Madurare 044A

CAMBIARE PODENTES - MADURARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 44A

Miláčkové, moc děkuji za komentíky a těm, co jsem nestačila odpovědět, se moc omlouvám a děkuji alespoň tímto způsobem.

Tak tu máte další kousek – sice kratší, ale jinak to rozdělit nešlo. Příště zas bude kapča o to delší.

Kapitola 44

-

Čtvrtek, 24. prosince 1998 - 15:44

"Myslím, že to by pro dnešek stačilo," -řekl Severus a vstal z křesla, ve kterém seděl už od oběda.

Harry sklonil hůlku a s pochybnostmi se podíval na lektvaristu.

"Ale od začátku prázdnin jsme cvičili každý druhý den od oběda přinejmenším do pěti. Cítíš se dnes unavený víc než obvykle?" Zamračil se. - "Nemyslím si, že by se moje síla za minulý týden nějak zvětšila. Ale pokud tě naše cvičení teď vyčerpává - možná se děje něco, o čem nevíme..."

"Pro Merlina, Harry," -přerušil ho mírně Severus. - "Je Štědrý den."

"Oh, no jo," -podrbal se rozpačitě mladík na hlavě. Trochu o dnech ztratil přehled, ale to bylo určitě tím, že nikdy moc rád na vánoce nemyslel.

Pro něj to vždycky znamenalo, pozorovat ostatní studenty, jak se smíchem a chichotáním míří k vlaku, který je odveze domů. A před tím, než přišel do Bradavic, to znamenalo sledovat Dudleyho, jak nenasytně hltá cukroví a pak natahuje pracky špinavé od čokolády a trhá obaly ze spousty dárků.

Ah a také slovo * víc *.

Dudley vždycky chtěl víc, než dostal.

Harry nikdy o víc nežádal. Věděl, že by to nebylo dobré.

Nebylo mu ještě ani pět let když se musel smířit s myšlenkou, že žádné vytoužené dárky nikdy nedostane. A ve většině "vydařených" roků vůbec žádné dárky nebudou.

Ale to se letos všechno určitě změní.

Harry nepochyboval, že mu Severus něco dá. S největší pravděpodobností, něco moc hezkého. Čas od času si dokonce dovolil uvažovat o tom, co by to mohlo být.

Jenže staré zvyky se jen těžko zapomínají a tak se Harry ve skutečnosti většinou přemýšlení o vánočním období vyhýbal.

"Přál bych si, abychom mohli někam odjet," -prohlásil zasněně.

Trávit svátky v Bradavicích během studentských let, bylo mnohem lepší než s Dursleyovými. Přesto mu vánoce neustále připomínaly jeho samotu a to, že nemá nikoho, kdo by se o něj staral.

Ano, měl přátele, jenže to nebylo to samé, jako rodina.

"Třeba znovu do Paříže, nebo někam jinam."

"Když je Temný pán tak aktivní? Ve skutečnosti být pryč z Bradavic nechceš."

"No nechci, ale..." -spolkl Harry povzdech. - "bylo by to prima - to je všechno."

"Jakmile bude Temný pán poražený, budeme moci cestovat, jak budeme chtít."

Harry se široce usmál, protože pomyšlení na cestování mu vždycky zlepšilo náladu.

"Jedeme na Floridu. Nezapomínej."

"Pochybuji, že by to bylo možné," - odpověděl Severus ironickým tónem. "Připomínáš mi to příliš často."

"Musím mít něco, na co se mohu těšit," -zavtipkoval Harry.

Ouha. Severus se zamračil, jako kdyby ho svým prohlášením nějak urazil. Nebo si myslel, že si Harry stěžuje?

"Hele, myslel jsem tím... dobře, vždyť víš. Nedávám ti přece za vinu, že to u nás zatím ještě není všechno v pořádku. Mohlo by to být i horší. To jen... možná jsem nikdy Vánoce moc rád neměl."

"Možná že tyhle budou lepší."

"Určitě ano."

Harry to říkal upřímně, i když ve skutečnosti byl celý utrápený, že jeho vlastní dárek pro Severuse selže.

Nejlepší na Vánocích bylo dárky dávat a ne dostávat. To Harry dobře věděl.

Bohužel v životě zrovna neměl moc šancí tuto radost zažít.

Rok za rokem Harry a Dudley přinášeli ze školy malé drobnůstky a vánoční ozdoby, které vlastnoručně vyráběli. Těm Harryho byl věnován jen letmý pohled a druhý den se bez výjimky ocitly vyhozené v odpadkovém koši. Dudleyho snaha byla naopak vynášena do nebes, nadšeně obdivována po dlouhé hodiny a její výsledky starostlivě uchovávány. Přitom Dudley sám si žádného nadšení nevšímal a zajímal se jen o své nové hračky a kvílel, že jich potřebuje víc.

