CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 47C
-
Kapitola 47C
-
Nakonec se Harry otočil k lektvaristovi.
"Nedokážu říct, kde vlastně jeskyně opravdu je."
Severus ukázal na řadu mírně zvlněných kopců vlevo pod nimi.
"Vůbec nevypadají porušeně," -řekl Harry poněkud zmateně.
* Ještě mu to nedošlo, * -pomyslel si Severus.
"Tvůj štít stále drží."
"Drží všechny ty skály, co jsme slyšeli padat?" Harry zavrtěl hlavou. -"Nemožné! Ty nemohlo nic zadržet..."
-
Severusovi bylo jasné, že Harry tomu nevěří, protože tomu věřit nechce.
Ale schovávat se před pravdou byla hloupost.
"Zruš své Protego a uvidíme, co se stane," -doporučil a pečlivě udržoval svůj hlas klidný. Sám měl trochu obavy spatřit, co Harry udělal.
-
Harry ztěžka polknul, vytáhl hůlku a namířil ji směrem, který mu Severus ukázal.
"Finite Incantatem!" -vykřikl proti náhle se zvednuvšímu větru.
Severuse zalila vlna slabosti. Naštěstí si už na tento pocit zvykal - stejně neměl na výběr - jen tak- tak se mu podařilo udržet se na nohou. Zdálo se, že zavřít oči pomáhá.
Když je znovu otevřel, uviděl Harryho stát vedle sebe naprosto oněmělého, s dokořán otevřenými ústy. Neřekl ani slovo jen místo toho slabě máchnul rukou.
-
Lektvarista sledoval pohledem naznačený směr a málem sám otevřel ústa.
Tam kde byl před okamžikem mírně se svažující kopec, bylo teď vidět pouze obrovský, propadlý kráter. Bylo zcela jasné, že Harryho Reducto, naprosto zničilo celou jeskyni, a jen díky štítovému kouzlu to doposud nezjistili.
-
"Nechtěl jsem zničit krajinu," -řekl mladík po chvíli.
"Já... víš, je to zvláštní. Skutečně jsem se těšil, až budu mít podvojnou sílu. Očekával jsem to. Nakonec to je to jediné, co mohu touto smlouvou získat. Jenže všechno, co jsem chtěl, bylo mít ji dost, aby mě už nikdo znovu nemohl... no vždyť víš. Ale něco takového... to jsem nečekal."
"Nezničil jsi krajinu," -odpověděl Severus.
"Jo jasně. Skotsko je už stejně poseté trhlinami..."
"Ne, podívej. Vidíš?"
-
Harry se trochu naklonil kupředu a podíval se na dno nového kráteru.
"Co je to? Ehm... voda?"
"Vypadá to, že se některá z podzemních řek dostala na povrch," -pokrčil rameny Severus. "Tvoří se tu nové jezero. Počkej pár hodin, a krajina bude mít znovu svůj přirozený vzhled."
Harry ale nevypadal klidnější.
"Pořád si myslím, že si lidé takové změny všimnou."
"Nakonec možná ano. Jenže tyto kopce nejsou příliš známé."
"Jo, všechna ta antimudlovská kouzla," -protáhnul mrzutě Harry.
-
Severus si povzdechl.
"Proč nejsi šťastnější? Sám jsi řekl, že tohle je tvá odměna za souhlas s otroctvím. Chápu, že ti nahání strach publicita, kterou to může znamenat, když všechno vyjde najevo, ale určitě můžeš počkat, až se to všechno opravdu stane. Nemá cenu cítit se mizerně už teď."
Harry se ušklíbl.
-
"Možná bych byl šťastnější, kdybys nezabil Bolea a Talmadgeho. Chtěl jsem tím říct, že jsem o tom hodně přemýšlel už před rituálem. O tom, co bych s nimi udělal, jakmile by se naše síly zkřížily."
Mladíkovy obvykle tak pěkné rysy se v tomto okamžiku změnily v ošklivou grimasu nenávisti se zkroucenými rty a pevně staženým obočím.
"Můžeš mi věřit, že bych ani na vteřinu necítil sebemenší výčitky svědomí, kdybych ji použil proti nim. Rád bych viděl následky Sectumsempry, s použitím podvojné síly. To by mě potěšilo. Ale ty jsi mi tu radost vzal."
Neznělo to rozhněvaně, ale Harry i tak nevypadal nijak smířlivě.
Když se otočil k Severusovi z pohledu se mu dala vyčíst zlost.
-
Severus udělal krok zpět, aby mohl přemýšlet.
Nikdy ho nenapadlo, že by si Harry mohl přát zabít Bolea a Talmadgeho sám.
