Madurare 028A
10. říjen 2011 | 20.55 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 28A
Kapitola 28A-
Sobota 16, října 1998 - 19:11
-
Severus se mračil, když se okukoval v zrcadle a opatrně se dotýkal modřiny, pomalu se vybarvující na lícní kosti. Dát ránu tedy Harry uměl.
Jenže tu byla jedna drobnost - Severus si takové zacházení nezasluhoval, vždyť nic špatného neudělal.
Harry si přesto myslel něco jiného, což celou věc značně komplikovalo.
Lektvarista si tiše povzdechl a začal přemýšlet nad tím, co se stalo.
Uvažoval o významu tohoto neočekávaného výbuchu - sex s erupcí pocitů a s Harrym - který přišel právě včas.
-
Ještě během dne došel Severus k smutnému závěru, že Renard není ten, koho doopravdy potřebuje.
Dokonce i pod účinkem mnoholičného lektvaru, který změnil jeho vzhled, byl Renard pouze ubohou parodií na skutečného Harryho Pottera.
Takže Severus nejenom v bordelu zbytečně zrácel čas, ale nebyl ani plně uspokojený. Celou cestu z Prasinek zpátky na hrad, neustále opakovaně potřásal hlavou, a vzpomínal na tu zvláštní zkušenost.
Jak se díval na tvář a postavu Harryho, a neustále si v duchu říkal:
* Tohle není skutečný Harry. Já chci Harryho *.
-
Severuse dokonce napadlo, že by to mohlo být chybějící značkou v bradavce. Mohl by Renarda požádat, aby si ji před jeho příchodem nasazoval.
Ale vzápětí ten nápad zamítl, protože problém zdaleka nebyl ve značce.
Severus potřeboval Harryho. Postrádal ho ve všech směrech.
Chěl slyšet jeho řeč, se všemi chybami, výhradami a nezralými názory. S jeho zbrklými poznámkami, které občas vylétly z mladíkových úst.
Chtěl cítit Harryho mládí a jeho relativní nevinnost.
Renard se mohl přetvařovat, ale byl téměř o deset let starší než Harry.
On nebyl skutečný Harry.
-
Proto už když se Severus vracel do Bradavic, věděl, že Renarda navštívil naposledy.
Proč chodit tam, kde beztak nemůže dosáhnout naprostého uspokojení. Jen kvůli tomu, aby uvolnil nahromaděné napětí? Ano to by mohl dělat, a s radostí. Protože by tím získal mnohem víc příjemných pocitů, než při masturbaci o samotě.
Ale ve skutečnosti chtěl něco úplně jiného.
-
... chtěl Harryho.
-
Spontánní sex, ke kterému před několika minutami došlo, to potvrzoval.
Všechno se odehrálo hodně rychle, a skončilo ještě rychleji. Harry i Severus se ani nestačili svléknout.
Ale právě to dalo všem pocitům punc reálnosti. Den prožitý s Renardem se k tomu vůbec nedal přirovnat.
-
Harry ho doopravdy chtěl.
Div nepřišel o rozum touhou. Chtěl ho mít, znovu a znovu opakoval, že mu Severus patří. Dokonce to Severuse donutil zopakovat.
Harry přímo hořel touhou a entuziasmem.
Nebyla v tom ani kapka přetvářky.
-
Severus se postavil pod proud vody ve sprše, namydlil se, a rozhodl se zároveň i umýt vlasy.
Cokoliv jen aby si vytvořil dostatečnou výhodu při rozhovoru, ke kterému nevyhnutelně v nejbližší době dojde.
Skutečnost, že oba ze sexu získali stejné potěšení a Harry nakonec své zdráhání překonal... ještě neznamenala, že veškeré problémy jsou vyřešené.
Mladíkův vztek se nikam neztratil, což se lektvaristovi vůbec nelíbilo.
Dokud Harry bude v takové náladě, ještě dlouho se nedá přemluvit, aby se dělil o postel se svým partnerem. Ale háček nebyl jenom v tom.
Severus se zlobil na sebe samotného, protože si uvědomoval, kdo je skutečným viníkem.
-
Způsobil Harrymu bolest. Zradil ho - třebaže to doopravdy neudělal.
Nicméně mladík je o tom přesvědčený. A Severus zatím neměl nejmenší představu, jak má současnou situaci zvládnout.
