CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 36A
Miláčkové, - dnešní aktualizace je trochu kratší a také je to jenom takový úvod k druhé polovině kapitoly. Teprve v té se opět dočkáte nějakého děje – takže vydržte.
Jinak děkuji všem za komentáře a přeji hezké čtení.
Kapitola 36A
-
Čtvrtek, 28, října 1998 - 14:45
-
"Jak mám podle vás tohle přečíst?" -zeptal se výsměšně Harry a naklonil se nad chlapcovu lavici.
Moc dobře věděl, že se Bolemu nelíbí, když někdo narušuje jeho osobní prostor, proto cítil zvláštní radost z toho, že se nad ním naklání. - "Dalších pět bodů ze Zmijozelu."
Zmijozelská polovina třídy odpověděla kolektivním povzdechem.
-
Harry se včas zarazil, aby nedovolil triumfálnímu úsměvu objevit se na jeho tváři.
Nevěděl, co se večer odehrávalo ve zmijozelské společenské místnosti, ale pro Charlese Bolea to v poslední době určitě neznamenalo sladký život. V úterý se mu povedlo během jedné hodiny ztratit dvacet pět bodů, a dnešek pro něho také nezačal radostně.
A dobře mu tak.
Kdyby nebyl takovým odporným malým obdivovatelem Voldemorta, a nedával každým svým gestem najevo, jak Harrym pohrdá - tak by on jako učitel neměl důvod mu body strhávat. Nebo ukládat tresty.
-
"Začněte od začátku, a pište čitelně." -dodal Harry a napřímil se. - "No, na co čekáte?"
*Zřejmě mu dosavadní tresty nestačily,* -pomyslel si.
Prvňák hodil pero na lavici takovou silou, že se kapky inkoustu rozletěly až na sousední stůl.
"Nebudu." -vykřikl prudce a vyzývavě vystrčil bradu, patrně pro případ, kdyby Harry dobře neslyšel.
"Nebudu nic přepisovat. Tohle je v pořádku!"
-
Harry zvednul obočí a posměšně se na něj podíval.
"Vám není jasné, co znamená * čitelně *? Mám mluvit pomaleji, abyste lépe rozuměl? To, co vidím - je naprostá čmáranice. Tohle slovo znáte?"
"Stejná čmáranice, jako u něho. Nebo u ní!" -ukázal Bole prstem na pergamen dětí sedících vedle.
"Oh, díky za upozornění," -protáhnul Harry.
Zmijozelové jsou prostě mistři v tom jak se obrátit a hledat podporu u svých.
Ale Bole své podlosti bude ještě litovat - o to se Harry postará. Na konci hodiny to hádě z vlastní zkušenosti bude vědět, co znamená zrazovat své vlastní.
-
Harry pomalu procházel kolem lavic zmijozelské poloviny třídy, a vytrhával z rukou práce, jejichž rukopis třeba jen vzdáleně připomínal nedbalé klikyháky Boleho.
"Nečitelné," - řekl a pokýval hlavou. - "Tady také. Oh a i tady... hmm, no tohle není tak hrozné, co?"
Blonďaté kudrlinky Bronagh Shawové lehce poskočily, když se dívka s nadějí zadívala na mladého učitele.
Ale Harry znovu pokýval hlavou.
"Jenže jste slyšeli Bolea, jakou má starost, bůh chraň. Vy budete muset taky začít s prací od začátku, slečno Shawová.
Její pohled okamžitě pohasnul, ale dívka měla dost sebeovládání, aby neopakovala Boleovu chybu.
"Ano, pane."
-
Než stačil Harry dorazit k učitelskému stolu, sebral pergameny všem zmijozelům, kromě tří šťastlivců.
"Takže, abych se zachoval spravedlivě vůči panu Boleovi," -prohlásil a přejel třídu nedobrým pohledem, -"odebírám zmijozelu pět bodů za každý pergamen v mojí ruce. Všichni, kterým jsem práci sebral, ji znovu přepíší. A okamžitě."
Bole neposlechl.
"Ah, za neúctu - týdenní trest u pana Filche. To je sedm večerů, pokud jste náhodou zapomněl, kolik je dnů v týdnu, pane Bole. A teď, jestliže nehodláte prožít pod dohledem pana Filche zbytek života - začněte pracovat! Ještě chvíli a ztratíte tolik bodů, že vaši kolejní spolužáci začnou plánovat, jak vás poslat na dno jezera. Nebyl bych vůbec překvapený, kdyby s tím už začali."
-
Bole se zkřivenými rty sklonil hlavu nad pergamen.
Pro Harryho ta podívaná byla hotový balzám na jeho duši.
-
Čtvrtek, 28, října 1998 - 21:12
-
"Ano, tak," -vydechl nadšeně Severus.
