Hloubky zimy 20A
14. březen 2011 | 19.14 |
Hloubky zimy
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 20A
Kapitola 20A
-
Adamas aperio
-
Harry se díval na Monu jak křičí s široce otevřenýma očima. Natáhl ruku, aby se jí dotkl, ale vzduchem prolétl jakýsi malý předmět a zamotal se Moně do vlasů. Byla to malá, bílá květina
- a v okamžiku byla Mona pryč. Jen kapka krve dopadla na místo, kde ještě před chvílí ležela. Padala pomalu vzduchem a dopadla na zem bez jakéhokoliv zvuku.
Harry pomalu couval a těžce dýchal, byl úplně v šoku.
"Harry?" promluvil Draco se stejně šokovaným pohledem. "Co - co se jí stalo?"
"Zasáhla jí kletba." Odpověděl Harry nepřítomně a hleděl na místo, kde ještě před chvílí Mona byla.
"Co to bylo za kletbu?" zeptal se Draco, stříbrošedé oči ještě plné údivu.
Harry se po té otázce otočil, jeho mysl se vrátila do reality.
"Kletba Adamas." Řekl a jeho hlas zněl náhle vážně a stresovaně. Jeho smysly náhle vnímaly všechno ostřeji a on zakřičel na Draca.
"Běž dovnitř!"
Ve spěchu otevřel dveře a pomohl Dracovi přes práh do domu. Roztřesenýma rukama je potom za nimi zamkl.
-
"Musíme zavolat policii." Prohlásil a začal se rozhlížet po telefonu.
Draco na něj zíral.
"A co jim chceš říct? Že se tu Mona ukázala, byla zasažena kletbou a pak byla transportována pryč přenašedlem? Protože to bylo to, co to bylo, že ano?"
Harry se na něj podíval a jeho mozek pomalu začal zpracovávat, co mu Draco řekl.
"Dobrá a co tedy místo toho navrhuješ? Nemůžeme to nechat jen tak - nemůžeme jen - ."
"Harry - potřebujeme jít za bystrozory," jemně říkal Draco. "Mudlovská policie tohle přece nemůže zvládnout, to dobře víš."
Jakoby někdo vypustil balonek, Harryho ramena klesla. Náhle mu ztěžkla hlava a on jen zavřel oči a klesl dolů na pohovku.
-
Draco se k němu přiblížil a položil mu něžně ruku na rameno.
"Nechci tam jít zpátky. Odešel jsem - jít tenkrát do St.Munga bylo už tak dost těžké."
Draco přijel s vozíkem k němu a uchopil ho za ruce.
"Nemám radost z toho, že ti to musím říct, ale nemáš na vybranou."
"To není pravda, že nemáš radost z toho, že mi to musíš říct." mumlal Harry.
Draco se na něj jemně usmál.
"Myslel jsem, že tohle už máme za sebou."
"Jo. Správně. Jestli vůbec někdy budeme mít." Pohlédl vzhůru, povzdechl si, kývl a věnoval Dracovi slabý úsměv.
"Podívej se na to z té lepší stránky. Třeba tě vůbec nepoznají. Bez jizvy a nemáš brýle -" pak se najednou zamračil a naklonil hlavu na stranu.
"Ale nemůžeš se tam procházet v těchto šatech, protože by pak na tebe každý chtě nechtě určitě zíral."
-
Harry se už dokázal zasmát. Ještě to neznělo příliš radostně, protože měl pořád sucho v krku. "No tys mi tyhle šaty vybral."namítl na oko uraženě.
"Hmm, to je pravda vybral, že jo?" z odpovědi bylo znát jak je Draco na sebe pyšný.
"Teď si pojďme dát večeři předtím, než uděláme něco ukvapeného."
"Večeře?" Harrymu vylétla hlava vzhůru. "Oh sakra, kolik je?"
"Za deset minut půl sedmé. Co máš za problém?" zeptal se Draco potom, co se podíval na hodinky.
"Slíbil jsem Myře, že se u ní v sedm stavíme na večeři."
Draco pokrčil rameny.
"Máme skoro tři čtvrtě hodiny. To je spousta času."
-
Harry se zarazil a projel si rukou vlasy.
"Merline co to děláme?" řekl a cítil, jak mu v hrudi bije srdce. "Monu právě zasáhla kletba, přímo před námi a my vůbec nevíme, jestli ten kdo to udělal, není ještě stále venku - mohl by nás napadnout, jakmile vyjdeme z domu. Nemáme hůlky - nemůžeme zabezpečit dům - a přitom tu stojíme a mluvíme o tom, jak půjdeme na večeři k Myře, jako by se nic nestalo - jako by Mona nebyla zavražděná - jako by to všechno nebylo -"
"Ššš." Řekl Draco. Přiblížil se k Harrymu ještě víc a znovu ho chytil za ruku. "Nevíme jistě, že je mrtvá. A Mona přece mluvila o někom. O někom kdo šel po ní. Jen po ní. Ne po nás. Kdokoliv na ní seslal tu kletbu a chtěl by na nás také nějakou poslat, udělal by to hned tam."
