Zápisník Salazara Zmijozela

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Zápisník Salazara Zmijozela

Autor : Hajmi 50

část 2.

-

-

Tak, miláčkové. Už jsem si myslela, že vás opět zklamu. Vypnuli nám totiž díky velké vodě proud.

Naštěstí před chvílí naskočil, a tak vám honem posílám slíbenou druhou část povídky.

Zároveň VŠEM děkuji za projevenou účast. Vlídné slovo v této době neuvěřitelně pomáhá.

Díky.       Hajmi

-

-

Zápisník Salazara Zmijozela   -  část 2

- Když Severus Snape ten první večer konečně uléhal do postele, plánoval, jak ráno hned u snídaně Potterovi nadiktuje přesný rozvrh dne, který by podle něho měl dodržovat. V duchu se už předem ušklíbal, jak se bude Zlatý chlapec asi pěkně kroutit, určitě by se raději nastěhoval do Doupěte, to ale nebylo možné. Severus věděl, že rodina Weasleyů odjela na návštěvu k Charleymu do Rumunska. Potter taky mohl chtít, aby ho v tomhle domě hlídal ten protivný vlkodlak – ostatně on sám to Albusovi navrhoval – samozřejmě marně.

Lupin už měl na prázdniny od Brumbála přidělenou jinou práci. Severus se nakonec vzdal a řediteli na jeho žádost přikývl. Když si Albus něco usmyslel, bylo zbytečné protestovat. Vždycky nakonec dosáhl svého – to už po těch letech dobře věděl.

Bylo mu jasné, že Potter jeho společností není nadšený, ale ani on zrovna radostí nezářil. Strávit po celém roce zlobení s těmi malými imbecily ještě prázdniny s tím nejhorším z nich – to skutečně neměl v plánu. I když musel přiznat, že ho dnes večer Potter překvapil. Vlastně už delší dobu mu tak strašně jako dřív, na nervy nelezl. Musel uznat, že vidět ředitele zaskočeného a umlčeného, jako dnes večer rozhodně stálo za to. Zlatý chlapec si - jak je vidět - taky dokáže prosadit svou. No ráno se určitě tak samolibě tvářit nebude, až ho vytáhne z postele dřív než před obědem. Na nějaké válení o prázdninách může ten spratek zapomenout. Chtěl se učit – tak bude tvrdě pracovat. Pokud bude poslouchat, bude na oplátku on ochotný ho skutečně něco naučit.

S těmito myšlenkami se pomalu propadl do snů. Netušil, že ráno na něj čeká překvapení větší, než by ho kdy v souvislosti s Potterem napadlo.

Severus vstal jako obvykle o půl sedmé a o půl osmé vyšel ze svého pokoje, který ležel přímo proti tomu Potterovu. Za protějšími dveřmi bylo ticho a lektvarista nepochyboval, že Zlatý chlapec má ještě půlnoc. Nemohl uvěřit svým očím, když vešel do kuchyně, aby si udělal šálek kávy a uviděl Pottera sedícího za stolem, oblečeného v tričku a džínách, jak poklidně snídá.

"Dobré ráno, pane."

"Pottere," -dokázal ze sebe jen vyrazit Severus a překvapeně se rozhlédnout.

"Káva je hotová tady v konvici, klidně si nalejte, pokud chcete raději čaj, je na plotně" –řekl ukázal posunkem na konvici před sebou. Položil vlastní hrnek na stůl, vstal a přešel ke kredenci. –"Dáte si k tomu pár palačinek?  Můžete je mít s marmeládou, nebo jen se skořicovým cukrem." – prohlásilo to stvoření – protože tohle rozhodně nemohl být Potter -  a během okamžiku před něj postavilo talíř s docela vysokou vrstvou tenoučkých a lákavě vonících skutečných palačinek.  Severus musel použít veškeré své ovládání, aby nezůstal civět s otevřenými ústy a zachoval si svůj chladný výraz.

Když potom příjemně nasycen – palačinky byly opravdu skvělé - po snídani oznamoval Potterovi jeho denní povinnosti, nějak se mu z hlasu vytratil obvyklý jízlivý tón. Chlapec se kupodivu na docela přísný rozvrh nijak nemračil, jen si nalil další čaj, malými doušky ho upíjel a přikyvoval na každé Severusovo slovo. To se změnilo až téměř ke konci, kdy se ten spratek ozval s námitkou.

"Promiňte, pane, ale to nepůjde. Potřebuji mít volno už nejméně od páté odpoledne."

