Invocare 005

 

Severus Snape vykročil z krbu, pečlivě si očistil hábit od popela a popošel, dokud nezůstal stát nad sedícím Harrym a ředitelem.

Černýma očima přejel z jednoho na druhého a s úsměškem poznamenal:

"Zdá se, že si mohu domyslet důvod, kvůli kterému jsem byl pozvaný, řediteli..."

"Já si to nemyslím Severusi."- mírně odpověděl Brumbál.

Ale Snape se dokonce ani nezarazil.

"Nicméně, vzhledem k událostem, ke kterým došlo ráno, vás ujišťuji, že tento... student je naprosto neschopen účastnit se výuky sedmé třídy."

Harry si uvědomil, že Snape musel udělat pomlčku, protože nedokázal pohotově najít slušnější a vhodnější slovo, než běžného « hlupáka ».

"Severusi, Severusi,"- smířlivě začal Brumbál. - "Nepozval jsem tebe a Harryho projednávat školní program."

Snape zdvihnul obočí.

"Ty jsi ho pozval?"- ostře se zeptal mistr lektvarů.- "On si nepřišel stěžovat na to, co se stalo dnes ráno? Co se děje Pottere?"

Severus se obrátil na mladíka a doslova ho sežehnul svým pohledem. - "Nebo jste místo sebe poslal stěžovat si svou přítelkyni?"

"Myslím si správně, Severusi, že bych měl mít dojem, jako bys trpěl výčitkami svědomí." - poznamenal Brumbál a ukousl si z nějakého podivného, bílého pamlsku.- "Co se stalo dnes ráno? Ubezpečuji tě, že se Harry ani slovem nezmínil o tvé hodině, jen mě informoval, že se chce připravovat k závěrečným zkouškám bez tvé pomoci."

Harry si loknul čaje, aby skryl překvapení, když uslyšel takovou do nebe volající lež. Zároveň si připomněl, že ať vypadá Albus Brumbál jakkoliv dobrosrdečně, zcela mu důvěřovat by raději neměl nikdy.

"Ale."- překvapeně protáhl Snape. - "No pak je všechno v pořádku. Jak mohu být užitečný, řediteli?"

"Buď tak hodný a posaď se Severusi. Začínáš nás obyčejné smrtelníky znervózňovat, když nad námi pořád stojíš jako netopýr."

Harry nemohl udržet zasmání a málem se zalknul čajem. - "Pardon."- zamumlal a utřel si pusu rukávem hábitu. Jak se snažil skrýt nervozitu, začal hladit šálek stále znovu a znovu. Pomalu přejížděl prstem z vrchu dolů a hladil tak bok hrnečku. Měl pocit, že pokud se bude dívat dostatečně pozorně, uvidí na hladkém povrchu drobný úsměv.

Konečně se Snape se stále naštvaným výrazem ráčil upjatě posadit a provokativně čekal.

"Nuže Albusi?"- nakonec pobídl ředitele, který zůstal celou dobu zticha.

"O, prosím promiň Severusi."- Vypadalo to jakoby Brumbál ztratil řeč, což Harry nikdy dřív neviděl.

"Citrónový řez? Nebo čaj? Harry pije vynikající kouzelnou směs, myslím z Jávy. Nebo si můžeš dát svůj Earl Black, jako obvykle."

"Albusi,"- lenivě protahoval Snape a každé slovo bylo plné sarkasmu. - "Jsem si jist, že jsi mne nepozval kvůli posuzování předností různých odrůd čaje."

"Ano-ano, máš pravdu."- upadl do rozpaků Brumbál. - "Harry, možná bys to chtěl vysvětlit sám?"

"Já?"- vykřikl Harry vyšplíchl čaj na talířek. Šálek se zachmuřil a přestal vrnět.

"Tak co dalšího vyvedl?"- s trpitelským rozhořčením si povzdech Snape.

"Hele!"- ohradil se Harry. - "Já jsem nic nevyvedl."

"Neseslal jste náhodou jakési nezákonné zaklínadlo na slečnu Grangerovou?"- ušklíbl se mistr lektvarů. - "To by mohlo vysvětlit její podivnou náklonnost k vám, a to nemluvím o záchvatu lhaní, když se pokoušela vzít na sebe vaší vinu za nerozvážné nakládání s drahými přísadami!"

"Hermiona nelhala, jednala čestně," - procedil Harry. - "Jsem si jist, že jste tuto vlastnost při pohledu do zrcadla nikdy neviděl, proto se nedivím, že je vám neznámá. Náhodou mě miluje doopravdy, pane. Možná vás napadlo zaklínadlo, protože pro umaštěného mizeru, podobného vám, to je jediná metoda jak ulovit přítele!"

