Madurare 024B
15. srpen 2011 | 19.55 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 24B
Kapitola 24B
-
Renard věděl, co dělá a dělal to dobře.
-
Přesto mužovo chování Severuse něčím nevysvětlitelně dráždilo. Ano, Renard byl schopný kohokoliv svést, ale něco nebylo v pořádku. Nebylo to takové, jak si lektvarista ráno před odchodem do Prasinek představoval. Všechna ta vyumělkovanost, pečlivě nacvičená gesta, tón hlasu a postoje... Dřív mu to nijak nevadilo. Dokonce se mu líbilo pomyšlení, že si může dovolit koupit služby tak zkušeného a schopného muže, jako Renard. Ale v současné době si Severus přál méně předstírané koketerie a méně přehnaného flirtu.
-
Problém byl v tom, že ve skutečnosti chtěl Harryho.
Harry by si nehrál na svůdce, a nepronášel naučené lichotky. Byl by sám sebou s celou svou prostotou a nezkušeností – a občas dokonce i nemotorností.
"Nemusíš mě svádět, Renarde." -utrousil suše Severus. -"Dal bych přednost tomu, kdybys to nedělal. Buď přirozený."
Obočí druhého muže se zvedlo, ale samozřejmě nijak nekomentoval to, co slyšel. Jeho bohaté zkušenosti mu jednoznačně říkaly, že není dobře, kritizovat přání zákazníka, ať zní jakkoliv podivně.
Hlazení se okamžitě zastavilo a Renardova ruka se vrátila na koleno.
"Samozřejmě, jak si přeješ, Severusi."
Slova byla pronesena už víc normálním tónem, bez svůdného vrnění.
Dobře.
-
"Pokud se týče mého orgasmu,"-pokračoval Renard, – "obávám se, že to bude stát zvláštní příplatek. Hodně klientů si to přeje, ale já už nejsem tak mladý. Nebudu potom moci do večera přijmout dalšího zákazníka."
"Je ti sotva o něco víc, než dvacet, a povzbuzující lektvary moc dobře znáš."
"Dřív jsi tak nesmlouval."
Severus nehodlal smlouvat ani teď, jen se mu nelíbilo, když ho někdo chtěl vodit za nos. A dráždilo ho, že se to druhý muž ani neobtěžuje zakrývat.
"Vždycky jsem k tobě byl víc než spravedlivý – že, Renarde? Dvanáct."
"Patnáct."
"Domluveno."
-
Renard vstal z křesla a okamžitě zaujal jednu za svých naučených svůdných pozic. Patrně ze zvyku, protože se také hned vzpamatoval a postavil se víc uvolněně.
Přesně jak Severus žádal.
Lektvarista ho potom následoval do malého poměrně hezky zařízeného pokojíku, jehož velkou část zaujímala dvojitá postel s velkou horou podušek.
Obklopila je příjemná vůně.
Renard vzal ze svícnu hořící svíčku a zapálil s ní několik dalších.
Vždycky se cítil trapně, když měl v přítomnosti Severuse použít magii.
-
Lektvarista položil domluvenou částku na noční stolek vedle postele.
Renard se na zacinkání mincí otočil.
"Čím začneme? Máš nějaké zvláštní přání?"
Obvykle se Renard neptal. Prostě padl před Severusem na kolena, přitáhl si ho blíž k sobě a obratně mu rozepnul kalhoty. Jakmile osvobodil jeho penis, okamžitě ho také začal sát.
Ale teď, potom co lektvarista řekl dole, si Renard nebyl jistý, jestli se má držet obvyklého postupu.
"Svlékni se." -nařídil Severus neobvykle ostrým hlasem.
Hodlal dnes dostat všechno, co si doposud přál od Harryho.
"Ne tak, jako bys byl na jevišti. Představ si, že žijeme spolu, ale ty sis na to ještě úplně nezvykl. Stali jsme se milenci teprve nedávno."
Renard se skutečně ve svém řemesle velmi dobře vyznal, jak se Severus mohl rychle přesvědčit. Změnil se jako mávnutím kouzelné hůlky, přestože žádné kouzlo nebylo proneseno.
Najednou vypadal mlaději. Už ne tak jistý sám sebou.
-
Nesměle se usmál a olíznul si rty, jako by se zmítal mezi rozpaky a touhou partnera políbit. Potom si stáhnul košili a odvrátil oči, jako by si nebyl jistý, jestli se Severusovi líbí, co dělá. Samozřejmě se každých několik sekund jeho pohled stejně k lektvaristovi vracel. Jako by se mu to, co viděl, zamlouvalo natolik, že si nemohl pomoci.
"Hezké." -řekl Severus ztěžka náhle vyschlými, neposlušnými rty.
