Madurare 044C

CAMBIARE PODENTES - MADURARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 44C

Tak miláčkové, je tu konečně závěr kapitoly. Ten dnes patří vám, kteří jste tak pilně komentovali minulou část. Ani nevíte, jak jsem za každou vaší – i krátkou – poznámku ráda. Dává mi pocit, že ta strašně dlouhá práce má přece jen nějakou cenu.

Bacílku, Amo, Májinko, Saskyo, Kiki, Grid, Janpis, Zuzíku, Ekolisiasku, Mononoke,

Soro, Belldandy, Nade, Nix, Patoložko a Abigail - tenhle kousek patří vám. Jsem vám moc vděčná za podporu.

-

Kapitola 44C

-

"To zní dobře..." Harry si odkašlal a začal znovu. - " Chci říci, přípitek."

* Proboha, jestli bude takhle pokračovat, bude nakonec stejně nervózní, jako Ron *, -pomyslel si Harry.

Přitom se naopak usilovně snažil svým přátelům ukázat, že vůbec nervózní není, a že se v Severusově společnosti cítí dokonale v pohodě. Že je mezi nimi všechno v pořádku. A že to není jen něco, co by jim psal v každém dopise, aby se cítili lépe, ale naprostá pravda.

-

To byl také důvod, proč si sedl na pohovku, aby si Severus mohl sednout vedle něj a v tom případě mohli vypadat... no dobře, ne tak úplně, jako pár, ale rozhodně také ne, jako nepřátelé.

-

Severus otevřel šampaňské tiše vyřčeným kouzlem a nalil jiskřivou světle žlutou tekutinu do štíhlých, vysokých sklenic, stojících na podnose. Pak si sedl vedle Harryho, jako kdyby zachytil a porozuměl jeho nevyslovenému vzkazu.

"Takže," -řekl jakmile rozdal skleničky a pozdvihl svou vlastní, - " veselé Vánoce nám všem."

Hermiona rychle pohlédla na Harryho.

"Na soulad."

Ron uchopil tenkou nožku skleničky celou dlaní a zvedl ji tak prudce, že šampaňské téměř vyšplíchlo ven.

"Aby...e-e-e, střela zasáhla cíl."

Hermiona si odfrkla a teatrálně obrátila oči v sloup.

-

Harry chápal, proč Ron neřekl nic hlubšího. Samozřejmě, že to věděl.

Ještě nedávno se v přítomnosti Severuse cítil stejně.

Pokud jsi věřil, skutečně věřil, že každé tvé slovo bude jen dalším důvodem k jízlivému výsměchu, z jakéhosi důvodu z tebe hlouposti padaly jedna za druhou.

"Na střelu," -zopakoval Harry, přikývl a přiťukl si skleničkou s ostatními.

-

Bublinky šampaňského jemně šimraly na jazyku a víno chutnalo po ovoci.

Ještě před tím, než na něho mohl zapůsobit alkohol, Harry cítil, jak se uvolňuje. A jak by ne.

Měl pocit, že doslova pije štěstí.

Ron a Hermiona byli s ním a Severus to všechno zorganizoval.

To byl asi ten nejlepší vánoční dárek, jaký si uměl představit.

-

Začali se bavit všichni dohromady, ale brzy se jejich malá společnost rozdělila na dvojice.

Hermiona se obrátila na Severuse s otázkami, jak mohou runy ovlivňovat lektvary, zatímco Ron chtěl s Harrym mluvit o šancích Nebelvíru na výhru školního poháru, a o tom, jaké to je žít v Bradavicích jako učitel.

-

Čím víc šampaňského Harry vypil, tím uvolněnější a šťastnější se cítil.

Jeho krátká nervozita z něho do té doby úplně vyprchala.

Pomyslel si, že to byl pouze důsledek té zvláštní situace. Vždyť Severus byl takový samotář, který nikdy nikoho k sobě nezval. Těžko se dalo očekávat, že pozve Harryho kamarády.

-

Ale to, co se odehrávalo teď... bylo tak... tak dojemné.