Samozřejmě Severus nebyl tak bezohledný, aby Harryho dárek odmítl.

První Harryho pokus darovat něco svému partnerovi se ukázal, jako naprosto neúspěšný, přesto od Severuse neslyšel jakoukoliv kritiku. Ani slovo. 

Darovat Severusovi knihu, kterou lektvarista sám v odborném časopise podrobil sžíravé kritice, a cukroví, které pokládal za nechutné, bylo vrcholem hlouposti.

Ale i tak Severus dárky nevyhodil.

Cukroví odnesl do sborovny a podělil se o něj s kolegy - bez ohledu na to, že nikdy nic podobného neudělal - a co se týká knihy, ještě stále měla své místo na jedné z mnoha polic.

Ale možná to svým způsobem bylo takhle mnohem horší.

Jestli v pořadí další Harryho dárek bude stejný propadák, jen sotva se to dozví od Severuse. Nejspíš mu to řekne někdo úplně jiný.

Pomyslel si, že je sice pěkné, když se Severus tak stará o jeho pocity, ale občas je i té starosti příliš.

Lektvarista si vzal z krbové římsy hrst letaxového prášku.

"Proč se k večeři neobléknout trochu slavnostněji?"

Dobře, alespoň téma dárků je zapomenuto. Harry se usmál.

"A co na rozdíl od toho večeřet nazí? Víš, že tu ta možnost je. Er... no, pokud bychom se dnes večer mohli vrátit k... ale ne, tobě se líbí, když jsem dole, takže si myslím, že bychom v tom měli pokračovat... "

"Jen jsem chtěl, abychom večer prožili ve vánočním duchu."

"Aha, to se ti opravdu podobá."

"Letošní Vánoce budou jiné," -prohlásil rozhodně Severus.

Harry přikývnul a tvrdě se snažil získat zpět dobrou náladu.

"Musíme být svátečně oblečení, protože je ve Velkém sále profesorský večírek, nebo něco podobného?"

"Možná bych jen prostě rád s tebou oslavil vánoce. Skutečně oslavil."

Něco ve výrazu lektvaristovy tváře nebylo docela v pořádku. Severus cosi skrýval.

Harry si nebyl jistý co, ale něco v tom určitě bylo.

"Takže budeme jíst sami?" -zeptal se s podezřením Harry.

* Hezká odpověď * -pomyslel si mladík.

Dobře, možná půjdou na večeři do Prasinek. Do jedné z těch drahých restaurací, ve kterých se Severus tak vyzná. Ačkoliv pro Harryho bylo záhadou, proč by zrovna tohle chtěl lektvarista tak utajit.

Na druhou stranu se tím Harry cítil... jaksi výš ohodnocený. Nemohl se zrovna pochlubit, že by ve svém životě ten pocit měl často, ale líbil se mu.

"Pak se tedy slušně obléknu," -řekl. - "Co navrhuješ?"

Harry se podíval na sebe dolů. Pravdou bylo, že se jeho magické síly v poslední době tak moc nezvýšily. Prudký skok udělaly, jen když poprvé měli se Severusem opravdový sex, ale od té doby... nic. Nicméně po mnohahodinové cvičení s používáním zkřížených sil, Harry vypadal, jako po důkladném famfrpálovém tréninku.

Celý rozpálený a zpocený.

Najednou se před ním na stole objevil elektrický ventilátor.

Harry potlačil smích.

"O tomhle jsem nepřemýšlel. Vždyť to tu ani nebude fungovat."

"Patrně jsme komnatu příliš vyčerpali."

Brzy na začátku prázdnin Harrymu navrhnul, aby se zaměřil na kouzla, na kterých bude jasně vidět zvýšení sily a skutečný rozdíl při jejím použití.

Například Incendio a Reducio.

Harry si sice pořád nemyslel, že by jeho kouzla byla dostatečně silná, aby Voldemorta mohla zranit, natož zabít, ale Komnatu nejvyšší potřeby jejich tréninky zřejmě dost namáhaly. Bylo nutné obnovovat kameny v krbu po každém použití detonačního kouzla, a když se jeho stěny od Incendia rozpálily do ruda, komnata musela vykouzlit dostatečně velkou sněhovou chumelenici, aby je ochladila.

Ačkoliv nejhorší bylo použití Reducia.

