Madurare 020
3. červenec 2011 | 18.41 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 20
Kapitola 20 -
Sobota, 22. srpna 1998 - 9.20
-
"Dobré ráno na výlet do Prasinek, co myslíš?"
Harry se lekl. Podíval se na lektvaristu nepřítomným pohledem, jako by byl myšlenkami kdesi daleko.
"Oh. Já... jsi opravdu přesvědčený, že to je dobrý nápad? Myslím tím, jít tam ty a já společně?"
Severus pokrčil rameny.
"Proč ne? Lidé už vědí o tvé nové práci. Nikoho nepřekvapí, že jsi ubytovaný na hradě."
"Zato všechny překvapí, když uvidí, že ve svém volném čase - cha předpokládaném volném čase, myslím – doprovázím právě tebe."
-
*Předpokládaném volném. * Severus mlčel, i když jízlivou odpověď už měl na jazyku. Nicméně nemohl zabránit podráždění vyvolanému touto větou. Pořád víc ho vyváděl z míry Harryho neustálý návrat k tomuto tématu.
"Dal jsem ti během celého léta veškeré volno, které by sis mohl přát, a pokud mě paměť neklame, nedostal jsi jediný rozkaz."
Skutečně se nesnažil, aby od Harryho získal jakýkoliv výraz vděčnosti. Bylo naprosto zřejmé, že mladík žádné podobné pocity neměl.
"Jo, dal. Což znamená, že máš plné právo disponovat, jak se mnou, tak s mým časem. Ale nemůžeš čekat, že tady budu skákat radostí."
-
Ne, to Severus nečekal.
Ale co čekal – a hrozně moc chtěl – bylo najít způsob, jak žít s Harrym alespoň trochu šťastně a v pohodě. Když na to přišlo, oni už ten způsob našli a dost dobře spolu vycházeli těch několik týdnů před Harryho narozeninami. Během jejich cest do zahraničí i při tichých společných večeřích doma se docela úspěšně snášeli a jediné co v té době kalilo jejich život, byla palčivá nutnost překonat Harryho sexuální problémy.
Ne, Harry nikdy nejásal radostí a Severus to chápal.
Přesto se podle všech známek postupně smiřoval se svou změnou v otroka.
-
Ale potom bylo všechno pryč.
Počínaje tím zlověstným narozeninovým dnem, Harryho náladu bylo možné popsat jako vyloženě apatickou střídající se s odporem – nebo otevřenou podrážděností. Jako doplněk ke všemu mladík svým postojem uprostřed postele vytýčil velké, červené znamení, hlásající
*Ruce pryč! *.
Znamení, které Severus nemohl ignorovat.
Protože on nepotřeboval vynucené podrobení a neochotnou poslušnost.
Chtěl vidět vášeň, touhu. Nadšení. Zájem o sex.
Chtěl dostat všechno, na co měl právo a k dosažení čeho vynaložil všechny síly.
To, co si zasloužil po veškerém úsilí, které věnoval tomu, aby Harryho přesvědčil, že sex s ním může přinášet báječné potěšení jim oběma.
-
Místo toho získal... puberťáka, který neustále dělal nepříliš zahalené narážky na své otrocké postavení.
A i když Harry otevřeně uznával, že Severus na vzniklé situaci nenese žádnou vinu, choval se tak, jakoby právě lektvarista byl odpovědný za všechna jeho neštěstí.
Poctivě řečeno, Severus už byl unavený z mladíkovy rozladěnosti, hněvu a sklíčenosti.
Byl trpělivý tak, jak jen to bylo možné, chápal jeho nechuť k sexu a nevraživost, kterou v poslední době Harry projevoval. Ale ani jeho trpělivost nebyla nekonečná.
-
V určité chvíli se Severus dokonce musel zamyslet, proč se rozhodl pozvat Harryho do Prasinek. Proč nutit mladíkovi svou společnost, když ten naprosto zřetelně dával najevo svou nechuť k ní?
Jistě, Severus znal odpověď.
Přísahal si, že bude uspokojovat všechny Harryho potřeby a dobře chápal, že chlapec nemůže trvale zůstávat jen mezi čtyřmi stěnami ve společnosti několika osob.
Pro samotného Snapea na tom nebylo nic hrozného.
Ale Harry potřeboval společnost a komunikaci. Lektvarista si vzpomněl, jak živý a veselý byl ve čtvrtek po návštěvě Weasleyho a Grangerové.
