Madurare 040C
22. červenec 2012 | 11.15 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 40C
Miláčkové, odjíždím na dovolenou a tak jen doufám, že jsem aktualizaci kapitoly naprogramováním udělala správně. Za všechny předchozí komenty moc děkuji a
Těším se na vás 5.8. po návratu.
-
Kapitola 40C-
Pondělí, 7. prosince 1998 - 7:01
-
Sobotní výlet do Florencie byl celkem skvělý, ale Harry nemohl popřít, že neděle strávená v Athénách, se mu líbila mnohem víc. Takže se dnes ráno probudil v bezvadné náladě.
-
Pochopitelně Dennímu věštci trvalo méně než třicet sekund, aby mu ji zkazil.
"To je taková blbost," -zasténal Harry a znechuceně odstrčil noviny od sebe. - "Kde vůbec přišli ke všem těm jménům, kterými mě nazývají?"
"S největší pravděpodobností * Bleskobrk *."
Mladík podrážděně vzhlédl na partnera.
"Myslíš? No dnes je to ještě horší než obvykle. Já nejsem *Vyvolený *."
"Jisté proroctví říká něco jiného."
"Ale o něm novináři neví."
"To je pravda."
-
Z nějakého důvodu Severusův klidný tón jen o to víc vyváděl Harryho z míry, takže se cítil stále naštvanější.
"Podívej, to je chyba! Čím víc slibovali lidem, že já jsem odpověď na jejich modlitby, tím usilovněji na mě Smrtijedi pořádali hon."
"Jen málo kouzelníků se modlí."
"Přestaň mě chytat za slovo. Co je to s tebou?"
-
Severus vrhnul pohled na noviny, které Harry odhodil a pokrčil rameny.
"Nevidím smysl v tom, proč reagovat na jejich popichování."
"Protože jsou schválně tak osobní?"
"Stejně budou dál tisknout, co budou chtít... "
"Jo. Mám sto chutí jít do jejich redakce a... "
"To by mohlo situaci ještě víc zhoršit," -řekl Severus kousavým tónem. - "Musíš být blázen, pokud si myslíš, že by se tím něco vyřešilo."
-
Harry věděl, že to je pravda. Samozřejmě, že ano.
Nebyl už naivním čtrnáctiletým chlapcem, který hned od začátku nepochopil, jakou hru Rita Holoubková hraje.
Jenže byl unavený z nutnosti stát stranou a jenom pozorovat, jak se Vol... Temný pán se svými stoupenci roztahují po celé Británii a všude vraždí. Musel něco udělat. Cokoliv.
-
Ovšem když už je řeč o tom, co by mohl udělat - kolik času už uplynulo a on stále v duchu používá jméno Voldemort místo Temný pán, jak ho žádal Severus.
Bože, co to s ním je?
Poslušnost je přece klíčem ke všemu, copak není schopný splnit ten nejjednodušší příkaz? Lidé umírají, a on se nedokáže řídit podle první věci, kterou od něj kdy Severus požadoval?
-
"Ale já musím něco udělat," -vybuchnul vztekle Harry.
"Pro tebe je lehké jen tu v klidu sedět a přemýšlet jestli litovat něčí smrti víc než jiné. Ale to já nedokážu. Já nejsem takový jako ty."
Severus stiskl rty tak, že se mu ústa změnila v tenkou čáru.
"Jestli si myslíš, že je to pro mě lehké, tak mě moc dobře neznáš."
"Samozřejmě, že je to pro tebe snadné. Jsi zmijozel. A ti jsou ochotni obětovat cokoliv, pokud to pro ně bude výhodné. Hlavně když to nebudete vy, koho zabijí - to je všechno, na čem vám záleží, že ano?"
-
"Dost. To stačí," -zvýšil hlas Severus. - "Zůstaň tady!"
Harry zvedl obočí, ale než stačil něco říci, lektvarista rychle vyšel z místnosti. Za okamžik uslyšel hučení plamenů v krbu a Severusův tlumený hlas.
Mluvil s někým letaxovou sítí.
Ale jen stěží to byl * Věštec *.
Během několika sekund se Severus vrátil a zůstal stát ve dveřích s rukama založenýma na prsou.
-
"Jdi se obléknout. Jedeme do Francie."
"Do Francie?" Mladík tak prudce vyskočil, že se jeho židle převrátila. -" Musím dneska do práce!"
"Ne, nemusíš. Informoval jsem Albuse, že budeme celý den mimo Bradavice."
