Invocare 060

CAMBIARE PODENTES - INVOCARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 44A

Kapitola 44

Neděle 14, června 1998  -  15:17

Harry si nebyl jistý, co by chtěl od Severuse slyšet, potom co ukončil své vyprávění. V hloubi duše očekával opožděnou přednášku o nezodpovědnosti a lehkomyslnosti. Přesto víc než cokoliv ho znervózňovalo něco jiného: jestli lektvaristu jeho zadrhávající a nervózní řeč, neupozornila, že šlo o víc, než Harry řekl.

Mladík se samozřejmě ani slovem nebo narážkou nezmínil o dvou násilnících.

Ošálit Severuse Snapea nebylo lehké. Už to, jak byl chlapec rozčilený a neklidný v něm mělo vyvolat podezření o míře Harryho upřímnosti.

---

A bezpochyby by vyvolalo, pokud by tu nebyla jedna vážná okolnost: smrt Bellatrix Lestrangeové.

Lektvarista už k této události pronesl pár komentářů... nezáleželo na tom, nakolik byla nemorální, ale kvůli tomu, co Harryho musel zažít, byla omluvitelná. Stejně jako podle lektvaristy byla důvodem k nechuti o tom mluvit.

V každém případě jak se zdálo, neměl Severus žádné podezření, že Harry byl vystavený něčemu mnohem horšímu než mučení Cruciatem a bičování. Bylo zřejmé, že se lektvaristovy myšlenky zabývaly něčím jiným.

---

"Myslel jsem, že mě požádáš o balzám."

Harry nedokázal okamžitě pochopit o čem je řeč.

"Na tvář? Skutečně je ta jizva tolik ošklivá? Já... nedíval jsem se do zrcadla, od té doby... "

"Našel jsi koupelnu?"

"Ano, díky."

"A nenapadlo tě podívat se do zrcadla?"

Hmm, jistě, to opravdu znělo podivně.

"No víš... Věc je v tom, že v tu chvíli jsem měl v hlavě všelijaké nápady. Totiž... víš, nevěděl jsem, co je za těmi dveřmi. A když jsem zjistil, že je to koupelna, cítil jsem neuvěřitelnou úlevu a na jizvu jsem úplně zapomněl.

---

Severus se nepatrně odtáhl a trochu zvedl, aby dosáhl na hůlku. Jedním mávnutím načrtnul oblouk a ve vzduchu se utvořil blýskavý povrch zrcadla.

"Jsi připravený podívat se nyní?"

Ale Harry na to tak docela připravený nebyl. Ne, samozřejmě ne ze strachu, před možným znetvořením. Podle Severusovy reakce si uvědomoval, že se s jeho vzhledem nic tak strašného nestalo. Dokonce si téměř přál, aby se jizva ukázala jako opravdu ošklivá. Protože potom by ho muž přestal chtít, že? Vždyť Severuse na Harrym přitahoval hlavně zevnějšek. Mladík sám sebe za žádného krasavce nepokládal, ale lektvarista očividně zastával jiný názor.

---

Pochopitelně, přát si, aby ho nyní Severus začal považovat za odpudivého, bylo hloupé. Kvůli úspěšnému průběhu rituálu  lektvarista musí nevyhnutelně cítit k Harrymu sexuální přitažlivost.

A vůbec, pokud by Severus neměl v tomto směru zájem – nepředal by mladíkovi svou sílu a dokonce ani sílu, kterou dostal od Voldemorta. To by potom měli problém. Skutečný problém.

Nitka, na které visí jeho život, se může v den jeho narozenin přetrhnout, jestliže obřad skončí fiaskem.

---

Proto se teď Harry zmítal mezi hrůzou při pomyšlení na sex, a chápáním toho, jak draze může za tento strach nakonec zaplatit.

*Opravdu někdy,* - dělal si v duchu zachmuřeně legraci – *být Harry Potterem neznamená nic pěkného. *

---

"Harry?"

Ach ano, vytvořené zrcadlo. Severus očekával, že se Harry na sebe podívá a mladík se proto neochotně podřídil.

Žádné překvapení se nekonalo. Neviděl nic tak hrozného. Severusův uzdravující lektvar ránu dokonale vyléčil. Zůstala pouze tenká sotva zhojená jizva na lícní kosti, která vypadala jako by tam byla už dlouho.

