Madurare 027B
25. září 2011 | 23.24 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 27B
Miláčkové, bohužel jsem kapitolku nestačila upravit a opravit. Musíte tedy případné chyby omluvit. Za to je kapitola trochu delší a výjimečně už ve středu dostanete tu závěrečnou horkou scénu.
-
Kapitola 27B-
Sobota, 16. října 1998 - 10:08
-
"Je prima alespoň jednou tě vidět také venku, nejen v učebně. Zdá se, že se i ty občas bavíš." -řekl přátelsky Bryerson.
Kráčel s Hagridem po cestě vedle Harryho.
Mladík by sice dal přednost procházce ve dvou jen s poloobrem, ale bylo nevhodné odmítat Bryersona, který očividně neměl chuť je opustit.
"Tohle je také práce."
"Řekl bych trochu víc společenská, než běžné vyučování." Po těch slovech - jako kdyby cítil, že Harryho jeho přítomnost znervózňuje - se Bryerson obrátil k Hagridovi a zeptal se ho, jestli se už jeho tlustočervi zotavili z odporné epidemie svíjivých záchvatů, která mezi nimi nedávno vypukla.
-
Harry se nepokoušel k rozhovoru přidat, protože měl obavy, aby Bryerson rozhovor nestočil na hodiny obrany, nebo dokonce na strategii, kterou by Harry měl používat při hodinách s prvňáky.
Absolutně neměl náladu strávit den uvažováním o lidech jako Charles Bole.
* Dobře, že první ročníky nemají dovolené chodit do Prasinek *,-přemýšlel Harry a přidal do kroku, aby se od Bryersona odpoutal.
Nakonec se mu podařilo trochu se uklidnit, ale jen do toho okamžiku, dokud nepoznal dívku, která osamoceně šla před ním.
Ginny Weasleyová.
-
Pochopitelně se s ní neustále setkával pří famfrpálových trénincích, ale vždycky se to snažil zařídit tak, aby nezůstali jen mezi čtyřma očima. Co kdyby ji znovu napadlo políbit ho. I když ve skutečnosti asi sotva.
Tím hlavním problémem pro Harryho bylo, že Ginny všechno věděla.
Občas na sobě zachytil její pohled. Ale ne plný stesku a touhy, jako dřív.
Ne, teď se na něj dívala se soucitem a dokonce s lítostí.
Bratři dívku určitě poučili o všech podrobnostech Harryho zotročení.
O tom, že si nikdy nebude smět vybírat podle toho, co se líbí jemu.
*Patrně ví i to, že jsem svázaný se Snapem *, - pokračoval v úvahách Harry a zvolnil krok.
-
Příliš pozdě.
Ginny se ohlédla, jako by cosi zaslechla. Při pohledu na Harryho se jí tváří mihl smutek, který rychle schovala za přívětivým úsměvem. Zůstala stát, aby ji Harry mohl dohonit.
Nebývalo nic jiného, než dojít zbytek cesty do vesnice spolu s ní.
-
"Takže skupinový trénink je zrušený, co?"
Harry pokrčil rameny.
"V každém případě nemělo cenu ho plánovat v jednom dni s vycházkou do Prasinek."
"Nu alespoň máš možnost si taky užít vycházku."
*Byl jsem na spoustě výletů se Severusem *,- měl chuť říci Harry.
Proč se všichni tak divně chovají?
Nejdřív se zdálo Brumbálovi, že se Harry bojí uvolnit a zařídit se podle svého ve jeho pokojích, a teď Ginny naznačuje, že ho Severus snad vězní ve sklepení. To je skutečně směšné!
Copak všichni smýšlejí o Snapeovi tak špatně?
* Dřív jsi tak přemýšlel i ty *, -připomněl ochotně Harrymu jeho vnitřní hlas.
-
"V poslední době jsem ve skutečnosti hodně cestoval." -řekl Harry. Nechtěl vzbuzovat dojem, že se chlubí, ale protože nikdo další s nimi nebyl, tak pokračoval. - " V létě jsem byl několikrát v zahraničí."
Ginny se na něj podívala.
"Oh, s... no... "
"Ano, pozval mě."
Dívka se nejistě usmála - zřejmě se cítila trapně.
"Harry, chtěla jsem si s tebou o tom promluvit... "
"Bez urážky, ale já o tom mluvit nechci."
