Invocare 040

 

"Ryba s pečeným bramborem." pochvaloval si Harry a vzal si do ruky vidličku. "Skvělý výběr."

Severus se po těch slovech ze všech sil snažil skrýt radost z toho, že prošel Harryho testem.

"Dnes večer," začal - "ti hodlám zcela svěřit e - e... , jak ses vyjádřil *sedadlo řidíče* , ale myslím, že by bylo dobře, napřed si zopakovat zaklínadlo"

 

Harry dožvýkal sousto, polknul a v zápětí se pustil do přednesu zaklínadla ve staré hindustánštině. Bez ohledu na silný přízvuk, slova dokázal vyslovovat správně. Severus se usmál, i když jen koutky úst, protože neviděl nic, co by mohl vytýkat.

"Moc času jak vidím, to nezabralo."

Harry s pokrčením ramen poznamenal.

"Opakuji si ho několikrát za den, jak jsi chtěl. Vlastně pokaždé, když jdu na toaletu."

"Skutečně... poněkud zvláštní způsob, jak si něco zapamatovat."

"Jo, zato účinný - tak si ho alespoň nezapomenu zopakovat."

 

Severus sice pokládal tento způsob stále za podivný, ale bylo by hloupé mít zbytečné námitky proti metodě, kterou si Harry zvolil.

"Se zaklínadlem je všechno v pořádku... takže, co budeme dneska dělat?"

"Hmm... " Harry si poléval tak vydatně pečenou tresku kyselou zálivkou, div ji v ní neutopil.

 

Severus čekal na odpověď, ale od mladíka žádnou informaci nedostal.

"Takže...?"

"Počkej a uvidíš." Zvednul Harry hlavu a usmál se patrně kvůli výrazu, jaký měla lektvaristova tvář. "Copak, není to příliš zábavné, hrát na druhé straně, že? Jen seď a hádej, co jsem naplánoval, ale jak bys to vůbec mohl vědět. Možná si s tebou budu chtít pár hodin zahrát třeba *Vezmi kámen*."

"Mám za to, že jsem ti dal neomezenou plnou moc v intimnostech, Harry, ale ne..." Severus se zarazil a pak začal znovu. "Určitě jsi pochopil, že se můj dotaz vztahoval k plánům, týkajícich se sexu."

 

Harryho úsměv zmizel jako sfouknutý větrem. Mladík si strčil do pusy další kousek opečených brambor, pomalu ho rozkousal a teprve potom odpověděl.

"Hm, ano... Já... no, přemýšlel jsem o tom, a došel jsem k určitým závěrům," - odkašlal si a odvrátil se.

"Přece víš, že budu muset... no, končit třikrát během rituální koupele? Abych pravdu řekl, myslel jsem, že by pro nás bylo lepší...ehm... "

"Znovu vyzkoušet vanu?" - opatrně napověděl Severus.

"Jo, samozřejmě to také. Ale chtěl jsem říci... ehm, vlastně ani nevím jak to říci." Harry se tak nějak podivně hluboce nadechl, chvíli dech zadržel a potom s výdechem rychle pronesl větu, která se díky tomu, jak ji pronesl slila do jediného slova a Severus jen stěží pochopil její význam.

"Možnábychdneskamělzkusitkončitdvakrát?"

 

Jakmile Severusovi došel smysl řečeného, pohotově přikývl.

"Perfektní myšlenka. Doufám, že jsi snad nečekal ode mně nějaké námitky? Tak proč se o tom zmiňuješ s takovou nechutí.?"

Harryho barva se změnila z růžové na rudou.

"Protože to je z mojí strany krajně sobecké. Dáváš mi svobodu v jednání a já okamžitě chci přídavek."

"V naší mimořádné situaci, bych podobné rozhodnutí označil, za velice logické. Co se týče sobeckosti... Pro mě je navýsost příjemné, když ti mohu poskytovat potěšení, Harry, proto by tě etická stránka *přídavku* neměla trápit."

 

Severus ztichnul, a když si povšiml, že Harry dojedl, zeptal se:

"Chceš dezert? Ne? Tak možná trochu vína?"

Harry se trochu napjatě rozesmál.

"Ne, díky. Vždyť se chystám... no rozumíš."

Hodlám končit dvakrát - přebral si v duchu Severus. Ještě chvíli čekal, ale Harry se nehnul z místa, vyhýbal se jeho pohledu a dloubal na talíři do zbylého kousku ryby.

 

Konec čekání. - rozhodl se nakonec Severus

"Možná bychom měli začít. Mám naplnit vanu?"

V tu chvíli se Harry na něho podíval. Podle všeho mladík chtěl něco strašně říci, ale nevěděl jak začít.

"Víš, přece jen si objednám dezert." zamumlal nakonec a poklepal na stůl. "Ehm... zmrzlinu, tři kopečky. Nebo ne, počkat, tři kopečky banánové."

Lektvarista neřekl ani slovo kvůli nečekané změně plánů, ale když uplynulo několik minut a Harry se dezertu stále nedotkl, a jen dál jezdil lžičkou v tající zmrzlině, nevydržel a odkašlal si.

"Tak mám dojem, že ho vlastně nechceš." poznamenal.

