V nesprávném čase - 11
15. listopad 2010 | 23.27 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 10
-
Kapitola 10
Nutíš mě cítit podivné věci
-
Následující den dostali sovu od Rona a Hermiony. Zpráva byla krátká.
Harry a Draco,
Budeme mít předčasnou Štědrovečerní párty dnes večer. Jste vítáni. Začínáme v šest. Profesor Brumbál vzkazuje, že má velmi zajímavé novinky.
S láskou
Hermiona a Ron.
Harry věděl, že jestli má Brumbál novinky, tak to budou nejspíš nějaké zprávy, které budou mít co dočinění s Řádem. Zajímalo ho jestli "Štědrovečerní párty" nebyla jen zástěrka pro tajnou schůzku Řádu.
Harry měl na sobě svůj oblíbený plášť, když se tu noc, tři minuty před šestou přenášel krbem do Weasleyovic zámku. Plášť byl černý a vepředu zcela otevřený. Pod ním měl pár těsných kožených kalhot, spolu s rolákem.
"Pane jo, hezký ohoz Pottere." Zahvízdal Draco, když poprvé uviděl Harryho.
"Taky nevypadáš špatně." Zašklebil se na něj Harry.
Blondýn měl dlouhé vlasy rozpuštěné a padaly mu volně na ramena. Na rozdíl od Harryho, který je měl raději svázané do culíku. Draco byl oblečený v stříbrnočerné a měl kožené kalhoty stejně jako Harry. Z ramen mu visel černý plášť, který mu sahal skoro až ke kotníkům. Spona, která plášť držela, mu spočívala u klíční kosti. Pod pláštěm měl světle šedé tričko. Na nohou podobné boty jako Harry.
-
Obývací pokoj na zámku Weasleyů byl plný lidí.
Všichni hovořili a dělali tak velký hluk. V pozadí všeho toho Harry slyšel hrát hudbu, kterou nepoznával – i když předpokládal, že to bude nějaká vánoční. Lidé stáli rozděleni do skupinek, bavili se mezi sebou a smáli se.
Harry několik lidí poznal, přestože se změnili od té doby, co je viděl – když byl v Bradavicích ve svém čase. Vypadalo to, že je přítomna celá Weasleyovic rodina. Harry viděl Artura a Molly, jak mluví s Hermionou, které povyrostlo břicho od té doby, co jí Harry naposledy viděl.
-
Všimnul si Rona, který hovořil s Billem. Také zahlédl Percyho, stojícího se svou přítelkyní z Bradavic Penelopou Clearwaterovou. Na rozdíl od všech ostatních vypadala přesně tak, jak si jí pamatoval. Na ruce měla malé dítě a Harry si vzpomněl na poznámku o tom, že pan a paní Weasleyovi budou prarodiči již potřetí. Percy byl pravděpodobně jedním z pyšných otců. Harry se rozhlížel a hledal Charlieho a Ginny, ale nikde je neviděl. Samozřejmě mohli být v jiném pokoji než v obýváku.
-
Harry také zahlédl Remuse a Siriuse. Stáli u jednoho stolu s aperitivy, jedli a vesele si povídali.
Seamus Finnigan, chlapec z Irska s pískově hnědými vlasy vypadal také stejně, jako před sedmi lety. Jediný rozdíl byl v tom, že byl vyšší a svalnatější než býval a vlasy měl ostříhané na krátko. Zdálo se, že je pořád nejlepší přítel s Deanem Thomasem, se kterým si povídal v jednom rohu. Dean, který byl už v Bradavicích vysoký, byl tady ještě vyšší a Harry přemýšlel, kdo je vyšší – jestli Ron, nebo Dean.
-
"Hej Harry! Draco!" zavolal na ně Seamus, když si jich všiml. Draco na ně zíral – i po měsíci v téhle realitě si nezvykl na to, jak se k němu bývalí nebelvíři chovají.
"Ahoj Seamusi, Deane," odpověděl jim Harry a strčil loktem do blondýna, aby přerušil jeho zírání.
"Jak se máte? Už jsem vás nějakou dobu neviděl." Ptal se Seamus.