Harry pro to prostě nemohl najít jiný výraz.

Vzpomněl si, jak Severus ještě před rituálem říkal, že se postará o všechny potřeby svého otroka. Věděl, jak je pro Harryho společnost jeho přátel důležitá.

A přesně to také nyní dělal - plnil svůj slib.

Kdesi v hloubi duše Harry najednou zatoužil, aby byli sami, a on mohl Severusovi náležitě poděkovat.

Ale na to bude ještě dost času.

Zatím Harry zvedl láhev šampaňského a nalil sobě i Ronovi další plnou sklenku. Bublinky už z něho trochu vyprchaly, ale na tom nezáleželo. Ještě stále mělo příchuť štěstí.

-

Ron vypil polovinu sklenice, než se tiše zeptal:

"Nebude se zlobit?"

Harry zamrkal. V hlavě mu už lehce šumělo.

"Proč by se měl zlobit? Vždyť on je ten, kdo vás pozval."

Ron odpověděl ještě tišším hlasem:

"Ne, kvůli tomu jsem se neptal. Nebude se zlobit, že se tu chováš, jako doma?"

-

Oh. No jistě.

Ron a Hermiona ho navštívili pouze jednou a to zůstali v horních pokojích. Neměli tedy žádnou možnost pochopit, jaký ve skutečnosti Harryho život se Severusem je.

"Tohle je můj domov," -řekl a ukázal rukou na všechno kolem.

Několik kapek šampaňského přitom ukáplo na koberec.

"Žiju tady dole, víš... ve sklepení. Hořejší pokoje jsou něco, jako velká skříň, kde mám své věci. Jo a taky jako pracovna, když potřebuji být sám, nebo si cokoliv dělat."

-

Harry najednou pocítil únavu z tancování kolem všech těch záležitostí.

Co na tom, když smlouva říkala, že nesmí mluvit o svém soukromí. Existují přece způsoby, jak je možné ten zákaz obejít, stejně jako se dá obejít svazek myslí.

"Je ti snad jasné, že tam nespím. Vždycky spím se Severusem."

-

Hermiona otočila hlavu a pohlédla na něj s očima teple zářícíma.

Teprve teď si Harry uvědomil, že na konci proslovu zvedl hlas.

"Předpokládám, že to je tvým přátelům známo," -zabručel Severus, který vypadal trochu... ne zrovna omráčeně, spíš jako by nevěděl, co si má myslet.

"Ah. Zdá se, že jsem slyšel zvonek volající nás k večeři."

-

Samozřejmě to nebyla pravda a žádný zvonek neexistoval.

Domácí skřítkové podobné věci, jako svolávat někoho k jídlu zvoněním, nedělali.

Hermionina obočí se překvapeně zvedala výš a výš, dokud se neschovala pod ofinou. Správně, ona to přece nevěděla.

"Severusův otec byl mudla," -vysvětlil Harry a vstal z pohovky. Přesněji řečeno se o to pokusil.

Ouu. Šampaňské muselo být silnější, než si myslel. Nevadí, bylo prima mít večírek se Severusem a kamarády. V takové společnosti se může uvolnit.

"On sám ví o mudlovských zvycích víc, než by sis myslela."

-

Harry viděl, že Hermiona měla v okamžiku na jazyku stovku otázek, ale stačil jediný Severusův tvrdý pohled, a otázky zůstaly nevyřčené. Harry raději vypil pár dalších sklenic vína, jen pro případ, že by se atmosféra stala příliš napjatou. Pak by si toho alespoň nemusel tak moc všímat, nebo se tím nechat znervózňovat.

Kromě toho jak zjistil, bylo Pinot Noire vynikající pití.

-

Ve skutečnosti bylo veškeré jídlo vynikající.

Harry by si toho možná nemusel všimnout, kdyby neviděl extázi, která se trvale zračila na Ronově obličeji.

"Hmm, ach..."-řekl po zvlášť šťavnatém soustu husy. - "Už jsem stačil zapomenout, jak dobře skřítci vaří. Kamaráde, ty nevíš, jaké máš štěstí..."

