylo slyšet to protivné pípání. Tělo ho stále bolelo a vidět mohl jen jedním okem. Lehce si povzdechl, neodvážil se pohnout, bál se že by se bolest zvětšila. Koutkem oka uviděl Draca v kolečkovém křesle u okna.
"Da o," dokázal ze sebe vypravit, ale i to stačilo a Dracova hlava se zvedla tak prudce, že bylo skoro slyšet jak mu křuplo za krkem.
"Harry," zvolal a přesunul se od okna k posteli. Harry si všiml bílého obvazu na jeho levé ruce. A na tváři bylo vidět pár blednoucích odřenin a šrámů, ale ty se zdály skoro zahojené.
-
To přinutilo Harryho přemýšlet, jak dlouho byl vlastně v bezvědomí. Draco se natáhl pro sklenici vody, která stála na stolku vedle postele. Přidržel ji Harrymu u úst. Harry se napil a nechal tekutinu, aby mu svlažila krk. Hlavou mu proběhla myšlenka, jak se jejich role obrátily.
"Dě ..kju," zamumlal. V krku ho stále pálilo. Cítil se unavený, i když řekl jen tři slova a napil se trochy vody.
"Měl bys odpočívat," poradil mu Draco a věnoval Harrymu úsměv."Ty jsi tedy vážně hrdina: zachráníš mě a ještě máš tolik štěstí, že to přežiješ taky." Tvrdě se zasmál, ale znělo to spíš jako omluvný úsměv.
"Občas jsi vážně hloupej, Pottere." Harry ho sledoval, jak zatřásl hlavou a přemýšlel jestli ta slova byla míněna tak laskavě, jak vyzněla.
-
Draco se odmlčel a vypadalo to, že přemýšlel, jestli má mluvit dál nebo ne. Když pak pokračoval, Harry porozuměl, proč tak váhal. Mluvil velmi potichu, když oznamoval: "Tvůj byt byl kompletně zničený a taky celá budova shořela."
Harrymu se sevřelo srdce, když si to zkusil představit. Jeho byt, všechny věci, které nashromáždil za poslední roky - to všechno bylo pryč. Bylo zvláštní, jak oheň může obojí - udržet tě naživu, ale i život vzít. V Bradavicích je oheň vždy zahříval. A teď ten samý živel zničil všechno, co měl.
Podíval se na Draca.
Možná, že ne všechno.
Draco byl stále naživu a on sám také. To se musí počítat. Věci se konec konců nahradit daly. Lidé, se nahradit nedali. Harry to věděl až příliš dobře.
-
"Je mi líto... je mrtvý."
"Ne... on nemůže být....."
"Umř... někd..?" zeptal se a bál se odpovědi.
"Ne, nikdo jiný zraněný nebyl," odpověděl mu Draco."Vypadá to, že při nás stála madam Štěstěna. V domě byla jen jedna paní, když bomba vybuchla. Ale bydlela v prvním patře a byla schopná se dostat ven sama."
Harry si letmo vzpomněl na paní, která vyběhla z domu, když on tam vcházel. Jeho mysl ale nad tím nepřemýšlela, zaměstnávalo ji to další, co Draco řekl.
"Bomba?" opakoval. Nemyslel na to, co požár způsobilo. Ale když si vzpomněl na hlasité -prásk-, které slyšel v restauraci, bylo jasné, že za tím musela být bomba. Opět musel děkovat bohu, že oba byli v pořádku.
-
"Policie prozkoumává trosky," vysvětloval Draco. "Ale zatím nic nenašli."
"Ale - kdo?" zeptal se zamračeně.
"To nikdo neví. Myslím si, že si s tebou budou chtít promluvit, až ti bude líp."
Harry lehce kývl. Chtěl o tom přemýšlet a přijít na to - chtěl vědět kdo vyhodil jeho byt do povětří a skoro zabil jeho i Draca. Jeho mozek, ale neudržel jedinou myšlenku déle, než pět vteřin, jak byl vyčerpaný.
"Harry, měl bys odpočívat nebo mi sestra utrhne hlavu," řekl Draco, uchopil ho za ruku a lehce stiskl.
Pak ji pustil, poodjel křeslem od postele a zamířil ke dveřím. Lehce je otevřel. Byly to nemocniční dveře a u těch se přepokládalo, že se budou otevírat lehce. Právě v okamžiku, kdy se jimi snažil projet, Harry zavolal jeho jméno.
"Draco?"
"Ano?" zastavil se ve dveřích a podíval se zpátky na Harryho.
"Stál jsi za to," dokončil Harry jemně.
Kdyby byl Harry blízko Draca, viděl by, jak mu v šedých očích prolétl záblesk emocí. Byl ale příliš daleko, a tak to vidět nemohl. Místo toho jen viděl, jak se Draco na okamžik zastavil, než vyjel tiše a bez odpovědi ze dveří.
.....................................................
Když se Harry opět probudil, byli v pokoji Darius a Myra. Myra měla uslzené oči a seděla na křesle vedle Harryho postele. Darius vypadal unaveně s linkami obav ve tváři.