"Byli jsme... neměli jsme čas." říkal Harry, a pokoušel se, aby to vypadalo jako, že byli opravdu velmi zaneprázdnění.
"Aha." Prohodil Dean s tajnůstkářským úsměvem a přejížděl pohledem z Draca na Harryho. "No jsem si jistý, že jste skutečně čas neměli."
"No." Zavrčel Draco. "potom, co jsme se probrali z pětidenního komatu po jedné operaci, jsem měl pár dní na to vizi. Harryho unesli, postřelili a strávil dalších pár dní v bezvědomí a od té doby se snažíme trochu odpočívat."
-
Dean ho upřeně sledoval. "Byli jste opravdu zaneprázdnění." Řekl po chvíli s pobaveným úsměvem. Draco mu upřený pohled oplácel, Harry ho popadl za ruku. "Omluvte nás na chvilku." Řekl Seamusovi a Deanovi a táhl blondýna pryč.
"Co je?" prohlásil Draco, když byli z doslechu obou mladých mužů.
"Mohl by ses pokusit být trochu slušnější?" zeptal se Harry. "Snaží se být milí."
Draco se mračil. "Jsou to nebelvíři."
"Bývalí nebelvíři v téhle realitě. Draco z tohohle času je má rád. A proto máš předstírat, že je máš taky rád."
-
Draco na něj nepřestal vrhat pohled ostrý jako nůž, ale Harry si toho nevšímal.
"Buď na ostatní milý, Draco." Řekl a vrátil se do davu. Chtěl mít šanci si promluvit s Hermionou a Ronem, předtím než Brumbál začne setkání. Ředitele viděl už předtím, jak sedí ve svém oblíbeném křesle vedle pohovky a s někým mluví... S profesorkou McGonagallovou? Osoba zcela jistě vypadala jako učitelkapřeměňování. Šedé vlasy měla stažené do drdolu jako obvykle.
-
Dál ode všech stál Severus Snape a s nikým se nebavil. Na tváři měl svůj obvyklý zamračený výraz a vlasy mu splývaly podél tváře stejně mastné, jako když ho Harry viděl poprvé.
"Zdravím Severusi." Pozdravil ho Harry poté, co ho nohy nedobrovolně zanesly k profesorovi lektvarů. "Vypadáš, že se dobře bavíš."
"Skvěle." Zašklebil se Snape. "Kde máš toho svého partnera?"
"Oh, Draco je... někde. Nemá dnes večer příliš společenskou náladu." Odpověděl mu. "Stejně jako někdo tady."
"Užívám si společnosti dostatečně, Harry." Řekl Severus. "Teď si běž hrát s ostatními dětmi. Myslím, že slečna Grangerová tě chtěla vidět."
-
Harry se na něj zašklebil. "Už není Grangerová."
"Vždycky pro mě bude, malá všechno vím a znám Grangerová, Pottere. Stejně jako ty budeš Chlapec, co přežil." Usmál se na něj. "Teď huš, huš."
Harry se zasmál, když mu profesor říkal huš, huš, ale opustil ho krátce potom. Prodíral se zástupem, dokud nenašel Hermionu, která stále mluvila s panem a paní Weasleyovými.
-
"Ahoj Hermiono."
"Harry!" vykřikla vzrušeně a objala ho. "Vůbec jsem si tě nevšimla, kdy jsi přišel. Jsi tu dlouho?"
"Asi čtvrt hodinku. Sna- Severus byl tak laskavý a řekl mi, že se mnou chceš mluvit."
"Ano, ano chci." Kývala hlavou. Otočila se k Weasleyovým. "Omluvíte nás?"
"Samozřejmě. Půjdeme ochutnat nějaké jídlo." Řekl jí pan Weasley. "Slyšel jsem, že je vynikající..."
-
Odešli a nechali Harryho s Hermionou o samotě. Hermiona vzala Harryho za ruku a zatáhla ho do kuchyně. Po ní pobíhalo jen pár domácích skřítků, kteří připravovali jídlo a plnili skleničky. Harry žádné skřítky neviděl, když tu byl posledně a tak byl překvapený. Hermiona nakonec jeden čas byla proti službě domácích skřítků.
