Madurare 031B
20. listopad 2011 | 20.41 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 31B
Miláčkové – moc děkuji za vaše komentíky a dnešní kousek opět věnuji těm, kteří je napsali.
Přesto doufám, že si kapitolku užijete všichni. Přeji hezké čtení.
-
-
Kapitola 31B-
Pokračování:
-
"Takže ke všemu došlo dřív, než jsi čekal. Ale na tom není nic špatného. Možná se nám podaří zkřížit síly úplně dřív, než začnou vážné útoky - přesněji řečeno, než budou pokračovat.
V každém případě bude lepší to dokázat před tím, než vyčenichá, co se mezi námi děje, že? Víš, nemohu přestat myslet na svědecký zápis o našem ceremoniálu. Na to, že ho mohli omylem založit někam, kam nepatří. Novinky se můžou provalit kdykoliv.
Ale já bych chtěl, aby až se s ním setkám, nevěděl, jaké překvapení na něj v mé hůlce čeká."
-
Severus stiskl rty.
"Nicméně i bez ohledu na plné spojení sil, nás mohou čekat nepříjemnosti díky vašim sesterským hůlkám."
"Děláš si legraci," -zamračil se Harry. - "Ne, neděláš. No potom mi prostě můžeš koupit jinou hůlku."
"Když pomineme ten fakt, že to můžeš udělat sám - máš na to k dispozici dostatek prostředků - každá nová hůlka musí být zaregistrovaná, a to by mohlo u Temného pána vzbudit podezření. Předpokládám, že by ses měl naučit používat mojí hůlku." -Severusovy nozdry se zachvěly. - "A to tím spíš, že hodláš používat mojí sílu."
"Spojené síly." -nechtěl Harry nijak zmenšovat význam své úlohy.
-
Jistě, bude muset znovu uchýlit k cizí pomoci.
Ale nebude bezmocný. A navíc, tentokrát šlo o pomoc, kterou si vysloužil svým vlastním úsilím.
"Ano. Spojené síly." Lektvarista na okamžik zavřel oči, jako by v duchu řešil nějaký problém. - "Samozřejmě."
"Co?"
-
Místo odpovědi se Severus nepatrně odsunul, nadzvedl se a opřel o loket.
Všechny pokrývky se už dávno válely na podlaze, takže Harry teď mohl vidět celé jeho tělo. Silné, nahé a bezostyšně vystavené na odiv. Harry se na něj díval široce otevřenýma očima a nedokázal s tím nic udělat.
Severuse nebylo možné nazvat krásným. Na takové pojmenování byl příliš mužný a příliš drsný. Jeho kůže nesla velké množství stop, které na ni zanechal nelehký život. Ale vypadal dobře. Opravdu dobře - natolik, že Harry ucítil v šourku známé napětí. Znovu.
-
Ušklíbl se, protože ho najednou napadlo slovo "nenasytný". Nikdy o svých vejcích tak nepřemýšlel, a to, že se právě teď při tom nachytal... bylo legrační. Jeho úsměv se ještě rozšířil. Věděl, že je to hloupé, ale měl chuť dělat hlouposti. Bylo tak příjemné uvolnit se a s ničím si nedělat starosti. I když jedna specifická část jeho těla se neuvolnila a vůbec se k tomu neměla - spíš naopak.
Severus zamířil pohledem dolů a Harry zkřížil nohy. Upřímně řečeno stejně mu to nijak nepomohlo ukrýt rostoucí erekci.
-
"Zkus na chvíli přestat myslet na svůj penis," -doporučil mu lektvarista hlasem svědčícím o dobré náladě.
"Takže, jak jsem říkal, nežli jsi na mě začal dělat oči..."
"Nedělal jsem oči!" -ohradil se Harry a přejel si špičkou jazyka rty. - "Hmm... možná jo, ale co jsi čekal, když tu takhle ležíš?" -řekl a pokračoval hlubším hlasem:
"Já... no víš, mně se opravdu líbí, jak vypadáš, Severusi."