Najednou se zarazil a tmavě rudá barva mu stoupala ze šíje do tváří.

-

V tu dobu měl Harry v krvi dostatečné množství alkoholu, než aby se tím prohlášením nechal rušit. Podobná maličkost mu přece nemohla vadit.

"Jo, jsem šťastný," přikývl a znovu se napil. "Myslím, že mezi přáteli není nutné nic tajit, ne? Všechno to s Podentes a zotročením, není nakonec tak špatné. Počkat, nevyjádřil jsem se dobře. Chtěl jsem říct, že je vlastně všechno v pořádku. Jak můžete sami vidět. Je to jako... normální život."

-

Hermiona se kousla do rtů a znepokojeně se na něj podívala.

"Jsem ráda, že jsi šťastný, Harry, ale..."

Zbytek nedořekla a ani nemusela, Harry věděl, co chtěla říci.

"Ale že takový život doopravdy normální není? Jo, já vím, co tím myslíš." -odpověděl a naklonil se blíž. Nevšiml si, že si máčí rukáv do šťávy na talíři. Důležitější pro něj v tu chvíli bylo, aby ho Hermiona pochopila.

-

"A co když přesto je? Co když je víc normální, než cokoliv, co jsem kdy měl předtím. Myslíš, že dostat k Vánocům párátko je normální, Hermiono. Nebo být zamčený, bez jídla s mříží na okně? Magická smlouva Podentes, její podmínky, synopsis... ano, to všechno může pro někoho jiného znít strašně divně. Ale Severus a já víme, co dělat, aby to fungovalo. A ono to funguje zatraceně skvěle."

-

"Dobře, dobře," -řekla Hermiona a opřela se zpět ve svém křesle, aby Harryho ujistila, že ji přesvědčil.

"Takže se vraťme k oslavě! Je přece Štědrý den." Harry vytáhl hůlku, poklepal s ní o stůl a požádal o Frangelico. Likér by mohl jít dobře dohromady s... eh, nemohl si vzpomenout.

Co měli naplánovaného, jako dezert?

-

Severusova hůlka byla vytažená také. Lektvarista použil rychlé čistící kouzlo na Harryho rukáv a pak tiše řekl.

"Nemyslíš, že už máš dost?"

Harry se ztišit hlas ani neobtěžoval.

"Ne, noc je ještě mladá."

Ron si tlumeně odkašlal.

"Hele, kámo... tehdy v nemocnici to vypadalo skutečně hrozně, viděl jsem tě, víš? Jestli Severus myslí, že bys měl přestat tak... ehm, tak bys možná měl. Je přece tvůj... no, víš ne?"

-

"Jo, ale on mi neustále neporoučí. Jenom někdy."

Harry přejížděl pohledem z Rona na Hermionu a zpět.

"Myslí si, že jsem dospělý a schopný dělat vlastní rozhodnutí. A já taky nehodlám dělat nějaké hlouposti, jako utíkat od něho, a tak. No a na to si musíme připít."

-

Severus si zlehka povzdechl, ale pozvedl sklenku.

Ron s Hermionou po kratším zaváhání následovali jeho příklad.

"Na dospělost," -vykřikl Harry.

"Na zodpovědnou konzumaci alkoholu." To byla Hermiona. Co jiného se od ní dalo čekat.

"Na... opět na střelu."

"Na lektvar proti kocovině," -pronesl Severus velmi suchým tónem.

Ha, vtipné. Ale Harry se také naučil být jízlivý. Dřív než si kdokoliv z nich měl možnost přiťuknout skleničkou - široce se usmál a řekl:

"A co nasrat na Podentes."

-

"Harry,"-zalapala po dechu Hermiona, ale ne nad jeho jazykem. "Myslíš, že je rozumné takto vyzývat magickou smlouvu?"

"Rozumné-nerozumné," -zasmál se Harry. - "Na tom nezáleží, pokud Severus není proti..."

"Ale já jsem proti. Nikdy nic takového znovu neříkej."