-
Tentokrát se s nimi Harry setkal v horních místnostech.
Ve skutečnosti to sice nebylo nutné, protože jeho přátelé už o Cambiare Podentes věděli pravdu. Ale když ve čtvrtek ráno přinesla sova dopis – okamžitě řekl, že uvítá návštěvu v horních pokojích místo sklepení.
Možná si potřeboval důvěrně promluvit, ale možná nechtěl, aby jeho přátelé viděli, jak ve skutečnosti žije. Nebo s kým.
Severus potřásl hlavou, aby se zbavil takových myšlenek. Merlin je mu svědkem, že ze všeho nejméně potřeboval, aby jeho sklepení zaplavovaly davy bývalých studentů.
-
"Jdeme tedy do Prasinek?"
Harry zavrtěl hlavou.
*Jen ne znovu apatie! *-pomyslel si Severus. To už by raději viděl hněv, nežli lhostejnost. Severusovi hlavou bleskl nápad, jestli by neměl použít jednu z těch poznámek, s pomocí kterých vždycky lehce u Harryho vyvolal záchvat vzteku. Ale ne, stejně to nefungovalo ani tenkrát, když se pokoušel zmanipulovat Harryho, aby neupadal do toho hloupého stavu... jakési tupé poslušnosti na hranici hypnotického transu.
Tehdy jim pomohlo promluvit si o situaci. Jejich vztahy se začaly zlepšovat teprve potom, co si nahlas vyříkali svá obvinění a odpověděli na otázky.
Samozřejmě Severus si uvědomoval, že v podobných věcech má málo zkušeností i vrozených schopností, ale dokázal se poučit z vlastních chyb.
A pokus manipulovat s Harrym bylo jednou z nich.
-
"Není nic dobrého na tom, pohřbívat se ve sklepení." -řekl mírně.
Harry se na něj omráčeně podíval vzhůru.
Příčina jeho údivu byla zřejmá – slyšet něco takového od Severuse?
"Ale ty to taky děláš."
Severus znovu pokrčil rameny.
"Jak už víš, mě se líbí ticho a samota. Ale ty – nejsi já."
"Jo..." - Harry si odkašlal. - "Já se ne... eh... nepohřbívám, Severusi. Tento týden jsem každý den chodil k jezeru. Začal jsem znovu plavat, prakticky každý den."
To je málo, chtěl říci Severus.
-
"Říkal jsi, že potřebuješ život, naplněný obyčejnými věcmi a událostmi. Předpokládám, že pro začátek je třeba docela možné si posedět nad sklenicí piva *U tří košťat*."
"Posedět s tebou?" -potřásl hlavou Harry. - "Já... ne. Ne nemůžu. Vždyť já tě musím nenávidět, vzpomínáš? Lidé se začnou divit, co se to mezi námi děje. Něco jiného je, když se to dozvěděl Ron – protože on chápe, že jsem neměl na výběr. Ale já nechci jednou ráno číst v novinách nějaký špinavý článeček..."
"Pro všechny svaté,"-odstrčil prázdný talíř Severus a naklonil se kupředu. Přál si chytit mladíka za ruce a pevně stisknout, ale Harry okamžitě odskočil. Pryč od Severuse.
Bariéra, kterou si začal v duchu mezi nimi stavět, jakmile se Severus zmínil o společné vycházce do Prasinek – se nyní změnila ve fyzické nepřátelství.
"Nikdo neřekne ani slovo, jestli si prostě dáme džbánek piva! "
-
"Tak už ani slovo... "
"Určitě ne alespoň takového druhu,"-dodal zle Severus. -"Nanejvýš si lidé mohou pomyslet, že se pokoušíme, když už jsme kolegové, společně vycházet. Ale sotva si dají tu námahu, aby se s takovými myšlenkami svěřovali reportérům.
"Kolegové?"
Lektvarista se zamračil.
"Určitým způsobem. Samozřejmě jsi mnohem mladší, ale budeš zcela určitě stejným členem profesorského sboru, jako všichni ostatní učitelé." Severus si přivolal na pomoc veškeré síly a trpělivost, aby se uklidnil, ale Harryho očividně nepřátelský postoj se ho nepřestal bolestně dotýkat.
Mladík zřejmě neviděl nic strašného na tom, aby se s ním ukázal na jakémkoliv vzdáleném místě – například v Itálii, nebo Norsku. Ale raději by zemřel, než by si dovolil projít se s ním do Prasinek.
