Invocare 051
25. duben 2010 | 21.46 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Kapitola 39B
Pátek 12. června 1998, 19: 47
Ztratil přehled o počtu Cruciatusů, stejně jako o dalších kletbách, které na něj Bellatrix seslala při pokusu rozvázat mu jazyk. Nevěděl, kolik času přitom uplynulo.
Ve vzácných okamžicích projasnění, v přestávkách mezi trýznivou kosti lámající agonií, byl Harry této oslepující bolesti vděčný.
O nitrozpytu nemohla být ani řeč, když se celé tělo třáslo a svíjelo v křeči. Sice se neustále pokoušel přemoci zaklínadlo, které ho pevně drželo přilepeného k posteli při každém pohybu, ale spojení mysli nutné k nitrozpytu, takové množství bolesti vylučovalo. Nebylo možné myslet na Severuse, nebo kohokoliv jiného, když v každé buňce v těle vybuchovala bolest. Harrymu bylo teď jasné, proč Longbottomovi přišli o rozum.
---
Choval se opatrně pokaždé, když Bellatrix udělala pauzu a dovolila mu, aby si oddechl, protože z něho nespouštěla přivřený řezavý pohled. V těch okamžicích potřeboval nitroobranu, musel vztyčit štít ihned, jakmile bolest začala ustupovat. Někdy se mu to nedařilo - prostě mu chyběly síly, proto musel sáhnout k vychytralosti a posunout se zpět v čase. Z hlubin paměti vyvolával nenávist, strach a odpor, který tehdy cítil k Severusovi. Na rozdíl od prvních pokusů to teď šlo lehce. Zajatý v zdlouhavém ústupu Cruciatu, představoval si Severuse jako bezejmeného smrtijeda a mysl mu okamžitě naplnily záporné emoce - jak v hloubi tak na povrchu.
---
Bellatrix zuřila. Chtěla vidět něco úplně jiného. Vypadalo to, jakoby čarodějnice vůči lektvaristovi toužila po jakési osobní vedentě. Získat důkaz Severusovy zrady pro ní bylo důležitější, než odevzdat Temnému pánovi Harryho Pottera. Samozřejmě si byla jistá svou schopností dosáhnout obou cílů. Harry začal rozlišovat její přesvědčovací metody. Vypadalo to, že mučení trvá hodiny, a on krvácí z různých ran, přestože fyzické zranění měl pouze na hlavě... a to utržil na Towerském mostě. Ve skutečnosti se ho Bellatrix dokonce moc nedotýkala, dávala přednost magii a nešpinila si ruce.
---
Byla silná, silnější než si Harry pamatoval ze souboje na ministerstvu a jeho ovládlo zoufalství. Věděl, že nemůže čekat pomoc od nikud. Nikdo nevěděl, že je v nebezpečí. Snape i Brumbál si mysleli, že je u Dursleyů. Jakoby u nich vůbec někdy byl ve skutečném bezpečí... Znamená to tedy, že se může spoléhat jen na sebe, přitom bezvýchodnost jeho situace byla celkem jasná. Naprosto zoufalá a beznadějná.
Ať se bránil, jak chtěl, nebo se pokoušel o koncentraci - přemístění se nedařilo. Nedařilo se mu dokonce ani zvednout o víc než coul z té zatracené postele a pokaždé ho to zas bolestivě a prudce přitáhlo zpátky.
---
"Jaké jsi ty jen tvrdohlavé děcko." protahovala zpěvavě Bellatrix, po dalším snad hodiny trvajícím nepřetržitém mučení.
Posadila se na postel vedle něj tak těsně, že se bokem dotýkala Harryho boku a posměšně něžným pohybem hladila jeho tvář.
"Proč bys mi prostě neřekl všecho, co víš o Severusovi, Harry?"
"Vím, že to je to hnusný smrtijed." vydechl Harry, od nekonečného křiku měl rozedraný krk, jako od smirkového papíru.
Bellatrix přejížděla ukazováčkem po jeho jizvě.
"Ach, Harry, něco jiného. Tohle vím už dávno. Všecho, co potřebuji je skutečný důkaz pro Temného pána. Ty bys přece nezačal fantazírovat o smrtijedovi, že ne? Vždyť ty jsi hrdina sil světla, drahoušku."
---
Harryho zalila panika.
"Jasně že nezačal. Protože... on mě vůbec nepřitahuje, jasné? Nenávidím toho bastarda. Je to jen fantazie, ksakru!"
