Madurare 024
7. srpen 2011 | 20.22 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Závěr kapitoly 23 a začátek 24
Úterý, 15, září 1998 - 14:29-
*Poslední dva dny byly těmi nejlepšími za hodně dlouhou dobu*. -pomyslel si Harry, který stál u dveří kabinetu obrany, a díval se, jak studenti husím pochodem přicházejí do učebny.
Měl výbornou náladu. Vždyť teď, když se ráno vzbudil, měl dovolené odejít do koupelny, aby tam masturboval.
A co víc, Severus ho v tom ještě všemožně povzbuzoval.
-
Ve skutečnosti se to první ráno udělal dvakrát a vklouzl na své místo u profesorského stolu až na samém konci snídaně. Severus ho obdařil chápajícím pohledem, ale nic neřekl a pokračoval v ignorování mladíka.
Přesně tak, jak Harry žádal... až na to, že Harry už svou chybu přiznal.
*Ten tvrdohlavý mizera *, – pomyslel si bez hněvu mladík. Bylo pro něj těžké, zlobit se na Severuse. Vlastně vůbec nebyl schopný jakékoliv zloby po takovém dlouhém a příjemném sprchování.
Především on sám se nezachoval příliš hezky, když Severusovi zakázal oslovovat ho ve Velkém sále. Ale byl pevně rozhodnutý situaci napravit.
Tvářit se, že se pořád navzájem nesnáší, bylo hloupé. A nejen to, tohle už pomalu zavánělo paranoiou.
Ostatní profesoři přece věděli, že se Severusem vychází. Maximum co jejich hovor mohl okolí – včetně studentů říci bylo, že dostatečně dospěl, aby nechal dětinské urážky v minulosti.
Nebo se tak alespoň tvářil.
-
"Nesnáším žitnou kaši." - pronesl veselým tónem Harry, když se otočil k Severusovi. - "A s dýňovým olejem to je už vůbec mimořádná ohavnost."
Lektvarista postavil šálek tak prudkým pohybem, že trocha čaje dokonce vyšplíchla na stůl. Patrně Harryho poznámka byla pro Severuse opravdu překvapivá, protože taková neobratnost mu byla cizí.
Nicméně rychle se vzpamatoval a hovor podpořil.
"V takovém případě ji nejez. Jak vidíš, taky ji nejím."
"Ta tvoje je skoro připálená."
"Zapečená." -opravil Harryho Severus. Až tu budeš, Pottere, pracovat déle, tak se časem domácí skřítkové naučí znát tvé chutě."
*Pottere*. Harry na sekundu omráčeně ztuhnul. Ale okamžitě si vzpomněl na studenty.
Zvláštní, jak na ně mohl zapomenout.
-
Než stihnul cokoliv odpovědět, Severus vstal od stolu s poznámkou, že se musí připravit na první hodinu.
Jako obvykle spodní okraj jeho hábitu efektně zavířil, a jako obvykle Snape cílevědomě prošel sálem.
Tentokrát se u nebelvírského stolu, aby strhnul body, nezastavil.
*Dokážeme to. *-řekl si s jistotou v duchu Harry.
-
Přívětivá nálada mu vydržela během celého dne a následující ráno se vzbudil dřív než jindy. Potřeboval jít do horní koupelny. Ohromné, že jeho organismus ho sám tak brzo probudil.
Nebylo by dobré chodit pozdě na snídani každý den.
Vypadalo by to podivně a určitě by to přitahovalo pozornost.
-
Teď se Harry díval, jak se učebna naplňuje žáky a jeho radost ze života se pomalu ztrácela.
Nic divného.
Tohle nebyla jen další třída, ve které stál po straně, dokud nenastal čas, aby prošel mezi řadami a pomáhal studentům se zaklínadly, o kterých vykládal Bryerson.