V tu dobu vypadal příliš rozrušeně z toho, že musel zabít Bellatrix, a to bylo uděláno v naprosto jasné sebeobraně.
Ovšem chladnokrevná vražda byla něco jiného.
Severus před ní nikdy necouvl - pokud okolnosti k tak drastickému kroku dávaly důvod. Ale Harry nebyl Severus.
Vlastně se od lektvaristy lišil v mnoha a mnoha ohledech.
-
"Zavázal jsem se dát ti všechno, co budeš potřebovat," - řekl tiše Severus a zkřížil ruce před sebou.
"V té době se mi zdálo, že to co potřebuješ nejvíc je vědět, že draze zaplatili za to, co ti udělali, a že tě už nikdy znovu nemohou ohrozit."
Lehký větřík rozcuchal Harryho vlasy a dodal mu tak zdánlivě bezstarostný vzhled.
Ale takový on nikdy nebyl - uvědomoval si pomalu Severus.
Celý jeho život byl zastíněn Temným pánem.
-
"Já... jo, já vím," -řekl Harry s povzdechem.
"Tehdy jsem si toho, co jsi udělal, opravdu vážil. Byl jsem rád, když jsem věděl, že jsou mrtví a už nikdy nikomu neublíží."
"Navíc se mi zdálo, že by bylo zbytečné dovolit tomu odpornému párku roznášet historky o tom, co udělali."
"Další z mých nočních můr," -poznamenal Harry a projevil určitou snahu o úsměv.
"Nevšímej si mě, Severusi. Nevím, proč nejsem šťastnější. Myslím tím, když všechno normálně funguje. Věci kolem sexu jsme vyřešili a vsadím se, že mám víc magické síly nežli on. Dobře... takže teď už jen zbývá, skutečně se vším skončit.
Skončit s ním."
Harry zamyšleně mávl hůlkou, ale žádné zaklínadlo nevyslovil.
-
"Jak myslíš, že bych to měl udělat? Patrně je čas, abychom si o tom promluvili, ne? Jak ho vlastně najdu?"
"Jestli bude dál jednat podle starých pravidel, najde si tě sám," - řekl suše Severus.
"To se stává každý rok kolem května, nebo června. Jenže vzhledem k tomu jak často útočí na mudly, raději bych tak dlouho nečekal."
"Nepřemýšlel jsi o tom, proč je těch útoků tolik?"
"Nevím. Zbláznil se? Vždycky to byl šílený, zbabělý kretén. Co si myslíš ty, proč to dělá?"
-
Přesně tohle byl důvod, proč chtěl Severus pokračovat se špionáží.
Kdyby byl stále ve vnitřním kruhu Temného pána, věděl by, jaká strategie se za těmi útoky skrývá. Ještě lepší by bylo, kdyby věděl, kde Temný pán příště zaútočí. Mohl by tam dostat Harryho, aby ho zastavil. Byla by to ta nejlepší strategie - použít překvapení...
Ale to všechno teď bylo nemožné a Severusovi nebývalo nic víc než dohady.
-
"Možná se tě pokouší vylákat," -řekl Severus a přikývl.
Ten nápad dával smysl, čím víc o tom přemýšlel.
"Pokus se na to podívat z jeho strany. Jsi dospělý, což by normálně znamenalo, že jsi rozhodně dosáhl plné síly. Ale ty ses rozhodl zůstat v Bradavicích. Proč? Musí věřit, že je to kvůli tomu, abys mohl pokračovat v soukromém školení pod osobním dohledem Albuse Brumbála."
-
"Jo, i moje pracovní zařazení tomu odpovídá. Chci tím říct, že jsem nedostal žádné uprázdněné místo. Nové místo bylo vymyšlené přímo pro mě. Z tohoto úhlu pohledu to jinak, než jako krycí příběh nevypadá. On jen neví, že to co kryje, není školení, ale Cambiare Podentes."
"Přesto ví, že se tvá magie změnila. Vycítil to hned na začátku a povolal mě, aby získal vysvětlení," - dodal Severus.
"Které jsi mu nedal. Vlastně jsem ti ani nepoděkoval..."
"Držel jsem jazyk za zuby... a uzavřenou mysl... pro mou vlastní bezpečnost, stejně jako tvojí."
"Hm, nejsi z těch, co vytrubují vlastní činy, že?"
-
Severus tuto poznámku ignoroval.
Harry se už sotva kdy odnaučí vidět hrdinské činy v jednání jiných lidí.