"Co jsi potřebovala, Mione?" zeptal se.
"Přemýšlela jsem – no. Vlastně Ron a já jsme přemýšleli... Chtěli jsme vědět..."
"Miono? Vůbec ti nerozumím." Řekl jí jemně.
Hermiona se usmála. "Chtěli jsme vědět, jestli by ses nestal kmotrem jednomu z dětí."
Chlapec, který přežil, byl šokovaný, ale brzo se začal křenit. "Určitě, Mione! Budu jím opravdu rád!"
-
Hermiona se na něj úlevně usmála. "Ron se šel zeptat Draca." Řekla. "Chtěli bychom, aby byl druhým."
Harry jí objal. "Jsem si jistý, že bude také rád."
"V to opravdu doufám. Myslím, vy dva jste jediní, nad kým jsme uvažovali." Řekla Hermiona.
"Opravdu?"
"Víš, že ano. Remus a Sirius jsou milí a skvělí, ale – Sirius je tvůj kmotr, Harry. Pak tu jsou Seamus, Dean, nebo někdo z Ronovy rodiny, ale nezdálo se nám, že jsou ti správní. A nemohli jsme požádat McGonagallovou nebo Severuse po jeho infarktu."
"Infarktu?" zeptal se Harry předtím, než se mohl zastavit. Snape měl infarkt?
Hermina se na něj rychle podívala. "Ano, před třemi roky, zachránil jsi ho. Vzpomínáš?"
"Um, jo samozřejmě." Nervózně se zasmál. Do tohohle se tedy pěkně zamotal. Hermiona se na něj nepřestala podivně dívat ještě pár okamžiků, než řekla.
"No nic. Vím, že od té doby je trochu příjemnější, ale stejně ho nechci za kmotra mých dětí."
"Tomu rozumím." Souhlasil Harry, stále nervózní a opatrný na to co říká. Tohle byla opravdu velká chyba a Hermiona teď vypadala podezíravěji než kdy předtím od doby, co se objevili na tomhle místě.
"Měli bychom se vrátit na párty." Řekla konečně Hermiona a černovlasý mladík si úlevně oddechl. Kývl a vrátili se spolu do obývacího pokoje.
-
Zdálo se, že dorazilo mnoho dalších lidí, protože pokoj vypadal plnější než před chvílí. Harry předtím neměl čas obdivovat dekoraci pokoje, ale nyní si jí prohlížel – v rohu vedle krbu stál velký vánoční stromek, který byl krásně nazdobený. Všude po pokoji byla rozmístěná sváteční výzdoba a nad vstupem do pokoje viselo jmelí. Jedno z Weasleyovic dvojčat pod ním líbalo dívku – byla to Angelina Johnsonová? Pokud ano, tak to dvojče bylo pravděpodobně Fred. Chodili spolu tedy?
"Nudím se."
-
Harry poskočil při zvuku Dracova hlasu blízko u ucha. Otočil se a viděl, jak ho blondýn pozoruje.
"A co s tím mám já dělat?"
"Zabavit mě?" Řekl mu druhý mladík s nadějí.
"O tom si nech zdát."
"Kdykoliv." Zakřenil se blondýn. "Páni, je támhle to Fred Weasley líbající Angelinu Johnsonovou?"
Harry zvedl obočí. Překvapilo ho, že Draco poznal pár pod jmelím.
"Myslím si to." Odpověděl Harry.
"No vypadají, že se baví. Možná bychom to měli zkusit taky?"
Harry na něj zíral.
V okamžiku kdy chtěl odpovědět na to, co mu Draco řekl, si Brumbál vyžádal pozornost.
-
"Dobrý večer všichni," řekl mile, hlasem začarovaným tak, aby byl slyšet. "Doufám, že se každý z vás příjemně baví."
Harry si pomyslel, že to zní jako proslovy, které ředitel měl každý rok během slavností v Bradavicích a pozorně poslouchal.