Ano, tohle se dalo čekat a Severus se musel ušklíbnout, přece jen má toho prevíta dobře prokouknutého. No moc dlouho to nevydržel, pomyslel si, ale k sžíravému komentáři se už nedostal, protože Potter ve svém proslovu pokračoval.

"Nemáme tu žádné skřítky a tak se musíme o jídlo postarat sami. Myslel jsem, že bych si to vzal na starost, ale pokud vám budu muset pomáhat v laboratoři do sedmi do večera, nestihnu večeři udělat." – oznámil klidně a podíval se na Snapea.  Ten ho jen propaloval temným pohledem a odpověď mu dal až po chvíli.

"Dobře, Pottere. Jen doufám, že to nebude ztracený čas a zbytečné plýtvání surovin, jako jste předváděl v mých hodinách. "-prohlásil upjatě lektvarista a pak jen zíral, když mu ten drzoun věnoval úsměv a klidně ho ujistil:

"Nebojte se, pane, vařím docela dobře."

-----------------------------------------------------

Zamračený Mistr lektvarů s vlajícím pláštěm prolétl chodbou domu na Grimmauldově náměstí, a jen těsně minul Harryho, který právě vyšel z koupelny. Mladík před chvílí vstával a teď už oblečený a plně probuzený mířil po schodech dolů do kuchyně, připravit něco k snídani pro sebe a nerudného profesora. Už několik dní byli v domě jen oni dva.

Kupodivu vzájemné soužití probíhalo, dá se říci, poměrně klidně. Harry se bez řečí řídil přesně podle Snapeova rozvrhu a vůbec se choval nějak víc dospěle.  Při lekcích se opravdu snažil, a pokud něčemu nerozuměl, dokázal tentokrát klást rozumné otázky, takže určité pokroky byly vidět. Snape se mu sice ještě stále dokázal nabourat do mysli, ale den ode dne to pro něj bylo trochu těžší. Na druhou stranu profesor jaksi pozapomněl na svou jízlivost a nevraživost vůči Zlatému chlapci. Při pohledu na Harryho chystajícího snídani, nebo myjícího nádobí klasickým mudlovským způsobem, si  lektvarista uvědomoval, že tohle skutečně není James. Ten by něco takového nikdy nedělal a už vůbec ne právě pro něho.

Severus pomalu začínal Harryho vnímat jako samostatnou bytost. Ne nebyl to James, ale také to nebyla Lilly. Jistě, chlapec měl kromě podoby a očí něco po každém z nich i ve své povaze, ale nebylo pochyb, že většina toho patřila čistě jen a jen k jeho osobnosti. Byl překvapený, že se k němu mladík také choval slušně, bez obvyklého, spodního, nepřátelského tónu.

Vzpomněl na jeden z rozhovorů, který měl před časem s Albusem Brumbálem poté, co se mu při hodině lektvarů podařilo mladíka vyprovokovat a následně ke spoustě stržených bodů mu ještě udělit trest.

Na jeho stížnosti o aroganci zlatého chlapce a obhajobě oprávněnosti uděleného trestu mu starý kouzelník po chvilce řekl s pozorným a trochu zamyšleným pohledem, upřeným přes ta půlměsíčkovitá skla.

"Víš, Severusi, já si myslím, že se Harry chová ke každému jen tak, jak se on chová k němu. Přemýšlej o tom trochu, můj chlapče."

Teď to vypadalo, že stařík měl zase jednou pravdu.

--------------------------------------------

Harry přikryl konvici s hotovou kávou, trochu si pomohl kouzlem, aby káva zůstala horká a nandal si na talířek míchaná vejce s opečenou slaninou. Snapeovu porci nechal na kamnech, aby zůstala teplá a sám se pustil do jídla. Právě dojídal, když se rozlétly dveře a do kuchyně svým rychlým krokem vešel mistr lektvarů. Zastavil se u své židle a položil ruku na její opěradlo. Dřív než ji vytáhl a posadil se, přelétl temnýma očima okolí a chvíli se zastavil u snídajícího chlapce.

"Dobré ráno, pane." Popřál mu Harry a klidně spolknul poslední sousto. Teprve potom se zvedl, došel ke kamnům, nandal porci Snapeovi a donesl mu ji ke stolu. Pak se usadil zpátky za stůl a nalil si kávu. Přidával si do ní trochu mléka a nepřestával přitom sledovat zamračeného muže. Ten zjevně o něčem usilovně přemýšlel. Na pozdrav jen kývnul hlavou a bylo vidět, že je duchem někde úplně jinde. Nepřítomně sáhl po vidličce a zabořil ji do vajec. S nabraným soustem se najednou zarazil na půli cesty k ústům, jakoby se divil, kde se tam jídlo vzalo.