-
"Ne, ne, myslela jsem... Ginny ztěžka polkla. - "Já to nevěděla. Nikdy bych tě netlačila do takové situace... no, jako na tom večírku, kdybych věděla, že musíš... zkrátka kdybych věděla tohle." - s úlevou si tak oddychla, až se jí ofina zvedla nahoru. - "Prostě... byla jsem si jistá, že si jsme navzájem souzeni."
Harry promluvil co možná nejjemněji.
"Nikdy jsme nebyli pár - to přece víš."
"Ano, teď už to je jasné." - pokývala Ginny hlavou, očividně si přejíc uzavřít téma.
"Tak co ty , Harry? Líbí se ti nová práce?"
-
"Ano, moc."
"Zní to spíš jako *moc ne*.
"V poslední době to bylo těžké. Myslím, že dva týmy při tréninku najednou je maximum, na co mi stačí síly."
"Ten skupinový trénink minulý víkend toho moc nepřinesl... no a co obrana?"
"V pořádku, myslím."
"Myslíš? Vždycky to byl tvůj nejmilejší předmět!"
"Učit se ukázalo těžší, než jsem předpokládal."
Po těch slovech se Ginny zastavila, a když se Harry obrátil, udiveně na něj civěla.
-
"V BA se ti nikdo nemohl rovnat!"
"To není to samé." Harry se rozhodl, že se nic strašného nestane, když trochu zajde do detailů.
V BA jsme se zabývali jen praxí. Nemusel jsem každý týden kontrolovat tuny písemných prací."
"Tak v tom je ten problém." Ginnin úsměv trochu posmutněl. - "Doufala jsem, že budeš pomáhat také s mým ročníkem."
Harry ji neřekl, že vlastně kvůli ní si vybral asistenci u těch mladších.
"Trochu jsem se obával, že se mnou budete jednat jako s kamarádem a ne s učitelem. No vždyť víš."
-
Nějakou dobu potom šli mlčky, dokud se Ginny neobrátila ke svému společníkovi s tvářemi zrůžovělými rozpaky.
"Ale jinak je všechno v pořádku, že ano? Sna... no, ty víš. Ron říkal, že jsi, bez ohledu na situaci , nevypadal zničený - a že... eee... že on se o tebe stará a taky se víceméně krotí a... "
Harry musel ten proud slov přerušit.
"Je to docela normální člověk, ale já s tebou opravdu o tom nemohu mluvit. Myslím tím, že tohle je naše osobní věc, Ginny."
-
"Jen jsem to chtěla slyšet od tebe." -zamumlala Ginny.
"Ve skutečnosti ti rozumím líp než si myslíš. Sám víš, jak je moje matka posedlá svatbami, "- řekla ztlumeným hlasem. "Bill šílí po Fleur, ale máma si myslí, že mu bude vybírat manželku ona. Že to je její právo a osobní povinnost."
Harry si vzpomněl na podobný rozhovor, který vedl se Severusem.
Ale dřív než stačil změnit téma, Ginny pokračovala.
"Ještě štěstí, že táta její představy o dohodnutém manželství nepodporuje. Děsí mě, jak by máma mohla změnit můj život, kdyby ji táta nekrotil. Někdy z toho mám noční můry. Proto... chápu, jak může být hrozné, když si nemůžeš sám vybrat."
-
Mladík se zamyslel.
Tehdy se Severusem mluvili o tradicích kouzelnického světa, včetně toho, že rodiče často podle svého uvážení řídí osud svých dětí.
Severus se přiznal, že on sám s něčím takovým také počítal. Jeho děda by na něčem takovém jistě trval, kdyby žil déle. A jeho matka - po neúspěšném manželství z lásky s Tobiasem Snapem - došla k závěru, že dohodnuté manželství je přece jen spolehlivější.
-
Podle toho, co Severus říkal, v každém případě nikdy nedoufal, že si bude smět vybrat životního partnera sám. A co se z toho dá usuzovat? Určitě to, že nevyhnutelné spojení s Harrym pro něho není takovým břemenem, jako spíš...
*Uf *, - pomyslel si mladík a znovu se v duchu vrátil k tehdejšímu rozhovoru.
* Severus mluvil, jako by se na Cambiare Podentes díval prostě jen jako na variantu dohodnutého manželství *.
