CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 14B
Miláčkové - a je tu závěr kapitolky.
Opět ho věnuji všem kteří minule napsali komentář – což jsou:
Nixerwil, Lucík, Mononoke, Clare, Salazaret, KIKI, Severina, Nade, Slimčík,
Giuditta, Saskya, Mája, Janica, Anneanne, Donna, Marci, L.Corten, Symphony,
Bacílek, Misule, Zuzana, JK, Eliot.S, Anina, Isabel.
Díky a pěkné čtení.
-
Kapitola 14B
Pátek, 31. července 1998 - 19:05
-
*Obchod zcela určitě kvete *, – pomyslel si Severus, když překračoval práh Kratochvilných kouzelnických kejklí dvojčat.
Prodejna měla být uzavřena už před pěti minutami, ale v hlavní sál byl plný zákazníků, dychtivých utratit peníze za hloupé smetí, pod kterým se prohýbaly police.
Nicméně jak si při prodírání davem Severus uvědomil – zdaleka ne všechno zboží v obchodě bylo smetím.
Některé propagované výrobky byly docela nebezpečné, zvlášť s přihlédnutím na to, s jakou lehkostí se mohly dostat do nepovolaných rukou.
-
* Peruánský prášek temnoty *, – přečetl si lektvarista cestou k pultu. Zamračil se – těm klukům vysloveně chyběla soudnost.
I když to si myslel, jen co si přečetl jejich dopis Harrymu. Udělat ho jejich partnerem, a dokonce se ani nezeptat! Severus uměl číst mezi řádky a vůbec nepochyboval o autorství tohoto brilantního nápadu.
"Pane Weasley,"-pronesl ledovým hlasem a odstrčil mladou čarodějnici, která se zaujatě vyptávala na lektvary lásky.
Mladý muž za pultem kývnul.
-
"Profesore Snape! Už dávno jsme se dohadovali, jestli k nám někdy zavítáte. Fred tvrdil, že ani zanic, ale..."
"George se zapřísahal, že si takovou možnost nenecháte ujít." -dokončil větu absolutně stejný muž, který vyšel z horních místností a nyní stál vedle bratra.
"Řekl jsem mu, že neodoláte nové řadě posilovacích lektvarů, kterou jsme právě nastartovali. Ale není nutné se tak hrubě chovat k našim zákazníkům, pane... "
-
V ten okamžik se Severus přestal ovládat. Naklonil se přes skleněný pult, chytil oba Weasleye za klopy hábitu, škubnul s nimi a přitáhl si je ke svému velkému nosu.
"Zavřete obchod – okamžitě! Řekněte těm lidem, že mohou přijít jindy.
"Ale to nemůžeme..."
"To není správné..."
Lektvarista je najednou oba pustil a začal mluvit schválně nahlas.
"Ale to je skutečně velmi záludná myšlenka – donutit lidi platit plnou cenu dnes, když zítra v obchodě začíná padesátiprocentní výprodej!"
"To není pravda!" -vykřikl George, ale škoda se už stala. Zákazníci odhodili vše, co doposud drželi v ruce a se spokojeným úsměvem se začali hrnout na ulici.
-
Severus vztáhl hůlku a použil urychlující kouzlo na několik opozdilců, kteří se odrhli od hlavní skupiny.
"Co si myslíte, že děláte?" -vykřikl Fred, když se za posledním zákazníkem zavřely dveře.
"Jakým právem se sem přihrnete a ničíte nám obchod?"
Lektvarista zaklínadlem zamknul dveře, potom se obrátil a namířil hůlku na bratry.
"Zničím vám nejen obchod, ale mnohem víc, jestli nezavřete hubu a nevyslechnete mě. Ten trezor, který jste otevřeli pro Harry Pottera. Musíte okamžitě odvolat všechna svá nařízení."
-
Vztek v očích Freda a Georga vystřídala nechápavost a údiv.
"Jak jste se o tom dozvěděl?" -zeptali se jednohlasně.
"Na tom teď nezáleží!" -odpověděl Severus a obdařil je svým obvyklým zuřivým pohledem. Bohužel dvojčata měla velké zkušenosti díky všem svým šaškovinám ve třídě, co se týkalo styku s rozhněvaným lektvaristou, takže jeho pohled je nijak nerozrušil.
