Hloubky zimy 23
18. duben 2011 | 21.44 |
Hloubky zimy
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 23
Kapitola 23
-
Kouzelnický svět
-
Stáli před učebnou, ve které měli Myra a Darius být. Harry poslal Dariovi SMS, a poprosil je, aby tam na něj počkali. Poslechli a tak se tam nyní všichni tři sešli.
"Co se děje Harry?" zeptala se ustaraně Myra. Ruku měla položenou na jeho předloktí a pokoušela se ho zastavit a udržet na jednom místě. "Harry?"
"Je pryč." Řekl, vytrhl ruku z jejího stisku, aby mohl znova začít přecházet.
"Kdo je pryč?" zeptal se nechápavě Darius.
"Draco!" prohlásil. Byl nešťastný, srdce mu bláznivě bušilo v hrudi.
"Co tím myslíš ´pryč´?"
-
"Volali z centra pro mladé, kde pracuje. Nikdy tam nedorazil. Odešel dnes ráno a za hodinu potom, volala jedna dívka a říkala, že ještě nedorazil. A stále tam není. Je pryč."
"A on u sebe nemá mobil, že jo?" zeptal se Darius.
Harry zavrtěl hlavou, přál si, aby jeden Dracovi dal. Taky si přál, aby nenechal Draca to ráno vůbec odejít. Zavřel oči a pokoušel se zastavit vyjmenovávání jeho přání, co všechno měl udělat, protože se stejně nikdy neuskuteční.
"Potřebuju ho najít."
"Volal jsi na policii?" zeptala se Myra.
"Ne, ještě ne." Nevěděl, co dobrého by mohla mudlovská policie udělat - to, co opravdu potřeboval, bylo dostat se do kontaktu s bystrozory. Ale sovu poslal pryč předtím, než Joanne volala a tak jediný způsob, který mu zůstal, aby se s nimi mohl spojit, bylo osobně jít na ministerstvo.
-
Nebyl si jistý, proč se rozhodl vzít Myru a Daria sebou. Pokoušel se dovolat Hermioně, ale ta na svůj telefon doma neodpovídala a jinou cestu jak jí kontaktovat neměl. Tak se místo ní rozhodl, obrátit se na své dva nejlepší přátele, i když si uvědomoval, že nic o kouzelnickém světě neví. Nad správností toho rozhodnutí se bude zamýšlet později.
"Tak já jim zavolám a promluvím s nimi. Harry, měl bys jít domů a nechat to na policii, aby to vyřešila."
"Ne." Řekl Harry. Darius a Myra se zalekli naléhavosti v jeho hlase. "Ne. Nepůjdu domů. Musím ho najít."
"Ano, Harry. Já tomu rozumím, ale co můžeš dělat?" zeptala se ho Myra a pokoušela se mu to vymluvit.
Harry polkl. "Jsou tu lidi, se kterými si můžu promluvit."
Myra se zamračila. "To je o tvé minulosti?"
Darius sledoval konverzaci s velikým zájmem.
-
"Ano." Harryho hlas náhle už nebyl tak silný. Zněl i sám sobě jako malý kluk, který se ztratil. A skutečně to nebylo tak daleko od toho, jak se právě cítil. Myřina ruka se octla na jeho a tiše ho tak ujišťovala o své podpoře. Ale Harry náhle zjistil, že nechce ujišťování od nikoho jiného, než od Draca. Odtáhl se. "Půjdete se mnou?"
"Samozřejmě." Odpověděla mu Myra a pokoušela se necítit bolest z Harryho odmítnutí.
O dvacet minut později oba, Myra i Darius spěchali za Harrym a těžce oddechovali. Ani jeden z nich se nezeptal, kam jdou a to bylo něco, za co jim byl Harry neskonale vděčný. Ale když otevřel dveře telefonní budky, oba na něj zůstali upřeně koukat, jako by se zbláznil.
"Jen mi důvěřujte! Ano?" řekl jim.
"Harry, - to je telefonní budka." Řekla Myra a znělo to, jakoby se obávala o jeho duševní zdraví.