Renardovi, který měl drobnější a jemnější rysy než Harry, podobnou věc mohl klidně říci. A navíc, Renard lichotky dobře chápal a ne jako Harry, který by to považoval za jakousi urážku a byl okamžitě připravený zrudnout a vybuchnout v odpověď.
-
"Já... díky." -zašeptal nesměle Renard a dokonce se mu povedlo lehce se začervenat.
Při soukání z kalhot se odvrátil, jako by hledal místo, kde by se mohl schovat. Vypadal, jako by současně sex chtěl, ale nebyl si jistý, jestli se mu bude líbit – přesně jako Harry.
Ale Harry pod kalhotami míval oblečené trenýrky.
Chybějící spodní prádlo rozbilo Renardovu iluzi napadrť.
Tohle nebyl Harry.
Severus najednou zatoužil uvidět víc mužné rysy.
Vidět muže tak rozhodného a cílevědomého, jako on sám. Někoho disponujícího stejně silnou magií, jako má on – i když ten potenciál ještě nebyl plně odhalený.
-
Lektvarista zamhouřil oči a pokusil se představit, že před ním stojí Harry, ale zbytečně.
Renard byl příliš vysoký.
Přesto Severus použil veškeré své úsilí, aby si před očima vyvolal obraz svlékajícího se Harryho.
Harryho, který chtěl Severuse. A teď už se ukázal Harryho krásný penis... Ano, to bylo lepší.
Konec konců, nepřišel sem kvůli Renardovi, ale kvůli sobě a Harrymu.
-
"Teď mě." -div nezasténal Severus chytající se své fantazie.
Nechtěl čekat se svlečením upnutých šatů, ve kterých se mu momentálně začalo těžko dýchat.
Ještě jeden plachý pohled – takový jako mohl mít Harry.
"A potom?"
Co Severus chtěl? Všechno.
S Harrym.
"Vykuř mě. Na kolenou."
-
Během svlékání lektvaristy, pokračoval Renard v hraní stejného divadla. Trochu nerozhodnosti smíšené s mimoděk projevovanou touhou. Údiv, se kterým jeho prsty přejížděly po Severusově hrudi, ukazující se ve výstřihu rozepnuté košile.
"Stěžuj si na knoflíky." -přerývaně vydechl Severus.
Renardovy oči se rozšířily. Nepochopil požadavek.
"Eee... trochu kloužou." -pokusil se o improvizaci. Další knoflík vyklouzl z jeho najednou nemotorných prstů.
"Ne, kloužou hodně." -netrpělivě ho opravil Severus.
-
Renard přikývnul a znovu se vrátil ke hře, když obdařil lektvaristu dalším ostýchavým úsměvem.
"Proč máš na sobě tolik oblečení, Severusi." -slova zazněla téměř upejpavě. - "Děláš zbytečné potíže. Nechceš... "
Severus se snažil, ale pořád neslyšel ty bručivé nářky, kterými Harry doprovázel své střety s jeho knoflíky.
Bylo by lepší, kdyby Renard mlčel. Jeho komentáře pouze kazily dojem.
-
Lektvarista si přitáhl druhého muže k sobě a políbil ho. Horce a žádostivě.
Ale nepůsobilo to tak, jak čekal.
Polibek se zdál nějak... nesprávný. Předtím tomu Severus nevěnoval dostatečnou pozornost, ale teď zcela jasně chápal, co mu chybí.
Přál si sklonit hlavu a ukrýt ve svém náručí muže, menšího než on.
Ale Renard byl prakticky stejně vysoký.
Severuse to začínalo pomalu dráždit.
Znechucený přerušil polibek a zatlačil na Renardova ramena.
-
Ten se půvabně spustil na kolena, a pomohl lektvaristovi zbavit se kalhot a pak i hedvábných spodků.
Vyrazil ze sebe spokojené zabručení, když uviděl osvobozený Severusův penis, který se sotva znatelné pohupoval ve vodorovné poloze.
"Hmm, stýskalo se mi po tvém dlouhém, sladkém... "
"Nemluv."
Příkaz byl zbytečný. Renard si už pro svá ústa našel zajímavější práci než mluvení.
-
Mužovy měkké rty objaly Severusův penis, a on sám začal pohybovat hlavou dopředu a dozadu.
Současně jazykem laskal celou tvrdou délku.
Bylo to cosi absolutně nepopsatelného. Jako by Severus nikdy dřív necítil nic podobného.
Nebo spíš zapomněl, jak dobré to může být.
Tohle se nijak nedalo srovnávat s vlastní rukou.
A přesto tomu cosi chybělo.
-
V technice ten problém zcela jistě nebyl – tu měl Renard dokonalou.
Během krátké chvíle se Severusovi třásla kolena a on udělal několik nejistých kroků zpět, aby nakonec našel oporu na kraji postele.
