Madurare 013
1. květen 2011 | 21.31 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 13
Miláčkové, všem vám děkuji za přání k Velikonocům a jak jsem slíbila je tu další kapitolka. Doufám, že vás zase pěkně napne. Znovu upozorňuji na změnu - budeme se teď scházet v neděli, ale trochu později. Budu se snažit, abych vám aktualizaci dodala do 22,00. Doufám, že tak malý posun vám nebude vadit. Je léto a (snad) dlouho sluníčko.
KAPITOLA 13
-
"Nevím, proč jsem si myslel, že to začne ještě před snídaní."-řekl Harry a s podezřením zkoumal mísu s párky uprostřed stolu."Tedy, zdá se mi, že bych měl být ve střehu, nebo... no nevím."
Severus napíchl jeden párek na vidličku a položil ho na Harryho talířek. Od toho dne, kdy použili Compulsio, Harry jedl jen velmi málo. Nezlákala ho dokonce ani smetanová kouřící polenta – uvnitř měkká a křupavá na povrchu, kterou si objednali před třemi dny v Římě – ani ručně dělané těstoviny, které jim nabídli včera v restauraci.
"Nemůžeme si být jistí, že útok Temného pána bude směřovat na hrad."
-
"Jo." -řekl Harry a přejel si přes jizvu. - "Přemýšlel jsem o tom. Vlastně jsem byl překvapený, že mně jizva nezačala bolet hned po půlnoci."
"Bereš proroctví příliš doslovně."
Harry ignoroval párek, ale snědl alespoň několik soust míchaných vajec.
"Víš, prostě jsem si zvykl, že půlnoc je pro mě – zvláštní chvíle. U Dursleyů jsme moje narozeniny neoslavovali, to snad chápeš. Proto pozdě v noci, když jsem si mohl odpočinout od úklidu a nadávek, jsem si sám pro sebe udělal malou slavnost.
-
"Ah, – to mi něco připomíná." - Severus rychlým krokem přešel do obývacího pokoje a vrátil se s krabicí zabalenou v ozdobném papíru.
Dárek mladíka očividně překvapil.
"Nepokoušel jsem se tím naznačit..."
Severus se znovu posadil, položil krabici na stůl a postrčil ji k Harrymu.
S takovým nadšením jsi otevíral obálky a dárky, které ti přišly dnes ráno, ale teď to tak nevypadá."
-
"Byl jsem prostě překvapený, že moji přátelé na mé narozeniny nezapomněli,"-zamumlal Harry. -"Nemyslel jsem si, že dostanu třeba jen lístek, od někoho jiného než Hermiony. Vždyť to, že jsem tady, ví jen ona."
"Tvoje pošta je přesměrovaná na Albuse."
"Není to nebezpečné? V...Temný pán může vycítit zaklínadlo a domyslet si, že jsem na hradě!"
Severus pokrčil rameny.
"Předpokládá se, že tvá pošta zůstane uložená u Albuse do začátku září, dokud se neujmeš svých nových povinností. Tvé zdejší zaměstnání je už schváleno." Lektvarista se na chvíli odmlčel.
"Nechceš si rozbalit dárek?"
Harry si konečně přitáhnul krabici k sobě.
"Samozřejmě chci. Jen... nemusel jsi..."
"Neměl jsem snad popřát svému milenci k narozeninám?"
Harryho letmý pohled byl trochu hořký.
"No, nedá se říct, že jsem tak dobrým milencem. Nedokážu mít...styk - a v tom ojedinělém případě se ti to nijak zvlášť nelíbilo. Popravdě řečeno, nemohu o tom ani mluvit..."
-
Severus dobře věděl, co měl mladík na mysli. Právě proto byl pevně rozhodnutý dát mu tolik času, kolik bude zapotřebí. Jejich výlety do Říma – tři v několika posledních dnech – nebyly vůbec podobné návštěvám Benátek a Paříže. Žádné ukradené polibky, nebo držení za ruce. Nestalo se nic, co by Harry mohl pokládat za tlak na sebe.
Ať by Severuse mučila touha sebevíc, nehodlal urychlit jakékoliv události vzhledem k tomu, čeho budou muset s Harrym dosáhnout.
