Hloubky zimy 21
4. duben 2011 | 20.23 |
Hloubky zimy
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 21
Kapitola 21
-
Bystrozor Johnsová
-
Ulice kde stála telefonní budka, vchod na ministerstvo kouzel, byla stejně špinavá a tmavá tak, jak si jí Harry pamatoval. Draco Harryho následoval a opatrně ho sledoval, jestli se neukáže nějaká známka toho, že by muž s havraními vlasy, chtěl utéci ze scény. Nebo raději, protože ty příznaky tu byly, pátral po signálech toho, že to opravdu udělá.
Harry těžce polkl, než vytočil číslo 62442. Ozval se uvítací hlas čarodějky.
"Harry Ev - Potter a Draco Malfoy, potřebujeme navštívit bystrozora." Sděloval Harry třesoucím se hlasem. Zmáčkla se dvě tlačítka a oba začali klesat do podzemí. Draco se natáhl a stiskl Harrymu ruku. Starostlivě sledoval rozrušeného muže. Harry otevřel oči a věnoval Dracovi nucený úsměv.
-
Prošli kolem magické fontány přátelství k výtahům, kde Draco stiskl tlačítko do druhého patra. Nevěřil, že by Harry třesoucíma rukama byl schopný najít to správné tlačítko. Harry si všiml, že zde bylo méně bystrozorů než si pamatoval z doby, kdy tu během sedmého ročníku byl naposledy. Mnoho místností bylo prázdných. Patro vypadalo prostornější a upravenější než dříve.
"Harry - Harry Potter?"
Harry se otočil a zamrkal, když uslyšel to jméno.
Za nimi stála vysoká tmavovlasá žena s očima vykulenýma překvapením. Vypadala povědomě, ačkoliv Harry měl pocit, že jí vídal v jiném oblečení, než byla bystrozorská uniforma.
"Angelina Johnsonová. To nepoznáváš svého bývalého famfrpálového kapitána?" zeptala se.
-
Harry na ní zíral, dokud do něj Draco nestrčil a neprobral ho z toho tranzu. Začal se usmívat.
"Angelino." Natáhl ruku, aby si s ní mohl potřást. Ona to však ignorovala a raději ho místo toho objala.
"Jak se máš, Harry?"
"No - " snažil se Harry něco říct, ale nevěděl co. Opustil kouzelnický svět z vlastní vůle - a prohlásit, že se má skvěle a že si přeje, aby to tak zůstalo, mu nepřipadalo jako něco zvlášť vhodného, co by mohl říct. Podíval se na Draca jako by si myslel, že bude mít na čele odpověď napsanou.
Angelina naklonila hlavu. "Draco Malfoy, pokud mě neklame zrak." Řekla se zvědavým úsměvem na rtech. "Nemyslela jsem, že se sem znova odvážíš přijít."
-
"Znova? Ty jsi tu byl někdy předtím?" zajímal se Harry.
"A jak si myslíš, že jsem věděl, že je velitelství bystrozorů na druhém patře." Zamumlal. "Samozřejmě, že jsem tu byl. Můj otec mě sem několikrát vzal, když jsem byl malý."
"Tak" řekla po chvíli Angelina. "Předpokládám podle toho, že když vás oba kouzelnický svět neviděl posledních pár let, tak se stalo něco vážného a vy s tím potřebujete pomoci, když jste se odhodlali jít přímo do ďáblova doupěte."
Harry zaváhal. "Jsme tu, abychom promluvili s bystrozorem."
"Je jedno s jakým?" zeptala se Angelina.
Harry kývl.
"Dobrá tak pojďme do mojí kanceláře."
-
Vedla je do jedné malé kanceláře. Přetransfigurovala tkaničku na křeslo pro Harryho. "Budeš chtít také křeslo nebo se cítíš pohodlně?" zeptala se Draca.
"Jsem v pohodě. Pojďme k věci, ať to máme za sebou."