S prohnutými zády trhnul boky kupředu. Jeho penis se tak znovu ponořil do Harryho čekajících úst a vejce hravě pleskly o mladíkovu bradu.
"Oh... ano, ano, o-o-o, tvůj jazyk... "
Severus vyvrcholil s hlasitým výkřikem a svět se kolem něho na okamžik roztočil v uvolnění tak plném emocí.
-
Harryho nadšení pro hluboký minet bylo možné přirovnat k hrabákům a jejich lásce k rytí.
Kdyby jejich spojení Harrymu něco takového nezakazovalo, mohl by se Severus začít obávat, jestli si mladík po straně pro svůj trénink nenašel někoho jiného.
I když v takovém případě by si dělal starosti bez ohledu na talent svého partnera zejména na orální sex.
Prostě, Harry je vůbec nadmíru přitažlivý.
Kdyby spolu byli nezávisle na ceremoniálu - ne, že by lektvarista takový scénář považoval za reálný - neustále by se trápil očekáváním nevěry.
-
Vědomí toho, že ho Harry nesmí oklamat, v podstatě ani nemůže, bylo pro Severuse velmi uspokojující a trvalým zdrojem dobrého rozpoložení.
Stejně jako situace ohledně lži – protože mladík mu nemohl zalhat bez toho, aby to Severus ihned nezjistil.
Občas lektvaristu dokonce napadlo, že mágové, kteří vymysleli kouzlo Cmbiare Podentes, byli prostě geniální.
-
Harry pustil jeho úd ze rtů a zvedl hlavu.
"Hmm, jsi báječný."
"Ne, to ty jsi báječný." -odpověděl bez přemýšlení Severus.
Jenže sotva ta slova vypustil, uvnitř se celý stáhl. Normálně v běžném životě obyčejně nebyl nijak štědrý na milé hlouposti - jak podobná prohlášení nazývali v milostných románech.
-
Ovšem pro Harryho podobná prohlášení hloupostí nebyly.
Začali by se Severusem žít ve shodě mnohem dřív, kdyby si lektvarista hned od začátku uvědomil, jak je pro Harryho důležité vědět, že je skutečně atraktivní. Mladíkovi se líbily takové lichotky.
Dělaly ho šťastným, stejně jako pokoje vyhrazené k jeho osobní potřebě.
-
A šťastný Harry - byl Harry ochotně se odevzdávající Severusovi.
Lektvarista něco takového očekával hned od začátku. Právě proto tu byl osobní trezor v bance a ostatní opatření, která udělal, když se snažil dát najevo, že nehodlá omezovat svobodu svého otroka.
Pochopitelně za jeho jednáním se skrývaly i další motivy.
Kdyby se Harry cítil nešťastný a byl celou dobu v depresi, vůbec by jim to nedovolilo zkřížit své síly. Proto bylo Severusovým prvořadým úkolem, aby udělal mladíkův život přinejmenším alespoň snesitelným.
-
Opravdu to bylo správné rozhodnutí - jak mu Albus rád opakoval, div ne při každém jejich setkání - což nebyl zrovna nejlepší argument při dohadování se Severusem.
Lektvaristu mnohem víc zajímaly z toho plynoucí vlastní výhody, než otázky správnosti, ušlechtilosti a spravedlnosti.
Ovšem v daném případě správnost v ředitelových představách, zcela odpovídala Snapeovým zájmům.
-
Bylo tedy jen rozumné, aby v období, které předcházelo ceremoniálu, udělal všechno co mohl, aby Harrymu zajistil pohodlí.
Zasypával tvrdohlavé skřety dopisy se žádostmi, aby se právě on - a jenom on - stal majitelem Harryho trezoru, jakmile se ho mladík vzdá. Dobře věděl, že trezor právě s tímto číslem - trezor Jamese Pottera - znamená pro Harryho velmi mnoho.
-
Aby byl Harry spokojený se svým životem, i když nebude přesně takový, jaký si představoval - se stalo prioritou pro všechny, včetně Severuse. Vlastně zejména pro Severuse.
Zničení Temného pána bude trvat jen jeden den, ale Harry v jeho posteli... ochotný, horlivý, vášnivý...
Severus si to hodlal užívat a těšit se tím, po celý zbytek života, stejně jako z faktu, že ho Harry nemůže opustit, což pro něj bylo bonusem navíc.
I když bude Harryho tělo sebevíc fantastické díky každodennímu létání, a jakkoliv bude přitažlivá a působivá jeho přirozená magická síla.
-
Veškeré tyto vlastnosti: v hloubi uložená ohromná magická síla, sportovní vzhled, oči tak zelené, že by většina čarodějek dala cokoliv, aby měla stejné... to všechno v Harryho případě nemělo význam.
