V nesprávném čase - 04
21. červen 2010 | 22.25 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 4
Kapitola 4
Domove sladký domove
Remus a Sirius odešli brzo ráno krbem. Harry se skoro rozesmál, když viděl Siria – Z jeho tváře se velmi jasně dala vyčíst pořádná kocovina. Přišel do kuchyně a mrzutým hlasem si objednal kávu. Remus na tom byl lépe, protože on a Harry předešlou noc nepili. Ron už odešel do práce a Draco stále spal. Takže to byla jen Hermiona a Harry, kdo se s Remem a Siriusem rozloučili.
"Uvidíme se brzy," řekla Hermiona. Nedělám si iluze, že by tě Brumbál nechtěl opět někam poslat." Remus souhlasně přikývl.
"Ano, taky si to myslím."
---
Pak vzal Siria za ruku a vedl ho ke krbu. Ten si mumlal něco o tom, že už nebude nikdy pít.
"Jo, jo. To bude ten samý den, kdy se přestanu měnit." Ušklíbl se vlkodlak.
Sirius se na něj zamračil a potom spolu vstoupili do plamenů.
Hermiona a Harry se vrátili do kuchyně.
"Dáš si něco k jídlu Harry?"
Usmál se a řekl.
"Posaď se, Mione. Připravím to sám. Co si dáš?"
---
Hermiona zavrtěla hlavou.
"Nesnídám od té doby, co jsem otěhotněla, nepamatuješ se? Stejně vždycky všechno vyzvracím."
"Nezlepšilo se to?" zeptal se, protože se snažil říct něco, co by neznělo podezřele. Harry z Hermionina světa by věděl, že nesnídá.
Hermiona znovu zakroutila hlavou.
"Ne. Ale opravdu si to přeju. Začíná mě unavovat to, že mi je špatně každých pět minut."
---
"Určitě to, ale bude stát za to, až se dvojčata narodí, ne?" řekl a opatrně volil svá slova tak, aby si uvědomila, že ví o tom, že čeká dvojčata. Mezitím vyndal máslo z lednice, aby si namazal chleba, který si opékal. Okamžik ho sledovala se zmateným výrazem, předtím, než své překvapení zamaskovala. Nakonec jemně řekla.
"To bude zcela určitě za to stát."
---
Toustr zapískal a topinka vylétla ven.
"Možná by ses mohla napít vody? Nebo mléka?"
Hermiona se usmála.
"Ano. Myslím, že sklenici mléka bych v sobě udržet mohla."
Po pár minutách Harry kousal svůj toust, zatímco Hermiona srkala mléko. Seděli potichu a dívali se z obrovského okna ven na to, jak venku prší. Harry měl pravdu – velká, tmavá mračna, která byla ještě včera na horizontu, byla nyní tady.
---
"Draco stále spí?" konečně se zeptala Hermiona, skoro po pěti minutách příjemného ticha.
Harry se zašklebil a podíval se na ní.
"Jako miminko. Myslím, že až se probudí, bude mít pořádnou kocovinu, jako můj drahý kmotr."
"Stejně jako měl a určitě ještě teď má můj manžel." Smála se. "Vždycky s vámi chlapci pije a já pak druhý den mám na krku manžela s kocovinou. Pak mi svatosvatě slibuje, že už nebude nikdy pít, ale oba víme, že stejně zase bude, když přijdete."
Smála se dál. "A já bych pila s vámi nebýt v mé... kondici."
---
Harry se zakřenil, i když byl překvapený. Hermiona pila než přišla do jiného stavu? Ten čistý obrázek knihomolky se tedy trochu změnil.
Zaskřípaly schody a oznamovaly tak, že se někdo blíží. Harry zvedl hlavu a uviděl Draca.
"Dobré ráno." zavrčel nízkým hlasem, který zněl spíš jako Grabba, nebo Goyla, než Dracův vlastní.
---
"Dobré ráno." Odpověděl mu vesele Harry, rozhodl se trochu Draca mučit. Draco s kocovinou bylo něco, co neviděl tak často a snadno to mohlo být legračnější než opilý Draco. Blondýn sebou škubl při Harryho hlasitém pozdravu a posadil se vedle Hermiony.