Angelina kývla.
Harry začal vysvětlovat. "No všechno začalo když ...."
Po půl hodině, konečně veškeré události dovyprávěl. Cítil sucho v krku a Angelina si toho všimla, protože mu nalila sklenici vody. Draco, který jen dodával detaily, na které Harry během vyprávěni zapomněl, se zeptal. "Tak co můžeš pro nás něco udělat?"
Angelina vypadala vážně. Nebylo tak překvapivé, že někdo z kouzelnického světa našel Harryho a Draca a rozhodl se, že bude lepší, když budou oba mrtví. Oba muži měli spoustu nepřátel - otázka byla kde začít hledat pachatele.
-
"Promluvím si s kolegou a velitelem bystrozorů. Projdu Bradavické záznamy jestli v nich bude zmínka o Moně D´Razi. Pokud nebude, kontaktuji ostatní školy. To jméno mi přijde známé, ale mohu se mýlit. Jsem si jistá, že ředitel Snape mi pomůže, pokud se zmíním, že to je pro vás, pane Malfoyi."
Draco se ušklíbl. "Myslím, že bys přitom neměla zmiňovat Harryho jméno."
Harry protočil oči. "Snape je stále ředitel? Bojí se ho ještě pořád děti k smrti?"
Angelina se usmála. "Zvykly si na to. Mimo to zástupkyně ředitele Weasleyová dělá, co může, aby ho mírnila."
-
"Zástupkyně ředitele Weasleyová? To jako Ginny?" zeptal se nevěřícně Harry. Když opouštěl kouzelnický svět, místo bylo stále ještě neobsazené.
"Ano." Kývla Angelina. "Charlie Weasley to místo zastával nějakou dobu, ale potom co Ginny získala diplom z tranfigurace a přeměňování, ho převzala, takže se Charlie mohl vrátit ke své staré práci. Je také učitelka přeměňování, jako stará profesorka McGonagallová."
"Kdo učí lektvary?" zeptal se Draco.
"Nějaký chlap z Itálie, který se víc zajímá o děvčata a svůj vzhled než o to co učí." Odpověděla a mračila se. Naklonila hlavu na stranu a dívala se na Draca. "Řekni, nebyl jsi v lektvarech dobrý? Nechtěl by ses vrátit a začít kariéru jako učitel lektvarů?"
Draco zakroutil hlavou s malým úsměvem na rtech. "Ne děkuji."
Angelina pokrčila rameny. "No dobrá, zkusila jsem to. Teď zpátky k věci."
-
"Jaký trest čeká osobu, která použila kletbu Adamas, pokud jí najdete?" zeptal se Harry.
"Polibek mozkomora." Odpověděla mu Angelina. "Ta kletba byla zařazena mezi ty, které se nepromíjejí hned po válce. Ty jsi tu v té době nebyl, když to uzákonili. Kletba Adamas a kletba šílenství, obě kletby byly prohlášeny za neprominutelné."
Všichni tři ztichli, vzpomínali na válku a nové kletby, které temná strana představila světu v touze válku vyhrát. Psychiatrické oddělení St.Munga bylo naplněno k prasknutí potom, co temná strana začala používat kletbu šílenství. Nebylo proti ní žádné protikouzlo.
"Jsem ráda, že jste se rozhodli opět vstoupit do kouzelnického světa." Řekla konečně Angelina.
-
"Já - já se omlouvám, Angelino. Ale my se do kouzelnického světa nevracíme. Potřebujeme tvoji pomoc, protože osoba nebo osoby, které jsou za těmi to útoky na nás, používají magii, ale kromě toho, ani já nebo Draco si nepřejeme opět se vrátit."
Na Angelinině tváři se objevil lehce zklamaný výraz, ale přesto se na ně usmála. "Je mi líto, že tohle slyším Harry. Ale jestli jste v mudlovském světě našli štěstí, tak tomu, že se nechcete vrátit, naprosto rozumím."