Tohle byla přesně ta skupina studentů, mezi kterými byl i Charles Bole. A Harry se na něj musel dívat každé úterý a čtvrtek, do konce roku.
Kdyby to věděl - kdyby ho Severus upozornil, že odporný Boleův bratr byl také přijatý do Bradavic – tak by Bryersonovi odmítl pomáhat s vyučováním prvních ročníků. Možná by to vypadalo divně a nepochopitelně, ale určitě by bylo lepší pracovat se sedmáky, bez ohledu na přítomnost Ginny. Jakmile začne famfrpálová sezona stejně na ni bude neustále narážet – tak jaký by v tom už byl rozdíl?
-
Harry stiskl zuby, když uviděl, jak chlapec přistoupil k té samé lavici, kterou si vybral také on ve svůj první školní den. Bylo to v poslední řadě zleva. U stěny.
*Jako nějaký zločinec *, – pomyslel si Harry. -* zády ke stěně *.
Na předchozích hodinách o sobě Bole prakticky nedával vědět. Neřekl ani slovo dokonce i v první hodině, kdy ostatní studenti s velkým zájmem mluvili s Bryersonem o různém praktickém využití obrany proti temným silám. Hodina skutečně proběhla s velkým úspěchem. Nebelvíři i zmijozelové se tak energicky zapojili do diskuze, až se zdálo, že úplně zapomněli na soupeření kolejí.
Jenom ne Bole.
Zřejmě se domníval, že tohle je pod jeho úroveň. Že je lepší než ostatní.
Patrně pro něj bylo zajímavé učit se jen to, co by mu pomohlo stát se vzorným Smrtijedem,
A možná už stejně všechno věděl.
-
Harry si vzpomněl, jak se tehdy rozhněval a mimoděk zaťal pěsti.
Nakonec své emoce ovládl a nedal nic najevo – tenkrát a ani v dalších hodinách.
Ten první den, když se studenti rozdělili do skupin a začali sami vymýšlet reálné situace, se mu povedlo ani jednou se k Bolemu nepřiblížit.
Bryerson Harryho požádal, aby obešel učebnu, poslechl si o čem se žáci dohadují, a v případě nutnosti jim úlohu pomohl splnit. Mohl se tedy při chození mezi lavicemi tvářit, že pomáhá všem stejně a přitom se nemusel k Boleově skupině vůbec přiblížit.
-
Samozřejmě Bole seděl se založenýma rukama, s očima upřenýma na lavici před sebou, a nevěnoval žádnou pozornost okolnímu, bouřlivému jednání jeho skupiny.
Každý pohled, který Harry hodil jeho směrem, v něm pouze rozdmýchával hněv doutnající uvnitř.
Dobře, že se Bolea stranil. Měl nesmírnou chuť na chlapce křičet, a pokud by se taková příležitost naskytla, asi by se stěží udržel. Jenže touha vybít si zlost na malém mizerovi jen tím víc rostla.
A možná, že na něj Harry chtěl nejen řvát. Bole si zasloužil něco mnohem horšího.
-
Byl stejný, jako jeho bratr – o tom Harry nepochyboval.
Zlomyslný a bezohledný.
Stačilo se na něj jen podívat, jak tam sedí a s nikým se nebaví... Jakoby kolem něho nikdo nebyl a jeho spolužáci prostě neexistovali.
Harry znovu se skřípěním zubů stiskl čelisti a rychle zamířil na opačnou stranu učebny.
Jen dál od něho.
-
Stranit se Charlese Bolea bylo v druhém týdnu ještě lehčí.
Děti si v hodinách nic neprocvičovali, jen si psali poznámky. Harry sledoval třídu a poslouchal Bryersonův výklad. Jeho úcta k profesorovi prudce vzrostla.
Jak by bylo ohromné, kdyby v prvním roce měli místo Quirrela takového učitele.
Mladík odvrátil pohled od Bolea a začal soustředěně obhlížet žáky sedící na svých místech v ostatních řadách. Na Bolea se už vůbec nepodíval.
