Dostat se tam 02C

O pár nocí později ´bez Harryho´, Draco byl přesvědčený, že mu Hermiona musela něco říct. Zjistil, že je zklamaný způsobem, který by nikdy nečekal.

Přesto to byl dobrý den. Hermiona souhlasila s omezením počtu jejich sezení, na tři týdně, ale důrazně vyžadovala, aby použil minci a kontaktoval jí, pokud by cítil potřebu udělat něco drastického. Draco tušil, že chce, aby mluvil o svém pokusu o sebevraždu, ale na to jednoduše nebyl připravený. Přemýšlel nad tím, jestli někdy bude.

 

Draco si zvykl na byt a hlavně na mudlovskou kuchyni. Krájel právě cibuli na salát, když se řízl do prstu. Zavázal si to ubrousku a běžel do ložnice pro hůlku. Bylo zvláštní, když tam našel stát Harryho v teplácích, tričku a mudlovských teniskách. Těžce oddychoval s připravenou hůlkou a vypadal, jako by ho zachvátila panika. Doznívající chvění způsobené přenosem bylo stále cítit ve vzduchu a oni oba na sebe vzájemně zmateně zírali.

"Co tady děláš?" zeptal se Draco a držel si zakrvácenou ruku v ubrousku.
 

Harry ukázal na ruku. "Dostal jsem varování."

Draco se začal smát, nemohl si pomoct. "Řízl jsem se do prstu, když jsem krájel cibuli. Právě jsem si šel pro hůlku."

"Ukaž, udělám to." Řekl jemně Harry a natáhl prázdnou ruku.

Draco si sundal ubrousek a položil ruku do Harryho. Rychlé mávnutí hůlky, zamumlané kouzlo a říznutí bylo zahojené. Jenže Harry ho stále držel za zápěstí a díval se na něj s takovou intenzitou, že Dracovi vstávaly vlasy vzadu na krku.

"Myslím, že bys měl snížit citlivost sledovacího kouzla." Řekl tiše Draco a pokusil se ruku odtáhnout.

"Na to se příliš obávám." Odpověděl Harry a zastrčil si hůlku do kapsy a přitáhl si Draca blíž. Zvedl druhou ruku k jeho tváři, držel mu bradu v dlani a palcem mu jemně laskal a hladil tvář. Draco se zachvěl a odvrátil pohled.

"Podívej se na mě." Prosil Harry.

S potřesením hlavy se Draco pokusil odtáhnout, ale Harry si ho jen přitáhl blíž a rukou, kterou mu držel zápěstí, ho objal kolem zad. Naklonil se a lehce přejel rty přes Dracovy. Pak mu z nejtěsnější blízkosti do nich zašeptal.

"Neříkej mi, že tohle nechceš."

"Tohle je kolosálně špatný nápad."

Stále s rukou na Dracově tváři, Harry přikývl a začal mu líbat krk.

"Ah," povzdechl si Draco "To je příliš, příliš."

Harry položil čelo na jeho krk.

"Co je příliš?"

Draco se pokoušel opět odtáhnout a tentokrát ho Harry pustil.

"Nemůžu tohle udělat."

"Proč ne? Cítíš to taky. Vím, že ano."

"Nechceš mě doopravdy. Chceš mě jen zachránit. Jsem jen další..."

"Nejsi nic dalšího Draco." Harry se mu podíval do očí a snížil hlas.

"Chci tě. Nechápu, jak jsem mohl zůstat poslední dny od tebe. Nemáš ani ponětí, jak jsem byl vyděšený, když se spustil alarm."

Draco se pokoušel vstřebat všechny informace, ale jeho erekce ho nechtěla pustit za tu část, kdy Harry řekl ´chci tě´.

"Pojď sem." Prosil Harry, nízkým a chraplavým hlasem, který zněl, jako by mohl umřít, kdyby nedosáhl svého. To Draco na svém svědomí mít nechtěl. Udělal tři kroky směrem k Harryho nataženým rukám a pak se líbali. Bylo to teplé, vlhké a naléhavé až se z toho Dracovi kroutily prsty. Harryho ruce po něm přejížděly, dotýkaly se ho a laskaly, dokud konečně nenašly svou cestu ke knoflíkům.

