Hloubky zimy - Epilog
16. květen 2011 | 20.50 |
HLOUBKY ZIMY
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola - Epilog
Kapitola 26
-
EPILOG
-
Harryho a Dracovo první rozhodnutí bylo, že zůstanou dál od kouzelnického světa, ale to se prozatím ukázalo jako nemožné. Mnoho starých Harryho přátel se za ním přišlo podívat do St. Munga, když se o něm dozvěděli z Denního věštce a ostatních novin.
"Chyběl jsi mi." Řekla mu Nevillova žena, Ginny. Oči měla plné slz, když ho objímala a pevně držela. "Už nikdy takhle neodcházej."
"Omlouvám se." Odpověděl Harry a cítil se vinný. Ne všechno, co opustil, bylo tak špatné.
Nevill a Ginny mu představili jejich syna, energické batole pojmenované Michael Ronald Longbottom. Měl rudé vlasy po matce. Michael si okamžitě oblíbil Draca. Harry byl překvapen, že se Ginny jen laskavě usmívala místo toho, aby na něj vrhala zlostný pohled. Popravdě oba Ginny i Neville brali Dracovu přítomnost překvapivě – a až podezřele – klidně.
-
Ginnina matka, Molly Weasleyová se topila v slzách, když objímala Harryho.
Jedním dechem ho jak kárala pro odchod bez zanechání alespoň malé zprávy, tak se radovala z toho, že ho opět vidí. Tekly jí slzy jak štěstí i smutku, kvůli tomu jaké vzpomínky jejich setkání vyvolávalo.
Pak se otočila k Dracovi, který stále ležel na nemocniční posteli a tiše sledoval tohle setkání, a její oči se naplnily ještě větším množstvím slz.
"Draco Malfoy." Řekla zvláštním tónem. Harry si nebyl jistý, jak se paní Weasleyová bude k jeho příteli chovat. Raději k nim popošel blíž, ale ona vtáhla Draca do svého objetí a držela ho tak pevně, až se začal dusit.
"Oh, omlouvám se drahoušku." Řekla potom, co se odtáhla. "Já si jen myslela, že už tě nikdy neuvidím."
-
Harry se na Draca podíval a slabě se mračil.
"Pomáhala mi, když jsem utekl. Pomohla mi i dlouho předtím, stejně jako Ginny." Červenal se Draco, ale se svým vysvětlením nepokračoval.
Harryho zamračení se prohloubilo a podíval se tázavě na Ginny.
"Zachránil mi život. Tehdy, když jsem byla v pátém ročníku." Řekla. Harry byl překvapený. Vůbec o tom nevěděl. To překvapení se mu zřejmě zračilo na tváři, protože Ginny pokračovala. "No ty o tom nevíš, protože jsme tam byli jen my dva."
"Co se stalo?"
Ginny se usmála. "Vracela jsem se z kuchyně s nějakým jídlem. Šla jsem zpátky do Nebelvírské věže a jedla oříšky, když jsem náhle zakopla o jeden schod. Kousek oříšku mi uvízl v krku a já se dusila. Pak se ze všech lidí ukázal právě Draco. Rozhodl se – "podívala se na Draca. " – že dokonce i takový zastánce mudlů si nezaslouží, aby se udusil. Tak mi pomohl Heimlichovým chvatem."
-
Harry zíral s otevřenou pusou nejprve na Ginny a pak na Draca, s výrazem ´to myslíte vážně´.
Draco se pod jeho pohledem začervenal a sklopil pohled na přikrývku.
"Řekla jsem to mámě a ta se rozhodla, že Dracovo srdce není ještě tak černé. Byla úplně posedlá myšlenkou mu pomoci a přetáhnout ho na naši stranu. Krůček za krůčkem, jsme ho ona a já dokázaly přesvědčit, že nejsme tak špatní jak si myslel."
Giny se na Draca něžně usmála.
Harry se musel usmát také při pohledu na něj, protože Draco měl stále sklopené oči a rozpačitě si prohlížel ruce. Harry natáhl ruku, prohrábl mu vlasy a vzal tvář do dlaní.
