Madurare 014A
8. květen 2011 | 21.47 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 14A
Miláčkové, tuto kapitolku věnuji všem komentujícím z minula. Jsou to:
Nixerwil, Lucík, Saskya, Ankaj, Donna, Mononoke, Clare, Severina, Larkinh,
Kája, Zuzana, Mája, Nade, Anneanne, Salazaret, Symphony, Eliotík, Marci,
L.Corten, Janica, Dog, Mamba, Mishule, Bacílek, Isabel, Gird a Slimčík.
-
Zvláštní – žádný z vás důvod problémů neuhádl.
Tak tady je řešení – nebo velká nápověda.
-
KAPITOLA 14A-
Pátek, 31,července 1998 - 14:12
-
Severus prudce zvedl hlavu. Nečekaně ho zalil zvláštní pocit.
Jakoby se mu v zadní části lebky utvořil pramen, ze kterého teď ve stejnoměrných nárazech tryskaly vlny podivného a zneklidňujícího pocitu.
Asi první příznaky začínající migrény - pomyslel si Severus. Patrně díky tomu, že se nechal příliš zaujmout svým časopisem a zmeškal oběd.
Lektvarista se zamračil, vstal a protáhl se. Mohl by se naobědvat klidně tady v pracovně, ale usoudil, že je nejvyšší čas jít a zkontrolovat, jestli Harry jedl.
-
Při myšlence na Harryho ten zvláštní pocit okamžitě zesílil. A Severus ho poznal.
Jistě, takové vlny magie cítil, když mu Harry lhal.
Svazek myslí...
Severus ale nemohl pochopit, oč jde. Spojení myslí přece ožívalo jen tehdy, když Harry lhal přímo jemu...
Pokud lhal jiným, k žádné odezvě v Severusově hlavě nedocházelo.
Ale něco ji vyvolalo právě teď.
-
Další náraz vlny magie uvnitř hlavy - a Severus se v duchu vrátil k večeru, kdy si poprvé uvědomil existenci tohoto spojení - mezi ním a mladíkem. Tenkrát zjistil, že byl Harry znásilněný. Svaz myslí ho tehdy nejenom upozornil na lež, ale také mu ukázal to, co se mladík pokoušel skrýt.
Aniž by ztrácel další vteřiny - ponořil se okamžitě do proudu magie.
-
Uviděl Harryho, jak se kutálí ze schodů a vráží do kuchyňských dveří.
Spatřil paniku v zelených očích a nezdravou bledost jeho obličeje.
Hlava se mu klátila ze strany na stranu, jakoby někdo neviditelný Harryho bil po tvářích.
Uslyšel s jakou námahou bojoval o každé nadechnutí a jak těžce vyrážel vzduch z plic, při každém výdechu.
To mohlo znamenat pouze jedno.
Útok začal.
-
Severus vyskočil, vrhnul se ke krbu a nabral hrst letaxového prášku.
Nestaral se o to, že porcelánová miska se zbylým letaxem spadla na kamennou podlahu a rozletěla se na kusy.
"Bradavická kuchyně."- vykřiknul Severus a mrštil si prášek pod nohy.
-
Příliš mnoho prášku.
Snape vyletěl z kuchyňského krbu stylem přesně podle nejlepších Harryho tradic a narazil do dlouhého stolu, který skřítkové používali pro servírování jídel.
V tuto chvíli jediný obyvatel kuchyně - domácí skřítek dozírající na nůž krájející cuketu - na něj civěl široce otevřenýma očima, ale Severus mu nevěnoval ani pohled.
V dalším okamžiku už byl u vchodu do kuchyně a silou trhnul s dveřmi.
-
Harry ležel hned za prahem.
Celé tělo se mu třáslo - ruce a tvář měl do krve rozbité o kameny podlahy.
Byl v bezvědomí.
Z očí obrácených v sloup bylo vidět pouze bělmo, a těžce dýchal otevřenými ústy.
"Ennervate!"
-
Zaklínadlo neúčinkovalo
Aniž by se staral o Harryho končetiny, nekontrolovaně bušící do vzduchu - chytil Severus mladíka do náruče a vrhnul se zpět do kuchyně.
Na krbové římse ale nebyla žádná váza, nebo miska s práškem.
"Letaxový prášek!" -zařval Severus na domácího skřítka.
Ten okamžitě vylekaně lusknul prsty a poslal špetku prášku rovnou do krbu.
Severus přitiskl Harryho těsně k sobě a snažil se, aby je to oba nehodilo na stěnu a vykřikl:
"Ošetřovna!"
