Madurare 045A
16. prosinec 2012 | 22.29 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 45A
Ahoj, zlatíčka, máte tu další kousek. Jako vždy patří všem, ale především těm komentujícím. Moc vám děkuji. Za případné chybky se omlouvám. V předvánočním blázinci jsem neměla tolik času. Jinak vám jako svůj dárek chystám malé překvapení. Myslím, že by se mohlo objevit mezi svátky. Tak se můžete těšit.
-
Kapitola 45A-
Pátek 25. prosince, 1998 - 10:05
-
Harry zachumlaný pod dekou, až po uši, se obrátil na druhý bok. A pak znovu.
Severus zkontroloval pomocí neverbálního kouzla Tempus čas a sotva patrně se usmál. Jestli to takhle půjde dál, Harry prospí celé Vánoce. On sám byl už dlouho vzhůru a poslední hodinu z tohoto křesla pozoroval spícího mladíka. Ale teď už čekat nechtěl.
Přešel k posteli, posadil se na její okraj a položil ruku na Harryho rameno, aby ho třesením vzbudil.
"Pojď, je čas vstávat. Copak si nechceš prohlédnout dárky?"
-
Harry zamumlal něco nesrozumitelného, co neznělo moc nadšeně.
Samozřejmě, ještě nebyl zcela vzhůru, zatím zůstával napůl ponořený ve snech. Nehledě na to, že většina jeho vzpomínek na Vánoce, byla špatná - no přinejmenším se dalo říci, že nebyla šťastná.
-
Severus se rozhodl, že už toho bylo dost a znovu zvedl hůlku.
Použil slabé lechtací kouzlo a musel se usmívat, když viděl Harryho, jak sebou ve spánku škube a kroutí se.
Nakonec se Harry rozesmátý probudil, vylezl zpod pokrývky a Severus kouzlo zrušil.
"Cítíš se dobře?"
"Celé tělo mě trochu svědí."
"To za chvilku přejde. Myslel jsem - žádné známky kocoviny?"
-
Harry nakrčil nos.
"Nepřeháněj, vždyť jsem toho tolik nevypil. Každopádně, to jsi vždycky na Vánoce takový, že budíš lidi lechtacím kouzlem?"
*Jen když jsem s tebou *, -pomyslel si Severus, ale odpovídat na otázku ani nemusel, protože se Harry chytil jiné myšlenky.
"Říkal jsi něco o dárcích?"
"Říkal jsi něco o dárcích?"
"Ah - možná na tebe jeden, nebo dva čekají."
"Dobře. Tentokrát si ale napřed musíme být jisti, že mi je dáváš ty, a teprve pak je já otevřu."
Bylo to moudré opatření, i když Severus litoval, že je taková opatrnost, kvůli Podentes, vůbec nutná.
-
"Pochopitelně jsou tam pro tebe i nějaké další věci - přímo ode mne."
Harry se usmál.
"To zní skvěle. Slibuji, že nebudu žádat »ještě«."
"Promiň?"
"Nic, to nic." Harry se posadil na posteli a otřásl se celým tělem, jako vykoupaný pes. Vlasy se mu rozlétly do všech stran. Severus se natáhl, aby je uhladil, a byl trochu zmatený pocitem něhy, který se v něm ozval, když pročísl prsty ty černé, neukázněné prameny.
-
"Poslyš, nešel jsem si lehnout v šatech?"
A to měl Harry tu drzost tvrdit, že nebyl opilý. Nejlepší ale bude nehádat se a neničit tak ráno. První společné vánoční ráno.
"Připadalo mi, že spát v šatech není moc pohodlné, proto jsem je, potom co jsi usnul, odstranil kouzlem."
* A osvěžil ti dech *, -dodal si pro sebe v duchu Severus.
"Aha. Děkuji. Myslím, že jsem možná byl přece jen trochu mimo."
-
Nahý Harry vyrazil do koupelny.
Lektvarista uslyšel puštěnou sprchu a dostal chuť se k němu připojit. Jenže dobře věděl, jak by to mohlo skončit. Jedna věc by postupně vedla k druhé a než by to všechno skončilo, Harry by klečel na kolenou a poskytoval Severusovi dlouhý a sladký minet. A Severus se nechtěl takovým způsobem vyčerpávat.
Ne dnes.
-
Pátek, 25. prosince 1998 - 10:22
-
Lehkou snídani měli naservírovanou na malém stolku u pohovky.
Harry se velmi rychle vypořádal se svou porcí a přitom se úporně snažil necivět na krb, vedle kterého byla hromada dárků. I když spousta z nich na sobě zřetelně měla jeho jméno, nemohl tomu stále uvěřit.
