Madurare 017B
12. červen 2011 | 22.46 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 17B
Kapitola 17B
-Středa, 5. srpna 1998 - 10: 13
-
Severus přinesl novou knihu, *Unesený*. Harry musel uznat, že děj knihy byl mnohem zajímavější než ty, které mu Severus četl dřív.
Rozumělo se samo sebou, že mu lektvarista nemohl celé dny číst výhradně o famfrpálu.
Harry se díval oknem ven a poslouchal Severusův hlas.
Kniha byla skutečně napínavá, ale Harry se nemohl soustředit.
Pokud má věřit Severusovi a Ron opravdu přichází každý den uprostřed dopoledne – znamená to, že se musí objevit, každou chvíli.
Harrymu se zpotily dlaně.
-
"Možná dnes nepřijde." -zašeptal.
Severus hlasitě zaklapl knihu.
"Pochybuji."
"No nemusel bys ho dnes pouštět. Ještě jeden den... Necítím se zrovna dobře,"-pokusil se Harry donutit své tělo, aby se znovu začalo třást. Cokoliv, jen aby se nesetkal s Ronem tváří v tvář.
K sakru, ani nedokázal důvěryhodně napodobit účinek Cambiare Podentes, ale to by přece měl. Merlin je mu svědkem, vždyť se v třesení a chvění cvičil celý minulý týden...
-
"Nemusí tě tak rozčilovat vyhlídka na setkání s přítelem."
"Cha." Harry se v posteli zavrtěl, v důsledku čehož se mu podařilo posadit se na posteli téměř rovně.
"Mám si myslet, že pro tebe by bylo lehké..." - udělal Harry přestávku, když hledal vhodná slova, – " odhalit se před přáteli? I když je směšné o tom mluvit – nemyslím si, že ty bys vůbec nějaké přátele měl. Bez urážky."
Severusův hlas zůstal klidný.
Přesto se mladíkovi zdálo, že lektvarista musel vynaložit určité úsilí, aby si ten klid uchoval.
-
"Ano, směšné. Ale kvůli něčemu jinému. Nikdy jsem s tím neměl problémy. Pokud si vzpomínáš, už jsme o tom mluvili? Pivo, nebo medovina."
*Pivo, nebo medovina... * Harry potřeboval nějakou dobu, aby pochopil, o čem je řeč. Ale když nakonec vzpomněl, dostal chuť požádat o láhev obojího. Možná by mu to pomohlo při rozhovoru s Ronem.
"Poslyš, mně se zdá, že v očích lidí je to přesto o něco důležitější, než to, jakému pití dávám přednost."
"To si myslíš jen proto, že tvé vnímání, je překroucené špatnou výchovou."
"Ó, a ty si myslíš, že Ron bude potěšený, až zjistí, že ty a já chceme... že už jsme... "
-
"Jsem si jistý, že s ním nepotřebuješ probírat náš sexuální život." -odpověděl Severus, aniž by zvýšil hlas.
"Domnívám se, že bude lepší se držet obecných témat. Prostě mu řekni, že je všechno v pořádku."
Tentokrát Harry okamžitě pochopil, co tím bylo míněno.
"Prokletá smlouva. Potrestá mě, jestli řeknu příliš o..." Harry se zadrhnul – vzpomínal na přesnou definici použitou ve smlouvě: -" našem intimním životě."
"Správně."
Harry se nenáviděl za ten skučivý tón, který se mu objevil v hlase, když se zeptal:
"A nešlo by říci, že se teď jedná o krajní nutnost?"
"Ještě před chvíli v tobě vzbuzovala hrůzu myšlenka na to, že máš Ronovi říct pravdu, a teď se rozčiluješ, že nemůžeš zabíhat do detailů?"
-
"Nevím. Prostě... nelíbí se mi představa, že neustále narážím na nějakou hranici. Jo chápu, že to je neoddělitelná součást otroctví."
Harry znovu sjel níž pod přikrývku. Vydržel sedět rovně jen dvě minuty a už byl unavený. Záda ho bolela, jakoby strávil na koštěti několik hodin.
"Budeš mi ještě číst? Jen začni od začátku kapitoly, protože já jsem ve skutečnosti neposlouchal."
Severus mlčky zalistoval v knize a jeho dlouhé prsty našly potřebné místo.
Jakmile Harry znovu uslyšel hluboký lektvaristův hlas, zavřel oči a pokusil se zaposlouchat do děje.
-
Nevěděl, kolik času uplynulo, ale čtení bylo nečekaně přerušeno zaboucháním na dveře.