"Nechte si chutnat, pane."

"Děkuji, Pottere." Odpověděl k Harryho překvapení. Rozhodně něco nebylo v pořádku.

Harry si do kávy přidal ještě lžičku cukru, pomalu ji zamíchal, odložil lžičku na talířek a teprve potom se zeptal.

"Děje se něco, pane?"

"Nic co by se vás týkalo, nebo s čím byste mohl něco dělat, pokud náhodou nemáte někde schovaných pár šupin baziliška."  Hněvivým tónem odpověděl Snape.

"Potřebujete je do lektvaru, pro ošetřovnu, pane?"

"Ne, Pottere, chci si je dát do těch vajec." Odsekl profesor tak jízlivým tónem, jaký mladík v poslední době už dlouho neslyšel. -" Samozřejmě, že do lektvaru." Pokračoval už klidněji Snape. -" Poppy očekává svou obvyklou dodávku ještě před začátkem roku. A v Příčné ulici už dost dlouho šupiny baziliška nemají. Moje vlastní zásoby došly a sova, kterou jsem dnes ráno poslal ke St.Mungovi, se vrátila s prázdnou. Prý sami nemají dostatečné zásoby."

Rozčilení mistra lektvarů bylo soudě dle obsáhlé stížnosti skutečně velké. Harry pomalu dopil, a s očima upřenýma do šálku, ho pomalu odložil. Pak oči zvednul a zadíval se na Snapea.

"Musí být ty šupiny nějakým způsobem upravené, nebo stačí v přírodním stavu?" zeptal se nakonec.

"Co je to za otázku? Samozřejmě, že stačí... " Lektvaristův hlas přešel od podrážděného vyštěknutí, přes ztišení až k naprostému tichu.  Temné oči se zabodly do Harryho tváře.

"Pottere...? Co jste tím..."  Najednou se Snapeovy oči rozšířily pochopením a mladík uslyšel, jak se muž ostře nadechnul.

"Nemáte chuť na malý výlet?" zeptal se nevzrušeně Harry s jedním koutkem úst zkřiveným v ironickém úsměvu. 

"Myslíte tím... Oh." Další zalapání po dechu.

"Návštěvu Tajemné komnaty?  Ano, pane, myslím přesně to."

---------------------------------------

Severus by nejraději vyrazil ihned. Merline... Zmijozelova Tajemná komnata... a on ji uvidí!!! Jenže nechtěl před Potterem až natolik ztratit sebeovládání. Donutil se tedy spolykat to, co měl na talíři a dopít nalitou kávu. No tentokrát bez obvyklého stoického poklidu, tak okatě předváděného.

Nechali na Grimauldově náměstí zprávu, kde jsou a poté je Snape oba přemístil co nejblíže ochrannému pásmu Bradavic. Dokud se nedostali za bránu, držel lektvarista svojí hůlku v pohotovosti a donutil i Harryho, aby ji měl taky připravenou.

"Dávejte pozor, Pottere, nehodlám riskovat váš život a přijít tak o návštěvu komnaty." Prohlásil chladně.

Mladík se vesele zasmál, protože v prohlášení chyběla obvyklá dávka pohrdání a sarkasmu. Dějí se zázraky. Snape žertuje. Nakonec bude docela prima. Pomyslel si udiveně Harry.

Bylo zvláštní procházet po tak ztichlých Bradavicích. Harry si ještě pamatoval ten mumraj při odjezdu na konci školního roku. Teď tu panovalo naprosté ticho, protože se nepohybovaly dokonce ani schody. Pouze několik postav na portrétech na ně mávlo a znovu se oddalo sladkému podřimování. Severus se musel nejprve zastavit ve své laboratoři, protože si chtěl vzít pár věcí, které by mohl potřebovat. Harry mu doporučil, aby si nezapomněl přibrat také koště. Tedy pokud má nějaké vlastní. Uvědomil si, že za celých šest let, Snapea neviděl létat. Svůj Kulový blesk měl samozřejmě zmenšený v kapse.

