Madurare 027A
18. září 2011 | 22.03 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 27A
KAPITOLA 27A-
Pátek, 15, října 1998 - 17:02
-
"Pottere."
Poslední žáci se hrnuli se strkáním z učebny, a Harry se také chystal k odchodu.
Konečně pátek, a to znamenalo, že si může užít poctivě zasloužený volný večer po čtyřech dnech famfrpálových tréninků.
Pochopitelně zítra bude znovu nutné pořádat hromadný trénink pro všechny čtyři oddíly, ale v nejbližší budoucnosti si už takový víkend zařizovat nebude.
-
"Ano, profesore?"
Bryerson mávnul rukou směrem ke schodišti vedoucímu do jeho kabinetu.
"Musíme si promluvit, jestli máš chvilku."
Poslední dobou si Bryerson chtěl promluvit, ale nedělal nic jiného, než že Harryho kritizoval.
Během takové předešlé rozmluvy se Harry cítil jako školák dostávající pokárání. A všechno mohlo být ještě horší, kdyby nepoužíval Spánek beze snů. Ten ho zbavil erotických snů, ve kterých vystupoval mladý profesor, a po dlouhém vášnivém líbání v sobotu večer, Harry ve svých fantaziích už viděl pouze Severuse.
Jeho hladké černé vlasy. Jeho bledé štíhlé tělo. Jeho hluboký hlas...
A dokonce i jeho silný, dlouhý penis.
-
Nebo spíš zejména jeho penis.
Harryho fantazie se čím dál víc stávaly otevřenějšími.
S lektvaristou se v nich už neomezovali na jednoduchá objetí, polibky a hlazení. I když, toho bylo také dost, ale nápady získané ze Severusovy knížky podnítily představivost.
Po vyprávění o alchymistovi a jeho učni se Harry nemohl dočkat, až uslyší další povídky. Uvědomoval si ale, že žádat o jejich předčítání by znamenalo, zbytečně lektvaristu dráždit.
To by nebylo správné.
Proto si Harry knížku půjčil a ve volnu mezi hodinami si četl sám.
-
Díky knize měl o čem snít.
Klečící muž saje penis svého partnera a rukama přitom hladí kůži na zadní straně jeho stehen.
Dva muži ležící v posteli tváří v tvář, si zvolna navzájem laskají své údy, a přitom pokrývají polibky šíji a partnerova ramena.
A frotáž! Spousta frotáže.
Z detailního líčení takových scén, kterých byla kniha plná, bylo většinou Harrymu horko a celý se zpotil.
Ale tento malý problém vždycky snadno zvládl, pomocí následující dlouhé sprchy.
-
V knize byly také jiné příběhy... muž na všech čtyřech těžce dýchá, a jeho anus roztahují kluzké prsty.
Takové povídky Harry okamžitě opouštěl, jakmile bylo jasné, kam vane vítr.
Na něco takového nechtěl myslet a takové povídky ho nevzrušovaly.
Ani trochu.
Ostatního dráždivého vyprávění bylo v knize dost, a Harry si povídky, které se mu nejvíc líbily, četl znovu a znovu.
A znovu...
-
Harry se ušklíbl, když si na knihu vzpomněl.
Musí s ní zacházet víc opatrně, nebo bude muset najít vyhovující zaklínadlo, aby jí vrátil nový vzhled. Jinak se brzy začne sama otvírat na povídkách, které si Harry zamiloval víc než jiné, a které četl nejčastěji.
Možná pomáhalo i to, že si nyní Harry mohl v duchu vybavit Severusův hlas, při čtení první povídky.
Právě po ní se lektvarista stal nedílnou součástí jeho fantazií.
A jestliže se najednou začal mužův obraz rozplývat - stačilo, aby si Harry vzpomněl na sobotní polibky a Severusův obraz byl okamžitě znovu jasný a zřetelný. Zcela.
-
To bylo prostě vynikající - a nejenom proto, že to zaklínadlu sebralo důvod k potrestání.