-
Pomalu už došli téměř do Prasinek a Harry nechtěl zabíhat hlouběji do diskuze o svatebních tradicích.
Přinejmenším o nich nechtěl mluvit s Ginny.
Zamával tedy na Hagrida a Bryersona, kteří se nedaleko bavili.
"Ehm... Měl bych se vrátit ke kolegům."
Ginny přikývla a doprovodila Harryho, který se přidal k učitelům, smutným pohledem.
-
Sobota, 16, října, 1998 - 10:32
-
"Nezajdeme na sklenici?" - navrhnul Bryerson a gestem ukázal na malou společnost, skládající se z něho samotného, Harryho a Hagrida.
"Já... eh... " Harry v panice zjistil, že ho nenapadá jediná rozumná výmluva.
Co by taky mohl říci? Při vycházce se na práci vymlouvat nemohl. A dobře věděl, že učitelé nemusí žáky všude sledovat, musí být jen ve vesnici pro případ, kdyby kdokoliv potřeboval pomoc.
"Myslel jsem, že se s Hagridem podívám kolem."
"Dyk, proč ne, Harry? -zaburácel Hagrid. - "Jak vždycky říkám, je dobré si po práci zajít do hospody a napít se."
Harry neměl šanci, jak odmítnout. Možná to dokonce bylo lepší, protože kdyby se Bryersonovi vyhýbal, vypadal by jako stydlivý nezletilý výrostek.
"Zní to dobře." -přijal bez nadšení Harry návrh.
"Tak to už je lepší."
Celá společnost v čele s Bryersonem se vydala Ke třem košťatům.
Profesor také trval na tom, že nápoje zaplatí. Hagrid sice do sebe kopnul džbánek na jeden gigantický hlt rovnou u baru, prohodil s madam Rosemertou pár slov, a odůvodnil svůj odchod nutností zajít do obchodu.
-
Harry se ohromeně zadíval na profesora vracejícího se od baru se sklenicemi v rukách.
Pivo a medovina.
To ho donutilo vzpomenout si na rozhovor se Severusem, když mu lektvarista přeměňoval jedno do druhého a zase zpět, aby mu vysvětlil koncepci vzájemných vztahů v magickém světě.
Vzpomínka na to jen Harryho ještě víc rozladila.
-
Dokonce i potom, když zjistil, že romantické vztahy mezi muži, jsou naprosto normální a přijatelný jev - stejně odmítal chodit se Severusem mezi lidi. Nechtěl, aby je někdo viděl třeba jen v hospodě, jak se baví u piva. A to všechno potom, co pro něj Severus udělal!
* Musím pro něj něco udělat na oplátku *, -pomyslel si Harry. - *Něco mu koupit, když už jsem tady. Další bonbóny? Ne, ty jsem mu přinesl minule...*
-
"Doufám, že jsem včera na tebe nebyl moc tvrdý." Bryersonova slova přerušila proud Harryho myšlenek.
"Odešel jsi s takovým divným výrazem ve tváři. Pottere, ty to opravdu skvěle zvládáš. Já si jen prostě myslím, že tvůj potenciál je ještě větší. Chápeš, o čem mluvím?"
Harry trochu pookřál na duši.
Být v Bryersonově společnosti nebylo tak špatné, pokud se mu dařilo nemyslet na Charlese Bolea.
A Harry mu nehodlal dovolit, pokazit tento den.
-
"Díky." -odpověděl a hltnul si ze svého džbánku.
Cítil se trapně, když začal křečovitě hledat téma hovoru. Zaboha se mu nedařilo zvládnout nervozitu.
Každý pohled Bryersonovým směrem znovu v paměti vyvolával minulé fantazie. Nutil ho, aby si vzpomněl, jak chtěl na profesora udělat dojem a nejenom proto, že právě on hodnotil Harryho práci.
Teď, když na to myslel, hrozně se styděl.
-
"Ehm... jak se vám líbí ve Skotsku? Dřív jste tu nikdy nežil, že?"
"Krajina okolo Bradavic je opravdu krásná," -usmál se Bryerson. - Nikdy jsem tu nežil, ale rodiče mojí snoubenky mají kousek odtud dům. V minulém roce v létě jsem byl jejich hostem, a už tehdy jsem se přesvědčil, že ve Skotsku jsou nejkrásnější vesnické krajiny, jaké jsem v životě viděl."