Znělo to trochu neuhlazeně, ale přirozeně a upřímně.
Lektvarista si odhrnul vlasy z čela.
Myslel si snad, že Harry mluvil jen o jeho vlasech?
"Ne," -rozesmál se mladík. - "Ty celý. No patrně se mi tvůj penis líbil hned od začátku a já si to jen nechtěl přiznat. Ale skutečně se mi zdá, že vypadáš ohromně." - culil se Harry a udiveně pozoroval Snapeovu reakci.
-
Severusovi zrůžověly tváře, ale on sám se díval někam za Harryho rameno.
Vypadal rozpačitě, přestože už dávno musel vědět, že ho Harry opravdu pokládá za velmi přitažlivého.
V opačném případě by mu zaklínadlo nevěřilo a oni by rituálem nemohli projít.
Nakonec magie Cambiare Podentes byla skutečně určená pro milence.
-
Možná Severus jen prostě nečekal, že to Harry vysloví nahlas. Vůbec někdy.
Jakmile tohle Harry pochopil, donutilo ho to také, aby si uvědomil, do jaké míry po celou dobu omezoval vyjádření svých vlastních pocitů. Severus vynakládal veškerou svou snahu na to, aby Harrymu dal najevo, za jak moc fyzicky přitažlivého ho pokládá. Přesto si Harry nedokázal vzpomenout - i když v určitých chvílích jeho pocity vůči milenci bylo možné pochopit beze slov - že by někdy vyslovil něco, co by se dalo pokládat za podobné doznání.
Samozřejmě kromě rituální koupele, kdy nedokázal přestat se svým blábolením a neustále pokračoval s projevy nadšení nad Severusovým penisem. Ale to se dalo jen stěží považovat za normální projev pocitů.
Dal si vůbec někdy práci s tím, aby Severusovi řekl, co vůči němu skutečně cítil?
Ne, nikdy.
A to si potom dovolil o sobě mluvit, jako o dobrém milenci.
-
Najednou Harryho pamětí probleskla vzpomínka. Obrácený zády ve sprše.
Jenže otočený nebyl Severus, ale Harry - a bylo to před několika měsíci. Tehdy si div do krve nerozkousal rty, jak se bál, že si lektvarista neodpustí nějaký jízlivý komentář o tom, jak vypadá. Že se mu bude pošklebovat.
Ale Severus se mu nikdy nevysmíval.
Vlastně když pochopil, jak nízké mínění Harry má o svém vzhledu, postaral se o nápravu.
Obdivoval jeho oči, jeho postavu, a dokonce jeho penis.
-
A co Harry udělal, aby mu to oplatil?
Nejenom, že nikdy Severusovi nesložil žádný kompliment. Čím víc se probíral svými vzpomínkami, uvědomoval si, jak bylo jeho chování mnohem horší a krutější.
Dal zcela jasně najevo, že ho Severus vůbec nepřitahuje a neexistuje šance, že by ho vůbec někdy fyzicky mohl přitahovat. Harry teď sice za ta slova necítil vinu, přestože tenkrát určitě mohl být diplomatičtější.
Ale tehdy si byl jistý, že Severus bude Cambiare Podentes užívat, jako omluvu pro mučení a neustálý výsměch - a jeho v budoucnu nečeká nic kromě hrozné bolesti.
Nemluvě o tom, aby ho ještě před nedávnem napadlo, že by ho mohli přitahovat muži.
Bylo tedy zcela pochopitelné, proč byl už předem naježený a stavěl se do obranného postoje dřív, než mohl přijít jakýkoliv útok. Přesto hrubost samozřejmě zarážela...
Harry se zamračil, když si vzpomněl na nejvíce hanlivé věci, které říkal - vlastně ponejvíc a výhradně ze strachu.
Netrápilo ho, že kdysi tohle všechno řekl, ale to, že nikdy svá slova nevzal zpět - dokonce ani tehdy, když se jejich vztahy se Severusem začaly měnit a zlepšovat.