"No to je prostě skvělé," -vykřiknul Harry. - "Co kdyby ses mě pro slušnost zeptal na můj názor? Nebo si myslíš, že ulejvání z práce, je můj sen?"
-
"Jak víš - tvojeskutečná práce je plnit má přání."
"Jo, připomeň mi ještě, že jsem práci tady, dostal jen díky tobě. Prima, hned se cítím lépe!"
Severus promluvil těžkým, temným hlasem.
"Ať se ti to líbí, nebo ne, jsi otrok, Harry. Můj otrok. Myslel jsem, že ses s tím smířil."
Díky tomu jakým tónem to bylo řečeno, Harry na chvíli zrozpačitěl a zarazil se.
-
"Já... já, ano. Ty víš, že smířil. Ale ty se obvykle nechováš tak... tak... Poslyš, co je za tou nečekanou návštěvou Francie? Říkal jsem, že bych chtěl cestovat, ale nemyslíš, že dvě země za týden stačí?"
"To není výlet pro radost."
"Tak proč tam jedeme? Proč nemohu do práce?"
Severus si krátce povzdechl.
"Protože ti musím něco říct. A nemůže to počkat."
"No tak to řekni."
"Nechci vést ten rozhovor zde. Harry... jdi se obléknout, jak jsem žádal."
-
Harry ještě nevychladl a nejraději by se dál dohadoval. Cestovat kdo ví kam do jiné země, jen aby si mohli promluvit, byla hloupost. A vynechat kvůli tomu vyučování ještě větší.
Jenže koho zajímá, co si on - zrovna o tomhle myslí? Nebo o čemkoliv jiném.
Je otrok, jak správně řekl Severus.
A přestože v tuhle chvíli uvnitř Harryho vřela zlost, ve skutečnosti byl doopravdy se svým osudem smířený.
Beze slova prošel kolem Severuse ke dveřím, aby se přenesl nahoru a připravil se k odchodu.
-
Pondělí, 7. prosince, 1998 - 7:37
-
"Oh." -řekl Harry, když se zvedl z podlahy a rozhlédl se. Tohle nečekal.
Potom co mu Severus řekl, aby jako cíl přenosu letaxovou sítí, pronesl * číslo sedmnáct *, si Harry myslel, že vystoupí z krbu někde v Paříži. Místo toho se ocitl v malém domku uprostřed ničeho. Alespoň pohled z okna mu
neodhalil jiné budovy v okolí. Vlastně ani neměl žádný způsob, jak poznat, jestli je ve Francii, nebo ne.
-
Severus vystoupil z krbu o chvíli později.
Harry nečekal na vyzvání a rychle si očistil zaklínadlem popel z hábitu. Tak to bylo lepší.
"Sundej si hábit a udělej si pohodlí."
"Budeme tu dlouho?"
"Tak dlouho, jak bude potřeba."
"Jak potřeba? Co je najednou tak důležitého? O čem si vlastně musíme promluvit?"
-
Severus si svlékl vlastní hábit, pověsil ho u dveří a posadil se do koženého křesla s vysokým opěradlem, dřív než odpověděl.
"O tvém zvyku, brát na sebe vinu za činy Smrtijedů."
"Zvyku?"
"Dáváš snad přednost slovu * posedlost *?"
"Jen proto, že mám svědomí... "
"Sundej si hábit a sednout!" - vyštěkl Severus.
Tentokrát Harry poslechl.
-
"Je to víc, než jen otázka svědomí," -pokračoval lektvarista už klidnějším tónem, i když mu v temných očích ještě pořád svítily nebezpečné jiskry. "Daleko horší je, že se tak situace stává čím dál víc nebezpečnější."
"No to není..."
"Myslíš, že nevím kolik sebeovládání tě stojí nevzít si neviditelný plášť a vrhnout se do nějakého nebezpečí?"
"Jo, ale nic takového jsem neudělal. Mám dost sebekontroly, abych..."
"Jsi nebelvír."
"Mluvíš, jako kdyby mi pořád bylo patnáct let!"
-
"Ne, to si nemyslím," -ohradil se Severus.
Dokonce přes clonu hněvu Harry slyšel, jak upřímně jeho hluboký hlas zní.
"Máš spoustu předností, Harry. Vím to a také si toho vážím. Ale i ty máš své hranice. Každý je má, a myslím, že se rychle blížíš k těm svým."
