Invocare 071
5. září 2010 | 20.31 |
CAMBIARE PODENTES - INVOCARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 48 B
KAPITOLA 48B
Když Severus odložil prázdný pohár na stůl, objevil se jen tak odnikud svitek pergamenu. Ze začátku byl jen jako nehmotná skvrna, ale brzo se zmaterializoval a když dostal konečný tvar, začal se rozvinovat. Nejdříve byl čistý, ale potom se po jeho povrchu rozběhly řádky napsané červeným inkoustem.
Harry zamžikal a naklonil se blíž, ale nedokázal rozeznat ani slovo. Viděl pouze jakési nesmyslné kličky, které se svíjely a klouzali jako hádci. Vypadalo to, že čím pozorněji se díval, tím rychleji se pohybovaly a kroutily. Zůstaly nehybné teprve potom, co Harry nakonec zanechal pokusů přečíst je.
V tu chvíli se Harrymu v ruce objevil husí brk. Mladík sebou překvapeně trhnul a málem ho upustil, ale nakonec ho udržel. Zlatavé kapky inkoustu skanuly na jeho bosé nohy.
-
Harry udělal krok kupředu, přistoupil k pergamenu, který zůstal viset ve vzduchu, přiložil k němu pero a zkusil napsat svůj podpis.
Podivné - úplně zapomněl, jak se to dělá. Zamračil se, ze všech sil se pokusil soustředit a najednou se mu v mysli ozval Severusův hlas, který ho znovu a znovu nazýval *Harry James Potter*.
Oh ano, to je ono, jeho jméno! Právě tak musí smlouvu podepsat. Teď si tím byl jistý.
Ale nepamatoval si, jak se píše. Dokonce nevěděl, jak má začít. Instinktivně si uvědomoval, že je zapotřebí jezdit perem po pergamenu. Musí tam nechat stopy - smyčky jako ty, které už na něm byly. Ale jak je má donutit, aby vytvořily jeho jméno? Nevěděl, co má dělat.
Ze zoufalství Harry jednoduše přiložil bez dalšího přemýšlení husí brk na pergamen.
-
V okamžiku kdy se jím dotkl pergamenu, odhodlaný smlouvu sestavenou podle Severusových podmínek podepsat, brk jakoby ožil. Začal se sám pohybovat, sám vedl Harryho ruku a nechával za sebou jakési čmáranice. Mladík se ho jen držel a umožnil mu celý podpis dokončit. Jméno bylo velmi dlouhé, ale dokázal pero udržet až do konce, dokud nenapsalo poslední písmeno a nezmizelo kdoví kam.
Na pergamen se začal sypat písek. Tvořil malé, zlaté, prachové závěje, které jiskřily, když se zrnka písku kutálela po povrchu a nakonec se z pergamenu sypala na dlažbu, kde se ztrácela.
V určitém okamžiku se inkoust rozzářil oslepujícím světlem, až musel Harry přivřít oči.
-
Když znovu oči otevřel, řádky svitku změnily barvu. Nyní byly tmavě zelené. Pergamen se sám ve vzduchu svinul a vlétl rovnou do natažené lektvaristovy ruky s téměř radostným zašustěním. Ve stejnou chvíli Harry pocítil, jak něco táhne jeho ruce nemilosrdně dolů a za záda, až se jeho zápěstí překřížila. Cosi je napnulo a samo se začalo kolem nich pevně ovíjet.
Mladík rukama bezděčně škubnul, ale pouta byla příliš utažená a ani trochu nepovolila. Přesto nebyl nijak znepokojený, vždyť Severus vypadal absolutně klidný.
Lektvarista mávnul hůlkou a pergamen s tichým zasyčením zmizel.
-
"Albusi, Arture," pronesl Severusův hlas, jenže pro Harryho ta slova nedávala žádný smysl.
"Buďte tak laskaví, přejděte do knihovny a počkejte tam na nás. Připojíme se k vám s Harrym během několika minut."
Mladík přitom cítil, jak mu lektvarista pevně tiskne předloktí. Severus ho tak tiše upozorňoval, aby mlčel a neříkal ani slovo.