"Mám pár informací pro vás všechny. Některé jsou dobré, jiné špatné. Začneme těmi špatnými. Jak mnoho z vás ví, pan Malfoy měl před dvěma týdny vizi. A jako vždy následovala akce. Naneštěstí ta se tentokrát pokazila a jedna členka Řádu zemřela. Chtěl bych, aby si každý Rhondu Gaileyovou zapamatoval jako silnou, hrdou mladou ženu. A také práci, kterou vykonala."
Během Brumbálovy řeči byl celý pokoj tichý. Harry viděl stát Lindu na druhé straně pokoje. Její tvář byla velmi bledá, když slyšela Brumbálův proslov. Mluvil dál o Rhondě, jejích snech a úspěších.
"Nikdy bychom neměli zapomenout na ty, co jsme ztratili," řekl.
"A to jak v jejich zájmu – nebo stejně tak v našem."
-
Pokračoval ještě nějakou chvíli, než se vrátil k únosu Hanawaltovy rodiny.
"Během této neúspěšné mise byla rodina Hanawaltových, stejně jako pan Potter unesena. Byli jsme schopni je najít díky panu Malfoyovi. Přesto pan Potter a rodina Hanawaltových potom museli zůstat několik dní v nemocnici.
Stále neznáme důvod, proč se Voldemort tak najednou zajímá o mudly, ale naši zvědové nás informovali, že se velmi zajímá o mudlovské střelné zbraně. Pátrá po způsobu, jak tyto zbraně udělat stejně nebezpečné pro čaroděje a čarodějky, jako jsou pro mudly. Budeme pokračovat v našem vlastním zkoumání této věci, abychom nalezli způsob jak ho zastavit."
Brumbál se lehce usmál.
-
"A teď něco z té šťastnější stránky. Musím oznámit, že pan Fred Weasley a Angelina Johnsonová se právě dnes zasnubují. Přejeme jim všichni mnoho štěstí." Zástup tleskal a pár mužů poplácalo Freda po zádech, zatímco Angelina se nadšeně bavila se svými kamarádkami.
"Nyní, když jsme oznámili všechny tyto novinky, přeji všem šťastné Vánoční svátky." Dokončil Brumbál a lidé mu zatleskali.
Ředitel Bradavic se vydal k Harrymu. "Harry měl bys chviličku?"
"Samozřejmě." Odpověděl Harry a následoval profesora ven z domu.
-
Noční vzduch byl chladný a studený, teplota byla na nule poprvé za posledních pár dní. Obloha byla zahalená do tmavých zlověstných mraků, které zvěstovaly přicházející bouřku. Vál silný vítr a Harry přemýšlel, proč si chtěl jít Brumbál promluvit zrovna ven. Všichni lidé, kteří byli na oslavě, patřili k Řádu, jinak by ředitel neříkal některé věci, které řekl před chvílí.
Takže jaké tajemství mu chtěl sdělit?
"Potřebujete ode mě něco, pane?" zeptal se Harry, aby prolomil ticho.
-
Brumbál, se díval po krajině a vypadal ztracený v myšlenkách. Ale teď se otočil k Harrymu.
"Nebezpečí se zvětšuje, můj chlapče." Řekl starý čaroděj a podíval se opět na krajinu obklopující zámek. Harry kývl, ale zůstal zticha. Nebezpečí vzrůstalo celý jeho život a zcela jistě tomu tak bylo i v posledních sedmi letech, na které neměl žádnou vzpomínku. Tak co bylo na tom tak zvláštního právě teď ?
"Nechal jsem Remuse a Siria, aby spolu s pár dalšími prozkoumali tu záležitost se zbraněmi. Trénují s panem Hanawaltem, a také zkoušejí očarovat zbraně."
-
"Říkal jste, že neudělali žádný pokrok." Ozval se zmateně Harry.
"Udělali, můj chlapče, udělali." Povzdechl si Brumbál. Náhle vypadal velmi unaveně a staře. Chlapec, který přežil, viděl v modrých očích bolesti války, které v nich potlačovaly obvyklou zář. "Nechtěl jsem způsobit paniku v Řádu, dokud si nebudeme jisti, že výsledky nejsou jen náhodné."