"Strhávám padesát bodů Nebelvíru."- Zařval Snape, ale ředitel zvednul ruku.

"Nesouhlasím, Severusi. Pokud máš v úmyslu urážet pana Pottera, předpokládám, že bude jen fér, jestliže bude odpovídat urážlivě tobě. A vůbec, od této chvíle trvám na tom, abys nesrážel body Nebelvíru ať udělá cokoliv."

Zlostný šepot Snapea, připomínal Harrymu sykot Naginy.

"Podrýváš moji učitelskou autoritu, Albusi?"

"Ne."- Zvednul Brumbál obočí. - "Jak jsem pochopil, ty už nejsi jeho učitel. A zdá se, že z vlastního rozhodnutí."

Stěží uklidněný Snape frknul:

"Takže tentokrát mu dáš zelenou nejen k narušování školních předpisů, ale i pravidel slušnosti."

"Mám k tomu své důvody."

"Ach ano, je to náš spasitel,"- objevil se očekávaný úšklebek. - "Jako rytíř v zářící zbroji, ale neměl by být větší, Albusi? Ó, já zapomínám. Tady se vždycky dělaly výjimky, kvůli zlatému chlapci a nemělo žádný význam, že je to pitomý, tupý, bezohledný, ješitný a zkažený cucák."

Harry prudce vstal a pokoušel se ovládnout stejně, jako to uměla Hermiona.

"Promiňte, pane řediteli," - řekl a pokusil se udržet klidný výraz tváře. - "Myslel jsem, že to dokážu udělat,... Ale nemohu."

"Harry,"-vyčítavě řekl ředitel a pomalu se zvedal. - "Ty musíš. Všechno na tom závisí. V pravém slova smyslu všechno. Cenou je - deset tisíc let, to přece dobře víš."

Harry zamrkal.

"Och tohle. No, já jsem nemyslel, že nemohu udělat tohle. To je..., nevyhnutelné, já to chápu, a ať jsem cokoliv, nejsem zbabělec."- kousek couvnul a zahlédl úsměšek na Snapeově tváři. Velmi brzy se výraz této tváře změní a on vlastně nevěděl, v co. Možná, že v kruté potěšení.

"Chtěl jsem říci, že tady nemohu zůstat a poslouchat to všechno. Ne teď."- ke svému zděšení ucítil, jak se mu začíná třást hlas.

"Vždyť jemu bude čtyřicet a vám podle všeho sto šedesát....A já dostanu meč, abych zabil baziliška, nebo pohár-přenášedlo, který mě dopraví Voldemortovi naservírovaného jak na talíři, a teď ještě tohle...., a nikdo ani nevzpomene na to, že mně je jenom osmnáct."

"Těžké břímě slávy, že Pottere?"- poznamenal jedovatě mistr lektvarů.

"Severusi."- okřikl ho Brumbál a potom se měkce obrátil k mladíkovi: - "Harry zůstaň. Prosím"

Ne nemůže zůstat, vždyť nemrká každou chvíli kvůli slzám, nebo ano?

"Musím se učit."- vymáčkl ze sebe nakonec Harry. - "Budu v knihovně, potom na večeři a znova v knihovně. Víte, kde mě můžete najít.

Potom, co se... všechno dozví. No potom... Budu ochotný to projednat."

S těmi slovy Harry sebral zbytky důstojnosti a zamířil ke dveřím.

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

"Mám naprosto zřetelný pocit," - ušklíbl se Snape, jakmile se dveře zavřely, - "že se Potter stává užvaněnější pokaždé, jak otevře hubu, člověk by si mohl myslet, že se napil Blábolivého lektvaru. Jsi si jistý, že k snídani, k obědu a večeři pije jen dýňový džus?"

Samozřejmě, profesor lektvarů nečekal, že by Brumbál přiznal pitomost Pottera. Bradavický ředitel se honosil legendární shovívavostí, ke všemu co se týkalo, Chlapce-který-přežil. Přesto Snape nebyl připravený na tichá slova, která od Albuse uslyšel.

"Severusi, mně se zdá, že jsem se nikdy dřív za tebe nemusel tak stydět. A vzhledem k tomu, co jsi udělal se svým životem, tak to už je opravdu co říci."

" Stejně jsem věděl, že se postavíš na jeho stranu. Předpokládám, že teď začneš naléhat, abych mu dovolil znovu docházet na lektvary pro pokročilé?"