"Ano. Díky za to, že jsi tak všímavá." Odsekl Harry hrubším způsobem, než zamýšlel. "Promiň. Jen - na nic se neptejte. Teď ne. Až najdeme Draca, můžete se ptát, na co chcete, ano? Pro teď mi věřte. Prosím?"
Darius kývl a vstoupil do budky. Myra mu věnovala dlouhý pohled, než následovala Daria. Harry zvedl telefon, vytočil číslo a ohlásil je.
-
Tři visačky s jejich jmény a nápisem ´Návštěva´ vypadly z automatu. Harry je zvedl a podal je svým přátelům, aby si je připjali. Pak začali klesat pod zem. Myra vyjekla a chytila se Daria. Ten vypadal také nejistě, zatímco Harry cítil jen stres. Běžel chodbami a skoro nedal svým dvěma následovníkům čas si prohlédnout okolí. Myra měla otevřenou pusu, když viděla to staromódní oblečení. Darius valil oči na kouzelníka, který vyšel zpoza rohu s pyramidou knih, která za ním letěla vzduchem.
Harry je dovedl k výtahu a během chvíle byli na patře bystrozorů. Jakmile vystoupili z výtahu, Harry běžel do kanceláře Angeliny.
"Harry! Co tu..." začala Angelina.
Harry zabouchl dveře jen co Myra a Darius vešli.
-
"Je pryč." Řekl. "Draco je pryč."
Hluboká vráska se objevila mezi Angelininým obočím. "To není dobré." Řekla. Pobídla je, aby se posadili. Myra si stoupla blíž k Harrymu a Darius vypadal také nejistě. Angelina napřáhla ruku. "Jsem bystrozor Angelina Johnsonová."
"Bystro... Co?" zeptal se Darius.
Angelina se na Harryho zamračila. "To jsou mudlové?"
"Jsou to moji nejlepší přátelé a chtějí mi pomoci Draca najít." Řekl Harry a tak trochu se vyhnul odpovědi na její otázku.
"Takže jsou to mudlové. Harry, nemůžeš jen tak přivést mudly na Ministerstvo kouzel!"
"Ministerstvo čeho?" Ozvala se tentokrát Myra a znělo to skoro ustrašeně.
"Ministerstvo kouzel. Znáte to čarodějové a čarodějky. Jsem čarodějka. A tady Harry, je..."
-
"Byl jsem čaroděj. Už nejsem." Opravil jí Harry.
"Harry, vždycky budeš čarodějem. Máš znalosti a moc. Nikdo, ani ty sám to nemůžeš změnit."
"Díky za tuhle krátkou odbočku do psychologie, ale jsme tu, abychom našli Draca. Je v nebezpečí a my ho potřebujeme najít." Rozčiloval se Harry.
"A jak navrhuješ, že bychom to měli udělat?" zeptala se Angelina.
"Vyhledávacím kouzlem samozřejmě. Žádné si sice nepamatuju, ale jsem si jistý, že ty ano."
Angelina ho chvíli studovala předtím, než kývla. "Dobrá, pojďme do jedné z vyšetřovacích místností. Jsou tam mapy a všechno ostatní co potřebujeme."
-
O pět minut později seděli v místnosti bez oken. Knihy zakrývaly všechny okolní stěny, stejně jako velkou část podlahy. Angelina před sebou rozprostřela mapu a připravovala se na kouzlo.
"Oh než začneme." Prohodila a namířila hůlkou na Myru, které se rozšířily oči. "Calma."
Myra okamžitě vypadala klidněji a uvolněněji.
"Co jsi to - " začal Darius a chtěl vykročit směrem k Angelině. Ta, ale na něj také namířila hůlkou a on okamžitě ztichnul. Harry na to nic neřekl, jen jí pokynul, aby si pospíšila a vyvolala to vyhledávací kouzlo. Máchla hůlkou a vyslovila zaklínadlo v latině, které Harry nerozuměl. Objevilo se před ní malé kolečko světla. Začalo se pohybovat směrem k mapě položené na pravo, ale pak zhaslo.