-
"To je všechno pro mě? " -zeptal se nakonec.
Severus přikývnul a postavil svůj šálek s čajem na stolek.
Harry se kousl do rtů.
"Nechápu, co se stalo. Nikdy jsem jich tolik nedostal."
"Zdá se, že jsi mezi studenty oblíbenější víc, než sis myslel," -odpověděl Severus se zářícíma očima. "Buď to, nebo se někteří hráči famfrpálu pokouší zalichotit svému trenérovi a doufají, že změníš své rozhodnutí raději trénovat ráno před vyučováním, než ve večerních hodinách."
"Oh, takže větší část z nich je od studentů?"
Severus mu odpověděl pohledem, ve kterém se dalo jasně přečíst, * že právě to mu teď před chvílí říkal *.
-
Přesto se Harry ještě stále cítil zmatený.
"Měl bych si je nechat? Myslím tím, jestli existuje nějaký předpis ohledně dárků od žáků, nebo... ehm... ah..."
"Máš pravdu. Ovšem já jsem nikdy neměl důvod, abych se zajímal, jestli si mám ponechat horu dárků od studentů."
"Jsem si jistý, že jsi musel nějaký dostat. Alespoň občas. Zmijozelové jsou... no dobře vždycky zmijozelští."
"Naznačuješ tím, že moji hadi potřebují mít nějaký skrytý motiv k tomu, aby mi něco dali?"
-
Otázka přivedla Harryho do rozpaků, ale jen na chvíli.
"Vždyť ty jsi právě to samé naznačoval o mých hráčích famfrpálu."
"Z toho můžeš jasně vidět hloubku mé víry ve studentskou upřímnost." -poznamenal Severus. Z hromady přivolal jeden jasně modrý dárek a podal ho Harrymu.
"V Bradavicích na tohle žádný zvláštní předpis není. Klidně si dárky můžeš nechat. Tím spíš, že tě nijak nemohou zkompromitovat, když na tobě nezávisí konečné hodnocení žádného předmětu."
-
"Cha, jen počkej. Bryerson to velmi brzo na mě hodí také."
Harry se zamračil.
"Nejsem překvapený, že všechno, co je adresované mě, přišlo k tobě, ale nemělo by to vlastně skončit u profesorského stolu? Oh... přesměrovací kouzlo."
"Bylo z opatrnosti použité již před prázdninami." -pokrčil rameny Severus. "Všichni ví, že já moc dárků nedostávám. Kdyby v posledních dnech přistávalo tolik sov na mém místě, jistě by to přitáhlo pozornost ostatních zaměstnanců a mohly by vzniknout fámy."
-
"Posledních pár dní?" -zamrkal Harry. - "To jsi je někde skladoval?"
"Schovával, ano."
"Já bych je předčasně neotvíral, nebo něco takového."
"Ale líbí se ti dostat je takto najednou, že?" -řekl Severus hedvábným hlasem.
To Harry nemohl popřít.
Samozřejmě, komu by se nelíbilo takové překvapení. Nemohl si pomoci, ale když uviděl velkou kupu dárků, něco se v něm při tom pohledu široce usmálo.
Jakoby mu něco říkalo: * Vidíš? Ty si také zasloužíš Vánoce *.
-
Jenže Harry cítil, že mezi lačností a zásluhou existuje jen tenká hranice a on svůj hlavní úkol ještě stále nesplnil. Proto se celkem moudře rozhodl, že není proč se nafukovat a raději se rozhodl změnit téma.
"Hmm... komu by se dárky nelíbily." -odpověděl, zavrtěl hlavou a pokračoval:
"Omlouvám se za ty, co jsem ti dal během letních prázdnin. Chci tím říci, že to asi byla ta nejhorší kniha, kterou jsem mohl pro tebe vybrat."
"Určitě existují horší."
"Ale patrně bys byl raději, kdybych ti nic nedával, než něco takového, ne?"
-
Severus k němu přistoupil a podíval se mu přímo do očí.
"Harry, ujišťuji tě, že nemám problém ti cokoliv říci přímo a na rovinu. Nemusíš v mých slovech hledat nějaký skrytý význam - ne u mě. A jsem si jistý, že se budu těšit z každého dárku, který mi budeš chtít dát."
"Jako tě potěšila ta kniha?"
"Správně. Možná mě potěšila možnost se jí zasmát. Hmm?"
"Báječně."
-
Lektvarista si neurčitě odkašlal.
"Nechceš se podívat, jaká překvapení tam na tebe čekají?" -kývl směrem ke krbu.
