Zápisník Salazara Zmijozela

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Zápisník Salazara Zmijozela

Autor : Hajmi 50

část 3.

-

Zlatíčka moje, - znáte ten pocit, kdy se vám zdá, že se na vás všechno valí? Sotva se vyrovnáte s jedním, hned je tu další katastrofa. Tak tohle je v posledních dnech můj život.

Minulou část ZSZ jsem vám poslala v přestávce mezi výpadkem elektřiny. Byla jsem ráda, a šla klidně spát. Netušila jsem, že nás v půl druhé v noci vytáhne policie z postele a do půl hodiny budeme muset opustit byt. Balení nejnutnějších věcí za neustálého zvonění, abychom si pospíšily, nezapomněly vypnout plyn a vodu, s návdavkem štěkajících nervózních našich dvou kokřiček pod nohama, bylo fakt nezapomenutelné. Trvalo týden, než jsme se mohly vrátit domů. Neměla jsem strach o byt – jsme v pátém patře – ale sklep a garáž jsme měly už podruhé vytopené. Vyklízení byla skutečně lahůdka. Věřte, že soucítím se všemi, kteří letošní povodní utrpěli jakoukoliv škodu.  

No je to za námi a já vám teď se zpožděním mohu nabídnout další část Zápisníku. Doufám, že si prázdniny a zbytek roku užijeme trochu v klidu. Všem vám to přeju.

Vaše  Hajmi.

-

-

Zápisník Salazara Zmijozela  -  část 3.

-

Teď stáli před závalem, který tak nešťastně vytvořila Ronova poškozená hůlka v Lockhartově ruce.

"Tehdy jsme v tom udělali malý průchod," – poznamenal Harry a pochybovačně šlehnul pohledem po Snapeovi. Pokud šlo o něho, tak by se tou škvírou u stropu klidně proplazil znova, ale nedokázal si představit, jak se jí po břiše protahuje Snape.

Profesor si mlčky zával chvíli prohlížel a pak v něm kouzlem vytvořil úzký průchod. Harry, který jím prošel první, byl po pár krocích najednou stržený zpět Snapeovou rukou na rameni. Hned si uvědomil proč.

"Jen klid, pane. Je to jen svlečená kůže," – vysvětlil profesorovi a nechal konec své hůlky rozsvítit o hodně víc.

Je dlouhá víc než 20 stop. Pomyslel si šokovaně Snape, když prošli kolem. Sledoval teď Pottera očima plnýma nevíry. Dřívější pohrdání začal nahrazovat respekt, když si uvědomil plný rozsah toho, co chlapec dokázal v pouhých dvanácti letech.

"Komnata je touhle chodbou ještě kus dál," –řekl Harry když se dostali do místa, kde se chodba dělila, a bez zaváhání vyrazil do temného otvoru po pravé ruce. Trvalo pár minut, než dorazili ke dveřím.

Severus by si za jiných okolností určitě obdivně prohlédl vyobrazené hady, ale teď pocit nedočkavosti přebíjel všechno ostatní. Zasyčený příkaz z Potterových úst tentokrát sotva zaregistroval, protože celou svou pozornost věnoval magii, která se vyvalila otevřenými dveřmi ven. Nakonec stanuli na mramorové podlaze Tajemné komnaty a Severus rozšířenýma očima hltal své okolí. Cítil silné pulsování magie, kterou byla komnata naplněna. Pronikala jím a dotýkala se snad každé buňky jeho těla. Byla tak příjemná, osvěžující a něčím známá. Teprve za okamžik si uvědomil, že to je vlastně čistá zmijozelská magická síla ve které se doslova koupe. A ona ho očišťuje a dodává mu novou energii, protože on je pravý zmijozel. Cítil se tu příjemně, jakoby se ocitl ve známém chrámu.

-

Komnata byla ohromná. Po celé délce ji lemovaly sloupy zakončené hadími hlavami. Ze stěn vyzařovalo nazelenalé světlo a tak na vzdálené čelní stěně byla jasně vidět ohromná hlava jednoho ze zakladatelů Bradavic – Salazara Zmijozela.

"Profesore?" vytrhl Snapea z omámení Potterův hlas. Otočil se na mladíka a uvědomil si, že na něj úplně zapomněl. Ten se na něj pobaveně nepatrně usmíval – věděl dobře, jak komnata dokáže zapůsobit. On sám magii také cítil – sice ho neplnila silou, ale také ji nevnímal, jako nepřátelskou. Nebyla nepříjemná, spíš neutrální - tu prostě byla.

