Madurare 039B
3. červen 2012 | 21.42 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 39B
-
Miláčkové, ani nevím jak vám dostatečně poděkovat, za vaše krásné komentáře.
Opravdu si sypu popel na hlavu a hluboce se stydím, že se nejsem schopná dokopat k odpovědím.
V každém případě, dnešní kousek opět věnuji těm, kteří byli tak hodní a komentář napsali.
Nix, Animik, Marto, Belldandy, Péťo, Amo, Saskyo, Bacílku, Ekolisias, Patoložko,
Zuzano, Anno James, Grid, Anino, Májo, Ann, Mononoke, Janpis, Slimčinko, Rocio, Soro, Nade a Mambičko – ta kapitolka patří především vám.
Pokračování čekejte 17.6.
-
Kapitola 39B-
Sobota, 30. října 1998 - 18:45
-
"Hmm to bylo ohromné," -řekl Harry po pár hodinách, když ležel nahý, navrchu pokrývky a spokojeně se protahoval.
"Myslím, že je pravda co se tvrdí o usmiřování a sexu."
Severusovi se podařilo svůj úsměv skrýt.
Samozřejmě věděl, co lidé o sexu po hádce říkají. A dnes také poznal, že je to pravda.
Nikdy předtím neměl stejného milence dost dlouho na to, aby mohl toto tvrzení prověřit i ve skutečnosti.
Nějak se mu zdálo správné, že k tomuto poznatku dospěl s Harrym společně.
-
"Umírám hlady," -oznámil náhle Harry. - "Co si zajít do Prasinek na večeři?"
"Neobědval jsi s tvými kamarády?"
Harry se na něho úkosem podíval, zatímco se na zmuchlané posteli usazoval se zkříženýma nohama.
"Ne. Jak jsi na to přišel?"
"Nebyl jsi ve Velkém sále."
"Ty jsi mě hledal?"
-
Ano, Severus ho hledal doopravdy.
Když Harry nepřišel na oběd do sklepení, lektvarista nejprve zkontroloval horní pokoje a potom nahlédl do Velkého sálu. Ale o tom raději nechtěl mluvit, aby zbytečně nedával mladíkovi důvod zamyšlení.
"Je to tradice - po každém famfrpálovém utkání, učitelé obědvají společně se studenty. Na to si přece musíš sám dobře vzpomínat."
-
Harry se zasmál.
"Myslím, že jsem si toho nikdy nevšiml. S Ronem a Hermionou jsme se zkrátka rozhodli oběd vynechat a raději si popovídat. Přesněji řečeno, udělat si čas, aby mě mohli pročistit mozek. Sice něco málo příjemného, ale užitečného."
"Není divu, že máš hlad."
"Ahm. No pár soust jsem snědl později. V Brumbálově pracovně."
Severus se najednou přistihl, jak si mimoděk přitahuje pokrývku, aby si přikryl skrčené nohy.
-
"Ty sis šel k Albusovi na mě stěžovat?"
"Nedělal jsem to ani když jsem byl student a ty ten největší parchant na světě," -řekl Harry s nepatrnou dávkou sarkasmu. -" Proč si myslíš, že bych s tím teď měl začínat?"
Severus pokrčil rameny.
"Jistě. Tvým zvykem je spíš odmítat jakoukoliv pomoc dokonce, i když to situace vyžaduje. Tak co se stalo?"
"Hermiona mi navrhla, abych použil myslánku."
"Oh."
"Dobře, už to necháme být," -prohlásil Harry a v zelených očích se zablesklo, jak se silou vůle snažil, udržet si dobré rozpoložení a naopak potlačit nepříjemné vzpomínky.
"Tak co, jdeme do Prasinek?"
-
I když se Severus ze všech sil snažil to nedat najevo, pozvání mu zalichotilo.
Harryho vytrvalost ho potěšila a dávala mu naději. Mladík s ním skutečně chtěl strávit večer a navíc strávit ho někde, kde je uvidí společně.
Samozřejmě, že by tam šli jako kolegové a ne milenci. Ale to bylo v pořádku. Nakonec Harry po tom všem měl právo na trochu soukromí v životě, a ani Severus netoužil, aby podrobnosti z jeho osobního života zdobily stránky novin.
-
"Prasinky jsou na dnešní večer nejlepší,"-řekl s přikývnutím. -"Zítra je Halloween."