Teď nad nimi alespoň nevisela nutnost stihnout to do určitého data. Zůstal jen nejasný slib, že zkřížení sil jim pomůže najít způsob, jak zničit Temného pána.
Ve skutečnosti to znamenalo, vzájemně uspokojující sex. Ale jen tehdy, až bude Harry připravený. Až bude sám chtít, poskytnout Severusovi v posteli uspokojení a také bude sám mít ze sexu potěšení.
Proto teď Severus nesměl spěchat. Compulsio... to byl vnucený krok, ale ke všemu ostatnímu musí dojít přirozeně a normálně.
A Severus by v každém případě jinak Harryho ani nechtěl
-
"To všechno se urovná." -řekl Severus a potlačil přání vzít Harryho za ruce.
Harry přikývnul, a jelikož si přál ukázat, že chce tohle téma opustit, roztrhl zlatý balicí papír a odklopil víko.
"Oh,..." zůstal překvapeně zírat na temně hnědý hábit vytažený z krabice.
Vypadal mnohem víc oficiálně, než běžný studentský. Od límce dolů látka splývala v přísných a strohých záhybech.
"To je pro tvou novou funkci. V porovnání s ostatními učiteli vypadáš příliš mladě, ale správné oblečení ti v tom může pomoci."
"Ano, je mi jasné, že víš, o čem mluvíš." Harry se zvednul a hábit si oblékl.
"Ale já přece nebudu učit, jen pomáhat."
-
"Pokud nový profesor obrany nebude naprostý idiot, tak jeho asistent bude dělat víc než jen postávat vedle."
Severus pod Harryho pohledem zmlknul.
"Idiot? Oh,... v Bradavicích obranu nikdy neučili idioti... Ou-body jsou pryč."
Harry se rozesmál.
"Před několika dny jsme s Albusem skončili se čtením přihlášek zájemců. S jedním nebo dvěma kandidáty bude určitě stát za to se osobně setkat."
Mladík se trochu v novém hábitu otočil, potom vytáhl hůlku a zatvářil se, jakoby vyvolával zaklínadlo.
"Perfektní hábit. Díky."
"Ano, vypadáš dobře. Měl jsem trochu obavy ohledně délky, ale zdá se, že jsem velikost odhadl správně."
"Copak sis neschoval míry, které mi vzali tehdy v Norsku?"
Severusovy rty přelétl úsměv.
"Už jsem ti říkal, že jsi vyrostl. Nevěřil jsi mi?"
-
Nejenom vyrostl.
Každodenní dlouhé procházky, nemluvě o spoustě hodin strávených létáním na koštěti, se velmi dobře podepisovaly na mladíkově postavě. Harry už dřív byl nádherný, ale teď... Severus se musel rychle začít snažit, aby se nerozptyloval takovými myšlenkami.
Mladík si prohlížel erb Bradavic, vyšitý na hábitu.
"Uf. Je těžké uvěřit, že teď patřím k personálu." -řekl a zamyšleně sledoval prstem obrysy hada v pravém horním rohu erbu. -"Nevím proč jsem si myslel, že budu pořád nosit znak Nebelvíru."
Severus potřásl hlavou.
"Ne. Nemůžeš stranit jen jedné fakultě..."
"Oh, no jistě. Jakoby jiní profesoři neměli svou oblíbenou fakultu."
Severus si pomyslel, že se to dalo čekat.
"Být ředitelem fakulty je něco trochu jiného." - řekl suše.
"Samozřejmě."
-
Severus si pomyslel, že není nejlepší, začínat takový den s hádkou. Nebylo možné vědět předem, co se ještě může během dne stát.
"Dobře. Všechno nejlepší k narozeninám. Chtěl by ses dnes věnovat něčemu zvláštnímu?"
"Hm, jo. Sehnat někde obraceč času a přeskočit do zítřka."-odpověděl Harry. Svlékl si nový hábit a pečlivě ho složil do krabice. Potom znovu zvedl ruku k jizvě.
"Trochu bolí, ale to je patrně tím, že se jí neustále dotýkám. Nedokážu přestat čekat... na něco. Jsi přesvědčený, že nemůžeme znovu odjet do Říma, nebo kamkoliv jinam?"