"Kafe?" zavrčel.
A Harry byl znovu překvapený, netušil, že Draco pije kávu.
"Hned tu bude." Řekl stejně vesele a hlasitě jako předtím. "Dáš si k tomu něco? Toust? Vejce? Slaninu? Cokoliv?"
Všiml si, že Draco zblednul ještě víc, když se zmínil o jídle. Pak blondýn zavrtěl hlavou na znamení "že ne" a položil si s povzdechem hlavu do dlaní.
---
Hermina se postavila a přešla ke kredenci. Vyndala nějaké pilulky, vrátila se k Dracovi a dala mu je.
"Tady. Mělo by ti po nich být lépe."
Draco si vzal pilulky a spolkl je.
"Oh. Možná budou mít nějaké vedlejší účinky, protože jsou od Weasleyovic dvojčat."
Zmijozel na ní zíral, jako kdyby si rozmýšlel, jestli se má jít pokusit pilulky vyzvracet.
"Jaké vedlejší účinky?" zaskřehotal, když se mu vrátil hlas.
"No, to vlastně nevím, neřekli mi to."
---
Pak se ozval praskavý zvuk a z Dracových uší vylétl kouř. Divoce se rozhlédl a dal si ruce přes uši. Hned je ale dal pryč, protože kouř byl horký. Kouř ho celého obklopil. Jediné co Harry a Hermiona viděli, byl oblak kouře, pak se vše vyčistilo a ukázal se Draco.
Tedy skoro Draco.
Draco s kočičíma ušima, ocasem a vousy.
---
Harry se takhle nesmál už celé roky. Byl ohnutý v pase, smál se Dracovi a ukazoval na něj prstem. Blondýn si zatím změn nevšiml, až do teď.
"Aaa!" vykřikl, když si všiml ocasu a cítil vousy na tváři. "Cos mi to udělala?"
Hermiona se taky hystericky hihňala.
"To – zmizí až – až bude tvoje koco – kocovina pryč." Povídala mezi výbuchy smíchu. "Máš to místo kocoviny, jako náhradu."
"Jsi vážně roztomilá kočička." Řehtal se Harry.
---
Draco zrudnul a vyběhl z místnosti. Harry a Hermiona se za ním dívali a stále se smáli.
"To mi ani nepoděkuje?" zeptala se stále smějící se Hermiona. "Myslela jsem, že bude rád, že se zbaví kocoviny."
"Oh, vím, že hluboko uvnitř je ti vděčný," řekl Harry a dodal. "Viděla jsi, jak se mu krčil nos?"
Oba se opět rozesmáli.
---
Později našel Harry Draca v jejich pokoji. Díval se z okna a na tváři měl rozzuřenou masku.
Harry si nemyslel, že si uvědomuje, že šlehá ocasem sem tam. Dokonce i ten pohyb na
první pohled křičel hněvem.
"Cítíš se líp Draco?" zeptal se. Nemohl si pomoct, aby nepoškádlil druhého chlapce.
Draco se prudce otočil a sledoval ho.
"Tohle je pro tebe děsná sranda, že jo Pottere?"
"No, musíš uznat, že je to směšné, vidět tě s kočičíma ušima a ocasem."
---
"Ty si myslíš, že mě to přijde legrační? Taky ti můžu přičarovat uši a ocas. Možná se potom i já dobře zasměju." Řekl vztekle Draco.
Harry se přestal šklebit, když viděl jak je Draco rozzuřený.
"Ježíši, Draco. Byla to jen legrace."
"No, mě to jako legrace nepřijde!" zaječel na něj blondýn. "Víš, kolikrát jsem byl ponížený v posledních 30 hodinách? Spadl jsem na zem "kopající a křičící jako dítě" podle tebe, brečel jsem, tys mě utěšoval, spal jsem vedle tebe, pozvracel se, řekl jsem ti o sobě věci, které nikdo kromě zatraceného Brumbála neví, opil se, usnul na tobě podruhé, a nakonec ses rozhodl, že toho bylo málo a dal jsi mi kočičí uši a ocas! Zapomněl jsem na něco?"