Uvědomoval si jen jedno: Teď, když je Harry skutečně na sex připravený, nemůže být ani řeč o tom, že by šel za Renardem, nebo k jinému prostitutovi.
Pokud by se o něčem dalo mluvit, tak jedině o Severusových skutečných motivech.
A Harry o nich musí slyšet přímo od něho samotného, aby jim uvěřil.
On přece uvěří, ne? Nebo...?
-
Severus si vysoušel mokré vlasy ručníkem místo, aby použil zaklínadlo.
Byl si vědom toho, že schválně otálí, ale potřeboval si promyslet ještě spoustu věcí.
Když si mazal modřinu na tváři mastí, neochotně si sám sobě přiznal - že jeho pokusy oddálit nepříjemný rozhovor stejně k ničemu nevedou.
Mohl být schopný přetvařovat se před Temným pánem. Dokázal ho celou řadu let vodit za nos, aniž by se odhalil, ale když se to týkalo Harryho - mladého, nezkušeného a naivního! - měl najednou vratkou půdu pod nohama. Proč?
-
Tak to přeci nemělo být. Vždyť on v jejich vztahu hraje vedoucí roli.
On je tím hlavním.
On je ten - komu Harry patří!
-
Ale Harry ho zároveň do určité míry také vlastní.
*Jsem...tvůj *, -právě před malou chvílí to Severus potvrdil, a reakce jeho údu jen dokazovala pravdivost těch slov. Harry potřeboval ukázat svou vládu... Harry žárlil...chtěl Severuse tak silně, že byl ochotný ho povalit na záda a potvrdit své právo na něj zuřivými, žhavými, horečnatými nárazy...
A Severus si každou vteřinu toho útoku vychutnával.
-
Ano, líbilo se mu to. Dokonce natolik, že se tentokrát nemučil zbytečnými otázkami, nebo pochybami.
To u něj bylo neobvyklé. Jeho chladně kalkulující, analytický rozum, nikdy ani na chvíli nepřestal fungovat po celou dobu, co Severus byl s Renardem. Lektvaristovi neutekla sebemenší podrobnost, která narušovala iluzi tak pečlivě vytvořenou mnoholičným lektvarem.
Ale stačil jeden vyzývavý Harryho pohled - a Severus zapomněl na celý svět.
-
Jenže teprve teď si začal plně uvědomovat, jak se všechno zkomplikovalo.
Harry překonal svůj odpor - konečně.
Ale chtěl pokračovat v tom, co dnes začal, když vášeň byla pryč - a mezi pocity, které vůči Severusovi zažíval, převládaly křivda a hněv?
-
* Už dost oddalování nevyhnutelného *, -rozhodl se Severus.
Projel si prsty prameny vlasů a odhodil je z tváře. Neochotně si navlékl pyžamo, a postaral se, aby měl na kabátku zapnuté všechny knoflíky.
Všechno. Dál otálet už není možné.
Musí jít nahoru a podívat se Harrymu do očí.
-
S překvapením zjistil, jak složité bylo překročit práh magických dveří vedoucích nahoru, ale Severus zaťal zuby a udělal rozhodující krok. Přemístění jako vždy doprovázel pocit, jako by procházel stěnou zvláštního magického vodopádu. Lektvarista tomu obvykle nevěnoval žádnou pozornost, ale tentokrát tato běžná magie donutila ke stažení každou buňku v jeho těle.
* To jsou jen nervy *, -říkal si.
Stávalo se mu to přeci vždycky, když byl víc znepokojený.
-
Harry napůl ležel na posteli a četl si knihu.
Záda měl podložená několika polštáři - do pasu svlečený, jen v pyžamových kalhotách. Bylo patrné, že se pokusil sčesat vlhké vlasy dozadu, ale jeho kštice dávala najevo skutečnou nebelvírskou houževnatost, a tak už skoro znovu přijala svůj obvyklý tvar rozcuchaného havraního hnízda.
Lektvaristovi se sbíhaly sliny při pohledu na to zosobnělé pokušení.
Přirozeného pokušení.
Harry nehrál žádnou pečlivě nacvičenou úlohu. Vždycky spal takto oblečený.
Jenže teď neležel. Očekával Severuse, protože řekl, že bude čekat.