Harry by mnohem raději otevřel nějaký dárek přímo od Severuse, ale myslel si, že požádat o to, aby ho dostal hned na začátku, by znělo příliš drze. Proto se rychle chopil prvního dárku, který byl od Harriety Diggsworthyové. Chodila čtvrtým rokem do Havraspáru a hrála v kolejním famfrpálovém družstvu. Ale v připojeném lístku nestálo nic o trénování večer, nebo něco podobného. Ve skutečnosti se zmiňoval jen o tom, jak se jí líbí hodiny Obrany. To bylo v pořádku, i když to znělo, jakoby do něj Harrieta byla trochu zamilovaná.
-
"Nemohu tomu uvěřit," -řekl mdle Harry, když dárek rozbalil.
"Copak ji nenapadlo, že už sadu na opravu košťat určitě mám? Vždyť jsem famfrpálový trenér! Ovšem vzhledem k tomu, jak studenti s košťaty zachází, je pro ně budu patrně muset kupovat po tuctech."
"V takovém případě je jejich nákup záležitostí školy."
"Ach ano, to je." -pokrčil rameny Harry. - "Asi si myslela, že bych mohl jednu potřebovat jen sám pro sebe. Ačkoliv když někdo tak dlouho létá, svou osobní sadu už dávno má."
-
"Možná patříš k těm, pro které je těžké dárek vybírat." -řekl Severus významným tónem.
Harry otevřený balíček odložil.
"Hm. Opravdu si to myslíš? Ty jsi s tím měl také problémy?"
"Ne. Ale já tě znám mnohem lépe, než slečna Diggsworthyová. Ví o tobě sotva jen o trochu víc, než co se tobě povídá."
* Tak co mi dáš ty *? -měl chuť se zeptat Harry. Jenže nemohl. Příliš dlouho žil vedle Dudleyho, který s touto otázkou začínal útočit na rodiče už měsíc před svátky.
-
"Teď je řada na tobě," -prohlásil místo toho a vyskočil na nohy. - " Jenom pro dárek musím skočit nahoru."
"Neměl by ses nejprve podívat na ty ostatní?" -zeptal se Severus a změřil si stále stejně vysokou hromadu před krbem. Když Harry zaváhal, Severusovy oči získaly laskavý výraz.
"Harry, není nic špatného na tom, užít si Vánoce."
"Správně. Ale dávat je příjemnější než dárky dostávat - takže tomu se teď budu věnovat."
Harry byl děsně nervózní, ale pokoušel se to nenechat na sobě znát. Snad bude Severus s dárkem spokojený. Nicméně jak dopadne jeho pokus tentokrát, nedokázal Harry říci. Buď to bude ohromný úspěch, nebo naprosté fiasko.
-
Krabice, kterou vyndal ze skříně, byla zabalená v zeleném papíře a převázaná černou stuhou, tak aby - když už nic jiného - měla alespoň Severusovy oblíbené barvy.
Harry strčil balíček lektvaristovi.
"Doufám, že se ti to bude líbit. Ehm... Chci říct, veselé Vánoce."
"Tobě taky," -zamumlal Severus, opatrně rozvázal stuhu a sundal zelený papír. Jenže když otevřel krabici, zamračil se.
"Hmm, Harry,... nezapomněl jsi náhodou na něco?"
-
Tohle byla ta nejzábavnější část.
"Ne, ne. Dal jsem to tam určitě. Možná by ses měl lépe podívat."
"Nic nevidím..." -zíral snaživě Severus do krabice a nakonec do ní strčil i ruku.
Jeho výraz se změnil, když cosi vytáhl ven. Cosi neviditelného.
Se zvednutým obočím začal přejíždět rukama po povrchu té věci.
-
Harry poznal přesný okamžik, kdy si Severus uvědomil, co to vlastně drží.
Oči mu začaly zářit a jeho ruce se teď toho předmětu dotýkaly mnohem opatrněji.
"Neviditelný kotel, eh? Ty jsi mi dal neviditelný kotlel?"
Harry se rozzářil.
Do této chvíle nemohl s jistotou říci, že udělal dobře.
"Myslel jsem si, že by každý Mistr lektvarů měl takový mít.
-
"Ale jak jsi..." Severus si odkašlal.
"Samozřejmě jsem o nich četl, ale jsou přece teprve v testovací fázi? Slyšel jsem, že by je měli dát do prodeje až někdy po Novém roce. Všichni lektvaristé v celé Evropě jsou ochotní za něj dát jakoukoliv sumu, ale získat ho je nemožné. Tak jak jsi...?"
Harry zrudnul.
