Hloubky zimy 13
18. říjen 2010 | 19.54 |
HLOUBKY ZIMY
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 13
Kapitola třináct
Záchrana
Temnota ho obklopovala. Nebyl si jistý, jestli stojí, nebo se vznáší - nebylo to důležité, Harryho to přesto zajímalo.
"....haleth mio san...."
Ozýval se tu šepot, přinášený větrem, ačkoliv v této temnotě žádný vítr nevál.
Náhle se před ním objevil tunel...
"....aneth colle galnh..."
Bylo to světlo. Něco mu říkalo, aby k němu šel, aby se k němu natáhl. Všude kolem byla tma, ale světlo ho konejšilo. Chtěl té temnotě uniknout -
"....haleth mio ...."
Opatrně udělal k tomu světlu pár kroků, bylo to tak jednoduché a zdálo se to tak správné... Jeho kroky byly lehké, tak lehké, že začal uvažovat, jestli spíše neletí, než jde.
"....rane salay venetas...."
Šepot sílil a zdál se více úzkostný, starostlivý, intenzivnější...
Něco bylo špatně, cítil to někde uvnitř. K tomu hlasu - to byl směr, kam chtěl jít. Byl laskavý, milující a hřejivý - daleko hřejivější než to světlo před ním. Harry udělal krok zpět od světla. Bylo to těžší, daleko těžší, než jít k němu. Jeho nohy jako by byly z olova a náhle věděl zcela jistě, že jde a neletí.
"....menea haleth mio san ..."
Harry udělal další krok zpět.
Něco na tom hlase, na tom šepotu, ho konejšilo. Chtěl k němu jít, ale světlo bylo intenzivnější, silnější a natahovalo se k němu. Chtělo ho -
"Ne!"
-
Nevěděl, jestli to byl on nebo ten šepot, kdo proneslo to slovo. Následovala ostrá bolest, a pak se Harry mohl vzdálit od světla daleko rychleji - obrátil se a běžel zpátky do temnoty, kde zněl ten konejšivý šepot -
"....Haleth mio san ..."
-
Pomalu otevřel oči. Někdo ho držel za ruku a jemně ji tiskl. Šedé oči ho pozorně sledovaly. Dracovi se zadrhl v krku dech, když se na něj upřel Harryho pohled.
Harry cítil trubičky ve svém nose a v ústech. Věděl, že by neměl dělat nic jiného, než zavřít opět oči a spát. Ale před tím, než to udělal, stiskl slabě Dracovi ruku. Draco náhle vydechl, ani nevěděl, že dech zadržuje, když sledoval Harryho, který opět usínal.
..........................................................................
Sestry ho hlídaly a kontrolovaly každou půl hodinu. Návštěvy byly povoleny jen na pět minut, aby se neunavil. Myra a Darius dodržovali pravidla, ale Dracovi se podařilo k němu dostat častěji. Protože stejně u něj jen seděl a sledoval Harryho, sestry proti tomu až tak neprotestovaly.
Harry stejně prospal většinu dní. Byl vzhůru jen tak dlouho, aby pochopil, že dostal do plic infekci - proto se mu tak špatně dýchalo. Když se začal příliš hýbat a opět si otevřel rány na zádech, nohách a rukách, jeho tělo to neuneslo a dostalo se do šoku. Přitom došlo k náhlé zástavě srdce. Jen rychlý zásah doktorů ho zachránil a srdce mu začalo opět bít. Bylo to ale velmi těsné - velmi. Doktoři mu nakázali odpočívat a cpali ho spoustou léků. Harry nic nenamítal, celé dny spal a těch pár minut, během kterých byl vzhůru, zůstával malátný díky lékům.