-
Lektvaristův pohled sjel ke kroužku v mladíkově bradavce, který se kovově zablýskl, když se Harry obrátil k vcházejícímu.
Severus si prakticky nikdy nedovolil značku prohlížet, protože se domníval, že bude lepší Harrymu jeho zotročení nepřipomínat.
Mladík by upřený pohled přijal určitě právě tak - bez ohledu na to, že Severus značku pokládal za symbol jejich spojení, a ne za znamení Harryho otrockého statusu.
-
Teď lektvarista nedokázal spustit oči z blýskajícího se kroužku, provlečeného mladíkovou levou bradavkou.
Díval se na značku, říkající, že mu Harry patří. A říkající mnohem víc teď, když mladík nakonec znovu objevil své sexuální potřeby.
Teď, když je uspokojil se Severusem, a ne o samotě.
-
"Tvář vypadá lepší."-zazněl Harryho vyrovnaný hlas.
Severus sebou trhnul. Celou dobu mlčel a neřekl ani slovo. Už se nepoznával. Kam se poděla jeho suverénnost? Vždycky byl schopný kontrolovat situaci.
Tak proč to nedokáže teď?
-
Všechno se změnilo.
Harry, klidně ho sledující z postele, už nebyl tím plachým, nezkušeným chlapcem, který si dřív myslel, že si Severus bude vychutnávat, když ho bude ponižovat a působit mu bolest. A zcela určitě to byl jiný Harry, než ten, který zabarikádoval vlastní dveře a po svém návratu z Londýna žil v panické hrůze.
Ne, tento Harry o své síle nepochyboval.
Ať byl otrok nebo ne, byl připravený se klidně se Severusem hádat, mluvit o nesrovnalostech a hájit svůj názor.
-
Lektvarista se cítil, jakoby mu někdo sebral půdu pod nohama.
Neměl tu nejmenší představu, jak začít rozhovor, a ani co říci. Ale jedním si byl na sto procent jistý - jestli se mu nepodaří zvládnout situaci, tak opakování dnešního zážitku se od Harryho moc brzy nedočká.
Na něco takového nemůže ani pomyslet.
-
Mladíka přestalo bavit čekání na nějakou reakci.
"No? Nemáš co říci?"
Severus udělal několik kroků a přisedl si vedle něj na kraj postele.
"Velmi lituji, že jsi to zjistil," -řekl jak možno nejměkčeji.
Ale jakmile svá slova uslyšel, okamžitě si uvědomil, jaký dvojsmysl plácnul.
Harry si pochopitelně jeho slova vyložil nesprávně - vlastně to ani jinak dopadnout nemohlo.
-
"Samozřejmě, že ti to je líto," -vypálil pohrdavě. - "Chtěl sis myslet, že si tam můžeš svobodně běhat, jak se ti zachce. Ale ty svobodný nejsi. A já nejsem idiot, abych to nevěděl. Můžeš mi věřit, že jestli v tom budeš pokračovat, tak doma ti také moc veselo nebude. Dobře tě znám, nebude se ti líbit, žít s člověkem, který tě bude z duše nesnášet, že?"
Severus polknul.
Harryho poznámka naznačovala, že dnes zatím o * z duše nesnášení *, ještě nejde. Jistě, intuitivně to věděl už před tím, ale slyšet to přímo od Harryho, bylo mnohem příjemnější - i když to nebylo tak přesně formulováno, jak by chtěl.
Lektvarista se rozhodl bojovat až do konce.
-
"Nechtěl jsem tím říci, že mám v úmyslu pokračovat se svými návštěvami tam... "
"Oh, no dobře!"
"Myslel jsem tím, že je mi líto, že jsem ti způsobil bolest." - upřesnil Severus zvýšeným hlasem.
Harry se posměšně rozesmál.
"Žádnou bolest jsi mi nezpůsobil, Severusi, copak jsem nějaká holka, nebo co?"
-
Lektvarista si povzdychl. Pochopitelně si to o něm nikdy nemyslel. Ale Harry se díky svým pitomým příbuzným stále držel svého nesmyslného úhlu pohledu.
Severus předpokládal, že podobné řeči jsou pro ně už minulostí, ale starých názorů se očividně tak lehce zbavit nešlo.