Ačkoliv je Severus dost chytrý, aby pochopil, že se všechno změnilo - a změnilo se to hodně - stejně si může myslet, že Harry jen dobře hraje svou roli, nebo se chová podle něčeho podobného jako * lepší polovina hůlky, než žádná *. (Vrabec v hrsti-než holub na střeše.)
Ale tak to není. Naprosto ne.
Harry najednou horoucně zatoužil - ne, skutečně potřeboval, aby Severuse donutil uvěřit tomu.
Opravdu věřit.
-
Jediný problém byl v tom, že nevěděl, jak začít - uvažoval Harry a dál obdivoval tělo lektvaristy.
* Nejsi sice nejpřitažlivější chlap, ale... *, - ne, to by dodalo hovoru špatný tón hned od začátku, bez ohledu na to, že to je pravda. Ale jak vybrat ta správná slova, aby vyjádřila nahromaděné pocity.
O jednom způsobu by věděl díky Hermioně.
Postup "sebrat odvahu a vyhrknout bez přemýšlení, ho ještě nikdy nezklamal.
Hluboce se nadechnout, naplnit plíce vzduchem a začít mluvit dřív než stačí vydechnout.
-
"Jsi úžasný," -uslyšel svůj hlas.
"Urostlý, vysoký a máš černé oči a vlasy jaké se mi líbí ze všeho nejvíc. Umíš se správně pohybovat, jako když donutíš svůj plášť šlehnout a zavlát... Ale líbí se mi, i když tady ležíš takhle nahý, jako teď. Líbí se mi, jak se ti rýsují kyčelní kosti a jak je tvůj penis takový silný a těžký a..."
Harry zmlknul a najednou si uvědomil, že vypadá jako naprostý idiot.
Nebylo divu, že na něj Severus vytřeštil oči a nevěděl, co říci.
"Prostě se mi líbí, jak vypadáš." -uzavřel nakonec svůj proslov Harry, když vycítil, že nehledě na geniálnost konečné myšlenky, mohl v celém prohlášení uvést trochu lepší argumenty.
-
"Uvolni se Harry,"-promluvil Severus naprosto klidným hlasem. Natáhl ruku a položil ji mladíkovi na stehno.
"Věřím ti, o tom nepochybuj."
Harry zamrkal.
"Věříš?"
V Severusově pousmání se objevilo cosi smutného.
"Stejně bys mi nemohl lhát."
Aha, tak v tom to vězí. Harry byl překvapený - vždyť na to úplně zapomněl. Na druhou stranu zase...
"No ale víš... spojení myslí mě dovolí přehánět, nebo neříkat všechno a dokonce překroutit různé věci, pokud chci. I když otevřeně ti lhát nemohu."
Musel se na oplátku svěřit Harry a přikryl dlaní Severusovu ruku ležící na jeho stehně.
-
"Ale já skutečně chci, abys věděl, jak se mi líbíš."
Koutky lektvaristových úst se zdvihly.
"Bylo by těžké tomu nevěřit." -řekl a tentokrát zněl jeho hlas lehce, pokud ne dokonce hravě - "Vždyť ses na mě díval s takovou chutí a touhou."
"Ahm, díval," - souhlasil Harry teď už beze studu. A protože neviděl důvod proč to nedělat - naklonil se, políbil Severuse na rty a rychle se odtáhl.
"Dobře, takže dál. Co jsi tím prve myslel?"
-
"Hmm?"
Harry se položil na bok proti Severusovi.
"Mluvili jsme o tom, že budu používat spojenou sílu - a nejenom tu tvou. Ale ty jsi měl na tváři takový divný výraz a řekl jsi * samozřejmě *."
Lektvarista se zamračil.
"Ano. Domnívám se, že jsem cítil okamžik, kdy u tebe došlo ke spojení sil."
"Taky jsem si to myslel. Uvědomil sis, co to bylo?"
"Ne. Všechno do sebe zapadlo teprve nyní."