"Poslyšte, profesore,"-začal Fred. "Nemusíte mít Harryho rád, ale v každém případě nemáte právo plést se do jeho financí!"
"Právě, co je vám do toho, že mu chceme trochu víc naplnit peněženku? Ne, že by to potřeboval, ale..."
-
"Zapomněli jste, s kým mluvíte." -přerušil je chladně Severus. "Uděláte to, co říkám, a uděláte to okamžitě! Je to záležitost Řádu. A teď přineste klíč a půjdeme ke Gringottům!"
"My nemůžeme,"-vyfoukl George žvýkačkovou bublinu. Fialovou. -" Není to společný trezor, profesore. Patří jen Harrymu."
"My tam smíme jen vkládat peníze. Proč je vůbec kolem toho takový rozruch?"
Severus měl chuť zařvat. Jak mohl pochybovat, že dvojčata neudělají všechno, aby celou věc maximálně nezkomplikovala? Takže teď se musí Harry trezoru vzdát sám.
-
Ale dokonce ani to nezaručuje, že se zbaví utrpení, jestliže Cambiare Podentes bude dál předpokládat, že je Harry finančně zainteresovaný v tom idiotském obchodě.
"Kdo je váš právní zástupce.?" -zeptal se unaveně Severus. Pomyšlení na to, že se musí zaobírat nějakými obchodními smlouvami, zatím co Harry trpí v nemocničním křídle, mu způsobovalo téměř fyzickou bolest. Ale pokud tito debilové zapsali Harryho jméno do jejich obchodních dokumentů, může k tomu dojít.
"Žádného nemáme." - odpověděli unisimo bratři.
-
*Debilové*, bylo příliš mírným pojmenováním, ale Severus na okamžik pocítil vděčnost za to, že Weasleyové byli tak obyčejní.
"Potom mi jen dejte klíč od trezoru." -vyštěkl. -"Pokud ho nemá vaše sestra. Jak jsem to pochopil, měla ho předat Harrymu."
"Vy čtete Harryho poštu!" -zařval Fred.
"Co se to tu zatraceně vůbec děje?" -vztekle se zajímal druhý bratr. "Co jste udělal s Harrym?"
-
Severus pochopil, že zbytečně marní čas. Dvojčata mu nikdy neuvěří a on je nehodlal podrobně do situace zasvěcovat. Sám si klíč nemohl přivolat, magie skřetů takovým pokusům dokázala spolehlivě zabránit.
*Bude nejlepší, ty dva přivést k Albusovi *. -rozhodl se lektvarista. * Ředitele už musí poslechnout *.
"Vezměte ten klíč – přeneseme se krbem do Bradavic."-přikázal stručně Severus.
"Ředitel vám všechno vysvětlí."
-
Fred a George se pochybovačně podívali jeden na druhého, ale neřekli ani slovo.
Jen pokrčili rameny. Naprosto stejně. Jejich synchronizace byla vážně děsivá.
George vytáhnul z pod pultu menší skřínku. Tři rychlá zaklínadla – a víko se otevřelo.
"To je on."
-
Lektvarista udělal krok ke dveřím obchodu s úmyslem vrátit se k Děravému kotli, ale Fred ho zastavil.
"Profesore, náš krb je připojený k letaxové síti. V zadní místnosti – tudy!"
"Vy oba napřed."-zavelel Severus. Nevěřil dvojčatům a chtěl přemístění sledovat.
"Nemocniční křídlo Bradavic."
Severus se nijak nezdržoval a zmizel ve víru zelených plamenů hned za bratry.
-
Pátek, 31, července 1998 - 19:17
-
Když se Severus dostal na ošetřovnu, Fred a George už stáli u Harryho postele.
"Kruci, co s ním je?"
"Obávám se, že zatím nemůžeme říct nic určitého."-odpověděl tiše Albus. -"Och, Severus přišel s vámi! Myslím, že on nám bude umět vysvětlit, co se děje."
"Řekl, že nám to vysvětlíte vy."
-
Severus přišel k nim, ale nejdřív se podíval na Harryho.
