Invocare 009

Při prvním pročítání pergamenu Harry nebyl schopen zavřít zděšením otevřená ústa. Když dočetl první stránku, přestal vnímat i pohyblivé schodiště.

Podruhé si listiny četl, v bezpečí své ložnice v Nebelvírské věži. Seděl v posteli ukrytý za těsně zataženými závěsy a vyvolaným zvuky tlumícím kouzlem. Ne proto, že by on sám chtěl tropit takový hluk, ale nepřál si, aby i ten nejslabší hořký smích přitáhl pozornost spolužáků.

Harry vzdychnul, samozřejmě bylo velmi přijemné mít tak starostlivé kamarády, ale v některých situacích to bylo na překážku. Ron ho mohl slyšet bez ohledu na použité tišící zaklínadlo. Hermiona se o to už dávno postarala. Nyní si Harry přál, aby to raději nedělali. S tím co zjistil o Cambiare Podentes se nechtěl svěřovat nikomu.

Pochopitelně, jeho přátelé stejně brzy všechno zjistí, to Harry chápal. Mlhavý obsah proroctví už teď všichni znali, alespoň nebelvírští a havraspárští sedmáci. To už samo o sobě bylo hrozné, ale vědět, že se ke všemu novinka o jeho otroctví musí dostat na veřejnost? Snad stačí jen tento fakt, nemusí to přece být podrobnosti. No, alespoň to. Kamarádi sice budou vědět, že se stal majetkem, pouhou věcí a pravděpodobně se lehce dovtípí - čí. Zejména díky tomu, že znají text proroctví, ale určitě nemusí znát i ten zbytek.

Harry schoval pergamen pod polštář a stočil se do klubka ve snaze usnout, ale bylo to zbytečné. Spánek nepřicházel.

Nakonec se vzdal, vytáhl hůlku a znovu zašeptal Lumos. Tentokrát četl synopsis s připraveným čistým pergamenem. Zapsal si na něj všechny otázky, které ho napadly, a když byl hotový, udělal z nich koncept dopisu. Potom se přitiskl k polštáři a znovu se pokusil usnout. Jen si tentokrát vzpomněl na nezbytnost vyčištění a uzavření vědomí, ať to bude jakkoliv těžké.

Ale stejně měl noční můru. Byla to sice obyčejná noční můra, žádné vidění poslané Voldemortem, ale i tak se vzbudil s křikem. Celý zpocený se snažil zahnat stíny a horečně při tom bloudil očima po pokoji.

"Jseš v pořádku kámo?" zeptal se rozespale Ron.

"Hm, jo." chraplavým šeptem odpověděl Harry. "Znáš mě. Prostě špatný sen."

Čekal, že se Ron otočí na druhý bok a bude spát dál, ale ten se z nějakého důvodu poplašil. Možná zpozorněl po Harryho lhostejné odpovědi, ve které slyšel lež. Harry zahlédl ve stínu pohyb a pochopil, že si Ron na posteli sedl.

"Už jsi je dlouho neměl. Co tvoje jizva?"

"Hm." Harry se také posadil a odhrnul závěs u postele - Ron udělal to samé. "To není tohle. Jsou to jenom... no vždyť víš. Vzpomínky... Na hřbitov. No, to jak zemřel Cedrik."

"K čertu, Harry, to je hrozné. Vždyť je to tři roky, co se to stalo. Musíš na to zapomenout... Nemohl jsi ho zachránit. Všichni to vědí."

"Jo, nemohl jsem nic dělat," odpověděl Harry, ale vypadalo to, jakoby mu něco uteklo. Vždyť o Cedrikovi se mu doopravdy nezdálo. Byl to snad sen o něm samotném? Začala ho bolet hlava a nemohl si vzpomenout. "Díky, Rone. Pokusím se znova usnout."

"Jasně, Harry." zamumlal Ron a skácel se zpátky na postel.

Harry zatáhnul závěs a zakouzlil na něj rychlé Silencio, i když věděl, že Rona to nezastaví, pokud bude mít opravdovou noční můru.

K čertu, ale co když se mu bude zdát o rituálu zotročení, kterým bude muset projít? Co když se mu bude zdát o sexu se... Snapem a on o tom bude něco křičet?

Harry bouchnul do polštáře. Někdy si přál, aby se jeho kamarádi o něho starali trochu míň.

