Madurare 033B
27. prosinec 2011 | 22.39 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 33B
-
Tak moje zlatíčka. Aktualizace je tady. Vrátily jsme se trochu pozdě a tak se omlouvám. Doufám, že jste svátky prožili všichni v pohodě a moc se na mě nezlobíte.
-
Kapitola 33B-
Teď Severus stál u malého stolku v pokoji Hotelu im Wasserturm a přemýšlel, jak začít rozhovor.
Zamyšleně naplnil dvě štíhlé sklenky šampaňským.
"Nejsi povinný..." -přerušil jeho zamyšlení Harry a vzal si z jeho rukou svou sklenku.
"Zvědavost ti nedá pokoj," - odpověděl suše lektvarista. -"Vidím ti to na očích."
"V cizích modrých očích, jsi chtěl říci," -ohradil se Harry, zvedl ruku a přejel dlaní po krátkých rezavých vlasech.
"To je jedno, vidím, že máš spoustu otázek."
Mladík si sedl - nebo spíš žuchnul na čalouněnou pohovku.
-
"Ty mně dovolíš, abych se ptal? Jsi si jistý? Protože já přece nemusím všechno vědět. Na to jsem si už dávno měl možnost zvyknout."
Severus si posadil do křesla ze strany. V těle ve kterém byl, se necítil dobře.
Nesedělo se mu pohodlně a to dokonce i tehdy, když změnil držení těla s ohledem na větší objem v pase a tukové záhyby visící nad páskem kalhot.
"Ptej se?"
-
"No když to sám chceš..." -pokusil se Harry na začátku o trochu lehčí tón.
"Hmm... pamatuješ, tenkrát, když jsi řekl, že tvůj otec... no, že tě zbil, myslel jsem, že byl čaroděj. Ale teď když vím, že byl mudla, nepřestávám se divit, jak to dokázal. V tu dobu jsi už několik let strávil v Bradavicích. Nemohl jsi použít nějaké zaklínadlo, aby ses chránil?"
"Bohužel ne."
Harry zamrkal.
"Ah. Vzal ti hůlku, stejně jako to dělal strýc Vernon mě?"
-
"Zabavil mi jí, jakmile jsme překročili práh domu," -potvrdil Severus. Vzpomínka doposud vyvolávala to, co tehdy zažíval - ostrý pocit křivdy a ponížení.
"Jo, u mě to bylo úplně stejně." -povzdechl si Harry. - "Každé prokleté léto. Jsem překvapený, že jsem ještě nezačal nenávidět mudly. Není divu, že ses připojil k... ah, to je jedno."
"K tomu jsem měl několik dalších důvodů - nejenom nenávist k vlastnímu otci. Přesto se domnívám, že to co se mnou v létě udělal, celkovou situaci jenom zhoršilo."
Mladík sklonil hlavu na stranu a ptal se dál.
-
"Proč jsi k němu tehdy jel?"
"Neměl jsem na výběr."
"Oh."
Ten básnický povzdech a to jak se Harry rychle odmlčel, Severusovi napovědělo, že mladík určitě znovu jeho suchou větu špatně pochopil, a vyložil si ji, jako že si nepřeje dál na otázky odpovídat.
"Chtěl jsem tím říci, že na tom trvala moje matka."
Harry pootevřel údivem pusu, ale okamžitě se vzpamatoval, zavřel ji a podíval se stranou.
"Ptej se?"
Ale mladík mlčel a Severus si povzdechl.
-
"Harry, neměl jsem se chovat tak stroze, když jsme hráli na otázky a odpovědi. Jsme milenci. Jsme spolu svázaní na celý život. Jestli chceš o mně něco vědět - ptej se."
"Hmm, jenom nezapomeň - že jsi to sám řekl." -zdůraznil Harry a zavrtěl se na pohovce.
"Nezapomenu."
"Dobře, k čertu. Jestli to pro tebe znamená všechno už minulost, měli bychom možná změnit téma."
"Možná by ses měl zeptat?"
Mladík se tedy zhluboka nadechl a vypálil.
-
"Soudě podle toho, co jsem viděl, když jsem se dostal do tvé myslánky, zacházel tvůj otec s tvou matkou jako s odpadem. Tak proč tě ze všech lidí poslala právě k němu?"