Mladík polknul. Nevěděl, jestli je víc překvapený díky chvále, které se mu tak nečekaně dostalo, nebo faktu, jak přesný byl závěr Severusova proslovu. V poslední době když četl zprávy v novinách, přemýšlel o neviditelném plášti čím dál častěji, protože útoků přibývalo a byly stále hrůznější.
Jedno odpoledne, když byl ve sklepení sám, přešel k truhle a dlouho před ní zůstal stát.
Dokonce natáhl ruku - chtěl ji otevřít a vytáhnout plášť ven.
Zastavilo ho jenom to, že věděl o výstražném kouzlu, které by Severuse na jeho jednání upozornilo.
-
"Já... copak to nechápeš, že já musím něco udělat?"
"Nepopírám, že to je tvůj hlavní úkol," -odpověděl Severus vážně. - "Ale zatím musíš dělat jenom jedno - žít dál svůj normální život. Se mnou. Proroctví to jasně říká. Budeš potřebovat mojí sílu, Harry, a je jen jeden způsob, jak ji získat."
"Ale..."
"Vím, jak se cítíš provinile pokaždé, když Temný pán znovu udeří."
"Jak bys to mohl vědět?" Mladík si zastrčil ruce do kapes a zamračeně se ještě víc schoulil v křesle.
"Ty pocit viny nemáš, že?"
"Ne." Severus zavrtěl hlavou, až se jeho tmavé vlasy rozlétly.
"Kvůli tomu, co teď píší noviny, mě svědomí netrápí. To není moje vina."
-
"Jenže moje ano, i když nepřímá," -povzdechl si Harry a sklouzl na samý kraj křesla, kde se skrčil tak, až ho rozbolela záda. - "Víš, je to stejné, jako když nelžeš, ale jen něco zamlčuješ. No já sice nikoho nevraždím, ale jen postávám a prostě nic nedělám."
"Znovu ti opakuji, že všechny ty útoky - to není tvoje vina. I když podle toho, s jakým výrazem čteš ranní noviny, si stále myslíš něco jiného."
"Kdybych je mohl zastavit..."
"Jenže ty jsi je zastavit nemohl. Pochop to."
-
"Mohl jsem. Víš, jak dlouho jsem se váhal, než jsem s tebou znovu začal mít sex.
"Ano, já vím. Nicméně bych tomu, co jsi dělal, neříkal váhání. Potřeboval ses uzdravit a tak jako tak bys neměl potěšení z jakéhokoliv sexuálního vztahu, dokud jsi nebyl vyléčený."
"Měl jsem se uzdravit rychleji, měl jsem se dát dohromady a... " Harry dlouze vydechl. - "Věděl jsem, co je v sázce, ale jen jsem všechno odsouval dál a dál."
"Proces uzdravování není možné urychlit."
-
"Cha." Harry se posadil trochu výš a vytrhnul jednu ruku z kapsy.
"Když se říznu - krvácím, že. Ale stačí použít vhodné kouzlo... Zatraceně jedno pitomé zaklínadlo!"
"Na tento druh zranění neexistuje žádné kouzlo."
Harry to věděl, jenže si stejně myslel, že ho to neomlouvá.
"Mohl jsem se snažit ještě víc."
"Je mi jasné, co si o tom všem myslíš. Ale já tě sem nepřivedl, abych znovu poslouchal, jak se obviňuješ."
"Tak co tu děláme."
-
"Tohle," -řekl Severus a přešel k věšáku u dveří, kam si pověsil svůj hábit.
Vytáhl z náprsní kapsy silný svitek pergamenů a podal ho Harrymu.
Mladík ho otáčel v rukou.
"Co to je?"
"Přečti to."
Harry pokrčil rameny, rozvázal šňůrku, která držela svitek stočený, a rozvinul pergamen na kolenou.
Nebylo tam nic jiného než seznam jmen a věk.
-
Judita Greenová, rozená Larksonová - 28 let
Bartoloměj Henry Greene - 27 let
Lissa Anne Edwardsová - 6 let
Jeremy George Edwards - 14 let
Edward James Edwards - 45 let
Julianne Edwardsová rozená Nealová - 42 let
Susan Altamarová - 16 let - těhotná
A tak dál a dál. Další desítky jmen. Harry zvednul hlavu a podíval se zmateně na Snapea.
"A co?"
"Je to seznam obětí Temného pána z prvního období. Začal se psát přibližně v době, kdy ses narodil."
Harry rychle pergamen otočil. Na druhé straně jména sahala až do první půlky. Ale jména Harryho rodičů mezi nimi nebyla.
"Přestal jsem ho psát v polovině října."