Stejně jako nemělo význam to, že po vítězství nad Temným pánem, zcela určitě bude o Harryho nepředstavitelný zájem, ať už jako o milence, manžela, nebo jenom jako o další zářez na hůlce.
Čarodějky i kouzelníci se na něj budou vrhat se stejným nadšením.
-
Ale on bude patřit jenom svému majiteli - bez ohledu na veškeré pokušení.
-
Dokud bude Severus dělat Harryho život příjemným a naplněným, zůstane mladík stejně štědrý v sexuálním směru. A Severus bude jediným příjemcem této štědrosti.
V tu chvíli bude sklízet ovoce za svou trpělivost, kterou lektvarista vůči svému partnerovi projevil.
A ještě nějaký čas nutně bude muset projevovat, o tom Snape nepochyboval.
-
Současná Harryho posedlost poslušností, to jen dokazovala.
Severus si dobře uvědomoval, že pokoušet se chovat jako otrok, ani v nejmenším zkřížení sil nepomáhá.
Jistě, jak by také mohlo, když otroka mít nechtěl, a hra na podřizování ho ani nelákala?
Ovšem co Severusovi nikdo nemohl vzít - to byly jeho fantazie.
Měl je dokonce i když se připojil k Harryho hře, protože to za současných okolností bylo tím nejlepším východiskem.
Harry nebyl připravený slyšet, že pro úplné zkřížení sil, jim zbývá udělat poslední krok.
-
Severus od něho chtěl jen tu jednu věc – být s ním.
Snil o tom celé měsíce. Fantazíroval. Masturboval s tou představou během dlouhého sprchování.
Přemýšlel o tom, když byl s Renardem.
V obou případech.
Jenže ať byla Severusova touha jakkoliv silná a zoufalá, na věci to nic neměnilo.
Všechno záviselo na Harrym.
-
Bez ohledu na to, jak se v poslední době stavěl k sexu nadšeně a uvolněně, ještě se nevzpamatoval z toho, co se před čtyřmi měsíci stalo v Londýně.
Stále nedokázal snést Severusovu váhu na sobě.
Tím byla otázka zodpovězena. Harry nebyl připravený být tím vespod.
Do té doby než to dokáže Severusovi na ničem jiném nezáleželo.
-
Už ho tak jednou měl - tehdy na konci července - ale žádnou radost při tom nikdo z nich necítil.
Ani Severus, který musel ze svého neochotného penisu vyždímat orgasmus, a ani Harry, který nenáviděl i jen samotné pomyšlení na sex, ale prosil Severuse, aby ho k němu donutil.
Křížení sil to určitě vůbec nepomohlo - to dokázal jen vzájemně uspokojující sex, který přinášel radost jim oběma.
Žhavý, vášnivý, šílený sex, končící společným orgasmem, při kterém by navzájem křičeli svá jména.
Protože Severus chtěl s Harrym právě takový sex.
To mu něco připomnělo.
-
Lektvarista zvednul Harryho na nohy a na okamžik ho přitiskl k sobě - jenom aby si vychutnal pocit z teplého těla, které tak dobře odpovídalo liniím jeho vlastního. Jako by byli schválně stvořeni jeden pro druhého.
Hloupý nápad, ale Severusovi se přesto líbil. Možná víc, než by měl.
-
"Tak, co můžu pro tebe udělat, hmm?" -zeptal se a zároveň při tom hladil Harryho po zádech.
"Co by sis přál?"
Harry spokojeně vyprsknul.
"Cením si té nabídky, ale myslím, že bych mnohem raději slyšel, co bys chtěl se mnou dělat ty.
Protože... no, vždyť víš."
Ano Severus věděl.
A i když demonstrativní poslušnost na něj nikdy eroticky nepůsobila, v tom, že to byl právě Harry, který žádal o rozkazy, bylo něco neuvěřitelně lákavého a vzrušujícího. Patně díky důvěře, která při tom z mladíka vyzařovala.
Nebo to byla touha?
-
"Tak na postel a lehni si na záda," -zavrčel lehce Severus.
Ruce za hlavu a trochu roztáhni nohy.
Obvykle Harrymu tak detailně nepopisoval, jakou posici má zaujmout, ale události posledního týdne mu ukázaly, že se to mladíkovi líbí. Pochopitelně tahle hra byla jen dočasná. Bude trvat jen do té doby, než bude zcela jasné, jestli záměrné podřizování skutečně pomáhá zkřížení sil, nebo ne.
-
Dokud to Harry sám chtěl, Severus byl ochotný hrát s ním.
Přinejmenším to mladíka zabavilo a nedávalo mu to čas na kladení otázek, které Snape zrovna neměl chuť zodpovídat.
Otázky jako - proč se jejich síly ve větší míře nekříží, a o tom, co Severus doopravdy chce.
-
-
Pokračování 1. 4. 2012
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení. Díky.
-
-