Zpisník Salazara Zmijozela

Zápisník Salazara Zmijozela

Autor : Hajmi 50

část 4. - závěr

-

Omlouvám se za zpoždění, ale potřebovala jsem na chvíli od všeho vypadnout a změnit prostředí.

Takže teď tu konečně máte závěr povídky a za čtrnáct dní pokračujeme s Madurare. Máte čas si zopakovat poslední události.

Hezké čtení vám přeje Hajmi.

-

-

Zápisník Salazara Zmijozela - část 4 - závěr

-

Dny ubíhaly a pomalu se blížily vánoční svátky. Harry zůstával samozřejmě v Bradavicích. Letos snad díky hrozící válce, rodiny chtěly být pohromadě více než v předchozích letech a proto tu zůstalo jen skutečně pár žáků. Na štědrý den Harry při převlékání narazil v kufru na zeleno stříbrný zápisník, který si tehdy přinesl ze Salazarovy komnaty a na který dávno zapomněl.

Hledal v kufru košili, kterou si loni koupil v Příčné ulici, a doposud ji neměl na sobě.

Byla kupodivu temně zelená, ale byl si vědom toho, že mu půjde k očím. Nevěděl proč, ale na dnešní večer měl nutkání obléknout si přesně tohle a školní uniformu pro tentokrát vynechat. Snad jen černé kalhoty by si mohl nechat...

Zápisník, který týdny zůstával zapomenutý na dně kufru, teď ležel na posteli. Zmijozelské barvy, - pomyslel si mladík.

A najednou Harry věděl, co s ním.

Povedlo se mu přeměnit arch pergamenu na lesklý stříbrný papír. Kousek stužky, která mu zbyla po zabalení citronového želé a bonboniéry koupené v Medovém ráji, barevně změnil z rudé na zelenou a zápisník úhledně zabalil. Potom se rychle oblékl a spěchal na večeři do Velkého sálu.

Jako obyčejně o vánocích byl Velký sál slavnostně vyzdobený a čtyři dlouhé kolejní stoly nahradil jeden kulatý. Měli u něj sedět učitelé, kteří zůstali v Bradavicích spolu se zbylými žáky. Která židle bude patřit Snapeovi zjistil Harry podle jmenovek na stole. Svůj balíček položil přímo pod jmenovku, aby nedošlo k omylu. Byl zvědavý, jak se bude profesor tvářit, až ho rozbalí. Přemýšlel také, zda vůbec někdy dostal lektvarista dárek od někoho jiného, než od Brumbála. Ocenil někdo to, co pro všechny muž dělal a jak při svém špehování riskoval? Těžko.

Harry sám podle vlastních zkušeností věděl, jak dokonalou masku nepřístupnosti a chladu profesor nosí a kolik lidí se jí nakonec dalo zmást dostatečně na to, aby jí pokládali za pravdu. Zamyšlený vyšel ze sálu ven. Nechtěl, aby ho někdo spojoval s malým balíčkem pod Snapeovou jmenovkou.

K večeři se dostavil až malý okamžik po příchodu mistra lektvarů. Když si sedal na své místo naproti němu, zaznamenal jeho nepatrné překvapené zamračení při spatření dárku.

Bylo docela legrační pozorovat, Brumbálovu zvědavost a nepatrné vyvedení z míry profesora lektvarů, které prozrazovaly pouze trochu častější pohledy na záhadný balíček. Konečně večeře skončila a Brumbál mávnul hůlkou. Pod nejbližším stromem, se objevila hromádka balíčků.

"Harry, buď tak hodný a ujmi se rozdělování." Požádal Brumbál a rukou ukázal na hromádku.

"Bude mi potěšením, pane." Odpověděl a nadšeně se vrhnul do plnění úkolu. Za chvíli před každým ležela na stole malá hromádka a nakonec Harry vytáhl i své dárky. Citronové želé pro Brumbála, spolu s teplými ponožkami a bonboniéru a podlouhlou krabičku pro Mcgonagalovou.

"Veselé vánoce pane řediteli – paní profesorko." Popřál s úsměvem.

"Děkuji, Harry. Oh, vidím, že jsi nezapomněl na náš rozhovor před lety u zrcadla. Skutečně velmi praktický dárek." Poděkoval Brumbál a modré jiskřičky v očích ještě zhoustly.

Snapeovi se malinko rozšířily oči, když se k němu mladík otočil a podával mu podlouhlou krabičku, ve které byla sada tří nádherných psacích brků, vyrobených z orlích per, stejná, jako dostala McGonagalová.

"Veselé vánoce, pane profesore." Popřál Harry mistru lektvarů, trochu klidnějším a hlubším tónem. Díval se mu do překvapené tváře, a když se střetli očima, trochu se nesměle usmál.