Nu což, také možnost – prostě následujících sedm let chlapce ignorovat.
Buď jak buď, ten had velmi brzy zjistí, co si o něm Harry Potter myslí.
-
-
KAPITOLA 24A
-
Sobota, 19, září 1998 - 9:12
-
Harry se posadil k malému stolku v knihovně.
Jako obvykle přišel ke snídani s mokrými vlasy. *Tak to bychom měli. *-div neodfrknul Severus.
Mladík povýšil dlouhé, ranní sprchování určitým způsobem na umění. Lektvarista v zásadě nebyl proti, ovšem kdyby Harry Severusovi navrhnul, aby se připojil...
Třeba jen se dívat – nedotýkat se.
Stačilo by mu byť i jen tohle.
Lektvarista si představil, jak Harry sám sebe laská, a jen při takové představě měl okamžitě ústa plná slin.
Harry přitisknutý zády ke stěně. Voda stékající po jeho krásném, napjatém těle, zvrácená hlava. Rty ztěžka lapající po dechu, když se blíží k orgasmu a pak vyvrcholení...
-
Ale Harry nebyl připravený, dokonce ani k těm nejnevinnějším věcem, jako dovolit Severusovi, aby se díval, zatímco sám masturbuje.
To, že se mladík nakonec začal uzdravovat Severuse samozřejmě nemohlo netěšit.
Mluvil naprosto upřímně, když říkal, že masturbace je krokem ve správném směru. Jen pro něj bylo těžké se smířit s tím... s tím, že neměl šanci uslyšet sténání, které Harry při orgasmu určitě vydával.
-
Vstávání se teď každé ráno pro Severuse změnilo ve zkoušku.
Nemohl si nevšimnout Harryho ranní erekce. Viděl, že jeho mladý milenec je připravený k sexu. Nebo lépe řečeno – přinejmenším bylo připravené jeho tělo.
A Severusovo tělo naléhavě žádalo, aby mu konečně poskytl to, co mu už tak dlouho odpíral. Konec konců byl normální muž s naprosto přirozenými požadavky.
-
Vstát ráno dobře naložený bylo pro něj prakticky nezvládnutelným úkolem.
Toužil přitáhnout si Harryho k sobě a líbat ho do absolutní ztráty paměti, tak aby se poslední vzpomínky na to, co se stalo v Londýně, mladíkovi zcela vypařily z hlavy. Aby nedokázal myslet na nic jiného než na svůj škemrající penis – žádající uvolnění. Teprve pak by se ho Severus dotknul. Donutil by Harryho zešílet potěšením. Udělal by všechno pro to, aby mladíkovo tělo vybuchlo v bláznivém orgasmu.
Ukázal by Harrymu, že mu patří – jenom jemu. Myšlenky na sex by se pro Harryho staly myšlenkami na Severuse.
-
Jistě, Severus v žádném případě nebyl nerozvážným člověkem a moc dobře věděl, že nic podobného neudělá. Copak by mohl zapomenout, čím Harry prošel.
Nejdřív brutální znásilnění. Ve skutečnosti několikrát opakované znásilnění.
A potom sex pod Compulsiem – tentokrát z rukou člověka, který ho měl chránit a starat se o něj. Pro Harryho zkušenost rovnocenná dalšímu znásilnění.
Ne, tohle mladík nikdy neřekl, ale Severus to i tak dobře věděl. Když ho Harry žádal, aby kouzlo použil, slíbil, že si nikdy nebude stěžovat. A své slovo dodržel.
Ale nic nemohlo změnit ten fakt, že se jednalo o donucení.
-
K jejich dalšímu styku musí dojít jen s oboustranným souhlasem a zcela dobrovolně. Žádné přinucení. Dokonce ani náznak síly, nebo nějakého nátlaku. A iniciátorem se musí stát Harry. Jen on se musí rozhodnout, jestli chce Severuse místo vlastní ruky.