"No... obvykle to nedělám, víš. Nemám to rád, ale pro tohle..." -pokrčil rameny.
"Řekl jsem jim, že mohou používat moje jméno."
"Jako prvního zákazníka?"
-
Harry se ošil.
"Jo, pro reklamu. Byl to jediný způsob, jak dostat jeden pro tebe, ještě do Vánoc. Lámal jsem si s tím dárkem hlavu, ale nedokázal jsem vymyslet nic jiného, co bych ti dal. Myslel jsem si, že by se ti tohle mohlo určitě líbit. Předpokládal jsem, že bys takto mohl lépe sledovat lektvar při vaření a přesněji dávkovat přísady, protože jeho barva bude vidět nejenom na povrchu, ale i na dně. Jako ve skleněném kotlíku. Jenže víš dobře, jak ty skleněné rády praskají. Tyhle neviditelné, jsou vlastně z cínové slitiny, a tak se něco takového u nich nemůže stát. Výrobci také přísahají, že zaklínadlo neviditelnosti na lektvary nemá žádný vliv, až na pár vzácných vyj..."
-
Podle způsobu, jakým se Severus na něj díval, si Harry uvědomil, že blábolí.
No jistě. Severus nepochybně tohle všechno věděl. Vždyť sám řekl, že o neviditelných kotlících četl, takže si určitě prostudoval všechny podrobnosti.
-
"V každém případě jsem rád, že se ti líbí," -dodal Harry s úsměvem, protože Severus ještě stále rukama přejížděl po neviditelném povrchu téměř laskajícím, zamilovaným pohybem.
Harryho penis na ten pohled zareagoval škubnutím. Vždyť všechny tyhle něžnosti a veškerá pozornost měla správně patřit jemu.
Harry nepochyboval, že na to všechno později také dojde.
Ano, až bude opět v posteli ležet pod Severusem.
-
Pokusil se v sobě při tom pomyšlení, vzbudit radostné očekávání, ale jeho nálada byla spíš podobná rezignaci. Ale to bylo v pořádku. S tím se dokázal vyrovnat.
Hlavně, že to dokázal i udělat.
-
"Víc než líbí," -řekl Severus s trochu širším úsměvem. - " Lepší dárek jsi nemohl vymyslet."
Ale Harry mohl - a nemusel by ani tak moc o něm přemýšlet.
Přál si, aby skutečným vánočním dárkem pro Severuse, byl jeho orgasmus v pasivní pozici a během sexu. Byl si jistý, že to by Severuse opravdu potěšilo. Určitě by byl nadšený. Konečně by mohl být naprosto spokojený i s touto stránkou jejich života, nehledě na to, že by se jejich síly definitivně spojily.
To bylo to, co chtěl Harry Severusovi dát k vánocům - pokud by to bylo v jeho silách.
Byl by to mnohem lepší dárek, než jakýkoliv kotel.
Dokonce i ten nejúžasnější kotlík na světě.
Ale poctivě řečeno, Harry už nevěřil, že se to někdy stane.
-
"Opravdu ti za ten kotlík děkuji," -řekl Severus vážným tónem.
Ouha. Harrymu se patrně na tváři odrazilo zklamání z předešlých, málo příjemných myšlenek, a Severus to špatně pochopil, protože rychle pokračoval.
"Zejména s ohledem na to, co jsi musel udělat, abys ho získal."
Položil opatrně kotlík na stranu, naklonil se a políbil Harryho jemně na rty.
Když se pak odtáhl, zašeptal:
"Jsem v pokušení říci, že mě teď jen zřídka uvidíš, protože budu často vařit lektvary, ale nebyla by to pravda. Ty jsi mnohem lákavější, než by jakýkoliv kotlík mohl být."
-
Wau. Slyšet podobné prohlášení od Severuse se dalo téměř přirovnat ke komplimentu.
Harry si nebyl jistý, co by měl odpovědět.
"Dík," -vymáčkl nakonec ze sebe a cítil se trapně.
"Ehm... no, máš ještě nějaké další dárky k otevření? Od Albuse, nebo... "
"Vždycky mi dává předplatné na časopis "Vzácná světová vína."
Harry přikývnul.
"Dobře. Takže zase já...?"
"Samozřejmě. Nechápu, proč se tak zdráháš. Na tvém místě bych už dávno všechno rozbalil."
-
Harry pokrčil rameny. Nechtěl myslet na všechny minulé Vánoce. Dneska je přece opravdový svátek, měl by se radovat z dárků a prostě zkusit jeden - třeba tenhle.
Nicméně, jak postupně otvíral jeden za druhým, radost se pomalu vytrácela.