"Aha," -řekl mladík a svitek znovu stočil.
"Pořád tomu nerozumím. O co ti jde? Chceš, abych si uvědomil, že minule zabil víc lidí?"
"Možná jich tentokrát než skončí, zabije víc. Ne o to nejde."
"Tak o co?"
Severus se než odpověděl, posadil a zkřížil nohy.
-
"Zvláštní. Právě sis přečetl seznam zabitých a tentokrát nemáš ve tváři žádný výraz viny."
"Proč bych ho měl mít?"
"Myslel jsem, že je to tvůj úkol porazit Pána zla. Neříká proroctví právě to? Nejsi ve skutečnosti - ať chceš, nebo nechceš - Vyvolený? Copak jsi nedopustil, aby tito lidé zemřeli?"
Sarkasmus v Severusově řeči Harrymu neunikl, ale ještě pořád nechápal, oč mu vlastně jde?
-
"Zemřeli před mnoha lety. Nemohl jsem tomu zabránit."
"Proč ne?"
"Možná proto, že jsem byl dítě."
"Proč by na tom mělo záležet? Temného pána bylo nutné porazit, bez ohledu na to, že jsi byl malé dítě. Byla to tvoje práce, a ty jsi jí neudělal!"
"Jo. Nemohl jsem to udělat."
"Proč ne?"
"Protože to bylo nemožné. Byl jsem ještě nemluvně."
-
"Nemožné," -odfrknul si Severus.
"Opravdu Harry, nevymýšlíš si jen laciné výmluvy? Měl jsi udělat alespoň něco. Měl ses víc snažit."
Harry prudce mávnul hůlkou.
"Accio slovník. K čertu, tady žádný není. Dobře, až budeme doma, nezapomeň se podívat na význam slova * nemožné *, protože ho jak je vidět neznáš."
"Možná by ses měl podívat ty."
"Já vím, co to slovo znamená," -řekl Harry a založil si ruce na prsou, aniž by odložil hůlku. Po chvíli mu ale při přeložení rukou vadila, a tak ji raději položil na nízký stolek vedle křesla.
-
"Ano. Samozřejmě, že víš," -promluvil tiše Severus.
Hleděl na Harryho přimhouřenýma očima s odhodláním ve tváři.
"Otázkou je, proč jeho definici používáš na jednu situaci a na jinou ne. Souhlasím, že jsi v dětství nemohl proti Temnému pánovi nic dělat. Ale Harry, ty jsi neměl šanci cokoliv udělat, abys zabránil současným útokům, ani teď. Pokus se to pochopit."
"Já... já..." Harry se odvrátil, aby na sobě necítil pronikavý Severusův pohled. - "Jenže jsem ji mohl mít. Stačilo, abych s tebou začal mít sex, aby se naše síly dřív zkřížily. Nakonec to nebylo tak těžké, musel jsem si jen tvrdě poručit a udělat to..."
"Právě proto, že jsi měl možnost se uzdravit."
"Ale mohl jsem se o to pokusit dřív!"
-
Severus se mírně naklonil a vzal Harryho ruce do svých. Mladík se je chvíli snažil vytrhnout - neměl právě teď náladu na žádné dotyky - ale Severus jen silněji sevřel prsty.
"Ano, to jsi mohl, a určitě by ses i snažil. Ale nedokázal bys být upřímným a vášnivým milencem. Jenom by ses donutil mechanicky opakovat příslušné pohyby. Ve skutečnosti, když to bylo tehdy před tvými narozeninami nutné, jsi jednal přesně tím způsobem. Nejsi člověk, kterému by chyběla odvaha, nebo cílevědomost, Harry. Ale jak už jsem říkal předtím, to neznamená, že tvé možnosti jsou neomezené."
-
"Tehdy to bylo opravdu strašné. Já jsem potom nechtěl... nic. Neměl jsem zájem ani o minet. Ale kdybych se k tomu sám donutil - mohl jsem si časem zvyknout."
"Buď k sobě upřímný," -řekl Severus jemně.
"Možná že by sis v sexu zvykl na dávání a přijímání. Ale dokázal bys z toho mít potěšení?"
Harry zůstal zticha.
Nemohl promluvit. Slova mu uvízla v hrdle a měl pocit, jakoby ho dusila.
"Ne," -řekl nakonec velmi tichým hlasem. - "Ale ty bys mohl. Určitě."
-
"Ano, mohl bych dosáhnout orgasmu, tak jako před tvými narozeninami. Jenže, opravdu si myslíš, že se mi to líbilo?"