"Jo, blbost," -řekl k Severusovu překvapení Harry. - "Chceš tím říct, že se budeme muset zapojit do těch oslav ve Velkém sále?"
"Je to zvyk, i když pochybuji, že by se Albus zlobil, kdybychom se nezúčastnili."
"Ne," -povzdechl si Harry. - " Chápu, že to je součást naší práce. A taky už nebudu vynechávat oběd se studenty po famfrpálových utkáních. Tak jo, jdeme dnes večer. Ke "Třem košťatům"?"
-
"Když dovolíš, vím o lepších restauracích," -řekl Severus. - "Samozřejmě ne s tak kvalitní kuchyní, jakou jsme měli v Paříži, nebo Benátkách, ale přesto..."
"Ale o to nejde," -přerušil ho Harry. - "Chci, aby lidé viděli, že jsme přátelé. Nevadí mi, že to budou vědět už teď. A vůbec, je to tak lepší i kvůli tomu, co bude potom."
"Potom?"
-
"Až bude mrtvý," - povzdechl si znovu Harry, vstal z postele a udělal pár kroků směrem ke koupelně.
"Slyšel jsi, co řekl Moudrý klobouk. Všichni se pak dozvědí, že jsem tvůj otrok. Jestliže si lidé budou stále myslet, že se nenávidíme, tak až pravda vyjde najevo, bude všechno ještě komplikovanější. Myslím tím hlavně pro tebe. Přestože mně se také nijak zvlášť nelíbí, když mě všichni litují. Nesnáším to."
Severus se obrátil a pozorně se zadíval na mladíka.
"Takže je to promyšlená strategie?"
Harry přikývnul.
-
"Myslíš, že ji dokáží používat jen zmijozelové, Severusi? Když na to přijde, už jsem ti říkal, že mě chtěl Moudrý klobouk také zařadit do Zmijozelu."
Lektvarista se zasmál a taky vstal z postele.
"To nic neznamená. Kdyby tě chtěl Moudrý klobouk skutečně zařadit do mé koleje, tak by tě tam poslal."
"Vymluvil jsem mu to."
"Tomu se dá jen těžko uvěřit."
"Je to pravda."
-
"Jsem si jistý, že máš důvod si to myslet." -řekl Severus mírným, lichotivým hlasem.
Fungovalo to. Harry se viditelně uklidnil.
"Ale nikdy by ses do své koleje nedostal, pokud by v tobě nepřevládaly nebelvírské vlastnosti."
"Nebo kdyby klobouk už tehdy něco nevěděl. Třeba to, co budu muset... no, o tom všem," -udělal Harry neurčité rozmáchlé gesto. -"Chci tím říct, že kdybych byl ve tvé koleji, tak bys..."
"Co?" Severus nevěřil vlastním uším. - "Začal bych tě vnímat, jako syna - to jsi chtěl říct?"
"Ne. Spíš, že bys mě už dávno zabil."
"Hmm. Možná."
-
Na okamžik se Severus obával, že si dovolil příliš jasně ukázat své pocity.
Ne, že by nějaké sentimentální city měl, ale když se jednalo o Harryho, tak skutečně klidný zůstat nedokázal.
Jenže, jaký to vlastně mělo smysl.
Severus se mohl přetvařovat jak chtěl - ať už sám před sebou, nebo před Harrym - ale pravda zůstávala pravdou.
Byl do Harryho zblázněný.
Do teenagera.
-
"Dáme si sprchu a pak vyrazíme do Prasinek," -prohlásil Harry.
Očividně ho diskuze o podivném zařazování do kolejí nezaujala.
Možná to tak bylo lepší.
Nakonec ani Severus se nechtěl zabývat přemýšlením o tom, co by sedm let ve Zmijozelu s Harrym udělalo.
A proč taky?
Mladík se mu líbil přesně takový, jaký byl.
-
Pondělí, 1.listopadu 1998 - 7:15
-
"Je čas vstávat," -řekl Severus a zatřásl Harryho ramenem.
"Una-vený..."-zamumlal Harry, převalil se na břicho a zavrtal obličej do polštáře. Do toho, na kterém jen před chvílí ležela Severusova hlava.
Lektvarista byl trochu vyvedený z míry zjištěním, že se mu ten pohled líbil ještě před tím, než se Harry zhluboka nadechnul a se zjevným uspokojením s povzdechem vydechl.