"Nikdy nebudeme s jistotou vědět, co motivovalo akce Temného pána v posledních šesti měsících, ale hádal bych, že poté co vycítil změnu ve tvé magii, se stáhnul a znovu všechno uvážil. Předtím měli jeho následovníci povoleno, nebo dokonce nařízeno, působit spoušť v mudlovském světě, což by vysvětlovalo útok na Tower Bridge. Nicméně po určité době Temný pán všechny takové aktivity zastavil, a snažil se pomocí jiných prostředků zjistit příčinu tvé velké změny. Nepochybně doufal, že najde kouzlo, nebo kletbu, která by všechno zvrátila. Když nakonec zjistil, že jen marně ztrácí čas, vrátil se zpět k těmto útokům.
Teď se tě pokouší vyprovokovat dřív, než bude mít Albus dost času, aby z tebe vychoval kouzelníka se stejně ohromnou silou, jako je ta jeho."
-
Harry se posadil na zem, začal kolem sebe vytrhávat trsy trávy a přitom nahlas přemýšlel.
"Ano, to by vysvětlovalo, proč se nejdřív nic nedělo a potom tak moc až v poslední době. Máš pravdu. Nemyslím si, že budeme vůbec kdy vědět všechno jistě. O skutečných důvodech se můžeme jen dohadovat.
Ale na tom nezáleží. Teď mě osobně zajímá jen jedno - co mám dělat dál. Čekat na příhodnou chvíli a nechat se vyprovokovat? Jenže, jak by to mohlo fungovat?
Většinou se o jeho útocích dozvíme teprve potom, co skončily."
-
Severus odpověděl mlčením a pokoušel se ze všech sil potlačit i tu sebemenší reakci, ale na to ho Harry znal příliš dobře.
"Oh. Můj Bože... chceš říct..."
Harry se opřel se dlaněmi o zem a naklonil se kupředu, i když s otázkami počkal do té doby, než se Severus také posadil na zem, čelem k němu.
-
"Řád dostává informace rychleji, než kouzelnické rádio. Dokonce před bystrozory?"
"Ne. Obvykle před nimi ne. Konec konců dostáváme naše nejlepší informace právě od bystrozorů, kteří jsou v Řádu."
"Ale mě nikdo nic neřekl, i když útoky stále pokračují!"
"Protože bys stejně nemohl nic dělat - s výjimkou toho nechat se zabít!"
"Není divu, že jsi nechtěl, abych se připojil k Řádu."
-
Severus zaskřípal zuby.
"S tím rozhodnutím jsi souhlasil."
"Spíš se s ním smířil," -odpověděl Harry a odvrátil tvář.
"Harry," -lektvarista počkal, až se k němu mladík znovu otočil. - " Přemýšlej, co bys ve skutečnosti mohl udělat. Teď jsi připravený se mu postavit. Ale tehdy jsi nebyl.
"Já... já bych... "
"Spolehl se na naprosté štěstí, díky kterému jsi vybředával z nepříjemností dřív?"
Severus potřásl hlavou. - "Víš, že mám pravdu."
-
"Jo, jo, já vím," -řekl Harry, ale nepřestal se mračit.
"Chápeš, co mě na tom štve ze všeho nejvíc? Tajnosti! Nemyslíš si, že jsem byl natolik dospělý a zodpovědný, abych zůstal na místě? Abych počkal, až se naše síly plně zkříží a já budu mít reálnou šanci?"
"O to nešlo," -pokrčil lektvarista rameny.
Neviděl jsem důvod, proč tě mučit. Nebylo by to nic jiného, než naprosté týrání, nutit tě aby ses trápil kvůli každému útoku. A zatímco by se tohle odehrávalo, ty bys byl nucen sedět se založenýma rukama. Jediný výsledek, který by to přineslo, by byl ten, že by tě to tlačilo do sexu dřív, než jsi na něj byl připravený."
"O tom jsme už mluvili stokrát," -odsekl velmi suše Harry.
"No, pořád si myslím, že jsi přede mnou ty informace neměl skrývat."
"To jsem nedělal. Já sám jsem nebyl informovaný, když to všechno pokračovalo."
"Protože pak jsi mi nemohl nic říct?"
"Ne. Prostě má vlastní účast na schůzích Řádu byla v poslední době dost omezená. Nebo jsi mě viděl hnát se každou chvíli na nějaké shromáždění?"
-
"No tvojí prácí je pomoci mi zkřížit naše síly a nic jiného."
"Jenže o tom ví jen Albus. Nebo přesněji řečeno Albus a polovina rodiny Weasleyových," - dodal Severus se značným pohrdáním. O rituálu mělo vědět mnohem méně lidí.