Znamenalo to také... no, že se nakonec Harry začal chovat a myslet v duchu Cambiare Podentes.
Vždyť zaklínadlo - pod jehož působením žil - bylo zaměřené hlavně na sexuální vztahy.
Na sex se Severusem.
A to teď Harry dělal. Tedy alespoň něco v tom smyslu.
-
Zatím jenom fantazíroval. Ale představy už ho nevyváděly z míry tak, jako předtím. Teď mu připadalo naprosto normální, myslet na takové věci.
Se skousnutými rty, aby při orgasmu zadržel potěšené sténání, Harry přemýšlel, jestli by dokázal přimět Severuse k vyvrcholení, když bude prostě jen lízat jeho penis zdola nahoru - od kořene k žaludu.
Občas ochutnával chuť vlastního sperma a přemýšlel, jestli Severusovo bude chutnat jinak.
-
Myšlenka na to, že by to mohl zjistit v praxi... byla téměř příjemná.
Pravděpodobně proto, že ve svých fantaziích už Severusův penis sál. Několikrát.
Harry nepochyboval, že ještě chvíli a bude připravený udělat první krok. Ještě pár týdnů, no možná měsíc.
I když to je asi příliš optimistická předpověď.
-
Napřed musí plně věřit sám sobě, aby tu propast přeskočil.
Couvnout v poslední chvíli by přinejmenším bylo nepoctivé vůči Severusovi.
*Vánoční prázdniny*, -napadlo Harryho a přikývl si. To bude mít možnost soustředit se jen na tohle.
Žádná práce, žádní studenti... ano, přesně tehdy.
Maximálně na Nový rok bude moci...
-
"Pottere?"
Oh, bože. Úplně zapomněl, že ho Bryerson pozval do svého kabinetu.
A on tu zatím stojí a blouzní o sexu. To není moc profesionální.
Ostatně během vyučovacích hodin se mu to pravidelně stávalo také.
Věděl, že celý týden byl chvílemi myšlenkami mimo, ale doufal, že o tom s ním Bryerson mluvit nebude chtít.
-
Díky Severusově výskytu v jeho fantaziích, bylo pro Harryho alespoň mnohem jednoduší asistovat při hodinách obrany.
Přestože teď se mu Bryerson očividně chytal zkomplikovat život...
Harry přikývnul a následoval profesora po krátkém schodišti do kabinetu.
-
"Posaď se." -řekl Bryerson a sám vyskočil na kraj stolu.
Díval se na Harryho, jako by nevěděl odkud začít.
"Všiml jsem si, že v poslední době se tvé komentáře k esejím značně zlepšily."
To nebyl špatný začátek. Harry pokrčil rameny:
"No pořád jsem překvapený, jaké zvláštní nápady někdy žáci mají, ale snažím se nedávat to najevo."
"Odvedl jsi výbornou práci, když jsi odnaučil studenty nazývat tě jménem," -pokračoval Bryerson. - "Já vím, že se ti taková maličkost může zdát zbytečná, ale když v tobě vidí kamaráda místo učitele, efektivita práce bezpodmínečně klesá."
Harry přikývnul.
"Všimnul jsem si."
-
Byrerson se trochu naklonil kupředu.
"Nicméně by bylo dobře, zapracovat na svém jednání s třídou, Pottere. Mám dojem, že se vyhýbáš levé straně. Uvědomuješ si to?"
Harry zamžikal.
"Snažím se všem věnovat stejnou pozornost. Opravdu. Copak to není vidět?"
Bryerson se lehce zamračil.
"Hmm. Vidím to, alespoň ve většině tříd. Ale ne u prvňáků, v té třídě jen málo kdy chodíš k zmijozelům."
-
Harrymu se zastavilo srdce.
Teď to mohl zcela jasně vidět: přítomnost ničemného, malého Charleye Bolea ve třídě neznamenala problém - ale to, že dělal všechno možné, aby se nepřiblížil k té odporné ratolesti této rodiny.