"Hej!"
V tu chvíli už Harry téměř spal, ukolébaný klidným Severusovým hlasem. Ale teď sluch laskající sametové tóny vystřídaly jiné zvuky. Šelest hábitu, když Severus vstal ze židle a hluché bouchnutí knihy, odložené na noční stolek. Harry se pokoušel rozehnat dřímotu, a Ron mezitím trochu kousavě pokračoval.
"Dveře jsou otevřené. Pokud vejdu, zase mě vyhodíte?"
"Samozřejmě, ne." -odpověděl Severus a na okamžik se odmlčel. -"Předpokládám, že teď je Harry na návštěvy připravený."
-
"Zdravím." -ozval se Harry a trochu zamrkal.
Pokusil se znovu posadit na posteli, ale tentokrát bez úspěchu. Severus rychle přiskočil na pomoc a podložil mladíkova záda několika polštáři. Harry nějak stále nedokázal zaostřit vidění. Před očima se mu všechno rozplývalo, dokonce, i když Ron přišel blíž, jeho rysy pořád vypadaly rozplizlé.
Teprve když Harry ucítil, že mu Severus nasazuje brýle, uvědomil si, že podle všeho skutečně usnul.
-
"Eh, promiň. Asi jsem odpadl. Severus mi četl."
"Slyšel jsem."-odpověděl Ron podivně cizím hlasem. Teprve teď si Harry všimnul, jak Ron překvapeně přejíždí očima ze Severuse na něj a zase zpět, a pokouší se dát dohromady to, co vidí s jakýmisi vlastními představami. Harry div rozčilením nezasténal.
No alespoň Ron nevypadal rozzuřeně.
-
"Mám rozdělané nějaké lektvary, kterým se musím věnovat." -řekl Severus a zadíval se na Harryho, jakoby na něco čekal.
Harrymu trvalo dlouho, než dokázal pochopit, co ten pohled znamená. Zvlášť když věděl, že Severus v tuto chvíli nic nevaří. Ale potom se mu rozsvítilo – Severus naznačoval, že zůstane, pokud by Harry chtěl.
"Dobře." -řekl nakonec. –"Jo, jen jdi... "-zarazil se dřív, než z jeho úst mohla vypadnout lež.
Nebyl si jistý, jestli by ho spojení myslí nepotrestalo, pokud by Severusovi lež řekl, aniž by se ho pokoušel oklamat – ale dokonce ani s jeho mlčenlivým souhlasem to nehodlal riskovat. Vyhlídka na další, bolestivý záchvat opravdu nebyla nijak lákavá. I bez ní se necítil zrovna dobře. Bolest hlavy nepřestávala, protože měl šíji neustále napjatou.
Harry zvedl ruku a třel si zátylek, pod kůží byly zřetelně cítit do uzlů stažené svaly.
Severus mu věnoval poslední pohled a opustil nemocniční křídlo.
-
Jakmile lektvarista vyšel z pokoje, posadil se Ron na židli nebližší k posteli a naklonil se ke kamarádovi.
"Jak se vede?"
"Dobře."-pomalu odpověděl Harry. -"Samozřejmě slabo po celém těle, ale celkem jsem v pořádku."
Právě v tu chvíli, jako důkaz toho do jaké míry je skutečně slabý, mu ruka klesla na polštář.
"Vidíš. Ani krk si nemohu namasírovat."
"Když si uvědomil, co právě řekl, naježil se a čekal, že od Rona uslyší něco jako: *No, ale Snape ti s radostí krk namasíruje a nejenom... *
Jenže Ron nic takového neřekl. Jen se zeptal:
"Chceš pomoct?"
Několikrát stiskl a povolil pěsti, aby si rozehřál prsty.
"Jako po famfrpálu? Vím, jak se vypořádat s uzly – takže v pořádku?"
-
Harry by nebyl proti, ale měl obavy z Cambiare Podentes. Samozřejmě Ron neměl nic takového v úmyslu, byli jen kamarádi, a Ron opravdu uměl skvěle masírovat unavené svaly. Přesto Harry zavrtěl hlavou.
Už dobře věděl, jak nevypočitatelné bylo zaklínadlo.
"Ne, ale stejně díky. Ještě chvíli počkám, a když to nepřejde, tak požádej Poppy, aby ti pro mě dala lektvar na bolení hlavy."
Poppy?"
-
Harry se usmál, správně vystihl kamarádovu náladu. Mezi nimi to bude v pořádku. K tomu, aby to pochopil, stačilo slyšet, jakým tónem Ron vyslovil to jedno slovo.