Renard ho obratně v kleče následoval, jakoby pro něj bylo úplně normální se takto přemísťovat.
Ostatně byl skutečně zvyklý trávit dost času na kolenou. Dokázal provádět minet obdivuhodně dlouho.
Střídavě partnera dráždit a poskytovat mu rozkoš, držet ho jen kousek od orgasmu, aby při závěrečném vyvrcholení mohl zákazníka donutit být několik vteřin zcela mimo.
-
Jakmile Severus dopadl na postel, jeho penis se znovu ocitl v zajetí Renardových úst.
Merline, jak to bylo nádherné. Neuvěřitelně dobré. Ohromující.
Za takový minet patnáct galeonů nebylo škoda. Ano, vůbec nemusel litovat.
Severus div nevyvrcholil, a potom div nevyvrcholil ještě jednou. Zaťal prsty do pokrývky a hledal něco, co by mu pomohlo udržet se na kraji čisté ničím nezkalené rozkoše – toho neuvěřitelného pocitu, který v něm dovedně vyvolával Renard.
Tento minet rozhodně nebyl plachý, nebo neobratný.
-
Ale možná Severusovi právě trochu té plachosti chybělo.
Při tom pomyšlení se lektvaristovo srdce na okamžik sevřelo, bez ohledu na to, že mu celé tělo zároveň hořelo vzrušením.
Harryho nezkušené úsilí by takto nevypadalo.
Jeho pokusy způsobit Severusovi potěšení by byly neohrabané. Nemotorné a rozpačité.
Mladík by se styděl a červenal.
A to by bylo úchvatné.
Bez toho, že by si uvědomoval, co dělá, se Severus nadzdvihl, opřel se o loket a přejel Renardovi dlaní po vlasech. Příliš měkké a příliš hladké.
Měly by být neposlušné. Nezkrotné.
Severus projel prsty několik pramenů na Renardově zátylku. Pokusil se vytvořit na jeho pečlivě upravené hlavě trochu víc nepořádku.
Samozřejmě se pokus ukázal, jako neúspěšný. Lektvarista zavřel oči a snažil se přivolat představu, že tohle všechno s ním dělá Harry.
Možná už trochu dospělejší – víc na Severuse zvyklý – s radostí saje jeho penis.
Po několika letech společného a šťastného života, to prostě dělá báječně.
-
Ano – tak je to lepší.
Severusovi se podařilo vytvořit pomyslný obraz Harryho, skloněného nad jeho klínem – Harryho staršího o několik let. Vždyť to všechno bude přesně tak, ne?
Ta vlhká horká ústa patří Harrymu. Harryho ruce hladí Severusovy holeně a přejíždí zadní stranu stehen. Objímají hýždě muže ležícího na posteli.
Harryho prsty klouzají do štěrbiny mezi Severusovými půlkami a ten z tření kůže o kůži lapá po dechu a opět balancuje na pokraji orgasmu.
Ano, takhle se bude Harry chovat, jakmile překoná rozpaky.
Bude přetékat nadšením. Tím si byl Severus jistý.
-
Nakonec, během obřadní koupele, když Harry zapomněl na své zábrany a díky působení magického rituálu se mu rozvázal jazyk – když byl donucený vyblebtat i ty neskrytější myšlenky – neřekl toho zrovna málo.
Severus si začal v hlavě ty vzpomínky přehrávat.
Leže s pevně stisknutými víčky a s boky vyrážejícími vzhůru. Vzpomínka na Harryho hlas, a teplá Renardova ústa se v jeho představě jakýmsi způsobem slily do jediné fantazie tak plné smyslnosti, že se v ní bylo lehce možné ztratit.
Ale Harryho slova nebyla jen výplodem jeho mysli.
Mladík to všechno skutečně doopravdy řekl.
A jednou bude připravený uskutečnit i to, o čem tehdy v rituální koupeli mluvil.
-
*Protože nemohu používat ruce, myslel jsem, že bych na tobě chtěl vyzkoušet svá ústa. To zní ohromně. Proto jsem sklouznul, protože jsem přemýšlel o potopení. Mohl bych tam dole chvíli zůstat a zkusit pár věcí. Zjistit, jak dobře se vejdeš do mých úst. Protože jsi prostě ohromný, víš? *
A potom Severusův hebký hlas, vybízející k dalšímu odhalení.
*Tak Harry. Řekni mi něco. Co si myslíš o mém penisu? *
*Oh, tvůj penis. Líbí se mi. Nemohu si pomoci. Je prostě... krásný. Je tak velký. Těžký a silný. Přál bych si, abych se ho mohl právě teď dotýkat... *
-
Ano, to je ono. To bylo lepší. Mladíkův hlas uvnitř jeho hlavy. A nejsou to právě teď Harryho ruce na Severusových bocích?