"Lektvary jsou k ničemu."

Ředitel se znovu posadil a unaveně si opřel záda v křesle a podíval se přes půlměsíčkovitá skla brýlí.

"Lektvary jsou k ničemu."- znovu tvrdě zopakoval. - "Mluvíme o proroctví, Severusi. Proroctví, které se týká jeho a... tebe."

"Velký Merline,"- pitvořil se Severus. - "Mohu snad hádat. Je mi souzené ho zabít, a tím pádem nás všechny odsoudit k temnotě. Jaká ironie."

"Když si pomyslím, že to ty jsi jeho nazval idiotem,"- povzdechl si ředitel. - "Konec konců, Severusi. Čím jiným ses posledních sedm let zabýval, pokud jsi nepomáhal udržet Harry Pottera naživu? Potřeboval bych víc než dvě ruce, abych na prstech spočítal, kolikrát jsi ho sám zachránil, nebo pracoval v pozadí, abys zvýšil šance na jeho záchranu."

"Jaká škoda, že je tak důležitý. Bylo by mnohem omluvitelnější, neřkuli - příjemnější, jednoduše ho nechat zemřít během jednoho z těch jeho potřeštěných dobrodružství."

"Přestaň Severusi! Okamžitě!" - zvýšil hlas Brumbál. - " Teď není čas na černý humor. Jak jsme zjistili, potřebujeme tě. Musíš zachránit Harry Pottera naposledy. Díky tobě porazí Voldemorta jednou provždy, a celý magický svět nakonec vyjde ze soumraku, ve kterém jsme žili tolik let. To je to proroctví."

Severusovy prsty zabubnovaly na postraním opěradle. Kupodivu vždycky mněl tušení, že k tomu dojde. Jenom naprostý slepec by to neviděl.

I když se nezajímal o novinky, které přinášelo proroctví v Bradavicích, věřil v existenci určité zákonitosti událostí. Určitý rytmus, se kterým přicházely a odcházely. Už dávno se smířil s existencí jemu nepodléhajících sil, které ho jako magnet přitahovaly do oblasti života Pottera.

Což ani sebeméně nesnižovalo míru nepřátelství, které k mladíkovi cítil.

"Nepochybně mi je určeno, zachránit ho za cenu vlastního života."- tichým hlasem bez nejmenší zlosti poznamenal Severus. Jaký by mělo smysl dát průchod vzteku? Byl přeci Smrtijedem a dělal hrozné věci. Tak teď končí... Nebude to sice znamenat vykoupení, ale snad jakési finále, možná dokonce adekvátní.

"Ne cenou není tvůj život,"- opravil ho Albus.- "Tentokrát je to naopak, Severusi. Zachráníš ho pouze za jeho vlastní cenu."

"Ušetři mě svých záhadných narážek, raději přejdi k vysvětlení!"- vybuchl Snape.

Nad povrchem ředitelského stolu vznikl sloupec granátového světla, který se změnil se slabým lupnutím na křišťálovou sklenici s brandy.

Tím nejlepším brandy, jak zaznamenal Severus - nos profesora lektvarů zachytil do všech podrobností bohatou koňakovou vůni. Je to brandy stáčená do lahví v Ceresu, rozhodl se, z jakéhosi bohem zapomenutého koutu země, neznámého turistům. Vyráběná asi v malé palírně známé pouze místním čarodějům. Věděl, že brandy je určené pro něho, proto natáhnul ruku, uchopil ve vzduchu se vznášející sklenici a začal jí zahřívat v dlaních.

"Napij se Severusi,"-poradil mu Albus.

Mistr lektvarů se zamračil.

"Ještě ne. Dám přednost tomu počkat, dokud nepřestaneš dělat okolky. Možná bys mohl začít s tím vyhlášeným proroctvím. Zase Sibyla, nemám pravdu? Samozřejmě, když si Potter pořídil osobní věštkyni."

"Podívej se sám,"- nabídl mu Albus. Ukázal na myslánku, která se okamžitě poslušně vznesla do vzduchu a začala se pohybovat k nim.

Severus se zamračil a mrzutost v jeho očích narůstala.

"Albusi, jsi přesvědčený, že to není jen obratný tah? Potter, jak víš, nakonec nakonec ovládl oklumencii, i když bylo potřeba, aby za chápání důležitosti této vědy zaplatil smrtí svého kmotra.

Je naprosto pravděpodobné, že přišel na způsob, jak manipulovat se vzpomínkami."