Místo prstu mu teď po jizvě jezdil ostrý nehet. A nejen jezdil, ale jakoby ji vyřezával ještě jednou.
"Ach, Harry, přiznej se." Bellatrix se naklonila tak blízko, že její dech ovanul Harryho rty a její hlas nyní zněl vábivě a úlisně.
"Řekni pravdu a všechno skončí."
*Ano jistě, protože mě potom zabiješ.* ušklíbnul se v duchu Harry a ani na vteřinu nespustil štíty.
"Ach jak tvrdohlavý, jak tvrdohlavý..." zamyšleně pronesla Bellatrix, a vypadala že přemýšlí, jak postupovat dál.
---
K Harryho sluchu dolétl nový zvuk. Skřípot dveří.
Merline, kdyby to byl Severus...
Bohužel Severus neměl ani tušení nejenom o tom, jak zoufale Harry potřebuje pomoc, ale dokonce ani o tom, kde se vlastně nachází...
"Řekla jsem vám, abyste mě nerušili." vyštěkla Bellatrix a prudce se na posteli obrátila. Harry teď viděl jen její záda. Napjal se, aby viděl příchozího, ale postel se vysmála jeho snaze.
---
"Musíme zesílit vnější ochranu." pronesl cizí mužský hlas, podlézavým tónem, který Harrymu připomněl Pettigrewa. "Mudlové se začínají o dům zajímat. Podle mně asi něco slyší."
Bellatrix se zvedla se zašustěním pláště.
"Pokud je potřeba zvýšit ochranu, Talmadgei, tak proč se o to nepostaráš sám?"
Talmadge... Talmadge... Harry to jméno slyšel poprvé.
"My...muž si odkašlal. "Těšili jsme se, že nám dovolíš si s ním taky trochu pohrát."
---
*My?* Harrymu se v krku zadrhnul dech. Kolik smrtijedů ho vlastně hlídá?
"Proč! Vám si s ním hrát nedovolím." pohrdavě si odfrkla čarodějnice. "Jsem naprosto schopná, zlomit to štěně sama. Nebo to má být narážka na něco, co ty umíš, a co nedokážu já? Tak odpověz!"
"Ale ne, samozřejmě, že ne..."
Ozval se zvuk vzdalujících kroků a skřípot zavírajících se dveří.
"Hej ty! Počkej!" poručila na poslední chvíli Bellatrix.
Strážný okamžitě uposlechl rozkaz pronesený tak velitelským tónem.
---
"Kupodivu vy jste skutečně schopní něčeho, co já nemohu." ušklíbla se čarodějka. " Alespoň pokud nechci použit magii. Jenže mě se nikdy nelíbilo brát na sebe mužskou podobu."
Podívala se zpět na Harryho přes rameno, při tom pohybu se jí černé vlasy rozlétly a zavlnily jako klubko zmijí. Úsměv se změnil na škleb s vyceněnými zuby. Hrozivý a spokojený.
"Je zděšený při pomyšlení, že se ho dotýká smrtijed. Má ho. Vezme si ho. Nu, tak nějak to alespoň říká... "
Harry ztuhnul, jen v hlavě mu tepalo : *NE, NE, NE...!*
"Ale ano." protáhla Bellatrix, které se očividně podařilo přečíst jeho myšlenky.
"Ano, Harry. Nebo dáš přednost tomu, vyprávět mi teď všechno sám? Odpovědět na moje otázky?"
---
Harry se pokusil překonat strach, vztek a šílenou nenávist, kterou pocítil, když si uvědomil, co ho čeká. Cruciatus se proti tomu zdál jen dětskou zábavou, tu by přinejmenším dokázal přežít.
"Už jsem všechno řekl."
Mohl by si strhnout hlas ve snaze čarodějku přesvědčit, ale věděl, že by to bylo marné.
"Jasně. Jak chceš, potom tě předám strážným." řekla a obrátila se ke svému doprovodu. Teď už byli dva, protože Harry slyšel další těžké kroky.
"Dělejte si s ním, co chcete, hlavně to nejhorší."
---
Pátek , 12, června 1998 - 19:55
Kdosi zachrochtal na souhlas.
"Na všechny čtyři. Rychle!"
Ozval se křišťálový smích Bellatrix, která svým tělem dosud zakrývala výhled na dva muže.
"Ach, ano. Na postel jsem aplikovala přilepovací kouzlo. Samozřejmě působí pouze na něj. Nepatrně ho teď oslabím, aby bylo možné změnit jeho polohu."