Jenže Bryerson ho nutil jednat se všemi stejně. Pomáhat všem žákům.
* Jedná se jen o sedm let *. Řekl jeho vnitřní hlas napůl hystericky.
* Sedm let můžeš vydržet *.
Jenže bylo jedno, jestli šlo o sedm let, nebo o věčnost. Kdyby Harry mohl - okamžitě by si začal hledat jinou práci.
Ale on takovou možnost neměl.
-
"Ano, profesore." -řekl. Dokonce i jemu samotnému to znělo mrzutě, proto to zkusil ještě jednou.
"Zapracuji na tom."
"Velmi dobře." Bryersonovy hnědé oči pozorně zkoumaly mladíkovu tvář.
"Nenapijeme se spolu, Pottere?"
Harry se rychle postavil.
Jen tak-tak se mu povedlo dát do pořádku své fantazie.
Souhlasit s Bryersonovým návrhem - napít se s ním - znamenalo přivolávat na sebe neštěstí.
"Ehm... ne. Potřebuji... no týká se to famfrpálu. Mám zítra další skupinový trénink a já se ještě nepřipravil."
Harry opustil profesorův kabinet s takovým spěchem, že div neklopýtl na cestě po schodech.
-
*No prima, Harry. * - pomyslel si. * To bylo velmi profesionální*.
Sakra, sakra, sakra!
-
Sobota, 16, října 1998 - 8:08
-
Harry se vzdycháním maloval lžící abstraktní kresby na povrchu své ovesné kaše.
"Chceš něco jiného?" -zeptal se Severus, a odložil složené noviny stranou. -"Víš, že stačí požádat."
"Dneska mám druhý skupinový trénink a bojím se na to i jen pomyslet. Čtyři týmy najednou je hrozně moc.
Navíc, všichni budou příšerně naštvaní kvůli tomu, že se budou muset vrátit z Prasinek dřív než ostatní."
-
Severus mlčel. Harryho nálada se mu vůbec nelíbila.
Už několik týdnů žil s představou dlouhé schůzky s Renardem.
Tentokrát s Renardem, který se bude chovat a vypadat, jako Harry.
Copak si Severus nezasloužil alespoň jednou za čas ráno a odpoledne plné potěšení a radosti? Byl s Harrym trpělivý - do té míry, do jaké to jen bylo možné - ale i jeho trpělivost má své meze.
Jestli co nejdřív nedostane svou dlouho očekávanou úlevu, tak hodí Harryho na postel a...
Ne, Severus si uvědomoval, že by z toho nic dobrého nevzešlo.
-
* Ale cítil by ses prostě skvěle *. -smutně poznamenal jeho vnitřní hlas.
Opravdu, dál zachovávat trpělivost, už jednoduše nebylo možné. Severus musel dostat svou odměnu, za ty měsíce omezování. Odměnu, ale ne v podobě nepříjemného večera, kdy se mu povedlo mít s Harrym sex jen pomocí magického - pokud ne fyzického - donucení.
A nezáleželo na tom, že s tím Harry souhlasil. Že o to dokonce prosil.
Lektvarista se snažil na tu dost ošklivou zkušenost nevzpomínat.
Ovšem pravdou bylo, že si teď Seveverus z nějakého důvodu nebyl jistý, že se bude po setkání s Renardem cítit lépe.
-
"Věř mi, že s tréninkem bude všechno v pořádku." -pokusil se uklidnit Harryho.
"Cha. Jen kdybych ho mohl zrušit."
Severusův postoj k Harryho problémům se změnil v lehké obavy.
"To neuděláš."
Mladík zvedl pohled od talíře.
"Ne, samozřejmě, že ne. To by bylo moc. Učitel musí být spolehlivý - a já se musím chovat jako učitel, že?"
Udělal grimasu a pokračoval, - "Dobře, dojím a půjdu přemýšlet. Musím vymyslet něco nového, jinak se tenhle trénink změní na katastrofu, stejně jako ten minulý."