Harry potřásl hlavou.
"Předpokládejme, že se přinutíš vzít můj penis do úst, i když zjevně nechceš. Představ si, že každé ráno a večer na mě ležíš při frotáži. Tiskneš svůj úd k mému a naučenými pohyby se třeš, dokud nevyvrcholím. Ale když se to stane, rychle odvrátíš tvář, abych neviděl, jak málo potěšení jsi z toho všeho měl. Myslíš, že díky tomu by se naše síly rychleji zkřížily? Víš, jaký jsem."
Harry se znovu musel snažit, aby se donutil k odpovědi.
Hrozné – bát se jednoslabičného slova.
"Ne,"-zamumlal nakonec chraplavě.
-
"Našemu zkřížení sil by to nepomohlo ani v nejmenším." -pokračoval Severus klidným tónem.
"Mohu ti přesně říci, jaký by byl výsledek. Jen by to prohloubilo tvůj odpor k sexu v jakékoliv podobě. Posílilo by ho to. Možná na celé roky - pokud ne navždy. Obviňuješ se, že jsi neudělal * něco *, když právě to * něco * by bylo tou nejhorší možností ze všech. Pokud jsi chtěl, aby se naše síly alespoň začaly křížit, musel jsi dělat přesně to, co jsi dělal. A to tvoje obviňování..." Prameny vlasů znovu sklouzly po ramenou, když Severus zavrtěl hlavou. - " To musí přestat. Nakonec by to pro tebe znamenalo hrozbu."
-
"No... ano," -řekl Harry i když současně záporně vrtěl hlavou.
"Hele, všechno co říkáš, dává smysl a určitá část ve mně si uvědomuje, že máš pravdu. Myslím tím ta logická část – ale já nedokážu zapínat a vypínat své emoce, jako kohoutek, víš?"
"Myslíš si, že já mohu?" Bylo divné slyšet, že Severusův hlas měl poněkud uražený tón.
"To jsem neřekl. Já vím, že nenávidíš jeho názory i to, co dělá."
"Tak mě tedy vidíš? Podle tvého mínění ve mně není nic jiného než nenávist?"
-
Harry si povzdechl.
Jak se může chytrá a logická myšlenka změnit na takový blábol, když ji vysloví.
"Ne to ne. I když co se týká emocí, jsi dost zdrženlivý... "
"Chceš říct zakrnělý?"
"Možná v určitém ohledu," -pokrčil Harry rameny.
"Ale to já taky, takže to nevadí. Stejně se s tím teď už nedá nic dělat. Když jsem byl dítě, ze všeho nejvíc mě ignorovali. Byl to zázrak, když mi věnovali pár slov. Ale já si nemyslím, že bys neměl stejné pocity, nebo nedokázal cítit stejné emoce, jako ostatní lidé, Severusi."
-
Lektvarista stiskl mladíkovy ruce trochu silněji.
"I... lásku?"
Harry se na něj podíval. Vlastně ho nikdy nenapadlo, aby přemýšlel, jestli je Severus schopen lásky. Ovšem to byla hloupost. Každý člověk má něco, co se mu nejenom líbí, ale co má rád – nebo co miluje.
"No jasně? Proč ne? Miluješ například lektvary, dobré víno a knihy.
-
"Tolik věcí – zřejmě jsem plný lásky."
Severus vypadal naštvaně. V každém případě šťastně se netvářil. A nebylo divu. Věci, které Harry vyjmenoval, byly maličkosti bez významu, a ze Severuse dělaly malicherného člověka bez významu, kterým zdaleka nebyl. Harry rychle přemýšlel, jak by situaci napravil.
"Miluješ volnost. Rád si představuješ, že se nakonec zbavíš té značky na ruce."
"Hmm." Severusovi se to z nějakého důvodu nelíbilo tolik, jak Harry doufal.
-
"Výborně. Můžeš si být jistý, že se ti také pokusím pravidelně připomínat tvá nejhorší rozhodnutí," -řekl lektvarista, pustil mladíkovy ruce a opřel se v křesle, než pokračoval.
"I když musím přiznat, že jsi ve svém mládí nestihl udělat nic tak katastrofálního, jako já."
"Nebuď si tak jistý," -zamumlal Harry a vzpomněl si na Siriuse.
° Blacka zabila Bellatrix, Harry ° -slyšel znovu v duchu opakovat Severuse.
Ano, to byla pravda. Zabila ho Bellatrix – a ona sama teď byla také mrtvá – zemřela Harryho rukou.