Jistě. Nebylo divu, že se Harry odmítal ptát. Severus také nerad vzpomínal na první hodiny nitroobrany. Příliš mnoho věcí tehdy proběhlo špatně. A pro oba.
Přesto otázka byla správná.
-
"Patrně bych se měl vrátit trochu víc nazpátek."-prohlásil klidně lektvarista a celým svým vzhledem se snažil dát najevo, že proti otázce nemá žádné námitky.
"Jak sis už možná domyslel, moje matka byla čistokrevná čarodějnice, která se postavila proti vůli své rodiny, když uzavřela manželství s mým otcem. Čehož později sama litovala.
Tobias Snape se ukázal jako dost omezený, malicherný člověk, a manželství vydrželo pouze několik let. Matka se pak vrátila k rodině a mě vzala sebou. Jak už jsem říkal dřív, poté jsem se už jen zřídka kdy viděl s otcem."
-
Harry přikývnul, ale místo aby něco řekl, polknul doušek šampaňského.
O čem asi přemýšlel? Snad ne o tom, jak zrovna jemu otec v dětství chyběl?
"Nicméně když jsem složil zkoušky N.K.U., začaly matku vážně znepokojovat některé mé známosti. Jsem si jistý, že lehce uhodneš které."
Severus udělal pauzu, aby počkal na mladíkovo přikývnutí, než pokračoval dál.
"Rozhodla se, že pro mě bude lepší strávit několik týdnů v létě s otcem - daleko od přátel, mezi kterými se rychle šířila záliba a nadšení pro ideje Temného pána."
-
"Chápu, Smrtijedi," -stručně poznamenal Harry. - "Ale proboha, Severusi. Proč tě posílala zrovna k němu?"
"Neměla tušení, že dojde až na rány - o tom jsem přesvědčený."
Další Severusovo vyprávění bylo pomalejší. Přiznat své chyby bylo těžké a mluvit o nich nahlas ještě těžší.
Byl takový hlupák. Nechal se tak lehce zmanipulovat.
"Matka dobře viděla to, co jsem nedokázal poznat já. Zverbovat mě do řad stoupenců Temného pána bylo pro Luciuse Malfoye vhodnou příležitostí, jak se sám vyzdvihnout v jeho očích. Dokonce už tehdy byl můj talent pro lektvary naprosto očividný a matka dokázala pochopit, proč má o mě zájem a nadbíhá mi."
-
Harry se zakuckal vínem.
"Nemluvím o dvoření."
Severusovy vzpomínky nebyly spojeny s žádnými srdečnými, nebo vlídnými pocity. Přesto Harryho reakce u něj vyvolala úsměv.
"V každém případě donutila otce vzít mě na několik týdnů k sobě. Chtěla, aby mě nikdo neuháněl a já mohl v klidu uvažovat o svých perspektivách, a daleko od Malfoyova vlivu přijít k rozumu. Mimo to se domnívám, že to pokládala za dobrou příležitost, jak bych mohl najít nějakou hodnotu ve svém mudlovském dědictví."
Pokrčil zamyšleně rameny Severus.
-
Harry nepatrně zaváhal dřív, než se zeptal.
"A našel jsi?"
Odpovědí bylo jen další pokrčení.
"Nejdřív jsem dost času strávil sledováním televize. To bylo zábavné. Ale potom jsme s otcem mezi sebou začali mít neshody."
"Chtěl, abys opustil Bradavice. Říkal jsi to tehdy, když jsem se poprvé zeptal na tvé jizvy."
-
"Ano. Podle jeho názoru měl jsem nejvyšší čas, abych se začal věnovat nějakému řemeslu. Jak víš, on sám nebyl příliš vzdělaným člověkem. A jeho syn nepotřeboval ošoupávat kalhoty ve školních lavicích, když byl ve věku, kdy si mohl samostatně vydělávat."
Harry se napřímil a s dutým bouchnutím postavil sklínku na stolek.
"Ale on neměl právo o tom rozhodovat. Vždyť jsi většinou žil v rodině své matky. A ta o peníze neměla nouzi..."
-
"O, peníze by mému dědovi přišly vhod," -Tichá Severusova slova přetrhla proud mladíkova rozhořčení.
