Madurare 015
22. květen 2011 | 18.53 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 15
Znovu dnešní aktualizaci věnuji těm, kteří zanechali koment u té minulé.
Takže děkuji : Marci, Cety, Salazaret, Guiditta, Donna, Clare, Bacílkovi, Luci198,
Mononoke, Nixerwil, Severina, Saskya, Mája, Zuzana, L Corten, Nade, Anneanne,
Lucík, Isabel, Gleti, Misule, Eliot, Symphony, Slimčík a Mambička.
No snad jsem na nikoho nezapoměla.
Takže hezké čtení všem.
-
-
KAPITOLA 15
-
Harrymu se zdálo, že má hlavu plnou vaty. Bodající a lechtající vaty. Hrozně si přál, aby si mohl zajet rukou do lebky a zbavit svou mysl toho povlaku husté mlhy.Ale raději ne, bude lepší se hlavy vůbec nedotýkat. Nedej bůh, aby bolest zesílila. Už teď mu bylo zcela jasně na zvracení a pocit palice bijící do nechráněného mozku ho nutil litovat, že se vůbec probudil.
-
Když se trochu probral a vzpamatoval, uvědomil si, že se třese zimnicí, ale současně je rozpálený horečkou. Vlasy se mu protivně lepí na čelo a pyžamo má promočené potem.
Pyžamo?
Harry doufal, že ten kdo ho převlékl, byl Severus. Vždycky nenáviděl, když to madam Pomfreyová udělala, bez ohledu na to, že mohla použít magii místo svých rukou.
Pokusil se pohnout. Strašně ze sebe chtěl shodit prostěradlo - dokonce i jen pod jednou tenkou vrstvou tkaniny měl pocit, že je v sauně. Dobře, že není přikrytý těžkou dekou, jako jsou ty, které mají na posteli ve sklepení.
-
Ale pohnout se nedokázal. Nohy se mu třásly příliš silně a pokus stáhnout prostěradlo trochu níž pomocí prstů na noze skončil jen křečovitým škubnutím na místě.
*Do prdele *, -pomyslel si Harry. *To je bída. Vysrat se na to...*
-
Vedle něj se ozval šelest a Harry pochopil, že není sám. Ucítil, jak někdo odstranil to nenáviděné prostěradlo.
Vzduch, který se dotkl jeho kůže byl nádherně chladný, ale to nestačilo.
-
"O- och-ochlazující kouzlo, "-zasípal nakonec Harry - ve vyprahlém hrdle ho škrabalo, jakoby polykal písek.
"Ne, jen noční vzduch."-pronesl hlas, který by mladík poznal mezi tisíci. Přestože nyní v Severusových hlubokých a sytých tónech znělo lehce rozpoznatelné napětí a starost.
Kdyby Harry dostatečně ovládal své tělo, neopominul by teď podrážděně zvednout oči. Jenže v tomto okamžiku jeho síla a koordinace stačila pouze na to, aby ze sebe ztěžka vymáčkl:
"Ne. Po-pot-potřebuji. Ochlazu...čár..."
I když to nedokázal vyslovit celé, uslyšel, jak Severus šeptem pronáší zaklínadlo a pocítil závan vzduchu.
Uvolnil se a nechal se omývat chladným proudem. Ale lépe mu bylo jen napovrchu. Bez ohledu na vánek, který mu chladil kůži, Harry pořád uvnitř cítil žár tekoucí lávy.
-
"Tady, vypij to."-řekl Severus a přizvedl mu hlavu rukou. K Harryho rtům se přitisklo cosi tvrdého a chladného, a mladík se rozhodl otevřít oči. Nicméně výsledek nestál za vynaložené úsilí. V místnosti bylo absolutní temno, jen tenký proužek světla vycházel z pod dveří pracovny madam Pomfreyové. Mladík chvíli přemýšlel, jestli je lékokouzelnice tam, ale pak jeho myšlenky rychle přeskočily na vlastní stav a on se pokusil vzpomenout, jak dlouho už na ošetřovně je.
Ostatně Severusův lektvar ihned zbavil Harryho mysl všech úvah. Ochladil ho zevnitř.
Blahoslavený chlad se mu rozlil po celém těle - břiše, nohách, rukách až do špiček prstů.
Bolest hlavy také polevila a změnila se jen na tupou pulsaci.
