Madurare 037
16. duben 2012 | 20.06 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 37
Miláčkové, moc vám děkuji za komentíky a omlouvám se, že jsem neodpovídala.
Tuhle kapitolku věnuji všem, kteří si dali tu práci a napsali.
----------------------------------------
Ještě důležité upozornění v rubrice HLEDÁTE POVÍDKU – Duben II.
----------------------------------------
-
Kapitola 37-
Sobota, 30, října 1998 - 8:25
-
Harry neměl žádnou zvláštní chuť posnídat se Severusem, ale přirovnání k dítěti, během jejich včerejšího sporu, se ho dotklo.
Jestli se ale teď odmítne připojit ke svému partnerovi u stolu, bude to skutečně vypadat hloupě a dětinsky.
Nemluvě o tom, že spolu se Severusem žijí, a před tím se nedá nijak utéci.
Navíc, když měl dost odvahy sdílet s ním minulou noc postel, tak lehký rozhovor u stolu docela určitě zvládne.
-
"Nepředpokládal jsem, že se ke mně přidáš,"-řekl Severus a se šustěním složil noviny.
Pečlivě je odložil na stůl a podíval se na Harryho.
"Tvůj stůl je blíž než Velký sál."-odpověděl mladík se záměrným zdůrazněním prvního slova.
Konec konců vždyť stůl opravdu patří Severusovi a Harry na něj nikdy mít právo nebude. Nemůže mít nic vlastního, dokonce ani možnost samostatně rozhodovat o potrestání žáků.
Přinejmenším studentů ze Zmijozelu.
Severus by se jen stěží zastával žáků jiných kolejí.
-
Harry spíš uviděl, než zaslechl Severusův hluboký povzdech.
Lektvarista celým svým vezřením dával najevo, jak ho Harryho chování unavuje.
Tolik k lehké konverzaci.
"Smím si objednat jídlo, nebo tě napřed musím požádat o povolení?"
"Na to, abys předváděl svou infantilnost, jsi o povolení nežádal."
Harry si založil ruce a odstrčil se od stolu. Nohy židle zaskřípěly po podlaze.
"Výborně. Budu trochu hladovět."
"Jak říkáš,"-odpověděl Severus a znovu se vrátil k novinám.
-
K čertu. Harry čekal cokoliv, ale vůbec ne tohle.
Počkal nějakou chvíli, jenže Snape si klidně četl a naprosto ho ignoroval.
Harry se nehodlal vzdát, ale odejít hladový mu přišlo hloupé, takže po krátkém uvažování vstal, rozhodnutý požádat o jídlo v horních pokojích. Pomyslel si, že klidně může jíst i nadále bez Severuse. Samozřejmě vyjma jídla ve Velkém sále – tam chtě-nechtě musí sedět za jedním stolem.
Ale nestihl udělat ani krok, když neradostné přemýšlení ukončil tlumený šum.
-
Severus zvedl hlavu, protože okamžitě zvuk poznal.
"Někdo klepe na horní dveře."
"Výborně, teď měl alespoň Harry důvod k odchodu. A zcela závažný.
"Jdu se podívat, kdo to je."
"Dobře,"-souhlasil Snape. Záblesk v jeho očích prozradil to, co neřekl nahlas.
Velmi dobře věděl, že se Harry nechystal jenom uvítat hosty. Hodlal se také bez něho nahoře najíst, a takové chování Severus opravdu pokládal za dětinské.
Nejhorší na tom bylo to, že Harry si to také uvědomoval.
Jeho touha ukázat Severusovi, že už není žádné dítě, se jakýmsi způsobem zvrtla v úplně opačný výsledek.
A jestliže teď podlehne pokušení říci Severusovi * trhni si *, tak to také nepomůže.
Harry vyšel z místnosti s pevně zatnutými zuby.
-
Sobota, 30, října 1998 - 8:37
-
"Rone,"-uvítal bez nadšení kamaráda Harry. Nemohl uvěřit vlastním očím.
"Hermiono, co tu děláte?"
Ron se smíchem vstoupil dovnitř.
"Říkal jsem ti, že si nevzpomene."
"Nevzpomenu na co?"
Teprve teď promluvila Hermiona.
"Pozval jsi nás. První famfrpálový zápas sezóny - nevzpomínáš si?"
Harry se poškrabal na zátylku a vyhýbavě mávnul rukou, aby se kamarádi posadili. Potom, protože si už sám neměl kam sednout, vytáhl hůlku a vyčaroval si třetí židli.