Harry jí úsměv oplatil a postavil se. "No už jsme ti zabrali dost času." Řekl.
"Vůbec ne, tohle byl velmi zajímavý rozhovor." Ujistila ho Angelina, také se postavila, aby potřásla Harrymu rukou.
"Předpokládám, že nám pošleš sovu, když něco objevíš?" zeptal se Harry.
"Samozřejmě." Slíbila mu.
-
Pak odešli. Harry si vydechl úlevou, když je telefonní budka vrátila zpět na mudlovskou ulici. Doufal, že jeho nebo Draca nikdo nepoznal. Byli tak trochu nepřehlédnutelní - Draco se svou bledou pokožkou, blonďatými vlasy a kolečkovým křeslem a Harry s tmavými rozcuchanými vlasy a zářivě zelenýma očima. Ale nikdo je neoslovil, zdálo se, že se všichni starají jen o své věci za což, byl Harry vděčný.
"Harry?" ozval se Dracův jemný hlas.
"Hmm."
Kráčeli k domovu pomalým tempem, užívali si teplého svitu slunce a čerstvý vzduch. Rozhodli se, že si nevezmou taxi a šli místo toho pěšky.
"Myslím si, že potřebuješ svou hůlku."
Harry se prudce zastavil, zíral na Draca, který dál poháněl křeslo kupředu.
"C-cože?"
-
Draco se zastavil, otočil a podíval na Harryho. "Potřebuješ mít svou hůlku. Nemůžeš se bez ní bránit proti kletbám."
"Nemůžu se proti nim bránit, ani když ji budu mít." Namítal. "Ani proti kletbě Adama, ani proti kletbě šílenství není protikouzlo - jen kouzlo zmírňující účinek."
Draco sklopil zrak. "Ne, to je pravda, ty kletby byly vynalezeny s tím úmyslem - neměla existovat žádná možnost, jak kletby zastavit. To byl záměr."
"Ale co když ta kletba zasáhla smrtijeda?" zeptal se Harry. "Pak tu nebyl žádný způsob, jak zachránit ani jeho"
"Pokud byl kletbou smrtijeda zasažen, tak byl evidentně dost hloupý, že se jí nechal zasáhnout a nezasloužil si být zachráněn." Řekl. "A nedívej se na mě tahle, to byl názor smrtijedů a Voldemorta ne můj."
-
Harry polkl a kývl. Draco mluvil dál a opět se rozjel, aby naznačil, že by měli pokračovat v cestě.
"Můj otec byl jedním ze smrtijedů, kteří tuto kletbu vymysleli. A protože jsem se měl stát také smrtijedem, naučil mě tu kletbu a poučil o jejích důsledcích. Pokud vím, tak ani proti jedné ještě i dnes není protikouzlo."
Harry šel vedle něj, náhle si uvědomil nepříjemnou věc - jak smrtonosný musel Draco být, kdyby udeřil plnou silou.
"Bojíš se, Pottere?"
Malfoyovu tvář zkřivenou úšklebkem měl před sebou, jeho dva bodyguardi postávali o pár metrů za ním, připraveni mu ´pomoci´, kdyby to bylo třeba.
"Harry?"
Harry potřásl hlavou, zamumlal. "Promiň."
"Občas zmizíš tisíce mil daleko."
Harry jen pokrčil rameny.
"Kde máš svou hůlku?"
"V sejfu v bance," řekl Harry po chvíli zaváhání. "je tam od té doby, co jsem opustil kouzelnický svět. Já - nechtěl jsem to, ale nemohl jsem jí tam prostě jen tak nechat a nemohl jsem jí ani zničit. Nese sebou příliš mnoho z mojí minulosti."
Draco kývl v porozumění. "Ve které bance?"
-
Potom, co to Harry Dracovi řekl, zjistil, že nedobrovolně směřuje právě k té bance. Bankovní sejfy byly v podzemí a Harry si sundal řetízek, který nosil. Na něm visel malý klíček.