"Vaše šupiny leží tamhle." Ukazoval mladík na mrtvé tělo baziliška, které leželo před Salazarovou hlavou. Snape jen přikývnul a oba vykročili tím směrem.  Jak přicházeli blíž, začal lektvarista mít trochu potíže s dechem, když viděl ohromné tělo a představil si, jak se musel Harry cítit v souboji s takovou obludou. Nechápal, jak mohl něco takového přežít. Jen díky mnoholeté praxi ve skrývání pocitů se dokázal ovládnout a nedat nic najevo.

"No profesore, doufám, že tu je šupin dostatek. Rozhodně si vezměte, kolik potřebujete." Smál se mladík, který přece jen malinko vycítil Snapeovo rozpoložení.

"Jak vidím, tělo je celé – včetně zubů." Pronesl lektvarista a obcházel dál hlavu obludy.

"Jeden chybí, ten co zůstal v mojí paži. A také chybí oči, které vykloval Fawkes. Jinak máte pravdu, pane." Řekl Harry trochu hořce a celá historie, která vlastně skončila právě na tomto místě, se mu znovu promítla v hlavě a před očima. Při vzpomínání nezaznamenal Snapeův ostrý nádech a zvláštní pohled, kterým ho muž přímo hypnotizoval.

"Vezměte si, co chcete, profesore, a já se zatím podívám támhle." Vytrhl se ze vzpomínek Harry a ukázal na Zmijozelova ústa.

Nechal lektvaristu na místě, aby si v klidu rozmyslel, co všechno by mohl potřebovat, nasedl na koště a zmizel ve zlejícím otvoru. Byla tam chodba, která se přibližně po třech metrech rozšířila, do velké, kruhové místnosti. Tady pravděpodobně bazilišek spával. Chodba pokračovala ještě další dva metry na druhé straně. Na jejím konci našel dveře, které se opět otevřely na rozkaz pronesený hadím jazykem.

-

Ocitl se v prostorné místnosti, napůl obývacím pokoji a laboratoří. Tohle musela být pravá Zmijozelova komnata a jeho pracovna. Magie ji uchovala dodnes ve stavu, v jakém ji původní majitel opustil. Svícny se rozsvítily, jakmile mladík vkročil dovnitř stejně, jako se rozhořel oheň v krbu.

Harry pomalu vstoupil do komnaty a udiveně se rozhlížel. Opatrně procházel místností a očima zaznamenával všechno kolem. Pohodlnou postel v rohu, knihovny přes obě celé stěny vedle, truhlici se svitky, laboratorní pracovní stůl se spoustou zařízení a pečlivě uchovávaných ingrediencí na policích nad ním. Druhý psací stůl a na nejnižší polici hned při ruce leželo několik černých knížek, se stříbrnými uzávěry. Harry jednu z nich zvědavě otevřel a zjistil, že se jedná o jakési deníky. Salazar si podle zběžného pohledu do nich zapisoval své pokusy a výsledky různých studií. Většinou se všechny týkaly lektvarů.

Mladík si uvědomil, že tohle by měl vidět Snape. Otočil se a vykročil k východu. Procházel kolem psacího stolu, když zahlédl podobnou knížku ležící na něm.

Tato byla ale o hodně přepychovější. Desky potažené jemným safiánem ve zmijozelské zelené barvě. Rohy okované stříbrem a uprostřed znak. Stříbrný had stočený do písmene S. Uvnitř prázdné listy ze smetanově zbarveného nejjemnějšího pergamenu.

"Pottere!"

Harry se zápisníkem v ruce vykročil zpět do chodby. Na jejím začátku stál profesor a díval se do tmavého tunelu. Harry bezmyšlenkovitě zastrčil zápisník do kapsy hábitu a mávnul na mistra lektvarů.

"Pojďte se podívat, profesore. To musíte vidět."

-

Severu Snape byl jako u vytržení. Pečlivě všechno kolem prozkoumával a v komnatě by mohl zůstat snad rok. Rozechvělými prsty se dotýkal skleněných křivulí, kotlíků a misek. Musel prohlídnout a prozkoumat všechny lahve s ingrediencemi. Dech se mu tajil nad jejich uchováním a div nejásal, když zjistil, že nejméně třetina z nich je už v dnešní době tak vzácná, že sehnat je se stalo nemožností.