-
Severus si s úlevou oddechl.
Na okamžik se začal obávat, že Harry navrhne, aby něco podnikli společně. Samozřejmě, v normální situaci by to byl skvělý nápad - ale ne dnes.
Zvláště ne dnes.
Mimo to, už se přece rozhodli, že příští víkend stráví společně. Možná cestou za hranice.
Po uvolňující návštěvě Renarda bude pro Severuse lehčí udržet se a nevrhat se na Harryho během procházek po Paříži, Římu, nebo Kolínu nad Rýnem.
-
"Souhlasím, studenti tě nesmí pokládat za slabého a nerozhodného člověka." -přikývnul Severus.
"Dokonce předpokládám, že u tebe to je důležitější, než u jiných profesorů, protože jsi tak mladý a jsi stále v přátelských vztazích s mnoha studenty."
Koutky Harryho úst se zdvihly, jako by potlačoval úsměv.
"Jo, já vím. Hádám, že ty hodinu zrušit můžeš. Ale když něco takového udělám já, tak si budou myslet, že nevím, co s nimi mám dělat, nebo něco podobného."
"Počkej pár let a tvá pověst ti pak dovolí větší svobodu jednání."
-
"Cha. Jestli se nenaučím normálně pracovat s levou polovinou třídy, Bryerson určitě řekne, že mě musí propustit." -zavrčel Harry.
"Myslím, že víš, že tvé postavení v Bradavicích je dostatečně silné, aby ses tím nemusel znepokojovat." –suše namítl Severus. - "Přesto by ses měl snažit, abys Bryersonovy požadavky splnil."
"To se lehko řekne."
-
Harry ho hlas zněl tak zvláštně, že Severus tázavě pozdvihl obočí.
"Co se stalo?"
"Nic zvláštního... Najednou Harry překvapeně vykřikl a přetřel si dlaní spánek. -" Sakra, nenávidím tyhle bolesti hlavy!"
Severus si také nemohl nevšimnout zvláštního pocitu, kterým ho spojení mysli upozorňovalo na lež. Dokonce bez zrádné reakce Harryho hlavy, by ho stejně poznal.
"Pokud je tak nenávidíš, nepokoušej se lhát."
"To zní, jako bych nedělal nic jiného, než si vymýšlel báchorky! Fakt díky!"
-
Ve skutečnosti Severus nepopíral, že v poslední době tato stránka spojení myslí o sobě sotva dávala vědět.
Kdysi pokládal Harryho Pottera za notorického lháře, ale tohle léto ho přinutilo uznat nesprávnost svého smýšlení.
Harry mu nezalhal ani jednou od té hrozné noci, kdy se Severus dozvěděl o jeho znásilnění.
-
"Obvykle jsi velmi poctivý." –souhlasil neutrálním tónem. - "Znamená to, že se jedná o něco důležitého?
Tak co se stalo?"
"Ni... " -Harry viditelně polknul. -"Chci tím říct, že si s tím raději poradím sám. Dobře?"
Lektvarista se na mladíka pozorně zadíval.
Věděl, že by ho mohl lehce donutit mluvit.
Ale Harry je dospělý člověk a zaslouží si respekt bez ohledu na to, že je Severusovým majetkem.
"Dobře."
-
Harry se trochu uvolnil a hlasitě vydechl, jako by do této chvíle zadržoval dech.
"Jdu nahoru a zkusím nastínit plán tréninku. Možná by stálo za to rozdělit stadión na části, nebo..." -vstal a zamířil do ložnice, ale v polovině cesty se zastavil a otočil zpět.
"Měj příjemný den, Severusi."
A lektvarista nedokázal skrýt úsměv.
"Jistě budu."
-
Sobota, 16, října 1998 - 9:45
-
Při zaklepání na dveře sebou Harry trhnul.