-
Hermiona ho přišla navštívit do nemocnice. Rychle zjistila, co se stalo - jak z mudlovských, tak kouzelnických novin, ve kterých se o Harrym zmínili, protože byl známý spisovatel. Byla zděšena, samozřejmě, a proklouzla k němu stejně, jako Draco, aby ho viděla. Protože ale stále spal, moc z toho neměla. Na tom jí ale nezáleželo. Stejně přišla a jako správná přítelkyně ho pomalu začala uzdravovat. Pomalu, aby Harryho tělu nezpůsobila další šok.
.
Byli tu i ostatní, kteří ho přišli navštívit - Pally, která byla stejně zděšená, jako Hermiona a také dva další spolužáci z univerzity. Pally mu řekla, ať odpočívá, uzdraví se a vůbec se nestrachuje o knihu. Harry se chtěl smát - knize nevěnoval ani jedinou myšlenku - ale protože byl stále pod vlivem léků, jen unaveně kývl a lehce se usmál.
Týden po Harryho druhé zkušenosti na pokraji smrti, mu konečně sestry vysadily léky tlumící bolest a odpojily přístroje na podporu dýchání. Harry se konečně dostatečně probral.
Draco seděl vedle něj a jako obvykle ho pozoroval. V klíně mu ležela kniha. Začal ji číst během týdne -nesledoval dny, a tak nevěděl kdy, ale prostě začal - potom, co bylo jasné, že Harryho život je mimo nebezpečí.
-
Harry se probudil z jednoho z mnoha zdřímnutí.
"Jak se cítíš?" zeptal se Draco.
"V hlavě mám zmatek, ale jinak lépe než předtím. Kde jsou Myra a Darius?" odpověděl.
"Jsou na uni," potvrdil Draco, co si Harry myslel. "Evidentně ´můj nejlepší přítel leží v nemocnici´ není přípustná omluva."
"Je to lepší, aspoň se učí, a tak. Než aby tu seděli a jen se o mě strachovali," prohlásil Harry s očima zavřenýma. Pak je otevřel a podíval na Draca. "Ne, že bych měl námitky."
Draco se na něj jen díval, tvář bez výrazu.
-
"Co to čteš?" zeptal se Harry.
"O chlapci od Nicka Hornbyho." Zvedl knihu, aby jí Harry viděl.
"Je to dobré?"
Draco pokrčil rameny. "Docela to ujde. Občas trochu depresivní, ale je lepší se utápět v problémech ostatních, než v mých vlastních. Ne, že bych nějaký měl," dodal rychle.
Harry zvedl obočí, ale ovládl se a neřekl nic. Byl příliš unavený na to, aby vedl dlouhý hovor o tom, jaké problémy by měl Draco mít.
"Harry?"
-
Harry pomalu otevřel oči, které předtím nechal zavřené. "Ano?"
"Policie by s tebou ráda mluvila. Ne dnes, ale pokud se na to budeš cítit zítra - ."
Harry kývl. "Zítřek je fajn. Zjistili něco?"
Draco položil knihu vedle na stolek. "Našli nějaké části o kterých věří, že jsou to zbytky bomby. Jisti si tím ale nemohou být, protože všechno ostatní kompletně shořelo. Z budovy vůbec nic nezbylo."
-
Nemluvili o ohni od té doby, co se Harry před týdnem probudil. Protože dnešek byl prvním den, kdy byl natolik vzhůru a při vědomí, než kdykoliv předtím z celé uplynulé doby. Teď byl Harry zvědavý - a rozzlobený.
"Budovy kolem té tvojí byly celé od sazí a oheň poškodil i jednu z nich, ale hasiči udrželi vše pod kontrolou," pokračoval Draco. "Celé to mohlo být daleko, daleko horší."
"Mají nějaký nápad-"
"Ne, ještě ne. Ačkoliv..." Draco přestal mluvit a podíval se stranou.
"Ačkoliv co?"
"Podezírají Monu," řekl Draco.
-
"Cože? Monu? Tu dívku, se kterou jsem měl ten večer schůzku? Ale - ne. Je otravná, ale - " pochyboval Harry.