-
Vír magie je okamžitě uchopil, zatočil jimi a Severus se svalil na podlahu v nemocničním křídle, neschopný udržet se na nohou se zmítajícím se mladíkem v náručí.
"Albusi!" -vykřikl lektvarista a hodil do krbu další hrst prášku z misky stojící na římse.
"Zavolej Poppy z Milána. Okamžitě! A rychle přijď sem.!"
-
Když se Severus otočil zpět k Harrymu poznal, že křeče, které ovládly celé mladíkovo tělo začaly utichat a přešly do stejnoměrných otřesů.
Konečně. Vždyť sotva dýchá.
Harryho svaly vydaly na vzepření veškerou svou energii.
Přesto mladík dál zůstával pod působením neznámých sil, a v intervalu několika sekund se mu vždy svaly v křeči stáhly. Severusovi se při tom pohledu svíralo srdce.
-
Vytáhl hůlku a začal ze skladiště přivolávat lahvičky s lektvary.
Lektvar na probuzení, lektvar na uvolnění plic.
Lil do neodporujících mladíkových úst jeden lektvar za druhým - ale bez jakéhokoliv účinku.
Ano, Harry sice nedokázal normálně spolknout ani jeden z léků, ale vždyť i třeba jen kapky, které se mu do krku přece jen dostaly, musely nějak zapůsobit.
Jenže nepůsobily.
-
Právě v toto chvíli Harry ležel bez hnutí. Hrozivě tiše a nepohnutě, jen občas se chraplavě vtáhl další lok vzduchu. Co bylo nejhorší, kůže kolem mladíkových rtů začínala dostávat namodralý odstín.
"NE!!!" -vykřiknul Severus a padl vedle chlapce na kolena.
"Ty nemůžeš umřít! Jsi můj!"
Poslední slovo z něj vyšlo spíš jako řev.
-
Naklonil se k Harrymu vsunul mu ruku pod šíji a zaklonil mladíkovu hlavu. Potom překryl jeho ústa svými a zprudka mu do nich vydechl. Vzduch ale unikl Harryho nosem, aniž by se dostal do plic.
Severus si v duchu vynadal, volnou rukou stiskl mladíkův nos a pokračoval s dodáváním vzduchu bezvědomému tělu.
"Severusi! Co se tu děje? Co si myslíš že děláš?" –ptala se Poppy.
Lektvarista se nezdržoval nějakým vysvětlováním a umělé dýchání nepřerušil.
-
"To je mudlovská technika." -uslyšel za sebou ředitelův hlas. "Podle všeho Harry nemůže sám
dýchat."
*Obdivuhodný důvtip* -měl chuť jedovatě poznamenat Severus, ale na to nebyl čas. Nemohl ani na chvíli přestat za Harryho dýchat, ale mezi nimi s Albusem ani žádná slova nebyla potřebná.
Použil veškeré úsilí, aby soustředil svou magii - nitrozpyt bez očního kontaktu byl mnohem těžší - a spojil se s Albusovou myslí. Předal mu všechny obrazy, které viděl až do tohoto okamžiku, kdy Harry upadl do této hrozné, absolutně neživé ztrnulosti. Ukázal řediteli nejenom své pokusy dát Harrymu lektvary a také nemožnost dosáhnout sebemenší reakce.
Jen trochu poslouchal Albusův hlas, když opakoval to, co díky kouzlu viděl.
-
"Myslím, že potřebujeme něco, co odstraní křeče, jestliže právě ony brání Harrymu v dýchání." -okamžitě navrhovala Poppy.
Severus by se nejraději proklel. Samozřejmě, proč na to sám nepomyslel? Pokoušel se přivést Harryho k vědomí místo toho, aby odstranil příčinu jeho ztráty. I když pokud jsou křeče dílem Temného pána, tak nemají velkou šanci na to, že by cokoliv z běžných lektvarů mohlo pomoci.
Alespoň takový dojem měl na začátku.
-
Poppy bezohledně Severuse odstrčila a nalila Harrymu do úst svalový relaxant. Zároveň mu speciálním kouzlem masírovala krk, aby spolknul všechno do poslední kapky.
Přesto se Harry ani nepohnul.
Severus se znovu vrátil k umělému dýchání a poppy přidala další lektvary. Spoustu lektvarů.
Prakticky smrtelnou dávku...
"Vím, co dělám, Severusi." -přerušila jeho námitky Poppy. -" Oh, vidíš? Dýchání se obnovuje."
.
Severus už byl připravený znovu vdechovat Harrymu vzduch do plic, ale ukázalo se, že lékokouzelnice má pravdu. Harryho dýchání se zlepšovalo. Nepříjemný modrý odstín jeho úst se ztratil a mladík se už několikrát samostatně nadechl. Dýchání přitom neznělo, jakoby tělo muselo o vzduch bojovat.