Přes Harryho se přelila vlna magie a on sebou okamžitě škubnul kupředu, ale kouzlo ho přitisklo zpátky k matraci. Sice ne tak prudce, jako předtím, ale dostatečně aby se útěk stal nemožný.
Ale i kdyby se mu podařilo vstát, jak se měl ubránit bez hůlky několika dospělým smrtijedům?
Potom zjistil, že byli pouze tři - Bellatrix a ti dva muži. Čarodějka už se smíchem už vyšla z místnosti, zavřela za sebou dveře a nechala Harryho samotného s oběma strážnými.
---
"Takže, Harry Potter!" Poznamenal starší z nich, i když vypadal mladší než Bellatrix. Tak kolem třicítky. To on prve mluvil - Talmadge. Hnědé vlasy, tvrdý pohled světlých, modrých očí, které se ani na okamžik neodtrhly od Harryho.
"Tohle nechcete udělat." Vykřikl Harry a nepřestával s pokusy osvobodit se.
"Neumíš si ani představit, co já chci." řekl Talmadž a přistoupil blíž. "Ještě nevinný, co?"
"Vždycky se nám líbili ti nevinní." ušklíbl se druhý strážný. Byl velmi mladý a Harrymu někoho připomínal.
*Zmijozel.* rozhodl se Nakonec Harry a horečně v paměti lovil jakoukoliv informaci o něm, která by mu mohla přijít vhod. Jenže... co by se mu vůbec mohlo hodit?
Obránce o pár let starší, než on sám. Tvrdé způsoby hry, s použitím násilí...
---
"Prý nemá rád smrtijedy,"- pokračoval Talmadge- "jen si pomyslete."
"Ještě lepší. Líbí se nám, když se... brání."
Talmadge už stál úplně blízko. Na rozdíl od jednání Bellatrix, v jeho pohybech nebyla žádná předstíraná něžnost. Zul Harrymu boty a s rozmachem je hodil na druhý konec místnosti a potom mu přejel rukou přes kalhoty tak daleko, jak jen mohl. Silné neodbytné prsty stiskly Harryho vnitřní stranu stehen.
"Ne," vykřikl Harry a pokusil se uhnout stranou. S hrůzou pochopil, že Bellatrix lhala - přilepovací kouzlo ani trochu nezesláblo. Byla to lež!
"Měl jsem pravdu, tenhle se brání, tak jak je zapotřebí." ušklíbl se Talmadge. "Dělej, stáhni z něho kalhoty a postavíme ho na všechny čtyři. a potom... no Bella nám dovolila dělat to nejhorší s všechno, co budeme chtít že?"
---
V tu chvíli se ukázalo, že přilepovací kouzlo bylo přece jen oslabené. Dost na to, aby ho dva muži mohli postavit do jakékoliv pozice. Třeba na všechny čtyři. Nemohl se pořádně opřít ani o lokty - ty zůstaly ještě pořád přilepené k matraci, stejně jako hrudník. Nakonec se opíral hlavně o zápěstí a kolena. Zadek měl ve vzduchu a výš než hlavu - opravdu vulgární postoj. Ale Harry se nedokázal stejně jako předtím nijak pohnout, jen nepatrně popolézt. Celá předloktí a také holení kosti až ke kotníkům měl jako namazaná lepidlem, a nemohl je odtrhnout od hořčicově žlutých pokrývek.
Servali z něj kalhoty a spodky dolů až ke kotníkům a roztáhli mu nohy do šířky. Potom se ten, kterému říkali Talmadge postavil za něj a řekl svému kamarádovi, že lubrikant k ničemu nepotřebují. Nakonec vždyť to všechno mělo vlastně zajatci rozvázat jazyk a přinutit ho mluvit.
Ale Harry nemluvil. Jen křičel.
-----------
Pátek, 12, června 1998 - 21:23
"Tak co, připravený na výprask?" Mladší strážný udeřil silou Harryho po zadku. Jenže v tu chvíli mladík zažíval mnohem silnější bolest a tak sebou ani neškubnul.
"No?" strážný ho udeřil znova, tentokrát pěstí a tak silně, že Harry ztratil rovnováhu. Postel ho samozřejmě ihned vrátila do původního postavení, do kterého jej muži dali.
"Teda vypadáš docela slabě. Jsi přece Harry Potter! Nedá se nic dělat, budeš muset vydržet, Pottere, co?"
Ze zakrvácených mladíkových rtů se ozvalo malé zasténání.