"Pochopitelně, ne," - tiše vzdychnul ředitel. - "Na to by potřeboval alespoň zrnko inteligence, Severusi a ty jsi právě vyslovil předpoklad, že jemu naprosto chybí. Předpokládal jsi to?"

"Počítám, že jsem se vyjádřil v tomto směru naprosto jasně."- opravil ho Severus. - "K působení na myslánku, jak dobře víš, není zapotřebí inteligence, ale magická síla. A Merlin ví, že té má ten kluk dostatek, i když ji Potter používá jen v případě, když si chce zahrát na hrdinu."

"Možná, ty sám, by ses měl pocvičit v legilimencii, Severusi. Pokud budu soudit podle tvých slov, těžko si představím, že jsi měl možnost, dívat se do jeho hlavy."

Severus se zamračil.

"Och, já se nadíval dost. Zejména na jeho přesvědčení, že je hodný být středem všeobecné pozornosti, i svého bratrance, který mu - od nejútlejších dětských let - závidí a bojí se ho." Přesvědčený, že se ničeho dalšího od Brumbála nedočká, Severus si loknul brandy a povzdechnul:

Ano, rozhodně z Ceres. Nakonec stáčená z otevřeného sudu... Pomyslel si v duchu. - "Vždyť je to jasné, Albusi. Copak je možné věřit vzpomínkám v myslánce, které patřily kouzelníku Potterova typu."

"A v tom se pleteš,"- Albus se usmál tím samým širokým úsměvem, který nasazoval vždy v okamžiku, kdy chtěl ukázat, že ví něco, co je Severusovi neznámé, ( a to se stávalo dost často ). - "Ty vzpomínky uvidíš díky ochotě Nevilla Longbottoma."

"Longbottom,"- zasmušile zopakoval Severus. - "Něco docela jiného."- Podíval se na myslánku, stále ještě mimo dosah.

"Nu, Albusi, necháš mně konečně podívat se na to slavné proroctví?"

"Jen co dopiješ brandy."- neústupně prohlásil starší kouzelník.

Zamračený Severus poslechl, potom si přitáhnul k sobě myslánku a ponořil do ní obličej.

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Uplynula nějaká chvíle, než se Severus s těžkým povzdechem narovnal a opřel se o lenoch křesla.

"Pokud tomu rozumím, Potter to už viděl?"

"Mmm..."- Albusova pozornost byla zcela pohlcena čtením ošumělé složky, zatímco se Severus díval na proroctví. Ředitel klidně dočetl stránku a mávnul prstem, aby jí obrátil. - "Věděl o něm už delší dobu, déle než kdokoliv z nás. Nevill zapsal proroctví zpaměti, i když s určitými nepřesnostmi a ukázal mu ho. Nato Harry zápis opravil - už poté, co se seznámil se vzpomínkou sám."- S těmito slovy mu Brumbál podal složený list pergamenu.

Zamračený Severus si ho vzal a pročetl si báseň.

"Potter opravil text napsaný zpaměti?"

"Mmm..."- Znovu odpověděl ředitel.

"Stejně ani netuší, co to všechno znamená,"- povzdechnul si Severus. - "Nemám pravdu?"

"Mmm..." mohl potřetí slyšet stejnou odpověď.

"Albusi, odlož konečně ten proklatý sešit a mluv se mnou!"

Ředitel položil sešit na stůl a podíval se na lektvaristu přes půlměsícovité brýle.

"Potřebuješ mojí pozornost, Severusi?"

Snape pohrdlivě stiskl rty a ukázal na černé a fialové čmáranice na pergamenu.

"Kašlu na to, co ukazuje myslánka, to nemůže být skutečné. To je absolutně nemožné."

"Stále předpokládáš, že ty vzpomínky mohly být změněné?"

"Ne,"- procedil mistr lektvarů. Předpokládám, že Trelawneyová, jak dobře víš je šílená a je třeba respektovat nesmyslnost toho proroctví, kterého se většina stejně neuskuteční, zejména ta co se týká Pottera."

"A ty víš přesně, co všechno o něm říká?"

"Samozřejmě ne,"- lakonicky odpověděl Snape - "ale mám uši a studenti v hodinách rádi drbou, když připravují lektvary. Mimo to jsem si jist, že sis i ty všimnul pochybného obsahu proroctví."- a znovu se opovržlivě podíval na pergamen.

"Ano, musíme to probrat, i když tuším, že pro to existuje vysvětlení. Co se týká obsahu, domnívám se, že už ses dovtípil, o jaké zaklínadlo v proroctví jde?"