"No já si taky nejsem jistý, jestli tomu věřím, Harry, ale policie mi řekla, že byla v psychiatrické léčebně. Několik let. A je známá pro násilnické chování - i když ne nic jako tohle."
"Ale- proč by to dělala?" Harry nemohl uvěřit, že by ta malá černovlasá dívka byla schopná něčeho takového.
"Ještě motiv neznají," vysvětloval Draco. "Ale říkají, že někdo, kdo byl v psychiatrické léčebně a má sklon k násilí - no, že vlastně motiv ani nepotřebuje."
Harry se zamračil. "Každý má motiv. Každý má nějaký důvod pro to, co dělá. Nikdo se prostě jen tak nerozhodne a nevyhodí něčí byt do vzduchu. A zvláště ne, když toho dotyčného pozve na schůzku!"
-
Draco mu položil ruku na rameno. "Uklidni se, neudělá se ti dobře, a zase budeš potřebovat léky proti bolesti!"
Harry na něj ostře hleděl, ačkoliv Draco říkal pravdu. Měl vztek sám na sebe, opravdu, nechtěl být tak slabý.
"Promluvím si s policií zítra," usoudil konečně.
"Dobře. Teď si odpočiň."
Harry dovolil, aby se mu oči zavřely a opět upadl do spánku. Cítil se v bezpečí, protože věděl, že je někdo s ním. Draco zvedl knihu a pokračoval ve čtení.
.......................................................................
Následující ráno přišli za Harrym dva policisté. Dva muži - jeden kolem třicítky a druhý se blížil k padesátce. Oba se tvářili vážně a v rukou drželi poznámkové bloky.
"Pane Evansi," pozdravil ho starší muž, opatrně mu potřásl rukou a posadil se.
"Jsem inspektor Quasim a tohle je inspektor Tully."
"Tully" to zní jako jméno pro kočku a ne jako příjmení, pomyslel si Harry a bojoval se smíchem. Stále byl ještě pod vlivem sedativ a mnoho věcí mu přišlo směšných. Dokázal vykoktat pozdrav místo toho, aby se před nimi rozesmál.
Draco seděl vedle postele. Odmítl nechat Harryho o samotě a policii jeho přítomnost nevadila.
-
"Začneme s tímhle - Co jste dělal, když bomba vybuchla? Prosím povězte nám to do nejmenších detailů - samozřejmě důležitých detailů," požádal ho inspektor Quasim.
"A jak mám vědět co je důležité?" Harry si nemohl pomoct.
"Prostě nám řekněte všechno, na co si vzpomenete."
A tak to Harry udělal. Skoro celých deset minut, vyprávěl dvěma policistům o své schůzce s Monou a jak spěchal zpět ke svému apartmá potom, co uslyšel výbuch. Policisté si dělali poznámky, sem tam přikyvovali a občas se na něco zeptali, když Harry nebyl dostatečně přesný.
"Takže slečna D´razi - Mona - odešla na toaletu právě v okamžiku, kdy bomba vybuchla? zeptal se inspektor Tully.
"Ehm - ano. Záleží na tom?"
-
Inspektor Quasim se na Harryho podíval přes stříbrné obroučky svých brýlí. "Věříme, že bomba měla ovladač spíše, než časový spínač. Takže ji útočník mohl odpálit kdykoliv chtěl. Pokud slečna D´razi odešla na toaletu v momentě, kdy bomba vybuchla, měla skvělou příležitost to udělat. Jsem přesvědčen, že několik žen by nám potvrdilo, že slečna D´razi byla opravdu na toaletě. Ale protože z bomby toho moc nezůstalo a ovladač nemůžeme najít, je tu jen málo důkazů. Bude těžké prokázat, že to udělala ona."
-
Harry se na ně díval a jeho mozek zcela nepobíral všechny informace.