-
"Eee... rád vás vidím. Je ohromné, že jste přišli. Nechápejte mě špatně, ale o čem to vlastně mluvíte? Nepamatuji si, že bych vás zval. Tedy nic ve zlém."
"No možná to nebylo pozvání v pravém slova smyslu," -řekla Hermiona a z jejího úsměvu bylo jasné, že se vůbec necítí uražená.
"Když jsme k tobě přišli po tvých narozeninách, řekl jsi, že si nemáme nic plánovat na den, kdy bude první famfrpálové utkání."
Oh ano. Harry určitě něco takového řekl. Není divu, že si to nyní nepamatuje – do konce léta se nevyhrabal z deprese. A ani teď mu nebylo zrovna veselo.
-
"No výborně,"-řekl Harry a pokusil se hranou bodrostí zastřít svou zlost jmenovitě na Severuse, a vlastně na celý svůj život. Nemělo smysl rmoutit své kamarády. Stejně si už tak o něj dělali starosti – jejich dopisy po posledním setkání, byly plné obav a nepokoje. Nechtěl je znovu trápit – bylo to zbytečné.
-
"Přišli jste hrozně brzo, utkání začne teprve v jedenáct. Ale to je jedno," -řekl Harry – "alespoň si můžeme pokecat."
"To nás taky napadlo, kámo,"-odpověděl Ron. - "Myslíš, že je nějaká naděje na čaj?"
"Jasně. Cokoliv chcete. Já jsem ve skutečnosti taky ještě nesnídal. Chceš něco jiného kromě čaje? A ty Hermiono?"
"Yerba maté,"-řekla Hermiona. - "Pokud ho domácí skřítkové budou mít."
"Usilovně studuje knihu o argentinské kuchyni,"-svěřil se Ron. - "Ani nedokážu spočítat, kolik jihoamerických restaurací jsme už navštívili."
"Čtyři. Ale snažím se najít další."
Ron obrátil oči v sloup.
"Proč mi připadalo správné, nechat ji vybrat kam pojedeme na svatební cestu."
Hermiona si odfrkla.
"Jenom chci všechno předem důkladně prozkoumat."
-
To bylo Hermioně tak podobné, že se Harry neudržel a rozesmál se.
Ranní zlost se pomaloučku vytrácela. Tohle všechno bylo jako za starých dobrých časů – lehké plácání a dobří přátelé. Harry se nepřestal usmívat, když začal objednávat snídani – a samozřejmě nezapomněl na yerba maté, ať už to bylo cokoliv.
Jenže dobrá nálada mu nevydržela dlouho.
-
"No, kamaráde,"-zeptal se ostražitě Ron, když se na stole začaly objevovat talíře a hrnky.
"Ty nemusíš snídat se Snapem?"
"Se Severusem,"-opravil ho Harry. -" Už to není tvůj učitel. Ale abych odpověděl na tvou otázku – ne. Smlouva neříká, že se nesmíme jeden od druhého hnout." Popadl krajíček pšeničného chleba a pokrčil rameny.
"Smlouva?"
"Otrocká smlouva." Potvrdil Harry a vyzývavě se podíval na přítele. - "Opravdu si o tom chceš promluvit? Protože já ne. Ha. Dokonce mě může potrestat, jestli toho řeknu příliš – pokud jsem už neřekl."
-
"Potrestat?" Hermiona odložila stranou divný nápoj, který pila něčím, co vypadalo jako rákos. - "Jestliže on..."
Harry se uchechtnul. I když měl na Severuse zlost, nehodlal ho pomlouvat.
"Ne. On ne, neboj se. Myslel jsem smlouvu."
"Jistě. Je to vlastně magická smlouva." -zamumlala Hermiona.
"Věděl jsem, že tím nemyslíš jeho,"-řekl přesvědčeně Ron. -" Potom, co jsem viděl, když jsi byl na ošetřovně, by mě něco takového ani nenapadlo."
-
Harrymu nebylo jasné, jestli Ron mluví o utrpení, které mu tehdy smlouva způsobila, nebo o tom, jak se o něj Snape staral. Ale raději se rozhodl neptat. Pustil se do míchaných vajec a vyhýbal se při tom pohledu kamarádů.
"Jak se vlastně máš?" -zeptala se Hermiona po dlouhé přestávce, jenže Ron promluvil ve stejnou chvíli.
"Takže, koho tipuješ, že vyhraje zápas?"