Následující den, Snape sedící ve Velkém sále za učitelským stolem zachoval klid, když sova přinesla dopis adresovaný jemu. Rozbalil pergamen, a když si přečetl své jméno hned vedle Potterova, zamračil se. Opravdu ten kluk vůbec nemá mozek? Copak si nevšimnul, že Severus se úmyslně v synopsisu vyhnul právě jménům? Mistr lektvarů zlostně zvednul hlavu a doufal, že si mladík uvědomí jeho hněv. Bohužel, ten se dokonce ani nedíval jeho směrem. Možná tím lépe, rozhodl se Severus. Nechtěl, aby Potter na něho zíral a to nejen proto, že by mu mohl zkazit chuť.

Bylo to nebezpečné. Po škole už začaly kolovat různé fámy o proroctví. Naštěstí, jak se zdálo, nikdo neznal žádné podrobnosti, ale Severus nepochyboval, že to tak nezůstane, jestli si Potter nedokáže dát pusu na zámek. To, že mu poslal takovým způsobem dopis a ještě napsal jejich jména... No, to nebyl zrovna dobrý začátek.

Severus si pohrdavě odfrknul, při pomyšlení po kom je hoch tak neopatrný, a začal číst.

--------------------------------------------------------------------------------------

 

Harry seděl na trávníku na hradním nádvoří a na kolenou měl položenou příručku k OVCÍM, otevřenou na části lektvarů. Knížky mu půjčila Hermiona, s ujištěním, že mu bude rázem všechno jasné, ale Harry okamžitě pochopil, že se mýlí. Rychle mu došlo, že pokud se zdálo vaření lektvarů těžké v laboratoři se Snapem, který kritizoval prakticky každý pohyb, učit se lektvary z učebnice bude ještě těžší. Řekněte jak si pro boha má zapamatovat různé reakce

jednu za druhou. Nemluvě o tom, aby dokázal připravit okolo stovky receptů na lektvary, které by mohl při zkoušce dostat.

Recepty, kuchařské recepty - hloubal mladík. Obyčejně si je lehce zapamatoval, dokonce i některé složitější, které připravoval pro Dursleyovy, ale ty mu ponechávaly v kuchyni volnost. Stejně tomu tak bylo při pletí zahrady, umývání oken a jiných domácích pracích. Dostával vynadáno a slyšel na svou práci kritiku, ale to bylo až potom. Během práce se obvykle mohl soustředit. Bohužel pro Harryho, Snape mu ve třídě nikdy nedovolil přemýšlet, natož se soustředit. Kromě jedné příležitosti, opravil se v duchu Harry. V pátém ročníku, po jejich katastrofických lekcích nitroobrany, se Snape rozhodl přehlížet ho při hodině. Bylo to božské. Ten den Harry připravil téměř skvělý lektvar. Sice ho tak nikdo neocenil - protože v záchvatu dětinského vzteku Snape schválně lektvar upustil na podlahu. Přesto Harry věděl, že není v lektvarech tak naprosto nemožný, jak s oblibou opakoval Snape.

Ale teď, když tu seděl s otevřenou učebnicí na kolenou, cítil se nejistý a naprosto k ničemu. Jenže neměl na výběr, bystrozorské výcvikové osnovy požadovaly vysoké hodnocení z lektvarů. Harryho depresivní myšlenky přetrhl křik skořicově-hnědé, skvrnité sovy. Snesla se prudce dolů a upustila mu do klína dopis. Pak se okamžitě vznesla vzhůru, aniž by za svou službu čekala pamlsek. Stejně neměl nic, co by jí mohl nabídnout.

Normálně doručení dopisu bylo pro Harryho životní událostí, ale tohle psaní určitě přišlo od Snapa. Mimochodem k depresi. Ani za normální situace by obdržení dopisu od profesora lektvarů, neslibovalo nic příjemného. A nynější situace byla od obyčejné velmi vzdálená.

Protože požádal o odpovědi na své otázky, mohlo být všechno ještě horší. Ale zřejmě se Snape, přece jen rozhodl snížit k vysvětlení, i když kvůli tomu, že v dopise chybělo oslovení a na konci rozloučení, všechno vyznívalo jaksi nepřátelsky.

 

 

Harry potřásl hlavou. Jistě - normální paranoia, ale možná to bylo něco víc. Snape přežil dlouhé roky jako špion, možná právě proto, že se naučil být takový podezřívavý blázen. S touhle myšlenkou se Harry díval na hořící pergamen a mával jím ve vzduchu, zatímco ten dohoříval a popel se rozlétal do trávy. Potom se s těžkým kamenem na srdci vydal do Velkého sálu na večeři.

"Profesor Snape kvůli tobě změnil svá ochranná kouzla." odpověděl ředitel na Harryho otázku ohledně hesla pro vstup do sklepení.