-
"A to je příběh, jak Draco Malfoy, budoucí smrtijed zachránil život Ginny Weasleyové, fanynky Harryho Pottera hmatem, který vymysleli mudlové a stal se tak čestným Weasleyem jako jsi ty."dořekla Ginny a její úsměv se rozšířil, když přejížděla pohledem mezi Dracem a Harrym. "Život je někdy legrační."
Harry přikývl. "Ano to je." Přemítal o tom, kolikrát se jeho život překroutil a obrátil, byl jako nikdy nekončící jízda na horské dráze. Přesto, když se nakláněl k Dracovi, aby ho políbil, měl dojem, že to největší dobrodružství teprve začne.
-
"Tak co se přesně stalo – jak tě Hermiona dokázala unést?" zeptala se Myra, která si hověla na nově udělané pohovce. Prsty líně projížděla Dariovy tmavé vlasy.
-
Seděli skoro stejným způsobem jako tu noc, kdy měli první oslavu k nastěhování do nového domu. Harry seděl na pohovce s Dracovou hlavou na klíně. Myra ležela na druhé a Darius na zemi. Její pohyby byly daleko něžnější než tenkrát – a když jí Darius řekl, že ji miluje – což jí řekl dokonce několikrát – tak mu věřila a nevzala to jako opilecké žvatlání.
Draco se mírně otřásl. Zavřel oči a vyprávěl. "Prostě se přenesla přímo doprostřed centra a sebrala mě."
"Přenesla?" zeptala se Myra. "To je to, jak náhle zmizíš a objevíš jinde?"
-
Harry kývl. Bylo tu mnoho vysvětlování posledních pár dní. Myra se o magii a jak funguje, velmi zajímala. Její logická mysl jí chtěla porozumět. Darius byl jednoduše představou, že bylo možné přinutit věci létat fascinován. Harry plánoval, že je vezme do Příčné ulice a na famfrpálový zápas. Možná i do Bradavic, takže by viděli, co všechno magie dokáže, kromě toho, co jim byli schopni on a Draco ukázat se svými hůlkami.
-
Protože nyní, když byl opravdu očištěn od všech obvinění, a byl schopen se pohybovat v kouzelnickém světě stejně svobodně, jako v mudlovském, si Draco také koupil novou hůlku. Rád si s ní hrál a zkoušel, kolik si toho pamatuje. Dokonce zápasil s Harrym a pokoušel se vzpomenout na všechny ohavné kletby, které kdysi znal.
-
"Ano to je." Odpověděl Draco na Myřinu otázku. " Pak mě vzala do místnosti, ve které jste nás našli. Mlátila mě a křičela, že konečně dostanu, co si zasloužím a všechno, co je špatně se zase napraví." Pokračoval Draco.
"Byla šílená. Její láska k Ronovi jí dohnala k šílenství."
Harryho a Myřiny pohledy se setkaly, když to říkal. Usmál se na ní. Vzpomněl si na jejich rozhovor v nemocnici, než se Draco probudil, když se pokoušel se ujistit, že také není šílený. Vědomě mu úsměv oplatila.
-
"Potom už si toho moc nepamatuju, probudil jsem se až v St. Mungu." Řekl. "Bystrozoři se toho ode mě moc nedozvěděli."
Draco se podíval na Harryho. "Oh, chtěl jsem se zeptat. Jak se mohli bystrozoři a ty přenést ze St. Munga, abyste vyzvedli Myru a Daria, když to místo bylo tak silně zaštítěné, že hodinu předtím ho nemohlo najít ani vyhledávací kouzlo?"
Harry mu vysvětlil. "Štíty byly vázané na Hermionu. Když byla zraněná, její magie se vyčerpala a obě kouzla jak to, co nás drželo v zajetí, tak i štíty selhalo."
-
"A jak jsi mě našel, když měla štíty aktivní?"
Harry se na něj podíval dolů a z nějakého důvodu chvíli s odpovědí váhal. "Apeloval jsem na krevní pouto, které sdílíme." Odpověděl konečně.
Draco zbledl. "Ty víš o tom – "
"Proč jsi mi to neřekl? Zachránil jsi mi život." Zeptal se Harry.