"Zatraceně." Vydechl Draco, když mu Harry rozepnul tričko a vtiskl polibek na hruď. Třásl se a cítil, jak je tlačený dozadu k posteli.

"Já...já..." koktal.

"Co?" zeptal se Harry a nepřestával navigovat Draca v žádaném směru.

Ten se kousl do rtu, mlčel a jen zatřásl hlavou.

Harry mu přejel špičkami prstů dolů středem po hrudi k břichu.

"Co?" opakoval svou otázku, když se Draco vedle něj chvěl a sténal.

"Je to, jako by moje kůže byla vyhládlá. Už je to tak dávno, dávno."

Harry ho znovu políbil a sundal si boty. Pomohl Dracovi posunout se nahoru, aby měl hlavu na polštáři předtím, než si sundal tričko přes hlavu zároveň s brýlemi. Našel si pak cestu mezi Dracova kolena a pomalu položil svou nahou hruď na Dracovu. Žhavá kůže proti žhavé kůži.

"Ahh." Vykřikl Draco.

Harry ho líbal. Tentokrát pomalu, jemně a Draco tomu podlehl. Zatím co se jeho pokožka utápěla ve zvířených pocitech z doteku a laskání.

"Jak dlouho to bylo?" šeptem se zeptal mezi polibky Harry.

"Roky." Vydechl Draco s těžkým nádechem.

Harry se zvedl na kolena a pozorně ho sledoval.

"Nikdo se tě nedotýkal?"

Draco potřásl hlavou a cítil, jak se červená rozpaky.

"Ne, ne takhle."

"Vím jaké to je." Řekl Harry s úsměvem. Natáhl k Dracovi ruku a ten jí přijal.

Potom Harry vytáhl Draca vzhůru a přiměl ho, aby si klekl a pak ho otočil. Přitáhl si Draca k sobě tak, že měl jeho záda těsně přitisknutá k hrudi a ovinul kolem něj ruce.

"Tvoje kůže je jako v ohni, jako by jí bodalo tisíce jehliček." Tiše říkal hladícím tónem Dracovi do ucha. "Jako by tvoje tělo nikdy předtím nic necítilo a sebemenší dotyk by tě dokázal posunout za hranici vyvrcholení."

"Sladký Merline." Vydechl Draco, když mu Harryho ruce přejížděly po rukách, prsou, krku a úplně všude, kam mohly dosáhnout.

"Nech mě, ať se tě dotýkám." Vrněl mu Harry do kůže na krku a pokračoval s prozkoumáváním Dracova těla. "Zvedni ruce a dej mi je kolem krku. "

Draco váhavě zvedl ruce nad hlavu a Harry mu je opatrně pomohl položit kolem jeho krku. Draco je tam pevně sepjal, jako by mu to mělo zachránit život.

Harryho prsty lehce přejížděly po celé délce vnitřní strany jeho rukou od zápěstí po podpaží a pak dál přes jeho hruď. Draco se prohnul v bocích a sténal stále hlasitěji.

 

"Zůstaň takhle." Šeptal mu Harry do ucha. "Chci tě přesně takhle. Jen tebe. Tohle je pro tebe." Harry pokračoval s hlazením a laskáním na rukách, krku, hrudi a břichu. Jeho dotek byl tak jemný, až si Draco myslel, že vyvrcholí jen díky němu.

Konečně Harry zajel rukou pod pásek kalhot a rozepnul mu je.

"Můžu?" zeptal se slušně, i když Draco by je ze sebe nejraději serval, jen aby se jich zbavil.

"Ano, sakra Harry."

Harry Dracovi jazykem přejížděl po krku, zatímco rozepínal kalhoty, které mu pak i s boxerkami stáhl dolů ke kolenům. Dracovo naplněné přirození poskočilo, když bylo osvobozené z těsného vězení.

"Prosím, jsem blízko." Sykl Draco, prohnul tělo a stisk jeho rukou zesílil.

"Polib mě." Šeptal Harry.