"Pottere," odpověděl překvapený muž a zmohl se jen na děkovné kývnutí hlavou. Pak přelétl pohledem náhle ztichlou společnost kolem stolu, čímž donutil studenty zavřít údivem otevřená ústa a své kolegy k malým úsměvům. Rozbalil krabičku, jedno pero vyndal, prohlédl si ho a uznale pokývl hlavou.

"Velmi kvalitní." Ohodnotil dárek Snape a Harrymu malinko zrůžověly tváře. Ke zděšení studentů u stolu odpověděl tomu postrachu celých Bradavic klidným hlasem.

"Jako malá náhražka těch, které jste zničil při opravách mých esejí, pane."

Snapeovi se v hloubce očí trochu zablesklo a pak sametovým hlasem táhnoucím se jako med vtip odrazil.

"V tom případě mně jich ještě pěknou hromádku dlužíte, Pottere."

Albus Brumbál se neudržel a kratičce se nahlas zasmál. Věděl o tom, jak se změnil vzájemný vztah jeho dvou oblíbenců a měl z toho skutečnou radost.

"Severusi chlapče, přestaň nás napínat a rozbal konečně ten tajemný dárek." Pobídl lektvaristu a Harry se mimoděk napjal.

Snape pomalu rozvázal stužku a rozbalil papír. Tentokrát se neovládl, a když opatrně vyndal zelený zápisník, údiv na jeho tváři mohli vidět všichni kolem. Harry fascinovaně sledoval, jak se Snapeovy štíhlé prsty citlivě dotýkají útlé knížky, jak jemně otvírá desky a lehce hladí pergamen uvnitř. Nevěděl, proč ho napadlo, že by chtěl ten dotek cítit na své kůži. Najednou si při pohledu na lektvaristovu tvář bez masky uvědomil, že Snape sice není krásný, ale bez věčně zamračeného pohledu, vypadá docela zajímavě.

Merline, na co to vůbec myslí - uvědomil si mladík trochu zděšeně. Vždyť to je Snape. Už asi rok o sobě věděl, že je možná gay a pomalu se s tím smířil, ale že by ho mohl přitahovat zrovna nejneoblíbenější profesor lektvarů. To není možné. A přesto cítil střídavě mrazení a horko, když se na něj díval.

Snape si bez dechu prohlížel zápisník. Prsty ho hladil a cítil, jak se mu dělá na pažích husí kůže. Byl si vědom nepatrného magického náboje, který mu jimi projel, jakmile vzal knížku do ruky. Kdo mu mohl dát něco tak nádherného. Rozhlédl se kolem. Brumbál? Ne – vypadal příliš překvapeně. Dokonce i teď, když si zápisník půjčil na prohlédnutí. Z žen nepřicházela v úvahu ani jedna. Možná to poslal někdo ze Zmijozelu? Snad Malfoy?  Ne, nemožné -  ten by si takovou vzácnost ponechal. Severus si byl dobře vědom ceny použitého nejjemnějšího pergamenu i přepychového zpracování celého zápisníku. Hebký safiánový obal přímo lákal k dotykům a pohlazení. A stříbrné kování se znakem uprostřed horní desky... Tohle byla skutečně cenná věc. Tak kdo mu ji mohl dát? U stolu zbýval jen Potter, ale to je nemyslitelné. Temné oči se pátravě zadívaly na chlapce. A lektvaristu najednou ho udeřilo do očí, jak to mladíkovi sluší. Skutečně Potter vyrostl v atraktivního mladého muže. Trochu se červená – jak rozkošné... A ty svěží rty...

Bože na co to myslí. Vždyť je to jeho student. Jeho žáci byli vždycky tabu. Nikdy nepocítil chuť některého z nich stisknout v náručí a vzít si jeho ústa... použít všechno - zuby, jazyk dokud by se v tom horkém polibku neutopil... Merline dost!... och ne, vždyť je vzrušený. Může si jen gratulovat, že sedí a hábit dokáže všechno skrýt.

Od té chvíle kdykoliv se profesor lektvarů podíval na Harryho Pottera, v hlubině jeho temných očí probleskl utajovaný, pečlivě ovládaný oheň.

--------------------------------------------------------

Vánoce byly pryč, zmizel i starý rok a byl tu nový. Harryho a Snapea to táhlo k sobě stále stejnou měrou – no, možná trochu větší. Společné večery při překladech Salazarových deníků byly zatěžkávací zkouškou jejich ovládání a nervů. Zatím se žádný z nich neprozradil, jen někdy do sebe zaklesnuté pohledy byly trochu delší a častější. Oba při nich většinou ztráceli řeč. Bylo to peklo, ale ani jeden z nich by se těchto chvil za žádnou cenu nevzdal.