Cokoliv jiného by změnilo ve výsměch všechno, co Severus slíbil Harrymu, i sám sobě. Uspokojovat mladíkovy potřeby se ukázalo být vážnou zkouškou a mnohem složitějším než mohl očekávat.
Ale byl to také jediný způsob, jakým se daly překonat ty neznámé vody, do kterých je Cambiare Podentes uvrhlo. Nevycházet Harryho potřebám vstříc bylo skutečně nemyslitelné.
-
Pokud se bude cítit nešťastný a pouhým otrokem, tak bez ohledu na své odhodlání Harry nikdy nebude schopný zkřížit síly. O tom byl Severus přesvědčený.
A navíc – on nechtěl, aby se Harry cítil nešťastný.
-
Ovšem veškeré tohle přemýšlení lektvaristovi nijak nepomáhalo vyřešit jeho vlastní problém. A stále naléhavější problém, pokud měl být přesný. Ranní sprcha sice nebyl ten nejlepší, ale přesto přijatelný způsob, jak se zbavit sexuálního napětí, když někdo žije sám. Nebo s partnerem, který je v podstatě impotentní.
Jenže to nebyl Severusův případ. Harry byl mladý, přitažlivý a velmi, velmi žádoucí mladík, kterého nebylo možné nazvat impotentem.
Dosahoval orgasmu každé ráno. A zřejmě svému uspokojení věnoval pozornost nejenom ráno. V posledních dnech Harry častokrát mizel i po večeři a do sklepení přicházel až mnohem později.
Po svém příchodu zemdleně padl do křesla, zavřel oči a poslouchal, jak mu Severus čte.
Celý večer mu přitom na rtech pohrával sotva patrný úsměv, jako by si v duchu znovu a znovu přehrával jakousi příjemnou vzpomínku.
-
Někdy dokonce přišel do sklepení a pískal si veselou melodii, která v okamžiku zmlkla, jakmile se na něj Severus podíval. Ne že by to muž dělal schválně. Ale ve stejné míře jak se Harryho nálada zlepšovala, ta Severusova prudce klesala. Žít vedle sexuálně vzrušeného, ale nedostupného mladíka se pro něj stávalo něčím podobným mučení. Mučením, které bylo tím víc trýznivější, čím víc si Severus uvědomoval, že k tomu aby se nepřestal ovládat, zřejmě pouhá ranní sprcha stačit nebude. Nakonec vůbec nebylo jisté, kolik času bude Harry potřebovat, než se začne zajímat také o něco jiného, než jen o masturbaci.
-
Přirozeně to nebyla Harryho vina – všechno šlo, jak mělo – ale Severus si naprosto zřetelně uvědomoval, jak je každým dnem stále zamračenější a mrzutější.
Začínal přemýšlet, jestli by nestálo za to přistoupit na Renardovy návrhy. Vzhledem k okolnostem by to bylo rozumné východisko ze situace.
Pro oba. Nejen pro Severuse, ale i pro Harryho. Řešení, které by Severusovi poskytlo tak potřebnou a dlouho postrádanou úlevu, a zaručilo by, že nebude na Harryho vyvíjet sebemenší tlak.
*Ano, muž si občas potřebuje odskočit *. -rozhodl se lektvarista a zlehka si přikývnul.
*Například když je tvůj partner dlouho nemocný, můžeš si odskočit na místo speciálně určené pro vyřešení podobných problémů. Dobrý milenec ti to určitě nebude dávat za vinnu, ale pochopí to. Kromě toho, dobrovolná zdrženlivost k ničemu dobrému nevede. Jediné co dokáže, je zhoršit náladu a zvýšit podrážděnost.... *
-
Je rozhodnuto. Severus ušetří Harryho toho pochybného potěšení, snášet jeho nálady.