Draco otočil hlavu na stranu a jeho ústa byla okamžitě napadena. Harryho ruka našla jeho penis. Draco do ní divoce přirážel, jednou, podruhé a potřetí než vyvrcholil. Harry se utápěl v každém stenu, který při tom vydal. Držel ho pevně a chlácholil po celou dobu, než se zotavil z intenzivního vyvrcholení.

Když se uklidnil, Harry ho otočil, objal a přitáhl si ho k hrudi. Políbil ho tvrdě, násilně a majetnicky. Draco si byl jistý, že takhle ho ještě nikdo a nikdy v životě nepolíbil.

Harry ho položil na postel a zbavil zbytku oblečení. Než se vedle něj položil, udělal to samé se svým vlastním oblečením. Následovalo další líbání. Následovalo ho tolik až se z něho Dracovi točila hlava a mohl jen zasténat, když si ho Harry přitáhl blíž. Na Harryho penisu se perlily kapičky spermatu, nebo to možná bylo Dracovo, které mu stékalo po stehnech, o která se otíral. Harry si ho přitáhl a začal se pohybovat intenzivněji. V zápalu touhy hlasitě vzdychal a sténal.

"Zatraceně co mi to děláš." Vykřikl Harry jen chvíli předtím, než vyvrcholil. Jeho tělo se chvělo orgasmem a zhroutil se zpocený na Dracova záda.

Moment oba tiše odpočívali, než Draco řekl.

"Ještě jsem nevečeřel."

Harry ho políbil. "Já taky ne."

 

Spolu uvařili, spolu jedli a pak se vrátili spolu opět do postele.

Ráno se Draco probudil v posteli, která byla cítit po Harrym, a na vedlejším polštáři byl položen vzkaz.

 

 

Byl to vzkaz, který tak málo slovy říkal velmi mnoho.

 

Harry se ten večer vrátil a vrátil se i ten následující. Draco se ztratil ve světě snů, kde ho chtěl objekt jeho zájmu rozmazlovat a starat se o něj. Dohodli se, že o tom nebudou mluvit, prostě tomu nechají volný průběh. Draco si byl úplně jistý, že by s Harrym šel kamkoliv a kdykoliv. Mimo to oba si byli vědomi absurdity jejich situace a také okolností, které hrály proti nim.

 

Byl to, ale Harry, který rozhodně prohlásil. "Myslím si, že si oba zasloužíme trochu štěstí."

Draco odolal pokušení přivolat slovník a ukázat Harrymu význam slova ´trochu´.

 

"Proč já?" zeptal se. Musel na to myslet od toho prvního rána a konečně sebral dostatek odvahy zeptat se na to.

"Co tím myslíš?"

"Co myslím je... mohl bys mít kohokoliv chceš, tak proč já?"

"Protože ty mě vidíš jako Harryho Pottera, osobu a ne jméno. Celá ta sláva okolo pro tebe nikdy nic neznamenala."

"Tvoji přátelé tě vidí stejně."

"Naneštěstí, jsou všichni buďto ženy nebo naprosto heterosexuální muži a i kdyby nebyli, stejně si nemyslím, že bych k nim cítil nějakou přitažlivost. Ty mě přitahuješ, velmi přitahuješ." Na potvrzení svých slov se přitiskl k Dracovi blíž.

"Líbí se mi tvoje oči a důvtip. Líbí se mi, že máš to nejlepší koření v kuchyni. Líbí se mi, že jsi věnoval deset tisíc galeonů Bradavicím i když jsi věděl, že nikdy tvojí dotaci veřejně neuznají. Líbí se mi, že ses pokoušel podruhé získat místo na ministerstvu, když tě poprvé odmítli. Mám rád tvoje tělo, a jak voníš." Harry zabořil hlavu do křivky Dracova krku. "Také se mi líbí fakt, že nevíš nic o mudlech a přesto žiješ tady v tomhle bytě. To se mi vážně všechno líbí."

"Do ložnice hned." Ozvalo se pisklavě a méně rozkazovačně než Draco zamýšlel, ale i tak to splnilo svůj účel.

 

 

Brzo ráno před jeho dalším sezením s Hermionou seděl Draco u kuchyňského stolu a četl si. Harry vstoupil do místnosti čerstvě osprchovaný, vůně šampónu naplnila vzduch, když se mu pokoušel číst přes rameno.