Lektvarista sáhl dolů a se zasténáním je sevřel ve svých dlaních.
Harry vypustil Severusův pulzující úd ze rtů a začal ho prostě lízat, jako by to bylo nejchutnější lízátko na světě.
-
"Ještě?" -zeptal se Renard. "Nebo chceš něco jiného?"
"Nemluv." -zavrčel Severus najednou vytržený ze své fantazie.
Podrážděný se obrátil na bok, vstal z postele a strohým gestem ukázal Renardovi, aby zaujal jeho místo.
Renard si lehnul na záda a roztáhl nohy. Do široka.
Opravdu se snažil ze všech sil – to mohl Severus potvrdit. Mužova stehna se nepatrně chvěla, jako při vzrušujícím očekávání. Penis už stál a Renard lehce vyrážel svými boky vzhůru, když se snažil najít dostatečné tření, které by ho udělalo ještě tvrdším. Celá jeho pozice vyjadřovala připravenost a pozvání. Stále si dobře pamatoval, co se Severusovi líbilo, a řídil se tím i teď.
Ale stejně to nebylo to pravé.
-
"Obrať se. Na ruce a kolena." -přikázal Severus. Bylo příjemné vidět, okamžité uposlechnutí rozkazu.
Renard se otočil, a Severus se mohl znovu ponořit do své fantazie.
Opálená pokožka, dlouhá štíhlá záda. Černé vlasy a pevný zadek.
To bylo všechno, co teď lektvarista viděl.
Výborně.
-
Teď už ho Harry neuspokojoval ústy a jazykem. Nenutil ho ztrácet dech slastí.
Vedoucí role nyní přešla na Severuse.
V jeho nitru začalo stoupat napětí, nahromaděné za dlouhé týdny zklamání. Touhy, které si odpíral příliš dlouho, se draly napovrch. Severus nutně potřeboval potvrdit své právo na Harryho. Vzít si ho a konečně ho udělat svým. Dokázat jednou pro vždy, že je schopný donutit mladíka zapomenout na to, čím musel projít.
Ukázat, že mu se Severusem bude dobře. Tak dobře, že bude při orgasmu křičet čirým potěšením a spokojeností. Nebo možná nesouvisle blábolit.
-
Nic z toho neznamenalo, že by Severus chtěl spěchat.
"Accio mazání." -řekl lektvarista. Věděl zcela jistě, že by mělo být někde v pokoji.
Kelímek mu okamžitě vlétl do ruky a Severus aniž by ztrácel čas, rychle nanesl tlustou vrstvu masti na svůj penis. Pak si klekl na postel vedle Renarda, a začal ho připravovat. Prsty jedné ruky pečlivě roztahoval mužův vstup, zatím co druhou ruku protáhl mezi Renardovy nohy a lehce stiskl jeho penis.
-
Renardova ramena se začala jemně třást. Severus nechápal příčinu, dokud Renard nepromluvil pobaveným hlasem.
" Nemusíš to dělat tak pečlivě, Severusi... "
Lektvarista ignoroval poznámku, a dokonce se udržel, aby prostitutovi znovu nenařídil mlčet.
Ukončil roztahování, podíval se dolů na přitažlivý zadek a řekl si, že patří Harrymu.
Přiložil žalud k otvoru a jedním plavným pohybem zajel dovnitř. Ihned se úplně vytáhl a znovu vrazil dovnitř, tentokrát větší silou.
Renard se pohnul a roztáhl nohy do větší šířky, aby Severuse jednoznačně vyzval k pokračování.
-
Snape zaťal prsty do Renardových boků a zajel dovnitř ještě ostřeji pod změněným úhlem. Teď se jeho penis při každém pohybu otíral o mužovu prostatu.
Horké sevření zbavovalo rozumu.
Tohle bylo právě to, na co Severus tak dlouho čekal a po čem ze všeho nejvíc toužil.
Vyjma toho, že to chtěl s Harrym.
Tu myšlenku si ale rychle vyhnal z hlavy a dál si bral Renarda, bezohledným, vlastnickým rytmem.
*Můj, *-opakoval si v duchu Severus.
*Jsi můj... *
-
Přitáhl si muže ležícího před ním k sobě, a přestože zůstal uvnitř, přinutil ho vztyčit se na kolenou. Severusovy dlaně se přitiskly na Renardovu hruď, sjely níž k pružnému břichu a pak ještě níž až tam, kde mu tvrdý penis sám div neskočil do ruky.
Ach, ano. Severus pevně objal horkou pleť a při prvních pohybech jeho ruky se Renardův penis napjal ještě silněji. Zapulzoval a poslal tak vlnu potěšení do celého lektvaristova těla, jako odpověď.