Když Ron dokáže žertovat, jako za starých časů, znamená to, že si nemusí s ničím dělat starosti.
Napjaté šíjové svaly se začaly postupně uvolňovat.
"Ahm. Řekla, abych jí tak jmenoval. Když tu budu, až začne škola pracovat."
Ron trochu zbledl.
"Slyšel jsem."
-
Harry měl nejasný dojem, že tohle se už jednou stalo.
Jakoby se vrátil o několik let zpátky a Ron znovu cítil žárlivost na pozornost, která Harryho obklopovala po celou dobu, kdy probíhal Turnaj tří škol.
"Neprosil jsem je, aby ze mě udělali famfrpálového trenéra." -vypálil.
"Ty budeš trénovat mužstva?" - v Ronových slovech zněl skutečný údiv a on sám se široce usmál.
"Tak to považuji za práci snů. Doufám, že je nebudeš budit na trénink s prvními paprsky slunce. Vždyť ani tobě se nelíbilo, když nám to Vood tak dělal... co je?"
"Co jsi vlastně slyšel, když jsi nevěděl, že budu trenérem?"
-
Ronova tvář začala ztrácet barvu, dokud nakonec nezískala šedivý odstín.
"Eee... myslel jsem, že jsi mluvil o... " -zvednul ruku a ukázal palcem na dveře pokoje za svými zády.
"No ty víš. Tvoje dohoda s ním."
Vypadalo to, že je nejvyšší čas uvést všechno na pravou míru.
"To není dohoda. Je to pouto."
"Já vím, "-řekl Ron a zadíval se do strany.
Když se znovu podíval na Harryho, oči se mu třpytily. Nebo se blýskaly od slz?
"Jsi hrozně odvážný, Harry."
-
Díky způsobu, jakým to Ron vyslovil, Harryho zamrazilo v zádech.
"Ne, to vůbec ne:" - se zaťatými zuby se Harry pokoušel vymyslet, co odpoví.
"To, že nechci umřít, ještě neznamená, že jsem odvážný."
V ústech pocítil hořkou pachuť, když si vzpomněl, že k žádnému útoku na jeho narozeniny nedošlo. Ale kdyby neprošli rituálem, tak by se to určitě stalo. To není fér.
-
"Jsi odvážný a tečka." -prohlásil Ron a propletl prsty rukou.
"Mimochodem, dvojčatům je to opravdu všechno líto. Jasně, většinou se chovají jako pitomci a mají hloupé vtipy, ale nechtěli ti udělat nic špatného, byl to prostě jen dárek. Prosili mě, abych ti vyřídil, že si můžeš v obchodě vzít cokoliv budeš chtít zadarmo. Kdykoliv a v jakémkoliv množství..."
*idioti... *-pomyslel si Harry, ale hned se cítil špatně. Jak bylo možné čekat, že to Fred s Georgem pochopí?
Vždyť on sám ještě všechno nechápal, a to už žil pod působením Cambiare Podentes několik týdnů.
-
"Nemůžu si nic brát,"-odpověděl Harry a odmítavě potřásl hlavou. -"Když o tom mluvíme, právě kvůli tomu mě tohle potkalo. Rone, já musím být závislý na Severusovi. Ve všem."
Ron prostě jen přikývnul, ale smutek a lítost mu v očích zůstaly.
Harry se proto cítil ještě hůř. Zoufale přemýšlel, co smí říci. Bylo by to mnohem jednodušší, kdyby nemusel respektovat podmínky smlouvy. Ne že by toužil zabřednout do detailů, ale přesto...
-
"Poslyš, Rone. Severus je úplně jiný, než jsem si předtím myslel. Vážně, žít s ním není zdaleka tak hrozné. Chci tím říct, že je to mezi námi v pořádku."
Ron se narovnal na židli.
"To rád slyším. Už jsem si taky uvědomil, že by všechno mohlo být mnohem horší. Víš, když jsem to poprvé uslyšel, tak jsem si myslel, že s tebou Snape bude zacházet, jako obvykle – no jako zlomyslný mizera, ale pak jsem přišel sem... a on mi hned dal najevo, že tě už nemůže dál nenávidět."
"Jo, opravdu spolu normálně vycházíme."
-
"On...dělá si o tebe starosti. Tehdy, když mi nedovolil sem ani vejít, nemluvě o tom, že bych u tebe poseděl, tak... nevím, vypadalo to, jakoby tě chránil. Bylo to podivné. Ale to je jen dobře, vzhledem k tomu, co se všechno stalo." řekl Ron a odkašlal si.