-
"Lepší?" -zeptal se Severus potom, co znovu opatrně položil Harryho hlavu na polštář.
"Hm-m-m..."
Podle toho jak žár postupné odcházel, začal Harry ostřeji cítit stále nepřestávající chvění. Jakoby se mu třásla každá buňka v těle uvnitř i na povrchu. Potřeboval další lektvar, něco schopného zatavit ty drobné křeče.
Pokusil se zformulovat myšlenku, což se mu jen sotva podařilo, ale Severus i tak porozuměl.
-
"Nemohu znovu použít magii."-řekl hlasem sevřeným... Čím? Harry to mohl jen stěží pochopit.
Oh! Soucitem? Lítostí? Nebyl si jistý, ale ať to bylo jakkoliv, Severusův hlas zněl, jakoby jeho stav byl pro něho také hrozný.
"Jen by to křeče prodloužilo." Lektvarista vzal Harryho dlaň do své a lehce ji stiskl.
"Zkus ještě spát.To je ten nejlepší lék."
Harry se zašklebil.
"Pít..."
-
Nic víc říkat nemusel. Severus mu znovu pomohl nadzdvihnout se a starostlivě ho přidržoval, dokud Harry pil ze sklenice, kterou mu nabídl. Jablečný džus... nebo hroznový? Harry to nedokázal poznat.
Zuby mu klepaly o sklenici a bez ohledu na Severusovu pomoc, část džusu natekla na pyžamo.
Ale na tom už nezáleželo - beztak bylo celé vlhké potem.
Tentokrát když ho Severus uložil zpět na polštář, Harry málem ztratil vědomí, jak ho vysílilo dokonce tak nepatrné úsilí které musel vynaložit, aby udělal pár doušků.
"Spi, Harry."
-
"P-pot-potřebuji..." -Harry ztěžka polknul. Zdálo se, že čím víc je vyčerpaný tím víc je chvění šířící se zevnitř, každou vteřinou silnější.
Pravděpodobně opravdu potřeboval spát, ale Harry si byl jistý, že odporný pocit k tělu přilepeného pyžama, mu stejně zabrání usnout.
"Vyměnit. Pyžamo. Postel."
"Ah. Samozřejmě."
Během okamžiku už Severus rozepínal mladíkův pyžamový kabátek. Sundal mu ho a potom jemně stáhnul i kalhoty. Harry se divil, proč lektvarista nepoužil magii, ale když ucítil dotek vlhké houby - pochopil. Voda se odpařovala a dodatečně chladila kůži, což byl mnohem lepší pocit, než očišťující kouzlo.
"Hm-m-m..."-povzdechl si znovu Harry.
-
Podle jeho mínění ukončil Severus otírání moc rychle. Oblekl ho do čistého pyžama, přenesl na postel s čistým povlečením a dokonce ho přikryl tenkým prostěradlem. Bez přikrývky.
Harry se mu pokusil poděkovat, ale únavou si nemohl vzpomenout na slova. Velmi rychle upadl do spánku a svaly se mu pomalu začaly uvolňovat.
-
Sobota, 1, srpna 1998 - 8:24
-
Když se Harry znovu probudil, cítil se trochu lépe, přestože mu stále zjevně zůstala slabá horečka, a bídně protože se jeho chvění znovu vrátilo. Během chvíle se mu začalo třást celé tělo - nejenom končetiny ale dokonce i rty. Harry byl díky tomu ochotný proklít cokoliv na světě - byl si jistý, že vypadá jako malý kluk, připravený se rozbrečet.
Otevřel oči a světlo zalévající místnost ho okamžitě oslepilo.
Bylo tu příliš mnoho světla. A barev.
-
Na nočních stolcích po obou stranách postele stály vázy naplněné ohnivě barevnými květy.
Jistě, tak křiklavé kytice mohla poslat jen dvojčata.
Harry dostal chuť pořádně do některé z váz praštit, jen aby viděl, jak se rozlétá na nejmenší střepy.
Zavrzání židle ho přinutilo rozhlédnout se.
Severus přišel k posteli a zůstal stát vedle ní. Upravoval si hábit, který měl celý pomačkaný a neklidnýma, temnýma očima pozorně zkoumal Harryho.
-
"Je to dlouho, co ses probudil?"
Harry zamžikal.