-
"Zvláštní. Zkusím to znovu."
Ale světlo udělalo přesně to samé na druhý i třetí pokus, když kouzlo znovu vyvolala. Zhaslo téměř okamžitě, jakmile se začalo pohybovat.
"Co to znamená?" zeptal se Harry a bál se odpovědi.
"To může znamenat dvě věci." Řekla Angelina a její zamračení se prohloubilo. "Buď je na místě dobře zaštítěném kouzlem, nebo je..." nedokončila, ale každý v místnosti věděl, jak by věta pokračovala.
"Není." Prohlásil velmi jistým hlasem Harry a pokoušel se to i tak stejně jistě cítit.
"Potřebujeme trochu silnější kouzlo. Něco jeho. Krev nebo vlasy jsou nejlepší." Řekla po chvíli ticha Angelina.
"Nemám ani jedno z toho. Možná jsou nějaké vlasy na jeho hřebenu doma."
"Pošlu někoho pro ně." Angelina se postavila a opustila místnost.
Harry si povzdechl, svezl se zpátky do křesla a zabořil ruce do vlasů. "Tohle nezvládnu. Nejsem ten chytrý. Jsem jen zbrklý Nebelvír."
-
"Co jsi?" zeptal se Darius.
"Nebelvír." Opakoval Harry. "Studoval jsem v internátní škole ve Skotsku, která se jmenuje Bradavice. A ta má čtyři koleje a Nebelvír je jedna z nich. Do koleje vstoupíš, když začínáš svůj první ročník po zařazení Moudrým kloboukem."
Trochu ho uklidnilo, když musel přátelům vysvětlit tak jednoduchou věc jako byla rozdílnost kolejí v Bradavicích. To bylo jednoduché, nekomplikované a v myšlenkách to nebylo s ničím spojené, s žádnou nepříjemnou vzpomínkou.
"Myslím, že nám budeš muset dát, až tohle všechno skončí, pořádně dlouhé vysvětlení všech věcí." Řekl Darius.
-
"Harry," zamračila se Myra lehce. "Ty máš Dracovu krev."
"O čem to mluvíš?" zeptal se a obrátil svou plnou pozornost na Myru.
"Výměna krve," řekla Myra. "Tehdy, když jsi byl v nemocnici. Draco a ty jste si vyměnili krev, aby zachránil tvůj život. On - určitě tehdy dělal kouzlo." Náhle jí všechno došlo a ztichla.
Angelina právě v ten moment vešla do místnosti.
"On si s tebou vyměnil krev?" zeptala se Angelina nedůvěřivě.
Harry kývl. "Zachránil mi život."
"Věci se opravdu změnily, že ano?" řekla Angelina.
-
Harry pokrčil rameny a pak si opět vzpomněl na vážnost situace. "Co musím udělat?"
"Není to těžké kouzlo. Zvlášť pokud jste si vyměnili krev. Kouzlo bude mnohem silnější, jestliže je k tobě jeho krev vázaná."
Myslel si, že to trvá příliš dlouho. Angelina ho připravovala na kouzlo, které měl provést. Zeptala se, jak je to dlouho, co naposledy vyvolal jakékoliv kouzlo. Vysvětlila mu, že ho ten pokus možná vyčerpá a bude se cítit unavený. Odsekl jí, ať jen pokračuje.
Kouzlo nebylo těžké, vyslovil krátké zaklínadlo v starořečtině a objevilo se předním červené světlo. Začalo se blížit k mapě. Létalo sem tam pár sekund než se sneslo dolů a vypálilo v mapě díru.
"Zatraceně." Zaklel Harry.
Angelina vypadala zamyšleně. "To je zvláštní. To je mudlovské území ne kouzelnické."
Harry se na ní podíval. "To je jedno. Já jdu. Sežeň pár bystrozorů, nebo něco a přijď za mnou."
"Harry počkej!"