---
"Drž hubu, Boyle!" Mezi dveřmi stála Bellatrix. "Dobře, že jsem zesílila vnější ochranu. Zdá se, že vy dva opravdu testujete jeho výdrž. Zvláštní, že ještě dokáže sténat."
"Chystali jsme se na druhé kolečko. " nespokojeně spustil Boyl.
Talmadge byl chytřejší než jeho kamarád, alespoň natolik, aby neriskoval a neodmlouval Bellatrix Lestrangeové.
"No tak my ti ho zas vrátíme."
Čarodějka místo odpovědi jen podrážděně máchla rukou.
"Jděte ven - oba."
---
*Jakmile dosáhneš určitého stupně bolesti, už necítíš stud a rozpaky.* prolétlo najednou Harrymu hlavou. *Jsem tu s holým, vzhůru vystrčeným zadkem, s nestydatě roztaženýma nohama, s nehybně visícím penisem a pytlíkem, vystavený všem přímo na očích... ale je mi to jedno, ani trochu mě to nezajímá.*
Zajímalo ho jen jedno: jak se odsud dostat.
A vrátit se k...
Harry utnul tu myšlenku, dřív než ji dokončil. Spíš změnil její směr na bezpečnější. Do Bradavic, vrátit se do Bradavic. Kdyby to bylo možné, nikdy by ze zámku neodešel i kdyby jeho sedmileté studium trvalo celou věčnost.
Ale vypadalo to, že teď se Bellatrix ani nesnaží nitrozpyt použít.
---
"Povídej mi o Severusovi." Přikázala klidně a teď už žádný soucit nepředstírala. Neposmívala se. Jen čekala na odpověď.
"Je to smrtijed." vymáčkl ze sebe nakonec Harry. Každé pronesené slovo vyvolávalo bolest v celém těle.
"Nemyslím."
Vzadu za ním se ozval divný zvuk. Zasvištělo to, jakoby se ze zadu blížilo cosi velkou rychlostí. Harry to nechápal... do té doby, než jeho tělo nevybuchlo novou bolestí - jakoby mu stehna a boky sežehl oheň.
Bič, to je ono. Bellatrix použila neverbální magii a cosi přeměnila na bič.
Druhý úder a potom další. Harry se instinktivně snažil odklánět zadek ze strany na stranu, jak se snažil vyhnout se úderům, ale zdálo se, že bič je magicky nastavený na jeho tělo.
---
"Vyprávěj mi o Severusovi!" znovu opakovala čarodějka.
"Je to hnusný smrtijed." vykřikl Harry - spíš se to pokusil udělat. Z jeho hlasu mu téměř nic nezůstalo. Potom se zoufalou beznadějí - s tím že si dobře uvědomoval marnost prosby - zašeptal : "Nebij mě."
"Nemyslím." opakovala Bellatrix. Jenže tentokrát měla její slova jiný význam.Cruciatus na tebe nepůsobí. Měla jsem si uvědomit, že Talmadge také bude zbytečný. Zkusíme třeba otevřené rány - jestliže jejich počet bude dostatečný - možná tě udělají víc hovorného."
Další tři údery silnější než předešlé. Harry někde našel sílu k ohlédnutí.
---
Ó, Merline. Ten příšerný bič byl po celé délce pokrytý skleněnými úlomky. A znovu se spouštěl - přímo na tvář. Harry se mu uhnul, přitiskl se tváří k té pekelné posteli a přikryl si rukama hlavu. Pochopitelně tam kde se tělo dotklo matrace, bylo k ní okamžitě přilepené.
"To se ti tak líbí krvácet, Harry." zeptala se Bellatrix bez jakékoliv stopy sarkasmu. Jen jakoby ji skutečně zajímala odpověď a nedokázala pochopit - proč doposud na Severuse nic neprozradil.
"Tvůj zadek připomíná mleté maso, cítíš to? Budeš mluvit?"
Harry zaťal zuby a mlčel.
---
S netrpělivým odfrknutím ho Bellatrix prudce strčila na postel. Teď k ní byl Harry přilepený úplně - od hlavy až k patám v jakési neohrabané skrčené posici, která Belatrix očividně nevyhovovala. Přilepovací kouzlo trochu povolilo a čarodějka neztrácela čas. Obrátila ho na záda a natáhla mu nohy.
Jakmile se jeho zadek dotkl přikrývky, Harryho oslepila nesnesitelná bolest. Doslova. Hlava se mu točila, až si myslel, že bude zvracet, dokonce si to přál. Možná se zalkne a bude to mít za sebou.
Ale potom magický svět ztratí svého hrdinu...