"Ehm... ne. A ty - tos tu seděl celou noc?"
Severus úsečně přikývnul.
"Můžu pro tebe něco udělat? Chceš k snídani něco určitého?"
"Zatím jen lektvar proti horečce."
Harry potřeboval pomoc, aby si dokázal lék vzít. To bylo k vzteku.
-
Jakmile lektvar spolknul a horečka trochu opadla, posadil se Severus znovu na židli a přejel mladíka zkoumavým pohledem.
"Pamatuješ si na něco ze včerejšího dne?"
Harry se ještě jednou pokusil zatnout pěsti a v duchu zaklel. Prsty a dlaně, celé ruce - všechno se třáslo, jakoby měl záchvat. Bezmocnost a neschopnost ovládat své tělo ho zasáhla.
"Všechno mám jako v mlze. Ten útok..." -no alespoň už mohl mluvit bez zajíkání.
"Ty jsi někdy slyšel, že by Vol... tedy Temný pán použil něco podobného na někoho jiného?"
-
Severus si kdoví proč si povzdechl, jakmile zaslechl otázku. Otevřel ústa, aby něco řekl, ale ve vteřině je opět zavřel a vyrazil ještě jeden povzdech. Očividně nevěděl odkud začít, ale nakonec dospěl k rozhodnutí.
"Harry,... to co se ti stalo, nijak s Temným pánem nesouvisí."
"Nebyl... ?"-teď už se Harry dokázal zamračit, i když při tom měl divný pocit, jakoby se mu vrásky plazily po čele. Opět ho zalila silná květinová vůně a odvrátila jeho myšlenky od Voldemorta.
"Byla tu dvojčata! Proč vlastně přišli?"
-
Znovu povzdech - další v pořadí.
"Musel jsem je přivést. Oni ti dali podíl na svém obchodu, ale zaklínadlo to vzalo jako nezávislý zdroj příjmů a rozhodlo se tě potrestat. Nechtěli mi dát klíč od trezoru, který otevřeli speciálně pro tebe, dokud je Albus nepřesvědčil, že všechno je skutečně tak, jak říkám... "
"Ach, ne!"
Výkřik přiměl Severuse aby sebou trochu trhnul, ale rychle se uklidnil.
Harry se díval na lektvaristovu tvář - vypadal, jako člověk statečně vzdorující nepříjemnostem.
"Ano. Museli jsme jim říci o tvém zotročení."
-
Vzpomínky na předchozí den začaly Harrymu v paměti postupně jasnět.
Klaun v krabici. Dopis...
A potom svět točící se kolem něj, když se pokoušel podepsat jakousi listinu.
Severus - prakticky křičící jakýsi rozkaz...
"Och. Já... eh... vzdal jsem se podílu, ne?"
"Odevzdal jsi všechno mně. Trezor i svou část výnosů z obchodu dvojčat." - Severus se přikrčil.
"Cambiare Podentes předpokládalo, že jsi podváděl během ceremoniálu a pokoušel ses zamlčet jeden zdroj prostředků k nezávislé existenci. A protože já mám právo na veškeré tvé příjmy, tak... "
-
Harry se pokusil zřížit ruce na hrudi. Bez úspěchu. Ještě byl příliš slabý.
"Zasrané kouzlo,- zavrčel mladík. "Naprosto idiotské zaklínadlo! Co se stalo s jeho schopností číst úmysly? Já ne... nepodváděl jsem!"
"Já vím. Vypadá to, že je hloupější než jsme předpokládali."
Harrymu se zúžily oči hněvem. Nemohl ještě v plné míře ovládat ruce a nohy, ale mimika už víceméně poslouchala.
"Tak proč je mi pořád špatně. Snad si nemyslí, že ještě něco ukrývám?"
"Trestá tě." -odpověděl tiše Severus.
-
"Vždyť jsem to všechno odevzdal."
"Ano, ale zaklínadlo si myslí, že je potřeba trest prodloužit."
"Dobře. To je prostě k posrání! - Harryho vrčení se změnilo v křik.
"Ti idioti odmítli poslouchat, když jsem jim říkal, že to je dar, že nic nechci, a tohle mám teď za to? Výborně! Voldemort si nemusí dělat starosti. K čemu nějaké důmyslné plány útoku. Stačí, když mi pošle nějaký nesmysl a to pitomé Cambiare Podentes udělá celou práci za něj!