Odpověděl mu hluboký povzdech.

"Hm, ano." Harry zvednul lžičku ke rtům, jakoby se rozhodl dezert konečně dojíst, ale najednou ji odhodil stranou.

 

"Předpokládám, že to není možné odkládat donekonečna. I když vana může počkat. Chtěl bych začít s něčím jiným, jestli nejsi proti."

Jak ti bude libo."

"Ah, jistě, kromě hry Vezmi kámen." Harry se ještě zavrtěl a zeptal se: "Ale co třeba tvoje hra na otázky? Myslel jsem, jestli si ji nezahrajeme znovu, jen... Chtěl bych si prohodit místa."

 

Severus si zkusil představit sám sebe, jak sedí Harrymu na kolenou, ale i když se snažil, nepovedlo se mu to.

"To znamená, že tentokrát pravidla vymýšlím já" vysvětlil mu mladík. - "Dobře?"

"Dobře." Severus už začal přemýšlet, na co se bude Harryho ptát, ale chlapec mu přetrhnul myšlenky .

 

"Pravidlo číslo jedna: Ty nepokládáš, žádné vážné otázky."

"Já nepokládám, žádné vážné otázky?"

"Ano. Ale já mohu." prohlásil Harry a odeslal nádobí do kuchyně.

"A taková jednostranná hra je podle tebe spravedlivá?"

"Absolutně, vzhledem k té první, když jsi měl celý den na vymýšlení otázek, zatímco já jen pár sekund."

 

Hmm, Severus dokonce ani netušil, že tehdy Harry všechno chápal a vnímal zrovna tak.

"Dobře, i když bych tě požádal, abys upřesnil, co znamená *vážná otázka*."

"Hm, ale to je součást hry." Harry dopíjel tykvový džus, který pro něho objednal Severus, a zamračeně se opřel o opěradlo židle.

"Pokud překročíš hranice... Hm,... já vlastně nemůžu vyhlásit trestný polibek, že? Něco takového by tě jen povzbuzovalo k porušování pravidel."

"Možná," navrhnul Severus, " bys mi mohl pokaždé, když bude otázka vyhovovat tvým podmínkám, nabídnout malou odměnu?"

Lektvarista snížil hlas téměř do šepotu. "A nemluvím zrovna o čokoládových žabkách."

 

Harry opět zčervenal a viditelně polknul.

"Ehm... ano, to není tak špatný nápad, ale odměnu určím já sám."

"Samozřejmě. Jsi tu přece ten hlavní."

"Přejdeme do obývacího pokoje, kde jsme hráli minule, nebo..."

Alternativa k obýváku, která Harryho napadla, okamžitě zmizela, a bylo naprosto zřejmé, že se mladík už rozhodl.

"Jasně - jdeme, přesedneme si na pohovku."

 

Na pohovce se Harry posadil Severusovi na kolena, i když bylo zřejmé, že pořád zůstává napjatý. Lektvarista mladíka objal jednou rukou a přál si, aby se konečně uvolnil. Dobře si uvědomoval, že by mladík roztál po jednom dlouhém a hlubokém polibku, ale rozhodnutí dnes dělal chlapec, a byl to on, kdo držel všechny karty v rukou.

"No, protože pravidla vymýšlím já, tak ty můžeš začít první."

 

Jak nebelvírské - usmál se Severus a přemýšlel nad první otázkou. Tak, něco jednoduchého, bláznivého. Nemohl se dočkat, aby se dozvěděl, jakou odměnu mu Harry nabídne.

"Tvůj nejoblíbenější předmět, během sedmi let učení v Bradavicích?"

Koutky chlapcových úst se stočily vzhůru.

"V každém případě - ne lektvary. A vůbec, co je to za otázku? Nedodržel jsi pravidla. Příliš vážné."

"To je příliš vážné?"

"Obrana proti temné magii. Aha." s ušklíbnutím odpověděl Harry.

Tedy, co je tohle za hru? Severus se bude pokoušet získat náhradu, ale Harry se bude naopak vyhýbat jejímu poskytování?

 

"Jsem na řadě... " Harry, který si upjatě složil ruce na svá kolena - i když se opřel o Severusovu podpírající ruku - přejel lektvaristu dlouhým pohledem.

"Kdo tě stříhá? Vidíš, to je příklad ne zrovna vážné otázky."

"Já sám."

"Trochu nerovné." poznamenal mladík načež lehce nejistě a váhavě dodal: "Jestli chceš, mohl bych... později je nepatrně zarovnat."

"Jestli budeš chtít ty." upřesnil Severus.

Harry sklonil hlavu na prsa s nervózním gestem, jakoby nevěděl co s rukama.

"Ano, chtěl bych."

 

Severus trochu pohnul hlavou, tak aby pramen jeho vlasů zasáhl Harryho tvář a usmál se, když sebou mladík trhnul.

"Takže... jsem na řadě? Hm. Něco hloupého. Když jsi chodil do mudlovské školy, jaký byl tvůj nejmilejší předmět?"

Harry zvednul hlavu a oči mu potemněly.