---
Bellatrix si vykasala hábit ke kolenům a sedla si rozkročmo na jeho stehna. Další tlak na rozdrásané, krvácející hýždě, vyvolal v krku kyselou vlnu, která spálila tkáně už tak rozedrané dlouhým křikem.
Tentokrát se čarodějnice usmála s očividnou škodolibostí.
"Nehodlám si špinit tělo o tvůj ubohý penis - polokrevný. Ale rozhodla jsem se, že nastal čas rozvázat ti jazyk. Hlas jí klesl o oktávu níž a opřená o jednu dlaň, začala druhou rukou systematicky rozepínat Harryho košili. Jeden knoflík za druhým provlékala dírkou a odhalovala lehce opálenou kůži. Přitom nepřestávala mluvit.
"Z jakéhosi důvodu se mi zdá, že ti vadí zohyzdění. Nelíbí se ti značka, kterou ti zanechal na čele Temný pán. Upozorňuji tě, že moje se ti bude líbit ještě míň."
Harryho pohled se naplnil strachem, i když tak úplně nechápal, co se vlastně čarodějka chystá udělat. Měl nepříjemnou předtuchu, ohavnou, mrazící předtuchu.
---
"Uříznu ti bradavky." jen tak, jakoby mluvila o cestě do Paříže, prohlásila Bellatrix.
"Potom vejce - jedno po druhém. No a jestli to nepomůže, tak nakonec - penis. Nicméně jsem přesvědčená, že k tomu nedojde - promluvíš mnohem dřív."
Vzala do ruky bič, soustředěně se na něj zadívala a beze slov ho proměnila v lesklou dýku s šestipalcovým ostřím.
"Tak kde začneme." zadumaně přemýšlela. "No na zkoušku... abych získala tvou pozornost...? Oh, už to mám."
Bez varování se nahnula a přejela dýkou po mladíkově tváři - od lícní kosti až k bradě.
Harry zavyl.
"Ano - je dostatečně ostrý." Bellatrixiny zuby se zablýskly v bledém světle žárovky. "Ještě pořád jsi přesvědčený, že nemáš, co říci?"
Harry si skousl vnitřní část tváře, aby nekřičel a mlčel, ale okamžitě toho litoval. Pohyb se odrazil na poraněné straně tváře, která znovu vzplanula bolestí.
"Ach, ano. Jsi skutečně tvrdohlavý."
Bellatrix jen trochu změnila pozici, potom se naklonila a přiložila ostří k levé bradavce mladíka.
---
Harrymu v hlavě vybuchl ohňostroj. Tahle bradavka je předurčená Severusovi a jeho značce. Bellatrix Lestrangeová teď už neohrožovala jen Harryho Pottera - vystavila riziku samotný obřad Cambiare Podentes. Harry ji nemohl dovolit, aby ho vykastrovala. Musel projít rituálem, během kterého je povinný vyvrcholit. Třikrát.
Tohle bude znamenat konec všeho. Je to jakoby věnoval Voldemortovi celý svět na zlatém podnose.
Zabije to všechny, všechny, které má rád.
---
"NE!" vykřikl. Jakoby se uvnitř něho cosi rozbilo. Harry sebou trhnul kupředu jediným mohutným pohybem. Neviditelná pouta ho stahovala zpět ve snaze znovu ho přilepit k posteli, ale on sebou škubnul ještě silněji a najednou ucítil, jak pouta praskla.
Vyrazil Bellatrix z ruky dýku a udeřil jí do zápěstí takovou silou, že jí ho div nezlomil.
Otevřela ústa, ale místo křiku se ozvalo pouze bublání, protože Harryho ruce jí chytily za jemnou, útlou šíji a zuřivě ji sevřely.
Čarodějčiny oči se doširoka rozevřely a její tělo sebou bilo, jako ryba vyhozená na břeh. Rukama se snažila Harryho pevně chytit.
Ale on sám nic z toho necítil. Veškerou svou pozornost soustředil na Bellatrix - na to, jak pod tlakem jeho prstů z ní vyprchává život.
Ach ano, Harry ji nenáviděl. Kdyby nyní měl hůlku, dokázal by na ní seslat dokonalý Cruciatus, ale ne, v žádném případě by ji nepustil, ani kvůli tomu ne.
Bude ji rdousit do té doby, dokud nevypustí duší - dokud se v jejích vypoulených očích neobjeví skelný výraz, dokud její ruce a nohy sebou nepřestanou mlátit ve vzduchu.