"Mrzimor,"-odpověděl bez zaváhání Harry. - "Částečně proto, že Havraspár si je až příliš jistý, ale hlavně proto, že Mrzimor má letos skvělého brankáře. Určitě nepustí ani jednu střelu."
"Hlavní je chytač."
"Ne, to určitě není." -zavrtěl Harry hlavou. Za tu dobu, co dělal trenéra, se naučil víc než za všechny roky v nebelvírském týmu. - "Mohlo by se to zdát, ale ve skutečnosti se famfrpálu nadarmo neříká týmová hra..."
-
Hermiona si znovu vzala číšku, upíjela své maté a zamyšleně sledovala Harryho s Ronem, kteří zaujatě mluvili o famfrpálu. Přinejmenším se už nepokoušela převést rozhovor na Harryho osobní život.
-
Sobota, 30. října 1998 10:40
-
"Stýská se mi po Bradavicích,"-řekl Ron, když se usadili na svá místa na famfrpálové tribuně.
Přestože si vybrali tribunu Nebelvíru, nemyslel si Harry, že by to nějak vadilo. Nejednalo se o zápas jejich bývalé koleje.
"Nemluvil bys tak, kdyby ses tady stále učil,"-podotkla Hermiona, zkřížila nohy a pečlivě si urovnala hábit.
Ron pokrčil rameny.
"No, já vím. Ale teď... tohle místo má pořád skvělou vůni. Harry má štěstí, že tu pracuje."
"Jo štěstí,"-řekl Harry. Věděl, že to znělo víc sarkasticky, než chtěl, když po něm Hermiona střelila pohledem.
"Jak si myslíte, že mi asi je?"
"Vypadáš nesvůj." Hermionin pohled ho propaloval skrz naskrz. -"Co se děje?"
-
Jistě, stalo se toho hodně. Harry by rozhodně měl o čem povídat.
Ale stadion bylo sotva místo na takové rozhovory, dokonce i kdyby měl chuť si promluvit. A to neměl.
"Ou,"-řekla pomalu Hermiona, jakoby si zrovna něco uvědomila.
"Promiň, Harry, Zamířili jsme bez přemýšlení rovnou na nebelvírskou tribunu, ale ty pravděpodobně musíš sedět s ostatními profesory."
"Už jsem říkal, že nemusíme chodit neustále jeden za druhým, jako ocásek,"-odsekl Harry a vzpomněl si, jak pozval na zápas Severuse. No v každém případě to pozvání už neplatí, ne? Vzhledem k tomu, že spolu téměř nemluví, tak to není, jako by Severuse odkopl kvůli Ronovi a Hermioně.
-
"Neměla jsem na mysli nikoho konkrétního,"-řekla Hermiona tiše a naklonila se k němu.
"Špatně jsi mě pochopil. Harry, jestli jsme přišli nečekaně a nevhod, tak... poslyš, pochopíme, když si budeš chtít jít sednout do jiné sekce.
"Ne, nechci." Harry strčil ruku do kapsy pláště a vytáhl několik bonbónů, které tam už pár dní nosil.
"Na, vezmi si. Vypadáš trochu kysele."
"Harry..."
"Nech ho být,"-řekl Ron a objal Hermionu kolem ramen.
"Nech Harryho se podívat na zápas. Copak nevíš, že muže při sportu nemáš rušit, protože si chtějí vychutnat zápas v klidu?"
-
Hermiona se odmlčela, ale Harry si nebyl jistý, jestli to bylo jen kvůli tomu, co právě Ron řekl, nebo něčemu jinému.
Tribuna se začala rychle plnit a Harry věděl, že Hermiona je dostatečně chytrá, aby nediskutovala o tak osobních věcech, když je kolem plno studentů.
-
Sobota, 30, října 1998 - 11:55
-
Mrzimor vyhrál, přesně jak Harry předpovídal.
"Měl jsem najít nějakou příležitost a uzavřít pár sázek," -bručel Ron, když odcházel z tribuny.
"Jestli uvidím, že chceš něco takového udělat, nebudu ti nic říkat. To není profesionální. A navíc s tvými – no bratry."
"Já bych jim nic neřekl."
"Neříkám, že bys něco řekl ty." Podíval se na něj Harry zamračeně. - "Ale znáš Freda a George."
"Jo." Ronův ohryzek viditelně poskočil.
"Mimochodem, řekli mi, abych ti znovu vyřídil, jak je jim to líto."