Při tom pomyšlení, Severus cítil hořkost.
Nedokázal nic udělat s chladem, který zavál z do třetice položeného dotazu, procezeného skrz stisknuté zuby.
"Tak jdeš?"
-
"Ne... Já..."
"Další příležitost do začátku školy už nebude. Pravděpodobně se tam budeš moci dostat až o prvním víkendu, kdy budou mít žáci povolenou vycházku. Domnívám se, že pro tebe bude lépe vystříhat se všech osamocených procházek do vesnice, jestli to je to, o čem jsi přemýšlel."
"Jo, děkuji za připomínku. Jsem rád, že neřídím svůj vlastní život."
Severus už měl po krk takových komentářů.
"Jistě. Zejména, když si vzpomenu na všechna tvá nezodpovědná dobrodružství." -odrazil poznámku. "Stačí tě jen pustit na krok a dokážeš rychle na svou hlavu přivolat nepříjemnosti."
"Jo, jen mi hoď do tváře Londýn!" -vyskočil na nohy Harry s planoucíma očima.
-
"Na ten jsem dokonce vůbec nepomyslel." - odpověděl lektvarista.
Severus klidně vstal od stolu s větším klidem než Harry, a mávl hůlkou, aby uklidil zbytky od snídaně.
Pokusil se odstranit jízlivost a ponechat jen hněvivý tón, který jak cítil, byl v tuto chvíli na místě.
Ale rozloučit se hněvivou poznámkou mu nepřipadalo zrovna moudré.
"Takže se uvidíme večer. Chceš něco z Prasinek přinést?"
"Chtěl bych jen jedno, a to mít nemůžu!"
Severus si nahlas povzdechl.
Podobné poznámky nikam nevedly a ať byly upřímnými, jak chtěly. Takové jednání a řeči byly spíš vhodné pro vzdorovité a náladové dítě, ale určitě ne pro dospělého člověka.
"Výborně. Dělej si, co chceš."
"Já si nemůžu dělat, co chci. I když mi to dovolíš!"
Ani ten nejtrpělivější člověk by něco takového nedokázal dál snášet.
Dost! Stačí!
-
"Já dělám, co mohu!" -zařval Severus a uvnitř něho cosi vybuchlo. Najednou ho ovládla touha, vykašlat se na všechno trápení, hodit Harryho na nejbližší stěnu, přitisknout se k němu a dokázat své právo na něj všemi možnými způsoby.
Donutit ho klečet, strhnout za sebe kalhoty a vrazit svůj penis do Harryho pootevřených úst...
Ten obraz se Severusově údu zalíbil.
Okamžitě sebou škubnul a napjal látku, která ho zadržovala. Do mužova těla se jako povodeň rozlila tepající bolest.
Ale co jiného kromě bolesti Severusovi ještě zbývalo? Jeho jedinou úlevou byla ranní sprcha.
Vzhledem k okolnostem, by ho to nemělo rozčilovat, že?
-
Jeho život byl i dřív plný dlouhých období, kdy neměl možnost rozdělit se o teplo své postele s jiným mužem.
Ale to byl právě ten problém.
Teď muže měl – a trávil s ním s ním v jedné posteli každou noc, měl ho přímo po svém boku!
Jenže tu také byla jistá drobnost - ten muž s ním nechtěl spát a když na to přišlo, nechtěl se ho dokonce ani dotýkat. Nebo snést jakýkoliv dotyk sám.
Harry pro to měl vážné důvody. To si Severus uvědomoval.
Ale pochopení nijak nepomáhalo zvládnout uvnitř vytrvale doutnající touhu a napětí, kterého neměl ani tu nejmenší naději se zbavit.
-
"Já vím." -řekl najednou skleslým a tišším hlasem Harry.
"Snažíš se. Promiň. Neměl jsem si stěžovat."
*Polib ho,* -zašeptal tenký hlásek v Severusově hlavě. -*Nemusíš ho tisknout ke stěně. Jen ho k sobě přitáhni a polib ho. Snaží se ti omluvit, copak to nevidíš? Všechno bude v pořádku.*
Přesto se Severus nakonec rozhodl - ne!
Harry ho musí políbit jako první. Harry ho musí chtít.
Nemohou se znovu sblížit, jestliže Harry bude na Severusovy něžnosti odpovídat z pocitu dluhu, nebo se jim podrobovat, protože je otrok.