"I když jsme samozřejmě neměli nouzi. Cizímu člověku by náš život mohl připadat dostatečně komfortní. Byly tu rodinné cennosti hovořící o dostatku. Jenže ve skutečnosti rodina Princů byla pokolení od pokolení stále chudší. Dodatečný příjem by zbytečný nebyl - a Tobias to věděl."
"Takže jsi mu řekl, že ze školy neodejdeš a on ti nařezal?"
"Nenazval bych to nářezem." -opravil mladíka Severus.
" Používal bič."
"Jako by to bylo lepší."
"Jsou ti ty jizvy skutečně natolik odporné?"
"Víš dobře, že ne."
-
Ano, to byla pravda a Severus to skutečně věděl.
Ovšem patrně to znovu potřeboval slyšet přímo od Harryho.
Mladíkovy oči se zúžily.
"Ten mizera..."
"Není potřeba nazývat mého otce mizerou, i kdyby jím byl. Tobě by se také nelíbilo, kdybych začal urážet Jamese, že ano?"
"Narážka přijata," -zamumlal Harry. - "Promiň. Ehmm... chtěl jsem se zeptat, jak mohl dovolit, aby se ti udělaly jizvy. Myslím tím - skutečně bič po sobě vždycky zanechává takové stopy? Nevadí mi - jasné. Prostě se jen ptám. To ti na ně nedal žádnou mast, nebo nějaký krém?"
-
Na lektvaristově tváři se objevil nepříjemný úšklebek.
"Ale jistě, dal. Hodil jsem celou tubu do záchodové mísy."
Harry na něho zůstal ohromeně civět.
"Celou tubu? Nevymáčkl sis alespoň nějaký obsah?"
"Prostě jsem ji hodil do vody a spláchnul. Odpad se ucpal. Dodnes slyším otce, jak proklíná všechny a všechno kolem, kvůli nepředvídaným výdajům."
Harry potlačil nevhodný pobavený úsměv.
-
"To jsi neudělal moc dobře, Severusi."
"Zasloužil si to?"
"No ano, ale... ty jsi nepoužil tu mast dřív, než jsi ji vyhodil?"
"Ne."
"To byla hloupost."
Severus zvrátil hlavu na opěradlo křesla a zavřel oči.
"Výrostci dělají často hlouposti."
"Ano, jenže vyhazovat něco, co by mohlo pomoci?"
Muž otevřel jedno oko.
"Jak jsem měl vědět, že to pomůže? Byla to mudlovská mast. Myslel jsem si, že to v nejlepším případě stejně nebude působit. Jenom jako úplatek otcova svědomí."
"Mudlovské léky nejsou tak úplně bezcenné."
-
"Kdyby mě vychovávali mudlové, věděl bych to." -povzdychl si zhluboka Severus.
"V každém případě jsem to léto strávil s otcem ještě několik týdnů. Téměř jsme spolu nemluvili. V rozhovoru jsme se omezili na fráze, jako * podej mi sůl *. Rány bolely stále silněji, ale to jsem mu neřekl. Teprve když jsem se vrátil domů, zjistilo se, že jsou zanícené. Matka dělala všechno, co bylo v jejích silách, ale všechno už zašlo příliš daleko a zánět byl velmi vážný. Naděje na úplné zahojení už neexistovala. Proto ty jizvy."
"No, vlastně nevypadají tak hrozně. Myslím, že kdybys měl jednu, nebo dvě, nebylo by to tak vidět. To jen, že je jich tak moc, " -řekl Harry a na chvíli se odmlčel. - "Hmm... a potom ses s ním ještě viděl?"
-
"Ne, a dřív než se zeptáš - už je mrtvý. Všichni jsou mrtví. Dům mého dědy musel být prodaný kvůli zaplacení dluhů. Přesto jsem zdědil některé rodinné cennosti, které jsi už viděl. Nábytek v mých komnatách, stříbro a podobné věci. Také jsem zdědil otcův dům, ale vzhledem na okolnosti, je celkem jasné, proč mě to tam netáhne."
"Kdybych zdědil dům v Zobí ulici - cha, dokážeš si něco takového představit - no, kdyby se něco takového stalo, prodal bych ho hned následující den."
"Jenže já nevylučuji tu možnost, že mít úkryt kdesi v mudlovském světě, by se mohlo nakonec ukázat jako velmi užitečné."
-
"Óh,"- Harryho tvář se rozjasnila, i když se ten radostný výraz lektvaristovi zdál trochu hraný.