"To je arithmance?" zeptal se Harry.

"Tak trochu."

"Co děláš?"

Draco naklonil hlavu, aby viděl Harrymu do očí.

"Pokouším se porovnávat zákonitosti v cestovních kouzlech a způsob jak se prolínají nebo kříží s časem a prostorem."

"Jsi si jistý, že jsi nikdy neviděl mudlovské sci-fi filmy?"

Draco vrátil svou pozornost zpět ke knize.

"Úplně."

Když mu Harry nepřestával číst přes rameno, Draco se zeptal. "Nemáš nějaké zločince, které musíš pronásledovat a zatknout?"

"To spíš horu papírování, které musím vyřídit a pár schůzek."

"Není nějaké to papírování o mě?"

"Ne, ale dokážu poznat, kam tím míříš." Harry dal Dracovi rychlý polibek. "Uvidíme se později?"

"Spím s Harrym." Vyhrkl Draco skoro okamžitě, jakmile dosedl.

Hermiona vypadala zaskočeně.

"Předpokládám, že ti to neřekl."

"Ne, neřekl. Proč mi o tom neřekneš ty."

"Řízl jsem se do prstu, když jsem krájel cibuli. Přišel mě zachránit.

"To zní jako z písničky Celestiny Warbegové."

"Myslím, že mi není příjemné tady diskutovat o mém sexuálním životě."

"No klidně můžeš vynechat tu část o sexu, ale já bych ráda věděla ten zbytek. Jaký z toho máš pocit."

"A možná při lektvarech pošleš Harrymu lístek?"

"Draco, přiznám se, že je možná moje objektivita trochu zkreslena tím, že Harryho znám. Pravděpodobně tím, že znám vás oba. Ale pokouším se tě tady vyléčit z vážné deprese a pokusu o sebevraždu. Myslím si, že o tom potřebujeme mluvit."

"A jsme zpátky u sebevraždy."

"Ano. Jsme u ní zpátky. Většinou doporučuji pacientům s depresí, aby se vyvarovali nových událostí v jejich životě, které by mohli pro ně být stresující: nové práce, nového domova a nové známosti. Pracuješ tady s velmi nestálými emocemi a vtáhnout do toho novou osobu může věci jen zkomplikovat."

"Chceš mi říct, abych se od Harryho držel dál?"

Hermiona si povzdechla.

"Ne, to vůbec ne. Co ti tu říkám je, že mít teď známost by mohlo v současnosti přinést vážné komplikace a myslím si, že by ses měl pokusit všechno si nejdříve vyjasnit. Na druhou stranu, by mohl být váš vztah pro vás oba velmi dobrý."

Draco se uvolnil a zbytek sezení strávili probíráním jeho nového vztahu s Harrym. Lekl se, když zazněl signál, že jejich sezení je u konce. Čas doslova ulétl.

 

...................................................................................................

 

Když Harry přišel ten večer do Dracova bytu vypadal unaveně a vyčerpaně.

"Je všechno v pořádku?"

"Ano, jen dlouhý den." Harry klesl na pohovku a Draco mu podal skleničku bílého vína. "Dík."

Se svou vlastní se Draco posadil vedle něj.

"Měl jsem oběd s Hermionou."Prozradil Harry.

"Oh?"

"Ona samozřejmě nemohla říct nic, tak na mě jen zírala, dokud jsem to nevydržel a neřekl jí o nás."

"Ah. No pravděpodobně porušuješ několik nařízení ministerstva týkajících se profesionálního chování a všeho okolo."

"Nikdy jsem se příliš o pravidla nestaral. Hermiona taky ví, kdy se dají pravidla ohnout."

"Tomu těžko uvěřím."

Harry usmál se vážně. "Myslím, že má obavy."

"Aha."

"Já ne." Harry se naklonil a hluboce Draka políbil. Měl chuť po víně a po letaxovém prášku, zvláštní kombinace, ale Dracovi to nevadilo.