-

Harry se otočil, aby se podíval na Severuse a uvědomil si, jak moc lektvarista zblednul.

Ouha, Patrně říkat něco takového, bylo skutečně hloupé. Ale on jen chtěl, aby jeho přátelé pochopili, že na jejich vztah se Severusem, Podentes vliv nemá. Severus a on jsou prostě partneři. Dokonce, i když je Harry otrok, jeho život otrockou existencí v žádném případě není a nikdy nebude.

-

"Ehm... promiň," -řekl a položil skleničku na stůl, což bylo nesmyslné gesto, protože byla stejně prázdná.

"Už to říkat nebudu."

-

Severus se dotkl hůlkou stolu, aby přivolal vánoční dort. Kouzelnický vánoční dort.

Místo postavy Santa Klause v saních, měl na vrcholu vysokou a elegantní postavu Merlina, klepajícího hůlkou na spoustu malých krabic, které se na jeho příkaz balily do veselých, barevných papírů a převazovaly stuhou.

"Oh to je krása," - řekla Hermiona.

"Tohle," -divil se Ron a pokrčil rameny. - "Máme takový každý rok. V tuhle dobu je nabízí všechny pekárny v Příčné ulici."

"Někteří z nás ještě nikdy vánoční dort neměli," -odsekla Hermiona.

"Jako já," -přidal se Harry.

Hermiona se na něj zaraženě podívala.

"Vždyť jsi každý rok na Vánoce zůstával v Bradavicích. Opravdu je tam neměli?

-

"Je to tradice vyhrazená pro rodinné večeře," -řekl tiše Severus.

Hermiona zmlkla a podle jejího výrazu bylo jasné, že nad něčím přemýšlí.

Ron se, jako obvykle, pochybovačně zeptal:

"Rodina?"

-

"Nevím, jak jinak bych to nazval. Když budeme mluvit na rovinu - Harry může být můj otrok, ale je také se mnou svázaný. Na celý život. A vy dva jste jediná rodina, kterou měl po smrti Jamese a Lilly."

"Ano, přesně tak. To opravdu jsme," -řekla Hermiona důrazně. - "Takže předpokládám, že se v budoucnu uvidíme mnohem častěji, prof... ehm, Severusi."

"Ano - řekl bych."

-

Severus to pronesl, jako by ho vyhlídka na další setkání s jeho kamarády děsila, ale Harry nepochyboval, že to lektvarista pouze předstírá. Vlastně ho to všechno přimělo chtít Severuse za takový dar políbit.

Bránila mu v tom jen jedna věc - obával se, že jakmile by se tak uvolnil, okamžitě by usnul.

Už teď jen stěží zadržoval zívání.

-

"Měl jsem v plánu zakončit večer tradičním possetem*," -řekl Severus a vstal, - "ale myslím, že si ho budeme muset nechat na jindy."

Hermiona pochopila narážku. Okamžitě také vstala a obrátila se k lektvaristovi.

"Byl to krásný večer, Severusi. Děkuji moc, že jste nás pozval. Musíte mi dovolit oplatit vám tu laskavost a nechat mě, abych vás oba pozvala k nám někdy na večeři."

"S tím budete muset počkat, až už Pán zla nebude představovat žádnou hrozbu."

"Ach, ano - samozřejmě. To chápu."

-

Severus vzal Hermionu pod rukou, doprovázel ji ke dveřím a přitom s ní tiše mluvil.

Harry u vstávání klopýtl a trochu nejistě je následoval, aby slyšel, co se děje.

"Doufám, že jste poslechla mou radu a přestěhovali jste se do bezpečí. Nikdo se nesmí dozvědět, kde bydlíte."

"Oh, ano. V současné době je to velmi dobře chráněné místo. Děkuji."

Severus vypadal skutečně ustaraně.

-

"Vy dva jste pro Smrtijedy ten nejpřitažlivější cíl, Hermiono. Mudlorozená a přítelkyně Harryho Potera. A Weasly, krvezrádce žijící s mudlorozenou a navíc také blízký Potterův přítel.