Snape o tom podivném vztahu dlouho přemýšlel. Měl podezření, že snad tajemný zelený zápisník mohl být příčinou toho stavu. Ale když si sáhl hlouběji do svědomí, musel sám sobě přiznat, že ho Potter přitahuje nejméně poslední dva roky. Jenže své pocity zatlačil velmi hluboko až na samé dno srdce.

Harry si lámal hlavu také. Nakonec došel k názoru, že nechtěná úcta a respekt, který už dlouho ke Snapeovi cítil, zesílila a nepozorovaně se změnila na obdiv a přitažlivost. Určitě k tomu také přispělo vzájemné bližší poznání a chápání.

Pomalu se blížil Valentinský svátek. Harry se rozhodl dát profesorovi jako dárek přeložený poslední sešit ze Zmijozelových deníků. Vzal si jeden do věže a potají na něm pracoval. Dva dny před Valentinem seděl opět u Snapea ve sklepení a překládal. Mistr lektvarů stál za ním a nakukoval mu přes rameno.

"Pozor tady jsi ve větě musel vynechat nějaké slovo, takhle to nedává smysl. Musíš být už unavený, měl bys toho nechat. Vidíš tady!" ukazoval Severus a natáhl ruku, aby Harrymu ukázal přesné místo v textu. V ten samý okamžik mladík překvapený Snapeovou poznámkou ohledně únavy zvedl hlavu, aby se podíval na profesora.

Snapeova ruka a Harryho hlava se srazily a Severus měl najednou zapletené prsty do Harryho kštice.  Oba ztuhli a několik vteřin se žádný z nich nepohnul. Jen vnímali pocity z toho doteku. Nakonec lektvarista sebral veškeré sebeovládání a ruku odtáhl. Neodolal - při tom pohybu mladíkovy vlasy pročísl prsty a pohladil je  dlaní. Zůstal stát za chlapcovou židlí a čekal.

Harry si dobře uvědomoval každou podrobnost Snapeova pohybu nevydržel to napětí a vstal. Otočil se k lektvaristovi tváří a díval se na něj široce rozevřenýma očima, ze kterých křičely všechny zmatené pocity, které v tuto chvíli cítil. Údiv, touha, nevíra, obdiv, stud, rozpaky a láska.  Nevěděl, jak dlouho tam bez pohybu stál a sledoval, jak oheň v temných očích doutná a začíná se rozhořívat. Nakonec sálal takovou intenzitou, že Harry ten žár nemohl vydržet a v rozpacích sklopil oči. Severus hltal očima mladíkův zjevný zmatek. Ten pohled ho rozpaloval, až posléze oheň v něm spálil všechna předsevzetí, všechny zábrany a zanechal jen syrovou touhu.

Harry ucítil Snapeovu ruku na rameni a pod bradou dotyk prstů, kterými mu zvedal hlavu. Když se konečně odvážil stočit oči k tváři nad sebou, utopil se v hořící temnotě. Najednou se ocitl v objetí silných paží a na svých rtech cítil Snapeova pevná ústa. Polibek trval jen chvíli a pak ho muž přerušil. Trochu se odtáhl a s obavami se podíval Harrymu do tváře. Čekal, že uvidí hněv a odpor, ale místo toho uslyšel zklamaný, tichý vzlyk, který ho přiměl znovu přitisknout rty na ta lákavá ústa tentokrát něžně a pomalu. Pak najednou Severus ucítil, jak se mladíkovy ruce pohnuly, ale místo toho, aby ho odstrčily, ovinuly se mu kolem pasu a pevně ho sevřely. Srdce se mu rozbušilo a najednou nemohl dýchat. Přerušil polibek, ale Harryho nepustil. Naopak. Přitáhl ho majetnicky k sobě ještě pevněji a přitiskl si jeho hlavu na prsa.  Stáli tak dlouho. A oba si nepřáli nic jiného než tak zůstat navěky.

Severus si nedokázal vzpomenout, jestli ho vůbec někdy někdo svíral tak, jako teď Harry. Jakoby to objetí pro něj znamenalo celý život. Jakoby bez něho nedokázal existovat.

Opřel se tváří o Harryho hlavu a vnímal, jak se k němu Potter celým tělem roztřeseně tiskne. V Severusovi to vzbuzovalo touhu mladíka chránit. Před vším... i před sebou...

Ta myšlenka na něj dopadla jak rána kladivem. Pro Merlina, co to dělá...

"Harry?" promluvil chraplavě Severus. "Budeš se muset vrátit do věže. Jsi v pořádku?" Řekl a podržel si mladíka na délku paží před sebou. Zkoumavě se na něj díval.

"Nechci." Uslyšel odpověď.

