CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 10B - závěr
Tentokrát dokončení desáté kapitoly patří komentujícím :
Ankaj, Zuzana, Salazaret, Donna, Grid, Lucy198, Misule, Hiroto, Mononoke, Nixerwil, Bacil, Slimčík, Clare,
Anneanne, Nade, Meg, Jahavi, Marci, Lady Corten, Symphony, Gleti, Larkinh.
Děkuji že píšete. Tak si tenhle střípek užijte. Pokračování zase v neděli.
Vaše Hajmi.
--------------------------------------------------------------
Kapitola 10 závěr
-
V ten okamžik, kdy byl Harry uvolněný z pod působení kouzla, se celým tělem vrhnul kupředu. Jeho svaly tak udělaly přesně ten pohyb, o který se snažily po celé ty dlouhé okamžiky.
Utéci od Severuse. Utéci od sexu.
Harry se rychle vzpamatoval a přetočil se na druhý bok, tváří k lektvaristovi, který už ležel na zádech s nervózně sepjatými prsty za krkem.
"Co se děje? Proč ses zarazil?"
-
Taková vytrvalá naléhavost by za jiných okolností muže jen popohnala k účinnému jednání.
Ale teď ne.
Zklamání v mladíkových slovech nebylo vyvolané skutečnou touhou, ale potřebou skoncovat s nepříjemnou situací. Severus měl najednou v ústech kyselou pachuť.
Nebyl schopný udělat cokoliv s tím, že jeho odpověď zněla ostře a hrubě. Ne když se mu na špičce penisu už leskla kapka vláhy, šourek měl napjatý a oheň ve varlatech.
Potřeboval to, co dostal – ale nemohl si to vzít.
Určitě ne takovým způsobem.
"Compulsio, není ten nejlepší nápad, Harry."
-
Přemlouvací hlas. Ruka na jeho hrudi zvolna se kradoucí níž ke slabinám.
"Spolehlivý, Severusi. Vždyť jsem ti říkal, že je všechno v pořádku. Nemusel ses zastavovat. To bude dobré..."
Dřív než Harryho prsty znovu objaly jeho penis, chytil Severus drzou ruku za zápěstí a odhodil ji pryč.
Pochopil, co mu předtím zakrýval závoj touhy. Všechny ty dotyky byly záměrné.
Harry ho nutil zapomenout na zdravý rozum a udělat to, co chtěl – a bylo mu lhostejné, že to pro něj není správné.
Pro Harryho – i pro ně oba.
-
"Nic nebude dobré."-úsečně pronesl Severus. "Mluvíš o používání Compulsia pořád znovu a znovu. To chceš celý život být závislý na zaklínání?"
"To není pravda."-ohradil se mladík. Posadil se na posteli do tureckého sedu a přehodil přes sebe pokrývku, aby zakryl klín. "Řekl jsem *jestli*, vzpomínáš? Čistě jen pro ten případ."
Než domluvil, získal jeho hlas znovu prosebný tón.
"Jistě – v takovém případě, když JÁ nebudu mít námitky proti tomu, abych tě znovu a znovu nutil k sexu?"
Také Severus si teď sedl, ale svoji nahotu se zakrýt nepokoušel.
"Už jsem ti řekl, co si o tom myslím. To, o čem tady hovoříš, se příliš podobá znásilnění. Copak jsi mi nerozuměl?"
"To bylo, když jsem ještě nechtěl... "
Severus prakticky zavrčel:
"Ty přece ani teď nechceš!"
-
"Víš, jak jsem to myslel,"-vykřikl Harry.
Vrtěl hlavou, jakoby se pokoušel uzavřít před lektvaristovými argumenty.
"Podívej, v určitém směru to víc než chci – já to potřebuji. I když si to asi jen sotva umíš představit. Nebudu ti nic vyčítat, přísahám. Tak buď rozumný. Vždyť jsem tě sám požádal, abys mi to udělal!"
"Požádal jsi mě,"-řekl Severus jízlivě.
Záměrně ignoroval Harryho slib, nic mu nevyčítat – protože byl myšlený opravdu upřímně.
Zatracený nebelvír – tak pitomý a tak statečný. Příliš šlechetný, aby myslel na sebe.
Odhodlaný k sebeobětování. Ve jménu Merlina – vždyť on prosí, aby ho znásilnil!
-
Severus měl chuť něco rozbít – nejraději Harrymu o hlavu.
"Přesto to bude donucení."-teplota mužova hlasu klesla pod nulu. "Bylo to hrozné. Ležel jsi tam a nenáviděl to co se dělo. Sám jsi to řekl. Nebudu tě utvrzovat v přesvědčení, že sex se mnou bude stejně hrozný, jako s nimi."
"To není stejné. Oni mi působili bolest... "
"Já ti bolest způsobil také! Nebo slzy ve tvých očích byly jen výplodem mé představivosti?"
Harry se zašklebil.
"Ale v tom je ksakru rozdíl! Vždyť jsem říkal, že to vydržím. Jsem snad podle tebe holka?"
"Podle mě jsi muž,"-odsekl Severus. "Mužský, kterého... muž, který neví, co teď ze všeho nejvíc potřebuje!"
"Ach ano, a ty to samozřejmě víš!" Harry seskočil s postele – zapomněl, že na sobě nemá ani kousek oblečení.
"Myslíš si, že jsi všemohoucí bůh?"
-
"Myslím si, že mi patříš." -vyskočil Severus. Sklouzl také s postele, ale na druhou stranu, takže teď stála mezi ním a Harrym.
"Já budu rozhodovat, co budeme dělat, a co ne – ať už půjde o sex, nebo o cokoliv jiného!"