Ale Harry nepotřeboval mluvit. S radostí se nechal odvádět určitým směrem. Následoval Severuse.
-----------------------------------------------------
-
Středa - 17, června 1998 - 19:42
-
"Neříkej ani slovo." Připomínal Harrymu Severus, když ho vedl do ložnice.
Přemýšlel, jestli má mladíka donutit, aby překročil práh, což bylo vlastně přenašedlo. Ale nakonec Severus položil Harrymu ruce na ramena, nařídil, aby počkal a sám se rychle přenesl nahoru, pro čisté oblečení na výměnu.
-
Když se vrátil do sklepení, viděl, že se chlapec třese. Nebylo divu - bez košile, kalhoty a trenýrky vlhké.
Severus sice prozíravě zvýšil v obývacím pokoji teplotu - zvláště podlahy, vždyť byli oba bosí - ale v ložnici už to samé neudělal.
Stačilo mávnutí hůlkou a v místnosti se oteplilo.
Severus se obrátil k Harrymu. Podle zmateného výrazu, který měl mladík ve tváři, ještě pořád byl pod vlivem kouzla. Lektvarista se ho málem se zeptal, jestli je v pořádku, ale včas se zarazil a nepromluvil. Chlapec měl přece zakázano odpovídat a sebemenší porušení zákazu by poškodilo ceremoniál.
-
Harry přešlapoval z jedné nohy na druhou - bylo zřejmé, že se nyní dobře necítí. Nic divného, který muž by chtěl strávit večer - a dokonce ve společnosti svědků - v kalhotách potřísněných právě takovým způsobem. Sice se nedalo říci, že by Harry právě svědkům věnoval nějakou pozornost, ale to na věci nic neměnilo. Pochopitelně nejjednodušší by bylo, použít očištující kouzlo a skvrnu odstranit, ale Severus nechtěl vyvolávat žádné čáry, které by se mohly týkat mladíka z obavy, aby nenarušil vývoj začínající a dosud slabé mezipartnerské magie, tolik potřebné pro úspěch rituálu.
-
Proto se Severus otočil k mladíkovi a raději mu sám rozepnul a stáhnul kalhoty z boků. Působilo to velmi intimně, zvláště v blízkosti postele, ve které se odehrávaly jejich lekce milování. Samozřejmě že by chtěl povalit Harryho na matraci, přikrýt ho vlastním tělem a křečovitě vyvrcholit s mladíkem pevně přitisknutým k sobě... ale všechno to zůstávalo jen pouhou fantazií - vždyť o nemožnost jeho vlastní erekce se postaral před chvílí vypitý lektvar.
S povzdechem Severus stáhnul chlapci i trenýrky. Harry z nich poslušně vystoupil a bez rozpaků zůstal stát před lektvaristou svázaný a docela nahý. Zelené oči se setkaly s upřeným, černým Severusovým pohledem, a mladík udělal krok kupředu s pozvednutou tváří, jakoby snažně prosil o další polibek. 
Bez ohledu na lektvar Severus té prosbě nemohl odolat a polibek chlapci dal, ale jeho vlastní frustrace se tím vůbec nezlepšila, zejména při pohledu na znovu ožívající mladíkův penis.
-
"Na tohle ještě budeme mít dost času." Slíbil lektvarista a odtáhl se od Harryho. Chlapec stále vypadal zmatený a bezradný, dokonce ještě víc než dřív. Přesto jen poslušně přikývnul a ani se nesnažil dát najevo jakékoliv námitky - zřejmě chápal situaci. Vlastně se na něm dala pozorovat... zvláštní soustředěnost, napadlo Severuse. Jakoby se rituál sám postaral, že všechno co Harry mohl vnímat byl pouze rituál... a možná on a Severus. To by také vysvětlovalo, proč byl tak zmatený, když se lektvarista zmínil o svědcích.
-
Sverus pomohl mladíkovi převléknout se do suchých trenýrek a čistých kalhot.