---
Harry sledoval blondýna během jeho výstupu, a když mladík skončil, zůstal jednoduše tiše stát. Dracův ocas šlehal za strany na stranu, jako by Draco sledoval kořist. Stříbrné oči se zúžily a naplnily slzami, ale Harry věděl, že tentokrát si Draco nedovolí brečet.
"Byl jsi statečný Draco. Viděl jsi všechnu tu krev a mučení a – "
"A co jsem udělal?" zařval Draco. "Šel jsem a pozvracel se. Já, Malfoyův dědic, jsem šel a pozvracel se
potom, co jsem viděl, jak někoho mučí."
---
"Co chceš, abych na tohle řekl? Změnil jsi strany! Každý normální člověk by se z toho, co jsi viděl ty, pozvracel." Pokoušel se Harry vysvětlit a Dracovo chování ho začínalo štvát.
"Nejsem dobrý člověk! Od té doby co jsem se narodil, mě vychovávali, abych mohl zaujmout otcovo místo ve vnitřním kruhu Voldemorta! Dokonce i Temný lord sám mi řekl, že se stanu tím nejlepším smrtijedem, lepším než můj otec. Nejsem takový svatoušek jako ty!"
Harry zíral na Draca.
---
"Takový nejsi." Řekl tiše. "Nejsi zlý."
"Nejsem zlý?" přerušil ho znovu blondýn. "Pottere, není tu nic, co by dokazovalo, že nejsem než zlý. To sis mě celé ty roky nevšímal? Neslyšel si mě? Byl jsem HRDÝ na to, když můj otec mučil ty mudly během Světového poháru ve Famfrpálu. Chtěl jsem se k smrtijedům připojit – měli všechno, po čem jsem toužil – moc a strach lidí kolem nich."
---
"Nejsi zlý." Řekl Harry zase, i když si začal uvědomovat, že Draco ho nebude poslouchat a nebude záležet na tom, kolikrát mu to Harry řekne. "Kdybys byl, nezměnil bys strany."
Draco na něj díval se zúženýma očima, plnýma hněvu a frustrace. Harry se otočil ke dveřím, předtím než mohl Draco začít znova. Skoro otvíral dveře, když si vzpomněl na důvod, proč sem přišel. "Po obědě se stěhujeme."
---
"Stěhujeme?" vyštěkl Draco. Harry slyšel zuřivost a ani se na zmijozela nemusel dívat.
"Zpět do našeho bytu," řekl a snažil se, aby to znělo neutrálně. "Mluvil jsem s Hermionou. Zřejmě spolu žijeme na místě na okraji Londýna. Přeneseme se tam krbem dnes někdy odpoledne."
Odešel z pokoje, ramena mu trochu poklesla. Cítil jako by mu na nich ležela velká tíha a věděl, co jí vytváří. Během těch několika minulých dní si Harry zvykl, i když jen trochu, spoléhat na Draca a najednou se s ním hádá. Bylo to k zbláznění. Zvlášť, když nevěděl jak to napravit. Draco ho nebude poslouchat. Draco má být nepřítel, ne jeho přítel. Ne někdo, na koho se může spoléhat. Vůbec Draca neznal, nevěděl jak se vypořádat s těmi věcmi, které na něj blonďatý mladík křičel.
Povzdechl si a vrátil se dolů.
---
Hermiona seděla v jednom malém pokoji – podle toho jak to vypadalo, ve studovně a pracovala. Podívala se na něj a zeptala se.
"Pohádali jste se?"
Harry kývl, ale pokoušel se vypadat lhostejně.
"Kvůli čemu?"
Harry se zarazil a chvíli přemýšlel. "Doopravdy nevím." Povzdechl si. "Draco si myslí, že všechno co se stalo, vize a jeho pláč a všechno ostatní je ponižující. A nelíbilo se mu, že jsme se mu smáli při snídani."