Moc často za ním hosté nepřicházeli, i když jednou se musel rychle vrátit ze sklepení, aby pustil do horních pokojů McGonagalovou. Nabídla mu malý odznáček se lvem, který by si mohl připnout na hábit.
Harry to gesto ocenil, ale samozřejmě musel odmítnout. Přestože mu bylo líto zklamat svou bývalou ředitelku, věděl, že se svými potřebami a jakýmkoliv přáním, musí být závislý výhradně na Severusovi.
A navíc, moc se mu nechtělo nosit označení. Kdyby byl vedoucím Nebelvíru tak možná. Také by nedělalo dobrý dojem zdůrazňovat příslušnost k jedné fakultě. Nepochyboval, že další tři fakulty by ho jen podezřívaly ze zaujatosti.
-
Na začátku semestru k němu ještě zašlo pár profesorů, aby ho přivítali, ale od té doby už žádné návštěvy neměl.
Zmatený Harry vstal, aby otevřel dveře. Ještě víc se podivil, když na prahu uviděl Brumbála.
Občas se s ředitelem setkal při jídle ve Velkém sále, a někdy spolu prohodili pár slov na chodbě. Ale ředitel neměl ve zvyku chodit k němu jako host. Možná se Brumbál domníval, že by se neměl Harrymu a Severusovi míchat do toho, jak si sami zařídí své vzájemné vztahy.
A pokud tomu tak bylo - myslel si to správně.
Ale teď byl tady.
-
"Pojďte dál." -uvítal ho Harry a najednou se necítil ve své kůži.
Brumbál vešel do pokoje a při každém kroku se špička jeho měkkého klobouku nahýbala na jednu a vzápětí na druhou stranu.
Došel do prostředku místnosti, pomalu se otočil kolem dokola, prohlédl si pokoj a zamračil se. Několik vrásek mu zbrázdilo čelo
-
"Harry, pokoj vypadá přesně tak, jak si ho pamatuji z minulé návštěvy."
Mladík zamrkal.
"No patrně ano."
Hlas starého mága zazněl velmi měkce.
"Jsem si jistý, že si ho můžeš nějak vyzdobit podle svého vkusu."
"Také jsem si ho vyzdobil." -ohradil se Harry. Měl chuť nějak své pokoje bránit. - "Jenom jsem musel postavit model Benátek na postel, abych mohl pracovat u stolu. Famfrpálové plány zabírají mnoho místa." - řekl, a mávnul rukou směrem k hromadě pergamenů.
-
Ten nemístný rozhovor ho rozčiloval.
Severus s ním zacházel dobře a nic mu nezakazoval, tak jak si Brumbál o tom dovolil pochybovat...
Jenže to vypadalo, že jeho slova ředitele nepřesvědčila a tak se Harry také zamračil.
-
"Ach famfrpál," -vrásky na Brumbálově čele byly ještě viditelnější.
"Právě o tom jsem si s tebou chtěl promluvit. Vlastně tě požádat o laskavost."
Harryho myšlenky se zarazily. Mohl jen doufat, že ničím nedal najevo své překvapení. Severus vždycky říkal, že všechny své pocity má napsané ve tváři. Při pokusu své překvapením skrýt, projevil oficiálním tónem zájem.
"Samozřejmě, řediteli. Co pro vás mohu udělat?"
-
"Mluvíš úplně stejně jako Severus."
Harry se setkal s Brumbálovým upřeným pohledem.
"No trávím s ním hodně času, jak jistě víte."
Albus trhaně přikývnul.
"Pochopitelně máš pravdu. V každém případě jsem přišel, abych se tě zeptal, zda bys nepřehodnotil své rozhodnutí, co se týká doprovodu studentů do Prasinek. Pamatuji si, že jsi odmítl, ale profesor Flitvik se najednou necítí dobře."
-
Harry si byl jistý, že se mu oči rozsvítily radostným světlem.
Přirozeně - raději půjde do Prasinek, než aby vedl děsivý hromadný trénink. S takovou omluvou pro jeho zrušení, ho studenti nemohou považovat za nespolehlivého.