Ve chvíli, kdy Harry jakýkoliv předmět zmenšil, začaly se všude kolem objevovat lupy a později dokonce mikroskopy. Vypadalo to, že komnata dokáže jít ruku v ruce s technickým pokrokem. Což ovšem byla hloupost. Prostě jen uměla přebírat vědomosti lidí, kteří v ní zrovna byli, a Harry všechny tyto věci znal.

Ovšem zdaleka nejhorší bylo, že kdyby Harry se zmenšováním předmětů pokračoval, začaly by jakýmsi záhadným způsobem přes čarami chráněné stěny do komnaty pronikat hlasy domácích skřítků.

* Může vám Rudi nějak pomoci, pane? Může pro vás Rudi něco najít, pane? *

A mezi těmi otázkami by bylo slyšet Dobyho kvílivý hlásek - * Harry Potter potřebuje Dobbyho, pane Harry Pottere, pane? *

Harry nic z toho nechtěl, vlastně mu to jen překáželo, ale komnata se mu dál vytrvale snažila pomáhat.

No v každém případě teď potřeboval sprchu, ale nejdřív chtěl dostat odpověď na svou otázku.

"Mám si obléknout společenský hábit, nebo něco trochu méně formálního?"

Konec konců neměl ani ponětí, co si Severus vymyslel.

"Společenský hábit bude v pořádku. Zejména, když je Štědrý den."

* A ty potřebuješ, abych se dobře oblékl, protože mě někam vezmeš. * -pomyslel si Harry. * Všichni kolem si budou myslet, že jsme prostě kolegové, kteří spolu chtějí povečeřet, ale já budu vědět, jak to je. Že chceš, aby pro mě tyhle Vánoce byly něco zvláštního... *.

" Takže společenský oblek." -řekl Harry a hned cítil lepší náladu.

Dokonce o tolik lepší, že jeho penis ukrytý pod hábitem se probudil, což mladíka přivedlo na báječnou myšlenku.

" Hmm, a co bys řekl... no dát si teď společnou sprchu. Můžeme zvětšit kabinku, aby bylo možné si v ní lehnout. Taková mokrá namydlená frottáž...? A večer mohu být dole." 

Blýskl po Severusovi něčím, co doufal, že je "nemravný" úsměv.

"Ty jsi nenapravitelný."

"Ale tobě se to líbí." Následoval další úšklebek.

"Lepší než být tak stydlivý, že jsem nedokázal ani vyslovit nahlas "penis". Ale teď se mi líbí, jak je to slovo na jazyku cítit. Penis. Penis. Dlouhý velký penis... "

Severus přišel tak blízko, že mladík mohl cítit jeho vůni a trochu se sklonil.

"Ještě chvíli a budeš mít na jazyku víc než jen slova."

Harry se postavil do krbu a potřásl hlavou.

"Hmm. Sliby, sliby."

Čtvrtek, 24. prosince 1998 - 16:18

Samozřejmě do sprchy, jak navrhoval Harry, šli společně.

Napřed se od hlavy po paty navzájem namydlili a pak se stáhli ke stěně mimo proud vody. Přitiskli se jeden k druhému kluzkými těly, zatím co voda vedle nich naplňovala vzduch teplou parou.

Nakonec zvětšit kabinku ani nedokázali. Neměli na to čas.

Harryho penis trčel vzhůru a vyžadoval okamžitou akci. Mladík přitlačil Severuse ještě víc ke stěně a s rukama zaťatýma do jeho ramenou se začal třít svým penisem o mužovo stehno. Úplně jako pes. Jinak se tomu nedalo říci. Ale na tom nezáleželo.

Když končil, byl to ten nejsilnější orgasmus, jaký měl... no přinejmenším za posledních pár týdnů.

Harry se s povzdechnutím uvolnil.

Miloval frottáž. Byl to dobrý pocit. Skutečně dobrý. Škoda, že se mu nevěnovali častěji, místo toho, aby...

Harry okamžitě tu myšlenku zarazil, než se mohla rozvinout.

No a co, že dolní pozice nebyla jeho oblíbená. Přinejmenším se jí už neobával, nebo neděsil. Dokonce teď ani nemohl říci, že se mu v ní sex nelíbí.

Jen to prostě neměl tak moc rád.

Nedokázal vyvrcholit, dokud byl Severus uvnitř něho.

Ale Severus byl ohleduplný milenec a vždycky se o něho později uměl postarat.

Takže by to na druhou stranu mohlo být i mnohem horší.