---

"Pořád jsi velmi přitažlivý mladík," sametovým hlasem pronesl Severus. "To, co Bellatrix udělala, na tom nic nezměnilo."

Harry nedokázal ovládnou zachvění. V tom hlase slyšel touhu. Nebo se mu to jen zdálo? Buď jak buď, pomyšlení na to, že by Severus mohl být vzrušený, v něm vyvolalo mírnou nevolnost.

Pokusil se rychle svou reakci skrýt.

---

"Jizvy – na ty jsem si už dávno zvykl, o jednu víc nebo míň, nemá žádný význam."

"Možná proto jsi nepožádal o balzám. Jsi zvyklý přemýšlet o jizvách, jako o něčem stálém."

Harry zamrkal. Ano, pravděpodobně to tak bylo.

"Počkej, říkáš, že je možné se jich zbavit "

Severus s úsměškem vytáhl z kapsy malou čtverhrannou lahvičku.

"Samozřejmě."

"Ale my jsme v tvých hodinách neprobírali žádné přípravky na odstranění jizev. Alespoň do té doby, než jsi mě z nich vyhodil."

"Ve skutečnosti to je balzám na modřiny." Chladně vysvětlil Severus. "Strávil jsem velkou část dnešního rána změnou jeho vzorce. Teď je možné balzám aplikovat také na jizvy."

---

Pokud Severus čekal poděkování, tak ho v tomto případě čekalo kruté zklamání. Protože jestli se mladík zbaví zjizvené tváře, stane se pro lektvaristu o to víc přitažlivým. Ve skutečnosti tedy balzám nebyl pro Harryho – ale pro Severuse, aby se mohl těšit s tím samým Harrym, na kterého byl zvyklý.

Jenže Harry už nebyl takový, jako dřív a nikdy nebude.

Jen nesmí připustit, aby se Severus dovtípil, co nebelvíra tolik změnilo. Nesmí dostat žádné podezření.

Harry si uvědomoval, že se nutné chovat se tak jako obvykle, a tak potlačil vzrůstající hněv.

---

"Díky." zamumlal mladík a natáhnul ruku. "Později ho použiju."

"Balzám se musí vetřít, dokud je čerstvý." řekl Severus a už vytahoval z lahvičky zátku. "Ještě hodinu, a budu muset vařit nový."

"Dobře."

Harry se natáhnul pro lahvičku, ale Severus ji nepustil z ruky.

---

"Ta jizva dosahuje téměř k očím. Zavři je, raději to udělám sám. Pokud nemáš námitky."

Ve skutečnosti Harry námitky měl.

*Vždyť to bude něco, jako polibky. Bez jakýchkoliv narážek na sex. * uklidňoval sám sebe mladík. Mezitím se položil na záda, a s rukama položenýma kolem pasu vyčkával.

"Zavři oči." poradil mu Severus. Po chladu v jeho hlasu, nezůstalo ani památky.

"Aha dobře."

"Voní jako jezero." podotknul Harry, když mu Severus začal masírovat spánek. *Průzračná, chladivávoda, obklopená letní trávou. * pomyslel si, když příjemně uklidňující chládek pronikal do poškozené tkáně a sliboval, že všechno bude v pořádku. Nebo ho natolik konejšily Severusovy doteky?

Harry si už dávno všimnul, jak citlivé, jemné a talentované prsty má lektvarista. Ale nedokázal si představit, že by se ho Severus mohl dotýkat s takovou opatrností.

---

"Tak a hotovo. Posaď se a podívej se do zrcadla ještě jednou."

"Hmm?"

"Až skončíme, můžeš si zdřímnout. Ale pokud jsi moc unavený, nic se neděje, klidně zůstaň ležet a jen se otoč. Chvíli se budu věnovat ostatním jizvám a potom si odpočineš."

*Obrátit se, aby se mohl postarat o ostatní jizvy? * Harryho ospalost byla rázem pryč. Otevřel oči dokořán a trochu se odtáhl.

