Madurare 047B

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

CAMBIARE PODENTES - MADURARE

Autor : Jordan Grant

Překlad : Hajmi 50

Kapitola 47B

Zlatíčka, omlouvám se, ale nenadálá návštěva a ne zrovna dobrý zdravotní stav, způsobil nemilé zpoždění při aktualizaci.

Snažím se, ale někdy to opravdu nezvládám. Tak se nezlobte.

-

-

Kapitola 47B

-

Neděle, 27. prosince 1998 - 8.22

"Páni," -řekl Harry a trochu udiveně zamrkal, když se rozhlédl kolem sebe.

"Kdybych neznal pravdu, skutečně bych to považoval za přírodní útvar. I když si myslím, že dveře a rozsvícení pochodní, jakmile jsme vstoupili, by se za něj dalo považovat jen stěží."

Severus přikývl. Připomnělo mu to jeho vlastní, podobnou reakci, když poprvé uviděl jednu z těchto rozlehlých podzemních jeskyní.

"Ano. Muselo to být působivé kouzlo, aby tohle dokázalo vytvořit."

"Legenda říká, že je to dílo Zakladatelů, ale k jakému účelu měly jeskyně sloužit, nikdo doopravdy neví."

Harry zvedl obočí a gestem ukázal zpět, odkud přišli.

"Ty dveře nevypadají jako tisíc let staré."

"Nemyslíš si, že hrad nikdy nepotřebuje údržbu, že ne," -pokrčil rameny Severus a vyskočil na římsu ve výši pasu, která vedla podél stěny.

"Pochopitelně, že vstup do jeskyně byl několikrát opravený a vylepšený."

"Myslíš, že je tu i záchod?" -zeptal se Harry.

Vypadal trochu zpocený a nervózní.

Severus věděl, že to není důsledek fyzické námahy - i když cesta sem si jisté úsilí vyžádala.

"Myslím, že se pokoušíš odkládat nevyhnutelné," -řekl tiše. Založil si ruce na hrudi a schoval dlaně v záhybech hábitu.

"Nemá smysl něco předstírat, Harry. Právě teď bychom se měli dozvědět, jestli jsi schopný používat zkřížené síly."

"Jo," -vymáčkl ze sebe ztěžka Harry.

Vytáhl hůlku poněkud váhavým pohybem.

"Ehm... co navrhuješ? Chci říct, že tohle není jako v Komnatě potřeby, kde jsem se mohl spolehnout, že udrží v mezích mé... výstřednosti."

Poslední slovo se Severusovi nelíbilo, ale nechtěl se o něm dohadovat. Navíc, ta poznámka byla naprosto oprávněná. Nebylo divu, že Harry získal ze všech těch OVCí tak vysoké ohodnocení.

"Správně si uvědomuješ, že tohle není Komnata potřeby. Řekl bych, že teď už bude záležet jen na tobě, jak dokážeš své vlastní síly přizpůsobit a ovládnout. Ale tak by to také mělo být, protože ty jsi ten, kdo má se zvýšeným přístupem k magii žít."

"Měníš téma," -přerušil ho Harry. - "Přizpůsobit a ovládnout... ale jak?"

"Jsem si jistý, že na to postupně přijdeš. Ovšem pro začátek, bych navrhoval šítové kouzlo při použití tvé plné síly. Teoreticky bys měl být schopný vytvořit dostatečně silný štít, aby blokoval účinky tvých dalších kouzel."

"Teoreticky," -suše poznamenal Harry.

"Bohužel, ano," -pokrčil lektvarista rameny.

"Tak proč jsem to samé nemohl udělat v Komnatě?"

"Protože Komnata by mohla špatně pochopit tvé záměry. Například by si mohla myslet, že se snažíš chránit štítem přede mnou. Vlastně by to mohl být libovolný počet bláznivých věcí. Vzhledem k jejímu chování v poslední době bych si netroufal její reakci odhadnout."

"Jo, jo. To jsem věděl," -řekl Harry.