 

Tu noc nechal Draco Harryho, aby ho pomiloval. Bylo to hrubé a zoufalé. Nechali emoce vykrvácet do prostěradla takovým způsobem, o kterém Draco nevěděl, že je vůbec možný. Jako milenec byl Harry stejně svědomitý jako náročný. Požadoval, aby Draco vyvrcholil první. Tak to udělal, zatímco křičel Harryho jméno a potřísnil jejich břicha svou esencí. Draco usínal zpocený, uspokojený a přemýšlel, jak bez toho mohl žít tak dlouho. Přesto se cítil také zděšený, že to nemůže vydržet dlouho.

 

.........................................................................

 

Následují týden mu připomněla Hermiona jeho narozeniny.

"Máš je příští víkend, že ano?"

Draco kývl.

"Občas jsou narozeniny velmi lstivé období."

"Já vím. Měl jsem pár špatných."

"A co si myslíš o letošních?"

"Myslím, že musím počkat a uvidím."

"To zní rozumně." Poznamenala rychle něco do jeho spisu. "Měl jsi teď někdy nějaké myšlenky na sebevraždu?"

"To se k tomu budeme pořád vracet?"

"No ve skutečnosti jsme o tom opravdu nikdy nemluvili. Neměj mi to za zlé Draco. Myslím si, že si vedeš opravdu dobře, velmi dobře. Vyrovnal ses tady se spoustou věcí, ale také si myslím, že se potřebuješ přestat vyhýbat té hlavní věci, aby ses mohl pohnout dál."

"Dobře." Odpověděl jemně.

Když byl Draco pohodlně pod vlivem kouzla, Hermiona zavedla jeho mysl do toho dne Fiendova ohně, který se stal jen před pár týdny.

"Kde jsi?" zeptala se uklidňujícím hlasem.

"Ve studovně."

"Co děláš?"

"Dívám se na hodiny. Patří k dědictví Malfoyů. Jsou začarovány, aby zazvonily, kdykoliv se narodí nový Malfoy kdekoliv na světě."

"Zvoní?"

"Ne - nikdy jsem neslyšel jejich zvonění. Myslím, že ho nikdy neuslyším."

"Na co jiného myslíš?"

"Myslím na to, kdy jsem naposledy viděl své rodiče. Bylo to před rokem právě předtím, než odjeli do Francie. Vypadali smutně, ale rozhodně. Mysleli, že tu v Británii pro ně nic nezůstalo."

"Co si myslíš ty?"

"Já zůstal v Británii."

"Co se stalo potom?"

"Uhasil jsem oheň, opustil pokoj a zavřel za sebou dveře. Teď jdu k hlavním dveřím. Zkontroluji, že jsou zamčené a že jsou zvednuté štíty."

"Co cítíš?"

"Cítím se unavený."

"Unavený?"

"Unavený životem. Unavený z toho, že jsem sám, ze zavřených dveří a špinavých pohledů. Přemýšlím, že na ničem, co udělám, nezáleží. Že umřu v ohromném domě plném rodinných památek sám." Říkal Draco napjatým hlasem.

"A?"

"A chci, aby to už skončilo. Vzpomínám na Crabba a Fiendův oheň. Skončilo to pro něj pěkně rychle. Zjistil jsem, že můžu zemřít a vzít všechno sebou. Není tu žádný důvod nechávat něco za sebou." Slzy kanuly z Dracových zavřených očí.

"Pak?"

"Vyvolal jsem Fiendův oheň a okamžitě jsem se přenesl do mé ložnice. Vzal jsem si uspávací lektvar a lehl si na postel."

"Pak co dál?"

"Je ticho, úplné ticho. Poslouchám ticho, pokud můžeš dělat takovou věc. Zavřu oči a vzpomínám na Fiendův oheň v Bradavicích. Pamatuju si Harryho, jak se pro mě vrací na koštěti. Držím se pevně, velmi pevně. Plameny jsou horké a zvuk Fiendova ohně je ohromující. Klesá dolů, dolů k plamenům. Dveře jsou na druhé straně. Zemřu."

"A pak?"

"Otevřel jsem oči a byl jsem v St. Mungu."

"V pořádku Draco. Vedl sis opravdu dobře. Teď ukončím kouzlo a promluvíme si o tom."

 

Když byl Draco úplně vzhůru, Hermiona mu podala kapesník, aby si mohl osušit oči.