"Nevím. Patrně tělocvik. Ah, obávám se, Severusi, že jsi porušil ještě jedno pravidlo. Musíš se ptát jen na to, co tě skutečně zajímá."

"A tebe zajímá, kdo mě stříhá?"

"Ne, ale pravidla platí jen pro tebe, pokud chceš získat mojí... odměnu."

 

Zřejmě o něco uvolněnější Harry se pohodlněji opřel o Severusovu ruku.

"Budeš muset trochu zapojit představivost. Ale jsem si jistý, že se ti to podaří a než skončí večer, dokážeš svou odměnu získat. Teď moje otázka. Ty jizvy na tvých zádech... kdy jsi k nim přišel?"

"Dávno."

"A to je podle tebe odpověď? Já se neptal, jestli dávno, nebo nedávno, ale *kdy*?"

"To je jediná odpověď, kterou ode mne dostaneš. Jsem tedy teď na řadě s otázkou, nebo zjistím, že je tu další pravidlo, které neexistovalo ještě před minutou..."

"Počkej," - přerušil ho mladík se skousnutým dolním rtem. "Já bych skutečně chtěl slyšet o těch jizvách."

"Jedna ze zvláštností této hry spočívá v tom, že nikdo není povinný odpovídat na otázky." hájil se lektvarista. A protože se nepokoušel ovládat, z jeho další poznámky jízlivost doslova kapala. "Nebo i to se změnilo pod tvým jednostranným řízením pravidel?"

"Kdo by to řekl?"

Severus ho málem sežehnul pohledem.

 

"Dobře, dobře."- povzdechl si Harry. "Předpokládám, že tě budu muset odměnit za odpovědi na mé otázky. To znamená za úplné a poctivé odpovědi. Bude to tak jen spravedlivé. V každém případě, Severusi, můžeš odmítnout odpovědět. Ale slibuji, že když se rozhodneš mě odpověď neodmítnout, tak já... udělám to, co jsem měl v úmyslu. A neboj se, čokoládovou žabku ti nenabídnu. Já...e... udělám zkrátka to, o čem jsem mluvil. To, co mě radila Hermiona."

"Potěšit se se mnou?" - Místo odpovědi na rychlé přikývnutí mladíka - který se teď tvářil, jakoby souhlasil s návštěvou své vlastní popravy - Severus jen zdvihnul obočí. Navíc Harry vypadal tak, že Severus zapochyboval, dodrží-li vůbec své sliby. Ale to se dalo prověřit úplně jednoduše.

 

"Jenže, Harry, pokud měníš pravidla, tak musí platit i zpětně. V tom případě, kde je moje odměna, za odhalení mého nejhlubšího tajemství o stříhání vlasů?"

"Hleďme, jak jsi mazaný." zamumlal Harry a očividně posuzoval stížnost. "Hmm, mohl bych tě políbit, ale... "- odkašlal si, "jenže to už jsem dělal mnohokrát, a potom... slíbil jsem si, že zkusím něco nového... něco na způsob tohoto?"

 

Mladík se natáhl k lektvaristově dlani, pomalu rozepnul manžetový knoflík a shrnul rukáv. Chlapcovy opálené prsty hladily odhalenou kůži, prozkoumávaly svaly, vpíjely se do nich a jen nepatrně tahaly za krátké černé chloupky, které pokrývaly ruku.

Ze začátku byl dotyk velmi nejistý. Ale když Severus nedal najevo žádnou nelibost a nespokojenost - možná i díky tomu, že se nerozesmál - dotyk se stal jistý a přesvědčivý. Dokonce pronikl pod rukáv košile, div se nedotýkal bicepsu. Po nějaké chvíli se Harry znovu vrátil k dlani a zvedl ji ke rtům.

 

Severusův penis se zvednul, jakmile Harry začal líbat modravé žilky viditelné pod kůží na zápěstí. Nejenom, že se postavil. Celé tělo se jakoby napjalo v očekávání.

A Harry to okamžitě pochopil.

Ještě chvíli - pustil lektvaristovu ruku a tázavě zvednul hlavu.

"Třeba něco takového?"

 

Merline, jak mohl být chlapec natolik naivní, aby položil podobnou otázku. Za tím vším se skrývalo něco víc, než jen obyčejná nezkušenost.

"Můžeš všechno, co chceš." odpověděl klidně lektvarista. "Ale tohle bylo zvlášť... povzbuzující."

Harry zamrkal a zčervenal.

"To tedy znamená, že tě to začíná trochu... e..."

"Dráždit, vzrušovat? Ano." - Severus se chvíli zamyslel a pak se zeptal. "Harry, řekni, proč pochybuješ o přípustnosti toho, co děláš. Mezi milenci se něco takového považuje za normální a za obyčejnou svobodu: copak to nechápeš?"

"Já... no ano,... ale ty nejsi... "

"Tvůj milenec?"

"Ano, nejsi milenec," - s neochotně přiznal Harry s napětím v zádech a ramenou. "Asi jím jsi už nějakou dobu, ale já se s tím prostě nechtěl smířit."

"Tak co sis myslel? Že jsem moc nepřístupný?"