-
Harry cítil, že se začíná dusit.
Bryerson je zasnoubený.
Hodlá se ženit. Mladík nevěděl, jestli je vhodné se na to ptát, ale nemohl odolat.
"Oh. Vaše snoubenka?"
Bryersonův úsměv se ještě rozšířil.
"Ano, Eloisa. Teď si odbývá praxi u mistra výroby kouzelných hůlek v Maďarsku. Škoda, že jí práce nedovoluje uvolnit se na delší dobu." - na Bryersonově tváři se objevil zádumčivý výraz.
"Pořád si říkám, že vánoční prázdniny už jsou na dosah ruky, ale občas se mi zdá, že se prosince nikdy nedočkám."
-
Harry si rychle ještě usrknul. Cítil se jako úplný idiot.
Tenhle muž vůbec nebyl gay.
Kdyby Harry nevzal rozum do hrsti, tak by si ještě stále v hlavě přehrával své fantazie a přitom, ten muž dokonce ani gay není!
Rozpaky vystřídala chladná hrůza.
Vždyť tady vůbec nešlo o to, že by ze sebe udělal naprostého hlupáka. V sázce bylo mnohem víc.
Teprve teď si Harry uvědomil, že byly chvíle, kdy se chtěl Bryersona dotknout.
Přejet rukou po jeho vlasech. Lehce o něj zavadit, když šel kolem...
-
Pro mladíka bylo děsivé dokonce jen pomyslet na to, co by s ním zaklínadlo provedlo, kdyby si dovolil takovému impulzu podlehnout.
"Kdyby vaše snoubenka přijela, mohla by si prolédnout hrad." - řekl tiše Harry.
Obočí Bryersona se stáhlo.
"Má velmi vážný výukový program a málo volného času."
Ach, ano. Bryerson to před chvílí řekl. Nu což, nic nového, Harry se vždycky v přítomnosti profesora choval jako slabomyslný.
Rychle vstal.
"Víte, mám ještě nějaké povinosti, takže... Děkuji za pohoštění."
"Musíme si to někdy zopakovat."
"Ano, určitě." - odpověděl Harry a spěšně opustil podnik.
-
Jakmile se ocitl venku, rozhlédl se a pomalu se vydal dolů po hlavní ulici Prasinek. Prošel kolem Medového ráje a dokonce se ani nepodíval do výlohy. Bylo by hloupé přinést znovu Severusovi cukroví.
Takže si prohlížel výlohy jiných obchodů, pevně rozhodnutý najít pro Severuse něco vhodného.
Když se ohlédl nazpátek, musel si přiznat, že se k Severusovi choval nepozorně a dost ho přehlížel. Ještě nedávno se hrozil toho, že by ho s ním někdo mohl vidět. Odmítal se Severusem mluvit během jídla, a dokonce žádal o povolení, aby ve Velkém sále nemusel sedět vedle něj.
-
Čím víc Harry přemýšlel o svém jednání, tím víc se mračil.
Jak mohl být tak nevděčný, vzhledem k tomu, jak se lektvarista choval k němu? Vždyť například Severus nebyl povinný snášet jeho skuhrání a špatné nálady.
Nakonec zaklínadlo mu dalo nad Harrym ničím neomezenou moc.
Ale stačilo vzpomenout si na dnešní ráno. Severus poznal, že mu Harry lže, přesto na něj netlačil, nežádal, aby mu řekl pravdu - naopak ponechal Harrymu právo na vlastní rozhodnutí.
-
A vůbec se tak často nerozčiloval. Vlastně k tomu došlo jen málo kdy. Určitě v mnohem méně případech, než mohl Harry očekávat. Pokud mohl říci, tak od toho dne, kdy prošli ceremoniálem, se Severus rozhněval jen jedenkrát - když Harry ukradl Dračí štěstí.
* Vida *! -napadlo Harryho. - *To je to, co mohu Severusovi přinést, a co se mu určitě bude líbit. Musím najít Dračí štěstí, abych tak nahradil, co jsem bez povolení vzal *.
-
Byl tu jen jeden malý problém. Dračí štěstí neroste na stromech, že.