---
Hermiona se zamračila. "Měla bych s ním promluvit? Myslím, nemělo mu to nijak ublížit. Jen jsem si myslela, že bychom se mohli trochu zasmát."
Harry jí položil ruku na rameno.
"Pravděpodobně jsme se zasmát potřebovali, jen Dracovi se opravdu nelíbí, že jsme se smáli jemu. Kdybys to udělala mě, pak pochybuju, že bysme teď tady byli."
---
"Stejně měla bych za ním jít a promluvit si s ním."
Harry zatřásl hlavou. "Potřebuje to teď ze sebe trochu nechat vyprchat."
"Stále chceš po obědě odejít?"
Harry kývl. "Jo. Řekl jsem mu to a vypadal, že s tím souhlasí." No nebyla to úplná lež. Draco mu na to, že mají svůj vlastní byt, příliš neřekl.
"Budu dělat oběd kolem jedné, tak se tam můžeme krbem přenést kolem půl druhé nebo ve tři. Co ty na to?" Zeptala se a Harry se usmál.
---
"To zní fajn. Půjdeš s námi?
"Jo." Odpověděla. "Chci potom navštívit knihovnu, tak půjdu s vámi. Ron je na ministerstvu."
Po pár minutách malého rozhovoru, Harry si vzal knížku z jedné police a sednul si s ní do křesla v obýváku a začal číst. Byla to mudlovská knížka, ale Harrymu to nevadilo. Byl to jediný druh knih, ke kterým měl přístup, když žil s Dursleyovými. Tahle se jmenovala – Angelin popel-a byla o chudém chlapci vyrůstajícím v irském městě. Byla zajímavá.
"Ty to čteš znova?" zeptala se ho Hermiona, když přišla ze studovny o tři hodiny později, aby začala připravovat oběd. Harry se na ní podíval od knihy a pak zase na knihu a zpátky. "Umm, no jo." Odpověděl nejistě. Evidentně jeho starší protějšek už tuhle knihu předtím četl.
Hermiona pokrčila rameny.
"Je to dobrá kniha. Můžeš si jí vzít sebou domů, pokud chceš."
Harry se usmál.
"Díky. Není moc času, abych jí stihl tady přečíst." Zavřel knihu a následoval Hermionu do kuchyně. "Chceš s něčím pomoct?"
"Budu pro nás dělat zelný salát, tak ho můžeš nakrájet, prosím." Řekla.
"Samozřejmě." Odpověděl a začal.
---
Po dalších dvaceti minutách stál oběd na stole. V salátu byla šunka, rajčata, okurka a další zelenina. Hermiona zavolala nahoru pro Draca. Objevil se po pár minutách, ale odmítal se podívat na Harryho. Oběd probíhal v tichu, když všichni jedli své porce. Draco se oběda skoro nedotkl, z čehož měl Harry trochu obavy. Blondýn nejedl nic k snídani a teď si s obědem spíš hrál. Konečně v duchu pokrčil rameny a připsal to kocovině, kterou Draco musel stále trpět, kdyby si nevzal pilulku – uši, ocas a vousy byli stále na svém místě.
---
Po obědě Harry odešel do svého a Dracova pokoje a uklidil ho – samozřejmě s pomocí magie. Předpokládal, že oblečení v zásuvkách patří Hermioně a Ronovi spíš než jemu a bylo tu pro případy jako tenhle – když Harry a Draco potřebovali, aby o ně bylo postaráno, nebo když tu zůstávali z jiného důvodu. Zkontroloval taky Dracovu skříň, ale zjistil, že jí blondýn už uklidil. Jedinou věc, kterou si Harry vzal dolů, bylo jeho koště, jeho CHAMPION. Předpokládal, že to opravdu patří jemu, když je na něm jeho jméno.
---
Když přišel dolů, Hermiona si na sebe vzala tlustý plášť, který jí dělal na pohled trochu méně těhotnou, než byla. Trochu.
"Je polovina listopadu. Myslela jsem, že bude dobré, když nezmrznu během cesty do knihovny." Harry kývl a usmál se.