Nakonec tohle taky spadá pod ustanovení * uspokojování Harryho potřeb*, ne? Mladík přece nemusí žít s člověkem, který se každý den jen mračí. Bude pro ně mnohem příjemnější trávit čas spolu, když se někdo jiný postará o Severusovy potřeby.
S konečnou platností zformované rozhodnutí přimělo Severusův penis napnout se v očekávání.
-
"Chystám se dnes ráno zajít do Prasinek." -prohlásil nečekaně lektvarista.
Teď, když si všechno urovnal v hlavě, se mu situace zdála jednoduchou a jasnou.
Harry bude dál pokračovat s masturbací a on bude navštěvovat Renarda. Protože když ze vztahu s Harrym zmizí napětí vyvolané sexuální nespokojeností, všechno se rychleji zlepší.
"Poslední zásilka přísad do lektvarů z místní lékárny, se ukázala jako velmi nekvalitní. Domnívám se ale, že poté, co je navštívím osobně, na jakoukoliv nedbalost zapomenou,
-
Harry se odtrhnul od míchaných vajec, která právě polykal.
Mám jít s tebou?"
*Proč jsi tohle neřekl ráno *. - zařval v duchu Severus a musel se přemáhat, aby to nevyhrknul nahlas. Potřebuje vysloveně ihned navštívit Renarda, jinak začne vidět dvojsmysly v každé vyslovené větě.
"Víš, když jsi mě minule zval, zachoval jsem se jako úplný pitomec,"-pokračoval vesele Harry.
"Máš pravdu, jsme kolegové, a proto na tom není nic hrozného, když se spolu projdeme po vesnici."
Harryho prohlášení zapůsobilo na Severusovu duši, jako hojivý balzám. Jedna jeho část byla potěšená, že Harrymu by patrně nevadilo, kdyby ho viděli právě s ním.
Jíst ve Velkém sále bylo také mnohem příjemnější, od té doby, kdy spolu začali před ostatními konverzovat.
-
Ale dnes se bez jakýchkoliv pochyb o společné vycházce do Prasinek nedalo mluvit. Harry nemohl najít víc nevhodný okamžik k tomu, aby lektvaristovi nabídl svou společnost.
"Víš, mám několik pochůzek,"-začal Severus, – "a všechny se týkají lektvarů. Krátce a dobře – nudil by ses. A ty si taky potřebuješ promluvit s kapitány famfrpálových oddílů o náboru nových hráčů. Víkend mi k tomu připadá, jako ta nejvhodnější doba."
-
Harry spolknul ještě několik soust, než odpověděl. V posledních dnech měl neobyčejnou chuť k jídlu, což Severusovi působilo nemalou radost.
"Ve skutečnosti jsem si myslel, že si s nimi o tom promluví ředitelé kolejí."
"Ano, dřív to tak bylo, ale to jsme neměli famfrpálového trenéra. A protože si tě všichni váží a věří ti, tak nevidím nic překvapujícího v tom, když ředitelé kolejí všechny otázky spojené s famfrpálovým programem, předají do tvých rukou."
-
Severusovo prohlášení zapůsobilo na mladíka takovým dojmem, že jen s úsilím zadržoval široký úsměv.
"To si opravdu myslíš?"
"Tuším, že seznam tvých povinností ještě není nikde oficiálně uvedený, protože tvá funkce byla vytvořena teprve letos."
"Ne, o tom jsem nemluvil. Myslel jsi no... tu vážnost a důvěru doopravdy?"
Severus se na mladíka udiveně podíval.
"Promiň, ale proč ne? Pokud vím, nikdy jsi neměl problém s tím, abys vycházel s Minervou, nebo Filiusem, nebo... oh."
Teď už se Harry otevřeně rozesmál.
"Cha, to je směšné. Zapomněl jsi, že ty sám jsi jedním z ředitelů kolejí!"
"Nikdy jsem na to nezapoměl."