 Vysvětlil profesorovi, nač vlastně košťata potřebují a pak ho zavedl na dívčí záchodky Ufňukané Uršuly. Dívčin duch tu naštěstí dnes nebyl a Harry si provinile oddychl. Věděl, že by mu vyčítala, že jí nepřišel navštívit, a měla by pravdu.

Kohoutek s vyobrazeným hadem našel bez problémů okamžitě. Počkal, dokud profesor nestál vedle něho a pak tiše zasyčel svůj příkaz.

 Snape neřekl ani slovo, jen pocítil zvláštní mrazení, když slyšel Harryho při otevírání vchodu mluvit hadím jazykem. Bylo to už podruhé, co tyto zvuky v jeho přítomnosti zazněly z Potterových úst. Tehdy ve druhém ročníku ho překvapily. Do té doby je slýchával pouze od Temného pána a v podvědomí je neměl spojené s ničím příjemným. Ale od mladíka to znělo jinak. Ten rozdíl ho doslova uhodil do očí, jenže nemněl čas přesně definovat čím se tak liší, protože se mu u nohou začala rozevírat černá propast vedoucí snad do pekel.

-------------------------------------------

"Takže teď sám vidíte, pane, že ta košťata skutečně potřebujeme." –ušklíbl se Harry, který si vzpomněl na profesorův udivený pohled, na takový požadavek.

Snape se jen díval dolů do té hloubky a pak střelil očima po tom nemožném klukovi.

"Neříkejte mi, Pottere, že poprvé jste je také měli," –zavrčel. Sám byl mistrem v jízlivosti a společně s posměchem ji za ta léta vypiloval k dokonalosti. Dokázal vycítit, když si někdo tropil legraci právě z něj. A zrovna teď si byl jistý, že špetka smíchu v Potterově poznámce byla. Jen kupodivu nezněla nijak zle, nebo urážlivě. Spíš jako přátelské popíchnutí.

"Ne,"-zakroutil hlavou Harry a uličnicky se na lektvaristu zazubil. – "Tehdy jsme tam prostě s Ronem skočili. "

Severus měl co dělat, aby po takové odpovědi vzteky neskřípal zuby. Nejraději by toho kluka chytil a třásl s ním tak dlouho, než by se mu v té palici trochu rozsvítilo.

"Jednu věc, Pottere nechápu. Proč se vás Temný pán celá léta snaží zabít, když by si mohl v klidu chvíli počkat, a vy to docela dobře zvládnete sám. To vás, vy pitomci nenapadlo, říci něco někomu z profesorů. Brumbálovi, mě, nebo komukoliv jinému? Uvědomujete si alespoň teď, co se všechno mohlo stát? Vždyť šlo o baziliška! A vy jste to v tu chvíli už věděli!"

"No, ale my jsme to profesorovi řekli." Hájil se napůl provinile a napůl naštvaně Harry. – "Nemohli jsme za to, že to byl zrovna Lockhart. Dobře víte, jak k tomu došlo, že Tajemnou komnatu šel hledat právě on," –zabručel mrzutě mladík.

"Jistě, kolega Lockhart." Procedil pohrdlivě Snape a vybavil si scénu před nápisem na zdi. Potter měl tak trochu pravdu. Všichni tehdy měli starostí nad hlavu a nevěnovali dostatečnou pozornost i chování žáků. A ta parodie na zlatovlasého hrdinu jim všem šla na nervy natolik, že nikoho ani nenapadlo zamyslet se, jestli v tom, co tu na chodbě bylo řečeno, není třeba jen kousek pravdy, nebo malé vodítko.

"Říkal, že ví, kde Tajemná komnata je, a že ji najde. Chtěli jsme mu s Ronem jen říct, co jsme sami věděli," –pokračoval stále trochu naštvaně Potter. – " Jenže když tu stál jako teď my a já otevřel ten vchod, začal couvat. Úplně zpanikařil a chtěl utéct. Tak jsme mu do toho potrubí trochu pomohli," –přiznal Harry a koutkem oka sledoval, nakolik vypadá Snape rozzlobený jeho doznáním. –"Vlastně když jsme tam skočili za ním, jenom jsme následovali jednoho z profesorů, ne?" Dodal skoro drze a zašklebil se.

Snape jen nevěřícně potřásl hlavou a jízlivě řekl:

"Takže už v tom máte praxi, Poterre. Laskavě tedy nasedněte na to své koště a leťte za mnou."

----------------------------------------

-

-

Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte na hodnocení. Díky

-

-

-

Zpět na hlavní stranu blogu