Draco váhal s odpovědí na otázku, stejně jako Harry před okamžikem, ale pak po chvíli, během níž zavřel oči, řekl. "Právě si mě zachránil. Už podruhé, musím dodat. Zachránil jsi mě v den nehody – ano, vím o tom – a zachránil jsi mě znovu, když jsi pro mě šel do hořící budovy..." odmlčel se. Sklopil oči, aby se nedíval na Harryho. "Nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsem to dělal jen jako na oplátku."
-
"Nemyslel bych si to." Vzal Dracovu tvář do dlaní. "ale vážně pokrevní pouto – nemyslíš si, že by bylo lepší, když bys mi to býval řekl?"
Draco pokrčil rameny.
"Co vůbec pokrevní pouto dělá?" zeptal se Darius.
"No pro mudlu, jako jsi ty, je to jen výměna krve. Několik století zpět to bylo potvrzení bratrství mezi nejlepšími přáteli. Ale čaroděj může výměnu krve kombinovat s kouzlem."
"Věnoval jsem Harrymu něco ze své síly, abych ho udržel naživu. Srdce se mu sice opět rozbušilo, ale byl velmi slabý a opět se jim ztrácel. Tak jsem udělal výměnu a provedl kouzlo. Je to starý rituál, který vytvoří mezi dvěma osobami pouto, jsou tak schopni sdílet sílu a cítit jeden druhého."
-
"Dělal jsi taky kouzlo, když doktoři a sestry na Harrym pracovali?" zeptala se Myra. "Jedna sestra říkala, že jsi mumlal a byla kolem tebe ´aura síly´nebo něco takového."
Draco kývl. "Ano, bylo to další posilující kouzlo."
Všichni čtyři ztichli, každému se rozběhly myšlenky jiným směrem. Harryho mysl procházela poslední čtyři měsíce, od nehody, výbuchu jeho bytu, až k Hermionině následné smrti. Nerad přemýšlel o Hermioně v den její smrti. Pokoušel se vzpomínat jen na Hermionu jakou znal ve škole, s hustými vlasy a hřejivým úsměvem, která byla vždy po boku svých přátel, když jí potřebovali. To byla Hermiona, kterou si chtěl pamatovat, raději než šílenou ženu se kterou se setkali v místnosti bez oken.
-
Myra probudila Harryho z jeho zamyšlení, když jemně řekla. "Jsem ráda, že jsme všichni zůstali naživu."
Všichni tři muži kývli na souhlas.
-
O pět měsíců později
-
Byl nádherný den.
Přišel podzim a s ním se stromy rozzářily barvami, vytvářely tím klidný, chladný a nádherný obraz. Osamělý pták zpíval v koruně stromu, byl to smutný zpěv jako by litoval toho, že léto skončilo.
Harry procházel parkem a cítil cokoliv jen ne smutek.
Na jeho ruce spočívala druhá bledá ruka.
-
Kroky Draca Malfoye byly nesnesitelně pomalé, každý pohyb vyžadoval sílu, vůli a odhodlání. Mezi obočím měl hlubokou vrásku a nevědomky si kousal spodní ret, jak přesunoval pravou nohu před levou. Váhu měl rozloženou mezi Harryho a hůl, kterou svíral ve své druhé ruce. Na tvářích se mu začaly objevovat perličky potu, i když počasí bylo poměrně chladné.
"Nechceš si odpočinout?"
Draco se podíval na Harryho, který ho starostlivě pozoroval. "Ne. Chci jít dál."
-
Zabralo to měsíce tvrdého tréninku a velkou míru štěstí, ale Harry slíbil Dracovi, že se stane skutečností to, že bude moci opět chodit. Stálo to mnoho slz, které zmáčely jeho bledé tváře. Slzy frustrace a hněvu, když věci nešly tak, jak si Draco přál. Ale také slzy štěstí a vzrušení, když udělal pokrok.
Jeho cílem bylo úplně se zbavit kolečkového křesla. Měli stále ještě před sebou dlouhou cestu, než toho dosáhnou. Pro teď to sebralo Dracovi veškerou sílu ujít i jen vzdálenost, kterou zdravý člověk ušel za pár vteřin.
-
O pár minut - dvou, nebo třech krocích - později, Draco vyčerpal veškeré zásoby síly a byl unavený tak, že souhlasil s odpočinkem na lavičce.