"No dobře." -opřel se Harry na židli. - "Potom jsme domluveni."
-
"Výborně." Severus vstal od stolu pevně rozhodnutý dnes své plány pro další život realizovat. Nemohli by si s mladíkem takhle přátelsky jeden z druhého utahovat, kdyby se oba necítili uvolněně.
Harry – díky každodenní, i několikrát opakované sprše – a Severus kvůli právě před chvílí potvrzenému rozhodnutí, které slibovalo úlevu jeho bolestně tepajícímu údu.
"Takže se uvidíme večer."
"Ahm. Dík za radu co se týká famfrpálu. Dobrý nápad. Ke všemu mi Bryerson dal ohromnou hromadu spisů na kontrolu. Znovu. Patrně nemá cenu nechávat si je na zítra." -povzdechl si Harry. - "Nechápu, jak to všechno stačíš. Dáváš studentům mnohem víc písemných úloh než on a nemáš žádného asistenta, kterému bys je mohl podstrčit."
-
"Dřív jsem kontroloval úlohy po večerech, místo předčítání. Tento rok už zaostávám za všemi termíny."
"Dokonce..." -skousl si ret Harry. - "Možná bychom se měli těch románů vzdát."
Severus zavrtěl hlavou.
"Raději omezím počet komentářů v žákovských pracích. Harry... já už opravdu musím jít."
"Dobře." Harry se dotkl hůlkou stolu. -"Už jsem stejně skončil."
-
Sobota, 19, září 1998 - 10:12
-
"Severusi," s udiveným nádechem uvítal lektvaristu Renard scházející po schodech dolů. Každý jeho pohyb vypovídal o tom, že je ochotný a připravený okamžitě jít do postele. Pochopitelně to byla jen dobře hraná role. Přesně vypočítaná. Renard dobře věděl, jak docílit žádaného efektu.
Severusův penis už napůl vstal během krátkého čekání. Ale teď se lektvaristovy kalhoty staly úplně k nevydržení těsnými.
"Je to skvělé vidět tě tady."
Předoucí tóny neponechávaly žádné pochyby o tom, že by Renard chtěl vidět víc. V jeho modrých očích hořela touha. I když Severus věděl, že pro vytvoření svůdného lesku Renard používal speciální kouzlo, výsledný obraz to nedělalo méně efektním.
Renard se posadil do křesla v menším salonu bez oken a gestem pozval Severuse, aby si přisedl na vedlejší pohovku.
-
"Jak se daří?" Projevil uctivý zájem hlubším hlasem. _"Nevypadáš šťastně, Severusi."
Lektvarista se chtěl instinktivně ohradit. On byl s Harrym šťastný.
Nebo možná ne zrovna moc šťastný... spokojený? Ne to určitě ne.
Bylo těžké cítit se tak, když žil ve stavu neustálého sexuálního hladu. Uvědomoval si, že by ho to nemělo tak obtěžovat. Dřív lehce vydržel bez sexu i po několik měsíců s pravidelným využitím služeb vlastní ruky.
Ale tehdy vedle něj každou noc nespal přitažlivý mladík.
-
Takže ne, za této situace šťastný nebyl. Ale samozřejmě chtěl být a také se o to snažil. Kdyby s Harrym vyřešili své problémy, jejich společný život by se velmi rychle uspořádal – a oni by byli šťastní.
Oba. Určitě.
Přinejmenším to, co právě dělal, bylo prvním krokem k spokojenému životu bez mráčků.
Návštěva Renarda mu dávala možnost postarat se o své sexuální potřeby, aniž by je Harrymu vnucoval, a tím se také... vlastně postarat o Harryho.
-
"Já tě rád potěším." Z Renardova hlasu přímo kapal med.
"Bylo by lepší, kdyby sis zařídil své podnikání ve vesnici trochu dál od Bradavic."
