V nesprávném čase - 20
20. červen 2011 | 21.45 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 20
Kapitola 20
Všechno se bortí
-
"Jak to myslíš, že necítíš nohy?" zeptal se nechápavě Harry, všechny vnitřnosti mu při slovech, které Draco vyslovil, doslova zmrzly.
Ten pokrčil rameny, i přestože se stále skoro vůbec nepohnul.
"Prostě je necítím." Řekl. "Nemůžu s nimi pohnout, necítím je."
Hermiona se na něj dívala s široce rozevřenýma očima naplněnými slzami. Harry věděl, že i přesto nebude brečet. Věděla stejně dobře jako Harry, že nyní musí být silní.
-
"Samozřejmě." Zamumlal Brumbál a jeho modré oči starostlivě sledovaly Draca. "Vize musela způsobit tvému tělu šok. A jed, který je v něm rozšířený, tak díky tomu mohl převzít mnohem větší kontrolu."
"Co tím myslíte?" zeptal se Harry, jeho mysl stále díky šoku nebyl schopna rychlého chápání.
"Myslí tím, že se díky tomu jed ještě více v Dracově těle rozšířil a paralyzoval ho, protože vize ho oslabila." Vysvětlila mu Hermiona. Postavila se a přešla na druhou stranu postele.
Pak se k Dracovi natáhla. "Štípnu tě do nohy a řekneš mi, jestli něco cítíš, ano?"
Draco slabě kývl.
-
Hermiona začala, štípla ho do prstu na každé noze a pak do chodidel, pat, lýtek, kolen. Pak postoupila až ke stehnům. Draco při tom procesu neřekl ani slovo. Harry, ale slyšel, jak se mu zrychloval dech, když si uvědomil, jak velkou část svého těla není vůbec schopen cítit. Konečně, když se Hermiona dotkla jeho boku, pocítil její ruku na svém těle a tak jí to řekl.
Hlas měl při tom zastřený. "Už nemusíš dál pokračovat Grangerová."
Hermiona mu nevyčetla, že jí řekl jejím příjmením. Místo toho se jí oči naplnily něčím velmi podobným lítosti. Sedla si do svého křesla.
-
Ron v té chvíli vešel do pokoje s brečící Ariel v náručí. Za ním šla Ginny s druhým děckem. Ginny vypadala unavená, jako by se právě teď´probudila – což byla pravděpodobně pravda – přesto jí obklopovala aura sebevědomí a kontroly. Vykouzlila si křeslo vedle Hermiony. Předala chlapce matce a pak se otočila na posteli ležícího Harryho a Draca. Harry stále blondýna objímal v obavě, co by se stalo, kdyby ho pustil. Už nikdy ho nechtěl pustit. Draco na oplátku v jeho objetí tiše ležel a měl zavřené oči. Harry přemýšlel, jestli znovu neusnul.
-
Profesor vylíčil Dracovu vizi. Ginny vykulila oči.
"To jsou tak silní, že si myslí, že mohou zaútočit na Bradavice?" zeptala se.
"Velmi zesílili." Řekla Hermiona. "V posledních pár týdnech, začaly mizet mudlové způsobem, který nikdo nedokáže vysvětlit. Také noviny píšou o nárůstu případů střelby. A došlo ke třem vraždám v kouzelnické komunitě, které se zdají být Voldemortovým dílem. Oběti byli mučeni, postřeleni a pak vráceni na místo, kde věděli, že budou objeveni."
-
"Proč jste nám o tom neřekli?" zeptal se Harry. Tyhle novinky slyšel poprvé. Ginny vypadala trochu provinile. "Mysleli jsme si, že bude lepší, když se budete soustředit na nalezení protijedu. Lépe, než si dělat starosti s něčím s čím jste stejně nemohli nic udělat."
"To jsme nemohli... zamlčeli jste vraždy tří čarodějů, protože si myslíte, že bychom se s tím nevyrovnali?" zeptal se Harry zvýšeným hlasem. Jeho nervy mu úplně povolily při Ginnině prohlášení a on měl pocit jako by se svět kolem něj naprosto hroutil.
-
To však jen do toho okamžiku než ucítil hřejivý pocit uvnitř sebe a uslyšel známý hlas, který mu říkal.
Uklidni se Harry. Nebuď smutný, to ničemu nepomůže.