"Co se stalo s tvým předsevzetím, že mě musíš ve všem poslouchat?"
-
Mladík se rychle posadil, protřel si oči a pak blýskl po Severusovi úsměvem, který se nedal jinak nazvat, než drzým.
"A kvůli čemu si myslíš, že jsem tak vyřízený. Ty víš, jak dokonale člověka vyšťavit."
"Oh ano, vidím, jak jsi vysílený," -protáhnul Severus a mnohoznačně hleděl na Harryho stojící penis.
"S tím nemohu nic dělat, prostě mě vzrušuješ," -řekl Harry věcně takovým tónem, jako kdyby četl vědecké pojednání.
"Všechno co spolu děláme je vzrušující, a myslím, že i pro tebe. Vsadím se, že se naše síly ještě víc zkřížily.
Nemůže to být jinak - stačí, jen když si vzpomenu na ten druhý minet dnes v noci, a už..."
-
"Vstávej," -nařídil Severus.
"Musím první hodinu dohlížet na vaření krajně nebezpečného lektvaru. Potřebuji sledovat žáky s jasnou hlavou a ne se rozplývat v příjemných vzpomínkách."
Harry se široce usmál.
"Mně se ty vzpomínky líbí. Takže, kdy naše síly znovu otestujeme?"
"Za pár dní."
-
Mladík si zamnul ruce.
"Dobře. Určitě nechceš, abych k tobě v poledne zašel? Tentokrát bych to nemyslel ironicky, když bych ti nabídl pěkný, dlouhý a mokrý..."
"Vstávej, přestaň se válet."
"Jedna moje část už vstala..."
"Harry..."
"No jo, dobře. Dobře."
Harry vyskočil z postele - na své vyčerpání zřejmě zapomněl.
-
Úterý, 2. listopadu 1998 - 14:47
-
"A tato část, Pottere?"
Harry stručně vyjmenoval témata, která s dětmi prošel.
Bryerson přikývnul.
"Vypadá to, že je všechno v pořádku. Kontroloval jsi testy?"
"Ano, horní zásuvka vpravo."
"Dobře," -usmál se Bryerson unaveně.
"Nevím, co bych bez tebe dělal, Pottere. Zvládl jsi to výborně. Převzal jsi třídy, i když jsi neměl čas na přípravu."
-
Harry samozřejmě věděl, že to zdaleka tak výborně nedokázal. Určitě ne s Bolem. Ale nehodlal se o tom zmiňovat, pokud Bryerson sám nic neříkal.
"Jsem si jistý, že budou rádi, že mají svého skutečného profesora zpět," – řekl jenom a pokračoval:
"Ehm... promiňte, chtěl jsem se zeptat dřív, ale se všemi těmi záležitostmi... vaše snoubenka se už cítí lépe?"
"Ano, ale určité nebezpečí stále hrozí. Musela dokonce přerušit studium. Naneštěstí se u ní projevila alergie na určité materiály, používané jako jádra hůlek. Normálně ženy na těchto místech pokračují v práci i při těhotenství a nemají žádné potíže."
-
Harry byl v rozpacích z takového množství informací.
"Ehm... takže kdy se dítě narodí?"
"V polovině července," -protáhl Bryerson. - "Což mi připomíná, určitě si nechceš vzít nějaké volno, když jsi mě musel zastupovat?"
Harry byl v pokušení. Skutečně ve velkém díky tomu, že právě měl začít hodinu s třídou Charlese Bolea.
* Ale to by byl útěk *, pomyslel si Harry a zamračil se. Dobře si pamatoval, co mu v této souvislosti řekl Severus.
Kromě toho - dřív nebo později - stejně se bude muset s chlapcem znovu setkat.
Tak proč ne dnes?
"Můžu si vzít volno jindy?"
"Samozřejmě."
-
Vyučování proběhlo celkem dobře, ovšem Harryho pozornosti neuniklo, že se někteří ze studentů před ním mají na pozoru. Ačkoliv Bole k nim nepatřil.
Jakmile se Bryerson otočil, podíval se na Harryho s posměšným ušklíbnutím. Protože neviděl žádnou reakci, očividně si pomyslel, že je teď pod ochranou ředitele své koleje a může si dělat, co se mu zlíbí.