"Co – co se stalo?" zeptal se tiše Harry a přemýšlel, jestli to vůbec chce vědět.
"Remus zkoušel zkombinovat několik zaklínadel na kulky a zjistil, že se správnou kombinací mohou kulky proniknout skrz štíty a ochranná kouzla. Pokud tohle Voldemort také zjistil, pak magická společnost není chráněná před mudlovskými zbraněmi tak, jako byla dříve."
-
Harry ztěžka dosedl na lavičku za ním. Tahle novina byla opravdu zlá. Jestli Voldemort začne používat zbraně, pak každý člověk na zemi byl v nebezpečí - v bezpečí nebyl nikdo a také nikdo nebude schopen se ochránit. Mudlové se už beztak zbraní obávali, ale určitě si to vyžádá několik obětí, než čarodějové a čarodějky z tohoto světa pochopí, že se jim hrozí stejné nebezpečí.
Nechtěl, aby se to stalo. Nikdo živý nesměl být obětován, jen proto, že ostatní byli příliš arogantní a neviděli svou vlastní slabost.
"Chci, abyste ty i Draco chodili k panu Hanawaltovi na lekce." Řekl Brumbál. "Budu vás dva nadále informovat o pokroku, který tým udělá, ale rád bych, abyste zbraně zvládali."
Harry polkl a kývl. Beztak plánoval, že se bude učit střílet i když nepočítal, že to bude takhle vážné. Teď už to nebyla jen svobodná volba.
-
Měl podezření, že zanedlouho bude znalost jak zvládat mudlovské zbraně pro přežití stejně důležitá, jako mít svou hůlku stále při sobě a v pohotovosti.
Brumbál pokračoval, "Také bych chtěl, abys vzal Draca brzo domů. Dohlédni na to, aby měl následující dny dostatek odpočinku."
Černovlasý mladík se podíval na Brumbála a zamračil. "Ale proč?"
"Předpokládám, že pokud Voldemort udělá stejný pokrok ve výzkumu jako my, pak nebude dlouho trvat, než se pokusí zajmout nějaké mudly nebo čaroděje, možná oboje na zkoušku."
"A pokud to udělá, Draco bude mít vizi." Dokončil za něj Harry. Pak ještě smutným hlasem dodal a doufal, že mu Brumbál vysvětlí jednu záhadu, na kterou narazil od té doby, co přišel do budoucnosti. "Proč musí mít tyhle vize?"
-
"Jeho otec je měl a Draco je zdědil, když jsi zabil jeho otce."řekl Brumbál, odpověděl tím Harrymu na otázku, na kterou chtěl znát odpověď. Což opět přinutilo Harryho přemýšlet, jestli profesor neví víc, než dává najevo.
"Občas přemýšlím, jestli jsem měl Luciuse zabít." Řekl Harry, pokoušel se, aby to znělo jako od někoho třiadvacetiletého.
"Není nutné se dívat zpět a přemýšlet nad svým jednáním, můj chlapče." Odpověděl Brumbál. "Co se stalo, stalo se a nyní je potřeba se dívat do budoucnosti."
-
Harry zvedl hlavu, podíval se na Brumbála, a viděl záblesk porozumění v jeho očích. Nevěděl, co přesně to znamená, ale rozuměl významu toho, co bylo za tím – já vím, že nejsi ten, co říkáš, že jsi, ale přesto ti věřím. Harry se na Brumbála usmál.
"Ano, profesore." Řekl mladík a obrátil se ke dveřím. "Teď půjdu zpátky, trochu se pobavím, než vezmu Draca domů si odpočinout."
Brumbál se na něj také usmál a následoval ho dovnitř. Chladnou tmu nechali za dveřmi.
-
Uvnitř byla párty v plném proudu. Lidé pili, jedli, smáli se a bavili mezi sebou jako staří přátelé. Když to Harry pozoroval, uvědomil si, že většina lidí jsou nebelvírští. Poznal také pár lidí z Mrzimoru a dokonce z Havraspáru. Ale ta nejméně reprezentovaná kolej byla Zmijozel.