Na zápisníky se doslova vrhnul a zažil neuvěřitelné zklamání, když zjistil, že je nedokáže rozluštit. Byly psány hadím jazykem, ovšem zklamání rychle pominulo, jakmile se dozvěděl, že je Potter dokáže číst.

Nakonec po několika hodinách a Harryho slibu, že se mohou kdykoliv vrátit zpět, se nechal přemluvit k odchodu. Ovšem tenkých černých knížek se vzdát nehodlal, ty si musel vzít sebou.

Po návratu na povrch nechtěl ani slyšet o návratu na Grimaudovo náměstí. Proč, když Bradavice jsou také dobře chráněné a jeho laboratoř zde je rozhodně vybavenější, než ta v bývalém Siriusově domě. Rozhodně vařit tu obvyklé lektvary pro Poppy bude pohodlnější a k lekcím nitroobrany i nácviku obranných a útočných kouzel s Potterem, tu budou mít také lepší podmínky.

Vlastně i pro Pottera to tu bude příjemnější, nebude muset vařit a může místo toho překládat Salazarovy zápisníky. A aby to skutečně dělal, na to on už dohlédne. Tajemná komnata je také nadosah, tak proč čekat ještě do konce prázdnin na návrat a nezůstat tu hned. Ano, zůstanou zde a Severus pošle skřítky, aby přenesli jejich věci sem do Bradavic.

Svá rozhodnutí začal hned plnit. Harry se hrozně divil, když mu ten protivný a odtažitý profesor oznámil, že do začátku školního roku bude bydlet u něj ve sklepení, protože on má za něho přece odpovědnost a chce ho tedy mít na očích. A mimo to alespoň mohou hned konzultovat Harryho překlady. To poslední prohlášení lektvaristovo nezvyklé jednání mladíkovi trochu vysvětlilo. Jen měl obavy, jak se budou snášet, když teď budou trávit ještě víc času pohromadě, než doposud.

-

Naštěstí vzájemný mír – až na menší zádrhele – panoval dál. Snape dal Harrymu dokonce k dispozici svou pracovnu. Stejně byl zvyklý své písemnosti vyřizovat v rohu obývacího pokoje, kde měl velký, starožitný, psací stůl. Ten z pracovny teď přemístil pro mladíka proti tomu svému, aby měl Pottera při překládání na očích. Harry do pracovny místo něj dostal pohodlnou postel a skříň na oblečení.

Jinak úspěšně pokračovali v zaběhnutém denním pořádku. Severus většinu dne, kromě Potterových lekcí, trávil ve své soukromě laboratoři prací na zásobách pro ošetřovnu. Harry studoval teorii obrany a útoku, kterou pak při hodině se Snapem procvičoval v praxi. Samozřejmě několik hodin denně věnoval překladu Salazarových deníků a četbě profesorem doporučených knih, které mu měly pomoci při studiu v posledním roce.

Kupodivu Snape jeho pomoc v laboratoři odmítl, ale Harry s poukázáním, že si potřebuje na chvíli od všech těch knih odpočinout, mu přesto každý den nejméně hodinu pomáhal. Když profesora při vaření lektvarů pozoroval, musel ho chtě-nechtě obdivovat. Snažil se svá pozorování také využít a všechno dělat stejně precizně jako on, jen aby Snapea zbytečně nevytáčel. Nechtěl se vracet k předchozímu, nesnášenlivému vztahu, jaký mezi sebou měli. Líbily se mu jejich společně trávené večery u krbu – Snape se sklenkou něčeho ostřejšího – a docela normální rozhovory, které během nich vedli. Mluvili sice hlavně o překládaných denících, ale pokud Harry potřeboval nějaké vysvětlení k tomu, co studoval přes den, mohl se zeptat na cokoliv a profesor mu vždycky odpověděl.

Občas se k jejich rozhovoru přidal i Brumbál, pokud zrovna byl v Bradavicích. Samozřejmě když zjistil, co se v jeho nepřítomnosti událo, projevil zájem navštívit Tajemnou komnatu také. Harry je tam vzal oba, protože lektvarista si něco takového, jako znovu navštívit Zmijozelovu komnatu, nemohl nechat ujít. Přišlo mu divné a trochu směšné, že ředitel a profesor jsou odkázáni na jeho pomoc, jestliže chtějí komnatu navštívit.