"Žádná košile." vysvětlil, protože usoudil, že ji Harry očekává.
"Tvá značka musí zůstat na očích... " rychle zmlknul. Stačil se zarazit dřív, než řekl *před svědky*.
Harry znovu kývnul a se zvednutou tváří čekal na další polibek. Ale tentokrát se Severusovi podařilo odolat pokušení.
"Musíme začít s hostinou připravenou domácími skřítky." připomněl nesmlouvavě.
Zvláštní,- lektvaristovi připadalo, že ho vedlejší postel přitahuje stále silněji. Dokonce ani vědomí, že se nyní fyzicky nemůže vzrušit a ani vyvrcholit, nijak nezmenšovalo jeho touhu, svalit Harryho na matraci a prostě ho obejmout.
Místo toho odvedl mladíka zpět do knihovny, kde na ně čekali Artur Weasley s ředitelem.
-
Středa, 17, června 1998 - 19:46
-
"Bude lepší, neobracet se na Harryho přímo."- doporučil Severus. Odsunul pro mladíka židli, a ten se posadil na její kraj, aby zůstalo dostatečné místo pro jeho svázané ruce. Lektvarista se zamračil - nelíbilo se mu, v jaké poloze byly Harryho ruce spoutané. Bezpochyby to mělo zdůraznit mladíkovu bezmocnost a naopak Severusovu odpovědnost, ale zůstat takto spoutaný až do rána? Zbývalo jen doufat, že nebudou pro Harryho představovat příliš velké komplikace, například v nejbližších hodinách.
-
"Copak, teď už je to jen *Harry*? nevraživě se zajímal Artur. "Už ne *Harry James Potter*?"
"Dal bys přednost tomu, abych ho tak nazýval?" odrazil chladně poznámku s pozdviženým obočím Severus. Se zadostiučiněním si povšiml, že jeho odpověď přinutila Artura zmlknout.
Než se lektvarista posadil, přitáhl si židli blíž k mladíkovi, potom vytáhl hůlku a třikrát se dotkl povrchu stolu.
Ve vzduchu se zatřpytilo několik křišťálových mis - trochu se zatočily nad stolem a opatrně se uložily na desku. Zároveň s mísami se před nimi objevily jídelní příbory. Tři příbory.
-
Albus zamyšleně pokýval hlavou, velmi dobře chápal, jaký to má význam.
Jenže Artur si nemohl odpustit komentář.
"Mohl by se také postarat o něj." nesouhlasně řekl tichým hlasem.
Severus v duchu děkoval Merlinovi za to, že Harry nevěnoval žádnou pozornost slovům Artura Weasleyho. Všechno, co teď mladík slyšel a vnímal, bylo spojené pouze se Severusem.
-
"To je právě to, co hodlám dělat." odpověděl tak klidně, jak dokázal lektvarista. Ovšem soudě podle výrazu Albusovy tváře, se mu své emoce podařilo skrýt špatně. Jenže hádka se svědky, byla rozhodně ubohá představa, proto spolknul hněv a pokusil se o nápravu.
"Jen se řídím předpisy ceremoniálu."
Výborně. Dokonce se mu povedlo udržet se, aby nedodal *ty nemožný hlupáku*.
"Albus mě s jejich částí seznámil." zabručel Artur.
"Navrhuji, abychom si všichni prostě vychutnali jídlo."- navrhnul Albus hlasem, který Severusovi zněl podezřele vesele. Ale skutečné radosti bylo v ředitelově hlasu a očích velmi málo a tak i jeho úsměv vypadal neupřímně a nuceně.
-
Severus ukázal na mísy s jídlem.
"Ve shodě s protokolem ceremoniálu je na každém z vás, abyste si vzali pohoštění sami, já jsem povinný postarat se o sebe a Harryho."
S těmi slovy vzal plátek avokáda a zvedl ho k ústům chlapce.
Artur se chvatně odvrátil a začal si nabírat salát.
-
Krmit Harryho ze své ruky se ukázalo jako mnohem svůdnější zážitek, než s jakým Severus počítal, hlavně kvůli reakci mladíka.