Harry pozorně prošel všechny police v lékárnách, ale nic neobjevil. Bylo to pochopitelné.
Dračí štěstí, byla příliš vzácná věc, než aby ji bylo možné najít tak jednoduše.
Vždyť sám Severus mluvil o tom, že je prakticky nemožné ho sehnat. A Harry ani nevěděl, kde začít.
Obrtlá ulice? Tam jít sám nemohl - a prosit Severuse, aby ho vzal sebou, bylo hloupé.
-
Harry si ulehčeně oddechl, když zahlédl Hagrida. Ten třeba bude mít nějaký nápad.
"Tady hledat nemusíš." - řekl Hagrid a poškrábal se ve vousech na bradě. - "Dál ve vzdálenějších uličkách, je pár obchodů, které ti mohu ukázat. Tam jsem koupil jakékoliv neobvyklé jídlo pro svá zvířata. Ale sám chápeš, že to není místo pro studenty."
"Je to pro Snapa."
Harry pocítil dokonce jakousi spokojenost, že teď dokázal s takovou lehkostí mluvit o svém přátelství s lektvaristou. Pochopitelně se nechystal šířit o svém zotročení, ale pevně se rozhodl, že se přestane tvářit, jako by se s profesorem vůbec neznal.
"Víš, jak rád sbírá různé podivné ingredience do lektvarů."
-
"Jistě, jistě." -souhlasil Hagrid.
Patrně neviděl nic zvláštního na tom, že se Harry chystal koupit něco pro Severuse.
Odbočili z hlavní ulice do jakési boční, ve které Harry nikdy nebyl, a pak se pohroužili do spleti dalších malých uliček. Během několika minut se dostali do zvláštní čtvrti, kde nebyly žádné ukazatele ani nápisy.
A žádní studenti.
-
Harry si byl jistý, že během svých studií prozkoumal každou ulici a každý zastrčený kout Prasinek, ale tuto část určitě nikdy neviděl. Začal mít podezření, že tu mohla být nějaká kouzla k odrazení studentů.
Přesto i když byl teď tady, Harry neměl pocit, jako by na něj nebezpečí číhalo za každým rohem - jako ho vždycky míval v Obrtlé uličce.
-
Zahnuli za roh a Harry překvapeně vykulil oči, když uviděl Severuse vstupujícího do úplně nenápadného domu poblíž.
Kráčel dost rychle, až za ním černý plášť vlál.
Ale než Harry stačil zavolat, dveře se už za lektvaristou zavřely.
-
*Patrně jakýsi obchod s lektvary.* -pomyslel si mladík. - * Asi nezákoný prodej zvláštních přísad. Když nemají žádné výlohy, tak ani nezjistíš, že tu nějaká prodejna je.*
Jestli se mohlo Dračí štěstí někde prodávat - tak přesně na takovém místě.
-
"Počkáme tady." -navrhnul Harry a ukázal na tmavou uličku směřující stranou. - "A až Snape vyjde, zajdem dovnitř a zeptáme se, jestli nemají Dračí štěstí."
Hagrid se dunivě rozesmál.
"Tam určitě takové věci nemají, a profesor Snape... no tuším, že tam bude dlouho."
Harry nerozuměl.
"Myslíš tím, že si s majitelem rád popovídá o lektvarech, nebo něco takového?"
-
Hagrid si znovu odfrknul a polácal Harryho po rameni.
Tedy pokusil se. V podání poloobra se toto přátelské gesto změnilo na celou řadu pořádných štulců.
"Oh, Harry. Ty jsi dobrý! Profesor Snape tam nešel kvůli lektvarům. To je bordel a... " -další duněníhromového smíchu. - " Raději půjdeme odsud."
-
Harry se obrátil k budově zády.
Nebylo těžké to udělat, zvlášť když ho Hagrid ne zrovna slabě postrkoval. Ale něco nesouhlasilo.
V normální situaci by Harry s nikým o Severusově osobním životě nemluvil, ale v tuto chvíli byl tak ohromený, že ani nevěděl, co říká.
"Ale on je gay!" - namítal. -"To nemůže být bordel. Proč by tam chodil? Tedy jen kdyby tam někdo potřeboval lektvar, nebo... "
Z Hagridovy strany se ozval přidušený smích, jakoby se šafář ze všech sil snažil udržet, aby se nerozesmál nahlas. Promluvil tlumeným hlasem.