A já? To se budu svíjet v záchvatu pokaždé, když mi někdo dá bonbon?!"
-
"Víš dobře, že nebudeš." –řekl Severus ostře a jen s námahou zadržoval rozhořčení. "Jsem si jistý, že Albus tě už nakrmil nejméně kilogramem bonbónů od ceremoniálu. Mluvili jste spolu od té doby mnohokrát a on bez nich nemůže být."
"Pohlíželi jsme žádosti kandidátů," -zamumlal Harry, -"no jo, on pořád něco nabízí. Jenže... potom nechápu, jaký smysl má tohle všechno."
Severus se naklonil kupředu a pohled jeho temných očí se zabodl do mladíka ležícího na posteli.
-
"Harry, to že tvou poštu dostávám já, má zcela jasný důvod. Například tvé dárky. Vlastně jsem je napřed dostal já a teprve potom jsem je dal tobě. Tím jsem ti ve skutečnosti dovolil ty věci mít.
Ale dohoda s dvojčaty... "
"Žádná dohoda neexistovala!"
"Já vím. Chtěl jsem tím říci, že tento příjem - ať už chtěný, nebo ne - byl výsledkem určité události, která se stala před ceremoniálem. Zaklínadlo předpokládalo, že jsi mi měl odevzdat svůj podíl v obchodě zároveň se svým ostatním majetkem... "
-
"Ale vždyť to nebyl rodiný nebo magický majetek," -začal Harry, ale jeho tváře najednou zalila červeň.
"Ouha. Vyhrál jsem je v Poháru tří kouzelníků, co? Takže se ty peníze mohly stát magickým... "
"Domnívám se, že jsi tehdy měl plné právo dát je komukoliv," - pokrčil rameny Severus. "Ale v současné době vlastním všechno, co ti patřilo a tak pochopitelně výsledky tvého dřívějšího jednání v podobě nečekaných dividend mi měly patřit také.
Co se týká toho ostatního, cukrovinek nebo malých dárků, tak to nijak podmínky smlouvy neporušuje. Přesto jestli se ti někdo pokusí dát něco víc podstatného, tak bych ti doporučoval udělat to přese mne."
-
Harry si několikrát podrážděně odfrknul.
"Dobře, to je fuk. Víš, Severusi, já skutečně nejsem idiot. První co mě napadlo jakmile jsem si přečetl ten dopis bylo to, že si zcela určitě nemohu nechat ten... prokletý příjem, a že se tě musím zeptat, jak bude nejlepší se ho zbavit.
Jen jsem si prostě nemyslel, že je to tak naléhavé. Myslím tím, že jsem ještě ani neměl klíč."-
Harryho rty zkřivil bolestný úsměšek.
"Jo, skvělá lekce - k tomu není co dodat. Zřejmě to naléhavé bylo. Teď už budu vědět, že takovou věc je potřeba řešit co nejdřív."
-
"Kolik času ti zaklínadlo dalo, abys mě našel?"
"Nevím určitě... Stačil jsem jen dojít do skleníku a zasadit Nevillova semínka."
Na Harryho tváři se objevila grimasa.
"Takže je to moje vinna. Měl jsem jít za tebou okamžitě, ale nešel jsem."
"To není tvá vinna. Víme o zaklínadle tak málo, že nám nezbývá než se učit z vlastní zkušenosti."
Harry poraženě zavřel oči, jakoby se pokoušel uzavřít před celým světem.
-
"Stejně to není spravedlivé. Učíme se oba, ale trpím jen já. Takže tohle je to, co znamená být otrokem."
"Myslíš, že se mi líbí vidět tě v takovém stavu?"
Mladík nepatrně pootevřel jedno oko a podíval se na Severuse sedícího vedle v pozici, která prozrazovala jeho vnitřní napětí.
"Ne. To jsem říct nechtěl. Hmm... pomůžeš mi posadit se?"
Napůl vsedě se Harry s povzdechem uložil na poštáře, které Severus přivolal z ostatních postelí.
Cítil se trochu lépe, ale pouze fyzicky. Psychicky... Mohl teď vidět celé své tělo, vidět, jak se mu třesou ruce a nohy, jako starému alkoholikovi. Ten pohled byl tak nepříjemný, že mladík odvrátil oči.