"Myslím tím, že když už ses s ním musel svázat, tak je jen dobře, že se spolu normálně snášíte. Třebaže bych nikdy nevěřil..." - najednou se Ron zamračil. -"Ale stejně, mohl mě pustit a dovolit, abych tě viděl!"
Harry polknul.
"Možná, ale já... nechtěl jsem nikoho vidět."
Ronovo obočí se stáhlo nad kořenem nosu.
"Ani mně?"
Harry se taky rozhodl pro otevřenost. Možná Ron věděl, jaké důvěrnosti Cambiare Podentes vyžaduje, nebo nevěděl, ale dřív nebo později to zjistí. Pokud bude Harryho kvůli tomu nenávidět – no, alespoň to bude vědět hned a určitě.
"Zvlášť ne tebe,"-potvrdil Harry. -"Protože... oh bože... to pouto... víš, nejsem jenom jeho otrok."
-
Ron se naklonil kupředu a ještě silněji stiskl ruce, které měl položené na kolenou.
"Harry, nejsem blbec. Slyšel jsem, jak dvojčata mluvila o tvém zotročujícím zaklínadle s otcem, a potom jsem každý den mluvil se Snapem – nejsem tak tupý, abych si to nedokázal dát dohromady.
Chci říct, když jsem přišel poprvé, držel tě za ruku – což mě samozřejmě docela šokovalo. Jenže on přitom vypadal... no, nedíval by se na tebe tak, kdybys byl jen jeho sluha, kterého mu vnutili."
Harry údivem zamrkal. Byl trochu v rozpacích, zvlášť jestli se na něj Severus tak díval.
-
"Dobře. Takže to tedy víš. Ale vypadá to, že tě to nijak zvlášť nerozčiluje. Myslel jsem si, že vyletíš..."
"Harry, málem jsi umřel! Přihnal jsem se sem, jakmile jsem to zjistil. Zajímalo mě jen tohle. A to ostatní... no ano, měl jsem pár dnů, abych se s tou myšlenkou smířil." -na Ronově tváři se objevil smutný úsměv.
"Asi bylo jen dobře, že mě Snape donutil tak dlouho čekat."
Mladík ležící na nemocničním lůžku se podíval na kamaráda.
"Opravdu nejsi pohoršený?"
Ron na chvíli sklonil hlavu, hlasitě vydechl a potom znovu zvednul oči k Harrymu.
-
"Co čekáš, že ti řeknu. Nemám zrovna velkou radost, ale to je hlavně kvůli tomu, že se o tebe bojím. A co ty? Jak ses s tím ty sám vyrovnal?"
Teď zase Harry nevěděl, co odpovědět. Samozřejmě, napřed byl hrozně rozčilený – a taky jak jinak se mohl cítit. Ale na druhou stranu, co by se změnilo, jestliže to bude Ronovi vykládat? A taky Severusův vztah k němu, byl přinejmenším dobrý – co se toho týká, nebylo nač si stěžovat.
"Nejdřív mě to příšerně štvalo. No, když jsem zjistil, že budu muset žít s mužským, myslím tím – tehdy jsem ani nepředpokládal, že já... ehm... mně..."
Ron trochu zvedl obočí.
"Zajímají muži?"
-
Ta slova vyslovená takto nahlas, přinutila Harryho se stáhnout a podívat se s obavou na kamaráda.
Ale když neviděl žádný očekávaný výbuch hněvu, rozhodl se zeptat.
"Tobě to nevadí?"
"Proč by mi to mělo vadit?"
Harry vykulil oči.
"No obvykle tak lidi reagují... chci říct, spousta jich nenávidí samotnou myšlenku..."
"Žádné takové neznám,"-pokrčil rameny Ron. -"A kdybych znal, tak bych řekl, že jsou cvoci. Co je na tom?
V každém případě, proč si myslíš, že bych s tím měl mít nějaké problémy? Zvlášť když jeden z mých bratrů je taky gay?"
-
Tak nejdřív je gay bratranec Hermiony, a teď Ronův bratr? Harryho neopouštěl pocit, že se zřítil do myslánky a ocitl se v cizím životě. Buď to, nebo být gayem je opravdu normální.
Snažil se, aby jeho hlas zněl nenuceně, když se ozval:
"Cože? To jsem nevěděl. I když, patrně jsem si to měl domyslet. V Percym je něco takového..."
"Ne Percy. Charley."
"Charley?! Ale on je takový..." -do háje s nenuceností. Harry nemohl věřit vlastním uším.