Severus se ho málem zeptal, proč se v tom případě musel ptát. Ale pak si uvědomil proč. Bylo to zcela jasné.

Harry se stále pokoušel odložit nevyhnutelnou zkoušku.

"Budeš silnější než Merlin ze všech legend dohromady," -prohlásil Severus a naklonil se kupředu. - "A bude to v pořádku, Harry. Takže teď se podíváme, co dokážeš."

Mladík přikývl, zhluboka se nadechl a zvednul hůlku.

"Protego," -vyslovil zaklínadlo a z jeho hůlky se okamžitě kolem něj rozšířila mihotavá polokoule. Jenže její blyštivé stěny nevypadaly silnější, než mýdlová bublina.

"Jo, já vím. Moc jsem se nesnažil," -připustil mladík a zašklebil se. "Musím se do toho víc vložit. Dobře, dost hloupostí..."

* Spíš zdržování, *-pomyslel si Severus, ale už nestačil nic říci nahlas, protože Harry znovu zakouzlil Protego a tentokrát se z jeho hůlky vyvalilo něco, co vypadalo jako bublina mramoru.

Se zaťatými zuby, ruce vztažené před sebou a široce rozkročený, Harry pomalu pohyboval hůlkou sem a tam, a pokrýval silnou vrstvou tohoto mramoru celý strop jeskyně. Dokonce i poté, co se jeho ruka s hůlkou zastavila, bílá kamenná vrstva nad nimi dál rostla, pokračovala směrem dolů po stěnách a sílila každou vteřinou. Strop jeskyně teď byl celý zakrytý, i když stěny si uchovaly svou zubatost přírodní skály.

Nakonec Harry sklonil svou hůlku úplně.

V ten okamžik vystřelily od stropu k podlaze jeskyně ohromné sloupy. Ne jeden, nebo dva, ale celých deset. Stály tam dokonale kulaté a hladké sloupce, vypadající jako vytesané z jednoho kusu, a s jistotou držely veškerou tu kamennou masu nad nimi.

Lektvarista sebou v šoku trhnul a couvnul o krok zpět.

* U Merlinovy hůlky... * Jenže okamžitě mu prolétlo hlavou, jak špatné tohle zvolání bylo. Možnosti Merlinovy hůlky bledly v porovnání s tím, co právě předváděla Harryho hůlka.

Severus se opřel o mramorovou stěnu a několikrát se zhluboka nadechl.

"Je ti špatně?" 

Harry se na jedné noze otočil tváří k Severusovi.

Lektvarista si pomyslel, že Harryho oči teď vypadají... trochu z jiného světa.

Zářící zelené smaragdy, vyrvané z ohnivého požáru. Ne že by je změnila nově nabytá síla, nebo něco takového.

Ne. To jen Severus byl omámený náhlým odlivem své magie a Harry vypadal fascinovaný nečekaným objevením těch sloupů.

Hmm... Možná by i případná stavba a oprava hradu pro něj nakonec byla stejně snadnou záležitostí, jako jeho zničení.

I když k porážce Temného pána by stavitelské schopnosti byly jen sotva zapotřebí.

To už by byly v pořádku spíš ty destruktivní.

"Ne. Ne, jsem jen trochu ohromený," -řekl Severus, jakmile znovu popadl dech.

Hlava se mu ještě točila, ale doufal, že se mu to podařilo utajit a nedat najevo.

"Dobře. Myslím, že tím je možné tvé otázky považovat za uzavřené."

"Uzavřené," -zasmál se suše Harry. - "Spíš za mrtvé a pohřbené. Nechci si ani představit, co tomu řekne tisk. Nebo jak dlouho to bude omílat a vracet se k tomu."

"Možná si teď uvědomí, že bude lepší ti nekřížit cestu."

Severus by také chtěl vidět, aby si Harry přestal dělat starosti.

Nicméně dobře věděl, že nemá cenu se pozastavovat nad takovými řečmi, stejně by to k ničemu nevedlo.