"Jsi v pořádku?" zeptala se ho.

Draco kývl a pokoušel se potlačit pláč. Cítil úzkost, jako by byla něco, co se mohlo změřit jako teplota nebo úroveň hladiny kyseliny.

"Na co myslíš?" jemně zkoumala Hermiona.

"Myslel jsem, že nemám moc věcí pro, které mohu žít."

"Myslíš si, že je to pravda?"

"Nevím," vyhrkl. Dostávalo se to ven. Cítil to. Nebylo nic, co by mohl udělat, aby to zastavil.

"Co tvůj výzkum? Tví přátelé? Tvá rodina?"

"Možná." Zašeptal.

"A co ty?

"Já? Co?" sotva vydechl.

"Myslíš si, že můžeš žít sám kvůli sobě?"

"Možná. Já nevím." Slzy se objevily znovu a on začal brečet. "Já nevím."

 

Draco zabořil svou tvář do dlaní a brečel. Brečel kvůli všemu, co ztratil a pro všechny věci, které nikdy nemohl mít. Brečel pro věci, kterým nerozuměl. Ale hlavně, kvůli tomu, jak blízko se přiblížil k tomu, že málem zničil všechno.

 

Po minutě ucítil hřejivou ruku na rameni. Draco si nevšiml, že Hermiona vstala a přišla k němu. Podala mu další kapesník.

"To je v pořádku Draco. Pusť to ven."

Brečel ještě pár minut, než se uklidnil. Hermiona mu podala sklenici vody a soucitně mu položila ruku kolem ramen.

"V pořádku?"

Draco kývl.

"Jsi připraven pokračovat?"

"To v tom musím pokračovat?" vzhlédl, uviděl, jak se na něj usmívá.

"Už jsme skoro na konci. Zvládneš to."

Draco se zhluboka nadechl. "Ok."

Hermiona se posadila zpátky do křesla.

"Řekni mi nějaký důvod proč žít."

"Harry."

"Ano, Harry má na lidi tenhle efekt."

"Byl bych rád, kdybys nezlehčovala to, co mezi námi je." Odsekl Draco, i když vůbec netušil proč je tak naštvaný. Byl s Harrym sotva týden.

"Omlouvám se. Nemyslela jsem to takhle. Je to silná osobnost. A chápu, že jsi ho poznal z té nejintimnější stránky, ze které ho zná jen pár lidí."

"Znáš ho tak?"

"Neznám ho sice z té sexuální stránky, ale ano, jsem pravděpodobně ta, která zná Harryho lépe než kdokoliv jiný."

"Jsem blázen, když ho chci? Když chci, aby mě chtěl? Nebo když si myslím, že bychom mohli mít sebemenší šanci na opravdové partnerství? Nikdy jsem neměl opravdové partnerství."

"Nejsi blázen, ale jestli vy dva můžete mít skutečné partnerství? No, tak to je na vás dvou, abyste to zjistili. Draco, ale musíš v první řadě chtít žít kvůli sobě samému a až na druhém místě kvůli Harrymu."

Samozřejmě měla pravdu.

 

Draco byl z toho dnešního sezení tak vyčerpaný, že usnul na pohovce krátce potom, co se vrátil domů. Harry ho probudil až pozdě odpoledne. Posadil se a mnul ospalé oči.

"Co tu děláš tak brzo?" zeptal se.

"Dal jsem na ministerstvu výpověď!"

"Cože jsi?"

"Jsem teď Harry Potter, civilista."

"To nemůžeš."

"Ale udělal jsem to. Pojďme ven a oslavíme to."

"To nemůžeš myslet vážně!"

Harry se usadil vedle Draca.

"Myslím. Poprvé po letech jsem udělal, co jsem chtěl a je to skvělý pocit. A musím za to poděkovat tobě."

"Mě?" nedůvěřivě se Draco zeptal.

"Dal jsi mi nový pohled na věci. Chtěl jsem tohle udělat už celé roky, ale nemyslel jsem si, že můžu. Život je příliš krátký na to, abych ho prožil nešťastný."

"Harry tohle nemůžeš. Lidi si budou myslet, že jsem tě nějak očaroval. Budou si myslet, že jsem ... já nevím, ale budou si myslet, že se něco děje."