Ztracený v mlze tělesných pocitů vyvolaných zostřenými smysly, nevynechal Harry jedinou příležitost, aby olízl, nebo kousnul do špiček lektvaristových prstů. Jakmile Severus ruku ihned neodtáhl a dopřál si toto pokušení, Harry okamžitě zacházel ještě dál. Snažil se prsty sát - vtahoval je hluboko do úst a laskal je jazykem, jakoby mu jejich chuť přinášela stejné potěšení jako chuť jídla.
Když se to stalo poprvé, Severus lehce zadržel dech a na okamžik strnul ohromený, když Harry - ne, to se nedalo jinak nazvat - pokračoval ve svém uctívání lektvaristy.
-
"Z čeho je ten salát udělaný?" vytrhnul Severuse z ustrnutí Arturův hlas. Úmyslně, o tom nemohlo být pochyb.
Severus se vzpamatoval a uchopil do ruky vidličku.
"Ach, ano. Jsou to strouhané cibulky orchidejí, klíčky rukoly a cedrové oříšky."
Artur si dal do úst trochu salátu, zjevně se pokoušel rozhodnout jestli mu nezvyklé jídlo chutná.
"Nemyslím, že bych někdy měl příležitost jíst něco podobného."
*Pochopitelně, že ne.* - téměř se ušklíbl lektvarista. *Sotva vůbec víš, co je afrodiziakum.*
Odmítavý Albusův pohled připomněl Severusovi nutnost nechat si tento komentář pro sebe.
-
"A to jídlo," pokračoval Artur v rozhovoru. "Medový zázvor dušený s... houbami?"
"Jsou to lanýže." opravil ho Severus, a podal jeden z nich Harrymu.
Tentokrát mladík naklonil hlavu a zkusil chytit lektvaristovy prsty do úst. Když se mu to nepodařilo, protože Severus byl příliš rychlý, oči mu naplnil smutek. Ne, bylo to něco horšího, než smutek. Dalo se v nich číst cosi podobného bolesti.
*K čertu se svědky.* - rozhodl se Severus. V tu chvíli mu bylo jedno, jak se budou dívat na jeho chování. Pohladil mladíkovu tvář a vychutnával si, jak se ten přitulil k jeho dlani. Div nepředl, i když ve skutečnosti nevydal ani nejmenší zvuk.
-
"Ještě malou chvíli a budeme si moci dovolit..." tiše mu slíbil lektvarista. "Dobře? Zatím se pokus něco sníst."
Harry poslušně otevřel ústa s opět klidným a spokojeným pohledem.
"Ještě tohle - dobře." tlumeně ho pochválil Severus. "A teď zkus ananasovou šťávu s vanilkou."
Ale Harry se nechtěl napít z poháru, který mu lektvarista přiložil ke rtům. Na tváři se mu objevil znovu ten zmatený výraz, jakoby se zkoušel podřídit a poslechnout, ale nevěděl jak.
Samozřejmě!
Během obřadní hostiny, bylo Severusovou povinností krmit žadatele ze své ruky, což bylo trochu nešikovné, když došlo na pití, ale nějak to muselo jít.
Hmm,... nápad trochu trapný, ale možný. Lektvarista namočil prsty do poháru, vložil je Harrymu do úst a nechal mu je ocucat. Všechno to zopakoval, ještě několikrát. Jak se dalo čekat, mladík nechtěl jeho prsty z úst pustit.
-
*Tohle je nešikovné,* přemýšlel Severus. Ale Harry se potřebuje napít - nemůže ho nechat trápit žízní. Přísady v lektvaru, který dostal na začátku rituálu žízeň musely vyvolat.
Ostatně, už jednou se rozhodl nestarat se o svědky. Otočil se k mladíkovi, trochu se napil šťávy, ale nepolknul ji. Místo toho nápoj zadržel v ústech a naklonil se, aby ho předal chlapci.