* Brumbál mě požádal o doprovod žáků místo... *
Všechno přímo dokonale vycházelo.
-
"Samozřejmě." -přikývl Harry.
"Najdu kapitány týmů a oznámím jim, že dodatečný trénink bude nutné zrušit."
Brumbál se na něj usmál.
"Báječné. Hagrid a profesor Bryerson budou šťastní, když jim budeš dělat společnost."
-
Harryho nálada trochu opadla.
Byl rád, že stráví čas s Hagridem, ale vůbec neměl chuť poslouchat další Bryersonovu přednášku typu - "musíš zlepšit své metody vyučování". Ale vždyť nemusí celou dobu trčet vedle něj, ne?
"Studenti se už shromáždili a jsou připravení k odchodu, takže...?"
Harry narážku pochopil.
-
"Jenom zaskočím do sklepení a upozorním Severuse, že budu ve vesnici." -řekl odcházejícímu řediteli.
Ale Severus ve sklepení nebyl.
Harry pokrčil rameny, přenesl se nahoru a odtud znova sestoupil dolů k hlavním dveřím hradu.
Rychle našel kapitány týmů, oznámil jim změnu plánů a společně s celým houfem zamířil do Prasinek.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, klikněte prosím na hodnocení. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 027A | marta | 18. 09. 2011 - 22:31 |
 RE(2x): Madurare 027A |
m-a-mprovasi | 18. 09. 2011 - 23:42 |
| RE: Madurare 027A | anneanne | 18. 09. 2011 - 22:38 |
| RE(2x): Madurare 027A |
m-a-mprovasi | 18. 09. 2011 - 23:44 |
| RE: Madurare 027A | marta | 18. 09. 2011 - 22:50 |
| RE(2x): Madurare 027A |
m-a-mprovasi | 18. 09. 2011 - 23:47 |
| RE: Madurare 027A | zuzana | 18. 09. 2011 - 22:52 |
| RE(2x): Madurare 027A |
m-a-mprovasi | 18. 09. 2011 - 23:51 |
| RE: Madurare 027A | nade | 18. 09. 2011 - 22:52 |
| RE(2x): Madurare 027A |
m-a-mprovasi | 18. 09. 2011 - 23:53 |
| RE: Madurare 027A | lady corten | 18. 09. 2011 - 22:58 |
| RE(2x): Madurare 027A |
m-a-mprovasi | 18. 09. 2011 - 23:56 |
| RE: Madurare 027A | saskya | 18. 09. 2011 - 23:01 |
| RE(2x): Madurare 027A |
m-a-mprovasi | 18. 09. 2011 - 23:57 |
| RE: Madurare 027A | mononoke | 19. 09. 2011 - 00:16 |
| RE: Madurare 027A | enari | 19. 09. 2011 - 07:03 |
| RE(2x): Madurare 027A |
sharlaid | 19. 09. 2011 - 14:17 |
| RE: Madurare 027A | sora | 19. 09. 2011 - 10:49 |
| RE: Madurare 027A | symphony | 19. 09. 2011 - 13:25 |
| RE: Madurare 027A | sharlaid | 19. 09. 2011 - 14:13 |
| RE: Madurare 027A | grid | 19. 09. 2011 - 18:11 |
| RE: Madurare 027A | bacil | 19. 09. 2011 - 19:18 |
| RE: Madurare 027A | eliot s. | 19. 09. 2011 - 20:23 |
| RE: Madurare 027A | miriabar | 19. 09. 2011 - 21:41 |
| RE: Madurare 027A | mája | 20. 09. 2011 - 12:10 |
| RE: Madurare 027A | emmm2010 | 20. 09. 2011 - 20:13 |
| RE: Madurare 027A | nixerwil | 20. 09. 2011 - 20:36 |
| RE: Madurare 027A | severina | 22. 09. 2011 - 22:26 |
| RE: Madurare 027A | accuracy | 11. 02. 2012 - 01:41 |