"Což nás vrací k našemu úkolu - udělat všechno pro to, abys ho nikdy nepotřeboval, že? Zkrátka, kde je ložnice? Nejvyšší čas, věnovat se dalšímu křížení sil."
"Nemusíš to dělat."
"Co, křížit síly?"
"Pokoušet se zvednout mi náladu pomocí sexu."
Mladík si ho prohlédl odshora dolů.
"Fíha. No dobře. Jestli mám být upřímný - tvoje tělo vypadá hrozně. Raději bych počkal, dokud mnoholičný lektvar přestane působit."
-
Severus se těžce zvedl z křesla.
"Myslím, že povečeříme tady. Nemáš nic proti tomu? Zavolám pokojovou službu."
-
Pátek, 22, října 1998 - 18:52
-
Harry odložil vidličku a nůž, opřel se na židli a pohladil si břicho.
"Opravdu výborné. I když to vypadalo - proč tu vlastně podávají francouzská jídla?"
"Beef au jus - je specialita tohoto hotelu."
"Ano, ale jsme v Německu. Myslel jsem, že budeme třikrát denně jíst vuřty s kysaným zelím." Zašklebil se Harry. - "To nebyla zrovna radostná představa. Teta Petúnie se nás několikrát pokoušela krmit kysaným zelím. Bylo to... no vlastně mě div nebylo špatně."
"Pravděpodobně to nejspíš bylo konzervované zelí. Zítra si objednáme čerstvé a uvidíme, co řekneš na správně připravené a podávané jídlo."
-
"Myslíš, že zítra budu chtít jíst?" -potřásl hlavou Harry.
"Zdá se mi, že po takové večeři se týden nebudu moci na jídlo ani podívat. Ty skutečně víš, jak vybrat hotel. I když tenhle zvenku na první pohled vypadal trochu divně. Jako nějaká kruhová továrna, nebo podnik."
"Kdysi to byla vodárenská věž. V určitou dobu dokonce největší v Evropě."
"Vybral sis ho kvůli tomu, nebo kvůli jídelnímu lístku?" - zeptal se Harry a usmál se při představě, že se ubytovali ve vodárenské věži.
-
"Přesněji řečeno, vybral jsem si ho, protože se zdejší bar ve foyeru nazývá "Harry's Lounge," -naprosto klidným tónem odpověděl Severus.
"Děláš si legraci?"
"Zítra tam můžeme zajít."
"Vždyť jsem říkal, že do té doby nestihnu ani vytrávit."
"To je skutečně politování hodné, vzhledem k tomu, jaký skvělý dezert na tebe čeká." -řekl Severus a jen krátce mávnul rukou, aby upozornil na jídlo pod stříbrným krytem.
-
Vypadal teď mnohem lépe, když měl zpátky svůj normální vzhled, i když proces zpětné přeměny začal trochu směšně v okamžiku, kdy Severus položil telefonní sluchátko po objednávce večeře. Volné kalhoty, které si musel obléknout na mnohem silnější tělo, mu spadly a za nimi s rychle se zmenšujícím objemem beder sklouzly i spodky. Lektvarista tak zůstal stát v příliš široké a krátké košili. Ostatní oblečení mu leželo na hromádce kolem kotníků.
Jestli celá ta podívaná byla skutečně legrační, tak mužství, které díky proměně zůstalo odhalené, vůbec ne.
Severusův silný dlouhý penis se teď lehce kolébal pod lemem košile.
-
Harry už chtěl navrhnout, aby zapomněli na večeři a zamířili rovnou do ložnice, ale v tom okamžiku začala jeho vlastní proměna. Zanechala ho s dočasnou ztrátou orientace - což byla u něj běžná reakce na mnoholičný lektvar. Po takovém zážitku bylo opravdu lepší zasednout k jídlu. Dokonce ještě teď odpočinutý a uvolněný cítil mladík menší závrať.
-
"No možná úplně malý kousek." -zamumlal Harry a natáhl se, aby sundal víko.
"Hmm. Čokoládový dort s karamelovou polevou."
Když Harry začal dort krájet, zavrtěl Severus hlavou.
"Jen jeden talíř."
Mladík jen přikývl, že rozumí. Konec konců jeho partner se jen málokdy zajímal o dezerty, ale přesto se nemohl udržet, aby ho nepatrně nepopíchnul.