-
Právě když Harry vyslovil přenášecí kouzlo, Myra si přitáhla Daria a dotkla se Harryho. Všichni zmizeli.
Když opět otevřeli oči, stáli před ohromnou obytnou budovou. Odpolední slunce jasně zářilo a vypadalo příliš vesele.
"Myro!" křičel na ní Harry. "Víš, co jsi právě provedla? Mohla jsi způsobit, že jsem nás všechny mohl rozštěpit! Nikdy se nedotýkej čaroděje, který vyslovuje kouzlo."
"No, omlouvám se." Odsekla Myra. "Nejsem tak zvyklá na společnost čarodějů, takže nevím, jak se mám správně chovat."
-
Harry vypadal jako by dostal pohlavek.
"Já se omlouvám." Řekl tiše. "Neměl jsem vás sem vůbec brát. Tohle není pro vás. Tohle není místo pro vás."
"O čem to mluvíš? Jsme tvoji přátelé! Tohle je jediné místo, kde můžeme být a nezáleží na tom, jak podivné to místo je! Tak sklapni a najdi Draca. My tě budeme jen následovat. A pomůžeme." Zvýšila na něj hlas Myra.
"Já-. Omlouvám se. Neměl jsem - " Harry si nebyl jistý co má říct.
"Přestaň se omlouvat Harry. Jsi naštvaný. Pojďme najít Draca." Myra mu vzala tvář do dlaní. Harry odhodlaně kývl. Darius se na něj usmál a on se náhle cítil daleko silnější. Byl tu, aby našel Draca a měl sebou své dva úžasné přátele.
-
Rychle vyvolal opět vyhledávací kouzlo a červené světýlko se objevilo před ním. Popohánělo je jít ulicí dolů k další budově a pak do dveří. Harry rychle otevřel dveře a ti dva ho následovali. Budova se zdála stará - alespoň podle toho mála co Harry viděl. Měl oči jen pro červené světlo před nimi a slepě ho následoval, jak se pohybovalo po schodech nahoru. Stále výš a výš. Srdce mu bláznivě bušilo a v uších mu hučela krev. Zrychleně a mělce oddechoval a cítil stoupající adrenalin. Musí najít Draca.
-
Došli až na vrchol schodů a uviděli -
"Nic? To světlo je divný." Poznamenal Darius.
"Musí tu něco být. Kouzlo nás nemůže vést špatným směrem."
Světlo náhle zmizelo ve stěně.
"Hej! A teď je to pryč." Vykřikl Darius.
Harry se začal mračit a rukama přejížděl po stěně. "Není pryč. Prostě pokračovalo - " vysvětloval.
"A co tedy teď uděláme, abychom otevřeli tuhle věc. Řekneme ´Sezame otevři se´,nebo co?"
"Já nevím. Hermiona byla vždycky ta, která byla v těhle věcech dobrá."
-
Najednou se zeď začala pohybovat.
"Co to - " zamumlal Darius. "Třeba to bylo to ´Sezame´."
Harry se zamračil. Na tomhle něco nebylo v pořádku. Příliš mnoho věcí ukazovalo jedním směrem a jemu se ten směr vůbec nelíbil. Světlo se vznášelo pár metrů před nimi. Zeď odhalila chodbu s kamenými stěnami. Chodba byla naprosto tmavá, až na čevené světlo. Harry zamumlal. "Lumos."
"Oh." Vydechla Myra a zírala na světlo, které Harry právě vykouzlil. Pátrací světélko je přinutilo pokračovat dál chodbou. Bušení Harryho srdce se zrychlovalo a začínalo mu být špatně. Tunel byl dlouhý a vzduch suchý. Harry nechápal, jak se tohle mohlo vejít do obyčejného domu - ale pak si uvědomil, že tohle byla přeci magie, takže -
"Slyšeli jste to?"
-
Myřina slova přinutila Harryho zastavit. Opravdu v temné chodbě bylo slyšet tlumené vrčení.
"Co je to?"