"Tak proto ten řetízek pořád nosíš?"
Harry mlčky kývl. Slabě se mu třásly ruce, když strkal klíček do zámku a otočil jím. V malém prostoru sejfu ležely Harryho nejvzácnější kouzelné věci. Ležela tam jeho hůlka, nedotčená a právě taková, jakou si jí pamatoval. Ležela na vrchu složeného pláště. Pláště neviditelnosti, který kdysi patřil Harryho otci. Harry se natáhl a pohladil opatrně měňavou látku a nechal jí proklouznout mezi prsty. Dále v sejfu byl kus pergamenu a opotřebovaný brk. "To jsem dostal od Rona." Vysvětloval tiše. Věděl, že je to sentimentální, ale nemohl si pomoci. Byl tu dobrý důvod, proč ty věci zamkl a uložil. Pod brkem ležela kopie knihy Historie Bradavic. Byla nová a nepoužitá.
-
"Dárek od Grangerové?" zeptal se Draco.
Harry tiše kývl. "Dala mi ji k vánocům v šestém ročníku. Myslela si, že bych si ji měl přečíst."
"Ale tys jí nikdy neotevřel." Řekl.
"Dělo se toho kolem mě příliš mnoho, abych měl čas si sednout a číst."
-
Oba byli zticha, když Harry dovolil vzpomínkám, které potlačil, aby se vracely zpět. Vzpomínky na šťastné dny v Bradavicích: s Ronem a Hermionou, s ostatními nebelvíry, s famfrpálem a hodinami, které se tenkrát zdály nekonečné. Harry zavřel oči a nechal jím ty vzpomínky proudit. Špatné vzpomínky - Siriusova smrt, víkend v Prasinkách, který se proměnil v peklo, Ronova smrt, zranění Snapea, Brumbálova smrt - tolik mnoho smrtí.
Dýchal přerývaně, když opět otevřel oči. Zjistil, že Draco na něj hledí se starostí viditelnou mu v očích.
-
"Pojďme domů." Navrhl jemně Draco. Harry kývl. Vzal si hůlku a schoval jí opatrně do batohu předtím, než sejf opět uzamkl. Řetízek s klíčkem pak zastrčil pod oblečení. Vyjeli výtahem nahoru a vydali se domů pěšky. Žádný z nich nepromluvil a cesta proběhla v tichu.
Když dorazili domů, Harry se šel podívat na bazén. Draco ho tiše sledoval, jak jde ke kohoutkům a otevírá je. Voda začala proudit do bazénu a pomalu ho plnila.
"Vypadá to hezky, že ano?" zeptal se Harry a rozhlížel se po místnosti. Chladné bílé a modro-šedivé dlaždice s černými detaily dělaly místnost klidnou. Bodová světla rozmístěná v pravidelných rozstupech na stropě a tlumenější na stěnách.
"Potřebuje to tu nějaké kytky." Řekl Draco a zvedl obočí při pohledu na holou místnost. Harry protočil oči. "Nemůžeš prostě říct o tom něco pěkného?"
-
Za hodinu a půl byl bazén plný. Harry s Dracem se na něj šli podívat znovu. Harry se rozhlížel kolem. "Chceš ho pokřtít?"
Draco se podíval nejistě na vodu a pak na Harryho. "Dobrá." Souhlasil, i když Harry v jeho hlase slyšel váhání. Harry si objednal výstavbu sprchy a vedle ní vybudování dvou šaten. Potom co podal Dracovi plavky, odešel do jedné a Draco zajel do druhé. Za chvilku byl Harry hotový a vyšel ven. Zatím co čekal na Draca, zkusil teplotu vody. Nebyla horká, ale do studené měla daleko. Draco se odmítl podívat Harrymu do očí, když vyjel s křeslem ven.