Ten ještě stále díky účinkům lektvaru ležel tiše a bez pohnutí. Dýchal rovnoměrně, i když podle lektvaristova názoru příliš povrchově.
"Probral se ještě?"-zeptal se ředitele.
Albus zamítavě potřásl hlavou.
Severus se nadchl přes zaťaté zuby a otočil se k dvojčatům.
-
"Harry Potter se dobrovolně podrobil mocnému zaklínadlu, které mu mimo jiné diktuje přesně stanovené finanční podmínky. Nebudu se zabývat detaily, ale ten fakt, že jste mu postoupili část svého podniku a jeho výnosů, způsobil vážné problémy. V současné chvíli zaklínadlo předpokládá, že Harry porušuje magickou smlouvu."
Severus udělal krátké, úsečné gesto směrem k posteli.
"A tohle je důsledek."
-
Fred a George se podívali jeden na druhého. Potom na Severuse a i na Albuse.
"Cože?"
Albus se lehce pousmál.
"Oh, Severusi, chápu. To mohlo způsobit problémy. Chlapci, já vím, že se vám to může zdát jako naprosto nesmyslné, ale chci vás poprosit, abyste splnili veškeré Severusovy požadavky. On ví, jak se s tím problémem nejlépe vypořádat."
"Připravte klíč."-poručil lektvarista. "Napíšu zatím pokyn k převedení práva na majetek v trezoru, které bude muset Harry podepsat."
Fred se zamračil.
"A tomu pomůže?"
"Ano, alespoň si to myslím." -odpověděl chladně Severus. "A teď k částce ze zisku, kterou mu chcete vypočítávat. Můžete prostě přerušit vyplácení?"
Na tvářích dvojčat se objevil stejný, znepokojený výraz.
"Ale my jsme přísahali, že to budeme dělat."
"To je to nejmenší, čím mu můžeme poděkovat."
-
Severus jen s obtížemi zadržel sarkastický úsměšek. Nechtělo se mu zasvěcovat bratry do podrobností, ale vzhledem k okolnostem nechat je v nevědomosti také nebylo možné.
"Potom se obávám, že budete nepříjemně překvapení. Harry se bude muset vzdát nejenom trezoru, ale také svého podílu na vašem obchodě – v můj prospěch."
"Ve váš?!" - jednohlasně vykřikla dvojčata.
"Proč ho nemůže jednoduše vrátit? My si ho vezmeme nazpátek!"
"To není možné."
"Ale proč?"
Z lektvaristova hlasu zazněl výhružný tón.
"Protože to není možné, kreténi!"
"Proč musí všechno odevzdat právě vám!?"
-
Severus si pomyslel, že bratři mají podle všeho jeden mozek na obě hlavy a ještě hodně malý.
Jakmile Fred vykřikl svá poslední slova, oba začali jeden přes druhého okamžitě vykládat své domněnky.
"Zaklínadlo! To je nějaký svazek mezi nimi, že?"
Fred přikývnul.
"Podle všeho , ano:"
"Ale jaký svazek může Snapeovi dát kontrolu nad Harryho penězi?"
"Harry je jeho učedník!"-vykřiknul Fred tak radostně, jakoby právě objevil elixír života.
"Ale Harry lektvary nenávidí..."
"Dost!" -přerušil je Severus. -"Detaily Harryho života se vás netýkají!"
"K čertu, jak to, že není... "
-
"Severusi," -ozval se Albus mírně. -"Myslím, že jim to můžeme říct. Jsem si jistý, že nezneužijí důvěru, když se dozví pravdu, ale nechat je odejít sžírané zvědavostí... "
No jistě. Severus ze všeho nejvíc toužil, aby nějací dva idioti strkali nos do jeho osobních záležitostí.
Na druhou stranu nebylo možné předvídat, jak daleko by mohli zajít při vyhledávání drbů a narážek.
A vzhledem k tomu, že jejich sestra byla mezi těmi studenty, kteří slyšeli část proroctví...
-
Severus si prsty stiskl kořen nosu ve snaze zadržet záchvat bolesti hlavy.