"Dámy první?" řekl a pokynul k ohni. Byl trochu nervózní-co měl plamenům říct? Potřeboval, aby Hermiona šla první a on a Draco budou moci jen udělat to samé co ona.
Hermiona si povzdechla. "Nebuď překvapený, jestli se pozvracím, až dorazím do Nestu."
---
NEST? No, to bylo teda jméno pro jejich domov, pomyslel si Harry. Hermiona si vzala letaxový prášek hodila ho do ohně a čistě řekla. "NEST." Pak vstoupila do plamenů a zmizela.
Harry sledoval Draca, který měl na tváři neprostupnou masku lhostejnosti, jak udělal to samé. Zvedl knihu, kterou četl, než hodil letax do ohně. Svět se s ním začal točit, obývací pokoj zmizel, dokud všechno kolem nebyla jen rozmazaná šmouha. Potom před sebou uviděl obličeje Draca a Hermiony a tak spěchal ven. Spadnul na obličej na podlahu ve velkém pokoji, koště a kniha mu vypadly z rukou.
"Uff." Zamumlal.
"Opravdu Harry," řekla mu Hermiona. "jeden by si myslel, že po těch všech letech bys už mohl umět cestovat krby."
---
Harrymu zrůžověly tváře, ale pak obrátil svou pozornost k pokoji ve kterém se ocitl. Podlaha, na níž stál byla měkká díky velké modré předložce, stejné jako byla v jejich pokoji ve Weasleyových zámku. Stěny měly také podobnou bleděmodrou barvu. Tím, ale podobnost končila. Tento pokoj byl mnohem méně nazdobený. Správné slovo, které by se mohlo použít, bylo – jednoduší.
Byla tu bílá pohovka se třemi modrými polštáři a nízký skleněný stůl. Uprostřed stolu stála vysoká váza a v ní jediná rudá růže. Za pohovkou bylo velké okno, stejně jako vedle krbu a Harry si za nimi všiml balkónů. Venku jako obvykle pršelo. Na obou stranách pokoje byly dveře. Jedny byly otevřené a Harry jimi neviděl nic jiného než chodbu. Na jedné straně pokoje také stál dřevěný stůl se spoustou srovnaných papírů. Pohodlně vypadající křeslo stálo vedle stolu.
---
"Vítejte doma." Zašklebila se Hermiona. "Poslala jsem sem Ginny, aby tady trochu uklidila."
"Řekni jí, že děkujeme." Odpověděl jí Harry. Draco zůstával potichu.
"No, předpokládám, že vás nechám o samotě. Myslím, že Ginny také trochu naplnila lednici, tak kdybyste měli hlad..." řekla jim, když viděla, jak si prohlíží pokoj.
"Budeme v pořádku, díky za všechno." Ujistil jí.
---
Hermiona se na něj usmála.
"Kdykoliv." Odpověděla a prošla dveřmi vedoucími do chodby. Lehce se v bytě orientovala – vlastně by měla, byla tu už předtím, ne jako Harry a Draco. Chlapec, který přežil, následoval svou přítelkyni k tomu, co vypadalo jako vchodové dveře.
"Vím, že můžu použít k cestě do knihovny krb, ale raději se projdu. Potřebuju to." Postavila se na špičky a políbila Harryho na tvář. "Brumbál vás pravděpodobně dnes večer kontaktuje." Pokračovala. "Měl by mít tým už připravený."
---
Harry kývl a rozloučil se s ní. Když odešla, rozhodl se, že prozkoumá byt. Draco kamsi zmizel, pravděpodobně někam trucovat. Naproti vchodovým dveřím byly další dveře. Vedly do opravdu velké kuchyně s ostrůvkem na vaření.Na každé straně stály tři židle, připravené pro hosty. Za tím byl stůl se dvěma křesly. Všechen nábytek byl vyrobený ze dřeva. Stůl a křesla byla vyrobená ze světlého, zatím co vysoké stoličky z tmavého. Nad ostrůvkem byla skříňka se skleněnými dvířky. Harry se do ní podíval stejně jako do zásuvek a snažil se zapamatovat, kde všechno bylo. Nože, vidličky, dvě rozdílné sady talířů, šálků a velká kolekce dalšího kuchyňského nádobí. Vypadalo to, že Dracova a jeho starší verze rádi vařili.