-
Díval se do klína a pro jednou nevypadal sebevědomě. Harry cítil napětí v místech, kde by neměl, při pohledu na skoro-nahého Draca. Propracovaná hruď, téměř bez ochlupení, kde se opět začaly rýsovat svaly, jak je Draco používal a procvičoval. Kůže bledá, na první pohled se zdála až bílá, štíhlé ruce a dlouhé nohy, které teď na sobě měly jen málo svalů.
"Nejsou krásní?"
Draco skutečně nevypadal jako obvykle sebevědomě a vyhýbal se Harryho pohledu. Harry k němu došel, ohnul se před ním a přitiskl rty na jeho v polibku, který odrážel, co právě cítí. "Jsi nádherný."
-
Draco se na něj podíval s pochybností, ale nic neřekl. Harry ho zvedl. Jednou rukou mu podpíral záda a druhou vsunul pod kolena. Přešel na tu stranu bazénu, kde byly schody do vody. Opatrně vstoupil do bazénu a pomalu šel do bazénu hlouběji. Teplá voda byla na pokožce příjemná. Když se začal Draco ponořovat, zeptal se. "V pořádku?"
Draco beze slova kývl.
-
Když byli ve vodě, sahala Harrymu k loktům. Na druhé straně byl bazén hlubší. Harry pustil Dracovi nohy a přehodil ruce, tak mu nyní místo toho podpíral ramena. Dracovi nohy klesly na dno, jak s nimi nebyl schopen pohnout a ovládat je. Nebylo to tím, že by to nezkoušel. Harry na něm viděl, jak se soustředí a snaží se jimi pohnout vlastní silou. Zklamání přišlo brzo na to, když si Draco uvědomil, že to nedokáže. Ramena se mu nahnula dopředu, jen lehce, ale dostatečně pro Harryho, který ho pozorně sledoval, aby cítil změnu.
"Netlač na to tak." Řekl jemně. "budeme tu trénovat tak často jak budeš potřebovat, aby ses uzdravil."
-
Draco kývl. Harry viděl, jak se mu pohnulo Adamovo jablko, když polkl.
"Polož se na vodu a užívej si jí."
Pomohl se mu převrátit, takže ležel na zádech a plaval na hladině. Podpíral ho lehce pod rameny a pod koleny. Dával pozor, aby mu voda nešplouchla do obličeje. Cítil jak je Draco napjatý, ale předstíral, že si toho nevšiml. Dřív nebo později se Draco naučí uvolnit se, nebo v to Harry alespoň doufal. Přejížděl mu prsty po těle, udržoval ho na hladině a trochu masíroval. Jak minuty ubíhaly, Draco se nějak uvolnil a nechal vodu, ať ho nadnáší. Harry stál vedle, rukama ho podpíral a hlídal, aby mu hlava neklesla pod hladinu. Po chvíli začal mít kůži na rukou zkrabatělou a tak se zeptal Draca, jestli nechce už ven. Draco otevřel oči, podíval se na Harryho a kývl. Harry ho tedy něžně chytil za ramena a přitáhl ho ke schodům, a posadil ho na místě, kde měl vodu do pasu.
-
"Dojdu nám pro ručníky." Řekl a vyšel z vody. Ze skříně na druhé straně vyndal dvě měkké modré osušky. Rozprostřel Dracovu přes křeslo, tak aby ho mohl lehce zabalit. Svou položil na Dracovu. Draco se opět vyhýbal jeho pohledu a zíral na své ruce. Harry se ponořil a položil ruku na mužova bledá ramena.
"Draco?"
"Jak se na mě můžeš vůbec podívat?" slova vyšla ven jako chraplavý šepot.
"O čem to mluvíš?" zeptal se Harry.
"O tomhle!" frustrovaně řekl a rukama ukázal na nohy. "Jsem - jsem tak slabý! Nemůžu sám ani stát. Nemůžu dělat nic. Nemůžu chodit, dosáhnout na věci. Nemůžu - nemůžu sám ani do schodů. Jak to můžeš vydržet? Jak se na mě můžeš vůbec podívat? Byl jsem k tobě hrozný a teď se o mě staráš a já nerozumím, jak se na mě můžeš podívat a necítit se naprosto znechucený, protože já jsem znechucený kdykoliv se na sebe podívám do zrcadla a- a- ."