"To nejde. Tohle se nesmí opakovat." Prohlásil lektvarista, kterému se vrátila rozvaha a zodpovědnost. Ucítil, jak sebou mladík trhnul, jakoby ho udeřil a začal se odtahovat. Ale Severus mu to nehodlal dovolit. Udržel ho v sevření napjatých paží.

"Harry, slyšíš? Podívej se na mě. Tohle nesmíme. Jsi můj žák a já tvůj profesor." Pokoušel se o vysvětlení, ale chlapec zůstával ztuhlý s nepřítomným pohledem v očích.

"Merline, kdybys byl starší... " procedil nakonec zoufale Snape.  Harry zvedl hlavu, jeho tělo se pohnulo. Podíval se na staršího muže a řekl.

"Znamená to, že nemůžeme jen proto?" ptal se s nadějí. "Za pár měsíců přestanu být vaším žákem a plnoletý už jsem." Díval se zoufale do Severusovy tváře a čekal na odpověď. Když uviděl trochu křivý úsměv, rozzářily se mu oči nadějí.

"Pak musíme čekat." Zašeptal mu hebký hlas do ucha. Harry radostně muže krátce a pevně objal a pak hned poslušně couvnul.

------------------------------------------------

Harry dokončoval překlad posledního z deníků, když najednou ztuhnul.

Bude mu to muset říci. Oh bože, to bude zcela jistě znamenat návrat k nepřátelskému chování. Jenže ono to může být ještě horší, protože tentokrát bude mít Snape ke své nenávisti i důvod. Měl pocit, že by snad raději zemřel, než se vracel k dřívějšímu chování.

Celý den nemohl polknout ani sousto a jen s ním každou chvíli lomcovala zimnice.  Vnímal Severusovy starostlivé pohledy a utíkal před nimi, jak mohl. Toužil co nejvíc oddálit tu chvíli, kdy v těch očích místo obav o něj zahoří nenávist a vztek.

Večer se vlekl do sklepení jak na popravu. Za celý den už byl zoufalstvím tak ubitý, že se ocitl v jakémsi transu.  Jen povinnost jednat s tím koho miluje čestně, ho držela v pohybu.

Severus se zhrozil, jak Harry vypadá a srdce se mu sevřelo bolestí. Potter si asi nechal události předchozího večera projít hlavou, všechno si rozmyslel a teď neví jak se z nechtěného vztahu vykroutit. Ale to se dalo čekat. Bylo to příliš krásné, aby to mohla být pravda. Jemu se přece takové věci nestávají.

"Harry, co se děje?" zeptal se s hraným klidem. Chlapec k němu jen zvednul zoufalé oči a podal mu sešit s překladem rozevřený na poslední nedokončené stránce. Severus ho vzal, ale chvilku váhal, než začal číst. Díval se na mladíka opřeného o zeď smrtelně bledého a s očima zkalenýma bolestí. Pak rychle přelétl text a potom podruhé. Merline, - chlapec si myslel, že ho očaroval. Takže ten zápisník mu nakonec skutečně daroval Harry. Zaslechl tiché "promiň " a uviděl skloněnou hlavu.

" Harry, já nejsem očarovaný. Slyšíš, nejsem."

"Ale ten deník... vzal jsem si ho v té komnatě... patřil Salazarovi..."

"Já vím, cítil jsem tu magii, když jsem se ho dotkl. Byla velmi slabá, Brumbál si ten večer zápisník také prohlížel. Později jsme spolu o něm mluvili a Albus ho trochu testoval. Magie už po tolika letech téměř vyprchala.  Albus zjistil, jak měla působit, ale řekl, že nemohla dokázat nic víc, než podpořit uvědomění citů, které jsme už v sobě stejně měli. Udělat je natolik jasnými, abychom si je už nezapírali.  Přemýšlel jsem o tom a vím, že to je pravda. Táhlo mě to k tobě hodně dlouho před těmi vánoci.

Během Severusovy řeči se mladík opřený o zeď po ní svezl na zem, kde se schoulil do klubíčka a rozvzlykal. Lektvarista se k němu spustil na kolena a přitáhl si ho do náruče. Nechal ho vyplakat a jen ho hladil rukou po zádech. Trvalo dost dlouho, než se Harry uklidnil. Když nakonec zvednul hlavu, zelené oči mu svítily prolitými slzami, ale i nadějí.

"Takže je to všechno pravda?" dožadoval se ujištění. "Máš mě skutečně rád? "

Severus neodpověděl. Místo toho mladíka zvedl na nohy, přitáhl si ho do náruče a vášnivě políbil.

"Máte dojem, že tohle je magie, pane Pottere." Zeptal se po chvíli, když dovolil Harrymu, aby se nadechl.

Ten jen zavrtěl hlavou a šťastně se usmál.

                                                                       KONEC

-

Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte kliknout na hodnocení. Děkuji.

-

-

-

-