Pochopitelně v mezích toho, co mu bude tolerovat Bryerson.
-
Ze své strany byl Harry plně rozhodnutý, tentokrát udělat všechno naprosto správně.
Už žádné předstírání, že Bole neexistuje, ale sekýrovat ho za každou maličkost ho také nebude.
Zvládnout tu druhou část, se ukázalo jako složitější, protože Bryersonova přítomnost nijak jeho podráždění nezmenšila. Jenže teď alespoň část Harryho mysli chápala, že zlost není na místě.
-
Charles Bole mohl být nepříjemný - sakra, byl zatraceně nepříjemný mizera - ale neudělal nic, co by ospravedlňovalo vražedný vztek, který cítil při každém pohledu na něj.
Harry si to stále opakoval, když obcházel učebnu a opravoval žákům jejich soubojové postoje. Dával si pozor, aby věnoval stejnou pozornost zmijozelům, stejně jako nebelvírům - i když pokud šlo o souboje, potřebovali zmijozelové skutečně menší pomoc.
Bylo jasné, že řada z nich už měla v soubojích praxi z domova.
Včetně Charlese Bolea.
-
Přesto Harry přikročil k chlapci, aby zkontroloval postavení nohou a úhel boků.
"Trochu zvedni zápěstí," -řekl vyrovnaným hlasem.
Bole upravil svůj postoj, ale okamžitě jak se Harry otočil k druhému studentovi, zabrumlal si cosi pod nos.
Harry se znovu obrátil zpět.
Zacházet s Bolem, jako kterýmkoliv jiným žákem.
No, nikomu by nedovolil nazývat ho kreténem, že?
"Pět bodů ze Zmijozelu, za jazyk," -odpověděl klidným tónem na urážku.
-
Bole otevřel oči dokořán a vyprskl:
"To nemůžete! Řeknu to Snapeovi, já..."
"Klidně jděte."
Bole se okamžitě zamračil.
"Problém?"
Oh. Harry nevěděl, že Bryerson je tak blízko. Nejvyšší čas se vším skončit.
"Ne, profesore. Mám to pod kontrolou."
-
Bryerson přikývnul, ale slyšel víc, než se zdálo.
"Pane Bole, tento předmět nevyučuje profesor Snape, ale pan Potter a já," -řekl přísným hlasem. - "Takže pokud uslyšíme víc vulgarit, budete se zodpovídat nám a ne vašemu vedoucímu koleje. Je to jasné?"
"Ano, pane," -zamumlal Bole. Když odpovídal, hodil na Harryho nenávistný pohled, ale nic neuctivého už neřekl.
Mlčel pak až do konce hodiny.
-
Harry si pomyslel, že Zmijozel zaslouženě přišel o pět bodů.
Měl pocit, že Severus by s tím tentokrát souhlasil.
-
Středa, 3. listopadu 1998 - 21:27
-
"Vítězství jim stouplo do hlavy," -řekl Harry suše Severusovi, který seděl za ním a masíroval mu ramena.
Mladík se cítil fantasticky nejenom proto, že si lektvarista na masáž přivolal do hloubky hřející mast, ale hlavně uměl dobře používat ruce. Myšlenka, že svou dovednost používá výhradně pro Harryho blaho, by neměla tak moc znamenat. Ale znamenala.
"Dnes večer mě na hřišti chtěli snad roztrhat. Asi jsem z nich udělal monstra."
"Z mrzimorského týmu?" zasmál se Severus.
-
Rozhovor byl náhle přerušen vzplanutím ohně v krbu.
O chvíli později se v plamenech objevila Albusova tvář. Přestože uviděl Harryho bez košile se Severusovýma rukama na ramenou, neodvrátil pohled.
"Mohu projít? Došlo k dalšímu útoku."
"Ano. Samozřejmě," -zamumlal Severus a podal Harrymu košili.
Mladík neztrácel čas, rychle si ji oblékl a zapnul knoflíky.
-
"Tentokrát to bylo v Cornwallu," -řekl Albus a vkročil do pokoje.
"Útok na dům polokrevného čaroděje, který si vzal mudlovskou ženu. Myslel jsem, že vám to raději řeknu sám, dřív než si přečtete ty různé spekulace v novinách."
Harry polknul.
"Spekulace?"
Albus mu pohlédl zpříma do očí a modrá barva v jeho vlastních bouřkově zšedla.