"Čemu se to podobalo?"
Severusovo obočí se ještě víc stáhlo uprostřed čela.
"Nejsem si jistý, jestli má cenu ti o tom říkat."
-
To přimělo Harryho vyskočit. Posadil se na posteli a v hlavě se mu začalo formovat temné podezření.
"Oh. Tak to je důvod, proč se tu tak vyvaluješ nahý a vystavený na odiv. Abys odvrátil mojí pozornost. Věděl jsi, že se mi líbí, jak vypadáš!"
"Pochopitelně věděl."
Harry chytil polštář, začal ho svírat v rukách a přemýšlet, jestli by s ním neměl fláknout Severuse po hlavě.
"Jenže se mi taky líbí slyšet to od tebe."
Mladík odhodil polštář zpátky k záhlaví postele a nespokojeně frknul.
-
"No první pokus odlákat mě ti vyšel, ale teď už mě nespleteš. Tak rychle povídej. Proč si myslíš, že o tom nepotřebuji nic vědět?"
"Vidím, že tu dneska má někdo rozkazovačnou náladu."
Místo odpovědi lektvarista obdržel jen netrpělivý pohled.
Přesto se znovu pokusil ze všeho vykroutit.
"Nechci si představovat, že se můžeš v rozhodujícím okamžiku zarazit a začít přemýšlet, jestli se to na mě neodrazí."
-
"Cože?"
Severus se pokusil tvářit lhostejně, ale Harry jasně viděl, že to je jen přetvářka.
"Vařil jsem jeden lektvar, když jsi zkoušel své nové možnosti. Právě jsem došel ke stádiu, kdy je nutné na výpary stoupající z kotle použít magii, aby..." -Severus lehce potřásl hlavou, protože si uvědomil, že příliš zabíhá do podrobností. -"Moje zaklínadlo nepracovalo."
"Och, Bože," - vydechl Harry
Najednou mu došlo, co to vlastně znamená.
-
Když se jejich síly kříží, znamená to, že na vteřinu nebo i déle - podle užitého zaklínadla - obere Severuse o veškerou magickou sílu.
Je jen pochopitelné, že pokud Severus zkusí v tu chvíli svou magii použít - nepodaří se mu to.
"Poslyš, ale jestli jsi nevěděl, že jsem to já, kdo krade tvou magii - tak jsi docela klidný, alespoň na člověka kterému nefungovalo zaklínadlo!"
"Ty nekradeš," - odpověděl Snape pořád tak klidně. - "Já ti ji dávám k dispozici dobrovolně. Kdybych nechtěl, abys ji mohl používat, tak by se naše síly nikdy nezkřížily."
"Do háje, neměň téma! Jako by to pro tebe byla normální věc - zbytečně se pokusit o zaklínadlo, a potom se jen tak jít klidně sprchovat."
-
"Nic zvláštního se nestalo, Harry." - namítl klidně Severus, a pohladil mladíkovu ruku od ramene až k lokti.
"Je to jen složitá řada zaklínadel, které je nutné pronést v přesně stanovené chvíli vaření.
Pokud lektvar ještě není hotový - což se nezřídka stává, vzhledem k tomu, že se pokročilé lektvary víc podobají umění než vědě - tak prostě několik okamžiků přežiju a postup opakuji. K tomu docházelo i dřív."
Ah, no přinejmenším tohle už neznělo tak hrozivě.
-
"A proč si v tom případě myslíš, že právě v tu chvíli jsem si vypůjčil tvou sílu?"
"Pár vteřin jsem cítil menší slabost."
"Menší slabost," - zopakoval Harry. -"to znamená co?"
Severusova dlaň zůstala ležet na Harryho předloktí.
"Najednou jsem cítil menší závrať. Ale na tom nebylo nic divného, vzhledem k tomu, že jsem byl obklopený silnými výpary, a jen sotva nejedovatými."
Mladý muž se dlouze nadechl.
Nikdy si nemyslel, že by Severus mohl pracovat s tak nebezpečnými látkami.