"Ale ano, Harry, je to skutečný bordel. Pro kouzelníky, kteří mají rádi takové, jako jsou sami."
Teď už byl Harry úplně zmatený.
Pomyšlení na homosexuální vztahy ho už neděsilo, ale zřejmě se ještě potřeboval naučit hodně věcí o světě, ve kterém žil. Protože si nedokázal ani představit, že by existovaly takové podniky...
-
A najednou to Harrymu všechno došlo.
Takže bordel? Cítil, jak mu zeslábly nohy. A Severus předpokládal, že si tam jen tak zajde?
Není divu, že byl celé ráno v tak dobré náladě, div netancoval.
* Ovšem. Byl si jistý, že budu mít famfrpálový trénink *. - začal Harry zuřit. - *Nemusel si dělat starosti, že bych se mohl ocitnout ve vesnici.
Zajímalo ho jen jedno - jak co nejdřív skočit do postele.
S někým jiným.*
-
Harry měl v okamžiku před očima obraz Severuse s jiným mužem.
Zásluhou vědomostí načerpaných z té prokleté knížky - nemluvě o vlastních fantaziích - mu nedalo žádnou práci, představit si tu scénu do všech podrobností.
Nahý Severus - jeho dlouhý, silný penis v plné kráse... v ruce jiného muže? Severus sténá a přitahuje si druhého muže k polibku...
Harry byl připravený vzteky vybuchnout.
-
* Já sám se svážu s tebou *, cha!
Harry nevěděl, co Severus těmi slovy myslel, ale teď zatraceně jasně viděl, co jimi nemyslel.
A on hlupák se odvážil spoléhat na to, že to Snape myslí upřímně.
Jak mohl být tak důvěřivý idiot?
Protože právě tady a teď ho Severus podvádí.
-
A nejenom podvádí - ale dělá to jen několik kroků od Bradavic.
*Samozřejmě *, -pomyslel si Harry a zatínal zuby. - * je to přeci o tolik pohodlnější, když má své malé... kurvičky vždycky poblíž. Pravděpodobně tu je stálým zákazníkem.
A proč ne? Přece sám řekl, že jeho Cambiare Podentes nijak neomezuje !*
-
Náhle se Harrymu v hlavě ozval výsměšný hlas:
*A vy jste samozřejmě naivně předpokládal, že to bude rovnocenný vztah, že ano, pane Pottere? *
-
"Harry!" - vykřikl vedle něj Hagrid.
Teď už prakticky vlekl strnulého mladíka, neschopného samostatného pohybu, za sebou.
"Vypadáš hrozně! Je ti špatně?"
Ohromná dlaň překryla půlku Harryho tváře, když se Hagrid pokusil zjistit, jestli nemá teplotu.
Mladík odrazil ruku pohybem mnohem hrubějším, než chtěl, i když Hagrid si toho jen sotva všimnul.
-
"Jenom potřebuju zůstat chvíli sám." - odpověděl Harry.
Jazyk mu odmítal sloužit a tak jen tězce ze sebe vyrážel jedno slovo za druhým.
V Hagridových očích se mihlo cosi podobného porozumění. Přikývnul.
"Ty jsi nevěděl, že je tady v Prasinkách bordel? Jasně, odkud by to taky mohli studenti vědět. Ale profesoři nemají důvod, aby sem nezašli, když to opravdu potřebují."
*Och, jistě,* -odvětil mu v duchu Harry. - *žádný důvod. Vždyť on ke mně připoutaný není- tak proč ne?*
-
Harry udělal krok zpátky a pokusil se otočit, i když necítil nic kromě hněvu vřícího uvnitř.
Jen tak neodejde. Půjde tam a podívá se, jakému šmejdovi dává v posteli Severus přednost.
Zjistí, kdo je zatraceně pro něj natolik důležitý, že Severus chytračí, přetvařuje se - a utíká, když si myslí, že je Harry zaměstnaný famfrpálovým tréninkem.
-
Když pomyslí - že si dělal starosti - ne, on se doopravdy trápil, a myslel, že by bylo příliš kruté dráždit Severuse povídkami z té knihy. Když se ten člověk mohl kdykoliv na pár hodin vytratit z hradu a užít si radovánek až nad hlavu.