-
"Ne, já tě za dívku nepokládám," -zavrtěl hlavou. - Ve skutečnosti já..."
"Dobře, protože jestli si myslíš, že mě můžeš ublížit, když budeš šoustat s kýmkoliv, kdo ti přijde pod ruku, tak... zkrátka to je pitomost. Nevěnoval bych tomu ani teď žádnou pozornost, ale ty sám jsi říkal, že se mnou nebudeš zacházet, jako s otrokem. Řekl jsi, že mi dáš maximum svobody. Ale pokud já nemohu jít a přeříznout někoho - a ty to při tom klidně děláš - tak se mi to nějak nezdá správné.
A vůbec..."- doposud se Harry díval do prostoru před sebou, ale teď se podíval přímo na Severuse. Jeho oči dostaly jasně smaragdový odstín a byla v nich nejistota.
"Když na tebe čekám doma a ty zatím někde couráš a děláš bůhví co, tak...no, tak se díky tomu cítím, jako... nevím. Asi opravdu, jako ženská."
"To nemyslíš vážně...?"
-
"Strýc Vernon, neustále dělal hnusné vtipy na jednu ubohou ženu, která žila v naší ulici. Její muž ji podváděl. Ale ona by ho podle všeho nikdy neopustila, i kdyby s ní zacházel, jak chtěl hrozně."
Harryho chřípí se zachvěla.
"Teta Petunie ji za to věčně vynášela až do nebes. Říkala, že je svatou povinností ženy - zachovávat věrnost, i když jí muž zahýbá. Stejně jako v naší situaci. Protože to prokleté Podentes usmaží na pomalém ohni jenom mě, když poruším smlouvu, ale ty si s ničím starosti dělat nemusíš. A to se ještě ptáš, proč mě tvé chození k prostitutkám nutí, abych se cítil, jako zatracená domácí puťka?"
-
Ne, Severus se už neptal a ani nedivil.
To znamenalo, že žárlivost z Harryho nemluví. Spíš přesvědčení o tom, že Severusovo jednání mladíka zcela jasným způsobem charakterizuje. I když si Harry, jako vždycky, výrazy zrovna nevybíral.
"Já tě nepodváděl."
"A jak jinak se to dá nazvat?"
"Rozumným řešením problému."
"Rozumným!" - Harry se posadil rovně. -"Upozorňuji tě, jestli se mnou budeš dál mluvit takovým způsobem, tak za sebe neručím!"
Severus si znovu povzdechl.
-
"Druhá možnost by byla přinutit tě k sexu. A mě, čestně řečeno, stačilo to, co jsme museli udělat do tvých narozenin."
"I k žádnému útoku nedošlo." -vyplivl Harry. - "Jestli chceš něco vědět, tak tvoje logika kulhá na obě nohy. Jestliže nejsem připravený na sex - tak druhá možnost je počkat. Slyšel jsi někdy něco o abstinenci?"
Severusovo obočí se stáhlo.
"To není řešení. "
"Ale ode mne jsi ho vyžadoval, nebo jsi už zapomněl?"
"Od sebe jsem ho také vyžadoval. Během mnoha let, pokud mi moje posice špióna neumožňovala riskovat, kvůli možnosti prozrazení."
" No tak to pro tebe neměl být problém."
"To není tak jednoduché, nechápeš?"
-
Harry si založil ruce na holé hrudi. Tím pohybem se mu zvýraznily svaly. Od značky v bradavce se odrazil paprsek světla.
"Opakuješ pořád to samé. Mě je fuk, co říkáš, nejsem hloupý a vím to. A také vím, že ty to víš také. Nezapomínej na všechny ty zasloužené známky z OVCí, a hádám, že bych z lektvarů také dostal perfektní známku, kdybys neudělal všechno možné, abys mě donutil ten předmět nenávidět..."
"Ve jménu Merlina," -vykřiknul Severus. Měl chuť naklonit se a zakousnout se Harrymu do kůže na rameni tak, jako to dělal dřív, když chtěl mladíka vytrhnout z jeho letargického stavu. Jenže tentokrát by to jen všechno pokazilo. Takže se Severus jen naklonil vpřed a napjatě stiskl pěsti.