Harry vysál šťávu a mezi jiným nezapomněl svým jazykem přejet ten Severusův stejně jako zuby. Jeden doušek... druhý - v Severusových ústech nezůstala ani kapka, ale mladík pokračoval v líbání a neklidně trhal za zády spoutanýma rukama, jakoby chtěl muže obejmout, ale nedokázal to udělat.
-
"Opravdu, Severusi." ozvalo se šokované zvolání od stolu. Lektvarista přerušil polibek a zlostně se podíval na Artura Weasleyho.
"Hodláš ho nechat umřít žízní? Vždyť on nemůže pít z poháru, nebo sis toho nevšimnul?"
"Ale, ale..." smířlivě zvednul ruce Albus stejně, jako by se obracel na studenty, kteří tropí neplechu ve Velkém sále.
"Obávám se, že jsme všichni příliš nervózní. Předpokládám, že Artur je jen... trochu zaskočený tím, jak všechno probíhá. Ale už to brzy skončí, Harry se vrátí do normálního stavu a zase bude sám sebou. Nedělej si starosti."
-
Severus by mohl Brumbálovi říci, že Harryho *normální stav*, zahrnuje v sobě i zdravý zájem o sex. A nejenom o sex jako takový, ale o sex se Severusem. Sice Harryho současné chování... ano, nebylo tak zdrženlivé jako obvykle, ale určitě ho nevyvolal přijatý lektvar.
Bylo jeho vlastní.
Harry ho chtěl sám od sebe, a nejen když byl pod vlivem Dračího štěstí.
Ale bude lepší si tuto informaci nechat jen pro sebe.
Severus stále ignoroval přítomnost svědků. Ještě několikrát dal Harrymu napít a střídal šťávu s jahodami, bobulemi malin a lístkem hořčice.
-
Artur si pravděpodobně vzal ředitelovu poznámku k srdci, protože už se do ničeho nemíchal a lektvaristovo jednání nijak nekomentoval.
Severus si s úlevou povzdychl, když nakonec bylo jídlo připravené k obřadní hostině snědené. Teď konečně zůstane s Harrym sám. A bude moci zmírnit touhu, která doslova hořela v mladíkových očích.
Nejprve poklepal hůlkou na desku stolu, aby odstranil prázdné mísy. Potom Severus vstal a položil dlaň na Harryho rameno, aby ho udržel na místě.
-
"Děkuji vám za účast." promluvil oficiálně Severus - přesně zachovával průběh loučení se svědky, který byl diktovaný samotným Cambiare Podentes.
"Doufám, že co nejdříve oznámíte a potvrdíte dnešní událost na příslušných kouzelnických úřadech."
Nad hlavami svědků se materializoval silný čtverec pergamenu, který chvíli povlával ve vzduchu před svědky, kteří teď stáli otočení tváří k Severusovi. Slova, napsaná na pergamenu byla natolik jednoduchá a nedvojsmyslná, že Severusovi by nedělalo žádnou potíž přečíst je i vzhůru nohama.
-
17, června 1998 roku.
Svědectví o ceremoniálu Cambiare Podentes.
Oznamujeme, že se Harry James Potter z vlastní vůle, dobrovolně vzdal všech práv a občanství v magickém i mudlovském světě, a stal se místo toho majetkem, bezprávným otrokem, který má být od této chvíle znám jako Harry James Potter.
-
V Albusových očích se zaleskly slzy. Kupodivu tentokrát to byl Artur, kdo se držel lépe. Ostře přikývnul a natáhl se pro pergamen.
Albus také zvedl ruku a tak ho oba uchopili zároveň. Potom ho Albus složil a ukryl v záhybech pláště.
"Budu ho opatrovat do rána." prohlásil slavnostně. "Potom se s Arturem postaráme, aby byl - jak je stanoveno - zaregistrován na ministerstvu."
"Já znovu děkuji tobě, Albusi Persivale Vulfriku Briane Brumbále." - uklonil se Severus a pokračoval: " Já znovu děkuji tobě, Arture Wiliame Weasley."
To byla jasná pobídka k odchodu, ale Artur to stejně tak jasně nechtěl udělat. Postoupil kupředu a natáhl ruku k Harrymu, jakoby si s ním chtěl nakonec vyměnit alespoň pár vět.