Ona zaplatí. Za Siriuse. Za Towerský most. Za to co dělala s Harrym v tomhle pokoji, za to co dovolila s ním dělat ostatním.
Teď konečně zaplatí za všechno.
A Harry své sevření nepovolil, dokud nezaplatila.
---
Pátek 12, června 1998 - 21:31
Nějakou dobu seděl Harry bez pohybu na posteli a nespouštěl oči z těla Bellatrix Lestrangeové. Rukama jí stále svíral hrdlo. Ale čarodějka se už nehýbala, nebojovala, ani jinak nereagovala na jeho smrtící sevření.
Harry prudce odstrčil tělo a couvnul. Ruce se mu třásly - on jí zabil. Zabil jí.
Samozřejmě Bellatrix nenáviděl, přál si aby zemřela a chtěl jí zabít... Ale přesto se to teď zdálo nemyslitelné - zabil jí, je mrtvá.
Zuby se mu rozdrkotaly a žaludek zkroutil.
On jí zabil. Je - vrah. Tak jak říkalo proroctví. Vrah, nebo oběť...
---
Poslední slovo Harryho vzpamatovalo. Na druhé straně dveří čekají dva smrtijedi. Zatím to vypadá, že nic neslyšeli. A proč ne? Přece Bellatrix škrtil, a ta dokonce ani nestačila pípnout. Jenže oni mohli přijít v kteroukoliv minutu, a ta myšlenka mu vyrazila dech.
Mladík se horečně rozhlížel a hledal východ. Musí se odtud dostat, dokud není pozdě.
Jenže logicky myslet mu šlo jen ztěžka. V hlavě měl zmatek.
Bolest, šok, strach... nevolnost z toho, co udělal. Nedokázal ani určit podstatu problému. Věděl jen, že je nutné, aby se vzpamatoval.
---
Skousl si rty. Bolestí celý roztřesený si natáhl kalhoty a trenýrky. S každým nadechnutím bylo všechno horší. Na těle mu nezůstalo jediné zdravé místo, po všech těch použitých kletbách, ale nejvíc zraněný byl zadek. Jak zevnitř, tak na povrchu. Bolest vyvolávala nevolnost a spolu s ní dozvuky strachu, že všechno zkazil. Jak ho mohlo napadnout něco takového - strávit nějaký čas sám v Londýně.
No jestli chodit sám po Londýnu byla hovadina, tak stát tu jako solný sloup na ráně - byla dvojnásobná. Je potřeba vzít nohy na ramena, než se sem vrátí strážní.
---
Se zavřenýma očima se Harry zkusil přenést, ale znovu ho zaplavil mrzutý pocit vytrácející se magie. Což znamená, že protipřenášecí štíty vytvářela nejen Bellatrix. Kouzla, která stvořila, by se musela po její smrti rozplynout.
Zůstalo okno. Harry se k němu vrhnul, ale uklouzl po něčem kulatém. S bouchnutím se zřítil na podlahu a uviděl věc, na kterou šlápl.
Jeho hůlka.
Určitě Bellatrix vypadla, když a ní zaútočil.
Chytil hůlku a znovu se vydal k oknu skřípajíc zuby nesnesitelnou bolestí, kterou cítil při každém pohybu a začal otáčet zezavou klikou, která vydávala hlasité skřípání.
---
"Lestrangeová?" Talmadgeův hlas zazněl tak blízko, že se Harrymu málem zastavilo srdce. "Je všechno v pořádku, Lestrangeová?"
Harry se ostře nadechl a otáčel klikou ještě rychleji jednou rukou, zatímco ve druhé sevřel hůlku a zoufale si v paměti vybavoval kouzla, která by strážného zadržela, nebo uzamkla dveře, nebo ochranné... nebo...
Ale mozek jakoby zkameněl. V hlavě mu neustále tepala jediná myšlenka. Ochrana krve, honem. Ochrana krve, honem. Ochrana krve...
Ale okno se nechtělo otevřít. Klička byla zřejmě rozbitá.
Jenže dveře fungovaly dokonale. Když se Harry ohlédl, uviděl jak se dveřní klika otáčí. Teprve v té chvíli se vykašlal na okení kličku.
---
Harry udeřil do okna ramenem a použil veškerou svou sílu a váhu. Zvuk tříštícího se skla k němu dolétl jakoby z dálky. Nejasně ucítil, jak si bolestivě odřel odhalenou hruď a záda, když padal z okna. Padal dlouho.
Pořád dolů dokud nedopadl na na dlážděný chodník a neudeřil do něj levou rukou.