-

Jak běžely dny, Harry si uvědomil, nakolik si zvykl na Snapeův suchý projev a logické myšlení. Věděl, že profesor je Brumbálův špeh a ze svých nočních můr měl malou, byť jen velmi nejasnou představu, jakou odvahu a obratnost něco takového vyžaduje. Ovšem po několika týdnech ve Snapeově společnosti a jejich rozhovorech, začal obdivovat, nejen profesorovu jeho odvahu, ale i rozsáhlé znalosti z různých oborů. Teď už se nedivil, že mu studenti, včetně jeho samotného připadali jako smečka neandrtálců.  Brilantnímu mozku jaký měl Severus Snape se mohl rovnat málokdo. A Harry si uvědomil, kolik se toho v profesorově společnosti naučil i on sám.

Z profesorova jednání se na druhou stranu naprosto vytratilo nepřátelství a touha chlapce provokovat, nebo ponižovat. Během toho, jak postupně vycházely najevo informace o dosavadním životě Harryho, zejména jeho dětství u příbuzných, si profesor uvědomil závažnou skutečnost. Chlapec byl inteligentní, a kdyby měl někoho dospělého, kdo by mu věnoval pozornost, byl by určitě výborný student. Pokud mu něco vysvětlil, obyčejně si mladík získanou informaci zapamatoval. Snape si musel přiznat, že Harry je povahou obětavý a skutečně přátelský a bez svých kamarádů se chová překvapivě klidně a příjemně, jakmile s ním Severus začal jednat bez předsudků. Dalo se říci, že uzavřeli beze slov jakési zvláštní příměří.

-

Prázdniny oběma ubíhaly jak velká voda přerušené jen Harryho sedmnáctými narozeninami. Ke své plnoletosti dostal Harry spoustu dárků od kamarádů a od celé rodiny Weasleyů. Snape kupodivu ten zástup sov nijak nekomentoval, jen mlčky podal Harrymu svůj dárek – perfektní sadu nožů na lektvarové ingredience.

"Chovám naději, pane Pottere, že se vaše dospělost projeví také lepšími výkony v mých hodinách. Tohle by vám k tomu mohlo trochu pomoci," – prohlásil, když Harry dárek rozbalil.

"Děkuji, pane. Určitě se budu snažit." Harry byl tak překvapený, že si Snape vůbec na jeho narozeniny vzpomněl, takže ho žádná chytřejší odpověď nenapadla. Ještě večer, když uléhal do postele, nemohl se z toho překvapení vzpamatovat. Doposud si myslel, že jediný člověk, kterému by možná Snape mohl něco darovat, byl Brumbál. Ale on? Spratek Potter? To bylo něco nemyslitelného. No jak je vidět, zázraky se občas skutečně dějí.

Teď se prázdniny chýlily ke konci a Harry se poslední den před začátkem školního roku stěhoval do nebelvírské věže.

"Doufám, pane Pottere, že poslední týdny v mé společnosti vám nezpůsobily žádnou psychickou újmu a nastávající školní rok zvládnete včetně OVCí, které vás čekají." – řekl Snape Harrymu na rozloučenou.

Harry si tento projev správně přeložil, jako přání úspěchu a mile se na profesora zazubil:

"Budu se snažit, pane." A potom Snapeovi vyrazil dech, když pokračoval. "Bylo to tu docela prima a já... prostě vám děkuji."

"Harry," považoval za nutné upozornit ho profesor. "Chápeš doufám, že bude lepší nemluvit s nikým – rozumíš – s nikým o Tajemné komnatě a denících. Navenek se musíme k sobě znovu chovat, jako obvykle." Temné oči se vpily do údivem rozšířených zelených.

"Ano, chápu, profesore." Vymáčkl ze sebe Harry a nakonec ze sebe dostal i to, co ho vlastně šokovalo: "Řekl jste mi jménem."

Na to Snape neodpověděl, jen se usmál svým řídkým, ironií pokřiveným úsměvem, který zasáhl jen jeden koutek úzkých rtů.

-

Dny zase dostaly svůj obvyklý řád.  Spolužáci se vrátili a všude bylo spousta smíchu a povídání. Harry byl v prvních dnech trochu vykolejený, když zjistil, že ho vesměs všichni litují, jaké musel mít hrozné prázdniny ve společnosti Snapea, který se choval dle svého upozornění, opět stejně protivně, jako dřív. Jen občasný upřený pohled, ve kterém Harry neviděl tu bývalou spalující nenávist, mu dával na vědomí, že tento postoj, je jen maska.