"Dobrý ráno," řekl napůl v žertu Harry, jeho hlas byl sotva slyšitelný šepot.
"Harry!" vykřikla Myra a zdálo se, že ho chce obejmout, ale věděla, že nemůže. Místo toho se na něj přísně podívala. "Už nás takhle nikdy neděs, Harry."
"Omlouvám se," rošťácky řekl Harry a usmál se."Neudělal jsem to schválně."
"Stejně, kamaráde, tohle dělat nemůžeš, není to dobré pro naše zdraví," přidal se Darius, když se nad ním nahýbal a opatrně mu nasadil brýle.
-
Harryho úšklebek sílil, ale odřeninám na jeho tváři se to nelíbilo. Pokusil se protáhnout, ale projela jím bolest.
"Děje se něco Harry?" obávala se Myra.
"Ne, jen - víš, popáleniny a všechno," odpověděl a slabě kašlal bolestí.
"Máme zavolat sestru?"
"Ne, to je dobrý." Harrymu se vrátil dech."Kde je Draco?"
"Je venku a pravděpodobně pije kafe. To je to jediné, co dělá celý den, když nesedí tady." Oznámila mu Myra a smála se.
-
Harry zafuněl a uvědomil si, že to neměl dělat. Bolela ho prsa a záda. Pro klid svých přátel, ale bolest nedal znát. "Skvělý, teď budu mít na krku kafe-holika."
Darius i Myra se na něj usmáli. Po krátké pauze se ho Myra zeptala. "Proč jsi to udělal?"
"Udělal co?"
"Šel najít Draca. Proč si nepočkal na hasiče, až přijedou a dostanou ho ven?"
"Hasiči tam ještě nebyli, když jsem dorazil," řekl Harry a hlas mu sílil."Věděl jsem, že je nahoře a chtěl jsem ho odtamtud dostat. Pokud bych to neudělal, byl by teď mrtvý. Je to tak těžké pochopit?"
Myra rychle zatřásla hlavou a trochu se zamračila. "Ne, ne, já... nemyslela jsem to špatně. Já jen - zajímalo mě to. P-předpokládám, že bych něco takového neudělala."
-
Harry se na ní pozorně díval. Vypadala upřímně, a jak Harry věděl, nikdy mu ještě nelhala. Rozhodl se, že je prostě jen zvědavá.
"Udělala," řekl konečně a podíval se jí do očí." Kdyby šlo o někoho, o koho se staráš. Pak v takových chvílích neuvažuješ, prostě to uděláš."
"Přemýšlíš ty vůbec někdy?" žertoval Darius.
Harry na něj hodil pohled. "Dík, jsi tak milý."
"Hej, to já vím," smál se Darius. A po krátké odmlce pokračoval. "Jsem rád, že jsi tam byl. Ne, že jsi byl raněný, samozřejmě, ale jsem rád, že je stále naživu."
Myra kývla. Přiškrceným hlasem řekla. "Nechci ani pomyslet na to, kdybys tam nedorazil včas."
-
"Hele, neměl jsi v tu dobu rande? Jaký to bylo? Tak strašný, jak jsi očekával nebo alespoň trochu dobrý?" zeptal se Darius, když si na to náhle vzpomněl.
"Bylo to tak strašný, jak jsem předpokládal," potvrdil Harry. "Vypadalo to, jako kdyby měla připravený seznam otázek, když jsme začali o něčem mluvit."
Myra naklonila hlavu. "A ty jsi jí jen tak opustil uprostřed rande?"
"Odešla na toaletu, než se to stalo. Tak jsem jednoduše zaplatil a běžel domů."
Myra se natáhla a pohladila ho po vlasech. "Někdy jsi prostě úžasný, Harry Evansi."
Harry se lehce usmál a začervenal po Myřině chvále.
"Tak... mám najít Draca?" zeptala se Myra.
"Já - jo, najdi," souhlasil.
"Pak ho jdu najít." Myra se postavila. Naklonila nad Harrym a dala mu pusu na čelo. Začal se červenat ještě víc. Ona se na něj jen zakřenila. "Vypadáš jako malý školáček. No, spíš jako školáček, co se popral."
-
Harry se usmál a sledoval, jak opouští pokoj. Pak se obrátil na Daria, který také sledoval zavírající se dveře.
"Mám tě taky popálit, aby tě pohladila po vlasech a políbila?" škádlil ho Harry. K jeho překvapení se na Dariových tvářích objevil ruměnec.
"Ne," odpověděl vyhýbavě.
"Oh, vážně?" zeptal se Harry a mírně naklonil hlavu. "D., nevěděl jsem, že jsi se zakoukal do Myry."
"Já se do Myry nezakoukal," odporoval, ale sílící ruměnec prozrazoval něco jiného.
"No tak vysyp to," zajímal se. "Jak dlouho to trvá?"
"Já nejs - " pod Harryho zkoumavým pohledem začal Darius koktat. "Já jen - já ne - nevím. Je prostě - jiná."