"Oh, společný talíř. Výborně. Můžeme krmit jeden druhého kousky..."
"Zkus mě dát kousek karamelu a budeš toho litovat," -řekl Severus. - "nesnáším tu odporně přeslazenou chuť."
-
Harry si přidal ještě další polevu na malý kousek dortu na svém talíři.
Zamračil se, strčil si do úst první sousto dezertu a vychutnával tu hutnou sladkost. Severus nemá rád karamel? Něco se mu převalovalo v hlavě - nějaká vzpomínka...
"Dárek, který jsem ti přinesl z Medového ráje!" -vykřikl, když si najednou vzpomněl. - "Chceš říci, že ti ty bonbóny s karamelovou náplní nechutnaly?"
Pohled, který na něj Severus vrhnul, byl dostatečnou odpovědí sám od sebe.
-
"Opravdu jsi neochutnal ani jeden?"
Severus odvrátil oči.
"Mohl jsi mi to říci." -prohlásil Harry. Jestli Severusovi bonbóny chutnaly, nebylo až tak důležité. Mnohem víc mladíkovi vadilo, že se lektvarista nikdy o svém odporu ke karamelu ani nezmínil.
"Bylo to na samém začátku tvého nového života, v postavení mého otroka. Snažil jsem se dělat všechno, co bylo v mých silách, abych ti pomohl smířit se s tím a zvyknout si na situaci." -promluvil měkce Severus.
-
Zvedl se a přistoupil k Harryho židli. Klekl si vedle něho a podíval se mladíkovi do očí.
"Nervově z tebe byla málem troska - a já si nyní mnohem lépe uvědomuji proč. Tehdy mi připadalo rozumnější neříkat nic, co by tě zarmoutilo."
Díky pokračujícímu mlčení se Severus cítil trochu bezradně.
"Chtěl jsem, abychom spolu vycházeli."
"Vycházíme," -odpověděl nakonec Harry a nahnul se dopředu, aby staršího muže lehce políbil, než pokračoval.
"Já vím, myslíš si, že jsem nezkušený a že se možná někdy chovám nedospěle..."
"Možná?"
"Och, buď zticha. Chci jen říci, že nejsem pitomec a dokážu pochopit, že jsem vybral špatný dárek. Ale ty jsi vynakládal takové úsilí, aby hned od začátku všechno šlo hladce... já, vážím si toho. Ovšem vzhledem k tomu, že mluvíme o tobě, musím přiznat, že si ani nedokážu představit, co tě muselo stát udržet jazyk za zuby. Patrně sis ho musel úplně ukousnout."
-
Severus se usmál.
"Domnívám se, že na člověka hluboce a opravdově nenávidějícího karamel, jsem to nezvládl špatně."
"Jistě. Bonbóny skutečně nebyly ten nejlepší nápad. Alespoň že jsem se trefil s knihou."
"Jsi si jistý, že dokážeš přijmout v klidu poznámky o nevhodných dárcích?"
"Och, ne," -namáhavě polknul Harry. - "Neříkej mi to. Kniha se ti taky nelíbila?"
"Ebnezeer Erikson - je idiot, jakého svět neviděl."
Harry překvapením couvnul.
-
"Myslel jsem si, že jeho nápady budeš pokládat za zajímavé. Úplně nová teorie o přípravě lektvarů. Měla se ti líbit!"
Severus na něj upřel oči, plné převahy.
"Je to naprosto pošetilá teorie. Jeho mistrovské dílo se podobá spíš špatné kuchařské knize.
Otevři březnový * Alchymistický věstník *, a uvidíš co tím myslím. Kritika v něm Eriksonovu knihu roznesla na prach."
Mladík se lstivě usmál a najednou ucítil pevnou půdu pod nohama.
-
"Ó, já tě snažně prosím. Co jsi vždycky říkal o doplňkové literatuře? Že se nemáme řídit podle názorů nájemných pisálků, ale utvořit si svůj vlastní. Proč by sis tedy sám nepřečetl knihu dřív, než bys ji nazval mizernou."
"Proč by ses nepodíval do dotyčného věstníku, a neseznámil se s tím, jaký pisálek cenzuroval tuto hloupost, tvářící se jako seriózní vědecký text, co? Je to rubrika * Dopisy čtenářů *."