"Vždyť pracuje s draky!"
"E-e... a co to má s tím, co dělat?"
To Harry ve skutečnosti taky nechápal, jen se mu zdálo, že je to důležité.
"On je... nevím. Silný!"
-
Ron znovu pokrčil rameny a udiveně se podíval na přítele. Harrymu došlo, že řekl hloupost. Ale tohle tím přece nemyslel. Nebo ano?
"Samozřejmě, Charley je silný. Ty taky. I Snape."
"Jo, já vím, ale... "
"Hele, proč by člověk neměl být silný, když se mu líbí chlapi?" -zeptal se Ron s nefalšovaným zájmem.
Dobrá otázka. Harry si už uvědomil, že přemýšlet podobným stylem bylo hloupé, nemluvě o tom, aby podobné důvody vyslovil nahlas.
-
"Já... nevím. Patrně kvůli tomu, že je můj strýc nazýval... eh, zženštilí teplouši."
"Teplouši?"
"No on jim tak říkal. Myslím tím gayům. Protože oni jsou... jako dívky... "-když uviděl, jak se Ron nehezky zamračil, rychle dodal: -"To říkal on. Já si to nemyslím."
"Mně se z nějakého důvodu zdá, že si to myslíš pořád." -řekl Ron s potřesením hlavy. –"Jinak bys hned nemluvil o Percym, ve kterém je opravdu něco... "
"Afektovaného?"
"No chtěl jsem říci, že se rád se předvádí." dodal zrzek a tiše se rozesmál. -"Jenže ten má v hlavě jen děvčata, to mi klidně věř. Zato Charley – je odvážný, nebojácný a krotí draky jako nic. Ale randí výhradně s kluky."
-
Harrymu šla hlava kolem. Pořád se nemohl smířit s tím, že ze všech jeho známých, právě Charley byl...
"A tobě to nevadí?"-zeptal se znova.
Pod Ronovým pronikavým pohledem se cítil velmi nepříjemně.
"Hele kámo, ve skutečnosti jsi jediný člověk, od kterého jsem v životě slyšel, že takoví lidi, jako Charley, nebo Snape, nemohou být stateční, silní, nebo... no prostě normální chlapi."
-
Harrymu zrudly tváře. Asi skutečně převzal názory svého strýce na gaye.
Severus měl pravdu, když mu to vyčítal... a přiznat si to, nebylo zrovna moc příjemné.
Ale přesto Harry nedokázal tak úplně uvěřit, že by magický svět byl natolik svobodný a bez předsudků, alespoň v tomto ohledu.
Ano, Severus mu tvrdil, že je to v tomto světě mnohem jednoduší, ale co jiného by mohl říci? Především potřeboval, aby Harry klidně přijal myšlenku na sex s ním – a jako zmijozel skrz naskrz, mohl celkem dobře zalhat, aby dosáhl svého.
Ale teď vedle něj seděl Ron a prakticky slovo od slova opakoval a potvrzoval, co Snape řekl.
-
Ron.
Harry si byl jistý – absolutně jistý, že potom co se přizná, má hádku s Ronem zajištěnou. A měl pro to vážné důvody, že? Podíval se s podezřením na kamaráda.
"Jestli jsou všichni v kouzelnickém světě natolik... natolik tolerantní, tak proč ses ty, Dean, Seamus a všichni ostatní po celou dobu řehtali a drbali o tom, že je Snape gay?"
Ron protočil oči.
"Proč myslíš? Protože to je Snape, Harry! Vážně, vždyť ani není možné si toho člověka představit bez šatů – natož jak má s někým sex... "-najednou Ron zrudnul.
"Ou, promiň. Myslím, že ty můžeš. Hele, je to jednoduché. Chtěl jsem prostě říci, že bychom se přesně tak smáli, i kdybychom věděli, že má ženskou. Nebo se doslechli, že si McGonagalová pořídila milence." Zrzek se postavil a přitáhl židli blíž k posteli.
"Nemyslím si, že to má co dělat s tolerancí. To co říkáš, zní nějak... bláznivě. Jak by vůbec něco takového šlo používat na vztahy. To jako jeden vztah – je normální a jiný už ne? Vždyť to je všechno... jen..."
Ron zvedl ruce nahoru, jakoby nevěděl, jak se vyjádřit.
-
*Medovina, nebo pivo* – vzpomněl si Harry.
Otázka předností. A je skutečně lhostejné, na koho se bude vztahovat.