---
To co zatím z bytu viděl, se mu líbilo. Každý pokoj měl jinou barvu – obývák byl převážně modrý s trochou bílé a barvy dřeva. Chodba byla temně rudá. Na stěnách visely obrazy, ale Harry neměl čas si je prohlížet, když vyprovázel Hermionu s tím, že se na ně podívá později.
Kuchyň byla světle žlutá a dlaždice na stěně byly jemně do oranžova postupně se měnící na světle hnědou na podlaze. Harry se šel podívat zpátky do chodby.
---
Teď, když měl čas si obrázky prohlédnout zjistil, že to jsou fotografie jeho a Draca a jejich přátel. Hermiona a Ron byli na několika a jejich fotografické protějšky se na Harryho křenili a mrkali, když kolem nich procházel. Byly zde také fotografie jejich party na pláži, v lese, na zámku Weasleyových, v Bradavicích... Harry se zastavil u jejich fotky z promoce. Zmijozel byl jediný kdo se, do kamery neusmíval. Harrymu se zdálo, že vidí šrámy a modřiny na jeho krku a tváři, i když se to Draco pokoušel zakrýt. Harry přemýšlel, jestli to bylo před promocí, kdy Lucius unesl svého vlastního syna a mučil ho. Hermiona nemluvila o žádném určitém čase nebo roku. Pak by dával obrázek smysl, vysvětlovalo by to, proč měl Draco šrámy – a proč byl s Harrym tak veřejně. Dracův otec musel být mrtvý a to dovolilo Dracovi dělat co chtěl.
Na konci chodby byly dvoje dveře, vypadající jako dva portály vedoucí do dalších pokojů. Harry jedny z nich zvědavě otevřel.
---
Hlavní ložnice byla na pohled velkolepá. Tmavě rudé stěny s několika obrazy. Přímo před Harrym stála obrovská postel – ta největší, kterou ve svém životě viděl. Za postelí bylo stejně velké okno, jako v obývacím pokoji. Temně červené závěsy se zlatými okraji lemovaly okno. Nebylo zde sebemenších pochyb, že ložnice byla inspirovaná nebelvírskými barvami. Co ale způsobilo, že Harry vycouval z ložnice, než si jí stačil do podrobna prohlédnout, byl Draco. Seděl zády k Harrymu a díval se z okna. Harry mu neviděl do tváře, ale předpokládal, že blondýnova tvář nesla opět tu lhostejnou masku. Mladík se neotočil, když Harry vešel, ani když odešel. Harry se vrátil do obýváku, sebral knihu a koště ze země a posadil se těžce na pohovku.
---
Tohle byl pěkný zmatek. Hermiona byla v knihovně, a hledala bůhvíco, protože tušila, že Harry a Draco nejsou ti lidé, za které se vydávali. Harry nepochyboval, že kdyby se snažila, odhalila by je. Bylo by to tak špatné? Možná kdyby si Hermiona uvědomila pravdu, mohla by jim pomoci vrátit se opět domů? Protože Harry a Draco se nijak nepřiblížili k možnosti, vrátit se domů a uvolnit tato těla lidem, kterým patřily. Harry se protáhl a promnul prsty – prsty, které mu nepatřily. Bylo zvláštní dívat se na sebe do zrcadla a vidět cizince. No, byla tu jizva a známé oči, ale přesto... Odraz mu byl cizí. Bylo mnohem snažší dívat se na lidi kolem. Hermiona, Ron a Draco se změnili, ale stále to byli určitým způsobem oni. Dumal, jestli to Draco také tak vidí – a Harry mu připadá normálnější, než on sám sobě.