"Ale tak to nemuselo být, že ano? Nemusí to být ona, ne?"
"Ano, samozřejmě to tak být nemusí. Byl u vás někdo na návštěvě ten týden před výbuchem?"
"Um, no samozřejmě Mona. Pak Myra a Hermiona," odpověděl nejistě Harry.
"Myra - to myslíte Myru Pryderi, předpokládám?" ujišťoval se inspektor.
Harry kývl. "Je to má nejlepší přítelkyně."
"A Hermiona?"
"Hermiona Grangerová. Je to má dlouholetá přítelkyně. Znám jí ze školy. Samozřejmě vám odpoví na otázky, pokud pro ni nějaké budete mít."
"To zní dobře."
-
Harry jim dal Hermionino telefonní číslo a adresu, aby jí mohli kontaktovat, pokud by se chtěli na něco zeptat.
"Zaznamenal jste nějaký pokus o vloupání k vám do apartmá před explozí?"
Harry slabě zavrtěl hlavou. "Ne, nic výjimečného. Draco byl většinu času doma, odešli jsme oba tak na hodinku - asi dvakrát."
"Což je úplně dostatečná doba na umístění bomby," pronesl inspektor Tully.
"To ano, ale nebyly tu žádné známky vloupání."
-
"Má někdo klíče od vašeho apartmá?"
"Myra je jediná, kdo má druhý klíč."
Otázky pokračovaly ještě pár minut, ale Harry jim nemohl dát žádné další důležité informace, a tak se konečně zvedli a poděkovali mu za čas, který jim věnoval.
Jak se inspektoři chystali k odchodu, Harry se jich zeptal. "Už jste mluvili s Monou?"
Inspektor Quasim se zarazil a otočil se k Harrymu. "Ne, pane Evansi, nemluvili."
Harry se zamračil. "Proč ne?"
"Protože od té exploze slečnu Monu nikdo neviděl a my ji nebyli schopni najít. Hezký den, pane Evansi."
....................................................................
"Můj bože, Harry, měla jsem o tebe takový strach," řekla mu Hermiona a opatrně ho objala.
"Jsem v pořádku Mione. Nemusíš se bát," smál se na ni Harry.
"Proč jsi nepřišel do St. Munga, Harry? Mohli jsme tě tam uzdravit daleko rychleji. Aplikovala jsem na tebe léčící kouzlo, když jsem tu byla minule. Ale samozřejmě stejně jako s Malfoyovými zády, nemohla jsem to vyléčit úplně, když už to bylo nějakou dobu, co se to stalo."
"Mione?"
"Ano?"
"Mohla bys mu říkat Draco?"
-
Něco jí problesklo očima, ale bylo to pryč, než to mohl Harry identifikovat. Váhavě se zeptala: "Jsi si jistý, že by mu to nevadilo?"
"No, on ti říká Hermiono..." usmál se Harry.
"Dobrá," řekla po chvíli Hermiona."Budu mu říkat Draco. Mimochodem - chceš, abych ti vyléčila popáleniny? Mám také slabší verzi povzbuzujícího lektvaru, pokud bys chtěl.
"No, kouzlo bude fajn, ale lektvar nechci." Pak ještě dodal. "Lektvary mi moc připomínají nemocnici v Bradavicích - a taky ten, který Dracovi způsobil tu věc. A ani jedno z toho s nechci připomínat."
Hermiona se na něj chápavě usmála. "Samozřejmě."
"A Mione?"
"Ano, Harry?" zeptala se, zatímco vyndavala ukrytou hůlku.
"Neměli jsme příliš mnoho možností volby, kam nás ambulance odveze, když jsme byli oba v bezvědomí."
Hermiona se na okamžik zamračila a pak kývla. "Ano, jistě. Já vím. Jen - je mi líto, že se to stalo a chtěla bych ti pomoct, jak nejvíc to půjde."