"Ouha." Harry cítil, že rudne.
"Ano, ouha."
-
Harry nedokázal snést ironii této situace a zlomil se v takovém záchvatu smíchu, že ho rozbolelo břicho.
"Ach, bože. Dal jsem ti bonbóny, které nenávidíš a knihu, která tě tak rozčílila, že jsi neváhal a dokonce na ni napsal kritické vyjádření!"
"My, Mistři lektvarů, očekáváme jistou úroveň dokonce i od autorů s netypickým přístupem. Jako člen odborné společnosti, jsem povinný svým prohlášením veřejně označit člověka, kterého pokládám za šarlatána."
"To bylo to, co napsal natolik nepřijatelné?"
"Řekněme, že se jeho nová teorie dá shrnout do tří slov. Staň se lektvarem."
"Cože?"
"Slyšel jsi."
-
Harry se oběma rukama chytil za břicho. Bláznivý smích ho div netrhal na kusy.
"Zřejmě zastává názor, že příprava lektvarů se podobá náboženským obřadům," - dodal zamračeně Severus. - "Ve skutečnosti na tom ale není nic směšného."
Harrymu to připadalo hrozně legrační, ale jeho smích ztichnul, když ho najednou cosi napadlo.
"Patrně bude lepší, když se tentokrát předem zeptám. Brzy budou vánoce a pak tvé narozeniny. Tak jaký bys chtěl dostat dárek?"
"Nevím."
"No, to mi skutečně pomůže - díky."
"Albus si neustále stěžuje, že je nemožné se mi zavděčit."
"Ne, stěžuje si, protože ty sám jsi nemožný."
-
"Hraješ si dnes na drzouna?"
"Chystáš se mě potrestat?" Harry stáhnul obočí, aby předvedl vážné a seriózní chování a pak řekl:
"Už to mám. Co třeba kdybych se namazal karamelem..."
"Do ložnice!" rozkázal Severus a ukázal prstem příslušným směrem. - "Okamžitě. Očekávám, že tě najdu nahého a na kolenou, bez jediné kapky sladkého - je to jasné?"
Harry namočil palec do čokolády, a provokativně si jí rozetřel na ústa.
"A co třeba glazura?"
"A co třeba poslechnout?"
-
"Hmm... slyším a poslouchám," -řekl Harry a slízl čokoládu ze rtů.
"Takže do ložnice. Nahý a na kolenou... nenech mě čekat příliš dlouho."
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 033B | gleti | 27. 12. 2011 - 23:57 |
 RE(2x): Madurare 033B |
m-a-mprovasi | 28. 12. 2011 - 00:13 |
| RE(3x): Madurare 033B |
gleti | 28. 12. 2011 - 00:45 |
| RE: Madurare 033B | nade | 28. 12. 2011 - 06:15 |
| RE: Madurare 033B | grid | 28. 12. 2011 - 11:31 |
| RE: Madurare 033B | zuzana | 28. 12. 2011 - 14:36 |
| RE: Madurare 033B | nixerwil | 28. 12. 2011 - 15:18 |
| RE: Madurare 033B | mája | 28. 12. 2011 - 18:38 |
| RE: Madurare 033B | bacil | 28. 12. 2011 - 20:24 |
| RE: Madurare 033B | slimča | 28. 12. 2011 - 20:48 |
| RE: Madurare 033B | anina1 | 28. 12. 2011 - 20:54 |
| RE: Madurare 033B | janica | 28. 12. 2011 - 20:59 |
| RE: Madurare 033B | severina | 28. 12. 2011 - 23:37 |
| RE: Madurare 033B | alissea | 30. 12. 2011 - 01:04 |
| RE: Madurare 033B | sora | 31. 12. 2011 - 10:07 |
| RE: Madurare 033B | saskya | 31. 12. 2011 - 12:01 |
| RE: Madurare 033B | jikita | 31. 12. 2011 - 20:06 |
| RE: Madurare 033B | jikita | 31. 12. 2011 - 20:07 |
| RE: Madurare 033B | roci | 31. 12. 2011 - 23:05 |
| RE: Madurare 033B | mamba | 01. 01. 2012 - 17:38 |
| RE: Madurare 033B | mononoke | 01. 01. 2012 - 17:46 |