"Možná bychom se měli podívat, co ještě dokážeš, " -pokusil se mladíka rozptýlit.

"Jo. Schopnost stavět chrámy patrně nebude moc užitečná," -poznamenal Harry a podíval se na Severuse.

"Přesto, ty jsi v pořádku? Řekni ale pravdu. Není to vysávání horší než obvykle?"

Ovšem právě tím se Severus nehodlal zabývat.

"Tak přesně to určit nemohu," -dal jen neurčitou odpověď.

Harry po něm střelil podrážděným pohledem, ale nechtěl se začít hádat.

"Dobře... Aguamenti!"

Proud vody, který vyrazil z jeho hůlky, narůstal celou cestu napříč jeskyní. Udeřil do protější stěny takovou silou, že se v tvrdé žule objevila zvětšující se prohlubeň.

Harry sám měl být zpětnou silou odhozený, ale jako zkušený soubojový mistr, zůstal pevně stát na nohou, a pohyboval hůlkou s takovou lehkostí, jakoby používal obyčejné lechtací kouzlo.  

Ale potom se vodní proud stal přerušovaným. Objevoval se a mizel, podle toho jak Harry mával hůlkou okolo.

Severusovi se polomily nohy. Točila se mu hlava z náhlé ztráty magických sil. Cítil, jak z něho přímo odtékají, ale díky stěně za ním se mu podařilo zůstat stát.

Nakonec Harry svou hůlku sklonil.

"Co myslíš?"

Teprve teď Severus uviděl, co Harry se stěnou udělal. Nebyly to jenom díry, ale otvory tvořily nejasně rozpoznatelný tvar.

Cosi jako lev. Nebo drak?

Severus se to s přimhouřenýma očima pokoušel rozeznat, když se znovu ozval Harryho hlas.

"No jo. Zkus si kreslit pomocí proudu vody a uvidíme, co dokážeš. Tedy kromě možnosti stát v jezeře."

Potom bez pobízení mávnul hůlkou ve vzduchu a jediným plynulým pohybem použil na vše kolem sušící kouzlo.

Přesně, jak vždy říkal, mu vlasy začaly okamžitě trčet na všechny strany, i když v tomto případě nebyly mokré. Kouzlo skutečně sice jen na několik vteřin způsobilo, že vypadaly, jakoby ho za ně někdo tahal, ale pak trochu klesly dolů a vytvořily mu na hlavě obvyklé vraní hnízdo.

Mezitím se vzduch jeskyně naplnil parou z rychle vysychající vody. Její chuchvalce, i když byly studené, se zvedaly vzhůru a tvořily všude kolem nich hustá oblaka.

Severus nikdy dřív nic podobného neviděl.

S něčím blížícím se bázni si pomyslel, že by Harry - kdyby se mu zachtělo - pravděpodobně dokázal jediným mávnutím ruky vysušit celé bradavici jezero.

"Dobře, konec s hloupostmi," - povzdechl si Harry, když vyschly poslední louže na podlaze jeskyně. - "Počítám, že je čas na útočná kouzla. Reducto!" -pronesl a zamířil hůlkou na strop.

Severus si téměř okamžitě uvědomil, co se děje.

Jeskyní naplnilo hluboké dunění a rychle sílilo do ohlušujícího rachotu. Byl to zvuk rozpoutaných prapůvodních sil a během několika sekund se stal nesnesitelným.

 Zvuk tisíce tun skal - nebo možná ještě víc - které se naráz řítily dolů.

Bez ohledu na roztřesené nohy Severus seskočil z římsy a potácel se k mladíkovi.

"Musíme se odsud dostat! Rychle!"

Neztrácel čas, aby si poslechl Harryho případné námitky, ale hned ho začal táhnout za sebou napříč jeskyní ke dveřím. Tedy ne že by se Harry vzpíral.

Severusovi jen stačilo chytit ho za rukáv hábitu a on se okamžitě dal do běhu vedle lektvaristy.