Když mu před několika týdny Severus vysvětloval to samé, Harry chápal, o čem mluví, ale přesto mu nevěřil, alespoň ne tak docela. Ale teď zjistil, že mu Severus říkal čistou pravdu. Samozřejmě z pohledu kouzelníků.
"Takže ty bys neměl nic proti, kdybych ti už předtím řekl, že spím se Severusem?"
Usmál se Harry a najednou mu bylo lépe.
Stále podvědomě čekal, že ho někdo bude odsuzovat, ale teď pochopil, že to nikdo dělat nehodlá.
Cítil, jak mu z ramenou spadla ohromná tíha.
-
"No nejsem si jistý, jestli bych vůbec nic neměl." zamumlal Ron. -"Pokud mám být poctivý, tak bych si myslel, že to je odporné. Ale ne proto, co sis myslel – tedy ne proto, že je mužský. Nejspíš bych vyletěl prostě kvůli tomu, že to je Snape. Chápeš ten rozdíl, ne?"
To Harry chápal.
"Ale teď nechceš vyletět?"-zeptal se opatrně.
."A mám snad důvod?"
Odfrknul si Ron.
"Vy už jste svázaní – a jak jsem to pochopil, tak navždycky. Dokonce, i když se mi to nelíbí, nejsem pitomec, abych ti ještě víc komplikoval život. Ke všemu už jsem ti řekl, že Snape je nějak... no... stál jsem chvíli za dveřmi, když ti četl. Nikdy bych si nemyslel, že je něčeho takového schopný. Přirozeně, se mnou div nevymetl podlahu, pokaždé když jsem se snažil k tobě dostat. Jenže s tebou je Snape úplně jiný.
-
Pro Harryho bylo úplně jednoduché představit si Severuse, jak žárlivě hlídá pokoj, před jakýmkoliv pokusem dostat se dovnitř, a tak jen přikývnul.
"Opravdu se už k tobě tak nechová? -zeptal se s obavami Ron. -"Podle toho jak vypadáš, s tebou zachází normálně, ale já nemohu přestat myslet na všechny ty věci, které říkal a dělal předtím – a na to, že tě teď má úplně pod kontrolou. Vždyť tolik let se vůči tobě choval, jako naprostý bastard... "
-
Harry chápal Ronovy pocity. Samozřejmě. Věděl, že on sám se kdysi úplně stejně bál svého profesora lektvarů. Ale všechno se změnilo.
Pokusil se přisunout blíž k Ronovi. Netušil, co by měl ještě říci, aby přinutil kamaráda uvěřit mu.
"Zaklínadlo by neúčinkovalo, kdybych Severusovi absolutně nedůvěřoval."
"Jo slyšel jsem, že otec něco takového říkal dvojčatům." - ještě pořád se trochu mračil Ron. -"Ale to že mu věříš, pořád neznamená, že si důvěru zaslouží. Co když..."
-
"Nic takového si nemyslím." -přerušil ho Harry. -"Poslyš, před chvílí jsi řekl, že nejseš pitomec – no ale já taky ne. Severus si mojí důvěru musel zasloužit, a věř mi, že jsem mu ten úkol nijak neulehčoval. Nic by nefungovalo, kdybychom..." Harry si povzdechl. -"Prostě, musel bys to vidět na vlastní oči."
Ron pomalu přikývnul.
"Je zvláštní, že můj otec to už všechno dávno věděl. Vlastně mluví, jakoby věděl víc než já."
To byla jen poznámka, nebo stížnost?
Harry si uvědomoval, že jeho mlčení Rona zasáhlo, ale přesto si myslel, že tenkrát nemohl postupovat jinak.
Nicméně cítil, že teď může být trochu podrobnější.
-
"Tvůj otec se účastnil ceremoniálu, který mě se Severusem svázal. Já... musel jsem si vybrat svědka, rozumíš? Po Siriusovi je právě on dalším člověkem, kterého do určité míry vnímám, jako svého otce. A navíc jsem si byl jistý, že on ne... Ehm..."
"Nebude žvanit.?"
Harryho hlas klesnul do sotva slyšitelného šepotu.
"Myslel jsem si, že přestaneš být můj přítel, jestli se to dozvíš. Promiň."
"Buď rád, že jsi tak nemocný, jinak by mě mohlo napadnout, že potřebuješ praštit, aby ses vzpamatoval."
Harry zvedl oči ke kamarádovi, ale podle úsměvu, který měl na tváři pochopil, že mu je odpuštěno.
Přesto Ron prakticky okamžitě pokračoval naprosto vážným tónem.