-
"Harry, celou dobu, co jsme se připravovali k rituálu, jsem dokázal myslet jen na to, že tu budeš se mnou žít, jako můj milenec. Na konci školního roku se mi zdálo, že jsme si začali vzájemně rozumět, a já jsem doufal, že povedeme aktivní sexuální život. Ale všechny moje sny lehly popelem, když jsem zjistil, co se s tebou stalo v Londýně. Nicméně, zdrženlivost jsem také nesměl dodržovat, protože před námi byl úkol přichystat tě na tvé narozeniny. A potom - po tvých narozeninách jsem nemohl získat to, co jsem měl přímo pod nosem a po čem jsem toužil ze všeho na světě nejvíc, měsíc za měsícem."
-
Vzpomínky na dny a týdny plné mučivé neuspokojenosti byly natolik jasné, že Severus div nezasténal bolestí od nehtů zarytých do dlaní.
"Věděl jsem, že jestli něco neudělám, tak z celé té situace přijdu o rozum!"
"Ale ty jsi přece * něco * dělal! Copak jsi nemasturboval? Pokud vím, zabýval ses tím dost často. Nebo ti to bylo málo a chodil jsi zároveň i ke svým kurvám?"
Aj. Tak tohle je jádro problému. Harry potřebuje znát podrobnosti.
-
Severus už předtím měl podezření, že je Harry bude určitě chtít všechny znát.
Vlastnický instinkt, který mladík ukázal dole, ho o tom nenechal na pochybách. Nicméně Severus nebyl připravený mluvit o všem. Ještě ne. Otevřenost by byla možná jen tehdy, kdyby si byl jistý, že svým přiznáním situaci ještě nezhorší.
"Jestliže souhlasíš s tím, že samouspokojování bylo projevem starosti o tebe - tak proč by to druhé jím také nemohlo být?"
Harry se na Severuse nepřátelsky podíval, a odsunul se od něj o pár centimetrů.
-
"O jaké starosti to mluvíš?"
"Možná jsem tě potřeboval hodit na záda a vzít si tě tak, jako jsi to před chvílí udělal se mnou." Severusovi se zlomil hlas. - "Chtěl jsem to udělat. Myslel jsem na to každý den! Jenom díky tomu, že jsem měl jiné možnosti, jak odstranit přebytečný tlak, jsem se dokázal ubránit tomu ukvapenému kroku. Nebo se domníváš, že jsem mohl lhostejně pozorovat, jak se každý den probouzíš s erekcí a odcházíš do sprchy sám? Na to abych tě chtěl, mi stačí, když tě vidím před sebou. Říkal jsem ti to, nebo ne?"
Zdálo se, že tohle přiznání Harryho šokovalo.
Jako by zapomněl na to, jaký do této chvíle byl jejich život.
"Jo, ale... i když to bylo tak zoufalé, mohl ses omezit na sprchu."
-
Severus si povzdechl.
Nemyslel si, že to všechno Harry pochopí zrovna takhle, přestože určité podezření tu bylo...
Konec konců, mladík vyrůstal v ovzduší absolutního omezování.
"Patrně to je jen dalším potvrzením rozdílnosti světů, ve kterých jsme vyrůstali," -pokusil se o vysvětlení.
"Harry... já skutečně vidím situaci úplně jinak. Byl jsi nemocný, a já se musel o tebe postarat. Bylo by příliš kruté, nutit tě k sexu. Hledání uspokojení jinde mi připadalo, jako naprosto normální řešení. Je to běžný zvyk v dohodnutých manželstvích, když jedna strana dává přednost zdrženlivosti v sexu, nebo ji k tomu nutí zvláštní podmínky."
-
"Ó, tak takhle se tomu říká! -v Harryho pohledu znovu vzplál hněv. -Dohodnuté manželství?"
Severus už dřív v myšlenkách nazýval jejich vynucený svazek právě tak, ale Harry patrně dával přednost jinému pojmenování.
"V magickém světě žádné překážky pro manželství dvou mužů neexistují."
"Děkuji za vysvětlení očividného," -jedovatě poznamenal Harry. - "Ale neodpověděl jsi na mou otázku."
"Samozřejmě nejsme manželé," -pokračoval netrpělivě Severus. - Mimo to, teď by to ani nebylo možné, protože ty už nemáš právo jakékoliv smlouvy uzavírat."
* I když já bych ji mohl podepsat za tebe *, -div nedodal lektvarista, a rychle tu myšlenku zahnal.