Severusovi se zdálo, že burácení v jeho uších je stále hlasitější a zvyšuje se s každým krokem, který udělali.

Harry mávnul rukou kupředu, aby otevřel dveře neverbálním zaklínadlem.

Kouzlo je vyrazilo z pantů a nechalo ležet napříč tunelu před nimi.

Použití zkřížených sil - i když trvalo pouze okamžik - donutilo Severuse zakopnout a téměř ztratit rovnováhu. Ale to už ho Harry držel pod rukou, zvedl ho zpět do stoje a táhl ho dál, aniž by mu dovolil se zastavit.

Přelezli vyvrácené dveře a pak se znovu dali do běhu dlouhým tunelem k východu.

Burácení za nimi mezitím utichlo, což možná vysvětlovalo, proč Harry druhé dveře otevřel už obvyklým způsobem.

Vyšli ven do chladného slunečního svitu v prostoru mezi dvěma zvlněnými kopci. Dveře se za nimi zavřely a okamžitě zmizely.

Harry několikrát zamrkal a rozhlédl se kolem.

"Hmm, zdá se, že tady je opravdu všechno v pořádku. Vstup je opět skrytý..."

Najednou sebou trhnul a otočil se tváří k Severusovi.

"Poslyš, proč jsme se jednoduše nepřemístili ven, jakmile bylo jasný, že se jeskyně hroutí?"

"Nebyl jsem si jistý, že nás budu schopný oba přemístit."

"Jo, jasně. Vytáhl jsem z tebe všechny síly, že?"

"Kromě toho, vytvořil jsi docela působivý štít. Je zcela možné, že by v přemístění zabránil komukoliv - kromě tebe."

Harry krátce přikývl.

"Myslím, že bych se dokázal s tebou přemístit. Použít na to zkřížené síly, nebo něco takového. Ačkoliv by to mohlo být docela riskantní, když jsme to ještě nezkoušeli."

Severus cítil, jak se mu rty kroutí v ironickém úsměvu.

"Někdy je prostě nejlepší utíkat."

Harry se místo odpovědi rozesmál.

"No jsem si jistý, že přesně to jsme udělali. Chvíli jsem byl trochu udýchaný, ale teď už jsem zase v pořádku. A co ty? Hele, rád bych vylezl na vrcholek toho kopce," -řekl a ukázal prstem směr. - "Podívat se, jestli odtamtud něco vypadá jinak."

Severus vytáhl svou hůlku, vyčaroval si pohár a nastavil ho Harrymu.

"Možná by pro začátek neškodilo trochu vody." -požádal a varovně se podíval na mladíka. - "Přiměřené množství."

"Hej! Umím řídit sílu mých kouzel," -odpověděl Harry poněkud rozhořčeně.

Opřel špičku hůlky o okraj poháru a zamumlal kouzlo. Ze špičky začala prýštit voda.

"Žádný problém."

Jakmile Severus uhasil žízeň, cítil se mnohem lépe a vykročil do svahu za Harrym.

V polovině cesty se mladík zastavil a ohlédl se na lektvaristu.

"Mimochodem, když už ses o tom jednou zmínil, proč jsme nikdy přemísťování netrénovali? Myslíš, že když mám teď podvojné síly, že bych se mohl přenést přes celou Anglii? Nebo dokonce na jiný kontinent?"

"Pravděpodobně."

Severus věděl, na co Harry při té otázce myslel.

Disneyland. Nebo world... ten, co je na Floridě.

"Nicméně, není zrovna radno se přemísťovat někam, kde jsi nikdy předtím nebyl. Samozřejmě pokud necestuješ s někým, kdo už tam byl."

"Jo, jo, to si z lekcí, které jsme měli pamatuju," -odpověděl Harry a začal znovu lézt do kopce a už se nezastavil, dokud nedosáhl hřebene.

O chvilku později se k němu připojil i Severus, a společně se rozhlíželi po okolní krajině.

Nezapomeňte kliknout na hodnocení. Díky.

Zpět na hlavní stranu blogu