-
Když po čtvrt hodině přišli Myra a Darius s Dracem, kterého tlačili v jeho kolečkovém křesle, Hermiona už skoro vyléčila Harrymu všechny popáleniny. Pozdravila se s Myrou, řekla ahoj Dracovi a seznámila se s Dariem. Očarovala Myru a Daria, aby si nevšimli, jak rychle se Harry uzdravil a nepovažovali to za něco divného. Slíbila, že něco podobného provede se sestrami a doktory.
-
"Díky Mione," poděkoval Harry s velkým úsměvem, když se konečně mohl opravdu pořádně protáhnout, aniž by riskoval, že se mu rány opět otevřou.
"Nemáš zač - nakonec - na co by byli přátelé?" objala ho. "No, musím jít. Dost jsem zameškala ve škole a pak - mám dnes noční."
"Moc to nepřeháněj."
"Harry, mluvíš s dívkou, která měla ve škole dvakrát tolik hodin, co vy ostatní. Myslím si, že to zvládnu, ale díky za starost."
"Samozřejmě, že mám o tebe starost! Měla by ses někdy stavit na večeři."
"Až si najdeš nový byt, tak na večeři přijdu, slibuji. Nashle, lidi!"
-
Všichni jí zamávali, dokonce i Draco. Harry se na něj usmál. "Vidíš, můžete k sobě být milí."
"Přiznávám, není tak špatná," pronesl Draco a protočil oči.
Na tázavé pohledy Daria a Myry, Harry řekl: "Draco a Hermiona spolu na škole moc nevycházeli, ale teď už je to lepší, jak jste viděli. Znáte děti, ne?"
Dva přátelé se šklebili, zatímco Draco se na něj tvrdě díval.
-
Pak se ho Myra vážně zeptala. "Harry, kde budeš bydlet?"
Harry otevřel pusu, ale zarazil se, jak nad tím přemýšlel. "No, předpokládám, že v hotelu, než něco najdu..." Opět se odmlčel, když si uvědomil... "Draco, kde jsi spal ty poslední dva týdny?"
"Tady. Většinou," odpověděl Draco.
"Tady? Ve tvém křesle?"
"Prvních pět dnů jsem měl postel a svůj pokoj, ale - ano, většinou tady v mém křesle."
"Taky spal pár nocí u Myry. Chtěla, aby se pořádně vyspal. Tak mu vytáhla extra matraci u ní doma a spal tam. Pak přišla ke mně a vybrala můj šatník," stěžoval si Darius.
"No, stejně mu nic nepadlo," odpověděla Myra, dala ruce v bok a sledovala Daria.
-
Harry je pozorně sledoval. "Dobrá tedy, díky Myro."
"Oh, to nic. Je to perfektní host." Její pohled se změnil v úsměv, když se obrátila k Harrymu.
"Cože - mluvíme tady o tom stejném Dracovi?"
"Hej! Proti tomu musím protestovat! Jsem skvělý a milý host," prohlásil.
"Ano, jen si to klidně namlouvej," šklebil se Harry na Draca, který se na něj zle díval.
--------------------------------------------------
Pokračování příště
Komentáře
| RE: Hloubky zimy 13 | misule | 18. 10. 2010 - 20:35 |
| RE: Hloubky zimy 13 | misule | 18. 10. 2010 - 20:37 |
| RE: Hloubky zimy 13 | dianechocola | 18. 10. 2010 - 20:46 |
 RE(2x): Hloubky zimy 13 |
hajmi | 28. 10. 2010 - 02:04 |
| RE: Hloubky zimy 13 | nade | 19. 10. 2010 - 07:33 |
| RE: Hloubky zimy 13 | jikita | 19. 10. 2010 - 08:38 |
| RE: Hloubky zimy 13 | ivet | 19. 10. 2010 - 17:14 |
| RE: Hloubky zimy 13 | bara1982 | 20. 10. 2010 - 14:25 |