"Prostě řekni: "Osobní pokoje Severuse Snapea". Harry přikývnul a pokoušel se uhodnout, jestli ve skutečnosti vypadá tak smrtelně bledý jak se cítí.

"Harry," pokračoval Brumbál. "Předpokládám, že Severus byl... e... e... méně jízlivý než obvykle, když ti vysvětloval Podentes?"

"Nediskutovali jsme o podrobnostech." přiznával Harry. "Prostě se chtěl ujistit, že se jedná opravdu o třetí proroctví Trelawneyové. A tohle skutečně třetí je."

"Ale profesor se držel v mezích slušnosti?"

Harry se zamračil. "Takže tohle byla vaše sázka? Body stržené Nebelvíru, jestli se umoudří a nenazve mě idiotem během pěti minut? A neříkejte mi: "Jaká sázka, Harry..." podřekl se o ní sám, rozumíte?" Když si všimnul, že zatíná pěsti, Harry schoval ruce do záhybů hábitu. " Vždyť je to tak báječné: zvykat si na doživotní otroctví, pane, a vědět, že na mě uzavíráte sázky!"

"Byl to jediný způsob, jak přesvědčit Severuse, aby s tebou jednal slušně," vysvětloval ředitel. "On prohrál, Harry, když jsi sebral odvahu a jako první jsi za ním přišel prodiskutovat proroctví."

"Ó.." pomalu odpověděl Harry. "Dobře, potom to opravdu už není tak hrozné, že? Hm..., takže to, co jste mu minule řekl, jako první stále platí? Nemůže mi strhávat žádné body?"

Brumbálův dlouhý šedý vous sebou škubnul ze strany na stranu, když Albus zakroutil hlavou.

Harry stáhnul obočí. " To mělo být: "ne, nemůže - nebo - "ne, může"?"

" Ne, nedovolím mu to."

"Dobře, v tom případě byl víceméně zdvořilý. Totiž, špatně mu to šlo, ale v některých chvílích bylo vidět, že se snaží."

"Obávám se, že už se nebude pokládat za povinného dál se snažit." upozorňoval ředitel.

"Budu si to pamatovat." odpověděl Harry a vstoupil do krbu. Silou mrsknul letaxem a přikázal dopravit se do sklepení.

Když se Potter dopravil do sklepení, seděl Snape naproti krbu. Dobré společenské zvyklosti vyžadovaly, aby vstal a přivítal svého... No, nebyl si jistý, kým mu vlastně mladík bude. Stěží by jej bylo možné nazvat hostem, ale Severus se stejně zvedl.

"Pověste si plášť tamhle," přikázal a ukázal na věšák vedle krbu.

"Ach, ne díky," zarytě odmítl chlapec, chytil se látky pláště doslova jako by mu sloužila místo štítu.

"Udělejte, co jsem vám řekl, Pottere." neustoupil Severus. "A nezkoušejte tvrdit, že je vám chladno. Ohřál jsem sklepení už předem."

Hoch se zamračil. "Proč?"

"Proto," ušklíbl se Snape, "že si musíme zvyknout jeden na druhého. A jestliže si v mé přítomnosti nedokážete ani svléci hábit, jak si myslíte, že zvládneme to ostatní?" Chlapec se zamračil ještě víc, ale nakonec plášť stáhnul a zůstal stát. Přimhouřenýma očima a celým postojem vyjadřoval nedůvěru a napjatou pozornost. Zřejmě neúspěšná předehra k méně nepřátelským vztahům - pomyslel si Severus. Připomínat chlapci, jeho budoucí postavení otroka, bylo hloupé: může to pouze prohloubit odpor mezi nimi. Severus se přinutil ovládnout a ukázal na pohovku. Potter si sedl a Severus se rozhodl nevracet zpět do křesla, ve kterém předtím seděl. Posadil se na druhou stranu pohovky a natáhl dlouhé nohy směrem k chlapci, na což ten odpověděl podezřívavým pohledem. Potom Potter demonstrativně přitiskl své vlastní nohy k sobě, jakoby ho mohl pouhý Severusův dotek poskvrnit.

"Pro Merlina,"-vybuchl Snape, co si ten kluk myslí? " Nechystám se vás dneska znásilnit, to přece můžete vědět!"

"Ne, nevím." ohnivě se ohradil Harry. "Nemám tušení, co se mnou chcete dělat. Požádal jste, abych sem přišel, aby - řečeno vašimi slovy - jsme se mohli připravit na sexuální vztahy mezi námi."

"Vytrhnul jste ta slova z kontextu..." v tu chvíli se Potter nejenom odvážil ho přerušit, ale udělal to ještě velice hrubě.