"Co jsi to vlastně vařil?"
Snape se protáhnul, zívnul a obrátil se na břicho.
"Vlkodlačí lektvar. A přiznám se, že uvařit ho správně je dost pracné. Takže jsem pořádně unavený."
-
Protivlkodlačí lektvar.
Harryho zalila vlna nejrůznějších pocitů. Už dlouho nemyslel na Remuse a ucítil píchnutí viny.
Dokonce ani nevěděl, kdy bude nejbližší úplněk - a to kdysi tak bedlivě měsíční cykly sledoval.
Teď se mu do toho ke všemu zamíchaly jeho pocity vůči Severusovi.
Snape Remuse nenáviděl, a Harry dobře věděl, že to tak je.
Bez ohledu na to nepřestal pro něj lék vařit.
"Děkuji," -pronesl velmi měkce Harry.
-
Severus si odfrknul.
"Řekl jsem ti, že ho budu dál zásobovat lektvarem, ne? A mohu říci, že to je pěkná dřina. Bolí mě z ní záda. Proto jsem se rozhodl dát si sprchu."
"Ve skutečnosti jsi řekl, že nemůžeš nic slibovat."
"Zato ty předvádíš obdivuhodné schopnosti ve výběru vzpomínek z období O.V.Cí." -se zdůrazněnou pomalostí řekl Severus, natáhl si nohy a trochu si povzdychl. - "Kdyby ses teď ještě pokusil rozvinout v sobě talent číst mezi řádky, nikdo by se ti nevyrovnal."
"Myslíš tím, že budeš pokračovat ve vaření vlkodlačího lektvaru, dokonce i když Albus umře dřív než Remus?"
-
Když se Snape obrátil a podíval na Harryho, mladík uviděl, že lektvaristovo obočí je stažené uprostřed a vyjadřuje tak jeho podráždění.
"Myslím tím, že už pět minut naznačuji to, že po celém dni těžké práce, by mě přišla vhod masáž."
"Ouha."
"No právě, * ouha *, - odpověděl Severus s kapkou jedovatosti v hlasu.
-
Harry se natáhnul k vedlejšímu nočnímu stolku a zajel rukou do zásuvky.
Potřeboval jen pár vteřin, aby našel potřebnou mast - tu samou s příjemnou vůní, kterou lektvarista sám vyrobil.
"Víš, že stačí požádat a dostaneš masáž i cokoliv jiného," -zabručel Harry a pro doplnění výčitky zlehka plácnul Severuse po zadku.
Lektvarista zavrtěl boky a našel si pohodlnější pozici dřív, než si ho Harry osedlal, a začal mu nanášet mast na lopatky.
"Chtěl jsem, abys mi to sám nabídl."
-
Docela rozumný nápad, pomyslel si mladík. Jestli si to tak Severus přeje, pak se Harry musí chovat odpovídajícím způsobem, a snažit se dopředu předvídat jeho přání.
"Dobře." -řekl poslušně, aniž by mu to přišlo zatěžko.
Líbilo se mu dotýkat se Severuse.
Začal hníst mužova záda a při tom mluvil dál. Při řeči se mu ruce plynule pohybovaly a prsty do hloubky zpracovávaly unavené svalstvo.
"Víš, myslel jsem si, že když už se naše síly začaly křížit, tak bys mi mohl častěji dávat možnost podřídit se ti, a splnit nějaký tvůj rozkaz. Vždycky se snažíš, abys se mnou nezacházel jako s otrokem - což nemohu říci, že by se mi nelíbilo - jenže nikdy mě nenutíš dělat, co nechci, a možná právě to bychom měli zkusit."
-
"Ty chceš, abych se tebou zacházel, jako s otrokem?"
Takto formulovaná žádost zněla skutečně podivně.
"Eeh, ne. Ne tak docela. Prostě trochu častěji mi říkej, co mám dělat. Myslím, že bychom měli vyzkoušet všechny způsoby, pokud by mohly urychlit zkřížení sil."