Hlas byl slabý dokonce i uvnitř jeho hlavy, ale Harry si spojení s Dracem udržel. Zhluboka se nadechl a pokoušel se uklidnit.
Nedávej mi svojí energii, Draco. Řekl blondýnovi. Potřebuješ jí víc než já.
Cítil Dracův úsměv, ale nedostal žádnou odpověď.
-
Ginny, Hermiona a ostatní přítomní – mimo dětí – sledovali oba chlapce na posteli se zájmem. Harry se trochu začervenal, když se konečně na ně podíval.
"Neudělali jsme to, protože bychom tě chtěli nějak podvádět Harry." Řekla mu Ginny. "Udělali jsme to, protože si myslíme, že je lepší abys svojí energii věnoval hledání protijedu."
Harry se na ní lehce usmál. "Já vím, omlouvám se, že jsem na tebe tak vyletěl."
Ginny mu úsměv oplatila, ten její byl naplněný smutkem a obavou. Pak se obrátila na Brumbála. V tom okamžiku se změnila na Ginny plnou sebevědomí a kontroly. Profesor se usmál a řekl.
-
"Pošlu sovu rodičům všech žáků, co jsou ve škole. Během jednoho dne všichni studenti, kteří budou chtít odejít, odejdou. Žádnému studentu od šestého ročníku níž nedovolím zůstat. Je to příliš nebezpečné."
"Dobře. Kontaktuju členy řádu a dohlédnu, aby všichni dorazili do Bradavic zítra. Pokud si Voldemort myslí, že je dost silný, aby se mohl vkráčet do školy, tak ho přivítáme ještě větší silou."
"Sirius a Remus budou řídit to, aby každý člen řádu měl všechny informace a věděl, co se děje. Oh, a mohl byste poslat pár sov obrům a požádat je o jejich asistenci?"
Brumbál kývl. "Udělám to hned."
-
"Co my? Zeptal se Harry, ukazoval na sebe a Draca. "Teď ho nemůžu nechat samotného."
To ti pěkně děkuju, Pottere. Cítíš se za mě odpovědný? Ozval se sarkasticky Draco.
Vlastně ano! Odpověděl mu Harry.
Ginny se zamyslela. "Budeme tě potřebovat v Bradavicích, Harry."
Harry věděl, že odpověď bude taková – nejen protože byl teď jediný léčitel, když nyní Draco "nebyl k dispozici", ale také protože byl Chlapec, který přežil. Navzdory sedmi letům, které uběhly, stále na něj všichni hleděli jako na zachránce kouzelnického světa.
To on měl čelit Voldemortovi v tom, co všichni věděli, a ani na to nemuseli myslet, bude poslední bitva proti Temnému pánovi.
-
"Půjdu s tebou." Řekl Draco a zvedl trochu hlavu.
"Nepůjdeš na místo, kde bude probíhat bitva, když ani nemůžeš chodit." Prohlásil Harry. Rozzlobilo ho i jen to, že to Draco vůbec navrhl.
"Můžu vypít jeden z těch posilovacích lektvarů. Jsem si jistý, že se po něm budu cítit silnější. Pak můžu pomoct."
Harry se podíval Dracovi do očí. Šedé oči ho tiše žádaly, aby ho nechal jít s ním.
"Zabijí tě." Odporoval Harry hlasem plným emocí.
"Stejně umřu. Takhle to možná bude jen o chviličku dřív a možná i míň bolestivé." Řekl mu na to Draco. V hlase bylo znát nastupující hněv.
-
"Draco, co kdybychom tě spíš vzali do St.Munga." navrhla slabě Ginny
"A co pak? Necháte mě tam umřít? V St.Mungu pro mě nemůžou nic udělat. A nemyslíš, že až bude Voldemort hotový s Bradavicemi, tak se vydá do nejznámější kouzelnické nemocnice v Anglii? A pak nakonec nenechám tady Pottera čelit zatracenému Temnému pánu samotného."
Draco byl stále víc a víc rozhněvanější, a s díky tomu hněvu se zdálo, že sílí. Sám se nadzvedl, aby se mohl dívat Ginny do očí. Ta mu stejně odhodlaně pohled vracela. Nakonec si povzdechla.
"Pokud chceš opravdu jít, tak vím, že tě stejně nikdo nezastaví." Řekla.
"To máš sakra pravdu." Zašklebil se Draco.
"Oznámím to madam Pomfreyové. Zůstaneš na marodce, dokud se něco nestane."