Dopadení kteréhokoliv z vás, by pro Temného pána bylo svátkem. Proto trvám na tom, abyste dodržovali veškerá bezpečnostní opatření, o kterých jsem vám říkal."

"Samozřejmě, profesore, budeme. Oh, chtěla jsem říci, Severusi."

"Ano a děkujeme," -řekl Ron, který zřejmě o těchto opatřeních věděl.

"Doupě jsme také zabezpečili, jak jste navrhoval. I náš byt. V této době sice nic není stoprocentní, ale... děkujeme vám."

-

S tím se také rozloučili.

Řekli Harrymu "Dobrou noc", Hermiona ho políbila na tvář, Ron ho poplácal po zádech a pak byli pryč.

-

Harry sebou plácl na záda na pohovku a skopl boty.

"Wau, to byla večeře, jsem nacpaný k prasknutí. A ty jsi pěkný tajnůstkář - pozvat je a nic mi neříct."

"Chtěl jsem vidět, jak se budeš tvářit."

"No dobře, vsadím se, že ses pobavil."

Harry si zívnul, převalil se na stranu a strčil si podušku pod hlavu.

"Mmm, to je pohodlné. Ale moc děkuji za vánoční dárek, Severusi. To bylo vůbec to nejlepší, co jsem kdy dostal..." -řekl a dalším dlouhým zívnutím dokončil svůj proslov.

-

"Vlastně mám pro tebe připravený ještě jeden dárek. Chtěl jsem ti ho dát dnes v noci."

Harry byl tak unavený, že posadit se byl téměř nadlidský úkol, ale podařilo se mu alespoň nadzdvihnout do polosedu.

"Eh, další dárek? Dnes? Ale nadílka je teprve zítra, víš."

"Já vím," -řekl suše Severus.

"Tak jako tak, dnes na něj nejsi ve formě. Škoda. Takže si pojďme vyčistit zuby a dostat tě do postele."

"Hmm, postel."

-

Severus se pokusil Harrymu pomoci se vstáváním z pohovky, ale ten jeho ruce odstrčil pryč.

"Já to zvládnu, nejsem opilý, víš. Jsem jen... "

"Namazaný."

"Uvolněný," -zasmál se Harry.

Ve skutečnosti byl tak uvolněný, že téměř usnul nad umyvadlem.

Nakonec se dostal v pořádku do postele a schoulil se proti Severusovi.

-

"Už je po půlnoci?"

"Ne," odpověděl Severus, natáhl se do strany a podal Harrymu malou lahvičku.

"Vypij to a pak spi."

"Už jsem si vyčistil zuby."

"Fajn. Užij si tedy vánoční ráno s třeštící hlavou."

Harry si lahvičku vzal a bez řečí vypil její obsah.

"Chutná to, jako rozředěný cement."

"Když si pomyslím, že jsem se speciálně kvůli tobě snažil tu chuť zmírnit."

-

Harry mu podal lahvičku zpátky.

""To jsi opravdu udělal?"

"Ne. Pochopitelně, že ne. Nevěděl jsem, že se při naší večeři opiješ."

"Já nejsem opilý."

"Samozřejmě, nejsi," -řekl Severus tentokrát uklidňujícím hlasem.

"Harry, pojďme se trochu vyspat. A zítra si své Vánoce užiješ. Slibuji."

-

* Ne, on nemůže nic slibovat *,- pomyslel si Harry. Myšlenky se mu v hlavě přelévaly rychlostí hustého, tekutého medu.

* Nemusí nic slibovat, ale přesto to z nějakého důvodu stále dělá *...

"Dobrou noc, Severusi, " -zašeptal Harry.

Přitiskl se blíž, přehodil si nohu přes druhého muže, a během několika vteřin tvrdě spal.

-

-

*posset (poshotte) starý, britský, horký kořeněný nápoj z kyselého mléka a vína, nebo piva, podobný jednoduchému pudingu.

-

-

-

Pokud nechcete nechat koment, nezapomínejte kliknout na hodnocení. Díky.

-

-

-

-

-