-
Popravdě, jediný z přítomných kdo do téhle koleje patřil, byl Draco. Věděl, že by ho to nemělo překvapovat – nakonec většina temných čarodějů pocházela ze Zmijozelu.
A když tak probíral zmijozelské – kde byl Draco?
Harry se rozhlížel po pokoji a hledal blondýna, ale nikde ho neviděl. Mezi rudovlasými Weasleyovými, několika černovlasými bývalými studenty a ostatními brunety a blondýny v pokoji, by měl Draco se svými platinovými vlasy vyčnívat. Přesto ho Harry nikde neviděl.
"Neviděl si Draca?" zeptal se Rona, když ho po pětiminutovém pátrání nemohl najít. Ron zakroutil hlavou, že ne.
"Neviděl jsem ho už nějakou dobu. Zkus svůj pokoj, nebo jiný pro hosty. Konečně většinou se tam schovává, když se nudí."
-
Harry kývl a prošel davem směrem k pokojům. Zkusí nejprve ty, protože byly blíže přízemku, zatím co Harryho a Dracova ložnice, kterou obývali během jejich posledního pobytu, byla v druhém patře. Procházel po nádherně vyzdobené chodbě a na okamžik se zastavil, aby si prohlédl fotky na stěnách. Stejně jako u nich v bytě Harry a Draco byli na několika z nich.
Nebyl tu ani jeden, na kterém by se nesmáli a nemávali na kameru. I když na některých z nich se Draco tvářil trochu neochotně. Vypadali jako dokonale šťastný pár, přesně jako Hermiona s Ronem. Harry ucítil bodnutí žárlivosti na tu lásku, kterou mezi sebou měli Harry a Draco z tohoto času a místa. Nedokázal si takhle představit sebe a Draca, ta myšlenka... to nebylo možné...
-
Zakroutil hlavou, aby si jí pročistil a pokračoval dolů chodbou k pokojům pro hosty. Otevřel dveře toho, ve kterém se Draco před měsícem probudil. Pokoj vypadal stejně jako minule – stejná výzdoba, nábytek, postel čistě povlečená do stříbrozeleného povlečení.
Uprostřed té postele seděl Draco a choval malé batole. Děcko, jak se zdálo, spalo a spokojeně si cucalo palec.
"Draco?" zeptal se Harry, dokonale zmrazený s vytřeštěnýma očima.
"Ššš." Zasyčel na něj Draco. "Vzbudíš jí."
-
Harry na něj nepřestával zírat.
"Co je?" zeptal se Draco tichým přesto naštvaným hlasem.
"Ty – jak – kdo... ?" blekotal Harry.
"Opravdu rád předvádíš zlatou rybu?" zeptal se ho blondýn.
"Sklapni." Zamumlal a přiblížil se k posteli. Posadil se na okraj a podíval na malé batole. Byla nádherná, malý nosík, jemné prstíky a červené vlásky, podle kterých Harry usuzoval, že je to Weasley.
-
"Tohle je Pearla," řekl Draco a nespustil z batolete ve svém náručí oči. "Je to dcera Percyho a Penelopy."
"Percy, Penelope a Pearla?" zeptal se Harry, tiše se zasmál. "To je tedy rodina."
"No jsou to Weasleyovi, co čekáš?" řekl mu na to Draco.
"Draco, chováš jednoho z těch zmiňovaných Weasleyů v náručí. Pochybuju, že tvojí poznámku můžu brát teď vážně."
Draco odtrhl pohled od dítěte a zamračeně se podíval na Harryho. "Tohle budu ignorovat." A vrátil svou pozornost děvčátku.
Harry se zahuhňal. "To vidím."
-
Seděli tiše, Harry na straně postele a Draco s Pearlou v náručí uprostřed. Blondýn se opřel zády o polštář opřený o zeď. Po chvilce se i Harry přesunul na postel a sednul si vedle Draca. Dítě pokojně spalo.
"Něco jsi chtěl?" zeptal se po pár minutách ticha Draco. Nepodíval se na Harryho, když kladl otázku, stále sledoval Pearlu. Harry zvedl zrak z dítěte k blondýnovi. "Brumbál mi řekl, abych tě vzal brzo domů, abys mohl odpočívat. Věří, že budeš mít brzo další vizi."