---

"Nedělej si starosti. Ty druhé nejsou poblíž očí." řekl nervózně. "A nejsou tak vážné a ani tak hrozné, jako tato. Blábolil dál. "Jizvy způsobené nožem, jsou mnohem horší, než ty... od biče." "Pro tvou informaci: ostří zanechává čistý, ale hluboký řez." Severus se odmlčel, než pokračoval.

"Harry skutečně si nemůžeš dosáhnout na záda, aby sis jizvy pořádně natřel. Chápu tě, asi jsi z toho zaražený a v rozpacích a nechceš, abych tě tak viděl. Ale to je zbytečné, já už tě přece viděl." Lektvaristův hlas se znovu ozval s tou známou sametovostí.

"Dovol mi, abych tě ujistil, že jsi stále velmi-velmi přitažlivý mladík."

---

Harrymu po těch slovech v krku začala opět stoupat vlna nevolnosti.

Mladík pořád neměl chuť pustit Severuse ke svému zadku, ale případné námitky by lektvaristu pouze donutily, aby znovu opakoval, jak žádoucí pro něj Harry je. A co horšího, ještě by mohl dostat podezření. To ať si raději dělá, co chce.

*V každém případě to bude docela dobrý trénink.* přesvědčoval sám sebe mladík, když se přetáčel na břicho. Severus bude mít plné právo dotýkat se ho tak, jako se to chystal udělat teď.

A ještě mnohem víc. Harry by to měl být schopný vydržet.

---

Uchopil polštář, aby si o něj mohl opřít hlavu a otočil tvář pryč od Severuse

Pyžamový kabátek byl najednou vyhrnutý a Harry s obavou čekal, kdy z něho Severus stáhne kalhoty, aby se dostal ke všem jizvám. Ale lektvarista nic podobného neudělal. Jen se nepatrně dotkl mladíkových hýždí a lehounce dlaněmi přejel po tkanině.

"Ó, bože, on si to domyslel." zpanikařil Harry.

"Jsi v pořádku?"

"Jo, všechno normální." odpověděl Harry a snažil se skrýt chvění hlasu.

---

"Tyto jizvy jsou jiné, než ta na tváři. Bič za sebou nenechává takový čistý řez, ale rány se vrství jedna přes druhou, jizvy zůstávají nerovné... a tkáň je v tom místě mnohem víc citlivá. Řekni, jestli tě to bude bolet."

*Uff, nic nepoznal. * s úlevou si povzdechl mladík.

"Jizvy na zádech nejsou nic v porovnání s těmi, co zůstaly níž." pokračoval Severus, zatímco vtíral balzám do kůže zad. Harry sebou trhnul, ale potom se díky vynaloženému úsilí uvolnil.

*To nic neznamená – opravdu o nic nejde, že? Severus se prostě dotýká jeho zad, a on tohle léčení potřebuje. * Harry si sice nemohl, prohlédnou výsledky Bellatrixiny práce, zato je dokonale cítil celý den, když čekal na Severuse. Měl pocit, že na některých místech z něho přímo stáhli kůži.

---

"Žádné stopy na tobě nezůstanou, Harry, stejně jako na tvé tváři." ujišťoval ho Severus - možná se v tu chvíli jejich myšlenky ztotožnily.

Vůně balzámu zesílila. Lektvarista ho štědře vtíral do chlapcových zad kruhovými pohyby a špičkami prstů masíroval každý centimetr jizev. Stačila chvíle a Harry se absolutně uvolnil.

*Jsou to prostě jen záda. Zatím to není tak hrozné. * tvrdil sám sobě, celý vyděšený z toho, co mělo přijít dál.

---

Zdálo se, že prošla celá věčnost, než Harry ucítil, jak mu lektvaristovy ruce odtahují gumu pyžamových kalhot. Severus mu stahoval kalhoty velmi opatrně a dával pozor, aby se přitom nedotýkal zjizvené kůže.

*Tak a je to tady. * napnul se mladík. * Taky by mě mohl upozornit, že mi hodlá odhalit zadek! Ale ne... Severus přece neví, jak nepříjemné jsou pro mě jeho dotyky na tom místě. Je si doposud stále jitý, že když jsem si nestěžoval při frotáži minulý týden, tak dnes nemám žádný důvod ke stížnostem také..."

---

Harry sebou trhnul, jakmile ucítil dotek na levé půlce.