Najednou vypadal... staře.
-
"O tobě, můj chlapče. O tom, že to nebyla náhoda, když jsi před mnoha lety zůstal naživu."
Harry se prudce narovnal a ztuhnul.
"Oni vůbec nic neví o novém proroctví a stále čekají, že já jsem ten, co je zachrání?"
"Veškeré události, jak to vypadá, se po celou dobu točí kolem tebe," -prohlásil tiše ředitel.
"Dovolíte?" -zeptal se a posadil se dřív, než dostal odpověď.
"A teď, Harry, nechci na tebe nijak tlačit. To mi, prosím věř, i když je to důvěrná otázka. Potřebuji vědět, jestli se vám se Severusem podařil nějaký větší pokrok ve zkřížení sil?"
"Ne tak úplně." Harry znovu s úsilím polknul.
"Pracuji na tom. Snažím se, ale je to těžké. Dělám všechno, co můžu. Opravdu."
-
"O tom nemám ani sebemenších pochyb," -řekl Albus.
Měkká čapka, jako vždy sedící na jeho hlavě, se směšně zakývala.
"Mám v tebe tu největší víru, můj chlapče. Ve vás oba samozřejmě. Vůbec bych se o útoku nezmiňoval, kdybych nevěděl, že se o něm stejně dozvíte z tisku."
"Ceníme si vaší pozornosti, řediteli," -řekl těžkým tónem Severus.
"Ale teď, pokud nemáte námitky, myslím, že bychom se o tom s Harrym, chtěli poradit o samotě."
"Samozřejmě, samozřejmě," -odpověděl Albus a bez dalších námitek vstal a šel ke krbu.
-
"Možná naše síly pokročily víc, než si uvědomujeme," - řekl Harry jakmile zůstali se Severusem o samotě.
"Už jsme je pár dní nezkoušeli."
"Uděláme to hned," -souhlasil Severus.
Harry si všimnul, že si lektvarista sedl do křesla ve stejnou chvíli, kdy to řekl. Připravoval se tak na záchvat slabosti, který ho neodvratně čekal, když Harry použil jeho magii zároveň se svou vlastní.
-
"Nepůjdeme do Komnaty nejvyšší potřeby?"
Severus zavrtěl hlavou a zamyšleně se díval na mladíka.
Harrymu se to zdálo trochu divné, ale byl příliš unavený, aby se začal vyptávat, nebo si s tím vůbec dělat starosti.
V této chvíli se mu nechtělo kamkoliv ze sklepení chodit. Vůbec ne krbovou sítí - natož pěšky.
Jak se ukázalo hned vzápětí, ani to nebylo nutné - jakýkoliv pokrok byl minimální.
Jejich síly rozhodně byly zkřížené, ale ne o mnoho víc, než předtím. Levitační kouzlo bylo dostatečně silné, aby odtrhlo křeslo se sedícím Severusem od podlahy - ale nedokázalo jej udržet tak dostatečně dlouho.
-
Harry si pomyslel, že to pokrok je. Před rokem by měl potíže zvednout něco těžšího, než hromádku knih.
Ale nebyla to síla, kterou bude muset mít.
Ve skutečnosti to zdaleka nic neznamenalo. Bezvládně padl do vedlejšího křesla.
"Sakra."
Severusovo zhodnocení pokusu bylo filosoficky klidné.
"Potřebujeme víc času."
"Žádný nemáme."
"Máme."
"Kolik lidí dnes v noci zemřelo,Severusi. A kolik jich zemře ještě před tím, než budu schopný udělat, co mám?"
-
"Říkal jsem hned od začátku, že kouzlo bude dozrávat postupně."
Lektvarista si podepřel bradu o spojené špičky prstů.
"Ten proces se nedá uspíšit, Harry. Není tvoje chyba, že Temný pán nečeká. Nemůžeš brát na sebe zodpovědnost za jeho činy."
Harry si uvědomil, že doslova skřípe zuby.
"Pak toho musíme udělat víc. To je všechno."
"Co víc?"
-
Harry by chvíli přísahal, že Severusova otázka zazněla s jakýmsi nepatrným, radostným očekáváním.
Zvláštní - vzhledem na jeho náladu.