Úplně jasně viděl, jak se jedno ráno vzbudí, a bude si moci přečíst o Cambiare Podentes v některém z pomlouvačných plátků, které zaplavovaly magický svět horkými novinkami. Jen to ne.
Bude lepší říct dvojčatům pravdu – i když, až to Harry zjistí, bude mít nepochybně zlost.
V každém případě alespoň problémům s pány Weasleyovými, bude zamezeno hned od základů.
-
"Kouzlo, pod jehož účinkem Harry je – je kouzlo zotročení."-pronesl tiše Severus a zvednul ruku, když na něj dvojčata zůstala civět, připravená strhnout další vlnu nářků.
"Dřív než začnete znovu řvát – vzpomeňte si, co jsem vám říkal. Harry to udělal dobrovolně."
"To je blbost."
"Harry by s něčím takovým nikdy nesouhlasil."
"Byl jsem svědkem ceremoniálu."-dodal Albus a udělal krok, aby se postavil před dvojčata. "Stejně jako váš otec. A ujišťuji vás, že si to Harry opravdu přál."
-
"To proroctví." – zalapal najednou po dechu George. "Ta pitomá věštba, o které blábolila Ginny! Něco o starém zaklínadle, které musí Harry použít, jinak zemře..."
"* záblesk naděje zůstává – spása v blesku *-to je to, co říkala. Harry to musel udělat, aby porazil Sám-víš-koho!"
Oba se obrátili na Albuse, ale starý kouzelník na ně jen hleděl, aniž by jim domněnku potvrdil, nebo vyvracel.
"Dobře, dobře." -povzdechl si George.
"Budeme mlčet." - dodal Fred.
Severus v to upřímně doufal.
Harrymu stačily ostatní problémy, absolutně nepotřeboval, aby zvěsti o jeho životě pronikly do tisku.
-
"Uvidíme, jestli to dokážete. Chtěl bych také věřit tomu, že budete schopní – aniž byste prozradili podrobnosti – přesvědčit vaší sestru, aby si přestala dělat jakékoliv naděje... na romantické vztahy s Harry Potterem, ve které bezpochyby stále doufá. Harry je svázaným mnou, jak jste si správně domysleli. Se slečnou Weasleyovou se nikdy nebude moci oženit. Takže pro ni bude lepší zaměřit svou pozornost na někoho jiného."
Fredovo obočí vyjelo nahoru.
"Cože, vůbec nikdy? Jděte..."
"Nemůže být vaším otrokem navždycky, profesore..."
"Obávám se, že může a musí, "-vmísil se Albus. "Zaklínadlo zrušit nelze."
-
Fred a George společně přesunuli pohled na Mistra lektvarů, který zkoumal Harryho bledé a bezduché rysy.
"Pamatujte si, že o tom nikdy a s nikým nesmíte mluvit, i když bylo by jen užitečné, pokud by se vám povedlo zkrotit zájem slečny Weasleyové jen všeobecnými slovy." -připomněl jim Albus hlasem plným falešné vlídnosti.
"Otec to už ví,"-ohradil se Fred. "nemůžete nám zakázat promluvit si s ním o tom."
"Stačí!" -vyštěkl Severus, který si povšiml Harryho záchvěvu.
"Accio pero a pergamen!"
-
Stejně jako předtím se Harry začal třást, jakmile působení uklidňujícího lektvaru zesláblo.
"Severusi,"-zasténal, – "já... já... "
"Všechno bude v pořádku,"-snažil se ho uklidnit Severus, který potom co si přivolal ještě inkoust, začal rychle psát.
"Jenom teď dopíšu tenhle dokument a ty ho pak musíš podepsat. Jen vteřinku."
Ale vteřina uběhla rychle. Třesení se změnilo v nejsilnější křeče, rychleji než minule.
-
"Při Merlinově krvi,"-zamumlalo jedno z dvojčat s rozšířenýma očima.
"Harry, my tě prosíme o prominutí."-řekl druhý. "Neudělali bychom tě partnerem, kdybychom věděli..."
Harryho oči se otevřely dokořán.
Albus ho udržoval na posteli s jedné strany a Poppy s druhé, ale to ho nepoplašilo. Zřejmě si uvědomil, kdo je ještě v pokoji. Severus zaťal zuby do rtů a pokračoval v psaní.