"To nevadí. Pojeďme někam. Cestovat. Projedeme svět. Pojedeš se mnou?"

"Jsi šílený."

"Šílený do tebe," Harry prakticky zavrčel, když si přitahoval Draca a objal ho.

"Lidi mě budou obviňovat z tvého odchodu."

"Už jsem ti řekl, že mi je to jedno."

"Ale mě není." Odtáhl se a postavil.

"Co je tu za problém Draco?"

Draco cítil, jak se mu oči zalévají slzami.

"To je příliš." Vydechl. Nejdřív popadl hůlku ze stolu, než se přenesl do ložnice na zámku.

Cítil chlad a celé tělo se mu chvělo. Sedl si na okraj postele a hůlku položil na noční stolek. Pak si toho všiml. Byl to složený kousek papíru. Nepamatoval si, že by to tu bylo tu noc, kdy založil Fiendův oheň. Přečetl si nápis.

 

 

Bylo to jeho vlastní písmo. Tím si byl jistý. Jeho srdce se mu v hrudi prudce rozbušilo, když ho zvedal. Když ho rozbaloval, skoro ho nemohl udržet, jak se mu třásly ruce. Stála tam tři slova:

 

Papír mu vypadl z rukou. Potom klesl na kolena, zabořil tvář do dlaní a rozbrečel se. O pár minut později, uslyšel praskání přenosu za dveřmi ložnice. Rychle přivolal hůlku a vyvolal to nejsilnější zamykací kouzlo, které si dokázal vybavit. Bouchání na dveře následovalo okamžitě.

"Draco, pusť mě dovnitř!" Byl to Harry, samozřejmě.

Draco zíral na dveře a doufal, že kouzlo vydrží. Zapečetěný kousek papíru proklouzl do místnosti pode dveřmi.

"Tohle se objevilo potom, co jsi odešel."

 

 

"Co je to?" zeptal se jemně Harry. "Draco, prosím pusť mě dovnitř."

Začínal cítit paniku. Všechno probíhalo jakoby zpomaleně, když zvedal papír a rozlomil pečeť.

 

 

Draco instinktivně věděl, že to není míněno jen do místnosti. Pokoušel si představit, jakým se stane jeho život, pokud od tohohle odejde, od Harryho. Hlavou mu probíhaly obavy a strach, ale pak mu něco došlo. On to dokázal. Uspěl. Cítil to na špičce jazyka. Také bez jakýchkoliv pochyb věděl, že by své budoucí já měl poslechnout. Nakonec to bylo to, co opravdu v této chvíli chtěl.

 

Draco si otřel oči a odemkl dveře. Ve vteřině seděl Harry vedle něj na podlaze. Silné ruce ho objímaly a na čele ucítil rozhodný polibek. Pak uslyšel šeptaná slova.

"Nesmíš ode mě utíkat. Chci tě. Jsem do tebe zamilovaný. Neutíkej ode mě."

Neschopen slov, Draco mohl jen kývnout. Harry mu zvedl tvář a jejich pohledy se setkaly. Příští věc, kterou ucítil, byly Harryho rty na svých. Bylo to vroucí, vlhké a znamenalo to milion věcí zároveň. V ten moment se Draco rozhodl, že by si na polibky Harryho Pottera mohl zvyknout. Měl pevné rysy, hebké rty a jeho ruce přejížděly po kůži a pročesávaly mu vlasy. Znamenalo to, že Harry ho opět zachránil. S tím mohl žít, když to znamenalo polibky jako tenhle a neuvěřitelný sex, který se ujistí, že budou mít do deseti minut.

Harry se odtáhl jen o pár centimetrů. Usmál se na něj jako by mu četl myšlenky. Draco sledoval, jak se Harry dívá na dva kousky papíru ležící na podlaze a čte si je.

"Co to je?" zeptal se naprosto nechápavým tónem, kterému se Draco musel v duchu smát: Opravdu zachránce kouzelnického světa a mocný bystrozor.

"Jen si tak povídám sám se sebou." Jednoduše odpověděl Draco. Natáhl se a opět Harryho políbil.