Vytrysknuvší sperma pokrylo Severusovu ruku a několik kapek spadlo na přikrývku.
Renard se zvrácenou hlavou těžce dýchal a rukou křečovitě sevřel Severusovo zápěstí.
-
Lektvarista počkal, dokud samovolné chvění druhého muže neutichlo a zatlačil ho zpět na všechny čtyři.
Znovu obnovil své pohyby a s každým dalším přírazem jeho varlata těžce udeřila do Renardových hýždí.
Severusův vlastní orgasmus byl prudký a divoce bouřlivý. Úleva ho na chvíli prakticky zbavila všech sil, dopadl Renardovi na záda a zatlačil ho do postele.
Celé Severusovo tělo se otřáslo, nohy křečovitě natažené, prsty u nohou zaryté do pokrývky, vrhnul se kupředu, aby si Renarda svým tělem zcela přivlastnil.
Vlastně ne... aby se zmocnil toho, kdo mu ve skutečnosti patřil.
-
Nakonec Severus z Renarda sklouznul dolů.
Takový sex nikdy neměl.
Na jednu stranu tak vynikající – ale současně neuspokojující.
Cítil se naplněný, ale zároveň cosi postrádal.
Asi celou minutu Renard tiše ležel vedle Severuse, než opatrně promluvil.
-
"Půjdeme se společně vykoupat? Odpočineme si, než budeš chtít čímkoliv pokračovat? Máš k dispozici celé dopoledne..."
Ale Severus neměl chuť si Renarda vzít ještě jednou – nehledě na to, že už za to zaplatil.
Nebyl si sice jistý proč – prostě se cítil neklidný.
"Myslím, že bych měl odejít." - řekl Severus a použil očišťující zaklínadlo, než se začal oblékat.
"Udělal jsem něco...?"
"Ne." Severus zapnul knoflíky před tím, než pokračoval. "Prostě se dnes necítím ve své kůži."
-
Renard se usmál a opřel se o polštáře a okamžitě zaujal jednu ze svých nacvičených pozic.
"Znamená to, že tě ještě uvidím?"
"Možná." -odpověděl suše Severus.
Bylo nepravděpodobné, že by se Harry v nejbližší době dal dohromady a Severus se musel postarat o své potřeby. A navíc – Renard je profesionál – a pokud se o jeho potřeby stará mlčky, dokáže si Severus docela úspěšně na jeho místě představovat Harryho.
Ale tohle ráno... už dostal dost.
Severus viděl na Renardově tváři ukřivděný výraz, ale jen potřásl hlavou a vyšel ven.
-
Sobota, 19, září 1998 - 11:22
-
Harry s úsměvem prošel magickými dveřmi do Severusových pokojů.
Jak bylo ohromné zase se ponořit do famfrpálové atmosféry. Ke všemu celý famfrpálový program hned od začátku dobře odstartoval. Všechny koleje vyjma Mrzimoru si už naplánovaly zkoušky pro nové kandidáty, a kapitáni s radostí uvítali, když se od Harryho dozvěděli, že si už mohou rezervovat čas na stadionu.
U něho.
Těšilo ho, že nese zodpovědnost za takovou důležitou věc.
-
Teď Harry pochopil, co tím Severus myslel, když říkal, že nikdo zatím pořádně neví, jaké jsou povinnosti nového famfrpálového trenéra. Harry skutečně dostal všemožné pravomoci.
Před tím to tak jasně nechápal, ale čím víc přemýšlel o svých nových povinnostech – a pravomocích - tím víc se mu to všechno líbilo. Cítil se plnohodnotným členem profesorského sboru, a nejenom čímsi pomocníkem.
-
Dal do pořádku Mrzimorské problémy a pomohl jim s plánováním. Když pak cítil, že teď už je to jeho záležitost, svolal všechny kapitány na společné setkání, kde vyhlásil program tréninků. Mužstva si měla vybrat a být připravena začít trénovat od 28. září – jak řekl Harry. Každý večer od pondělí do čtvrtka bude pracovat s jedním oddílem a trénink bude trvat dvě hodiny.
Harry také požádal kapitány, aby se zamysleli a rozhodli, který čas bude pro jejich týmy na trénink nejvhodnější. Jestli po večeři, nebo hned po skončení vyučování.
-
Nikdo neměl žádné otázky. Dokonce i kapitán Zmijozelu projevil ochotu spolupracovat, i když nedával najevo takovou úctu, jako kapitáni Havraspáru a Mrzimoru, nebo přátelství, jako kapitán Nebelvíru.
Harry měl podezření, jestli Severus něco své koleji neřekl. Třeba něco o mazanosti a lsti, se kterou jak očekával, by měli využít veškeré výhody, které jim může nový trenér poskytnout. A že nemusí ztratit famfrpálový pohár jen proto, že budou opovrhovat jeho radami, a to výhradně jen proto, že to je právě Harry Potter.