Ozval se příšerný křupavý zvuk. Oh, Merline. Bolest, která ho zalila, byla neskutečná díky své síle a neočekávanosti.
Ale neměl čas na přemýšlení. Dál už jednal podle svého instinktu. Zavřel oči a zkusil se přenést, vyzvat sílu, která ho v jediném vzplanutí magie dokáže přenést odtud daleko - a je lhostejné kam. *Ochrana krve, honem.* bylo všechno, co mu zůstalo v mysli.
---
Nahoře v okením rámu se objevila tvář, ale vypadala zkresleně, jakoby se na ní díval skrz dlouhou a úzkou trubku. Cítil se sevřený ze všech stran, tlak natolik svírající, že nebylo možné se nadechnout, ale byl to prima pocit. Znamenal, že je na cestě do Surrey.
Harry ještě nikdy nebyl tak šťastný a necítil takovou úlevu při pomyšlení na Zobí ulici.
---
Pátek, 12, června 1998 - 21:34
Jenže záměr dostat se do Surrey nevyšel.
Úzká trubice přenášecího kanálu vyplivla mladíka kamsi do temnoty - kolem zavoněla svěží tráva, ale pouliční lucerny nikde nebyly.
Harry se ocitl uprostřed jakéhosi pole.
Zavřel oči a pokusil se o další přenos, ale nic se nestalo. Mladík se vyčerpáním doslova svalil na zem.
Harry zůstal ležet na boku, aby se vyhnul doteku pozadí se zemí a párkrát se křečovitě nadechl. Čím víc přicházel po přenesení k sobě - tím víc se začínala ozývat bolest a každý z těch nádechů hrozil, že skončí nevolností, nebo rovnou zvracením.
Ruka ho nesnesitelně bolela, ale Harry se na ni bál podívat, protože měl strach potvrdit své podezření, že je zlomená.
Ostatně zavažnost zranění dokazovala i krev, která mu po ruce stékala. Krvácela mu i tvář v místě kde ji Bellatrix rozřízla svou dýkou, a další spousta krve mu tekla po hrudi. Teprve teď si Harry uvědomil, jak moc se pořezal, když vyskočil z okna. Hluboká poranění na zadku pravděpodobně také stále krvácela. Nemluvě o vnitřním poranění.
---
Najednou se noční vzduch zdál ledový. Na krátký, děsivý okamžik si Harry pomyslel, že strážní se přece jen za ním vydali. Ale ne, to nebylo možné - už dávno by ho museli objevit. Tohle nebylo důvodem neočekávaného chladu. Možná jeho poranění krvácela víc, než předpokládal? Harry rychle pronesl zaklínadlo Lumos - ano, rukáv košile byl úplně nasáklý krví. K čertu.
Jakási část jeho vědomí se šokovaně zachvěla a začala bít na poplach, ačkoliv druhá si vychutnávala teplo vycházející z tekoucí krve.
Zbytek Harryho jasného vědomí naštěstí stačil, aby si uvědomil nebezpečí, plynoucí z takového pocitu.
---
Se zamračením při každém pohybu, začal vytvářet léčivé zaklínadlo. Nejprve na ruku, která utrpěla nejvíc. Sice nestudoval magickou medicínu, ale učivo sedmého ročníku v sobě zahrnovalo základní postupy první pomoci. Harry uměl zacelit rány a zastavit krvácení, jen nedokázal spravit zlomeninu. Nebo napravit vykloubení. Opatrně si ohmatal poraněnou ruku.
Oh, Merline. Z kůže mu trčela kost.
Ten pocit vlastní kosti pod prsty jen zesílil mrazení v těle. Ve snaze neztratit sebeovládání Harry spustil poraněnou ruku do klína a vyléčil si tvář a hruď. Když se na ní potom podíval dolů, uviděl jen tenké šrámy místo otevřených ran. Dobře, alespoň tohle se mu podařilo.
Se skřípáním zubů bolestí se Harry otočil a pokusil se ošetřit si hýždě.
Věděl, jaký pocit má očekávat při použití léčebné magie a tak teď cítil, jak se rány uzavírají. Tedy alespoň částečně. Ale pořád to bylo lepší nežli nic. Pokud to mohl posoudit, zahojil si rány na hrudi a krvácení vzadu také přestalo, nebo se alespoň zmírnilo. Léčebná magie otupila ostrou bolest, ale přesto zůstávala pořád dost intenzivní a neustále mu pulzovala ve spáncích. Harry se zhluboka nadechnul, potom ještě jednou, ale nijak mu to nepomohlo.