"Ale..."
"Ne, tohle je něco o čem nebudeme vyjednávat. Mohlo by se stát, že budeš někde sám a začneš mít halucinace. Co pak? Na marodce bude vždycky někdo, kdo tě bude moct ohlídat."
-
Draco se na ginny mračil, nenáviděl to, že na něj musí někdo dohlížet, jako by byl malé dítě. Přesto neřekl nic.
"Hermione. Ty do Bradavic nemůžeš za žádných okolností." Otočila se ke Ginny ke své švagrové.
Hermiona kývla. "Já vím. Nemůžu, i když bych si to sebevíc přála, teď to nejde."
Mladá zrzka se otočila k Ronovi. "Rone, ty si můžeš vybrat, jestli půjdeš nebo ne. Děti – ty potřebují svého otce." Řekla mu jemně.
Ron jen kývl, ale nic neřekl. Harry viděl, jak stiskl svou dceru pevněji.
O pár minut později probrali hlavní plán. Brumbál s Ginny odešli. Nechali Harryho a Draca spolu s Hermionou , Ronem a jejich dětmi.
"Běž si lehnout Hermione." Řekl jí Harry z postele. "Ničemu neposlouží, když usneš tady v křesle."
Ta se na něj usmála. "No předpokládám, že bych si měla jít lehnout..."
Zachytil její výraz na tváři. "Všechno bude v pořádku." Řekl.
Vypadala, že má obavy a její úsměv byl smutný. "Já vím, že bude." Řekla, i když to vůbec neznělo přesvědčeně. Postavila se jejím malým synem v náručí. Políbila nejprve Harryho a potom Draca na tvář. Draco, který už opět spal, se lehce usmál při jejím doteku.
"Dobrou noc, Mione."
"Dobrou noc, Harry."
Přišlo ráno, a Hermiona je brzo vzbudila. Ginny všem řekla, že musí odejít do Bradavic co nejdříve. Evidentně oba, ona i profesor byli přesvědčeni, že útok přijde brzy.
-
Takže celý řád byl svolán s tou největší naléhavostí a ještě větším utajením.
Harry se vydal zpět do jejich apartmá, aby zabalil. Zabalil jeden batoh pro sebe a druhý pro Draca. Vzal boty a oblečení, které vypadaly pohodlně a prakticky. Sbalil také svůj plášť neviditelnosti – který neviděl, dokud nezačal prohrabávat jejich šatník – a jejich hůlky. Sbalil také nové zbraně od pana Hanawalta. Jednu pro sebe a druhou pro Draca. Ačkoli pochyboval, že dovolí blondýnovi se zbraně i jen dotknout a stejně přemýšlel, jestli má vůbec dát Dracovi jeho hůlku.
-
Také sbalil několik lahviček léčivých lektvarů. Vzal lektvar Galena – používaný na řezné rány a šrámy, zlomené kosti a jiná malá zranění – což byl nejběžnější lektvar, který Harry měl. Lektvar Keyhla, což byl lektvar o něco silnější než Galena a byl používán na vážná zranění jako například vnitřní krvácení a zranění hlavy. Zraněná osoba musela lektvar vypít, zatímco Galena se mohla jen na zranění nalít. Poslední lektvar, který si vzal, byla Salusta. To byl lektvar velmi podobný Althidia lektvaru – mohl jí používat jen léčitel, protože vyžadovala kombinaci lektvaru a léčitelovi energie.
Bylo zde pár dalších lektvarů, které přidal, ale zjistil, že jich u sebe doma příliš mnoho nemá. Doufal, že Severus mu jeho zásobu doplní.
-
Zabalil také tři kouzelné knihy plné léčitelských kouzel a zaklínadel. Harry i Draco se jich spoustu naučili, ale i přesto jich zbývalo velmi mnoho, která neovládali. Proto chtěl knihy vzít sebou do Bradavic.
Vzal si prsten, který dostal od Draca k vánocům, a nasadil si ho. Na okamžik ho naplnil ho hřejivý pocit, když si prsten prohlížel a něžně se pro sebe usmál.
Doplnil do batohu ještě pár věcí, než ho zmenšil a zlehčil kouzlem. Batohy byly nyní tak malé, že mu oba ležely v jedné dlani a tak Harry opustil apartmá. Ještě předtím, než vstoupil do krbu, se rozhlédl po obývacím pokoji. Nemohl se zbavit pocitu, že tohle je na posledy co na velmi, velmi dlouhou dobu apartmá vidí.