-
"Hej, Harry." ostražitě na něj zavolal Hagrid, a postrčil ho dolů po ulici na opačnou stranu, než byl nevěstinec.
"Já fakt nevím, proč jsi tak rozčilený? Tak sem profesor Snape chodí, no a co má být? Hele pusť to z hlavy, a jdem odsud."
-
* O, bože *,- pomyslel si Harry a zápasil s nečekaným záchvatem nevolnosti.
Kdyby se podal svému prvnímu instinktu, tak už by teď byl uvnitř domu a řval tak, že by to široko-daleko bylo slyšet. A všichni kolem by pak zjistili, že mezi ním a Severusem existuje intimní spojení.
I když... možná to tak nebylo.
Severus má svou děvku k uspokojení potřeb. Mohl přijít za Harrym, ale to ne. Raději dal přednost koupenému potěšení, než strávit trochu času s mužem, který mu přísahal věrnost.
-
A to potom všem, co se Harry tak pracně zbavil svých fantazií o Bryersonovi, a nahradil je fantaziemi o Severusovi. Zatraceně, on se div nepřetrhnul, aby mu ve všem zachoval věrnost, dokonce i v těch nejhlouběji ukrytých a nejosobnějších představách. A Severus si jde vyklepávat penis do takového hnízda neřesti, a ani slovem se o tom nezmíní!
-
Mladík pocítil další nával vzteku.
Znovu dostal chuť vtrhnout do toho bordelu a roznést ho po cihličkách. Ale to nemohl udělat.
Nikdo nesměl vědět, že je Harry gay. A že je otrok.
A hlavně - Voldemort se nesměl dozvědět o Cambiare Podentes.
Kdyby Harry udělal Severusovi scénu kvůli nevěře - a udělal to před svědky... ne, to by bylo příliš hloupé.
-
Harry raději svůj vztek ovládl, zašlápl ho a schoval hluboko uvnitř. Ale jeho oheň nezhasl, stále v něm doutnal po celou dobu, kterou strávil chozením po Prasinkách. Jen čas od času vyšlehl plamen, jako když s Hagridem zašli do Medového ráje, a Harry uviděl cukroví, které Severusovi minule koupil.
A to ještě přemýšlel, co by měl lektvaristovi koupit, aby mu vyjádřil svou vděčnost...
-
Posléze i tento nekonečný den došel ke svému konci.
Harry s Hagridem se vraceli po cestě k hradu a kolem je ve spěchu míjely skupinky rozchechtaných studentů s taškami nacpanými sladkostmi.
Po cestě se k nim přidal Bryerson, a Harry v určité chvíli div nepodlehl přání se Severusovi pomstít.
Nebylo by to těžké.
Konec konců Bryerson byl skutečně velmi přitažlivý muž, a Harry už mnohokrát přemýšlel o tom, že se ho dotkne.
-
Na druhou stranu, i kdyby Harry zatoužil, aby ho prokleté Cambiare Podentes pomalu ale spolehlivě zadusilo - stejně by to k ničemu nebylo. Bryerson nebyl gay. Měl svou nevěstu.
A určitě byl správný člověk , který dodržoval své sliby.
-
* Já sám se svážu s tebou... * -Harry měl chuť s něčím praštit.
Nejraději se Severusem. O zeď.
-
Když dorazili do hradu, byl Harry tak bez sebe zlostí, že ani nechtěl jít dovnitř.
Věděl, že jestli teď uvidí Severuse, tak mu určitě udělá něco zlého. Něco nebezpečného.
A protože se v magické smlouvě nemluvilo o tom, že žadatel nesmí napadnout svého pána a majitele a vytlouci z něho duši, nepochyboval Harry o tom, že bude lepší, když si takovou možnost vůbec neposkytne.
-
Takže zamířil ke stadionu a pokusil se zbavit hněvu jiným způsobem. Létáním.
V kůlně chytil první žákovské koště, které mu padlo do ruky, nasedl a okamžitě zamířil vzhůru.
Kroužil nad stadiónem stále rychleji a rychleji, oblétával věže a sloupy, vrhal se k zemi v takové rychlosti, až mu začalo píchat v uších od hvízdajícího větru. Ruce do koštěte zatínal takovou silou, až hrozilo, že zlomí násadu. A vlastně to i mohl udělat. Nakonec neletěl na Kulovém blesku.