"Výš," -řekl Severus.
Harry přemístil ruce na ramena muže.
"Nemusíš si vymýšlet něco zvláštního. Mohou to být jakékoliv maličkosti..."
"Silněji."
Harry sevřel prsty a začal jejich klouby silou uvolňovat zatuhnuté svaly na Severusově šíji.
-
"Mohl by ses o to alespoň pokusit," - zabručel mladík.
"Já se pokouším. A čekám, jestli si toho vůbec někdy všimneš."
Lektvaristovo tělo se drobně otřáslo - patrně od smíchu, pomyslel si Harry. Ale to bylo normální.
Neměl nic proti tomu, když se mu Severus smál - tak po dobrém.
"Když tedy vůbec neumíš číst mezi řádky, řeknu to přímo: Ano, budu dál vařit protivlkodlačí lektvar, a budu to dělat tak dlouho, jak bude zapotřebí."- prohlásil Snape a hlubším hlasem pokračoval tak tiše, že mladík musel opravdu napnout sluch.
"Ale teď to nedělám kvůli Albusovi."
-
Tohle přiznání donutilo Harryho srdce sevřít se štěstím.
Pocit urážky a křivdy kvůli záležitosti s bordelem, který ještě stále zůstával ukrytý kdesi na okraji vědomí, definitivně zmizel a mladík cítil obrovskou úlevu.
Protože Severusovo prohlášení jen dokazovalo, že tento člověk své slovo tvrdě dodržuje.
-
"Děkuji." -znovu opakoval Harry a mlhavě si uvědomoval, že v jeho nitru se odehrává cosi nového.
Věděl, že už několik měsíců je svázaný se Severusem jakýmsi magickým poutem, ale nijak ho nepociťoval, i když jako samotný fakt ho uznával.
Teprve v posledních několika dnech začal cítit, že spojení mezi nimi skutečně existuje, a že tohle pouto má silný sexuální charakter.
Ale ten nový pocit... tak silný pocit svázanosti... takový ještě neměl.
-
"Trochu doleva." řekl Severus tentokrát bez jakékoliv narážky.
Ale Harry ji nepotřeboval. Blaženě pokračoval v plnění Severusových pokynů, dokud se oba s unaveným povzdechem neponořili do tvrdého a klidného spánku.
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení. Děkuji.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 031B | symphony | 20. 11. 2011 - 21:08 |
| RE: Madurare 031B | eliss | 20. 11. 2011 - 21:15 |
| RE: Madurare 031B | sharlaid | 20. 11. 2011 - 21:17 |
| RE: Madurare 031B | kiki | 20. 11. 2011 - 21:18 |
| RE: Madurare 031B | nixerwil | 20. 11. 2011 - 21:31 |
| RE: Madurare 031B | gleti | 20. 11. 2011 - 21:33 |
| RE: Madurare 031B | saskya | 20. 11. 2011 - 21:42 |
| RE: Madurare 031B | mononoke | 20. 11. 2011 - 22:09 |
| RE: Madurare 031B | slimča | 20. 11. 2011 - 22:17 |
| RE: Madurare 031B | severina | 21. 11. 2011 - 00:30 |
| RE: Madurare 031B | bacil | 21. 11. 2011 - 08:13 |
| RE: Madurare 031B | grid | 21. 11. 2011 - 10:05 |
| RE: Madurare 031B | mája | 21. 11. 2011 - 10:40 |
| RE: Madurare 031B | miriabar | 21. 11. 2011 - 11:55 |
| RE: Madurare 031B | emmm2010 | 21. 11. 2011 - 14:57 |
| RE: Madurare 031B | clare | 21. 11. 2011 - 14:59 |
| RE: Madurare 031B | mamba-nasumpa | 21. 11. 2011 - 16:48 |
| RE: Madurare 031B | zuzana | 21. 11. 2011 - 23:47 |
| RE: Madurare 031B | sora | 24. 11. 2011 - 00:27 |