Na Weasleyho zámku to bujelo aktivitou. Jen Draco vypadal, jakoby lenošil, protože ležel bez hnutí na pohovce v obývací místnosti.
-
Několik dalších Weasleyových sourozenců se připojilo k Hermioně, Ronovi a Dracovi na zámku. Byl tu Bill stejně jako Fred s Georgem spolu s jejich oficiálními přítelkyněmi. Jediná Ginny tu nebyla – byla samozřejmě v Bradavicích a řídila celou operaci.
"Zdravím Harry." Pozdravil ho Bill a potřásl mu rukou. "Není to sice příliš dobrá doba, ale rád tě vidím."
"Jo, já tebe taky. Takže také půjdeš do Bradavic?"
"Ano, vlastně tam jdou všichni." Řekl a ukázal i na Rona. Harry se trochu zamračil – vůbec se mu nelíbilo, že Ron opouští rodinu. Pak se podíval na Hermionu a uvědomil si, že to rozhodnutí udělali oni dva spolu.
-
"Takže jde i Ron." Řekl jemně Harry.
"Ano. Zdá se, že nikdo nechce zůstat stranou – ani tvůj přítel." Usmál se na něj Bill.
Harry zatřásl hlavou. "Chtěl jít. Řekl, že stejně zemře... Já, nemohl jsem mu říct ne. Možná pokud bude bojovat s někým jiným, dokáže trochu bojovat i sám za sebe."
Bill se na něj povzbudivě usmál. "Jsem si jistý, že to bude v pořádku."
"Přijde také Charlie?" zeptal se Harry v pokusu změnit téma a vyhnout se tak emocionálnímu zhroucení. Na ten neměl čas, teď potřeboval být silný.
Bill kývl. "Myslím, že sebou přivede i pár draků."
Pokračovali v rozhovoru ještě nějakou chvíli než na ně Hermiona zavolala.
-
"Musíte jít teď. Brumbál připravil rozvrh, jak se máte přenášet do Bradavic, aby se nestalo, že se pokusíte dostat tam všichni ve stejnou chvíli."
Stála u krbu a Harry si všiml, že bojuje se slzami. Ron stál vedle ní s dětmi v náručí. Obě batolata spala. Pevně je držel a políbil na čela. Také bylo vidět, že bojuje se slzami. Dal potom děti do postýlek a objal Hermionu. Políbili se a v tu chvíli se konečně Hermiona rozbrečela. Brečela a tvář skrývala na rameni svého manžela, kterému také tekly slzy po tvářích.
Přesto si stála za svým – Ron musí jít.
Harry stál u pohovky, kde ležel Draco. Trochu s ním zatřásl, aby ho probudil, když první čaroděj odešel. S jemným pop Fred zmizel. Angelina ho rychle následovala a pak ostatní.
-
"Vstávej Draco." Řekl Harry.
Blondýnovi oči se zachvěly a otevřely. "Už je čas?"
Harry kývl. "Nemusíš to dělat."
"Ale ano musím, Harry." Odporoval. "Potřebuju to udělat."
"Dobrá." Povzdechl si slabě Harry. Pak lehce zvedl Draca do náruče. Cítil, jak Draco na moment ztuhl a věděl, že se blondýn cítí nepohodlně, díky takové jasné ukázce slabosti. Přesto tu nebylo nic, co s tím mohl udělat a tak se Draco uvolnil.
Harry se sehnul a políbil Hermionu na tvář předtím než vstoupil do ohně a ta začala brečet ještě silněji.
-
"Bradavická ošetřovna." Vykřikl jasně potom, co hodil letax do plamenů. Vyšlehly zelené plameny a svět kolem nich se rozplynul. Harry držel Draca blízko sebe, když se kolem nich svět rychle míhal. Po chvilce byli oba vyplivnuti přesně na ošetřovně.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení. Děkuji.
-
-
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 20 | bacil | 20. 06. 2011 - 22:05 |
| RE: V nesprávném čase - 20 | ivet | 20. 06. 2011 - 23:45 |
| RE: V nesprávném čase - 20 | balduin | 21. 06. 2011 - 09:10 |
| RE: V nesprávném čase - 20 | nade | 22. 06. 2011 - 11:12 |
| RE: V nesprávném čase - 20 | zuzana | 23. 06. 2011 - 09:51 |