-
Severus si povzdechl.
"Už jsme o tom mluvili, Harry. Ať se stane cokoliv, bude pro tebe nejbezpečnější zůstat tady."
"Jo, já vím." -povzdechl si taky Harry. -"Přál bych si jen cítit se jinak, jestli víš, jak to myslím. Chci říct, udělali jsme to, a teď bych měl být chráněný, ale chtěl bych to vědět určitě. Neměli jsme vidět nějaký záblesk světla, nebo záři hvězd, nebo něco jiného, abychom určitě věděli, že jsi mi dal tu částečku jeho síly?"
Harry se posadil na židli a ustaraně se podíval na partnera.
"Ani jsi nepronesl žádné zaklínadlo, nebo něco podobného. Jsi si jistý, že to účinkovalo?"
-
"Samozřejmě účinkovalo. Působení Cambiare Podentes je dostatečně silné, aby přerušilo předchozí spojení.
Jeho magie je mocnější než jakékoliv kouzlo, které by na mě mohl použít Temný pán."
"A když ho na tebe použil, ty jsi... ehm..."
"Jestli jsem viděl hvězdy? Nemyslím. Říkal jsem ti, že jsem to udělal, jen abych získal sílu."
Harry se zašklebil.
"Raději se snažím nepředstavovat si to. Tebe a jeho." - řekl Harry, znova vyskočil na nohy a vzal ze stolu dárek. -"Odnesu Hábit do horních pokojů a potom se půjdu projít. Nepůjdu nikam daleko, dnešní den není zrovna na procházky ten nejlepší, jak víš."
-
Severus měl vlastně v plánu navrhnout, že se mohou věnovat něčemu společně, ale vzhledem k tomu jak jsou oba napjatí, tak tohle bude asi lepší. Nechtěl se s Harrym hádat.
Nadto bylo příjemné slyšet zmínku o horních pokojích. V posledních několika dnech se jim Harry vyhýbal natolik, že si dokonce ani nechtěl krátit dlouhou cestu do sklepení přes magické dveře. Dobře, že se to nezměnilo v nepřekonatelný odpor.
"Budu ve svém kabinetu. Kdybys něco potřeboval, krb je otevřený.
Harry přikývnul a odešel.
-
Mávnutím hůlky nechal Severus zmizet balicí papír, stejně jako mladíkovu nedojedenou snídani. Potom co skončil s úklidem, přešel do kabinetu a začal pročítat seznam nových studentů.
Snažil se na něj ze všech sil soustředit.
Tuhle hru hrál každý rok.
Prohlížel si seznam, který Albus posílal všem čtyřem vedoucím fakult, a pokoušel se uhodnout, který z nových žáků se dostane do Zmijozelu.
Vzpomněl si na den před řádkou let, kdy na pergamenu uviděl jméno *Harry Potter*.
Okamžitě si tehdy pomyslel *Nebelvír*.
Ale dnes si seznam jmen jeho pozornost nedokázal udržet.
Pokoušel se při snídani nedat nic najevo, ale uvnitř byl napjatý stejně jako Harry.
Kdy Temný pán zaútočí? Jaký způsob útoku použije? Kéž by to Severus věděl.
Právě v tom tkvěl problém s věštbami – nikdy nebylo jasné, co přesně čekat.
-
V kabinetu se objevil domácí skřítek s nákladem pošty.
Vděčný za příležitost přerušit nepříjemné myšlenky, si začal Severus balíčky a dopisy prohlížet.
*Oh... poslední vydání "Achymistického věstníku". Výborně. *
Většina ostatní pošty byla adresovaná Harrymu – nepochybně přání k narozeninám.
"Odnes to do mých pokojů." -řekl Severus a skřítkovi poštu vrátil.
Přání a dárky určitě Harrymu zvednou náladu. Mladík se tvářil odvážně, ale Lektvarista viděl, jak moc je od rána nervózní. A každá minuta bez toho, že by se něco špatného stalo, Harryho nepokoj jen zvýšila.
Nebyl to jen Severus, kdo se potřeboval rozptýlit.