Ale možná si to zmijozelové domysleli sami.
V každém případě se teď Harry cítil mnohem jistější. Už mu příliš nevadil ani ten fakt, že se bude muset setkávat při tréninku Nebelvíru s Ginny.
-
Takže teď si dá nejdřív oběd a pak se pustí do studentských prací, které mu Bryerson dal na kontrolu.
Ostatně je může začít kontrolovat hned – jen bude muset být při jídle opatrný, aby je náhodou nepokecal.
Ne poprvé se Harry zaradoval, že se během víkendu nemusí účastnit jídla ve Velkém sále.
Požádal domácí skřítky o zapečený sendvič se sýrem a nezapomněl je upozornit, že smažené vejce navrch dávat nemusí. Pak usedl k práci.
Opravovat pravopisné chyby v pracích studentů byla mimořádně únavná záležitost.
Harry s povzdechem opravil další " v průběhu ".
Copak opravdu není jasné: "v čem?" - " v průběhu".
-
Když se později natáhnul pro vysokou sklenici mléka, zápěstí ho už lehce pobolívalo.
V tu chvíli Harry zjistil, že jídlo a kontrola esejí prováděné současně, nejsou věci dobře slučitelné.
A také, že automatické pero, které ho zbavuje nutnosti používat inkoust – není přepych, ale tvrdá nutnost.
Unavená ruka sebou mimoděk škubla a zavadila o lahvičku s inkoustem.
Červená kaluž okamžitě zalila před ním ležící pergamen a překryla Harryho opravy stejně, jako žákovskou práci.
-
"Do háje!" -zvolal Harry a rychle shodil se stolu zbývající pergameny.
Chytil ubrousek a pokusil se setřít rychle se vpíjející inkoust, ale moc to nepomohlo. Nefungovalo ani čistící zaklínadlo – to bylo určené, aby odstranilo nežádoucí skvrny, ale inkoust na pergamen patřil.
Harry začal horečně uvažovat. Potřeboval cosi, co bylo schopné odstranit červený inkoust, ale nedotknout se černého. Nějaké rozpouštědlo. No nakonec žije s mistrem lektvarů. S touto myšlenkou se vrhnul směrem k policím s knihami, které byly umístěné podél stěn Severusova obývacího pokoje.
-
Půlhodinové hledání přineslo své ovoce. Tento problém mohly vyřešit sliny tchoře.
Ne že by měl nějaké po ruce, ale Severus určitě musí mít i něco takového.
Mladík rychle proběhl kolem sochy zmijího strážce a dál temnou chodbou do Severusovy soukromé laboratoře.
Jaká spousta zásuvek.
Harry stěží věděl odkud začít.
Rychle zjistil, že pokud Severus používal nějaký systém při ukládání ingrediencí, tak abeceda to nebyla.
Ještě, že všechny nádoby byly popsané
-
Rychle se spustil na kolena, aby prozkoumal obsah další nízké skřínky, a doslova mu spadla čelist překvapením. Temný prostor byl zaplněný vyrovnanými řadami jasně rudých plechovek.
Coca- cola.
Harry jednu vytáhl a otáčel ji v rukách – plechovka byla nečekaně chladná. Mnohem chladnější, než zbývající lahvičky, které přesouval během hledání. Zřejmě byla začarovaná tak, aby zůstala studená.
-
Cosi uvnitř Harryho se převrátilo.
Oh, bože. Vzpomněl si, jak mu jednou Severus přinesl coca-colu, když ležel v posteli a zotavoval se z Londýnského útoku. Tehdy mu Harry řekl, že ji nemůže ani vidět. Což byla pochopitelně pravda.
Ale teprve teď Harrymu došlo, co to všechno znamenalo.
Chtěl coca-colu a domácí skřítkové mudlovský nápoj pro něho nebyli schopní sehnat.
Ale Severus klidně vynaložil čas na to, aby mu ji mohl koupit.
A ne jednu plechovku.
-
Harry je rychle přepočítal. Plechovek bylo dvacet tři a všechny studené. Znamenalo to, že Severus měl v úmyslu čas od času Harryho rozmazlovat colou.
Ale když Harry poprvé tak prudce zareagoval, lektvarista se už o ní nikdy nezmínil.
*Budu uspokojovat všechny tvé potřeby. * – řekl tehdy Severus. * všechny *.
A co jiného to mohlo znamenat, než že měl v úmyslu to skutečně také dělat? Uspokojovat dokonce i takové malicherné potřeby, jako Harryho přání napít se mudlovské, plynem nasycené vody.
Jistě, nyní se to přání naprosto vytratilo, ale o to nešlo.