-
Draco si přitiskl ruku na oči a snažil se zastavit slzy, ale nebyl moc úspěšný. Slzy zoufalství si našly svou cestu po bledých tvářích. Schoval ji před Harrym, který stál před ním a pukalo mu srdce při pohledu na něj. Tiše si přitáhl Draca k sobě. Druhý muž nejprve odporoval, ale Harry ho nepustil. Brzo se k němu Draco tiskl a celým tělem mu otřásaly vzlyky.
"Jsem tak unavený. Nevydržím to. Nechci to. Déle už to nevydržím. Já ... už nemůžu." Šeptal mezi vzlyky. Harry ho hladil po mokrých vlasech a druhou mu konejšivě přejížděl po zádech, když se ho snažil uklidnit.
"Jak se na mě můžeš dívat?" Dracův hlas byl tišší a zněl zlomeně a ztraceně."Jak mě můžeš vůbec vystát?"
-
"Protože jsi nádherný," šeptal Harry jemně, ale pevným hlasem a naplněným - láskou? Ano láskou, uvědomil si. Nebál se té myšlenky, místo toho jí nechal, aby ho naplnila. Miloval Draca. Miloval ho každým kouskem jeho bytí. To byl důvod, proč tohle bylo tak těžké, vidět ho tak zlomeného.
-
"Protože jsi nádherný," šeptal Harry jemně, ale pevným hlasem a naplněným - láskou? Ano láskou, uvědomil si. Nebál se té myšlenky, místo toho jí nechal, aby ho naplnila. Miloval Draca. Miloval ho každým kouskem jeho bytí. To byl důvod, proč tohle bylo tak těžké, vidět ho tak zlomeného.
"Nejsem- ."
"Ššš." Řekl Harry. "Jsi. Jsi nádherný, silný a absolutně báječný."
Draco se odtáhl jen tak, aby se mu mohl podívat do očí. "Ale já -"
"Ne." Zašeptal a položil mu prst na rty. "Žádné ale. Prostě to přijmi."
Naklonil se a políbil Draca, přitiskl jejich rty k sobě způsobem, který doufal, že Draco vezme jako milující, slibující. Náhle si byl jistý, co chce - chtěl Dracovi ukázat jak je opravdu nádherný. Chtěl, aby to Draco cítil. Chtěl, aby tomu Draco rozuměl, aby pochopil, že s ním chce být. Když se jejich rty setkaly, dotek byl zprvu letmý. Plné rudé rty se setkaly s jemnými růžovými a Harry na nich cítil slanou chuť slz. Dlaněmi mu chytil tváře a celou myslí se pokoušel přimět Draca, aby pochopil, co cítí. Oba muži měli zavřené oči. Draco se pod jeho dotekem chvěl, ale neodtáhl se.
-
Harry vložil do polibku trochu více tlaku a ponořil se do něj. Draco naklonil hlavu trochu na stranu, nadechl se a pak polibek opětoval. O trochu víc se o Harryho opřel. Nejistota byla stejná jak u jejich prvního polibku. Harry si nebyl jistý, jestli fyzická pozornost je to, co Draco v tuto chvíli potřebuje. Tak postupoval pomalu, připraven na odmítnutí. Ale Draco se neodtáhl, vítal Harryho rty a ruce, jeho vlastní prsty projížděly Harryho vlhké vlasy. Harry jazykem přejel po Dracovu spodním rtu. Draco vydal zvuk, jemné zasténání hluboko v krku.