Ovšem vnitřní hlas měl v čemsi pravdu. Nějak museli vztahy mezi nimi znovu navázat.
-
"Chápu, že máš důvod si stěžovat." -řekl Severus.
"Jistě, všechno teď vypadá velmi komplikovaně. Ale, Harry, já jsem opravdu přesvědčený, že nikdo nebude věnovat pozornost tomu, když si normálně spolu posedíme v hospodě. Nebo se například projdeme po obchodech. Líbilo by se ti to. Přece jsi vždycky tak rád během našich cest nakupoval."
Harryho rtů se dotkl malý úsměv.
"Jo. Jak víš, dřív jsem neměl zvlášť příležitostí k chození po obchodech. Hm... Asi máš pravdu v tom, co se týká hospody a toho ostatního, ale já opravdu dneska nechci nikam jít. Bryerson mi dal několik učebnic, které hodlá používat, a já si je chtěl prohlédnout, abych věděl, co má v plánu učit v každém ročníku. Potřebuji to srovnat s vlastními poznámkami a zjistit, do jaké míry se shodují..."
-
Severus přikývnul.
Bylo příjemné vidět, že je Harry zaujatý také něčím jiným, mimo svých problémů.
"Trávíš docela hodně času s Bryersonem. Doufám tedy, že spolu dobře vycházíte?"
"Ano. Je to příjemný člověk." -zamumlal Harry trochu stranou.
"No... přeju ti hezký výlet do Prasinek."
*Výborně. *-pomyslel si Severus.
*Konečně jsme se alespoň nerozloučili zvýšeným hlasem. *
-
Sobota, 22, srpna 1998 - 12:45
-
"Třicet galeonů." -řekl Severus a přikývnul na potvrzení ceny.
Dával sice přednost kupování vzácnějších přísad do lektvarů v Příčné ulici - nebo byl dokonce při jejich vyhledávání ochotný zacházet ještě dál do hloubi magického Londýna – ale lékárna v Prasinkách měla docela slušný sortiment těch nejvíc potřebných ingrediencí. Mohl by si je samozřejmě klidně objednat soví poštou, ale dnes měl docela náladu na procházku.
-
Nebo možná prostě doufal, že se k němu Harry přidá.
Po pravdě řečeno, se Severusovi po jejich cestách do zahraničí stýskalo. Stýskalo se mu po možnosti trávit čas o samotě s Harrym daleko od hradu, a všech vzpomínek s ním svázaných.
Nebyl žádný důvod proč si odpírat další víkend.
Klidně bylo možné si vyčlenit jeden, nebo dva dny na cestování, zvláště když září už bylo blízko.
Ale Harry veškerým svým postojem dával najevo, že ho to nezajímá.
Napřed nebyl schopný cestovat kvůli zdraví, a potom se na něj přivalila ta hrozná apatie.
Teď to vypadalo, že pomalu odchází. Měnila se v zaujetí – prakticky posedlost – novou prací.
Harry nyní trávil čas téměř neustále ve společnosti Bryersona, nebo v horních pokojích pracoval na konspektu, o který ho nový profesor obrany požádal.
-
Jaká ironie. Kdyby Harry vynakládal tolik úsilí při plnění úloh z lektvarů, tak by...
*Ne. *-přemýšlel Severus. Nikomu, ani sám sobě si nehodlal stěžovat na Harryho strašnou lektvarovou nevzdělanost. Nakonec mladík z jeho předmětu měl složené zkoušky N.K.U. - Normální kouzelnou úroveň – s důrazem na *normální*.
Tato úroveň vědomostí stačila většině kouzelníků v jakýchkoliv životních situacích. Mimo toho, lamentovat nad tím by tak trochu znamenalo dělat to samé, co v poslední době dělal Harry. A pořád bylo lepší nenaříkat nad tím, co stejně nebylo možné změnit.
Harry se nikdy o lektvary nebude zajímat – to bylo naprosto zřejmé. Severus se s tím smířil, úplně stejně, jako s mladíkovým zvykem kupovat nevkusné a nejkřiklavější zboží v turistických obchodech.
-
Severus zkontroloval stvrzenku, kterou mu prodávající podal a zamračil se.
"Vynechal jste prášek z levandulových kořenů."
Prodavač se rychle dotkl stvrzenky hůlkou, aby opravil seznam.