-
Severus se na něj s porozuměním podíval. Poplácal ho po ruce a zamumlal cosi o snídani.
Vyšel z pokoje a za chvíli se vrátil s podnosem, který postavil na kraj postele. Harry zůstal civět na hory jídla.
"Dobby ví, že jsem tady?" -hádal a pokusil se rozhodit rukama. Pořád bez úspěchu.
"Chce mě rozmazlovat?"
Lektvarista si odkašlal.
"Hm? Ne! Neřekl jsi, co bys chtěl a tak jsem požádal o širší výběr."
"Aha." Harry zjevně nečekal, že uslyší něco takového. Nikdy ho nenapadlo, že by se Severus mohl starat o takovou drobnost, jako chutná snídaně a pocítil píchnutí svědomí.
"Hmm... je to tak... pozorné."
-
"Máš na něco z toho chuť?"
"Třeba na borůvky se smetanou," -řekl Harry a pokusil se opřít o ruce, aby se posunul trochu výš. Ale i tento pokus pohnout svým tělem, nepřinesl žádný výsledek. Dlaně mu bezvládně dopadly na matraci a pak už Harry nedokázal ani zvednout ruce.
Cítil jak rudne, když si plně uvědomil svou situaci. Nepochybně otázka jestli může jíst samostatně, byla naprosto zbytečná. Co s rukama, které se mu třesou a neposlouchají příkazy mozku.
-
Severus to zřejmě pochopil také.
Zvednul lžičku borůvek se šlehačkou k Harryho rtům. Ten poslušně spolknul, co mu bylo nabídnuto, a cítil se jako bezmocné dítě.
"Uklidni se,"-řekl Severus se zavrtěním hlavy. "Ty bys pro mě udělal to samé. Ve skutečnosti jsi to už udělal."
Prohnul rty v napodobení úsměvu. "A pokud si pamatuji, také jsem nebyl nadšený nutností podobného zacházení.
Ale vzpomínka na to Harrymu náladu nezvedla.
-
"Nenávidím být slabý."-zamumlal po další lžičce.
"Chápu tvé pocity, ale věř mi - ty nejsi slabý."
Mladík dojedl zbytek borůvek a cítil se naštvaný na sebe i na celý svět.
Možná * slabý * nebylo zcela přesné označení, ale silný a samostatný naprosto určitě nebyl.
A nikdy nebude.
Cambiare Podentes se o to postará. Stačí krok v pravo, nebo vlevo - a může od zaklínadla čekat trest.
A vzhledem k tomu, že teď na vlastní kůži cítil magické metody výchovy...
-
Vůbec neměl chuť jíst vajíčka na měkko, která mu Severus nabídl po borůvkách.
Harry si přál jen jedno.
Zavrtat se pod přikrývku, rozpustit se a zmizet z reality. Nechtěl takhle žít. Nechtěl si každou vteřinu uvědomovat, že nezáleží na tom, jak rozumně se bude chovat Severus, protože samo zaklínadlo nebylo rozumné.
A Harry to teď věděl.
Před Cambiare Podentes neuteče. Před Cambiare Podentes se neschová. Nikdy a nikam.
Ať bude Harry kdekoliv - zaklínadlo nad ním vždycky bude viset, jako hrozba.
Do konce života.
-
Nakonec vejce snědl. Stejně jako toust namazaný máslem.
Když mu Severus přiložil ke rtům šálek čaje - vypil ho. Proč by se měl vzpírat.
Copak měl nějaké právo rozhodovat o vlastním životě. Byl přece otrok.
-
Otrok, otrok, otrok.
-
Předtím se to nezdálo tak skutečné.
Patrně díky tomu, že se Severus choval slušně - vždycky byl ve všech otázkách zdrženlivý a rozvážný.
Ale teď měl Harry takový pocit, jakoby veškerý jeho předešlý život nebyl skutečný.
Jak mohl kdysi doufat, že jednou vyroste a bude žít obyčejným životem?
Nikdy nic v celém jeho životě nešlo normálně. Zvlášť ne u něho.
Jakékoliv sny o normálním životě bylo potřeba potlačit hned v zárodku.
-
"Ještě?" - zeptal se Severus a otřel Harryho rty ubrouskem.