-
Harry se neptal, za co se omlouvají. Jestli za to, že nedokázali normálně přijmout dar, nebo za to, že dopustili, aby Ginny vyslechla jejich rozhovor. Ron už se za ně velmi omlouval, při jedné ze svých návštěv a vypadal při tom opravdu vyděšeně. Uvědomoval si, jak bylo důležité uchovat všechno v tajnosti. A podle jeho slov se Ginny skutečně obávala, že by Snape mohl s Harrym špatně zacházet.
Harry tehdy Rona ubezpečil, že se Severus chová rozumně a Ginny si nemá proč dělat starosti.
-
Když teď myslel na dvojčata, zjistil, že už zdaleka na ně není tak naštvaný.
Věděl, že mu nechtěli ublížit. Alespoň si teď dávali větší pozor na pusu. Jestli se dalo věřit tomu, co psal Ron ve svých dopisech, tak ani Molly nevěděla "o těch věcech, o kterých jsme mluvili".
Harry se podíval na Rona a pokrčil rameny.
"Jen aby mi znovu nenabízeli zdarma zboží z jejich prodejny,"-řekl vážně bez ohledu na bezstarostný tón.
-
"Hmm..." zabručel Ron, když už se ocitli dole na trávníku, a táhl Harryho pryč od davu, který mířil zpátky k hradu.
Nepromluvil, dokud nebyli v dostatečné vzdálenosti od všech studentů a ostatních učitelů.
"Vlastně jsem se tě měl zeptat na něco jiného."
"No, myslím, že jsem jim odpustil,"-povzdechl si Harry.
Rád by se na ně hněval mnohem déle, ale oni to neudělali schválně a tak se Harry na ně nedokázal zlobit.
Vlastně se jen pokoušeli zachovat čestně vůči svému investorovi, i když se za něj Harry nikdy nepokládal.
"Měl jsem prostě hned odpovědět na jejich dopis. Ale já jsem nemohl. Tehdy ne."
-
"No skvělý, Harry,"-řekl slabě Ron. - "To rádi uslyší, ale ve skutečnosti se tě mám zeptat na něco jiného.
Harry si nedokázal představit, o co by mohlo jít, a tak se jen udiveně podíval na Rona a čekal na pokračování.
Ron znovu s úsilím polknul a viditelně se otřásl.
-
"Jde o to, že teď je jejich partner Snape a ten není jako ty. Není jen tichý společník, který všechno sleduje z povzdálí. Dělá jim ze života neustálé peklo, a tak doufali, že bys ho mohl požádat, aby se trochu uklidnil."
Hermiona nespokojeně vyprskla.
"Co?"
"Nezdá se mi, že bylo tak nerozumným jednáním stažení lektvarů lásky z prodeje. Jsou nezákonné, Rone.
A nemůžeš čekat, že Mistr lektvarů bude přivírat oči nad tím, že je vaří amatéři, i kdyby byly povolené. A má naprostou pravdu, když vyžaduje uplatnění zaklínadla pro kontrolu věku, před prodejem afrodiziak.
Pokud by tě zajímalo moje mínění, tak tví bratři se každým dnem stávali víc a víc nezodpovědní. Je jen dobře, že na ně teď Snape dohlíží."
"Jenže na tvé mínění se tě nikdo neptal."
"Taky použil zaklínadlo na záškolácké zákusky, aby neúčinkovaly ve škole,"-dodala Hermiona.
"A nemůžu říci, že bych se mu divila."
-
"Nesmíš být tak vzorná,"-povzdechl si Harry. Měl na záškolácké zákusky docela příjemné vzpomínky.
Ron se narovnal a triumfálně se na Hermionu usmál.
"Aha, vidíš. Možná to ty nemůžeš pochopit, ale Harry je normální kluk,"-řekl a obrátil se na kamaráda.
"Takže si s ním promluvíš?"
"Vlastně ne."
Ronův nadšený výraz zmizel a Hermiona se samolibě uculila.
"Ale... proč?"
"Protože bys musel být hlupák, kdyby sis opravdu myslel, že by mě v tom poslechl. V tom, nebo v čemkoliv jiném." Dodal hořce Harry.
-
"Vy jste se pohádali?" -zeptala se Hermiona s upřímným soucitem.
"Já... no... sakra," řekl Harry a zabalil se těsněji do svého pláště.
"Já... všechno bylo výborné – bez problémů. Ale potom jakoby ho něco kouslo. Proč to nemohlo zůstat jako v Kolíně nad Rýnem. Jenže Wolverhampton všechno zničil."
"Ano, to co se tam stalo, bylo hrozné,"-řekla Hermiona, zatímco Ron vážně přikývnul.