Severus ještě jednou prohlédl lístek a přikývnul. Ve skutečnosti to nebylo příliš důležité, ale tyto účtenky odevzdával v Bradavicích a preferoval, aby v jeho výkazech nebyly chyby.
Notabene, dělat svou práci pozorně a pečlivě byla vlastně prodavačova povinnost.
-
Lektvarista vyšel z lékárny a boční uličkou zamířil na hlavní třídu. Přemýšlel, jestli by stálo za to zajít do nějaké kavárny tady ve vesnici, nebo se raději vrátit na hrad a poobědvat s Harrym, který pravděpodobně měl stále špatnou náladu. Kéž by Severus byl schopný vycítit mladíkovo rozpoložení na dálku...
Vždyť mezi nimi existovalo spojení myslí – proč to nedovolovalo?
Pokud si Severus vzpomínal, nestalo se tak ode dne ceremoniálu ani jednou.
-
"Severusi!" -zavolal na něj nečekaně čísi příjemný hlas.
Lektvarista zvednul hlavu a spatřil štíhlého muže stojícího v otevřených dveřích. Jednu ruku měl ještě položenou na klice. Tmavé vlasy až po ramena, vysoké lícní kosti, světle modré oči obroubené hustými řasami.
Známá tvář, ale Severus vůbec nečekal, že by se s tímto člověkem mohl setkat – zvláště ne tady. Vlastně kdekoliv.
"Renarde."
Muž lehce našpulil rty.
"Stále jsem přemýšlel, kdy tě uvidím."
-
Odpověď v Severusovi probudila vlnu vzpomínek s čímž Renard, jak se zdálo, také počítal.
Byla to jedna z jeho pracovních frází. Znamenalo to, že si Severus musel jenom domluvit cenu, a bude s radostí pozván na hodinu - nebo dvě – vychutnat si tělesné radovánky, které Renard mohl v široké míře nabídnout. Jenže dřív se jejich cesty sešly pouze v Iverness, kde Severus nebyl zdaleka tak známý.
Samozřejmě, nebylo nic ostudného navštívit prostitutku. Naopak. Bylo to považováno za celkem přijatelný způsob pro každého muže nezatíženého trvalými svazky, jak utratit čas a peníze.
Přesto Severus vždycky dával přednost tomu, skrýt a utajit jakékoliv své vztahy před příliš zvědavýma očima studentů a kolegů. Dlouhá léta práce, jako špiona, ho naučila opatrnosti.
Nyní ta potřeba nebyla tak naléhavá, protože Temný pán už věděl, na jaké straně doopravdy stojí – přesto staré zvyky jen tak nezmizely.
-
"Budeš teď pracovat tady?" -zeptal se Severus a dával si záležet, aby jeho hlas zněl nenuceně.
Renard si ho změřil hladovým pohledem, ve kterém se dala přečíst touha.
Severus ten pohled znal. Viděl už dřív, jak ho Renard používal na něj i na jiné klienty. Nicméně skutečný lesk žádostivosti v těch očích – jak věděl – mohl vyvolat pouze třpyt galeonů.
Nehledě na to, že pro něho sehrané představení bylo skrz-naskrz protkáno falší, Severus pocítil, že jeho penis sebou jako v odpověď škubnul.
Lektvarista si přál, aby se na něj takovým pohledem podíval Harry. Jenže od té doby Harry nikdy...
No, Severus je taky jen člověk. Je mu tedy samozřejmě příjemné, když si ho někdo v tomto směru cení. Nebo se tak alespoň tváří.
-
"Chtěl jsem na chvíli utéci od mudlů."
To dávalo smysl.
Severus slyšel, že mudlovský svět je mnohem méně tolerantní k těm, kteří si vydělávají svým tělem. Což podle Severuse bylo hloupé a nesmyslné přesvědčení.
Jak bylo něco takového možné. Dokud nešlo o peníze, mohl každý s klidem navazovat sexuální vztah třeba s naprostým cizincem. Ale jakmile přešly peníze z ruky do ruky, změnilo se všechno ve zločin?
-
Okolo nich sice nikdo nebyl, ale Renard si pamatoval, že Severus nikdy nemiloval zveřejňování svého osobního života. Ztlumil tedy hlas a promluvil tím nejsvůdnějším tónem.
"A taky jsem doufal, že se s tebou uvidím."
Severus odpověděl zcela přátelsky, ale udělal několik kroků směrem od muže.
"To se ti také podařilo. Mám na hradě určité povinnosti, takže..."