"Náhodou - ano." Harry zvedl ruce a třel si spánky. "Nebo je to ve mně, já nevím jak... dobře, na tom nezáleží. Prostě jsem chtěl říct, že nejsi dívka."

 

"Aha a vtom to vězí." Severus začal masírovat svaly na mladíkově zátylku, což bylo mnohem efektivnější při bolestech hlavy, než tření spánků - pokud Harryho skutečně hlava bolí.

"Oprav mě jestli se mýlím: Znamená to, že by ti nevadilo a nepřivádělo tě do rozpaků, kdybys líbal dlaň dívce, ale když se jedná o muže, pokládáš za nutné napřed zjistit vhodnost podobné svobody v jednání?"

"Ale ne, dal jsi mi jasně najevo, že chceš, abych se tě dotýkal, " povzdechl Harry. "Ale ty ses zatím celý napjal a mě napadlo, že to co dělám, není mezi muži vhodné."

"Jenže proč ti dělá starosti, co je vhodné mezi jinými, když se tady jedná jen o naše oboustranné potěšení?"

"Rozumím, ale jsem prostě trochu nervózní."

 

Severus se usmál.

"Takže se vrátíme ke hře?"

"Jistě, chystal ses mi říci o svých starých jizvách."

Ve skutečnosti se Severus vůbec nechystal mladíkově zvědavosti vyhovět. Jenže, když teď věděl v jaké formě bude dostávat od Harryho *odměnu* - že se jeho mladík konečně rozhodl ho prozkoumat - nakonec si pomyslel, že nemůže nic ztratit, když prozradí malý kousíček informací.

"Získal jsem je v létě, po ukončení pátého ročníku v Bradavicích."

"Kdo... "

Dobře, tak dva kousíčky.

"Můj otec."

"Co ho tolik vyvedlo z míry, že..."

 

Aby nemusel ukázat do jaké míry ho dopaluj Harryho vytrvalost, pokusil se Severus raději uvolnit atmosféru stížností.

"Aha, to byly dvě otázky za sebou. Opravdu si nezasloužím jako pokutu za tvé porušení pravidel polibek?"

 

Byl připravený na prohlášení, že toto pravidlo se také změnilo, ale Harry se natáhl a sehnul lektvaristovu hlavu k sobě tak, až se jejich rty setkaly. Byl to měkký, absolutně nevinný polibek, ve kterém nebylo nic sexuálního. Zdálo se, že s ním Harry cítil a pokoušel se tím polibkem zahojit špatné vzpomínky. Severuse to popouzelo, ještě chybělo, aby ho litoval!

"Jsi na řadě." Prohlásil Harry, když se odtáhl.

"A kde je moje prémie? Odpověděl jsem zcela úplně, ne?"

"Prémií byl právě ten polibek. Ale ptej se, nebo pořadí přejde na mně."

 

Najednou Severus pochopil, kam to všechno povede. Harry bude stále čenichat v jeho minulosti, dokud z něho nevytáhne celou historii těch zatracených jizev. Ke všemu se nedalo říci, že by měl Severus zrovna na výběr. Přichystal se, že bude muset probírat svojí sexuální minulost do všech podrobností, i když zřejmě právě toto téma bylo mladíkovi naprosto lhostejné. Jenže háček nebyl dokonce ani v tom, že jeho minulost nijak nesouvisela s tím, co se tu chystali dělat.

 

Severus tohle téma neprobíral nikdy a s nikým. Dokonce ani s Albusem.

 

Jeho prvním nápadem bylo říci něco natolik příkrého, co by Harryho přimělo tuto otázku odložit a už se k ní nevracet. Například něco o mladíkově rodině.

Na druhou stranu by podobný výpad chlapce jen rozrušil a donutil ho, být o to víc nervózní, proto si Severus nechal plánovanou jedovatost pro sebe.

Místo toho se lektvarista nad vzniklým problémem zamyslel a skoro ihned ho napadlo perfektní a velmi zmijozelské řešení.

Severus přestal masírovat Harryho šíji a místo toho se pustil do rozepínání jeho košile.

"Hej!" div nevyskočil mladík. "Vždyť jsi sliboval, že velím já!"

"No jistě - samozřejmě, " uklidňoval ho Severus. Bez zastavení dál systematicky přecházel od jednoho knoflíku ke druhému, a sjížděl stále níž.

"Tohle se bezprostředně vztahuje k mé příští otázce."

"Cha!"

V ten okamžik se už před lektvaristou objevila Harryho svalnatá hruď v celé své kráse. Severus uchopil dvěma prsty mladíkovu pravou bradavku a něžně ji pomasíroval, a potom všechno zopakoval s levou.

"Která z nich je víc citlivá?"

Díky podobné otázce Harryho tvář vystřídala snad víc než desítku odstínů červené.

"Ehm - e... já nejsem si jistý.

"Pak to bude nutné zopakovat, nemyslíš?"

 

Severus si znova pohrál s každou bradavkou, ale tentokrát o něco déle. Dal by přednost tomu, kdyby je mohl stisknout zubama - jemným kousáním dráždit něžnou pleť, až by se stáhla do tvrdých kamínků, ale to mohlo počkat.

Nakonec ještě mu v záloze zůstalo mnoho dalších otázek.