Křeče mladíka krutě drásaly – házely s ním z jedné stany na druhou a znovu mu obracely oči v sloup.
Dvojčata stála s otevřenými ústy, aniž by se pokusila nějak zasáhnout.
-
"Oba sem!" -poručil Severus a postavil se blízko Harryho.
"Pomozte ho držet." - dodal a obrátil se na čarodějku. - "Potřebuji, aby byl schopný psát. Hned."
Poppy vytáhla hůlku.
Poslat Harryho do bezvědomí byla jedna věc.
Ale donutit jeho tělo vzepřít se zaklínadlu takové síly – znamenalo něco úplně jiného. Nepochybně to zpomalí uzdravování, ale...
"Nikdy se neuzdraví, pokud vůbec... jestli ten papír nepodepíše!"
"Rozumím, Severusi!" -zamračila se Poppy. Namířila hůlku na Harryho, který se rval se čtyřmi páry rukou držících ho na posteli, a zamumlala řadu zaklínadel. Několik dlouhých vteřin ještě potom co skončila, se žádný očividný výsledek neukázal. Potom se křeče najednou zastavily. Kůže celého mladíkova těla se nepřestala třást, jakoby se další křeč snažila, ale nedokázala vyklouznout na povrch.
-
"Och bože,"-zašeptal Harry. Díval se na své ruce, zatímco se ho Severus zkoušel na lůžku posadit. Nesměli ztrácet ani vteřinu.
Poppyina zaklínadla nemohla dlouho obstát proti takové síle, jakou mělo Cambiare Podentes.
Severus položil pergamen na pokrývku, a protože neměl jinou tvrdou podložku, zasunul pod něj ruku.
"Podepiš to tady."-přikázal a druhou rukou strčil Harrymu pero do neposlušných prstů.
"Předáváš mi svůj nový trezor a podíl na budoucích příjmech Kratochvilných kejklích Weasleyových."
-
Harry se na něj podíval vyčerpáním zamlženým pohledem. Neustále bezděčně mrkal a kůže na obličeji se mu chvěla. Děsivý pohled. Zaklínadla Poppy jen stěží zadržovala magickou sílu, která se pokoušela zchladit si svůj hněv na mladíkovi.
"Já... ne, nemám... příjmy?"
"Harry podepiš!"-Severus s křikem už nepřikazoval, ale prosil. -"Oni ti dali podíl na svém obchodě a zaklínadlo tě teď za to trestá. Myslí si, že jsi před ceremoniálem zatajil nějaký majetek. Musíš se okamžitě vzdát všech příjmů:"
"Oh, d-do-dopis... " Harryho tvář ještě pořád vyjadřovala nepochopení, ale přesto něco pomalu naškrábal dolů na pergamen. Potom si lehnul na záda a zůstal civět do stropu. Oči mu dál cukaly napravo i nalevo.
"Jak... mohli..."
-
Severus si nebyl jistý, na koho se Harry zlobí. Na dvojčata, která se nechtěně stala příčinou jeho mizérie, nebo na Severuse, že je přivedl na ošetřovnu.
Mladíkovy ruce a nohy se znovu začaly chvět – ne tak silně jako předtím – ale dostatečně na to, aby Severusovi připomněly dvě síly, které se pokoušely získat moc nad Harryho tělem.
Okamžitě mávnul hůlkou.
"Finite Incantatem."
-
Celé Harryho tělo se otřáslo. Jednou, podruhé – hlava se mu zvrátila a záda křečovitě prohnula.
Severus, Albus i obě dvojčata stáli vedle, připravení kdykoliv ho zachytit.
Ale během nějaké chvíle křeč pozvolna utichla a zesláblý Harry dopadl na matraci. Zůstal jen ležet a jen se celý od hlavy po paty třásl.
"Zbytkový projev?" -zeptal se Severus a dlaní po Harryho čele pokrytém kapkami potu. "Zase dostává horečku."
Poppy udělala několik složitých pohybů hůlkou.
"To nejsou odeznívající projevy."-řekla nakonec. "Pocházejí ze stejného zdroje, ale jsou mnohem slabší. Přinesu lektvar proti horečce."