"Všichni ostatní si myslí, že jsem stále uražený od té doby, co mě Albus zakázal pokračovat se špionáží."
-
Harry zvedl překvapeně obočí.
"Jak jim to vlastně vysvětlil?"
Teď byla řada na Severusovi, aby se zamračil.
"Když jsem se ho na to zeptal, dostal jsem tradiční odpověď. * Severusi, můj chlapče, bude lepší, když to nebudeš vědět. *
Na tom nebylo nic žertovného, ale Harry i tak vypadal pobaveně.
"Stejně by mě zajímalo, co jim řekl."
"To je nemožné uhodnout. Albus může být víc nevyzpytatelný, než si uvědomuješ."
Koutky Harryho rtů se stočily dolů.
-
"Myslíš, že to nevím? Když si vzpomenu, na svůj příchod do Bradavic, jako prvňáček... tak nevinný... Nikdy bych nevěřil, že ředitel bude souhlasit a dá mě do otroctví. Tobě, nebo komukoliv jinému.
Ale předpokládám, že to je dětský pohled na svět. Tehdy se mi zdálo, že jsem se dostal do pohádky, víš. Jenže skutečný život... je mnohem složitější."
-
Severusovi se nelíbila narážka na pohádku.
Pochyboval, že by Harry sám sebe viděl, jako bezmocnou princeznu uvězněnou ve věži, ale určitě se na Severuse díval, jako na žábu, kterou byla princezna nucená políbit.
Nezáleželo na tom, jak moc se Severus snažil udělat život svého otroka příjemným, nebo alespoň snesitelným. Prostě Harry si tento osud nevybral z vlastní vůle, což znamenalo, že Severus už žábou zůstane navždy.
* No přinejmenším byl žába s atraktivním zadkem, * -pomyslel si lektvarista.
Harry ho chtěl, určitě na sexuální úrovni, když už ne na jiné.
A to muselo stačit.
-
"Požádám Albuse, aby nás okamžitě upozornil, až příště Temný pán zaútočí."
"Abych mohl jít tam kam on a zabít ho," -zeptal se Harry a zvedl se na nohy.
"Avada Kedavra, co myslíš? Nebo bych měl zkusit Reductio a zmenšit ho na velikost zrnka prachu a pak ho odstřelit pomocí Reducto, nebo..."
-
"Pomohlo by, kdybychom věděli, proč se zdá být tak odolný proti smrti," -poznamenal Severus a také vstal. - "Ale to nevíme. V tuto chvíli si myslím, že nejlepší věc, jakou můžeme udělat je - zlepšit tvé schopnosti přenášet se. Jak už ses o tom zmínil, až nastane správný čas, budeš se muset rychle přemístit na místo, kdekoliv bude a neztratit výhodu překvapení."
-
"Jo, jasně. Dobře," -odpověděl Harry.
"Poslyš, vím o velké skále v moři... Dursleyovi mě tam zavlekli, když byli na útěku před mými bradavickými dopisy. Pokusím se tam přemístit - prostě jen abych viděl, jestli se mi to podaří. Ale vsadím se, že se zkříženými silami to nebude žádný problém."
"Předpokládám, že máš pravdu," -řekl Severus a uchopil Harryho za ruku.
"Ale stejně si vezmi sebou koště - jen pro každý případ. Samozřejmě pokud nedáváš přednost plavání."
-
Harry se usmál a podíval se dolů z kopce na kráter, který vytvořil. Už byl asi z třetiny naplněný vodou.
"Jednou si přijdu zaplavat sem. Ale teď létání zní lépe. Pojďme se přenést zpět na pozemky hradu... Oh, počkej. Myslíš, že bych se mohl přemístit rovnou do sklepení? Podvojná síla by nepochybně byla silnější než bradavické ochrany."
Bylo příjemné vidět Harryho konečně trochu nadšeného.
-
"Myslím, že by to bylo možné, ale mohlo by dojít k poškození ochran, nebo dokonce samotného hradu."
"Jo, bude lepší zkřížené síly už v plném rozsahu nepoužívat, alespoň ne uvnitř hradu. Včetně přenášení. Dobře," -usmál se Harry.
"Ale měl bys mě nechat přemístit tě na hranice. Podíváme se, jak pracuje podvojná síla, při asistovaném přenosu. Potom si přivolám koště a vydám se na cestu. Pokud... nechceš jít se mnou?... také ke skále? Jen pro každý případ?"
-
Harry si stále ještě neuvědomoval sílu, kterou dostal k dispozici.
Věděl o ní, ale zatím se nestala jeho součástí.