"Ehm... pravděpodobně levá." zamumlal roztřeseným hlasem Harry. Severusovi to dokonale stačilo k tomu, aby pochopil, že obě bradavky jsou velmi citlivé.

 

Stále pokračoval v laskání - přejížděl rukou nahoru a dolu, masíroval bradavky a čekal, že ho Harry každou chvíli zastaví, ale mladík to neudělal. Místo toho se odvrátil, celý rudý ostře lapal po dechu a neklidně se vrtěl na Severusových kolenou. Ano, bylo to nádherné.

Nakonec asi Harry pochopil, o čem a do jaké míry vypovídají jeho dech a samovolné pohyby, protože náhle ztuhnul, skousl si rty a potom se odvážil prohlásit.

"Protože otázka byla příliš vážná, já... "

Jenže Severus byl rozhodně připravený získat svoji prémii a nehodlal jen tak ustoupit a vzdát se bez boje.

"Vážná? Cože?"

 

Harry ihned odstrčil Severusovu ruku a začal si zapínat košili, ale lektvarista ho upozornil:

"Budu ji muset znovu rozepnout, kvůli následujícím otázkám."

"Žádné otázky s doteky... " Najednou Harry ztichnul a bezvládně spustil ruce, aniž by dokončil zapínání košile. S hořícími tvářemi zatřepal hlavou, jakoby se za něco káral

"Dobře, na tom nezáleží. Určitě, i když to tak je. Stále přemýšlím, o tom, že není třeba... "

"Není třeba nechat mě, abych se tě dotýkal?"

"Já vím - to jsme povinni." se zjevným přemáháním povzdechl Harry. "Jenže... já si pořád myslím, že není třeba,... abych to pokládal za příjemné. Nebo že bych měl alespoň předstírat, že se mi to vůbec nelíbí. Ale je to zbytečné. To je... já přece nemohu stále vidět nějaký smysl v tom, abych si hrál na nešťastnou oběť. A i když si to uvědomuji, přesto se mně nedaří... Prostě se uvolnit."

 

"Možná by ti pomohly polibky." bez jakéhokoliv byť jen náznaku úsměvu, navrhnul Severus. "Podle všeho jsou dostatečně povzbuzující na to, abys neztrácel čas přemýšlením. Mám podezření, že jednoduše moc přemýšlíš."

"No, možná." Zamumlal Harry a pokrčil rameny.

"Přesto, můžeš mi vysvětlit, proč jsi pokládal můj dotaz za příliš vážný?"

 

Harry vydal zoufalý zvuk, který patrně vyjadřoval frustraci, vyvolanou odporem a rozhořčením, a zakalenou trpkou rezignací.

"Pokoušíš se zjistit, kudy provléknout ten příšerný kroužek, není to tak? Zjistit, která strana je míň citlivá?"

Severus potřásl hlavou a nezapomněl si všimnout, jak Harryho oči, upoutal pohyb jeho vlasů.

"Ne. Jen se s tebou seznamuji. I když v tom co říkáš, je zrnko pravdy." prohlásil a mírně stiskl mladíkovu levou bradavku.

"Myslím, že značku umístím zde."

"Opravdu ji chceš záměrně nechat na té citlivější straně? Červenou barvu Harryho tváří vystřídala smrtelná bledost.

"A já jsem věřil, že se ti nelíbí působit... ach, ano jasně - rituál. Jsi povinný způsobit mi bolest. No, jsem si naprosto jistý, že zažiju tak jako tak pekelnou bolest a nezáleží na tom, jestli to bude pravá nebo levá strana."

"Ale ne, bolest bude celkem snesitelná. Jenže tys mě nepochopil. Když jsem vybíral stranu... vůbec jsem nepřemýšlel o ceremoniálu. Prostě vím, že propíchnutá bradavka se díky tomu stane výjimečně citlivá na stimulaci... což nakonec přinese potěšení nám oběma, Harry."

 

Harry zůstal s otevřenou pusou.

"Značka, kterou jsi vybral, souvisí nějak se sexem?"

Koutky Severusových úst se neznatelně stočily vzhůru.

"Harry je ti osmnáct. Ta myšlenka by tě neměla tolik šokovat."

"Jenže já tě prostě nikdy nepovažoval za... "

"Za koho? Za obyčejného muže, který může mít stejná normální přání a touhy, jako jiní?"

 

Harry si odfrknul a něco si zabručel pod nos. Severus sice nedokázal zamumlaná slova rozeznat, ale očividně byla necenzurovatelná."

"Dal bys snad přednost jiné značce?"

"Myslel jsem, že to, čemu dávám přednost, žádnou roli nehraje."

"Ne nehraje. Ale tvoje odpověď mě zajímá a chci ji slyšet." řekl netrpělivě Severus.

"Ne. Patrně to je nejlepší varianta." prohlásil Harry a hned se napjal.

"Tak hrajme dál. Jsi na řadě. Ne, počkej, zdá se, že já. Takže tvoje jizvy. Za co tě otec potrestal?"

 

Severus se zamračil. Počítal, že v tuto chvíli Harry už toto téma opustil.

"Neobtěžoval se mi to vysvětlit."