-
Sotva domácí skřítek zmizel, otevřel Mistr lektvarů svůj časopis a pokusil se zahloubat do problémů rozšíření vlhovce rýžového ve středním pásmu.
-
Pátek, 31, července 1998 - 13:10
-
Harry neměl hlad, ale byl čas k obědu a tak zamířil zpět do hradu. Cesta do sklepení byla dlouhá, ale nevadila mu procházka po chodbách.
Dostal už včera několik pohlednic k čepici fanouška *Kudlejských kanonýrů* od Rona a čokoládové růži od Hermiony. Ale teď na malém stole, u kterého se Severusem obvykle jedli, ho čekala doslova kopa další pošty.
S úsměvem se posadil a použil speciální zaklínadlo na otvírání dopisů, které ho lektvarista naučil.
Jeho úsměv se trochu vytratil, když uviděl obrovskou pohlednici od Ginny na které mu dlouze vysvětloval, že na konci minulého školního roku nebyla tak úplně při smyslech, ale nedočkavě čeká na nové setkání s Harrym.
*A vzhledem k tomu, kde budu pracovat *, – pomyslel si hořce Harry, – * se uvidíme dřív, než si myslí. * Proč to prostě nemohla přijmout tak jak to je. Vždyť jí otevřeně řekl, že nejsou žádný pár.
-
Mladík se rozhodl, že požádá ředitele, aby s dívkou promluvil. V opačném případě Ginny určitě udělá něco nevhodného – například se ho pokusí znova políbit. Nic dobrého.
Pokud Harry bude mít náladu na líbání, tak potom půjde za Severusem. Dobře věděl, že nemá dovolené jakékoliv vedlejší dobrodružství.
Pochopitelně si ani nedokázal představit, že by si něco podobného přál. Vlastně by se s radostí už nikdy v životě sexem nezabýval.
To se Severusem bylo... odporné - jinak se to nedá říct. Ale Severusovi za to vinu nedával.
Prostě nebyl na sex připravený. A patrně nikdy nebude.
Ale i kdyby byl o tom, že by zatoužil políbit Ginny, se nedalo vůbec mluvit.
-
Další byla jednoduchá pohlednice od Nevilla. Kromě přání v ní psal o své letní práci v kouzelné části Kew Gardens. Harry se usmál. Představil si Nevilla, jak se ryje v zemi a překvapeně heknul, když z obálky vypadl malý balíček se semínky. Typický Nevill.
Fred a Georg poslali velký balík. Harry si nebyl jistý, jestli ho má otevřít. Nebylo možné odhadnout, jaké novinky bláznivá dvojčata na něm mohla zatoužit vyzkoušet. Ale nakonec zvědavost zvítězila.
Harry roztrhnul obyčejný balicí papír, přivolal si na pomoc veškeré své sebeovládání a odhodil víko krabice.
-
Z pod víka vyskočila velká postava klauna a houpala se na pružině Harrymu přímo před obličejem. Ve vteřině naplnil pokoj smích Freda a George, který postupně utichal, jak se klaun zastavil. Harry se zachechtal.
Dvojčatům se jako vždycky ho podařilo překvapit.
Teprve teď si povšimnul svitku v klaunových rukách. S úsměvem vytáhl dopis z pevného sevření a rozbalil ho.
Postupně jak dopis četl, zvedalo se mu obočí stále výš.
-
Drahý Harry,
Opozdili jsme se o celý rok a příšerně se za to omlouváme. Plánovali jsme ti dát tenhle dárek na osmnácté narozeniny, ale tehdy obchody ještě nešly tak dobře. Vzhledem k tomu kolik času uteklo, si určitě myslíš, že jsme na svého "tichého partnera" zapomněli. Jakoby bylo možné zapomenout, jak dobrý kamarád jsi.
-
Poslední rok nám obchody prostě jen kvetou. Peníze nám z nich zrovna tečou a to znamená, že nakonec i ty můžeš začít dostávat své dividendy. Nikdy by se nám nepodařilo otevřít obchod bez tvé pomoci, takže máš právo na podíl z našich příjmů. Tvůj zisk je v trezoru, který jsme otevřeli speciálně pro tebe - určitě bude pro tebe pohodlnější mít pro něj oddělené místo. Skřeti by nám stejně nedovolili ukládat peníze do tvého starého trezoru. Ať to je jak chce, teď je všechno uložené a Ginny ti předá klíč, až začne škola.