"Klid." řekl tiše Severus. "Uvolni se. Za chvíli to skončí."

Cha. To by si Harry velmi přál, ale dobře věděl, že tomu tak nebude. Čekala ho léta, celé roky tady toho. Po celý život. A nezáleželo na tom, že mu po jizvách nezůstane ani stopa, protože ani zdaleka nebyl nervózní kvůli nim. Jizvy mu nepůsobily bolest – no možná jen trochu. Severus měl pravdu. Kůže v těch místech byla skutečně příliš citlivá.

---

Jeden dlouhý šrám, potom druhý a třetí... Severus metodicky vtíral balzám pomalými pohyby, že Harry měl chuť křičet. Ano, dal by raději přednost tomu, aby ho lektvarista rychle namazal tlustou vrstvou a nestaral se o vtírání, i kdyby to mělo bolet. Cokoliv, jen aby to už skončilo.

"Pospěš si." procedil mladík skrz zaťaté zuby. "Vždyť jsi říkal, že to bude brzy hotové."

"Za chvíli. Snažím se, abych nepoškodil kůži." vysvětloval Severus a pohyb jeho prstů se ještě zpomalil. Alespoň Harrymu se to zdálo. Proč si vůbec myslel, že balzám příjemně voní? A Severus zatím dál pečlivě zkoumal štíhlými prsty jizvy a pokrýval balzámem mladíkova stehna, boky a hýždě.

---

Najednou se do chlapcovy mysli vkradlo hrozné podezření, že si vlastně Severus to, co dělá, docela užívá.

"To stačí!" vykřikl Harry.

S námahou si natáhnul kalhoty a převrátil se z břicha na záda.

Severus zavřel a schoval lahvičku s balzámem do kapsy.

"Stejně jsem skončil. Vypadá to, že jsi... nervózní. Možná by teď pro tebe bylo nejlepší si trochu zdřímnout."

"Já... dobře." souhlasil Harry. Skutečně byl unavený. Ano, madam Pomfreyová ho upozorňovala, že musí hodně spát.

---

Uvelebil se v posteli pohodlněji a upravil si polštář. Severus zůstal na místě a pozorně ho sledoval temnýma očima. Po Harryho kůži přejel mráz. Bude mít znovu noční můry? Co když se mu bude zdát... o nich, a Severus to uslyší?

"Myslíš, že bych mohl dostat nějaký "Spánek beze snů"? Mně se pořád zdá... "

"Jistě." zamumlal Severus. Zmizel ve dveřích vedoucích do sklepení a ihned se v nich objevil zpátky, už s lahvičkou v ruce.

---

Harry vypil uspávací prostředek jedním douškem a dokonce se ani na balzám nezamračil. Potom zdvihl hlavu.

"A co ty? Budeš tu sedět a dívat se jak spím?"

"Potřebuji si něco přečíst." – Severus nechal dveře spojující jejich místnosti otevřené. "Ale uslyším, pokud mě zavoláš."

Harry zívnul – lektvar už začínal účinkovat.

"Dobře."

"Vzbudím tě k večeři." Slíbil Severus.

Harry už usínal, proto neodpověděl, jen si trochu přitáhl výš pokrývku a sotva patrně kývnul hlavou.

---

Neděle, 14. června,  1998  -  15:40

Severus se opravdu pokoušel číst, ale nedokázal se soustředit, což u něho bylo něčím nezvyklým.

Ale Harryho vyprávění lektvaristu ohromilo a šokovalo. Nikdy neměl příležitost slyšet něco podobného jako to, co mu dnes prozradil Harry

Znovu a znovu se mu v hlavě ozýval mladíkův hlas. Ne - nepopisoval své mučení do podrobností... Jenže Severus se za ta léta naposlouchal dost o různých zvrácenostech, od svých kolegů Smrtijedů.

To bylo nevyhnutelné, jestliže byl ve sužbách Temného pána.

---

Nicméně poprvé měl možnost na něco takového pohlédnout očima oběti, a byl zděšený tou bolestí, jakoby to byl nějaký nový druh hrůzy.

Ale přesto to nebylo tím, co ho nejvíc ohromilo.

Ne – bylo tu něco jiného, o čem Harry nevědomky vyprávěl, když popisoval mučení, které Bellartix Lestrangeová používala.