S odhodlaným výrazem tváře se Harry natáhl dozadu a přisunul si lektvaristovu ruku o kterou se dosud opíral blíž, tak aby si mohl pohodlně hrát s knoflíkem na manžetě.

"Copak nechceš ještě jeden... bonus. Jsem si jistý, že dokážeš víc."

Och ano, tohle už bylo skutečně - zmijozelské.

"Neschvaloval můj návrat do Bradavic po složení OVCí," nevrle se prozradil Severus. "Domnívám se, že za to přiznání, mám nárok na hodně velký bonus. Takže?"

 

Harry rozepnul lektvaristovu manžetu, vyhrnul rukáv a tentokrát sebou skoro ani netrhnul při pohledu na temné znamení. Jeho zlověstné kontury mladíkovi nezabránily políbit levé zápěstí, tak jako to udělal na pravé straně. Spíš to vypadalo, že toto zápěstí líbá dokonce důkladněji než první, jakoby chtěl zahnat bolest, která musela utichnout už před lety. Severus cítil, že se chlapec znovu vrátil ke svému průzkumu. A tentokrát s větším klidem a jistotou.

Bylo to příjemné, i když lektvaristu ještě stále rozčilovala Harryho vytrvalá zvědavost ohledně těch proklatých jizev. Jenže čím déle trvalo líbání, tím menší bylo mužovo podráždění. Harry pomalu zkoumal každý centimetr kůže, jazykem laskal zápěstí a Severus to nejen vnímal, ale také pokládal za neobyčejně erotické.

 

Možná si Harry přece jen našel svůj způsob, jakým se mohl - jak se vyjádřil, *uvolnit a získat potěšení*. Severusovi po zádech proběhl mrazivý záchvěv, penis se mu naléval a varlata se napjala, když Harry přejel vlhkým jazykem od zápěstí na předloktí.

Jenže před znamením se mladík zastavil a narovnal se. Musel zaujmout trochu podivnou pózu, jelikož se nemohl opřít o Severusovu ruku.

"Jsi na řadě." chraptivě řekl Harry.

 

Pokud hra s bradavkami nestačila na to, aby odvedla Harryho pozornost od ohavné, rodinné historie Snapeů, tak možná pomůže tohle. Severus vzal Harryho dlaň a jemně vsál jeden z palců do svých úst. Samozřejmě jiný nežli ten, se zlomeným nehtem. Lektvarista ho jazykem poškádlil zespodu, potom vtáhnul palec hluboko do úst a vystrčeným jazykem olízl mladíkovu dlaň.

Harry vydal zvláštní zvuk a jeho dýchání se zrychlilo.

 

Severus s úsměvem otevřel ústa a vytáhl z nich chlapcův palec a byl mile překvapený, když kvůli tomu za něj musel lehce zatáhnout. Potom aniž by pustil mladíkovu dlaň, se sametovým hlasem zeptal:

"Jak moc to působí tvůj penis, Harry?"

"Ehm... tak trochu." vydechl chlapec.

Severusův úsměv se rozšířil.

"Nezasloužil jsem si plnou a kompletní odpověď, hmm? Určitě ano."

"Dobře, hodně... já... vyvolává to představy o... " Harry zmlknul, dost ostře potřásl hlavou a zrudnul, jako rak.

"Vyvolává to představy o mých rtech na tvém penisu? Samozřejmě, jakákoliv jiná reakce by nebyla normální, to bys měl chápat." Severus znovu jedním dlouhým, neuspěchaným dotekem jazyka, od zápěstí až po nehet, olízl chlapcův palec, potom vtáhnul do úst první článek a nemilosrdně ho dráždil, zatím co se mu Harry neklidně vrtěl na klíně. Skoro litoval, že musel svou činnost přerušit, aby mohl položit otázku.

"Chtěl bys to, Harry? Cítit - mít svůj penis v mých ústech - celý až do konce?" zeptal se

 

Severus a masíroval svým palcem a ukazováčkem dolní část mladíkova palce.

Harry se pokusil mu svojí dlaň vytrhnout. Severus ji nechtěl pustit, ale po chvíli si vzpomněl na své předsevzetí, že dovolí mladíkovi rozhodovat. Jenže udržet se před poslední slovní výzvou, bylo nad jeho síly a on musel doplnit:

"Stačí jen požádat."

Chlapec, který mu seděl na kolenou, zavřel oči a tak silně se zamračil, že i jeho řasy zmizely ve štěrbinách pod staženým obočím.

"Já... nemohu,... něco takového nedokážu."

 

To, do jaké míry nuceně byla ta slova pronesena, vysvětlilo Severusovi víc, než jejich význam. Harry o to nikdy nepožádá, protože si nedokáže představit, jak to dělá sám. Domníval se, že to je obtížné, nebo dokonce odporné, pro muže, který poskytuje druhému podobné potěšení.

Ostatně pro Harryho bylo jen typické, podobným jednostranným způsobem vnímat... větší část jejich lekcí lásky. Nebo přinejmenším milování se Severusem.

Lektvarista natáhl ruku a pročísl prsty krátké černé vlasy a začal palcem masírovat chlapcovu šíji.