Severus měl pravdu, když říkal, že většina studentů má jen malou představivost.
Kolik samozapisovacích per a zápisníků může jeden člověk potřebovat, nemluvě o různých
soškách v podobě zlatonky?
-
Ale kde je jeho dárek od Severuse? To Harryho zajímalo nejvíc.
Byl si jistý, že lektvaristův dárek bude mnohem nápaditější, než všechno, co zatím viděl.
A také byl. Ale ne tak, jak si Harry na začátku představoval.
Tohle překvapení patřilo k těm, u kterých nevíš, jestli se máš smát, nebo plakat.
-
"Ah, tady je," vykřikl Harry vesele, když se dostal na dno hromady.
Další balíček byl převázaný páskou s jednoduchým nápisem:
«Harrymu od Severuse. Používej štědře. »
Papírová páska byla omotána okolo nějaké lahve.
Lektvar? A má se používat ve velkých dávkách?
-
Harry málem nadskakující zvědavostí rychle strhnul obal.
Ukázalo se, že nejde o žádný doma uvařený lektvar, ale o něco, koupeného v obchodě.
Když Harry lahvičku otočil, aby si mohl přečíst štítek, srdce mu prudce spadlo kamsi dolů.
-
Pro náročné kouzelníky!
Nejjemnější lubrikant a pomocné mazání
s vůní zeleného jablka a malin,
zaručující ještě větší potěšení, pro toho kdo je dole.
-
Lubrikant? Severus mu daroval lubrikant? K vánocům?
-
Harry nevěděl, jestli má začít křičet před tím než zlostně mrskne tou prokletou lahví o podlahu, nebo až potom.
Ano, někteří lidé se při výběru dárků vyznačovali podivuhodnou sobeckostí. Jako když strýc Vernon daroval tetě Petúnii k narozeninám nový vysavač.
Ale tohle se s tím ani nedalo srovnávat.
« ještě větší potěšení, pro toho kdo je dole» , cha, cha.
Ještě víc potěšení pro Severuse - tak by se to mělo správně číst, že?
Od které doby dárek musí především vyhovovat přání dárce, než toho komu je určený?
-
Ale ovšem, vzhledem ke Cambiare Podentes se ani s ničím jiným nedá počítat.
* Nejdůležitější je to, co chce Severus - jeho přání je zákon *, -pomyslel si zachmuřeně Harry. To on sám špatně reaguje.
Dobrý otrok by pravděpodobně měl snít o tom, že dostane podobný dárek a bude se moci postarat o ještě větší potěšení svého pána.
Harry prostě měl chuť praštit sebou do křesla a prohlásit, že s hrou na šťastné vánoce končí.
-
Šťastné pojebané vánoce.
Doslova.
-
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení. Děkuji.
-
-
-
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 045A | saskya | 16. 12. 2012 - 22:59 |
| RE: Madurare 045A | nix | 16. 12. 2012 - 23:02 |
| RE: Madurare 045A | janpis | 16. 12. 2012 - 23:03 |
| RE: Madurare 045A | ekolisias | 17. 12. 2012 - 00:18 |
| RE: Madurare 045A | lady corten | 17. 12. 2012 - 10:27 |
| RE: Madurare 045A | marta | 17. 12. 2012 - 11:31 |
| RE: Madurare 045A | eliss | 17. 12. 2012 - 17:43 |
| RE: Madurare 045A | bacil | 17. 12. 2012 - 18:08 |
| RE: Madurare 045A | mononoke | 17. 12. 2012 - 18:40 |
 RE(2x): Madurare 045A |
hajmi | 30. 12. 2012 - 21:19 |
| RE: Madurare 045A | mamba | 17. 12. 2012 - 20:22 |
| RE(2x): Madurare 045A |
zuzana | 17. 12. 2012 - 20:43 |
| RE: Madurare 045A | zuzana | 17. 12. 2012 - 20:41 |
| RE: Madurare 045A | slimča | 17. 12. 2012 - 23:22 |
| RE: Madurare 045A | amo | 18. 12. 2012 - 08:43 |
| RE: Madurare 045A | mája | 18. 12. 2012 - 12:31 |
| RE: Madurare 045A | belldandy | 18. 12. 2012 - 22:05 |
| RE: Madurare 045A | nade | 20. 12. 2012 - 21:55 |
| RE: Madurare 045A | sora | 24. 12. 2012 - 11:01 |
| RE: Madurare 045A | astírie | 25. 12. 2012 - 23:56 |
| RE: Madurare 045A | patoložka | 27. 12. 2012 - 15:50 |