*Proč se ptáš? Vždyť jsem jen otrok.*-div nevyhrknul odpověď Harry. Ale něco takového si Severus nezasloužil. Jeho role v tom všem nebyla o nic jednoduší a nikdo by jí nemohl zvládnout lépe.
Nebyla to Severusova vina, že Cambiare Podentes změnilo život všech zůčastněných v peklo.
"Ne." - odpověděl Harry nahlas a zavřel oči.
"Dobře."-řekl Severus. Položil dlaň na Harryho nohu a opatrně ji pohladil.
"Zkus znovu usnout."
-
Harry už nic neřekl, jen přikývnul a Severus odstranil polštáře navíc, aby mladíka uložil pohodlněji.
Pro Harryho byl nyní spánek jedinou spásou.
Přinejmenším ve spánku se nemusel trápit přemýšlením o schválnostech života, nebo o skutečnosti, že se už nic z toho nedá napravit.
Ale jakmile se probudil, začalo ho znovu uvnitř svírat zoufalství.
Byl v pasti, ze které nebyl žádný východ.
-
Když k němu znovu zavanula vůně květin, pomyslel si Harry, že něco přece jen napravit může.
"Dvojčata, " -zamumlal, -"jestli přijdou, nepouštěj je. Nechci nikoho vidět... nikoho kdo ví...
Harry ucítil na tváři Severusův dech, když se jemně dotkl ústy jeho čela.
"Netrap se. O všechno se postarám."
Harry ještě jednou přikývnul a ponořil se do snu.
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte prosím na hodnocení. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 015 | anneanne | 22. 05. 2011 - 20:15 |
 RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 23. 05. 2011 - 18:25 |
| RE: Madurare 015 | nixerwil | 22. 05. 2011 - 20:33 |
| RE(2x): Madurare 015 |
mamba | 22. 05. 2011 - 20:50 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 23. 05. 2011 - 18:27 |
| RE: Madurare 015 | eliot s. | 22. 05. 2011 - 20:37 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 23. 05. 2011 - 18:31 |
| RE: Madurare 015 | cety | 22. 05. 2011 - 20:51 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:19 |
| RE: Madurare 015 | mamba | 22. 05. 2011 - 20:59 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:28 |
| RE: Madurare 015 | donna | 22. 05. 2011 - 21:04 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:31 |
| RE: Madurare 015 | clare | 22. 05. 2011 - 21:13 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:33 |
| RE: Madurare 015 | eliss | 22. 05. 2011 - 21:33 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:35 |
| RE: Madurare 015 | saskya | 22. 05. 2011 - 22:10 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:37 |
| RE: Madurare 015 | bacil | 22. 05. 2011 - 22:13 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:39 |
| RE: Madurare 015 | nade | 22. 05. 2011 - 22:23 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:48 |
| RE: Madurare 015 | slimča | 22. 05. 2011 - 23:00 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:53 |
| RE: Madurare 015 | marta | 22. 05. 2011 - 23:01 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 17:54 |
| RE: Madurare 015 | zuzana | 22. 05. 2011 - 23:06 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 18:02 |
| RE: Madurare 015 | salazaret | 23. 05. 2011 - 04:50 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 18:05 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 18:53 |
| RE(3x): Madurare 015 |
salazaret | 25. 05. 2011 - 18:52 |
| RE: Madurare 015 | lady corten | 23. 05. 2011 - 07:50 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 18:08 |
| RE: Madurare 015 | marci | 23. 05. 2011 - 07:55 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 18:10 |
| RE: Madurare 015 | symphony | 23. 05. 2011 - 13:49 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 18:14 |
| RE: Madurare 015 | lucik | 23. 05. 2011 - 13:51 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 18:17 |
| RE: Madurare 015 | mája | 23. 05. 2011 - 15:03 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 18:21 |
| RE: Madurare 015 | grid | 23. 05. 2011 - 19:39 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 24. 05. 2011 - 18:12 |
| RE: Madurare 015 | severina | 24. 05. 2011 - 20:48 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 25. 05. 2011 - 01:13 |
| RE: Madurare 015 | mononoke | 24. 05. 2011 - 21:50 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 25. 05. 2011 - 01:15 |
| RE: Madurare 015 | jahavi | 25. 05. 2011 - 22:04 |
| RE(2x): Madurare 015 |
m-a-mprovasi | 29. 05. 2011 - 23:25 |