---

"Chtěla mě odvést k V... Temnému pánovi, ale nejdřív se chtěla něco dozvědět o tobě, Severusi. Já... nedokázal jsem včas použít nitroobranu a ona tak něco zpozorovala. Věděl jsi, že má pochybnosti o tvé loajalitě?"

Severus ležící vedle Harryho na posteli přikývnul.

"Ano, Bellatrix mě vždycky podezřívala."

Harry se zachvěl a Severus ho k sobě přitiskl ještě pevněji.

"Rozhodla se, že tě dostane. Že když mě zlomí, bude moci poskytnout Temnému pánovi důkaz tvé zrady. To jsem nemohl připustit, Severusi. Nemohl jsem jí dovolit, aby se mi znova hrabala v hlavě, už ne, dokonce ani tehdy... "

---

Harry polknul a odmlčel se. Potom mrtvým hlasem začal vyjmenovávat všechno, co s ním čarodějnice prováděla. Ale stejně jako v tu chvíli se i nyní Severus nedokázal soustředit – myšlenky se mu neustále vracely k tomu, co slyšel.

Harry byl tak zraněný nejen díky krutosti Belly, a nejen kvůli svému hloupému a lehkovážnému chování, které ho přivedlo do Londýna.

-

On snášel mučení, aby chránil Severuse.

-

Severus odložil čtené pojednání a vstal. Stačilo pár kroků, aby přestoupil kouzelný práh a ocitl se u svého Harryho.

Mladík spal stočený do klubka s polštářem přitisknutým k sobě a i ve spánku se třásl. Severus se zamračil a přikryl ho ještě druhou dekou. Potom mávnutím hůlky zažehl z uhlíků v krbu nový oheň. Když se znovu otočil zpět k posteli, ucítil, jak se mu cosi sevřelo v hrudi. Všechno co Bellatrix donutila Harryho zažít... Kletbu za kletbou... Harry si ani nedokázal na všechny vzpomenout. 

---

Při vyprávění občas nesrozumitelně mumlal o svých pocitech, místo o zaklínadlech, která čarodějnice používala. O tom, jak mu v plicích chyběl vzduch a on namáhavě lapal po dechu... jak si myslel, že nevydrží a už-už se vzdá... jak si myslel, že se mu krev v žilách změnila na kyselinu, a Bellatrix se mu nepřestala vysmívat ve snaze zlomit mladíkův vzdor.

Podle Harryho slov byl čarodějčin hlas jako červ, zavrtávající se do vědomí.  Zvláště její slova : *Ať předstírá Severus Snape cokoliv, neznamená to, že je na tvé straně, Pottere. Vždycky byl a bude pouze na své vlastní. On za to nestojí, Pottere. Ty to přece víš.*

---

Severus polknul a přitáhnul si židli tak blízko postele, že se koleny dotýkal matrace. Přál si být ještě blíž, lehnout si vedle Harryho a objímat ho dokud spí. Pevně ho k sobě přitisknout.

Už před mnoha dny mu začalo být jasné, do jaké míry bude příjemné mít někoho, kdo bude patřit jenom jemu, kdo od něj nikdy nebude moci odejít. Ale všechno to pomyšlení se týkalo výhradně jen sexu.

Téměř.

---

Jenže pocit, který ho ovládl nyní... měl jen málo společného s tím, jaké potěšení by mu mohlo přinést Harryho poslušné tělo. Ne, ten pocit se vztahoval a patřil k Harrymu samotnému – jeho osobě.

Harry, který snášel strašné utrpení.

Pro Severuse.

Nikdy a nikdo pro něho neudělal něco takového.

A nejen to, Severus si nikdy ani nepomyslel, že by někdo něčeho takového byl schopný.

---

Samozřejmě, rozumem chápal, že ať to bylo jakkoliv hrozné, Harry jednal správně, když ze všech sil vzdoroval Bellatrix, aby lektvaristu neprozradil. Ten vzdor mu poskytl čas. Byla to pouze jeho vytrvalost, co zadržovalo čarodějnici od okamžitého předání mladíka jejímu pánovi. Houževnatá snaha Bellatrix zlomit mladíka a neodbytná touha najít cokoliv kompromitujícího na Severuse, skončila po delší době zeslábnutím lepících čar, které poutaly Harryho... díky tomu se z nich chlapec nakonec vyrval a zabil ji.