"To nezní příliš příjemně." Dariův hlas nesl stejné stopy znepokojení, jako Myřin. Trio pokračovalo, ale pomaleji než předtím. Harry nevěděl, jestli je to jen jeho představivost, nebo jestli se opravdu jejich kroky po chodbě rozléhají daleko hlasitěji než předtím. Vrčení se stávalo hlasitějším a bylo doprovázeno škrábavým zvukem. Červené světlo si nevšímalo váhání těch tří, pokračovalo stejnou rychlostí jako předtím a vznášelo se pár stop nad zemí.
"Harry, doufám, že jsi s tou tyčkou dost dobrý, protože cokoliv to je, tak to nezní jako nějaká legrace." Zašeptal Darius
"Je to hůlka a ne tyčka." Odsekl Harry, jeho nervozita byla zpátky a dělala z něho osobu, v jejíž blízkosti nebylo zrovna příjemné pobývat.
Darius se nezdál příliš uklidněný jeho poznámkou. Červené světlo zahnulo za roh a trio ho následovalo.
"Zatraceně."
-
Darius promluvil a to okamžitě upoutalo pozornost tříhlavé bestie. Harry si skoro oddechl úlevou.
"Chloupek." Řekl.
"Chloupek?" zeptala se nedůvěřivě Myra
Harry kývl. "Dej mi své hodinky."
Myra se na něj podívala, jako by se chtěla zeptat proč, ale pak to nechala být. Harry nad nimi mávl hůlkou a hodinky se změnily na flétnu.
"Hraj." Řekl a podal jí Myře.
"Cože?"
"Hraj." Opakoval "Usne, jakmile uslyší hudbu."
"Ale já nehrála od té doby, co jsem byla ...."
Harry zavrčel. "Jen prostě hraj. Dobře?"
Myra vyvalila oči, zvedla flétnu k ústům a začala hrát. Darius se schovával za Harrym, bázlivě sledoval bestii.
"Teď nepřestávej hrát, dokud nebudeme daleko od něj." řekl Harry Myře.
Ta kývla a pokračovala v hraní jednoduché melodie, která nezněla zas tak moc příjemně.
-
Chloupek - nebo to možná byl Chloupkův bratranec - Harry to nemohl říct - si ale myslel něco jiného, protože si lehnul a za chviličku hlasitě oddechoval v hlubokém spánku. Harry a jeho dva přátelé kolem něj prošli. Museli přelézt přes jeho zadní tlapu, aby se dostali za něj do další úzké chodby. Před nimi stále svítilo červené světlo a oni k němu rychle pospíchali. Myra přitom nepřestávala dál hrát.
"Doufám, že už se s něčím takovým nesetkáme." Poznamenal Darius, znělo to trochu otřeseně. Jeho bledá tvář viditelně nesla známky nervozity.
"Také doufám, že ne." Řekl Harry, když se rozbíhal. Promarnili tolik času! Myra odhodila flétnu, až když už neslyšeli oddechování bestie. Náhle stáli přede dveřmi. Červené světlo se před nimi zastavilo a pak zmizelo, jako by ho někdo sfoukl. Uslyšeli zvuk otevíraných dveří a z místnosti před nimi proniklo do tmavé chodby světlo. Oslepilo je. Temná silueta stála ve dveřích a ticho vyplnil hlas.
-
"Zdravím tě Harry. Měla jsem ten pocit, že mě přijdeš navštívit."
-
-
Pokračování příště.
-
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 23 | nade | 18. 04. 2011 - 22:12 |
| RE: Hloubky zimy 23 | ivet | 18. 04. 2011 - 22:40 |
| RE: Hloubky zimy 23 | bara1982 | 18. 04. 2011 - 22:51 |
| RE: Hloubky zimy 23 | salazaret | 19. 04. 2011 - 08:28 |
| RE: Hloubky zimy 23 | misule | 19. 04. 2011 - 11:37 |
| RE: Hloubky zimy 23 | bacil | 19. 04. 2011 - 21:59 |
| RE: Hloubky zimy 23 | kitti | 20. 04. 2011 - 11:27 |