Harrymu by se to nelíbilo.
-
"Ale protože my jsme spojení na celý život, a náš svazek má sexuální charakter, je možné si představit, že se náš vztah od manželství tak moc neliší, ne?"
"Což nás znovu přivádí k otázce - proč se chováš jako ta nejhorší pakáž," -odfrknul Harry a pokračoval.
"No, přinejmenším to byl neobyčejně zajímavý rozhovor. Proč bys teď odtud prostě nevypadl? Myslím, že už jsem toho slyšel dost."
-
"Já vím, myslíš si, že jsem neměl chodit do bordelu... "
"Myslíš?"
"Ale my jsme ještě spolu doopravdy nebyli." -dodal Severus.
Neschopný ovládnout se, chytil do dlaně mladíkovu ruku, a propletl si s ním prsty. Harry se pokusil ruku vytrhnout, ale ne doopravdy, protože tomu pokusu chybělo skutečné úsilí.
Mladík rychle přestal vzdorovat a znovu se opřel o polštáře.
Kniha, kterou na začátku četl, mu sklouzla s kolenou a s dutým bouchnutím dopadla na podlahu.
-
"A teď si myslíš, že spolu jsme?"
"Myslím, že teď můžeme být."
"Ne, nemůžeme." -zavrtěl hlavou Harry, ale už se znovu o vysvobození ruky nepokusil.
"Řekl jsem ti už dole, že mně taková situace nevyhovuje. Chceš chodit za svými děvkami? Dobře. Ale v tom případě mě nedostaneš."
Severusovi se sevřelo hrdlo.
Pustil Harryho dlaň v obavě, že by se mohl náhodným pohybem prozradit.
-
"Nikoho nechci tak jako tebe."
Harry ale prohlášení ignoroval.
"Dejme tomu, že začneme... ehm... být hodně spolu. Jak mám vědět, že ihned nepoběžíš do Prasinek, když se jednou odmítnu věnovat sexu. Zvlášť když řekneš, že to byl projev starosti o mě, nebo něco podobného?"
"Předpokládám, že budeš muset věřit mému slovu."
"Ah ano, výborné řešení. To nám vždycky pomáhalo!"
Severus div nezaskřípal zuby.
-
"Jistě, já přeci nedělám nic jiného, než že porušuji sliby, které jsem ti dal, že? Nutím tě od rána do večera hrbit záda, jako domácího skřítka, bez oddechu drhnout podlahy a prát šaty! Vyžaduji na tobě sex a kašlu na to, že nejsi připravený - a ke všemu ti zakazuji vidět se s kamarády. Lituji, že jsem ti dal současnou práci, stejně jako všechno co máš v kapse, že nemůžeš na procházku a ani na výlet do zahraničí... "
-
"Zmlkni!" -přerušil ho Harry.
"O tom nemluvím. Mluvím o sexu. Severusi, řekl jsi, že ses přivázal ke mně. Víš, nepřemýšlel jsem o tom moc, ale opravdu jsem předpokládal, že vším budeme procházet společně. Ale podle všeho tys to tak nemyslel, protože ty jsi celou tu dobu šoustal, s bůh ví jakou spoustou lidí!"
"Jedním."
"Co, jedním?"
"Byl jen jeden. To je všechno. A pro tvou informaci, on pozval mě."
"No jistě, jen svaluj celou vinu na něho. Velmi chytré." - frknul znovu Harry.
* No za pokus nic nedáš *, – pomyslel si Severus.
-
"Možná se mýlím," -pokračoval Harry a jeho hlas přetékal sarkasmem, - "ale mám takový dojem, že on nevěděl, že mezi námi - nebo spíš tebou a kýmkoliv jiným - existuje nějaký svazek.
Ale ty jsi to věděl. Takže buď přijmi odpovědnost za své skutky sám, nebo jak už jsem k čertu říkal, se přestaň vymlouvat."
"Já jsem nevinil Renarda."
"Renarda."
"Zdálo se mi, že tě zajímají detaily."
-
"Prostě jen chci vědět, kým pro tebe jsem, Severusi." -povzdechl si Harry smutně, jakoby už spotřeboval všechny zásoby hněvu.