"Víc poslušnosti. Slibuji, že nebudu strhávat žádné body, bez ohledu na to, co Bole udělá, pokud to bude znamenat, že se naše síly mohou víc zkřížit."
"Trvám na tom, abys body strhával, když si to žáci budou zasluhovat," -řekl klidně Severus. "Doufal jsem, že si to uvědomuješ."
"Jo, já vím," -zamumlal Harry.
"Ale přesto ohledně poslušnosti. Myslím, že bychom se do toho měli pořádně dát, tak jako nikdy předtím.
Budu tvůj skutečně tvůj oddaný otrok, slibuji. To se prostě bude muset někde projevit, ne. Proč bychom to jinak všechno dělali?"
-
Severus dlouhou chvíli neodpovídal.
Když potom promluvil, byl jeho hlas naplněný emocemi, které Harry nedokázal definovat.
Nebo se o to ani nechtěl pokoušet.
Jediné, co si uvědomoval, bylo, že je strašně unavený. Toužil jen po jednom - aby už všechno skončilo.
Chtěl, aby byl Voldemort už navždy poražený a on mohl konečně začít žít svým životem.
-
Ne, že by nějaký svůj život samozřejmě měl.
Beztak zůstane Severusovým otrokem, ale přinejmenším se nebude muset cítit, jakoby na něj číhala smrt za každým rohem.
Patrně to Severus cítil také tak. Možná právě to byl důvod, proč jeho hlas zněl tak... těžce.
Vůbec ne tak, jak by měla následující slova znít, když řekl:
"Pojď sem."
Lektvarista si s povzdechem rozepnul kalhoty.
"Předveď mi, jak umíš sát."
-
-
-
Pokud nechcete nechat komentář, nezapomeňte prosím na hodnocení. Děkuji.
-
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 039B | nade | 03. 06. 2012 - 22:11 |
 RE(2x): Madurare 039B |
m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 09:42 |
| RE: Madurare 039B | lady corten | 03. 06. 2012 - 22:30 |
| RE(2x): Madurare 039B |
m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 09:38 |
| RE: Madurare 039B | saskya | 03. 06. 2012 - 22:31 |
| RE(2x): Madurare 039B |
m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 09:41 |
| RE: Madurare 039B | janpis | 03. 06. 2012 - 22:36 |
| RE(2x): Madurare 039B |
m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 09:42 |
| RE: Madurare 039B | amo | 03. 06. 2012 - 22:37 |
| RE(2x): Madurare 039B |
m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 09:47 |
| RE(3x): Madurare 039B |
amo | 04. 06. 2012 - 18:25 |
| RE: Madurare 039B | gleti | 03. 06. 2012 - 22:49 |
| RE(2x): Madurare 039B |
m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 09:51 |
| RE: Madurare 039B | marci | 03. 06. 2012 - 23:10 |
| RE(2x): Madurare 039B |
m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 09:53 |
| RE: Madurare 039B | péťa | 04. 06. 2012 - 05:55 |
| RE(2x): Madurare 039B |
m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 09:55 |
| RE: Madurare 039B | patoložka | 04. 06. 2012 - 08:44 |
| RE(2x): Madurare 039B |
m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 10:00 |
| RE(3x): Madurare 039B |
lady corten | 04. 06. 2012 - 20:59 |
| RE: Madurare 039B | m-a-mprovasi | 04. 06. 2012 - 09:37 |
| RE: Madurare 039B | ekolisias | 04. 06. 2012 - 12:13 |
| RE: Madurare 039B | bacil | 04. 06. 2012 - 17:35 |
| RE: Madurare 039B | grid | 04. 06. 2012 - 20:48 |
| RE: Madurare 039B | zuzana | 04. 06. 2012 - 22:09 |
| RE: Madurare 039B | nix | 04. 06. 2012 - 23:01 |
| RE: Madurare 039B | mája | 05. 06. 2012 - 19:43 |
| RE: Madurare 039B | vjs | 06. 06. 2012 - 18:42 |
| RE: Madurare 039B | belldandy | 08. 06. 2012 - 13:14 |
| RE: Madurare 039B | sora | 08. 06. 2012 - 23:42 |
| RE: Madurare 039B | rocia | 13. 06. 2012 - 23:38 |
| RE: Madurare 039B | mamba | 20. 06. 2012 - 19:33 |
| RE: Madurare 039B | sisi | 01. 02. 2019 - 07:17 |