m-a-mprovasi: Petralucie,- především díky za pochvalu a za komentář. Tvůj názor na otroctví plně sdílím. Je to přece jenom ztráta svobody, což je pro mě nepředstavitelné.
Jistě, Severus se chová perfektně, snaží se Harrymu jeho postavení ulehčit co nejvíc, ale samotné vědomí, že mě někdo může naprosto ovládat(magie, myšlenky, mojí vůli, tělo)... to je strašné. Vzdát se svobody je podle mne ta nejvyšší oběť - větší než obětovat život. A zvlášť, když to je na celý život. Žít takto omezený a s tímto vědomím den za dnem... Já to chápu a právě proto jsem tenhle příběh začala překládat. To ostatní kolem je jen omáčka. Důležitý pro mě byl Harryho duševní stav. Ono i to, že mu Severus dal svobodu, kdy a jak začnou se sexem je dost podraz. Z mého hlediska to znamená - "já budu hezký a nebudu tě do ničeho nutit, a ty koukej, ať se k tomu ze smyslu pro povinnost co nejdřív dokopeš a přinutíš sám." - Jen zase další donucování. Ale všichni kolem jsou čistí - oni jen vysloví přání a zadají podmínky a ty Harry dělej - vyrovnej se s tím jak chceš, a i když se ti to příčí zase skloň hlavu a donuť se podrobit, abys splnil, co od tebe očekáváme. Cambiare na mě působí stejně jako na tebe.
Musela jsem také sama sebe donutit, abych se na něj dívala, jako na pohádku, protože v reálu by tohle bylo strašně pobuřující, beznadějné a depresivní. Asi bych souhlasila i s takovým koncem, podstoupit všechno a po odstranění Voldyho raději zemřít, než takhle žít. No ale autorka měla jiné představy, takže konec bude pro většinu ten happyend znamenat.