Po veškerém mučení, které v rukách Bellatrix zakusil, se Harry dokázal zachránit.

---

Přesto to nijak nesnižovalo význam toho, co chlapec udělal. Ani v nejmenším.

Protože Severus pochopil jedno: Harry nesnášel mučení, protože doufal v zázračnou záchranu - on žádnou nečekal. Nečíhal na chvíli, až čarodějnice udělá chybu. Myslel si, že bude umučený k smrti. Byl si vědom toho, že je Bellatrix naprosto šílená a tak hravě může překročit hranici odolnosti lidského těla – jeho těla.

Vzdal se naděje na záchranu.

A přesto Severusovo tajemství neprozradil. Bellatrix z něho nedokázala tuto žádanou informaci pro Temného pána vypáčit.

---

Najednou Severus cítil, že nutně potřebuje být blízko tomu, kdo byl něčeho takového schopný. Jako vlna ho zalila silná touha obejmout Harryho. Ale mladík zoufale potřeboval klidný odpočinek a bez ohledu na užitý "Spánek beze snů", by takové Severusovo jednání chlapce vzbudilo. Vždyť lektvarista dobře věděl o kletbách, které Harry musel vydržet... och ano, skutečně potřeboval spát.

Jenže touha po doteku se stala nesnesitelnou a tak opatrně uchopil Harryho dlaň do svojí a propletl vzájemně jejich prsty.

---

Cítil se... spojený s Harrym. A nejen kvůli propleteným prstům. Tohle bylo cosi jiného – něco, co rostlo a hýbalo se hluboko v prsou. Něco, co ještě nikdy dřív necítil. Pokoušel se ten pocit analyzovat, ale nenašel žádnou potřebnou definici.

V tu chvíli si vzpomněl na jejich ranní rozhovor, ve kterém slíbil, že sám sebe sváže s Harrym. Uvědomoval si každé vyřčené slovo. Chápal, jak nutně to mladík potřeboval slyšet. Dobře věděl, že rituál vyžaduje úplnou a naprostou důvěru, která mohla vzniknout jen ze vzájemné oddanosti.

To byla jeho volba. Úmyslná a vědomá volba. Věděl, co musí udělat, a rozhodl se tak.

---

A teď... ten pocit svírající hruď... to bylo jasné uvědomění a pochopení svého přání zaslíbit se Harrymu. A nejen to, on sám chtěl být v jejich svazku partnerem hodným důvěry, kterou už Harry prokázal. Ještě nikdy neměl podobný vztah. Všechno, co kdy měl – byli jen partneři na sex.

Harry pro něho byl a znamenal mnohem víc.

Nejen proto, že mladík bude nešťastný, pokud se stane pro Severuse jen sexuální hračkou.

Nejen proto, že rituál a sjednocení sil vyžadovalo jasně určené vztahy.

---

Ne. Harry znamenal daleko víc, protože měl mnohem větší cenu, než jen partner k sexu. Stál mnohem výš.

Harry nebyl jen líbivá tvářička a fantastické svalnaté tělo. Zasloužil si respekt. Ne – špatně.

Byl tím – koho si Severus vážil, a koho respektoval.

---

Před několika týdny by se Severus smál, kdyby něco podobného slyšel. Proč by si měl vážit samolibého, infantilního a domýšlivého mladíka, naprosto neschopného ocenit jemné umění lektvaristiky? Jenže Harry se ukázal, jako někdo naprosto jiný.

*Kromě přípravy lektvarů.* zasmušile se opravil Severus.

Ale v současné době mu to nepřipadalo důležité.

---

Najednou Harry vydal tichý zvuk, skoro jako povzdech a neklidně se zavrtěl.

Severus sevřel jeho dlaň, jak se snažil dodat mladíkovi sílu. "Spánek beze snů" očividně nepůsobil. Alespoň ne stoprocentně – spánek Harrymu sebou přinesl noční můry.