"Jsi víc než schopný, ubránit se sám," - řekl Severus a stiskl mladíkovu ruku.
"Ve skutečnosti nikdo nemůže být schopnější. Dosáhl jsi svůj cíl."
"Ne, dokud není mrtvý." Harry zvedl hlavu.
"Ty... vůbec jsme neuvažovali o vzdálenosti. Myslíš, že mohu používat tvou sílu, bez ohledu, jak daleko jsem?"
-
Severus si tím byl jist. Nakonec právě to bylo smyslem Cambiare Podents - zaručit, že se slabší mág vždy a za každých okolností, dokáže ubránit. I když Harryho nikdy nebylo možné nazvat slabým.
"Zůstanu tady a ty, až budeš na skále, zkus několik zaklínadel," -doporučil mu Severus. Harry vždy reagoval lépe na výsledky praxe než teorie. Tedy kromě lektvarů.
"Pak už bys neměl mít jakoukoliv pochybnost, že vzdálenost nehraje žádnou roli."
-
"Dobře," -usmál se široce Harry. - "Nepouštěj se ---"
A bez dalšího varování je oba s využitím podvojné síly, přemístil k hranicím bradavických pozemků.
"Vau," -řekl Harry a zhoupl se na patách, když se ocitli na místě.
"To bylo... páni. Pomalu lepší než sex - tedy bez urážky. Nic takového, jako protahování úzkou trubkou... spíš mi to připomínalo... kulku vystřelenou z hlavně.
Úžasný."
Severusovi to připomínalo roztržení zevnitř a převrácení naruby - jen bez té bolesti - přesto to byl naprosto odporný zážitek. Ovšem neměl v úmyslu kazit mladíkovi náladu a tak nic neřekl.
S největší pravděpodobností mohl Harry bez těchto děsných pocitů přemístit kohokoliv jiného. Jenže na rozdíl od jiného člověka to pro Severuse znamenalo ztrácet sílu, i když byl tažený z jednoho místa na druhé. Samozřejmě to dokázal vydržet, ale sám sobě slíbil, že si tento způsob cestování nikdy nevybere, pokud se tomu bude moci vyhnout.
-
"Accio Kulový blesk," -vykřikl Harry a opsal hůlkou široký oblouk.
Koště k němu poslušně přiletělo, ale ne větší rychlostí než během turnaje.
Pro Severuse to znamenalo skutečnou úlevu.
Většina mladých lidí v Harryho věku by určitě začala bez rozmyslu používat podvojnou sílu víc než by bylo zapotřebí - byť už jen proto, aby si jí vychutnali, jako naprostou novinku.
Něco z jeho myšlenek se mu muselo odrazit ve tváři.
-
"Myslel jsem, že tě raději nebudu namáhat," -řekl Harry a pokrčil rameny.
"Vzhledem k tomu, že už teď vypadáš trochu zeleně."
"To určitě nevypadám."
"Jistě, jistě," -poplácal ho mladík po rameni a zastrčil si zmenšené koště do kapsy hábitu.
"Možná teď chápeš, co cítím, když používám letaxovou síť. Možná by sis měl lehnout..."
"Jen pro tvoji informaci - mám práci - musím opravovat eseje, víš?"
"Dobře, v každém případě se nepřepínej. Uvidíme se později."
-
"Počkej," -řekl Severus, ale už bylo pozdě.
Harry se přemístil se zvukem připomínajícím úder hromu a zanechal po sobě pouze oslnivý záblesk světla.
Severus zalapal po dechu. Tentokrát měl pocit, jakoby mu kouzlo vysávalo magii
přímo z temene hlavy, což mělo za následek menší dezorientaci.
Naštěstí to všechno trvalo skutečně jen okamžik.
-
Severus potřásl hlavou.
Chtěl Harryho varovat, aby kromě té skály nikam jinam nechodil. Nebylo by dobré nechat se někde venku chytit. Pokud by narazil na Smrtijedy, mohl by je nejspíš rozprášit na malé částice, ale Temný pán by se o setkání dozvěděl a pochopitelně taky...
Ale Harry na radu už nepočkal.
-
Severus se vydal na cestu zpět k hradu.
Nic jiného se nedalo dělat. Tam kam zmizel Harry, ho nemohl následovat.
Bude se prostě muset spolehnout na Harryho zdravý rozum.
On by mezitím měl jít do ředitelny a podat zprávu o novém vývoji.
-
I když jak se později ukázalo, jeho zprávy byly poněkud zbytečné.
Albus už o novém jezeře věděl.
-
-
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte kliknout na hodnocení. Díky.
-
-
-
-
-