-
"Jak to můžeš vědět? Někdo jde po nás - někdo vyhodil můj byt i s tebou uvnitř do povětří. Možná jen museli dostat Monu z cesty - možná na nás pořád čekají - "
"Nečekají." Ujišťoval ho Draco. Harry se ho neptal, jak to ví. Bylo mu jasné, že Draco nemá žádný důkaz, kromě svých slov, ale pro Harryho bylo jednodušší předstírat, že nějaký Draco určitě má.
V nastalém tichu Draco Harrymu něžně stiskl ruku. Harry zavřel oči a přinutil svoje srdce bít pomaleji. Po pár dlouhých minutách se odešel Harry převléknout do svého pokoje a připravit se na večeři. Ignoroval to, jak se mu nepřestávaly třást ruce.
Snažil se soustředit jen aby se připravil na večeři a přitom se zoufale pokoušel zapomenout na to, co se právě stalo. Bezvýsledně, v mysli ho stále pronásledovaly pohledy na zoufalou, špinavou tvář Mony.
-
"Můžeme jít dovnitř? Já nemůžu zůstat - objevili by mě - ."
"Adamas aperio."
-
Slova jako šepot nesená větrem. Modré světlo, které udeří do Mony, přinutí ji spadnout na zem a křičet bolestí. Krev, která jí začne proudit z nosu a úst - Ta jediná kapka dopadající na zem potom, co jí bílá květina dopadla do vlasů a přenesla jí pryč.
Harry přemýšlel, kde by se asi ocitl, kdyby se Mony dotkl o vteřinu dříve.
Přemýšlel, jestli je stále naživu, ale neznal nikoho, kdo by tuto kletbu přežil a nevěřil, že ona to dokázala - ale proč byla přenesena? Proč si někdo dával práci s tím nejdříve na ní seslat smrtící kletbu a pak jí odstranit z jeho blízkosti?
-
Odpověď byla zřejmá - Mona měla informaci, a ten někdo nechtěl, aby Harry tu informaci získal. Mimo to kletba mohla zanechat stopu k tomu, kdo jí seslal.
-
Ale kdo to byl, kdo jí seslal? Měl v kouzelnickém světě víc nepřátel, než mohl spočítat. Bývalý smrtijed, který unikl usvědčení, děti, ženy a rodiny smrtijedů - kteří se chtěli pomstít. Možná i kouzelníci a čarodějky, kteří byli na straně dobra, ale vinili Harryho ze smrti jejich blízkých. Harry byl hrdina, a někteří bláhově věřili, že je zachránce a proto na jeho straně nemohl a neměl nikdo zemřít.
Jak se mýlili.
To se potvrdilo již ve čtvrtém ročníku při poháru.
Zabij všechny ostatní.
Pak začala nenávist růst, nenávist a temnota, která nakonec v poslední bitvě Temného pána zničila. Rostla v něm celé roky, možná už od té chvíle, co slyšel poprvé o Voldemortovi.
A teď ho někdo chtěl opět zabít.
Ale najednou ho napadlo, možná, že ne. Co když byl jejich cílem Draco, ne Harry? Draco se skrýval celé roky, obával se znovu vstoupit do kouzelnického světa. Ale od té doby co žil s Harrym, se o něm dozvědělo dost lidí, viděli ho a mluvili s ním. Harry ani nevěděl, jestli Draco používal před nehodou jméno své jméno - Draco Malfoy.
-
Když se tak nad tím zamyslel, klidně to mohl být někdo, kdo šel po Dracovi. Dracův seznam nepřátel byl ještě daleko delší než Harryho. Rozbolela ho ze všeho toho přemýšlení hlava.
"Harry? Jsi hotový?"
Dracův hlas ho vytrhl z přemýšlení a trochu polekal. Zjistil, že se nějak se dokázal obléci. Vzal si modré džíny a bílé propínací tričko s tříčtvrtečními rukávy. Pokusil se také trochu učesat, ale stejně to nemělo žádný účinek a tak to vzdal.
-
Draco na něj čekal v obývacím pokoji. Musel zadržet dech, když ho uviděl. Draco vypadal dobře. Měl na sobě přiléhavé kalhoty - nebyly z kůže, ale z nějakého jiného materiálu, který Harry neznal - a světle modrý svetr. Vlasy měl učesané a stažené dozadu. Neměl je napomádované tak jako ve škole, jen odhrnuté z tváře. Na krku mu visel řetízek s malým drakem. Harry ho přinutil, aby si ho koupil, když ho v obchodu přistihl, jak si ho prohlíží.