---
Nevěděl, jak dlouho ještě ležel, skrčený do klubka, jakoby konejšil sám sebe, s hlavou absolutně prázdnou, neschopný jediné myšlenky.
Jakoby se čas zastavil.
Najednou se probral a uvědomil si, že mrzne. Nebylo to nic překvapujícího - byla hluboká noc a on byl venku v košili roztrhané na dranc. Mokré a studené cáry tkaniny nasáklé krví na něm visely jak zepředu tak i zezadu.
Že na prsou mu bylo jasné - nesnažil se košili zapnout po odporných dotycích Bellatrix, ale vzadu... Nevzpomínal si, proč by měl roztrhanou košili na zádech ale cítil, jak mu studený noční vzduch na ně fouká.
Ach, okno. Určitě si košili rozerval při skoku.
Divné, proč ho to nenapadlo dřív. Ještě podivnější je, proč nad tím pořád uvažuje. Patrně je v šoku. Jen nejasně mu problesklo hlavou, že by se měl raději z něho dostat dřív, než zemře na podchlazení definitivně.
Se skřípáním zubů zaťatých bolestí ze sebe Harry pomalu setřásl to, co zůstalo z košile. Krev při transfiguraci zmizela a mladík teď držel v ruce teplou deku. Záměrně odvracel pohled od zlámané ruky a pokoušel se nepřemýšlet o tom, co tomu bude říkat Severus.
Všemu k čemu došlo.
---
Stačilo pár minut pod teplou dekou a mrazení ho přešlo. Dalších několik minut mu přidalo síly, ale rozhodl se ještě chvíli počkat, než se znovu pokusí o přemístění. Musí nashromáždit síly, pokud se chce dostat do Surrey. Vzhledem k jeho stavu, byl vlastně zázrak, že se nerozštěpil při předešlém pokusu o přemístění. Naštěstí vypadl na půl cestě.
A co když se mu to tentokrát nepodaří a k Dursleyům se nedostane? Najednou mu dojdou síly a on se během přenosu rozpadne na kusy? Co když najednou...
*Dost!* přerušil své myšlenky Harry. *Povede se mi to. Tady si odpočinu, naberu sílu a doúkrytu se dostanu, jen žádnou paniku.*
Harry si skutečně potřeboval prospat, ale neodvážil se zavřít oči, nebo přestat tisknout hůlku v dlani.
Zatím ještě nebyl v bezpečí. A Harry se nehodlal uvolnit, dokud ho nedosáhne.
--------------------------------------
Pokračování příště.
Komentáře
| RE: Invocare 051 | nerla | 25. 04. 2010 - 22:04 |
| RE: Invocare 051 | gigi... | 25. 04. 2010 - 22:04 |
| RE: Invocare 051 | saskya | 25. 04. 2010 - 22:07 |
| RE: Invocare 051 | netfale | 25. 04. 2010 - 22:34 |
| RE: Invocare 051 | jana | 25. 04. 2010 - 22:51 |
| RE: Invocare 051 | jahavi | 25. 04. 2010 - 22:53 |
| RE: Invocare 051 | lily* | 25. 04. 2010 - 22:56 |
| RE: Invocare 051 | janica | 25. 04. 2010 - 23:00 |
 RE(2x): Invocare 051 |
hajmi 50 | 25. 04. 2010 - 23:13 |
| RE: Invocare 051 | nadin | 25. 04. 2010 - 23:04 |
| RE: Invocare 051 | michangela | 25. 04. 2010 - 23:29 |
| RE: Invocare 051 | luna | 26. 04. 2010 - 00:56 |
| RE: Invocare 051 | ketrin_b | 26. 04. 2010 - 08:21 |
| RE: Invocare 051 | c.k. | 26. 04. 2010 - 08:27 |
| RE: Invocare 051 | teressa | 26. 04. 2010 - 10:45 |
| RE: Invocare 051 | slimča | 26. 04. 2010 - 11:35 |
| RE: Invocare 051 | bellatrix black lastrange | 26. 04. 2010 - 16:49 |
| RE: Invocare 051 | athea | 26. 04. 2010 - 18:53 |
| RE: Invocare 051 | nade | 26. 04. 2010 - 20:15 |
| RE: Invocare 051 | bacil | 26. 04. 2010 - 21:07 |
| RE: Invocare 051 | jikita | 26. 04. 2010 - 23:18 |
| RE: Invocare 051 | geralt a cairo (lana) | 27. 04. 2010 - 00:25 |