Harry si opravdu myslel, že když už se musel stát otrokem, tak lepšího pána, než Severuse, si nemohl přát.

Jak neskutečné pomyšlení.

Harry se narovnal, udělal krok zpět a podíval se na lektvaristu, který byl zjevně stále bolestivě vzrušený.

"A co ty?" Pokusil se klesnout na kolena, ale Severus ho chytil za loket a vytáhl nahoru.

"Myslím, že počkám."

"Počkáš? Proč?"

Harry se rozesmál, ale najednou mu to došlo. Možná měl Severus v té fantastické restauraci, kam půjdou rezervaci.

"Dobře. Asi nechceš přijít pozdě, že?"

Podíval se triumfálně na lektvaristu a čekal otázku, jak se mu to všechno podařilo odhalit.

Ale místo zdráhavého a pobaveného výrazu ve tváři, se Severus lehce mračil.

"Zatraceně jak to víš?"

"No nevím kam, ale... "

"Nevíš kam co?"

Otázka nezněla, jakoby lektvarista nerozuměl, takže se Harry pokusil o další krok zpět.

"Kam jdeme večeřet," -řekl téměř rozpačitě.

Co ho to napadlo, myslet si, že bude dobrý tah zničit Severusovo překvapení. Nejraději by se nakopl.

"Hele, já nevím kam, takže to je pořád překvapení, ne?"

"Kam bychom mohli jít na večeři, Harry?" Zeptal se Severus, odstrčil se od stěny a natáhl se pro ručník. Najednou zněl jeho hlas opět potutelně. Jako kdyby něco skrýval a bavil se tím, že mohl mladíka pokoušet.

"Většina podniků v Prasinkách bude v na Štědrý večer zavřená, a vzhledem k nedělním událostem bych jít dál než do vesnice neriskoval."

Jo to byla správná připomínka.

Pět útoků na domy po celé Anglii, Skotsku a Walesu, a všechny uskutečněné ve stejnou chvíli. Mudlovské noviny tvrdily, že šlo o pumový útok a všichni majitelé byli v tu chvíli mimo domov.

Kouzelnický tisk byl informován mnohem lépe.

Všechny ty domy patřily čarodějkám provdaným za mudlovské muže. Všechny s polokrevnými dětmi. A v každé rodině alespoň jedno z těch dětí byl syn.

Jakoby ty útoky byly osobním poselstvím Voldemorta zaměřeným právě na Severuse.

Harry byl kvůli tomu opravdu pořádně ustaraný.

Zjistil snad Voldemort, co se děje? Věděl, že Snape pomáhá Harrymu připravit se na bitvu? Dozvěděl se o Cambiare Podentes? Že by ten zatracený certifikát na Ministerstvu magie nakonec neunikl něčí pozornosti?

Někomu kdo byl ve spojení s Voldemortem a věděl, že s takovou zprávou bude lepší běžet rovnou za ním, než za tiskem?

Nebo to byla pouze Voldemortova reakce na to, že jeden z jeho služebníků přestal odpovídat na předvolání?

A tak či onak, vzdalovat se příliš od hradu, Harry opravdu nechtěl. Dokonce i cestu do Londýna považoval za hloupý nápad.

I když jít zrovna tam vůbec neměl v úmyslu.

"Dobře, ale proč tedy společenské šaty?"

Zároveň s otázkou si Harry vzal od Severuse nabízený ručník, aby si důkladně vytřel vodu, která mu stále kapala z vlasů.

"Musí k tomu být nějaký důvod?"

"Obvykle, jo," -odpověděl mladík. Pokusil se prozkoumat Severusovu tvář, ale bez svých brýlí nedokázal rozeznat jemné odstíny v lektvaristově výrazu, podle kterých si teď zvykl zjišťovat partnerovu náladu.

"Nesmím snad považovat Štědrý den se svým milencem za důvod ke zvláštní oslavě?"

"Zřejmě nesmíš odpovědět na jedinou otázku," -odpověděl suše Harry. - "Ale já stejně vím, že máš něco za lubem. Tak to konečně řekni. Co je to? Proč nechceš minet, jestliže nikam nemusíme spěchat kvůli rezervaci?"

"Dozvíš se to." S touto odpovědí se Severus otočil k odchodu z koupelny a po cestě lehce plácnul Harryho po zadku.

Harry tam chvíli oněmělý zůstal stát, ale pak se vydal nahoru, aby si našel společenský hábit, který mu Severus před pár měsíci koupil ve Strasgardu.

Pokračování za čtrnáct dní. 

Pokud nechcete nechat koment, nezapomínejte na hodnocení. Díky.