-
"V každém případě... chápu, jak jsi to myslel. Obviňovat se je hloupost. Budu na tom pracovat."
Severus se zamračil.
"Hloupost, není zrovna slovo, které bych použil."
"Ale je to pravda," -povzdechl si Harry. - "Vím, že nemůžu nic dělat."
"Tak to není. Děláš všechno, co můžeš."
Harry se hořce rozesmál.
"A je to také všechno, co ode mne může kdokoliv chtít, jo. Já vím."
"Nikdo nemá právo od tebe žádat cokoliv," -opravil ho Severus. - "Ty nemusíš platit za žádné chyby v minulosti."
-
"Myslíš?"
"Aha. Takže znovu přemýšlíš o kmotrovi." Severus se odmlčel. -"Jenže kvůli němu jsi mi sám sebe nedal."
"Přímo ne. Ale nechtěl jsem, aby ještě někdo další zemřel," -povzdechl si Harry. - "Taky jsem nechtěl umřít ani já sám. Ale lidé umírají. Nevinní lidé, kteří nikdy nic neudělali, jenom se narodili ve špatné pokrevní linii. Proč musí být takový hajzl."
"Řekl bych vzhledem k tomu, že takový být může."
Harry se zašklebil.
"A lidé budou očekávat totéž ode mne, jakmile jednou budou vědět, jakou mám sílu. Ty je pak budeš muset přesvědčovat, že mě máš pod naprostou kontrolou. Úžasné."
-
"Lidé se často dokáží chovat nepříjemně. Ovšem jsem si jistý, že vaše skutečné přátele o ničem přesvědčovat nebude nutné."
"Cha. Co se stalo s míněním, že budou představovat jen možné výjimky ve vlně masové hysterie, která se kvůli mně určitě zvedne."
"Cha. Co se stalo s míněním, že budou představovat jen možné výjimky ve vlně masové hysterie, která se kvůli mně určitě zvedne."
Severus se podíval dolů na své ruce.
"Když jsem to říkal, neuvědomoval jsem si, jak dobré přátele máš."
Harry pomalu přikývl a uvědomil si, že to dává smysl. Odkud by Severus mohl vědět, jak věrní přátelé Ron a Hermiona umí být, zejména když on sám přátele neměl vůbec žádné - možná kromě Brumbála.
-
"Dobře tedy," -řekl s povzdechem.
"Nemyslíš si, že to je třeba důvod, proč se naše síly víc nezkřížily? Protože jsem se hluboko uvnitř zdráhal mít takovou sílu k dispozici? Víš, protože nechci být příští Pán zla, ani jakýkoliv jiný třeba i dobrý pán - nebo tak něco. Já chci být jen Harry a to je všechno."
Severus se najednou prudce napřímil, odhodil vlasy z čela a prsty si pročísl jejich prameny.
"Důvodem, proč se naše síly plně nezkřížily, je... ne, nemyslím si, že by tvůj vnitřní odpor hrál nějakou roli. Tak Podentes nepracuje."
-
"Tak jak tedy zatraceně funguje?" -zeptal se Harry, ale bez velkého nadšení.
Nedokázal se už rozčilovat, nebo zlobit. Cítil se tím vším prostě jen unavený.
"Vždyť jsem udělal všechno, co jsi chtěl, ne?"
-
Ticho. Žádná odpověď.
Jenže toto vzniklé ticho bylo dostatečnou odpovědí samo o sobě. Ach bože. Najednou Harry ucítil zlou předtuchu tak silnou, že mu zimnice přejela po zádech a pažích.
"Severusi? Udělal jsem všechno, co jsi chtěl - nebo ne?"
Další dlouhá odmlka, ale tentokrát Harry čekal, protože se obával promluvit jako první.
Lektvaristova odpověď přišla po dlouhé chvíli.
V tu dobu už pro Harryho neznamenala šok. Mlčení dávno všechno řeklo předem.
"NE."
-
"Ne? Co sakra ještě chceš?" -zeptal se Harry zvýšeným hlasem, i když si uvědomoval, že to je zbytečné, protože odpověď na tuto otázku znal.
Existovala jen jediná věc, kterou by Severus mohl chtít a o které se doposud nikdy nezmínil.
Jen jedna prokletá věc.
Severusův pohled byl pochmurný, když ho upřel na mladíka.
"Víc různých možností, když se milujeme."
-
Vida. Kdo říkal, že hořkou pilulku je lepší osladit.