-
Harry to vzal jako souhlas k pokračování a polibek se stal vášnivější, když začal doopravdy prozkoumávat Dracova ústa. Tento polibek byl intenzivnější než všechny polibky, které spolu sdíleli. Harry si přál, aby nikdy neskončil. Když se konečně odtáhli, byli oba bez dechu.
Draco měl stále oči zavřené, stopy slz byly viditelné na jeho tvářích, rty o něco červenější než obvykle. Otevřel oči, pak zamrkal, aby zaostřil pohled na Harryho. Oči měl stále červené od pláče, ale Harry cítil, že na Draca je ten nejkrásnější pohled jaký kdy viděl. Ani jeden z nich nic neřekl, ale jejich pohledy byly spojené a Harry se usmál. Draco úsměv opětoval.
-
Harry se pohnul a zvedl Draca z bazénu. Draco se k němu přitiskl, skryl tvář na Harryho rameni. Harry se rozhodl ve vteřině, jen se sehnul a zvedl osušku z křesla jednou rukou. Pak odnesl Draca do jeho ložnice. Položil ho beze slova na postel. Jen se na sebe dívali.
"Já nevím, jestli můžu -" začal Draco nejistě. "Ne dělal - neměl jsem -"
"Na tom nezáleží," řekl Harry, a ujistil se, že láska byla zřetelně slyšet v každém slově. "Udělám to pro nás oba pěkné. Jen mě naviguj a řekni mi co je příjemné."
Draco kývl. Harry viděl v jeho šedých očích nejistotu.
"Nemusíme to dělat, jestli nechceš." Řekl Harry. "Nemusíme dělat vůbec nic, pokud nejsi připravený."
Draco na okamžik zavřel oči a pak řekl. "Jsem připravený. Já jen - chci, aby to bylo dobré. Nechci tě zklamat."
Harry se něžně usmál, odhrnul zatoulaný pramen blonďatých vlasů z Dracovi tváře. "Nezklameš. Jen to, že jsem tu s tebou, znamená pro mě víc než cokoliv jiného, co jsem si představoval."
-
Na to si Draco Harryho přitáhl blíž, znovu ho políbil a stáhl k sobě na postel. Draco přejel rukou Harrymu po zádech a ten se při tom kontaktu zachvěl, jeho touha po Dracovi rostla. Polibky byly dlouhé a pomalé, plné vášně, lásky a něžnosti. Ani jeden z nich neměl potřebu spěchat, měli všechen čas na světě, aby prozkoumávali jeden druhého a zjišťovali, co je pro druhého příjemné.
Trvalo to minuty nebo celé hodiny. Harryho to nezajímalo, kdyby uplynula třeba celá věčnost, on by si toho nevšiml. Byl nebi a neměl chuť ho opustit. Hudba co mu zněla v uších, byl Dracův výkřik při vyvrcholení a ten mu bude navěky znít v mysli. O mnoho a mnoho později Draco a Harry usnuli. Nahá těla se k sobě pevně tiskla, propletená pod pokrývkou.
-
-
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 21 | nixerwil | 04. 04. 2011 - 22:09 |
| RE: Hloubky zimy 21 | ivet | 04. 04. 2011 - 23:19 |
| RE: Hloubky zimy 21 | bacil | 05. 04. 2011 - 09:40 |
| RE: Hloubky zimy 21 | balduin | 05. 04. 2011 - 12:16 |
| RE: Hloubky zimy 21 | misule | 05. 04. 2011 - 12:17 |
| RE: Hloubky zimy 21 | nade | 05. 04. 2011 - 17:30 |
| RE: Hloubky zimy 21 | deny | 06. 04. 2011 - 08:46 |
| RE: Hloubky zimy 21 | bara1982 | 07. 04. 2011 - 22:32 |
| RE: Hloubky zimy 21 | zuzana | 14. 05. 2011 - 00:45 |
| RE: Hloubky zimy 21 | karina | 04. 05. 2018 - 12:57 |
| RE: Hloubky zimy 21 | gmajl.cz | 16. 10. 2023 - 09:01 |