"Harry, já tě dobře znám. Doufám, že se z toho, co se stalo, zase neobviňuješ? To nemusíš."
-
"No a čí vina si myslíš, že to je, když jsem ještě nebyl schopen udělat to, co mám," -vykřikl Harry. - "Ale o tom s vámi nemohu mluvit – takže nic ve zlém. Ve smlouvě je jasně řečeno, že nesmím mluvit o ničem, co se týká sexu a věcí kolem – pokud neexistuje naléhavá potřeba. A jelikož nevím, co to přesně znamená, je lepší neriskovat."
"Pojď, půjdeme si sednout k jezeru,"-řekla Hermiona a vzala ho za ruku.
"Pamatuješ si na ten velký kámen?"
-
Na ten si Harry pamatoval.
"Neslyšela jsi mě. Nemohu se s vámi bavit."
"O některých věcech ne – to chápu. Ale o tom zbývajícím? Třeba nám můžeš říci, co ho... kouslo? Tedy pokud se to netýká..."
Harry lehce zdvihnul ramena.
"Ne. O tom to není. Pohádali jsme se o způsobu vyučování. On... on šťoural se v tom naprosto malicherně a neoprávněně. Samozřejmě řeknete, že byl takový vždycky, ale ve skutečnosti to tak nebylo."
"No, možná bychom ti s Ronem mohli pomoci vyřešit, co bys měl dělat dál."
-
Harry div zklamáním nezasténal. Nechtělo se mu vyprávět o hádce se Snapem. Ale jak to teď mohl odmítnout?
Byl už ve svém hněvu ponořený celý den a noc. Pěstoval si ho ve svém nitru. A k čemu?
Stačila zmínka o Wolverhamptonu, aby se v myšlenkách vrátil zpátky k tomu jedinému, na čem záleželo.
Musí zkřížit síly, aby k tomu nedošlo... aby se to nestalo znovu. Kdykoliv a kdekoliv."
A proto se musí se Severusem udobřit. Nesmí se zlobit a odtahovat se od něj.
-
"Dobře. Půjdeme k tomu velkému kamenu..." -zamračil se Harry, ale souhlasil.
"Přinejmenším si tentokrát Ron nebude myslet, že jsme ho odstrčili a děláme tam, bůh ví co."
"To si nikdy nemyslel..." -prohlásila Hermiona, ale když uviděla, jak Ron odvrátil pohled, ihned se ozvala.
"Rone Weasley, jak ses opovážil. Nemohu uvěřit, že sis něco takového myslel. To je prostě hloupost."
"Stejná hloupost byla, když jsi zuřila, že jsem se během šestého ročníku kamarádil s Levandulí Brownovou."
"Protože ses s ní olizoval při každé příležitosti."
-
Harry si odkašlal.
"S radostí bych vás nechal zapomenout na mé problémy a dosyta se pohádat, ale nemohu. Mohl by kvůli tomu znovu někdo zemřít."
"Oh, Harry,"-stoupla si Hermiona na špičky, natáhla se a políbila ho na tvář.
"Dáme to do pořádku. Slibuji."
Tím si Harry tak jistý nebyl.
Věděl mnohem lépe než Hermiona, jak tvrdohlavý Severus dokáže být.
-
-
Pokračování 29.4.2012
Jestli nechcete komentovat – nezapomeňte alespoň kliknout na hodnocení. Děkuji
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 037 | gleti | 16. 04. 2012 - 22:18 |
| RE: Madurare 037 | zuzana | 16. 04. 2012 - 23:23 |
| RE: Madurare 037 | nixerwil | 16. 04. 2012 - 23:57 |
| RE: Madurare 037 | bacil | 17. 04. 2012 - 10:39 |
| RE: Madurare 037 | belldandy | 17. 04. 2012 - 11:19 |
| RE: Madurare 037 | saskya | 17. 04. 2012 - 14:11 |
| RE: Madurare 037 | slimča | 17. 04. 2012 - 14:48 |
| RE: Madurare 037 | nade | 17. 04. 2012 - 16:41 |
| RE: Madurare 037 | vjs | 17. 04. 2012 - 17:31 |
| RE: Madurare 037 | mononoke | 17. 04. 2012 - 17:57 |
| RE: Madurare 037 | mája | 17. 04. 2012 - 18:08 |
| RE: Madurare 037 | amo | 18. 04. 2012 - 07:32 |
| RE: Madurare 037 | sora | 18. 04. 2012 - 07:54 |
| RE: Madurare 037 | patoložka | 19. 04. 2012 - 09:30 |