"Skutečně bych moc chtěl vzít tvůj penis do úst." řekl Severus a pozoroval, jak v Harryho široce otevřených očích, zjevně svítí ostražitost, nebo spíš nedůvěřivost.

"Můžeš o to požádat, Harry:"

 

"Dobře,... budu si to pamatovat." vydechl mladík. " Teď moje otázka... hm..." Ale žádnou nepokládal. Možná to bylo kvůli tomu, že Severus znovu sál jeho palec a to ve známém a jediném správném rytmu pro každého muže. Nahoru, dolu, nahoru, dolu,...

A tentokrát se Harry dokonce ani nepokusil osvobodit.

"Možná bys s tím měl raději přestat." poznamenal slabým hlasem mladík. "Já... och, Merline, to je dobré. Ale musíš přestat. Vážně. Mě už... "

V ten okamžik se Severus zastavil, ale jen proto, aby přiblížil svá ústa k mladíkovým rtům:

"Stojí?"

"Skoro."

Severus se tiše uchechtl.

"Ach, kde je mých sedmnáct let. Myslím, že ses chtěl na něco zeptat?"

"Já... už jsem zapomněl na co."

"Škoda. Tvé bonusy mě budou moc chybět."

 

Harry gestem ukázal na knoflíky, které držely lektvaristovu košili zapnutou.

"Možná potom bych prostě mohl jen..." Zvednul hlavu, jakoby se ptal na souhlas, ale nečekal na něj a hned se natáhl po vrchním knoflíku. Když se látka rozevřela a odhalila lektvaristovu bledou šíji, Harry hlasitě polknul.

Bylo to odporem? Severus si tím nebyl jistý. Možná to spíš způsobila nervozita.

Ať to bylo čímkoliv, Harry toto úskalí překonal a nyní se už svými prsty dotýkal Severusovy kůže. Hladil ji pod košilí, zkoumal klíční kosti a potom zamířil výš k ohryzku.

 

"Řekni něco," zašeptal Harry.

"Chci tě svléknout," zamumlal temně lektvarista.

Harry z hloubi zasténal a napjatě pokračoval s hlazením Severusova hrdla.

"Vzpomněl jsem si. Tvůj hlas. Pod vlivem Dračího štěstí, mi tehdy tvůj hlas doslova pronikal snad až do kostí."

"A teď?"

"Ještě pořád... strašně příjemný."

"Mám mluvit dál?"

"Och ano." vydechl Harry a odtáhl prsty. Ale nic to neznamenalo, protože v dalším okamžiku už rozepínal druhý knoflík a pak ještě jeden.

"Chci tě svléknout," zasténal Severus a teprve potom si uvědomil, že tohle už říkal. Ostatně jak se zdálo, Harry stejně nic nezpozoroval. V tu dobu už mladík napůl rozepnul košili Mistra lektvarů a pokračoval ve svém průzkumu, hladil svaly a zdržel se na ohavných jizvách, které pokrývaly hruď.

 

Pak se trochu odtáhl.

"Je mi tak líto, to co se stalo s tvým otcem, Severusi.

Lektvarista jen mávnul rukou, jakoby říkal, *to je vedlejší*. Vlastně to byla pravda. Přál si pouze jedno, aby se ho Harry nepřestal dotýkat a centimetr po centimetru studovat jeho tělo. Zdálo se mu, že po tom toužil celou věčnost, a mylně předpokládal, že se mu toho dostávalo i před tím, když ho Harry na příkaz svlékal. Teprve teď pochopil, že ty okamžiky nic neznamenaly. Dnes si mohl vyzkoušet, jaké to je, když z něho Harry sám, ze své vlastní vůle chce stáhnout oblečení...

Jenže Harry to už nechtěl. Nyní si přál mluvit. A o čem?

O Severusově otci.

 

"Vím, co znamená žít s lidmi, kteří se k tobě špatně chovají," zašeptal Harry s chápavým úsměvem.

Severus nechtěl soucit. Dychtivě toužil vrátit se k pocitům, které zakoušel před vteřinou!

"V tu dobu jsem už společně s ním nežil." řekl úsečně a snažil se udržet, aby si mladíka nepřitáhl do objetí a nelíbal ho tak dlouho, dokud by nezapomněl na své bláznivé otázky.

"Ne já vím, že většinou jsi také stejně jako já žil v Bradavicích..."

Velký Merline, takto se nikdy nedostanou dál: no určitě ne do té doby, než Severus neuspokojí Harryho zvědavost.

"Nežil jsem s otcem," procedil ještě víc podrážděný, protože vzpomínky se jakoby přenesly rovnou do jeho údu a veškeré známky vzrušení uhasily.

"Matka od něho odešla, a já jsem ho, pokud nepočítám krátké návštěvy, téměř neviděl, až do toho nešťastného roku, o kterém už víš."

"Ale proč byl potom tolik rozhněvaný, kvůli tvému návratu do Bradavic?"

 

Severus musel vynaložit značné úsilí, aby na Harryho nezařval. Pro Merlina, to je skutečně tak složité porozumět narážkám?

"Podle mně je čas ukončit hru." prohlásil a sundal mladíka s kolenou, aby se mohli oba zvednout.