"No patrně jsi měl své důvody si to myslet. Teplouši a to ostatní. Je to hnusné předpokládat, že všichni kouzelníci, jsou stejní, jako tvůj strýc... "-Povzdechl si Ron a najednou se nahnul dopředu a dost neohrabaně poplácal Harryho po ruce. " Jsem rád, že jsi někoho měl vedle sebe."
-
Harryho nečekaně zaplavil pocit viny. Najednou zatoužil odkrýt všechna svá tajemství.
"Měl jsem ještě Hermionu."-přiznal se a zahrabal se hlouběji pod deku.
"Hermiona byla taky u ceremoniálu?"
"Ne. Chtěl jsem říci, že věděla o zaklínadlu. Probírali jsme to spolu."
Ronovi se zúžily oči a hluše řekl.
"Oh. Zdálo se mi podezřelé, že jste pořád někam vy dva utíkali. Dokonce jsem si jednou myslel, že mezi vámi mohlo něco být. Ale věřil jsem, že byste nic takového za mými zády neprovedli."
-
Sakra. Slyšet něco takového bolelo.
Ron mu věřil, a on se nedokázal svěřit nejlepšímu kamarádovi.
"Objevila to náhodou sama. Byla se mnou, když nám Bins vysvětlil, že to zaklínadlo ve skutečnosti znamená otroctví." - pokrčil provinile rameny Harry.
Stejně jsem jí ale nechtěl prozradit tu část, která mluvila o Magii sexu. Jenže ona mi vyhrožovala, že se do toho bude míchat a donutila mě, abych jí všechno řekl."
"Znám Hermionu."
Teď už se Harry nehodlal zastavit v půli cesty.
"Ale potom jsem si uvědomil, že je to dobře, když si máš s kým popovídat. A ke všemu jsem zjistil, že má bratrance gaye, a... "
-
"Správně." Najednou Ron udělal rukou pohyb, jakoby otáčel držadla motorky.
"Parker. Je to motocyklový závodník. Setkal jsem se s ním na rodinné večeři po ukončení školy. Ukázali mi vi-di-a-jo-o, myslím to, jak se zúčastnil posledního závodu. Řeknu ti, Harry, – stoprocentně nemá hlavu v pořádku! Je to mnohem nebezpečnější, než famfrpál - vážně, a to mudlové dokonce nemají léčebná zaklínadla!"
Harry si nesmírně přál položit jednu otázku, ale zároveň si byl vědom toho, že to za to nestojí.
Nakonec, jestli Charley, pracující s draky mohl být gayem, proč by jím nemohl být člověk, který se honí na motorkách?
Přesto to musel vědět.
-
"Jak jsi zjistil, že je její bratranec gay?"
Na Ronově tváři se objevil široký úsměv.
"Tak to je celá historie. Krátce – Parker sebou na večeři přivedl svého přítele. Takový vysoký kluk, pracuje snad v knižním obchodě. Na tom vi-a-di-o-ju, když Parker vyhrál závod, nějaká prsatá blondýna – která tam poskakovala skoro nahá – se mu pověsila na krk a začala ho líbat, jako šílená. Ten přítel – zapomněl jsem, jak se jmenuje – vyletěl z pokoje a v běhu křičel, že mezi nimi všechno skončilo, a on už to nemá dál v úmyslu snášet. Samozřejmě Parker se rozběhl za ním a vykřikoval cosi... no o jejich sexuálním životě. Stížnosti."
Harry zalapal po dechu.
-
Není divu, že Hermiona říkala, že s bratrancem mluví... no, o všem."
"Jo, Parker bez problémů dokáže mluvit o čemkoliv." -rozesmál se Ron. -"Když se dostatečně vykřičel na svého přítele, vrátil se ke stolu a začal si znovu stěžovat, takže mu rodiče Hermiony museli připomenout, že tam není sám. Uši mi přímo hořely a určitě jsem byl rudý, jako moje vlasy.
Ale co čekali? Jen kouzelníci neklábosí napravo nebo nalevo..." -Ron na okamžik zmlknul.
"Dobře, ty jsi vlastně chtěl lektvar na bolení hlavy."
-
Harry si znova přetřel šíji, ale žádné uzly necítil.
"Ne, teď už je to lepší."
Ron kývnul. Na tváři se mu usadil dost zoufalý výraz, když řekl:
"Je mi líto, že jsem ti tehdy nadával. No kvůli Ginny. Chvíli mi trvalo, než jsem si to dal dohromady, ale teď je mi jasné, že jsi jí pravděpodobně musel odstrčit."