Lektvarista si sedl na paty, opřel si ruce o kolena a svěsil hlavu.
Těžce oddychoval - několik posledních minut ho úplně vyřídilo.
Poppy se na něj soucitně podívala.
-
"Přenesu pana Pottera na postel. Ty by sis měl taky odpočinout."
Severus se zamračil a pokusil se postavit, ale neudržel rovnováhu na zmrtvělých nohách. Dopadl na židli, kterou mu Albus prozíravě přistavil a okamžitě se nahnul dopředu, aby si prohlédl Harryho, kterého madam Pomfreyová odlevitovala na nemocniční lůžko.
-
Ano, mladík vypadal mnohem lépe. Zapadlé oči se vrátily do své normální polohy a teď byly prostě jen zavřené. Harry vypadal jako člověk pod silným tišícím lékem. Vlastně to tak i bylo.
Tím spíš, že v tuto chvíli to vypadalo, že útok skončil. Ale klid mohl být jen dočasný a proto bylo potřeba zjistit, co se vlastně stalo a proč.
Severus vstal, dotkl se hůlkou Harryho jizvy a vykouzlil jednoduché diagnostické zaklínadlo.
Výsledek ho donutil v rozpacích znovu klesnout na židli.
Zůstal strnule civět před sebe, ruce svěšené dolů, a hůlkou se téměř dotýkal podlahy.
Nic nechápal.
Byl překvapený. Žádný žár, žádná bolest, žádné jiné příznaky nedávné přítomnosti magie v jizvě.
-
Na rameno se mu položila ruka.
Severus vyčerpaný posledními událostmi sotva dokázal zvednout hlavu, aby se podíval, kdo stojí vedle něho a snažil se zaostřit pohled na Albusovu tvář.
"Nedomnívám se, že by to bylo nějak spojené s útokem Temného pána. Bohužel není možné říct, jestli je to důvod k radosti, nebo obavám." -podělil se nakonec lektvarista o své myšlenky.
Ředitel neradostně přikývnul a přesunul pohled na madam Pomfreyovou.
-
"Poppy?"
Dřiv než lékokouzelnice odpověděla, několikrát přejela hůlkou sem tam nad svým pacientem, a proskenovala ho zaklínadly.
"Nemám představu, co může být důvodem takového záchvatu. Všechno, co mohu navrhnout je počkat na konec působení svalového relaxantu a pak uvidíme, co se stane."
Severus byl míň než přesvědčený o vhodnosti takového postupu, ale protože lepší plán neměl, opřel se s povzdechem o opěradlo židle.
Neviděl zkoumavý pohled Poppy, a zareagoval teprve, když uslyšel její hlas.
-
"Severusi, jestliže budu potřebovat tvé vědomosti ohledně lektvarů, zavolám tě okamžitě krbem."
V tu chvíli už bylo Severusovi jedno, k jakým závěrům může lékokouzelnice dojít.
"Zůstanu tady." -řekl a přitáhl si židli blíž k posteli.
Dost blízko, aby mohl vzít Harryho ruku do svojí a pohladit bezvládné prsty.
Poppy se chvíli překvapeně dívala na ten obrázek a pak kývla hlavou.
"Předpokládám, že se z tohoto stavu začne dostávat přibližně za čtyři hodiny. Severusi, můžeš mi dát nějakou dodatečnou informaci - jakoukoliv?"
-
"Našel jsem ho u kuchyně," -zamumlal lektvarista. Albus jí to ještě neříkal?
Severus si tím nebyl jistý.
Události posledních deseti minut se mu v hlavě slily do jednoho nejasného obrazu.
Pokusil se znovu najít výtrysky magie, aby uviděl třeba ještě něco dalšího, co se před tím stalo - ale spojení myslí nefungovalo. Severus ho podle vlastního přání spouštět nemohl.
Pro Harryho to pravděpodobně bylo také nemožné.
Ale bylo naprosto zřejmé, že mezi událostmi, které spojení spustit dokázaly, nebezpečí zcela určitě patřilo
-
"Nic víc nevím." -řekl nakonec Severus. Hluboce si povzdechl a stiskl Harryho ruce. -" Předpokládám, že nám opravdu nezůstává nic jiného než čekat."
"To se často stává, můj chlapče." -konejšivě pronesl Albus. "Zkontroluji, jestli není možné zjistit nějaké další podrobnosti jinou cestou. Nikdy nevíš, čeho si mohl všimnout některý z portrétů."