Severus opravdu o Harryho potřebách přemýšlel - a pouze to mělo význam.
-
Harry postavil plechovku nazpátek a zavřel dvířka skřínky. Těžce si sedl na podlahu a zamyšleně civěl před sebe. Cítil, jak se ztrácí v roji myšlenek a pocitů. Bylo toho příliš.
Severus nebyl povinný mu cokoliv dávat. Nemusel pro něj dokonce vůbec nic dělat.
-
Ale dělal. Poskytl mu pokoje, které Harry mohl pokládat za své, vybral mu opravdu zajímavou práci. A ten hábit, ve kterém se Harry cítil jako profesor, a ne student? Všechny ty cesty za hranice – den za dnem – do jakékoliv země, kam se jen Harry chtěl podívat. A nesmí zapomenout na další příjemné zaměstnání doplňující každodenní sprchu, ke kterému Severus Harryho doslova přinutil.
Severus by mu to mohl zakázat. Mohl by trvat na tom, aby si Harry uspokojoval své sexuální požadavky výhradně jen s ním.
A teď tohle. Coca-cola.
Lektvarista musel jít do mudlovského obchodu. Nikde jinde ji nemohl koupit.
-
Bylo to tak hloupé – koupit Harrymu celé balení coly.
Pravděpodobně ta nejhloupější věc ze všech, které Severus udělal od té doby, kdy mezi ním a Harrym vzniklo spojení.
Ale z nějakého důvodu se právě tento čin zdál Harrymu tím nejdůležitějším
Všechny ostatní věci, které mu Snape dal, sloužily nějakému účelu.
Harry se musel ve svém životě něčím zaměstnat. Bylo potřeba před Voldemortem skrýt jeho proměnu v otroka a nejjednodušší bylo udělat to pomocí samostatných pokojů.
To ostatní tomu bylo podobné.
Dokonce i cesty do zahraničí nebyly tak nesmyslné. Zbavily Harryho představ, že bude za živa pohřbený ve sklepení do konce života. Zbavily ho depresí, které by bránily zkřížení sil.
-
Ale coca-cola.
Tady už o žádnou nutnost nešlo, a Harry si to uvědomoval. Taková hloupá věc by mu nepomohla vyléčit se z deprese.
Cola byla naprostou zbytečností a vyloženým rozmazlováním. Severus ji koupil jen proto, že chtěl pro Harryho udělat něco příjemného. Vyplnit jeho přání – nejen potřeby.
Na jednu stranu to byla pouhá maličkost. Ale na druhou to byla jedna z nejhezčích věcí, které kdy pro Harryho někdo jiný udělal. Kdykoliv.
-
A jaké bylo jeho poděkování? Udělal na oplátku něco dobrého pro Severuse?
Prakticky nic.
Donedávna dokonce odmítal ve Velkém sále s ním prohodit byť jen slovo. Přitom si lektvarista zasloužil něco mnohem lepšího, a nejenom proto, že mu to Harry dlužil.
Ne... Harry se za své chování styděl.
Fuj, a to byl ještě naštvaný kvůli bodům strženým Nebelvíru.
-
Harry polknul knedlík, který se mu udělal v krku.
Mozek mu začal zběsilou rychlostí hledat možnost, jak Severusovi poděkovat a odvděčit se mu.
Samozřejmě pro Harryho nebylo žádné tajemství, co by jeho partner doopravdy chtěl. Mohl si to zřetelně přečíst v pohledu temných očí, které se na něj upíraly každé ráno.
Jenže Harry stále nebyl připravený na cokoliv fyzického.
Ne... nedokázal ani souhlasit a přijmout návrh na společné sprchování. Nechtěl vidět Severuse vzrušeného, nechtěl se dívat na jeho erekci. Zatím bylo jednodušší tvářit se, že takový problém neexistuje.
Ale musí být něco, co by mohl pro Severuse udělat.
Něco, co by se Severusovi líbilo.
-
* Nestíhá opravovat eseje *. -přemýšlel Harry. * Mohl bych mu s nimi pomoci *.
Ta myšlenka jen zesílila mladíkovu skleslost. Už teď mu bylo na zvracení z kontrolování studentských prací, které mu neustále dával Bryerson. Ale co tedy jiného?
Mimo toho očividného.
-
Harry se zvedl, oprášil si džíny a řekl si, že eseje by mohly být jen pro začátek.
Příště vymyslí něco jiného a bude se ještě víc snažit dobře se Severusem vycházet.
Už žádný hněv, žádné fňukání a záchvaty skleslosti.
Ano, je otrok. Není to zrovna nejlepší osud, ale Severus dělá všechno možné, aby se Harryho život podobal životu svobodného člověka do té míry, do jaké to dovoluje zaklínadlo.