Draco zvedl obočí a ušklíbl se.
"Vypadáš dobře. Samozřejmě, že se ti nemohlo povést nevhodně zkombinovat oblečení, které jsem pro tebe vybral."
Harry protočil oči a nepříjemný pocit, který měl v žaludku, trochu povolil. Přešel k Dracovi sehnul se a políbil ho. Dal mu tím najevo, co si o něm a jeho poznámkách myslí. Dracovi jeho pozornost nebyla proti mysli, objal ho kolem krku a polibek prohloubil. Jejich jazyky se prozkoumávaly navzájem, zatím co mu projížděl prsty vlasy.
Konečně se Harry bez dechu odtáhl.
"Jsi připravený vyrazit?"
Draco s jemným zvlněním rtů přikývl. Vypadal po polibku trochu zasněně.
"Zavolal jsem taxi, bude tu za minutu nebo dvě."oznámil Harrymu.
"Co když..."
"Nikdo na nás venku, aby na nás poslal kletbu, nečeká." Řekl Draco a stiskl mu krátce ruku.
-
I přes Dracovo ujištění Harry zůstal uvnitř a díval se ven malým oknem, aby se sám přesvědčil, dokud nedorazilo taxi. Když přijelo, rychle vzal Draca ven k vozu. Myslel si, že možná ten kdo proklel Monu, na ně žádnou nesešle, alespoň pokud tu byl přítomný i mudla.
Během jízdy taxíkem, se Harry nepřestával ohlížet zadním oknem, aby se přesvědčil, že je nikdo nesleduje, dokud mu Draco nepoložil ruku na stehno a důrazným pohledem mu mlčky řekl, aby přestal. O pět minut později byli před Myřiným bytem. Draco se podíval na schody a suše se usmál.
"Tak myslím, že si musíme zopakovat to, co jsme dělali ve tvém dřívějším bytě." Řekl a podíval se na Harryho. Harry nervózně kývl. Sehnul se a vzal Draca do náruče. S údivem si všiml, že Draco vypadá klidně, prostě nechal Harryho, aby ho nesl. Žádné červenání, nebo zlé pohledy mířené na něj.
-
Myra bydlela ve druhém patře. Harry přemýšlel, jak dostávali Draca nahoru a dolu, když u ní Draco zůstával v tu dobu, co byl on sám v nemocnici. Samozřejmě vynést Draca dvě poschodí nebylo těžké. Harrymu se stále zdál lehký a předpokládal, že tenkrát musel být ještě lehčí. Také nepochyboval o tom, že jim Darius pomohl.
Po pár minutách byli bezpečně uvnitř Myřina bytu.
-
"Oh, oba dva vypadáte báječně." Šklebila se na ně Myra, když vešli do jejího malého apartmá.
"Ukaž, vezmu ti bundu. Draco máš mojí neskonalou vděčnost za to, že jsi Harryho dokázal přinutit, aby se oblékal tak, že si o něm nemusím myslet, že je totálně barvoslepý."
"Barevně a modelově slepý." Opravil jí Draco, zatím co se culil na Harryho.
"Hej!" snažil se Harry bránit, ale Myra jen kývla.
"Mám pocit, že tohle bude dlouhý večer." Mumlal si naoko uraženě a Myra s Dracem se mu jen smáli.
Myra přichystala jednoduchou večeři, brambory a kuře s horkou burákovou zálivkou. Bylo to výborné, což nebylo nijak překvapivé, protože Myra byla mezi svými přáteli vyhlášená specielně kvůli této zálivce a pro svůj talent s jakým dokázala připravit kuřecí maso.
-
Harry pozoroval jak se Draco a Myra baví, jeho nálada se pohybovala mezi extrémním štěstím nad jeho vztahem s Dracem a temnými myšlenkami a otázkami, když si znovu vzpomněl, co se předtím stalo Moně. Draco na druhou stranu vypadal jako by byl daleko lépe schopen zapomenout na událost z dnešního odpoledne. Byl velmi milý a příjemný k Myře a bylo zřejmé, že si ti dva rozumí. Povídali si a smáli jako staří známí, navzdory tomu, že se znali jen pár týdnů.
-
Večeře skončila a všichni se přesunuli na gauč. Harry se posadil na zem, protože gauč byl jen pro dva. Nevadilo mu to, seděl dole a poslouchal. Lehce se usmíval, jak Myra a Draco probírali jedno téma za druhým. Občas hlasitě argumentovali, když se na stejnou věc dívali každý jinak.