"Mohlo by to zničit ceremoniál, kdybych ji doopravdy políbil."-Harryho koutky úst zamířily dolů. "Jenže pokud bude pokračovat ve stejném duchu, zaklínadlo mě znovu potrestá. Ale to není jediný důvod, proč se nemůže chovat tak, jako bychom byli určení jeden pro druhého. Řekl jsem jí pravdu, Rone. Ona mě skutečně nepřitahuje."
"Jo, asi to tak je." -zamumlal zrzek.
Jeho oči pozorně sledovaly Harryho.
"Poslyš, můžu jí říct, že se ti líbí kluci? Jsem si jistý, že to zaručeně udělá konec jejím... ee... pokusům."
-
"Já... " Harry se zamračil. Proč vlastně ne? Věděl už, že se nic strašného nestane, když budou lidé vědět o jeho orientaci. Samozřejmě by nechtěl, aby se to změnilo na hlavní drb roku, ale...
"Klidně. Jen jí požádej, ať o tom netlachá, dobře? Řekni jí, že jsem vyrostl u mudlů, a proto je to pro mě hodně osobní věc."
"Jasně." -slíbil Ron a zvedl se. -"Vypadáš unavený, takže já raději půjdu. Ale navštívím tě zase zítra. Přinesl bych ti něco. Máš nějaké přání? Čokoládovou zlatonku? Cukrový brk?"
-
*To všechno bude zapotřebí dát nejdřív Severusovi.*-pomyslel si Harry. *Severus sice řekl, že zaklínadlo nebude věnovat pozornost čokoládě, nebo bonbónům, ale kdo ví. Možná celá krabice by byla příliš. *
Vlastně Harry nic sladkého ani nechtěl.
"Hermionu,"-řekl a zívnul. -"Přiveď sebou Hermionu. Samozřejmě pokud si může vzít v práci volno."
Ron přikývnul a otočil se ke dveřím.
Harry zavřel oči připravený ke spánku.
-
-
Pokud nechcete nechat koment , nezapomeňte na hodnocení . Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 017B | symphony | 12. 06. 2011 - 23:11 |
 RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 20:44 |
| RE: Madurare 017B | mamba | 12. 06. 2011 - 23:25 |
| RE(2x): Madurare 017B |
mamba | 12. 06. 2011 - 23:27 |
| RE(3x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 20:50 |
| RE(4x): Madurare 017B |
mamba | 15. 06. 2011 - 20:11 |
| RE: Madurare 017B | zuzana | 12. 06. 2011 - 23:27 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 20:54 |
| RE: Madurare 017B | donna | 12. 06. 2011 - 23:36 |
| RE(2x): Madurare 017B |
donna | 12. 06. 2011 - 23:37 |
| RE(3x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:10 |
| RE(4x): Madurare 017B |
donna | 15. 06. 2011 - 20:49 |
| RE: Madurare 017B | nade | 13. 06. 2011 - 08:59 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:07 |
| RE(3x): Madurare 017B |
nade | 14. 06. 2011 - 18:54 |
| RE: Madurare 017B | mája | 13. 06. 2011 - 10:03 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:14 |
| RE: Madurare 017B | saskya | 13. 06. 2011 - 15:17 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:19 |
| RE: Madurare 017B | salazaret | 13. 06. 2011 - 17:40 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:38 |
| RE: Madurare 017B | bacil | 13. 06. 2011 - 19:26 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:42 |
| RE: Madurare 017B | assez | 13. 06. 2011 - 19:38 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:47 |
| RE: Madurare 017B | severina | 13. 06. 2011 - 20:30 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:49 |
| RE(3x): Madurare 017B |
severina | 14. 06. 2011 - 20:11 |
| RE: Madurare 017B | gleti | 13. 06. 2011 - 20:35 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:52 |
| RE: Madurare 017B | marci | 13. 06. 2011 - 20:58 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:55 |
| RE: Madurare 017B | mononoke | 13. 06. 2011 - 21:07 |
| RE(2x): Madurare 017B |
m-a-mprovasi | 13. 06. 2011 - 21:57 |
| RE: Madurare 017B | nerla | 14. 06. 2011 - 10:11 |
| RE: Madurare 017B | grid | 14. 06. 2011 - 20:03 |
| RE: Madurare 017B | larkinh | 14. 06. 2011 - 21:34 |
| RE: Madurare 017B | lucy198 | 14. 06. 2011 - 23:21 |
| RE: Madurare 017B | slimča | 16. 06. 2011 - 19:36 |