"Milujeme," -ušklíbl se Harry a vyskočil ze židle. - "Víc možností, jistě. Proč to neříct na rovinu, Severusi? Chceš šoustat můj zadek, ne? O tom přece mluvíš!"
Další pauza, i když zdaleka ne tak dlouhá.
"Ano, o tom mluvím."
-
Z nějakého důvodu pohled na Severuse klidně sedícího v křesle způsobil, že se Harry jen o to víc cítil naštvaný. I když sotva mohl být silněji rozzuřený potom, co právě slyšel.
"Ty bastarde," -vykřikl Harry. Byl v pokušení Severuse udeřit, setřít mu úsměv z tváře - ne, že by se lektvarista usmíval.
"Ty absolutní parchante! Dávám ti všechno, všechno! Tolik sexu, kolik si jen můžeš přát! Tvůj penis je celý v mém krku kdykoliv chceš. Kolikrát za den máš orgasmus, Severusi? Dvakrát, nebo třikrát? A ty přesto chceš víc? Chceš jedinou věc, kterou ti nemohu dát!"
-
"Nemohu změnit to, co si přeju, Harry."
A opět to byl Severusův klid, který Harryho jen ve větší míře rozzuřil.
"Můžeš. Jasně že můžeš. Máš víc sexu, než kterýkoliv jiný člověk v tvém věku by mohl očekávat, a víš dobře, že jsem ochotný kdykoliv skočit do postele. Přesně podle tvého přání. Proč se s tím nemůžeš spokojit? Proč musíš chtít víc? Proč musíš chtít tu jedinou věc, kterou ti nemůžu dát?"
"Vím, jak moc ses snažil, jak daleko jsi došel. Pokoušel jsem se být spokojený..."
"Snaž se víc!"
-
Nakonec vstal i Severus, ale ruce nechal svěšené po stranách. Bylo to jen dobře, protože kdyby se v této chvíli pokusil mladíka obejmout, nebo opět vzít za ruce, mohl by ho Harry opravdu udeřit.
"Zkoušel jsem to, ale moje pokusy nic nezměnily. Pokud bych mohl lhát naší kouzelné smlouvě - udělal bych to. Jenže ona sama ví, co si skutečně přeji, Harry."
"Ale proč tohle," -křičel mladík.
Měl pocit, jako by padal ze stometrové výšky a nic ho nemohlo zachránit.
"Proč nemůžeš být spokojený s tím, co už máš. Dostal jsi mě! Jako otroka! Sexuálního otroka, a já se svým povinnostem nevyhýbám. Teď už mi sex s tebou nevadí. Chci říct, je to skvělé a já jsem šťastný, že to chceš. V posteli je to bezvadné. Proč to nemůže stačit?"
-
Severusův hlas byl jemný, ale slova krutější než cokoliv si Harry dokázal představit.
"Protože to není dost."
"Mohlo by být, kdybys přestal chtít to samé, co se mnou udělali oni."
"Nechci to kvůli tomu, že ti to udělali oni. Chtěl jsem to ještě před tím, od samého začátku."
Severus udělal krok kupředu, ale nesnažil se k Harrymu přiblížit.
"Naše síly se začaly křížit, ale kouzlo nedozraje a nenaplní se, dokud já nebudu beze zbytku uspokojený."
-
"Proto jsi mě sem přivedl?" -odplivl si Harry se zaťatými pěstmi.
"Protože sis vzpomněl, jak jsem chtěl jít do horních pokojů, tehdy při použití Compulsia. Mimochodem bylo to tenkrát odporné od začátku do konce. Takže teď sem budeme přicházet pokaždé, když budeš chtít, abych ti podržel? Na co tedy čekáš? Jestli mě chceš šoustat, měl by ses přinejmenším svléknout, ne?"
"Nepřivedl jsem tě sem kvůli sexu."
"Oh. No jasně, že ne."
-
Nyní už i Severus zvýšil hlas.
"Chystal jsem se ti ukázat ten seznam obětí Temného pána. Čekal jsem, že se budeš hádat a nechtěl jsem, aby k tomu došlo doma. V žádném případě jsem neměl v úmyslu se zmínit..."
"Že tě přitahuje můj zadek!" -vykřikl Harry.
"Mluv už proboha na rovinu, jak to je. A vůbec - nikdy neuvěřím, že ses o tom nehodlal zmínit. Protože kdybys to neměl v úmyslu, tak bys to taky neudělal. Takže se teď mám pro tebe ohnout?"