"Cambiare Podentes,"- Přiškrceným hlasem prohlásil Severus.

"Tušil jsem, že o něm budeš vědět."

Severus pokrčil rameny.

"Který lektvarista o něm neslyšel? Tebe nezaráží ten fakt, že jde spíš o legendu, než skutečnost? Já si to myslel. A vůbec, do jaké hloubky to všechno chápe Potter?"- V duchu si přehrál to, co mladík řekl. "Když se zamyslím, v jeho hloupém žvanění bylo možná zrnko zdravého rozumu. Chápe, že to pro něho nebude nijak... přijemné."

"Jsem naprosto přesvědčený, že ty to můžeš příjemným udělat,"- ujistil ho ředitel. Alespoň se mu při tom výroku neblýskaly oči, i když Severus stejně pocítil silné přání proklít ho. Nebo by měl Albusovi jednoduše koupit nějaký pamlsek v kratochvilném obchodě, který si nedávno otevřeli ti hrozní Weaslyovi kluci. Byl by to zasloužený trest, zejména když se přihlédne k ředitelově volbě všech těch podivných hesel, pak musí každému být jasné, že Brumbál schvaluje jednání těch zrzavých pitomců.

"Víš dobře, že to není přesně to, co jsem měl na mysli."- odseknul Severus, vstal ze židle a přistoupil ke krbu, aby si nahřál ruce, i když mu zdaleka nebylo chladno. - "Jen ten samotný nápad je nesmysl, Albusi. Potter to neudělá, když pochopí podstatu obřadu."

"Zdá se, že našeho Harryho podceňuješ."- klidně odpověděl starý mág.

"Klidně pokračuj,"- posmíval se Snape. - "Vynášej ho do nebe, se všemi okouzlujícími nebelvírskými vlastnostmi, které stále paličatě vyzdvihuješ. Nebo ho mám já vychvalovat místo tebe? Slavný Harry Potter, odvážný, šlechetný a čestný, naprostý vzor dokonalosti, navlas stejný, jako jeho otec... "

"Nebuď jízlivý, Severusi,"- přerušil ho ředitel a s chutí spolkl několik sušenek, dřív než pokračoval. "Nezapomínej, že mu je pouhých osmnáct let a dívá se do tváře vlastní smrti. Samozřejmě, že to udělá."

"Osmnáct, ano,"- vyštěknul mistr lektvarů. - "A stále se neumí chovat přiměřeně. Není schopen zůstat zde a promluvit si o problému. Přitom ty stále tvrdíš, že je natolik dospělý, aby se dobrovolně obětoval a uskutečnil Cambiare Podentes? Ke všemu nejenom vykonal obřad jen tak s někým - ale právě se mnou! A potom dokázal splnit, všechno co slíbil?"

"Znám Harryho líp než ty,"- zamračil se Albus. - "Ujišťuji tě, že by tu kvůli rozhovoru zůstal, kdyby ses choval přiměřeně svému věku ty, Severusi. Od okamžiku, kdy jsi přišel, jsi vynaložil spoustu námahy, proto, abys ho urazil a vyprovokoval. Pokud chceš, aby se Harry choval přiměřeně svému věku, pak bys měl dělat totéž."

"Mě nezajímají tvé řeči,"- jedovatě poznamenal Severus, rozhodnutý nenechat sebou manipulovat potměšilým ředitelem.

"Nicméně, možná se konečně uráčíš odpovědět na otázku, kterou jsem ti už dvakrát položil. Do jaké míry je pan Potter informovaný o požadavcích proroctví?"

"Jak jsem pochopil, on a slečna Grangerová právě minulý večer tu otázku projednávali s profesorem Binsem. Starý dobrý duch, si nebyl, dá se říci úplně jistý v podrobnostech, ale přesto vysvětlil Harrymu, že zaklínadlo je nezvratné a zahrnuje v sobě zotročení kouzelníka, výměnou za posílení jeho magického potenciálu."

Severus se na chvíli zamyslel, vzpomínal na Potterův pohled, když seděl a objímal Grangeovou. Taková bouře emocí... mladík je nedokázal skrýt. Přesto, kdyby chlapec znal celou situaci dokonale, Severus by asi na jeho tváři mohl číst zcela jiné pocity.

Jakoby četl jeho myšlenky - čehož byl schopný i bez legilimentsu, ředitel zaklapl sešit, který tak pozorně studoval a podal ho Snapeovi.