---
Tenhle svět byl... divný, to se muselo nechat. Hermiona a Ron byli manželé. Věděl to teď už přes týden a stejně se s tím stále nesmířil. A Hermiona byla těhotná, čekala dvojčata. Hermiona jako matka se mu nezdálo tak podivné – ale Ron jako otec? Harry si to opravdu jen těžko dokázal představit. Naštěstí se Brumbál tak moc nezměnil. Měl stále svůj dlouhý bílý vous a vlasy a občas – no dobrá víc než jen občas, měl na sobě podivný klobouk a barevný plášť. Jeho modré oči stále zářily rošťáctvím a veselostí devadesát procent času. Sirius a Remus byli také dospělí, když je Harry naposledy viděl, což je činilo v současné době na pohled známějšími. Příliš se nezměnili. Až na fakt, že byli nyní milenci. Harry se letmo zamyslel nad tím, co je svedlo dohromady.
---
Také nad tím jestli všichni okolo byli nyní gayové. Sirius, Remus Draco a Harry z tohohle času... Chlapec, který přežil, si náhle uvědomil, že už ho myšlenka na sebe a Draca, jako na milence nenutí zvracet. Ve skutečnosti, by bylo hezké mít někoho, koho by mohl obejmout a milovat a být milován.
To se ovšem nestane nijak brzo. Draco s ním nemluvil. Harry nepochyboval, že pokud se s ním nebude Draco chtít smířit, bude trvat pěkně dlouho, než spolu vůbec budou zase i jen slušně mluvit.
---
"Pottere, prober se!"
Harry se vytrhl ze svého zadumání a rozhlížel se kolem sebe. Pokoj byl prázdný, tak odkud –
"V ohni Pottere," řekl ten samý hlas.
Harry se otočil a skoro vyskočil metr do vzduchu překvapením.
"Profesore Snape!"
Bradavický profesor lektvarů se na něj divně zadíval.
"To už je pěkně dlouho co jsi mi tak říkal, Pottere." Řekl mu.
"Um, omlouvám se. Vyděsil jsem se, to je všechno!"
Snape mu věnoval další pohled, ale Harryho překvapilo, že v něm nenašel stejnou dávku znechucení, jakou ho profesor vždy častoval u něj doma. Ten Snape u něj doma mu za skoro celých šest let neřekl nikdy nic laskavého. Takže předpokládal, že důvod proč je k němu nyní profesor lektvarů milý, je ten, že ho Brumbál k tomu nutí kvůli spolupráci v Řádu.
"Právě jsem mluvil s ředitelem." Promluvil Snape. "Chce, abys ty a Draco přišli zítra do Bradavic. Myslí si, že našli tu rodinu, kterou Draco viděl ve své vizi."
"Má ředitel nějaký plán?" zeptal se a pečlivě volil svá slova.
Snape kývl.
"O tom bude zítřejší setkání, kterého se máte oba zúčastnit. Mě zavolali taky stejně jako Weasleyovic dvojčata a pár dalších z Řádu. Ron a Hermiona dostali příkaz držet nám ministerstvo z cesty, takže na tom teď pracují, ale to je všechno co vím. Brumbál nám všechno vysvětlí zítra. Má za to, že máme dost času."
"Mám v ředitele Brumbála naprostou důvěru." Prohlásil Harry.
---
Snape se usmál. Harry si nemohl pomoci, aby si nepomyslel, že to vypadalo zvláštně na profesorově bledé tváři.
"Stejně jako já, Harry." Odpověděl mu profesor.
"Oh," vyhrkl ze sebe Harry a pak si na něco vzpomněl. "Mohl byste mi udělat další dávku Althidia lektvaru. Už mi skoro dochází."
Harry prozkoumal lahvičky, které měl v opasku a zapamatoval si jména lektvarů v nich. Až bude mít čas, zjistí si, na co jednotlivé lektvary jsou, aby je mohl správně použít.
---
"Už na něm pracuju." Odpověděl mu Severus. "Požádal jsi mě o něj už před minulou misí, pokud si vzpomínám. Budu ho mít pro tebe připravený zítra, až přijdeš do Bradavic."
"Díky, Severusi." Zariskoval znovu Harry. Upřímně doufal, že "Severus" - nebo možná "Sev" - bylo tak jak profesorovi říkal. Zdálo se, že tentokrát to vyšlo, protože se na něj učitel divně nedíval.