-
"Nepotřebuji, aby ses pro mě ohnul. Chci, abys z toho měl potěšení. Chci, aby sis to ty sám přál. Řekl jsem ti o tom jen proto, že ses sám zeptal. Proč ses ptal, Harry, když jsi nechtěl slyšet pravdivou odpověď?"
Harry se ušklíbl.
"Třeba proto, aby to znovu byla moje chyba."
"To jsem neřekl."
-
"No, přinejmenším teď mám alespoň dobrý důvod cítit se vinným. Potřebuješ můj zadek a já ti ho odpírám, takže ať se stane jakékoliv neštěstí - bude to jenom moje vina. Nezačneme psát další seznam, Severusi? Nový seznam všech lidí, kteří zemřou, lidí, které jsem mohl zachránit?"
Lektvarista zavrtěl hlavou.
"Nejsi odpovědný za ničí smrt. Určitě ne za ty v minulosti a ani za ty budoucí. Můžeš dělat jen to, čeho jsi schopný, a to také děláš."
"Tak jaký mělo smysl mi tohle všechno říkat?"
-
Severus stiskl rty.
"Jsi příliš silný muž, Harry. Nejsi z těch, kteří se schovávají před pravdou. Dřív nebo později jsi ji musel slyšet."
"Aha, a ty ses rozhodl, že to dřív bude lepší než později," -rozesmál se hořce Harry.
"Nechápej mě špatně - klidně ti dál budu dělat minet dvakrát denně, v tom žádný problém nevidím. Notabene, co jiného také mohu dělat za daných okolností. Ale tvoje slintání nad mým zadkem? Tvá utkvělá myšlenka ošoustat mě... nebo přesněji šoustat mě do něj? To je špatné, Severusi. Špatné. Víš, čím jsem prošel. Ale tobě je to jedno. Tebe to vůbec nezajímá. A já... "
-
Harry upřel pohled do Severusových očí - ty jeho zelené planuly hněvem.
"Nenávidím tě. Opravdově a z celého srdce tě nenávidím."
-
*Tak a to je konec *, -pomyslel si Harry. Už nebylo nic, co by chtěl ještě říci. Ani nečekal na Severusovu odpověď.
Třemi kroky se dostal ke krbu, vzal si s římsy letaxový prášek, hodil si ho pod nohy a vykřikl slova, která ho měla odnést domů.
Chacha, domů. Do Severusova domova.
Ale byl to jediný domov, který Harry měl. A jediný, který vůbec někdy bude mít.
-
To ovšem neznamenalo, že by v něm chtěl zůstat.
Popadl z přístěnku Kulový blesk, proběhl magickým průchodem do horních pokojů, otevřel okno a skočil na něj, když se vyřítil ven.
-
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hlasování. Díky.
-
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 040C | animik | 22. 07. 2012 - 12:45 |
| RE: Madurare 040C | gleti | 22. 07. 2012 - 12:48 |
| RE: Madurare 040C | péťa | 22. 07. 2012 - 14:30 |
| RE: Madurare 040C | mája | 22. 07. 2012 - 15:39 |
| RE: Madurare 040C | nix | 22. 07. 2012 - 16:25 |
| RE: Madurare 040C | saskya | 22. 07. 2012 - 22:36 |
| RE: Madurare 040C | eliss | 22. 07. 2012 - 22:59 |
| RE: Madurare 040C | grid | 23. 07. 2012 - 13:11 |
| RE: Madurare 040C | bellandy | 23. 07. 2012 - 19:56 |
| RE: Madurare 040C | nade | 23. 07. 2012 - 20:33 |
| RE: Madurare 040C | nora | 23. 07. 2012 - 23:15 |
| RE: Madurare 040C | nora | 23. 07. 2012 - 23:18 |
| RE: Madurare 040C | patoložka | 25. 07. 2012 - 14:40 |
| RE: Madurare 040C | ekolisias | 25. 07. 2012 - 23:37 |
| RE: Madurare 040C | janpis | 26. 07. 2012 - 23:20 |
| RE: Madurare 040C | mononoke | 29. 07. 2012 - 21:04 |
| RE: Madurare 040C | sora | 02. 08. 2012 - 18:29 |
| RE: Madurare 040C | vjs | 03. 08. 2012 - 16:13 |
| RE: Madurare 040C | vjs | 03. 08. 2012 - 16:19 |
| RE: Madurare 040C | zuzana | 12. 08. 2012 - 10:22 |
| RE: Madurare 040C | tina | 07. 10. 2022 - 21:10 |