Harry si přitáhl Draca k sobě blíž. Ten se k němu přitulil a opřel si hlavu o jeho rameno. Park byl pro jednou skoro prázdný, byla středa odpoledne a většina lidí byla v práci nebo ve škole.
-
"Máme to, ale štěstí, že nemusíme pracovat a nebo chodit do školy." Řekl Draco tichým a spokojeným hlasem. Podíval se nahoru na Harryho.
"No řekni, není tvůj život daleko lepší, než byl před rokem? Vychází ti nová knížka, vyhrává jednu cenu za druhou. Je chválena všemi nehomofonními kritiky v Británii a brzo dobude celý svět. Nemáš žádnou školu s hloupými testy a nudnými hodinami. Tvoji přátelé si konečně uvědomili, že patří k sobě a jak tu sedíme, určitě plánují svatbu. Otevřeli jsme kavárnu, tak se můžeme cpát sušenkami, pít kafe a tloustnout, kdy se nám zachce. Konečně ses vyrovnal s minulostí a získal jsi zpátky spoustu přátel – "
"A to nejdůležitější," přerušil Harry Draca. "získal jsem tebe."
-
Draco se začervenal. I po šesti měsících s Harrym - šesti sladkých, neuvěřitelně nádherných měsících - měl stále problémy pochopit to, jak moc ho Harry miluje. Harry měl v úmyslu strávit každý den po zbytek svého života tím, že to bude Dracovi ukazovat. To byl také důvod, proč měl nyní v kapse malou krabičku.
Odtáhl se od Draca, který ho zmateně pozoroval.
"Co se děje?"
-
Harry mu neodpověděl. Místo toho se postavil před Draca a klekl si na jedno koleno. Dracovi se rozšířily oči, v šedých očích bylo vidět šok – a naději?
"Jsi ta nejlepší věc, která se mi v mém životě stala," řekl Harry jemně."Ta nejdůležitější věc ze všech. A cituji Alberta Camuse, když říkám –
Vhloubce zimy jsem si konečně uvědomil, že se v mém nitru skrývá neporazitelné léto.
To jsi ty a to, co pro mě znamenáš – úžasnou sílu, neporazitelnou vůli a neuvěřitelnou lásku. Miluji tě víc, než kdy můžu slovy vyjádřit. A to je také důvod, proč mě můžeš udělat tím nejšťastnějším mužem na světě, když se staneš mým manželem."
-
Draco na něj mlčky několik vteřin zíral. Vypadal jako by se snažil pochopit situaci, že někdo – Harry! - ho právě požádal o ruku. Pak po dalších dlouhých vteřinách, kdy Harrymu v hrudi bušilo srdce, se mu na tváři objevil široký a vzácný úšklebek a jeho úsměv rozzářil celý park. "Samozřejmě," vydechl."Ano, ano vezmu si tě. Samozřejmě, že ANO!"
-
Pak si přitáhl Harryho k sobě blíž a jejich rty se setkaly ve žhavém polibku, který byl příslibem podivuhodné budoucnosti.-
O pár měsíců později, přesně v den ročního výročí Dracovy nehody si Harry a Draco vyměnili prstýnky. Porazili tak osud a ten den se pro oba stal tím nejšťastnějším v jejich životě.
-
KONEC
Vydání první kapitoly originálu: Květen 2003
Vydání poslední kapitoly originálu: Leden 2004
-
-
Komentáře
| RE: Hloubky zimy - Epilog | wierka | 16. 05. 2011 - 22:08 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | zuzana | 17. 05. 2011 - 01:19 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | bacil | 17. 05. 2011 - 08:36 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | misule | 17. 05. 2011 - 11:42 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | grid | 17. 05. 2011 - 12:24 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | christea | 17. 05. 2011 - 18:58 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | nade | 17. 05. 2011 - 19:16 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | severina | 17. 05. 2011 - 19:43 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | salazaret | 19. 05. 2011 - 11:24 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | eimi | 30. 08. 2011 - 14:38 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | dora | 08. 08. 2012 - 17:21 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | yuki | 23. 06. 2014 - 07:57 |
| RE: Hloubky zimy - Epilog | karina | 04. 05. 2018 - 16:03 |