"Myslíš jiná než ty blonďaté fifleny jménem Blossom, Kimberly nebo Pamela?" zeptal se Harry a zvedl obočí. "Tak to musím souhlasit, že je jiná. Pro začátek - Myra má mozek. A taky mi něco říká, že kdybys měl napsat list Myřiných kvalit, netrvalo by to moc dlouho a měl by jsi ho během chvilky plný."
Darius zavrčel: "A kdybych měl vyjmenovat zápory, bylo by jich taky dost, děkuju pěkně. Pro začátek je to Semetrika ´všechno vím a znám´."
-
"Věř mi, že ona je noční můra."
Ronova slova z jejich prvního ročníku se vrátila, aby ho pronásledovala. Škádlivý úsměv z jeho tváře zmizel. Harry si vzpomínal jak často Ron Hermionu nazýval semetrikou, která všechno ví, i dlouho potom, co se stali přáteli.
"Harry?" zeptal se Darius s obavou v hlase.
Harry zamrkal. "Promiň. Já jen - to nic. Co jsi povídal?"
"Možná bych tě měl nechat odpočívat," navrhl nejistě Darius. Pak se ale rozzářil: "Ačkoliv vůbec nechápu, jak bys mohl být unavený, když jsi prospal pět dní."
Harry na něj zíral. "Já byl mimo celých pět dní?"
Darius kývl. "Přivezli tě sem ve čtvrtek a probral ses minulou noc - v úterý. Pět dní."
Harry znova zamrkal. "Aha."
"No, stejně - asi bych tě měl nechat odpočívat. Vypadáš, že to potřebuješ."
"Ty se jen chceš jednoduše vyhnout konverzaci o tvém náhlém zájmu o naší dámskou přítelkyni."
"Samozřejmě," odpověděl lehce Darius.
-
Pak se ozvalo zaklepání a dveře se otevřely. Objevili se v nich Myra a Draco. Myra tlačila Dracovo kolečkové křeslo.
"Tak, tady je náš kafe-holik," smála se.
"Každá skupina by jednoho měla mít," šklebil se Draco. "Jsem rád, že jsi vzhůru, Po- Harry. Už mě začínalo mě nudit tě pořád pozorovat, jak spíš."
"Ty jsi mě pozoroval, jak spím?" zeptal se Harry a ignoroval Dracovo přeřeknutí ohledně jména.
Draco se zašklebil ještě víc. "Samozřejmě. Nejlepší zdroj informací pro vydírání. Těch věcí, co můžeš prozradit, když spíš..."
Harryho oči se rozšířily, když si vzpoměl na útržky snů - nebo raději vzpomínek. Bolest, smrt, krev a válka - výkřiky, které mu stále zněly v uších v nikdy nepřerušovaném hrozivém koncertu doprovázeným strašnými obrazy. Jeho dech se zrychlil, jak ho vzpomínky začaly zaplavovat. Byly to ty vzpomínky, o kterých nechtěl mluvit za žádných okolností a zvlášť ne teď před Dariem a Myrou.
-
Když si Draco všiml Harryho zděšeného výrazu, změnil se jeho úšklebek v jemný úsměv. Položil ruku na Harryho. "Dělám si legraci, Harry."
Harry kývl, ale panika ho stále neopouštěla. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Ale uvědomil si, že to byl velmi špatný nápad. Rozkašlal se, předklonil a popadl za hruď. Nemohl dobře dýchat, jeho nádechy se staly sípáním.
"Harry!" slyšel jak oba - Myra i Draco - vykřikli.
Před očima se mu začaly objevovat černé skvrny, jak se snažil zoufale dostat vzduch do plic. Cítil, jak se mu rány na zádech, nohou a rukou znova otevírají, protože se nepřestával hýbat, jak se pokoušel dýchat. Cítil, že ho panika ovládla -
"Harry, zůstaň s námi! Přestaň se hýbat! Snaž se dýchat pomalu!" volala Myra a on cítil, že ho někdo drží kolem ramen a nutí ho se přestat pohybovat.
Ale skvrny se rozšiřovaly a v příští vteřině si uvědomil, že se opět propadá do temnoty.
-
-
---------------------------------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 12 | anneanne | 11. 10. 2010 - 21:45 |
 RE(2x): Hloubky zimy 12 |
hajmi | 12. 10. 2010 - 17:56 |
| RE: Hloubky zimy 12 | bara1982 | 11. 10. 2010 - 22:48 |
| RE(2x): Hloubky zimy 12 |
hajmi | 12. 10. 2010 - 17:55 |
| RE: Hloubky zimy 12 | bacil | 12. 10. 2010 - 21:37 |
| RE: Hloubky zimy 12 | ivet | 12. 10. 2010 - 22:52 |
| RE: Hloubky zimy 12 | misule | 13. 10. 2010 - 19:40 |
| RE: Hloubky zimy 12 | kuro-nii | 15. 10. 2010 - 07:11 |
| RE: Hloubky zimy 12 | nade | 17. 10. 2010 - 22:50 |