"N-n-ne, už ne..." chraplavě mumlal Harry. "N-nemohu... "

"Š-š-š" tiše ho chlácholil Severus a volnou rukou hladil mladíkovi čelo. Zdálo se, že dotek Harryho uklidnil. Přestal sténat a za zavřenými víčky se mu už oči nepohybovaly.

---

Lektvaristu přepadl zuřivý hněv. Jak si dovolili dotknout se jeho Harryho?

To už se víckrát nestane.

Nikdy.

Severus vzteky stiskl rty a jeho odhodlání ještě zesílilo.  Jak by si teď přál, dát náležitě za vyučenou tomu strýčkovi – trolovi! Škoda taky, že je Bellatrix mrtvá – jinak by Severus mohl...

Ne. Ne. Samozřejmě, že to by nechtěl. Vždyť ona zemřela rukou samotného Harryho. A i když to pro mladíka bylo těžké, a Severus dobře chápal, co to mladíka stálo, bylo to tak lepší pro něho samotného. Samozřejmě teď je zraněný a očividně nevěří, že je schopný postarat se sám o sebe. Jasným důkazem toho jsou dveře zabarikádované křeslem.

---

Ale Harryho nebylo potřeba zachraňovat. Nakonec se zachránil sám a až překoná zděšení nad zabitím Bellatrix, uvědomí si to.

Hněv, který Severuse přemohl, ho neopustil, ale postupně se změnil v něco jiného. V divokou, urputnou touhu chránit. Pochopitelně, Harry nepotřeboval ochranu. Byl dost schopný a silný. V budoucnu bude ještě silnější, vzhledem k účinkům ceremoniálu.

Ale lektvaristovi to bylo jedno – stejně si přál mladíka chránit.

---

Znamenalo to, že musí pokračovat ve své vyzvědačské roli v takové míře, jak jen dokáže. Akce na Towerském mostě... byl to nápad Bellatrix, nebo postupovala dle nařízení Temného pána? Pátrala po Harry Potterovi podle rozkazu? Všichni věděli, že ukončil školu a nasedl do Bradavického expresu jedoucího do Londýna.

Byla to plánovaná akce, jak najít Harryho?

Pokud ano, tak to byl pouze začátek a je potřeba být připravený na další pokusy stejného druhu.

Je důležité dozvědět se podrobnosti.

---

Zvláště, když vyhlášená pověst o nepřístupnosti Bradavic byla zveličená. Hrad měl svá slabá místa.

Pokud se o nich dozví Smrtijedi a navštíví je – Severus musí být připravený. Potřeboval informace.

Podivné, jak se změnily jeho úmysly. Harry nejednou prosil Severuse, aby skončil se svou špionáží.

Ty prosby ho popouzely. Šly mu na nervy, protože neměl v úmyslu podřizovat se přání sotva dospělého chlapce, který nic nevěděl o temné straně magie. Dokonce připisoval tyto prosby sebevědomí a domýšlivosti mladíka.

---

Ale teď ho tato žádost nerozčilovala. Nyní ji dokázal vidět v jiném světle. Harry se bál o jeho bezpečnost – což byl stejný pocit, který cítil Severus vůči mladíkovi. Ale za daných okolností to byl zavádějící instinkt. Kdyby nebyla řeč o opakovaném útoku na mladíka... nezmiňovalo se o tom poslední proroctví? A co se v něm říkalo o Harryho přežití?

*Obřad vyvolat musí nejen jménem

jen před pravostí pak zlo zkrotne*

Severus cítil, jak mu ta slova rezonují uvnitř. Vyvolat obřad nejen jménem. Ano, právě tak, dokázat to ne slovy, ale činem – to dávalo smysl. Vždyť hlavním cílem kouzla Podentes je ochrana. Povinnost pána chránit žadatele. Jednat tak bezprostředně, jak je potřeba a později, v okamžiku kdy ceremoniál začne pracovat, prostřednictvím spojení sil.

---

Vzdát se nyní špionáže by bylo stejné, jako úmyslně se vystavovat nebezpečí. Byla by to jen hra pro diváky. Něco podobného by udělal jen mág-pán, pro kterého by Podentes bylo jen naprostou formalitou.

Ale Severus ho považoval za velice vážnou věc a také tím způsobem k němu přistupoval.

-

-

--------------------------------------------

Pokračování příště.