Severus nepřítomně přikývnul a sotva si všimnul, že Albus s Poppy opustili pokoj a ponechali ho s Harrym o samotě.
-
Pátek, 31. července 1998 - 18:32
-
Albus se vrátil s informací od portrétů. Když Harryho uviděly, už křeče měl a ty během několika vteřin zesílily a rozšířily se na celé tělo. To všechno už podle toho, co Severus říkal, věděli. Nicméně jim portréty sdělily, že když si Harry bral oběd, zmínil se o skleníku, kam se chystal zasadit semena, která mu kdosi poslal, jako dárek.
-
Na Severusových rtech se objevil slabý náznak úsměvu.
"Patrně se setkal se svým známým skřítkem."
"Možná. Mimochodem už jsem do skleníku zašel a tohle jsem našel." - řekl Albus a ukázal malý sáček, ve kterém zůstalo několik semen.
"Podívám se," -byla okamžitě Poppy na místě a balíček si vzala. Ale za pár minut byla zpět s tím, že nic podezřelého neobjevila.
Severus je také prověřil a nenašel ani stopu po temné magii.
-
Poslední hodinu strávil vedle Harryho. Nespouštěl ho z očí a s obavami čekal, že se mladíkův dech může kdykoliv znovu zastavit.
Najednou se dlaň, kterou po celý čas držel ve své ruce, začala třást.
"Poppy!" - ostrým hlasem zvolal Severus a narovnal se na židli.
"Harry?"
Mladík otevřel oči a několikrát zamrkal.
"S-se-severusi?"
-
Lektvarista pevně stiskl Harryho ruku a snažil se utišit chvění.
"Jak se cítíš?"
"Vše... vše... všechno... "
Harry ani nestačil větu dokončit. V následujícím okamžiku se mu už třásla celá ruka a hlava se mu začala otáčet ze strany na stranu. Během chvíle se mu celé tělo třáslo tak silně, že div nespadl z postele.
Severus vyskočil a přitiskl Harryho ramena k matraci. Pokoušel se udržet tělo, které sebou tlouklo a křečovitě cukalo.
*Jen ne znovu *! -pomyslel si zoufale a horečně přemýšlel, co by mohlo křeče zastavit.
-
Ale existoval pouze jeden prostředek. Poppy spěšně přinesla další pořádnou dávku uvolňujícího a zklidňujícího lektvaru a nalila ho do mladíka, zatímco ho Severus a Albus oba pomáhali držet.
Křeče utichly a pod účinkem lektvaru se mladík znovu ponořil do strnulého stavu.
"To je nesnesitelné." -zamumlal Severus a prohrábl si rukama vlasy.
"Jak dlouho to bude pokračovat? Co vlastně takový stav vyvolává?"
"To bych také rád věděl, můj chlapče." -řekl tiše Albus.
-
Severus vstal a prudce odstrčil židli. I když by si ze všeho nejvíc přál zůstat tady, blízko Harryho, potřeboval dělat něco konstruktivního. Musel najít důvod toho všeho.
"Budu ve svých pokojích." -procedil skrz zaťaté zuby. -"Zjistím, kdo poslal ta semena. Konec-konců, mohli jsme něco přehlédnout."
Madam Pomfreyová se pokusila cosi namítnout, ale lektvarista na ni hodil zuřivý pohled.
"Já vím, vím. Jsou neškodné. Ale zatím je to náš jediný záchytný bod."
-
Na nejistých nohách přešel Severus ke krbu a pomocí letaxu se přenesl k sobě do sklepení. Na malém stole v knihovně našel roztrhaný balicí papír a pohlednici.
Pomyslel si - * Další klaun na pérku. Harryho kamarádi jsou opravdu idioti.
Ale ten co mu daroval ta semena, žádný kamarád není *. -zamračeně přemýšlel Severus. Patrně na ně bylo použité nějaké mistrné zaklínadlo. Nějaký další vynález Temného pána... *
Jenže všechno vypovídalo o tom, že semena poslal Nevill Longbotom.
-
Ne to ne. Skutečně byly od Longbotoma.
Severus se o tom přesvědčil, když pečlivě otestoval obálku zaklínadlem. Žádná známka toho, že by sovu někdo zachytil - absolutně žádná stopa po zásahu.
S povzdechem se lektvarista posadil na židli - vzpomněl si, že ji Harry nikdy ke stolu nepřisunuje - a zíral na nepořádek, který na stole panoval. Poppy měla určitě pravdu a semena jsou neškodná.
Tak co? Mohl Temný pán zachytit jinou pohlednici, nebo dopis?