To by potom návštěva bordelu byla stejně pohodlná, ale mnohem bezpečnější.
Renard se spokojeně zachichotal.
Jakoby zaklínadlo deziluze tvou hůlku příliš napínalo. Cítím, že jsi právě nějaké kouzlo použil, víš? Máš ještě na sobě stopy magie. Tvojí magie... hmm. Nakonec, napjatá hůlka není tak špatná věc."
Díky té dvojsmyslné frázi Severus cítil, jak jim proběhla vlna tepla a zkoncentrovala se v jeho pulsujícím údu.
-
Dost společenské konverzace.
"Chci si tě zamluvit na celé dopoledne."
Lenivý úsměv.
"Myslím, že to se dá zařídit."
O tom Severus nepochyboval.
"Chci vidět, jak vyvrcholíš."
Ještě jedno malé uchechtnutí.
.
Renard si přesedl k Severusovi na pohovku a položil ruku na zadní opěradlo.
Jeho prsty začaly lenivě hladit lektvaristův zátylek a šíji, a jemně masírovat svaly.
"Ach ano. Samozřejmě, že chceš. Dobře si pamatuji, co se ti líbí, Severusi. Jsi v posteli velmi štědrý. Nehledě na tvou"-zatřepetal Renard řasami-" obdařenost. Víš, stýskalo se mi. Zdaleka ne každý muž je schopný, dát mi skutečné potěšení."
I když poslední věty byly otevřenými lichotkami – Severus jim byl přístupný.
A to také bylo přesně zamýšleno.
Renard věděl, co dělá - a dělal to dobře.
-
-
Pokud nechcete nechat komentář, nezapomeňte na hodnocení. Děkuji.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 024 | donna | 07. 08. 2011 - 20:50 |
| RE: Madurare 024 | symphony | 07. 08. 2011 - 20:59 |
| RE: Madurare 024 | serin | 07. 08. 2011 - 21:05 |
| RE: Madurare 024 | miriabar | 07. 08. 2011 - 21:42 |
| RE: Madurare 024 | bacil | 07. 08. 2011 - 22:18 |
| RE: Madurare 024 | saskya | 07. 08. 2011 - 22:25 |
| RE: Madurare 024 | mononoke | 07. 08. 2011 - 22:34 |
| RE: Madurare 024 | nade | 07. 08. 2011 - 23:39 |
| RE: Madurare 024 | lady corten | 08. 08. 2011 - 07:56 |
| RE: Madurare 024 | sharlaid | 08. 08. 2011 - 08:15 |
| RE: Madurare 024 | slimča | 08. 08. 2011 - 10:37 |
| RE: Madurare 024 | severina | 08. 08. 2011 - 11:03 |
| RE: Madurare 024 | marci | 08. 08. 2011 - 12:14 |
| RE: Madurare 024 | nixerwil | 08. 08. 2011 - 15:07 |
| RE: Madurare 024 | eliot s. | 08. 08. 2011 - 15:29 |
| RE: Madurare 024 | assez | 08. 08. 2011 - 19:29 |
| RE: Madurare 024 | mamba | 08. 08. 2011 - 19:34 |
 RE(2x): Madurare 024 |
mamba | 08. 08. 2011 - 19:41 |
| RE: Madurare 024 | grid | 09. 08. 2011 - 09:02 |
| RE: Madurare 024 | mája | 09. 08. 2011 - 11:46 |
| RE: Madurare 024 | dora | 09. 08. 2011 - 17:19 |
| RE: Madurare 024 | dora | 09. 08. 2011 - 17:32 |
| RE: Madurare 024 | eliiss | 10. 08. 2011 - 00:42 |
| RE: Madurare 024 | vjsnape | 13. 08. 2011 - 13:49 |
| RE: Madurare 024 | salazaret | 13. 08. 2011 - 16:26 |
| RE: Madurare 024 | zuzana | 15. 08. 2011 - 00:04 |