Když bylo na hodinách jedenáct, všichni tři začali zívat, Harry navrhl návrat domů.
"Proč nezůstanete tady?" řekla Myra.
"Jeden z vás bude muset samozřejmě spát na zemi, ale - "
Draco se zašklebil. "Ty nás chceš prostě vidět v pyžamech, že jo?"
"No," usmála se na něj andělsky Myra. "to půjde těžko, když jste si žádné nepřinesli, že ano? Ne, já vás chci vidět nahé. To je to, co mě láká."
Hihňala se, když viděla Harryho a Dracův šokovaný výraz. Se smíchem pokrčila rameny.
"To smí o sexu mluvit jen Darius?" zeptala se nakonec.
"To - ty - co?" koktal Harry, tuhle stránku Myry nikdy neviděl.
"Ale no tak, Harry. Zavři pusu, vypadáš jako ryba na suchu."
Harry rychle zavřel pusu a vrhl na ní uražený pohled.
-
Rozhodli se tedy zůstat přes noc. Draco se choulil na pohovce, zatím co byl Harry v koupelně. Když se vrátil, Draco spal. Pozoroval ho s jemným, spokojeným úsměvem na rtech. Stál ve dveřích spojující kuchyň a obývák. Pak k němu došel a něžně ho políbil. Draco na chvíli otevřel oči a usmál se předtím, než upadl zpět do spánku.
Harry se opět postavil.
-
"Nechceš mi něco říct?"
Myřin lehký hlas ho vyděsil. Otočil se tváří k ní. Stála ve dveřích s úsměvem. Když nic neřekl, pokračovala.
"Záleží ti na něm, že ano."
"Není to zřejmé?" zeptal se, mluvil opatrně potichu, aby Draca neprobudil.
Zvedla obočí.
"My - prostě se to stalo." Harry přešel k místu, kde stála.
"Prostě jsem si uvědomil, že je víc než jen-" nedořekl a Myra se usmála.
"To je dobře. Jsem ráda, že sis to uvědomil. Bála jsem se, že ti to zabere celé roky, než si to uvědomíš."
"Ty jsi to věděla?"
"Ale Harry. Samozřejmě, že jsem to věděla." Potřásla hlavou.
"Řekl ti -" začal Harry, ale ona ho přerušila.
"Ne, nic mi neřekl. Prostě jsem vás dva pozorovala. Měl jsi to napsané v očích. Mimo to hodíte se k sobě zvláštním způsobem." Zamyslela se. "Dneska jsi vypadal, jako by tě něco trápilo."
-
Harryho překvapila změna tématu, sklopil pohled a studoval podlahu.
"Něco se stalo, než jsme k tobě přišli. Já - nemůžu ti o tom říct, protože - no prostě nemůžu."
Opatrně ho chvíli pozorovala s něžným výrazem.
"Co jsi dělal před tím než tě Darius potkal, Harry?" zeptala se a pokračovala, aniž by očekávala odpověď. "Draco mi taky nic neřekne, ačkoliv je zřejmé, že to ví. Co je tak strašného, o čem si myslíš, že to nezvládneme, když to uslyšíme?"
-
Odmlčela se a stále ho sledovala. Pak zavrtěla hlavou.
"No předpokládám, že to někdy zjistíme. Nebo taky ne. Ale Harry, chci, abys věděl, že cokoliv to je, budeme stále tvoji přátelé. Draco to ví a taky je stále-" nerozhodně se odmlčela. "Nemyslím si, že to všechno může být tak zlé, cokoliv to je."
Harry poslouchal a cítil, jak se mu chvěje srdce při pomyšlení, jaké má báječné přátele. "Děkuji." Řekl jemným hlasem jako Myra. "Doufám, že vám to budu jednou schopen říct."
Myra se na něj usmála a podala mu deku a polštář, které držela.
"Dobře, dobrou noc Harry." Otočila se a odešla do svého pokoje.
"Dobrou noc Myro."
-
-
Pokud nechcete nechat koment, klikněte na hodnocení. Díky
-
-
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 20A | misule | 14. 03. 2011 - 19:50 |
| RE: Hloubky zimy 20A | ivet | 14. 03. 2011 - 21:18 |
| RE: Hloubky zimy 20A | bacil | 15. 03. 2011 - 08:04 |
| RE: Hloubky zimy 20A | balduin | 15. 03. 2011 - 10:19 |
| RE: Hloubky zimy 20A | nade | 16. 03. 2011 - 17:00 |
| RE: Hloubky zimy 20A | verunkab | 18. 03. 2011 - 10:37 |
| RE: Hloubky zimy 20A | deny | 28. 03. 2011 - 10:14 |