Harry pozorně sledoval Draca, když to říkal a všiml si, jak se šedé oči rozšířily. Také díky srdečnímu poutu cítil, jak z mladíka najednou sálá strach.
-
Věděl, že si mladík pamatuje předešlou vizi a bolest, kterou přinesla. Pak se Draco ovládl, protože strach, který z něj cítil, se zmírnil.
"Je v pořádku mít strach Draco." Řekl mu, když si všiml, jak se blondýnovi pořád slabě třesou ruce.
"A jak to víš?" mumlal Draco. "Ty nikdy strach nemáš."
Harry na něj zíral. "Já, že nemám nikdy strach?" zeptal se nevěřícně. "Draco, jen za poslední měsíc co jsem tady v budoucnosti, jsem cítil strach víckrát, než můžu spočítat."
Zmijozel se na něj odmítal podívat.
"Probudil jsem se tady a měl jsem strach, protože jsem nevěděl kde sem. Byl jsem vyděšený, když jsem tě uviděl, ležet v bezvědomí na téhle posteli. Měl jsem strach, když jsi měl první vizi a nepředstavitelně jsem se bál, když jsem byl unesený... Proč si myslíš, že strach nikdy nemám?"
"Jsi zatraceně Harry Potter." Zamumlal. "Jsi hrdý, statečný Nebelvír, který se ničeho nebojí a je hrdina celého kouzelnického světa."
"Ne, že bych si to vybral." Reptal Harry. "Kdybych měl možnost, nikdy bych si nevybral být zachránce."
-
Draco byl krátkou dobu ticho. Pak tichým hlasem řekl.
"Nechci už další vizi. Bolí to."
Harry mu věnoval malý a doufal, že starostlivý úsměv. "Já vím, že bolí." To bylo to jediné, na co přišel, co by mohl říct. Věděl, že nic z toho co řekne, Dracovi nepomůže v tom, aby se vizí bál méně. Jen čas a zkušenost, to byly jediné dvě věci, které je mohly ulehčit. Harry to přepokládal díky tomu, co Hermiona říkala Ronovi o vizích Draca z tohoto času. Že na ně byl zvyklý a že ho tak nebolely už dlouhý čas.
-
Draco si bez varování povzdechl a položil si hlavu na Harryho rameno. Pearlu stále držel bezpečně v náručí. Harryho dokonale překvapilo, jaký pocit bezpečí z blondýna cítil . Zůstal sedět ještě pár minut nepohodlně na posteli, než si konečně i on povzdechl, položil Dracovi ruku kolem ramen a uvolnil se.
Neviděl malý úsměv na Dracových rtech, když oba během několika okamžiků usnuli.
-
-
Pokračování příště
Pokud nechcete nechat komentář, klikněte prosím na hodnocení - Díky.
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 11 | diane chocola | 16. 11. 2010 - 00:22 |
 RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 19:45 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | nade | 16. 11. 2010 - 10:20 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 19:48 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | marci | 16. 11. 2010 - 12:32 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 19:54 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | ivet | 16. 11. 2010 - 13:27 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 19:57 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | bacil | 16. 11. 2010 - 15:42 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 20:00 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | misule | 16. 11. 2010 - 19:39 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
misule | 22. 11. 2010 - 15:48 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | sofie | 16. 11. 2010 - 20:15 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 20:02 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | anneanne | 16. 11. 2010 - 21:04 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 20:34 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | bara1982 | 16. 11. 2010 - 22:57 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 20:38 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | balduin | 17. 11. 2010 - 14:02 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 20:45 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | jikita | 17. 11. 2010 - 17:12 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 20:42 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | lebel | 20. 11. 2010 - 02:31 |
| RE(2x): V nesprávném čase - 11 |
hajmi | 21. 11. 2010 - 19:42 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | lady corten | 25. 11. 2010 - 08:35 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | achája eressiel | 28. 11. 2010 - 00:29 |
| RE: V nesprávném čase - 11 | starvation | 14. 02. 2011 - 13:07 |