"Uvidíme se ještě?"
Byla by lež říci, že Severuse ta možnost nelákala. Samozřejmě, že lákala.
Renard svojí práci dokázal dělat skvěle a Severus to nevěděl jen z doslechu. A mimo jiné, už příliš dlouho nedostal podobný návrh... od nikoho.
Ne. Zaskočit si do bordelu v Prasinkách by byla chyba. Někdo by ho mohl vidět.
A taky v každém případě to nebyl Renard, kdo v něm vyvolával bolestnou touhu.
Raději počká, než Harry nebude připravený obnovit jejich vztahy.
-
"Nemyslím, Renarde."
Severus pokračoval ve své cestě bez ohlédnutí. Přesto při každém kroku cítil teplou tíhu Renardova soustředěného pohledu, který mu laskal záda.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte - prosím – na hodnocení. Děkuji.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 020 | m-a-mprovasi | 03. 07. 2011 - 18:53 |
| RE: Madurare 020 | nixerwil | 03. 07. 2011 - 19:04 |
 RE(2x): Madurare 020 |
m-a-mprovasi | 03. 07. 2011 - 19:44 |
| RE(3x): Madurare 020 |
severina | 04. 07. 2011 - 10:40 |
| RE: Madurare 020 | marci | 03. 07. 2011 - 19:12 |
| RE(2x): Madurare 020 |
m-a-mprovasi | 03. 07. 2011 - 19:47 |
| RE: Madurare 020 | donna | 03. 07. 2011 - 19:29 |
| RE(2x): Madurare 020 |
m-a-mprovasi | 03. 07. 2011 - 19:52 |
| RE(3x): Madurare 020 |
donna | 04. 07. 2011 - 09:24 |
| RE: Madurare 020 | bacil | 03. 07. 2011 - 20:44 |
| RE(2x): Madurare 020 |
m-a-mprovasi | 03. 07. 2011 - 22:18 |
| RE: Madurare 020 | kvik®blbne.cz | 03. 07. 2011 - 21:30 |
| RE(2x): Madurare 020 |
m-a-mprovasi | 03. 07. 2011 - 22:15 |
| RE: Madurare 020 | mononoke | 03. 07. 2011 - 21:41 |
| RE(2x): Madurare 020 |
m-a-mprovasi | 03. 07. 2011 - 22:10 |
| RE: Madurare 020 | clare | 03. 07. 2011 - 23:40 |
| RE(2x): Madurare 020 |
m-a-mprovasi | 04. 07. 2011 - 01:19 |
| RE: Madurare 020 | zuzana | 03. 07. 2011 - 23:41 |
| RE(2x): Madurare 020 |
zuzana | 03. 07. 2011 - 23:45 |
| RE(2x): Madurare 020 |
m-a-mprovasi | 04. 07. 2011 - 01:26 |
| RE: Madurare 020 | symphony | 03. 07. 2011 - 23:55 |
| RE(2x): Madurare 020 |
m-a-mprovasi | 04. 07. 2011 - 01:33 |
| RE: Madurare 020 | lady corten | 04. 07. 2011 - 09:02 |
| RE: Madurare 020 | mája | 04. 07. 2011 - 10:01 |
| RE: Madurare 020 | eliot s. | 04. 07. 2011 - 10:27 |
| RE: Madurare 020 | severina | 04. 07. 2011 - 10:38 |
| RE: Madurare 020 | balduin | 04. 07. 2011 - 11:33 |
| RE: Madurare 020 | mathe | 04. 07. 2011 - 14:02 |
| RE: Madurare 020 | mathe | 04. 07. 2011 - 14:08 |
| RE: Madurare 020 | sharlaid | 04. 07. 2011 - 14:38 |
| RE: Madurare 020 | nade | 04. 07. 2011 - 22:23 |
| RE: Madurare 020 | grid | 05. 07. 2011 - 10:06 |
| RE: Madurare 020 | salazaret | 05. 07. 2011 - 15:28 |
| RE: Madurare 020 | slimča | 06. 07. 2011 - 22:57 |
| RE: Madurare 020 | saskya | 07. 07. 2011 - 21:49 |
| RE: Madurare 020 | mamba | 09. 07. 2011 - 22:12 |
| RE: Madurare 020 | tina | 25. 08. 2022 - 21:44 |
| RE: Madurare 020 | tina | 25. 08. 2022 - 21:46 |