Jo a gratulujeme k nové funkci!
Hodně štěstí k narozeninám, Harry!
=
Harry potřásl hlavou. Vždycky tu tisícovku galeonů pokládal za dar, a nic jiného. A už vůbec neplánoval stát se obchodním partnerem kohokoliv. To nikdy nechtěl.
Kromě toho, on přece nemá povolené mít vlastní příjem.
Musí být závislý na Severusovi. Ve všem.
S povzdechem zastrčil svitek zpět do rukou klauna.
Proč tohle dvojčata musela udělat?
Teď si bude muset s bratry promluvit o tom, co se týká převodu peněz na Severuse, i když zatím neměl chuť se s někým dělit o podrobnosti svého osobního života.
Jistě, mohl by dvojčatům říct, aby si všechno nechali, ale v takovém případě by určitě neposlechli. Ne bez důvěryhodného vysvětlení.
-
Harry si pomyslel, že se bude muset poradit se Severusem. Možná existuje nějaký způsob, jak všechno, co se ocitne v jeho novém trezoru, přesunout na lektvaristův účet. Něco jako Harryho plat tady v Bradavicích, který se ve skutečnosti bude připisovat Severusovi.
Jelikož se podle všeho Mistr lektvarů nechystal obědvat, rozhodl se Harry, že si s ním o tomto problému promluví u večeře. Pro teď poklepal hůlkou na stůl a požádal skřítky, aby mu sebou zabalili sendvič.
Jakmile se jídlo objevilo, vzal si balíček jídla, sáček se semínky od Nevilla, a zamířil směrem ke skleníkům.
=
Pátek, 31. července 1998 - 13:58
-
*Hotovo*,-pomyslel si Harry, když udusal zeminu nad posledním semínkem. Ze semen se šířil trochu natuchlý pach a tak si nebyl jistý, jestli vyklíčí. Ale pokud tu v září skutečně vypučí květiny, jak se říkalo v pohlednici, bude to pro profesorku Prýtovou milé překvapení.
Harry opustil skleníky, našel si pěkné místečko ve stínu a posadil se na zem.
Začalo to v okamžiku, kdy si rozbalil svůj sendvič.
-
Ńic necítil, jen uviděl, jak se jeho prsty jemně zachvěly.
Podivné. Nejspíš alergická reakce na něco v semenech. Když si uvědomí, jak páchly plísní – určitě s nimi nebylo všechno v pořádku.
Harry se zhluboka nadechl. Dobře, že se nad záhony moc dlouho nezdržoval. Patrně by se měl najíst – v poslední době neměl na jídlo chuť a to také mohlo zvýšit reakci.
S určitým úsilím se mu podařilo zvednout k ústům obložený chléb. Ale stačil si ukousnout jen malý kousek, když mu celý sendvič vypadl z ruky.
Harry ho nechal ležet na zemi a postavil se na nohy. Bylo to jako zlý sen – ruce se mu teď třásly, jakoby pracoval se sbíjecím kladivem. Přesto Harry stále nic necítil. Kdyby zavřel oči, ani by si neuvědomil, že něco není v pořádku. Ale takhle jasně viděl, že se něco začíná dít.
Bylo to hrozné, prostě příšerné. Jakoby někdo cizí ovládal jeho tělo.
-
*Voldemort*,-Mihla se Harryho hlavou panická myšlenka.
Bože, tak tohle je ono? Útok začal a on se potlouká okolo skleníků. Jak si vůbec mohl myslet, že v takový den si může dovolit procházku na čerstvém vzduchu?
Harry se dal do běhu a jeho ruce přitom opisovaly široké kruhy. Při pohledu ze strany to muselo vypadat, jakoby se zbláznil.
-
V okamžiku kdy se dostal k hlavnímu vchodu, se chvění rozšířilo na hruď a šíji.