To a chování po čas udělených trestů. Ten první trest Harry dostal hned druhou hodinu pokročilých lektvarů, na které teď už chodil jen výběr žáků. Snape je upozornil, že nebude tolerovat jakékoliv nezodpovědné chování. Harry by přísahal, že jeho lektvar byl v pořádku, přesto vedle stojící profesor projevil nespokojenost.

"Doufal jsem, pane Pottere, že jste se přes prázdniny, alespoň naučil číst, ale vy jste opět dokázal, že doufat u vás v jakýkoliv pokrok je marné. " Stačilo jediné ledabylé mávnutí hůlkou a lektvar zmizel. Zmizela i jakákoliv možnost, aby někdo zjistil pravdu.

"Takže večer v osm si u mě v kabinetu zkusíte ten lektvar podruhé. A předem vás upozorňuji, že budete takto všechny vámi zpackané lektvary zkoušet znovu a znovu, dokud nebudu spokojený a to po celý školní rok. Obávám se, že letos se k famfrpálu moc nedostanete, pokud se vaše schopnosti v mých hodinách rapidně nezlepší. Je to jasné, pane Pottere?"

Harry se nezmohl než na přikývnutí a dvě slova. "Ano, pane." Nebyl si jistý, co má očekávat, dokud večer nevstoupil do kabinetu a nezavřel dveře. Snape je okamžitě mávnutím hůlky zamknul a zabezpečil proti odposlouchávání.

"Harry, je nutné, abys pokračoval v překladu těch deníků. Takže kvůli alibi dostaneš spoustu trestů. Brumbál navrhnul, abys měl některé z úkolů odpuštěné, ale já předpokládám, že je dokážeš přesto všechny napsat. Pomohu ti. Mimochodem, ten dnešní lektvar byl v pořádku."

"Pokusím se, profesore," přikývl Harry a věnoval Snapeovi trochu spiklenecký úsměv.

-

Snape dodržel slovo. Harry dostal spoustu trestů, přesto měl všechny zadané eseje pokaždé napsané.  Trávil teď polovinu večerů v týdnu ve společnosti profesora lektvarů. Většinou překládal, ale jeden den v týdnu byl věnován nitroobraně a soubojům se kterými začali na Brumbálovo doporučení už o prázdninách. Díky změně v jejich vztazích dělal Harry pokroky. Snape byl schopný mu všechno vysvětlit bez urážek a mladík se naopak neváhal ptát bez obav z nadávek a zesměšňování. Dokázal už bezpečně uzavřít svou mysl a také ji tak bez přemýšlení udržet. Snape musel vynakládat opravdu velké úsilí, pokud se mu chtěl nabourat do mysli a mnohdy se mu to vůbec nepodařilo. Z velké části také proto Harry přestal mít noční můry a po letech se mohl pořádně vyspat. Díky tomu také měl víc energie a jeho magie zesílila, což se projevovalo zejména při nácviku obraných a útočných kouzel

Na druhou stranu profesor lektvarů zjistil, že učení v klidu je efektivnější a uspokojivější, a také, jako za odměnu mohl první číst poznámky zakladatele své koleje a znovu navštívit Tajemnou komnatu.

Uzavřené příměří bylo, jak se ukazovalo prospěšné pro obě strany a Harry se ze sklepení a odpykávání trestů vracel do věže podivně spokojený a klidný. Ronovi a Hermioně to bylo divné, ale Harry jim řekl pravdu o lekcích nitroobrany i předstíraných trestech. O překládání, dalších lekcích a návštěvě komnaty ale mlčel. Jen se vymluvil na mimořádné doučování, kterému se věnuje za profesorovy pomoci na ředitelovo přání. Díky Snapeově pomoci s domácími úkoly a doporučenému studiu přes prázdniny se jeho prospěch skutečně zlepšil, což se ukázalo jako skutečně účinné při umlčení Hermioniny podezřívavosti. Ostatně ta měla dost práce s vlastním učením a dozorem nad Ronem. A protože se tento rok skutečně spolu dali dohromady, byli natolik zaměstnáni sami sebou, že Harryho výmluvy procházely bez podezření.

-

-

Pokud nechcete nechat koment, nezapomeň te kliknout na hodnocení. Díky.

-

-

-

-

-

Zpět na hlavní stranu blogu