-
Poppy rychle odešla pro lektvar, ale ten pomohl jen málo.
* Cambiare Podentes je příliš silné zaklínadlo *. -pomyslel si Severus. * nebo v daném případě spíš prokletí *.
Smlouva ještě pořád Harryho trestala. Nepochybně nemilosrdné křeče, které předtím viděli, byly seslány, aby mladíka donutily skončit s otevřeným odepřením poslušnosti – třebaže k žádnému jejímu záměrnému porušení nedošlo.
Ale to smlouva nevěděla. Předpokládala, že se Harry chystal jejich magický svazek a svého majitele podvést. Tohle byl jasný záměr, který měl mladíka poučit a dát mu tvrdou lekci, na kterou by jen tak brzo nezapomněl.
Severus se cítil, jakoby mu ledová ruka sevřela srdce.
-
Harry neklidně ležel na nemocničním lůžku. Pokožka mu sálala žárem, svaly se škubaly a třásly, takže šťáva, kterou se mu pokoušel dát napít Severus, šplíchala kolem. Její kapky mu stékaly po tváři a krku.
Čistící kouzlo lepkavý nepořádek rychle zvládlo a Harry zasténal, ale ne úlevou.
Bylo pochopitelné, že mladík byl naprosto vysílený zápasem.
-
"Š-š-š, všechno v pořádku." -šeptal mu Severus a přitáhl si židli blíž k posteli.
Posadil se a opřel lokty o kraj postele.
"Je to jen zaklínadlo, Harry. Ještě chvíli potrvá, než zmizí, ale brzy se uzdravíš, slibuju."
Harry udělal pohyb nejasně připomínající kývnutí. Díky únavě a napětí byl jen stěží schopný ovládat své tělo.
Severus se opatrně dotkl Harryho víček.
"Pokus se usnout. Zůstanu zde, kdybys něco potřeboval."
-
Mladík chraptivě zasténal.
"Řekni jim... odejdou."
Severus se výmluvně podíval na dvojčata a natáhnul ruku dlaní nahoru.
"Slyšeli jste, co řekl Harry. Ale předtím než odejdete, odevzdejte mi klíč."
George prohrábl kapsy a podal mu žádané.
"Prosíme o odpuštění, Harry, jsme hrozně vinní... "-řekla současně dvojčata.
Harryho přikývnutí bylo tentokrát o něco víc zřetelné.
-
"Vypadněte." -tvrdě rozkázal Severus. "A nepokoušejte se udělat někoho dalšího svým partnerem, dokud se neujistíte, že si to dotyčný skutečně přeje."
Zdálo se, že Fred a George chtěli ještě říci něco dalšího, ale Albus ukázal na dveře a tak se otočili k odchodu.
Ředitel vyšel na chodbu vzápětí za bratry. Poppy hodila na Harryho poslední soucitný pohled, vzdálila se do své pracovny a pevně za sebou zavřela dveře.
-
"Oni v-v-ví..." -zašeptal Harry. "Všechno. Tedy... bylo těžké nevidět... "
"Ví, že jsi můj otrok,"-řekl Severus. Harry se pokusil otevřít oči, ale lektvarista mu je přikryl dlaní.
Celé mladíkovo tělo se ještě pořád třáslo, i když ne tak silně.
"Neví ale, že jsme... svázáni."
"Oh, Bože." -zamumlal znovu Harry. "Já... nedokážu o tom teď přemýšlet. Je mi špatně, Severusi. Horko i zima – nemohu ovládat své tělo. Předtím jsem to třesení necítil, ale teď je to hrozné... "
Z pod Harryho řas vyklouzla slza.
"Já... ne schválně. Přísahám, nechtěl jsem. Ty galeony byly d-da-darem. Už před lety. Ne investicí..."
-
"Já vím." -řekl chlácholivě Severus a vzal Harryho ruku do svojí. -"To není tvá vinna. Smlouva je jen-hloupá magická síla."
"Není... fér."
Severus propletl své prsty s těmi Harryho.
"Ne." -odpověděl a přál si, aby tahle noční můra co nejdřív skončila. "To není."
-
-
Nezapomeňte prosím na hodnocení – díky.
-
-