Nastal čas, aby si to Harry uvědomil, přijal to a začal se chovat podle reálné situace, místo toho aby si v sobě pěstoval pocit křivdy.
-
Vždyť by třeba mohli znovu začít jezdit do zahraničí, a teď by mohl místa vybírat Severus.
Například o víkendech nemají téměř žádné povinnosti, a když mu Harry bude pomáhat s esejemi...
Pochopitelně, když se bude v Bradavicích pořádat famfrpálový zápas – bude se Harry muset zúčastnit.
Ale určitě není tak těžké si čas od času ponechat den, nebo dva na krátký výlet.
-
Mladík přikývnul sám sobě, opustil laboratoř a vykročil dlouhou chodbou zpět k Severusovým pokojům.
Bude stačit, když přestane ztrácet čas na zbytečné přemýšlení o tom, jaký by jeho život mohl být, kdyby... Kdyby-chyby.
Není v takové situaci sám – nikdo od života nedostane všechno, co by chtěl.
Určitě smysl života je v tom, aby co nejlépe využil to, co má.
A Harry má Severuse.
Takže by mu Harry měl vyjít vstříc.
-
Sobota, 19, září 1998 - 11:56
-
Teprve, když se Severus vrátil téměř k samotnému hradu, uvědomil si, co mu při setkání s Renardem chybělo.
Bylo zcela jasné, že ve skutečnosti chtěl Harryho, ale problém spočíval v tom, že mu neustále nějaké drobnosti připomínaly, že Renard – není Harry.
Proč si to Severus neuvědomil dřív?
Vždyť tenhle problém se dá snadno vyřešit!
Stačí mnoholičný lektvar.
Bude muset Renardovi dostatečně zaplatit, aby souhlasil, ale bude to stát za to.
-
Severus začal promýšlet detaily.
Žádná zrcadla v pokoji – Renard nesmí vědět, čí podobu přijímá, na hodinu vyhrazenou lektvarem.
Lektvarista nesmí zapomenout, že mu musí říci, aby stále hrál roli nezkušeného mladíka.
Tentokrát to dokázal celkem obstojně, až na malé chyby.
Severus začal litovat, že nevyužil celou zaplacenou dobu. Ale ne, dnes by to nemělo smysl.
Jen by byl ještě víc zklamaný.
-
Ale příště... zelené oči, černé rozcuchané vlasy. Tělo ideálně doplňující jeho vlastní.
Harry...
-
Ach, ano. S mnoholičným lektvarem si bude moci s Harrym užívat tak často, jak bude chtít.
Příště zůstane celé dopoledne. Nebo možná celý večer.
Severus lehce vykročil k hradu a přitom si v hlavě dělal lákavé plány.
-
-
Nezapomeňte komentovat , nebo hodnotit. Díky.
Komentáře
| RE: Madurare 024B | m-a-mprovasi | 15. 08. 2011 - 20:22 |
| RE: Madurare 024B | mája | 15. 08. 2011 - 20:57 |
| RE: Madurare 024B | miriabar | 15. 08. 2011 - 21:05 |
| RE: Madurare 024B | lady corten | 15. 08. 2011 - 21:10 |
| RE: Madurare 024B | thetoymaster | 15. 08. 2011 - 21:16 |
| RE: Madurare 024B | donna | 15. 08. 2011 - 21:26 |
 RE(2x): Madurare 024B |
donna | 16. 08. 2011 - 20:12 |
| RE: Madurare 024B | bacil | 15. 08. 2011 - 21:42 |
| RE: Madurare 024B | nade | 15. 08. 2011 - 22:05 |
| RE: Madurare 024B | zuzana | 15. 08. 2011 - 22:25 |
| RE: Madurare 024B | salazaret | 15. 08. 2011 - 22:33 |
| RE: Madurare 024B | saskya | 15. 08. 2011 - 23:10 |
| RE: Madurare 024B | symphony | 15. 08. 2011 - 23:31 |
| RE: Madurare 024B | sora | 16. 08. 2011 - 01:11 |
| RE: Madurare 024B | marci | 16. 08. 2011 - 08:11 |
| RE: Madurare 024B | any | 16. 08. 2011 - 19:57 |
| RE: Madurare 024B | nixerwil | 17. 08. 2011 - 16:19 |
| RE: Madurare 024B | giuditta | 17. 08. 2011 - 18:45 |
| RE(2x): Madurare 024B |
mája | 17. 08. 2011 - 22:21 |
| RE(3x): Madurare 024B |
giuditta | 17. 08. 2011 - 22:31 |
| RE: Madurare 024B | lenushka | 17. 08. 2011 - 22:23 |
| RE: Madurare 024B | mononoke | 17. 08. 2011 - 22:34 |
| RE: Madurare 024B | assez | 18. 08. 2011 - 14:28 |