-
Severus krátce zavrtěl hlavou.
"Ne teď, Arture. Je to příliš riskantní." Potom, jen kvůli tomu, že muž vypadal naprosto zničený, a nechutí dodal:
"Můžeš ho navštívit za pár dní."
Artur hněvivě stiskl rty.
"Nepotřebuji tvé svolení."
*Tolik ke smíření se situací.* odfrknul si v duchu Severus a cítil, jak v něm také stoupá vztek.
"Potřebuješ a jak." odrazil Arturovu poznámku.
Jak se může Artur opovažit říci něco takového. Harry teď patří jen jemu - Severusovi.
"Je čas." - diplomaticky se vmísil Albus. "Půjdeme, Arture. Buď klidný - Harry je v dobrých rukách."
S tím oba kouzelníci opustili sklepení. Konečně.
-
Severus počkal na zaklapnutí vchodových dveří a teprve potom přesunul dlaň z mladíkova ramene na jeho předloktí, a pobídl ho, aby se postavil.
Harry se mlčky podíval na lektvaristu výmluvnýma, zelenýma očima a Severus se najednou vzpamatoval.
"Ach, ano. Teď už můžeš znovu mluvit, Harry. Tolik, co budeš chtít."
Přesto sebou trhnul, když uslyšel mladíkova první slova.
"M-m-m-m...dobrá šťáva."
-
-
--------------------------------------------------------------------
Pokračování příště.
Komentáře
| RE: Invocare 071 | asami | 05. 09. 2010 - 21:00 |
 RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 23:13 |
| RE: Invocare 071 | kiki | 05. 09. 2010 - 21:03 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 23:07 |
| RE: Invocare 071 | jahavi | 05. 09. 2010 - 21:06 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 23:02 |
| RE: Invocare 071 | gigi... | 05. 09. 2010 - 21:12 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 22:59 |
| RE: Invocare 071 | slimča | 05. 09. 2010 - 21:37 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 22:54 |
| RE(3x): Invocare 071 |
slimča | 05. 09. 2010 - 23:23 |
| RE: Invocare 071 | saskya | 05. 09. 2010 - 21:43 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 22:45 |
| RE: Invocare 071 | janica | 05. 09. 2010 - 21:44 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 22:43 |
| RE: Invocare 071 | lady corten | 05. 09. 2010 - 21:45 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 22:33 |
| RE: Invocare 071 | nade | 05. 09. 2010 - 22:13 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 22:30 |
| RE: Invocare 071 | slimča | 05. 09. 2010 - 23:12 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 05. 09. 2010 - 23:29 |
| RE(3x): Invocare 071 |
dobby | 05. 09. 2010 - 23:33 |
| RE: Invocare 071 | dobby | 05. 09. 2010 - 23:31 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 06. 09. 2010 - 00:52 |
| RE: Invocare 071 | bara1982 | 06. 09. 2010 - 00:15 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 06. 09. 2010 - 00:54 |
| RE: Invocare 071 | mamba | 06. 09. 2010 - 16:39 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 09. 09. 2010 - 20:44 |
| RE: Invocare 071 | michangela | 06. 09. 2010 - 18:15 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 09. 09. 2010 - 20:48 |
| RE: Invocare 071 | bacil | 06. 09. 2010 - 20:53 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 09. 09. 2010 - 20:55 |
| RE: Invocare 071 | nadin | 07. 09. 2010 - 19:29 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 09. 09. 2010 - 20:40 |
| RE: Invocare 071 | diane chocola | 07. 09. 2010 - 20:45 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 09. 09. 2010 - 20:35 |
| RE: Invocare 071 | symphony | 08. 09. 2010 - 22:34 |
| RE(2x): Invocare 071 |
hajmi | 09. 09. 2010 - 20:26 |
| RE: Invocare 071 | assez | 20. 09. 2010 - 17:01 |
| RE: Invocare 071 | mamba | 25. 09. 2010 - 22:56 |