Harry sotva viděl, kterým směrem má běžet, protože mu hlava samovolně cukala na jednu stranu a hned zas na druhou. Ale Harry pořád nic necítil, žádné třesení – jen věděl, že se to děje.
*Severusi*,-pokoušel se vykřiknout. *Brumbále! Kde jste kdo *!
Pomyslel si, že chvění muselo patně ovládnout i všechny vnitřní orgány, protože nemohl donutit své hlasivky, aby poslouchaly a dokonce nemohl ani pohnout rty.
Najednou si uvědomil, že se mu i ztěžka dýchá. Hlava se mu točila, i když jenom popoběhl.
-
Harry s hrůzou pochopil, že už nemůže udělat ani krok. Nohy ho už neposlouchaly.
Když klopýtl a upadl, začaly se mu končetiny třást tak silně, že pokus zvednout se skončil dalším pádem.
V zoufalství Harry udělal to jediné, co ho napadlo – škubnul celým tělem směrem ke schodům, což mu dovolilo skutálet se po jednom schodišti a potom po druhém.
Díky tomu, že už třásl celým tělem, narazil do kuchyňských dveří.
-
*Dobby*,-stejně bezúspěšně zkusil Harry zavolat. Usilovně se snažil trochu posunout tak, aby ruce a nohy, které se mu neovladatelně škubaly na všechny strany – tloukly do obrazu na dveřích.
Neexistovala žádná možnost, že by se mu podařilo vstát a polechtat hrušku na obraze, ale pokud způsobí dost hluku, možná ho někdo uslyší...
To byla poslední Harryho myšlenka před tím, než ho opustilo vědomí.
Celý svět zahalil černý závoj a všechny myšlenky zmizely.
Jen jeho tělo sebou dál, jako v záchvatu tlouklo na tvrdé, žulové podlaze.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, prosím klikněte na hodnocení. Díky
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 013 | nixerwil | 01. 05. 2011 - 21:57 |
| RE: Madurare 013 | lucik | 01. 05. 2011 - 22:00 |
| RE: Madurare 013 | saskya | 01. 05. 2011 - 22:02 |
| RE: Madurare 013 | ankaj | 01. 05. 2011 - 22:03 |
| RE: Madurare 013 | donna | 01. 05. 2011 - 22:06 |
| RE: Madurare 013 | mononoke | 01. 05. 2011 - 22:07 |
| RE: Madurare 013 | clare | 01. 05. 2011 - 22:11 |
| RE: Madurare 013 | severina | 01. 05. 2011 - 22:20 |
 RE(2x): Madurare 013 |
larkinh | 03. 05. 2011 - 21:09 |
| RE: Madurare 013 | kája | 01. 05. 2011 - 22:22 |
| RE: Madurare 013 | zuzana | 01. 05. 2011 - 22:30 |
| RE: Madurare 013 | mája | 01. 05. 2011 - 22:53 |
| RE: Madurare 013 | nade | 01. 05. 2011 - 22:53 |
| RE: Madurare 013 | anneanne | 01. 05. 2011 - 22:54 |
| RE: Madurare 013 | salazaret | 01. 05. 2011 - 22:54 |
| RE: Madurare 013 | symphony | 02. 05. 2011 - 00:21 |
| RE: Madurare 013 | eliots. | 02. 05. 2011 - 06:10 |
| RE: Madurare 013 | marci | 02. 05. 2011 - 08:11 |
| RE: Madurare 013 | lady corten | 02. 05. 2011 - 08:22 |
| RE: Madurare 013 | janica | 02. 05. 2011 - 08:58 |
| RE: Madurare 013 | dog | 02. 05. 2011 - 09:38 |
| RE: Madurare 013 | mamba | 02. 05. 2011 - 11:57 |
| RE: Madurare 013 | misule | 02. 05. 2011 - 11:58 |
| RE: Madurare 013 | bacil | 02. 05. 2011 - 20:20 |
| RE: Madurare 013 | isabel | 03. 05. 2011 - 13:37 |
| RE: Madurare 013 | grid | 03. 05. 2011 - 14:08 |
| RE: Madurare 013 | larkinh | 03. 05. 2011 - 21:08 |
| RE: Madurare 013 | slimča | 04. 05. 2011 - 19:53 |