-
Nicméně Harry velmi rychle přišel k smutnému závěru, že v tomto případě létání není zrovna dobrý způsob, jak se zbavit hněvu. Čím déle byl ve vzduchu, tím víc cítil vztek.
Musel myslet na to, kolik těch špinavých prostitutů už Severus stihl mít, a co s každým z nich dělal. Přemýšlel, jestli v tom bordelu mezi nimi má Severus svého mazlíčka, a pokud ano, jak často ho navštěvoval.
Sakra. Ať je čert všechny vezme, Harry tohle trpět nehodlal.
-
Severus patří jemu
Teď už bylo Harrymu absolutně jedno, co může zaklínadlo udělat.
Severus mu patří, a hotovo!
-
Zavrčel cosi nesrozumitelného a odhodil koště.
To letělo vzduchem ke kůlně a zůstalo viset před dveřmi. Čekalo, až ho Harry vpustí dovnitř, ale ten mu nevěnoval pozornost. Pevným a odhodlaným krokem rychle vyběhl po svahu k hradu, vrthnul dovnitř a zamířil do sklepení. Ani ho nenapadlo jít obvyklou cestou přes horní pokoje, aby se dostal dolů nepozorovaně.
Proběhl chodbou a nijak se nesnažil svou přítomnost utajit. Vykřikl heslo k lektvaristovým pokojům, s bouchnutím za sebou zavřel dveře a pro úplnost křikl znovu, aby přivolal Severuse.
Ten ale nebyl doma.
-
Samozřejmě, že ne. Určitě byl ještě v tom nevěstinci.
Harry se posadil do prvního křesla, na které narazil.
Rty mu zkřivil nepříjemný úsměšek.
-
-
Prosím nezapomínejte na hodnocení. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 027B | zuzana | 25. 09. 2011 - 23:56 |
 RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:18 |
| RE: Madurare 027B | marta | 26. 09. 2011 - 00:00 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:19 |
| RE: Madurare 027B | clare | 26. 09. 2011 - 00:22 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:21 |
| RE: Madurare 027B | enari | 26. 09. 2011 - 07:10 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:25 |
| RE: Madurare 027B | mononoke | 26. 09. 2011 - 07:23 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:26 |
| RE: Madurare 027B | donna | 26. 09. 2011 - 07:39 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:32 |
| RE: Madurare 027B | sharlaid | 26. 09. 2011 - 07:53 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:35 |
| RE(3x): Madurare 027B |
sharlaid | 26. 09. 2011 - 21:09 |
| RE: Madurare 027B | lady corten | 26. 09. 2011 - 07:56 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:36 |
| RE: Madurare 027B | janica | 26. 09. 2011 - 11:17 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:38 |
| RE: Madurare 027B | kiki | 26. 09. 2011 - 11:35 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:44 |
| RE: Madurare 027B | nade | 26. 09. 2011 - 12:07 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:47 |
| RE: Madurare 027B | mája | 26. 09. 2011 - 12:20 |
| RE(2x): Madurare 027B |
m-a-mprovasi | 26. 09. 2011 - 12:48 |
| RE: Madurare 027B | symphony | 26. 09. 2011 - 14:02 |
| RE: Madurare 027B | saskya | 26. 09. 2011 - 14:02 |
| RE: Madurare 027B | sora | 26. 09. 2011 - 14:16 |
| RE: Madurare 027B | emmm2010 | 26. 09. 2011 - 14:42 |
| RE: Madurare 027B | eliss | 26. 09. 2011 - 16:35 |
| RE: Madurare 027B | grid | 26. 09. 2011 - 20:02 |
| RE: Madurare 027B | nixerwil | 26. 09. 2011 - 21:53 |
| RE: Madurare 027B | slimča | 27. 09. 2011 - 00:38 |
| RE: Madurare 027B | kiki | 27. 09. 2011 - 11:10 |
| RE: Madurare 027B | bacil | 27. 09. 2011 - 17:27 |
| RE: Madurare 027B | kiki | 28. 09. 2011 - 13:49 |
| RE: Madurare 027B | eliot s. | 28. 09. 2011 - 14:10 |
| RE: Madurare 027B | kiki | 28. 09. 2011 - 21:14 |