"Jen řekni tomu svému věštci, aby byl v Bradavicích kolem desáté, a ty můžeš přijít ve dvanáct, nebo tak nějak. Heslo pro vstup do ředitelny je ´Snickers´. Vůbec nevím, co to znamená."
Harry se zasmál. "To je mudlovská čokoládová tyčinka." Vysvětlil a Snape se začal divně tvářit. Pak zamumlal něco, co znělo jako: "Ředitel a ty jeho sladkosti..."
---
"Uvidíme se tedy zítra." Rozloučil se Harry.
Profesor se s Harrym rozloučil a s prásknutím jeho hlava zmizela z ohně. Harry se postavil a zvedl koště – které předtím spadlo na zem – a knihu. Pomalu se vracel chodbou do kuchyně. Nechtěl jít do ložnice, protože věděl, že tam je Draco a stále ho bude ignorovat. Místo toho se rozhodl uvařit pro ně večeři. Našel nudle v jedné skříňce a mražené kuře v lednici. Pro jednou byl rád, že ho Dursleyovi nutili jim vařit od jeho osmi, protože to teď uměl lépe než kterýkoliv bradavický student.
---
Brzo to v kuchyni nádherně vonělo nudlemi a kuřecím vývarem. Harry prostřel pro sebe a Draca, nakrájel zeleninu a nalil vodu. Pak zmijozela zavolal.
Draco se ukázal za pár minut. Harry si všiml, že kočíčí ocas a uši byli pryč.
"Dáš si večeři?" zeptal se. Draco kývl, ale nic neřekl. Tvářil se lhostejně, když si sedal naproti Harrymu. Nandal si jídlo a začal pomalu jíst. Harry ho koutkem oka sledoval a hádal, jestli doopravdy jí nebo jídlo také tentokrát jen přehazuje.
---
"Potřebuješ jíst." Řekl Dracovi, když si všiml, že jídlo přehazuje už několik minut sem tam a ještě si ničeho ani nekousl.
"Nejsi má matka." Zamumlal bez toho, že by se na Harryho podíval a bez pokusu něco sníst ze svého talíře.
"Neměl si nic k snídani- " začal Harry, ale Draco ho přerušil.
"A čí to asi byla vina?" zeptal se hořce.
"Draco, řekl jsem ti, že je mi to líto s tím –"
"Nezajímá mě, jestli ti to je líto!" odpověděl mu a Harry v jeho hlase slyšel, jak v něm roste vztek.
---
Harry byl také čím dál tím víc naštvaný, když Draco pokračoval v tomhle dětinském chování.
"Můžeš prosím jíst?" zeptal se zvýšeným hlasem.
"Ne!" zakřičel Draco. "Nechci tvoje zatracený jídlo! Nechci s tebou mít vůbec nic společnýho!"
S tím se postavil a vyběhl z místnosti. Harry slyšel otvírání dveří a pak hlasité Prásk! Povzdechl si a pokračoval v jídle.
-
-
----------------------------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 04 | gigi... | 21. 06. 2010 - 22:50 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | ivet | 21. 06. 2010 - 22:52 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | janica | 21. 06. 2010 - 22:53 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | pansy | 21. 06. 2010 - 23:10 |
 RE(2x): V nesprávném čase - 04 |
hajmi 50 | 21. 06. 2010 - 23:30 |
| RE(3x): V nesprávném čase - 04 |
pansy | 22. 06. 2010 - 00:40 |
| RE(4x): V nesprávném čase - 04 |
hajmi 50 | 23. 06. 2010 - 02:11 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | nade | 22. 06. 2010 - 00:16 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | diane chocola | 22. 06. 2010 - 00:44 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | michangela | 22. 06. 2010 - 15:25 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | leesil | 22. 06. 2010 - 21:54 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | pansy | 28. 06. 2010 - 23:18 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | leušiq | 12. 07. 2010 - 20:06 |
| RE: V nesprávném čase - 04 | starvation | 14. 07. 2010 - 15:09 |