"Jistě. Kdopak ještě mimo tebe!" Harryho pohled sklouznul k Severusově penisu, který nechtěl klesnout.
" No to se ještě uvidí."
-
Severus cítil, jak zlost uvnitř něho narůstá a houstne. Tak to by mu ještě chybělo – aby s ním Harry začal manipulovat, a používal k tomu svoje mládí a přitažlivost. Stejně, jako to dělal celý večer, když ho opíjel a nepokrytě sváděl. Když se ho snažil přimět, aby zapomněl na své zásady.
Používal proti němu sex, jako zbraň, když Severus byl přitom tak opatrný, aby mu neublížil.
A co za svou starostlivost dostal? Milence, který se ho pokouší omotat kolem prstu!
Pomyšlení na to Severuse rozpalovalo každou vteřinou víc a víc.
Zamračeně stáhnul obočí.
-
"Možná s tebou zacházím až moc dobře, ale nezapomínej, Harry, že jsi můj otrok. Budeš dělat to, co řeknu, ať se ti to líbí, nebo ne. A jestli ne, tak tě k tomu přinutím."
Severus se podíval na svou hůlku ležící na posteli.
Harry otevřel ústa, ale ani nehlesl. Prvních pár vteřin. Potom vykřikl – hlasitě.
"Věděl jsem, že dřív nebo později budeš... hnusný.
Slova lektvaristu bodla, jako žihadlo, ale v této chvíli mu to už bylo jedno.
"Jsem rád, že tě to nepřekvapilo. A teď, pokud mě omluvíš... "-prudce se otočil. Jedna z jeho částí se dokonce ani nechtěla zatěžovat sprchou, ale ta druhá to naléhavě vyžadovala. Zejména ta specifická část.
-
"Severusi, copak to nechápeš." Harry ztěžka dýchal.
"Vždyť já umřu. Umřu! Já vím, že tě to asi sotva trápí, možná se dokonce rád zbavíš otroka, který ti jenom kazí život, ale..."
"To je ta neurážlivější věc, kterou jsem slyšel!"
"Aha, moc často se neposloucháš, že?
"Skutečně si myslíš, že chci, abys umřel?"
"Myslím, že pro tebe bude lepší, když k tomu nedojde, jinak se ocitneš po uši ve sračkách s Voldemortem!"
"S Temným pánem."
"Třeba s temnou prdelí, pro mě to není žádný pán."
-
Severus chytil hůlku a namířil ji na Harryho. Nehodlal se smířit s otevřeným vzdorem – zvláště ne ze strany mladíka, který mu patřil a kterému se snažil pomoct. Kterého se pokoušel zachránit.
Ale pohled na Harryho tvář lektvaristu zastavil dřív, než cokoliv udělal.
Ani stopa po manipulaci. Žádný vztek.
Harry vypadal vystrašeně, a jeho hlas, když promluvil, byl sotva slyšet.
-
"Severusi, já nechci umřít. Copak toho žádám tak moc? Jsi jediný, kdo to může zastavit. Sám si nedokážu pomoct. Potřebuji tě."
Lektvarista s povzdechem upustil hůlku zpátky na postel.
"Nebudu tě nutit, Harry."
"Musíš..."
"Ne."
Harrymu se najednou podlomily nohy. Neupadnul jen díky stěně za zády.
"Potom jsem mrtvý. Ty i Brumbál. A každý, koho miluji. A... "
Hlas se mu třásl. Odmlčel se v půli slova, jakoby budoucnost, kterou měl před očima, byla příliš bezútěšná, než aby ten pohled snesl. Celý jeho postoj vyjadřoval zoufalství a beznaděj.
Nakonec pronesl jen jedno slovo. Slovo, které znělo tak úpěnlivě, že projelo Severusovým srdcem jako nůž.
"Prosím..."
-
"Ne." -zopakoval Severus. Vlastní hlas mu zněl, jako skřehotání. Vyhlídka na Harryho smrt mu trhala duši na kusy, ale ne proto, že za sebou nevyhnutelně vlekla řadu jiných smrtí. Jenže představa živého, ale nešťastného Harryho byla pro něj stejně tíživá a deprimující.
"Já ti pomohu."
"Jak?"
Severus dostal nápad.
"Lektvar."
-
Obešel postel, položil mladíkovi ruku na rameno, zatřásl s ním a donutil ho, aby se na něj podíval.
"Připravím ti lektvar, který ti pomůže překonat odpor. Zase mě budeš chtít."
Harryho smích místo odpovědi se odrazil od zdí suchou ozvěnou.
"Takový lektvar neexistuje. A ty to víš. Jinak by sis na něj vzpomněl hned na začátku."
"Vymyslím ho."
"No můžeš to zkusit, ale... "
"Dokážu to."-sliboval Severus.
"Obleč se – půjdeme do laboratoře. Pro začátek budu potřebovat tvoji krev a vlasy."
-
Harry potřásl hlavou.
"Poslyš, odpusť mi, co jsem předtím říkal. Vím, že nechceš, abych umřel. Jsi dobrý člověk."
"Ne, to nejsem."
"Severusi, prosím. Zapomeň na ten nápad s lektvarem. Stejně to je jedno, nemáme na to čas."
"Mluvíš, jakoby už dneska bylo třicátého prvního."
Severus poodešel o několik kroků, zvedl své šaty a začal se oblékat, bez ohledu na přetrvávající erekci. Čas na sprchu nezbýval. Hodil rychlý pohled na mladíka.
"Řekl jsem – obleč se!"
Harry odmítavě potřásl hlavou, ale rozkaz poslechl.
-
Pokud nechcete nechat koment, klikněte, prosím na hodnocení. - Díky.
-