Přestože, když o tom přemýšlí... útok pomocí dopisů... to by bylo moc divné.
-
Pohlednice od děvčete Weasleyových prozrazovala zamilovanost. Severusovo obočí se stáhlo, když četl text.
Moc se mu nelíbilo, aby dolézala za Harrym. Ale měl dojem, že právě na to malá nestyda pomýšlela.
No s tím si Severus poradí raz dva.
Buď nechá Harryho v klidu, nebo opustí Bradavice.
Třetí možnost neexistuje.
Její dopis stejně jako ostatní neobsahoval ani stopu po temné magii, nebo zlém úmyslu.
Klaun také, i když se Severus cítil naprosto hloupě, když přejížděl hůlkou nad hračkou, aby zjistil, jestli nebyla darem Temného pána.
Nebyla.
-
Vedle krabice s pitomým klaunem si lektvarista všimnul napůl stočeného svitku. Nepochybně další hloupé, ale neškodné přání. Severus se ho přesto rozhodl prověřit.
Zděšeně se uvnitř roztřásl, jakmile přejel očima první slova krátkého dopisu.
*Tichý partner *, - tohle je důvod toho, co se s Harrym stalo.
Severus klesnul na židli a se rty stisknutými do tenké linky pokračoval ve čtení
*Dividendy... *
-
Zatracení Weasleyové, bodejž by se smažili v pekle s celou rodinou.
Severus vyskočil na nohy, doběhl ke krbu v obývacím pokoji a zavolal ošetřovnu.
"Albusi,"-vykřikl, aniž by se pokoušel skrýt svůj vztek.
"To není Temný pán. To je... vysvětlím ti to později, až budu moci. Teď musím na Příčnou ulici.
Světlemodré Albusovy oči zkalené napětím posledních hodin se znovu rozsvítily.
"Našel jsi lék?"
"Ano. Ne... já... těžko říct s určitostí." -odpověděl Severus.
"Nejspíš, jakmile se Harry probere, bude mít znovu křeče. Doporučuji neustále mu podávat tlumící lektvar, dokud se nevrátím. Bude to jen chvilka. A prosím otevřete krb v ošetřovné pro vnější spojení."
Albus přikývnul a Severus zmizel ve svých pokojích.
-
Neobyčejně vděčný, že nemusel odpovídat na milion dalších otázek, znovu vstoupil do krbu:
"Děravý kotel!"
-
-
Pokračování příště
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 014A | nixerwil | 08. 05. 2011 - 22:09 |
| RE: Madurare 014A | lucik | 08. 05. 2011 - 22:12 |
 RE(2x): Madurare 014A |
lucik | 13. 05. 2011 - 08:24 |
| RE: Madurare 014A | mononoke | 08. 05. 2011 - 22:13 |
| RE: Madurare 014A | clare | 08. 05. 2011 - 22:14 |
| RE: Madurare 014A | salazaret | 08. 05. 2011 - 22:15 |
| RE: Madurare 014A | kiki | 08. 05. 2011 - 22:22 |
| RE: Madurare 014A | severina | 08. 05. 2011 - 22:33 |
| RE: Madurare 014A | nade | 08. 05. 2011 - 22:39 |
| RE: Madurare 014A | slimča | 08. 05. 2011 - 22:40 |
| RE: Madurare 014A | giuditta | 08. 05. 2011 - 22:59 |
| RE: Madurare 014A | saskya | 08. 05. 2011 - 23:00 |
| RE: Madurare 014A | mája | 08. 05. 2011 - 23:01 |
| RE: Madurare 014A | janica | 08. 05. 2011 - 23:14 |
| RE: Madurare 014A | anneanne | 08. 05. 2011 - 23:19 |
| RE: Madurare 014A | donna | 09. 05. 2011 - 01:50 |
| RE: Madurare 014A | marci | 09. 05. 2011 - 08:01 |
| RE: Madurare 014A | lady corten | 09. 05. 2011 - 08:54 |
| RE: Madurare 014A | symphony | 09. 05. 2011 - 09:35 |
| RE: Madurare 014A | bacil | 09. 05. 2011 - 10:05 |
| RE: Madurare 014A | misule | 09. 05. 2011 - 11:47 |
| RE: Madurare 014A | zuzana | 09. 05. 2011 - 12:58 |
| RE: Madurare 014A | jk | 09. 05. 2011 - 15:32 |
| RE: Madurare 014A | eliot s. | 10. 05. 2011 - 18:18 |
| RE: Madurare 014A | anina1 | 10. 05. 2011 - 21:09 |
| RE: Madurare 014A | isabel | 10. 05. 2011 - 21:32 |