Harry udělal krok dopředu a položil dlaně na lektvaristovu obnaženou hruď.

"Ještě tvoje odměna."

"Ne."

"Udělám něco ještě příjemnějšího..."

Uděláš to, co já budu chtít, kdy já budu chtít a jak budu chtít. Myšlenka se vynořila sama od sebe z přílivu hněvu. Jsi můj, úplně a naprosto můj...

Měl pocit, že už dlouhé okamžiky se před ním míhají odlesky temného kouzla Podentes, ale nyní si přizval na pomoc svou lety natrénovanou sílu vůle a odsunul ho stranou.

Buď tohle, nebo smýkne mladíkem na podlahu. Stáhne Harryho pod sebe a bude ho líbat do bezvědomí, líbat tak, aby se mu z hlavy ztratily všechny ty pitomé myšlenky, líbat do té doby než Harry bude nejenom sténat na hranici a pevně se chytí Severuse, ale i široce otevře ústa a vydá hlasitý křik vrcholného potěšení...

 

Och ano, rozhodně to byla velmi lákavá představa, ale dosud fungující racionální část vědomí chápala, že s podobným jednáním bude lépe počkat po koupání. A zcela určitě dál nechat rozhodování na mladíkovi, bez ohledu na to, že některé části jeho těla - zejména penis - si žádaly vzít si Harryho tvrdě, prudce a zuřivě.

Jenže podobné jednání by mohlo pokazit nejenom koupel - smutně uzavřel své úvahy lektvarista.

Takže jen chraptivě odpověděl.

"Všechno to bylo velmi příjemné Harry, ale - ne."

"Ale myslel jsem, že dneska rozkazuji já," stěžoval si Harry. Ještě stále naléhal, ještě stále nepochopil, že by měl být opatrnější, že stačí jen nepatrný kousek a srazí Severuse za hranici, přímo do té blýskající se tmy, kde se uplatnění nadvlády a moci zdálo tak přirozeným, tak oprávněným a jeho výsostným právem.

 

Severus stiskl ruce v pěst a zvýšil hlas.

"V tomhle ty nerozkazuješ!" pronesl výhrůžným tónem, Harrymu tak dobře známým z četných hodin trestů. "A můžeš tím považovat diskuzi za ukončenou. Je ti to jasné?"

Harry couvnul o krok a polknul.

"Jasné. Zřejmě nechceš mluvit o tom..."

"Zřejmě," - zopakoval lektvarista slovo, kterého každá slabika byla plná sarkasmu.

"Promiň. Neměl jsem naléhat." Přikývl nepatrně Harry a s napjatým výrazem přitáhl k sobě obě přední části košile, i když jí nezačal zapínat.

 

Je čas přejít k něčemu jinému - pomyslel si Severus. Mnohem raději by pokračoval s jízlivostí, trhal na kousky každé Harryho slovo, překrucoval jejich význam, do té doby, než by mladík nezačal všeho litovat o hodně víc, ale naštěstí včas rozpoznal ten ničivý závan, který byl ještě horší než dětinský.

Musí se naučit ovládat svůj hněv. Je to jeho povinnost, zvláště v podobných případech a stejně tak se musí naučit počítat s Harryho chybami, zejména s těmi, které nevzniknou ze zlé vůle.

Severus se znovu uchýlil ke své obvyklé přísné sebekázni - respektive k jejím žalostným pozůstatkům. Udělal krok vpřed a položil prst na mladíkova ústa.

"Myslím, že *měl jsem* nám nepomůže."

 

Harry ještě jednou nepatrně přikývnul, ale ostražitý, napjatý výraz z jeho tváře nezmizel. Nic divného. Znal Severuse příliš dobře na to, aby pochyboval, do jaké míry byla upřímně myšlená poslední lektvaristova poznámka. Protože ještě nikdy se nestalo, že by Severus - pokud ho Harry vyvedl ze sebe - zapomněl poctít nebelvíra přednesem vražedně deptající, a z hlouposti usvědčující obžaloby.

 

"Čemu se tedy chceš věnovat dál?" zeptal se Severus a přitom se snažil udržet neutrální tón, aby pomohl Harrymu zapomenout na nedávný incident. I když, jestli chtěl Harrymu skutečně pomoci zapomenout, tak možná...

"Zarovnáš mi vlasy?"

Harry se natáhl k temným pramenům a pročísl je prsty od kořínků ke koncům.

"Nejdřív vana," rozhodl se. "Víš, minule mě voda rozptylovala. Nechápu, proč nemůžeme končit třikrát třeba v posteli."

"Kvůli magii vody."

 

Harry kývnul, uvolnil Severusovy vlasy a vykročil k ložnici.

Severus zůstal a vyčkával. Měl v úmyslu postupovat stejně jako dřív a jít do koupelny až potom, co se Harry ponoří do vody, a bude už nepochybně ukrytý pod vrstvou husté pěny.

Jenže Harry zřejmě dobře vnímal Severusova slova, když ten před chvílí vyjádřil své přání svléknout ho. U dveří ložnice se obrátil a pohledem zelených očí vyzval lektvaristu, aby ho následoval.