"Poslyš, já vím, že se nemohu scházet s nikým jiným, to je jasné. Ale je mi nepříjemné se cítit, jako bych se jen já ocitl v pasti, ze které se nemohu dostat, zatím co všichni kolem jsou volní a mohou dělat, co se jim zlíbí, rozumíš?"
V pasti. Teď se nepříjemně cítil Severus.
-
"Řekl jsi, že budeš uspokojovat všechny mé potřeby - a tohle je jedna z nich - jasné? Jestli si jen tak odbíháš za Renardem, tak to znamená, že já jsem pro tebe jen nějaký harémový kluk, který musí sedět doma a tiše čekat, protože nemá žádná práva. I když vlastně opravdu ne, vždyť jsem otrok.
Ale ty jsi říkal, že to tak nebude. Řekl jsi, že nepotřebuješ otroka."
-
"Nepotřebuji," -odpověděl Severus.
Skopnul dolů boty, lehl si blízko Harryho na bok a podepřel si rukou hlavu.
"Já opravdu sám sebe přivázal k tobě. Jsme spolu.
A víckrát nepůjdu za Renardem, ani za nikým jiným.
Můžeš tomu věřit, nebo ne - to se rozhodni sám."
-
"Zatím nevím, čemu mám věřit. Myslím tím, když si skutečně představuješ, že za určitých okolností tak může vypadat starostlivost... "
"Jestli tě to pohoršuje, tak pochopitelně se už k takovému řešení nebudeme uchylovat." -polknul Severus knedlík v krku. Rozhovor se ukázal jako mnohem složitější, než čekal.
"Mýlil jsem se, když jsem předpokládal, že se na to budeš dívat stejně, jako já."
-
Harry se na něj podíval s nevyřčeným jízlivým * myslíš * v očích, ale neodpověděl.
Jen prostě nervózně kývnul úsečným pohybem hlavy.
Za chvíli se také převrátil na bok a ocitl se tak tváří k Severusovi.
"Takže to je všechno?"
Lektvarista tak docela nepochopil, co to znamená.
"Mám udělat ještě něco?"
"Ne... nevím," -odpověděl Harry.
-
-
Nezapomeňte komentovat, nebo alespoň hodnotit. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 028A | nixerwil | 10. 10. 2011 - 21:34 |
| RE: Madurare 028A | slimča | 10. 10. 2011 - 21:48 |
| RE: Madurare 028A | nade | 10. 10. 2011 - 21:51 |
| RE: Madurare 028A | severina | 10. 10. 2011 - 21:53 |
| RE: Madurare 028A | sora | 10. 10. 2011 - 21:54 |
| RE: Madurare 028A | zuzana | 10. 10. 2011 - 21:59 |
| RE: Madurare 028A | symphony | 10. 10. 2011 - 22:08 |
| RE: Madurare 028A | eliss | 10. 10. 2011 - 22:14 |
| RE: Madurare 028A | mája | 10. 10. 2011 - 22:16 |
| RE: Madurare 028A | clare | 10. 10. 2011 - 23:01 |
| RE: Madurare 028A | bacil | 11. 10. 2011 - 08:14 |
| RE: Madurare 028A | lady corten | 11. 10. 2011 - 08:29 |
| RE: Madurare 028A | grid | 11. 10. 2011 - 09:37 |
| RE: Madurare 028A | mamba | 11. 10. 2011 - 10:10 |
| RE: Madurare 028A | bara1982 | 11. 10. 2011 - 12:02 |
| RE: Madurare 028A | sharlaid | 11. 10. 2011 - 16:37 |
| RE: Madurare 028A | slečna k. | 11. 10. 2011 - 18:00 |
| RE: Madurare 028A | kiki | 11. 10. 2011 - 18:01 |
| RE: Madurare 028A | anneanne | 11. 10. 2011 - 20:26 |
| RE: Madurare 028A | mononoke | 11. 10. 2011 - 21:51 |
| RE: Madurare 028A | saskya | 12. 10. 2011 - 11:38 |
| RE: Madurare 028A | eliot s. | 12. 10. 2011 - 15:32 |
| RE: Madurare 028A | marta | 12. 10. 2011 - 17:57 |
| RE: Madurare 028A | miriabar | 12. 10. 2011 - 23:08 |
| RE: Madurare 028A | lilith3913 | 15. 10. 2011 - 12:38 |