"Jak to mám vědět." zvýšil hlas "Mohl jste naprosto vědomě překroutit význam proroctví. Vždyť pokaždé, když se jedná o mě, vzpomenete si na své idiotské stanovisko, které se týká toho, co vám udělal můj otec. Právě v tom je ten zakopaný pes - profesore. Domníváte se, že bude strašně přijemné pokořit mně a proto mně přinutíte dělat to, z čeho je mi na zvracení, abych nakonec nenáviděl sám sebe tak silně, jako vy nenávidíte Jamese? Pane?"

Severus div nevycenil zuby.

"Ujišťuji vás, pane Pottere, že nynější daná situace je mi krajně nepříjemná a vaše účast v ní, ji pro mě dělá téměř nesnesitelnou. Já jsem o nic nežádal a nic z toho nechci. Pokud si však myslíte, že záměrně překrucuji proroctví,... pak jste stejný blázen jako ta stará podvodnice, která ho pronesla."

Bohužel jeho slova Pottera ani trochu neuklidnila. "Budiž, ale v krajním případě, vy..."

"Ano?" Jeho pochmurný tón patrně zchladil chlapcův oheň. Dokonce snad měl Potter i jakési chování, protože potom co se chvíli zamyslel, ostražitě pronesl.

"Promiňte, pane. Neměl jsem to říkat."

"Co jmenovitě?" Tentýž hrozivý přízvuk, který ho předtím zarazil, nyní mladíka donutil promluvit. Zajímavé.

"E-e-e... Ty řeči o tom,... Že,... Emm... No..." Chlapec byl zoufalý, což nemohlo přinést nic dobrého. Severus sotva zadržel povzdech. Cožpak ten zatracený kluk skutečně nebyl schopný normálně souvisle promluvit a ujasnit si jejich situaci?

"Má to znamenat, že se pokoušíte udělat jemnou narážku na moje sexuální preference, Pottere?" Velký Merline, vždyť on dokonce ani nedokázal odpovědět, jen se stále díval široce rozevřenýma očima, ve kterých se dala přečíst panika. "Je vám snad jasné, že každá fáma má alespoň částečně pravdivý základ," - ujistil ho Severus. "Ano, mě skutečně přitahují muži."

Potter vypadal, jakoby měl co nevidět sebou prásknout do mdlob, ale nakonec udělal to moudřejší a vydechnul: "Dobře. Ale myslím, že byste měl vědět, že mě ne."

=Samozřejmě že, jaké překvapení=, jízlivě si pomyslel Severus, ale nahlas se vyjádřil víc neutrálně: "Chápu."

"Ano, ale kromě toho..." Potter zavřel oči, jakoby mu bylo nepříjemné vyslovit právě ta slova. "Z toho co jste napsal o tom... O Merline. Hmm, o požadavcích proroctví, na intimní... E-e-e-, chci říci, o jeho tělesné stránce. No... Že mě vůbec nepřitahujete, pane. Totiž, ani v nejmenším."

"To je víc jak zřejmé," suše odpověděl Severus. "Ale také bezvýznamné."

"Jak to může být bezvýznamné, když musíme... No rozumíte?..."

"Mám se vyjádřit naprosto bez okolků?" zeptal se Severus. Všimnul si, jak se mladíkovo hrdlo napjalo, když ruměnec, který pokrýval jeho tvář, se pomalu rozšířil na šíji a odrážel se od bílého límce košile. Vypadal, jakoby ho jeho prokletá rudo-zlatá kravata mohla každou chvíli zbavit kyslíku. Nebo se to tak jevilo Severusovi jenom proto, že jeho dávným přáním bylo nějakého nebelvíra uškrtit? "Zdá se, že jste to pochopil," opovržlivě se ušklíbnul. Samozřejmě věděl, že podobná vyhlídka nemohla dělat radost osmnáctiletému heterosexuálnímu chlapci, ale vždyť to neznamená žádný konec světa. Přesto ten nesnesitelný kluk vypadal, jakoby všechno tak docela nechápal, a proto nakonec Severus řekl to, co původně vyslovit nechtěl. "Právě tak, Pottere. Nemusíte být samozřejmě zamilovaný, ani vás nemusí přitahovat muži, abyste dokázal roztáhnout nohy a přijmout v zadni...."

"Dost!" přerušil ho nebelvír. "Je to jasné."

Severus se opřel o opěradlo pohovky a ušklíbl se. Natáhnul nohy ještě dál. Co na tom, že se chlapec cítí nepříjemně. Dobře mu tak - neměl prohlašovat, že ho Severus nejenom nepřitahuje, ale že je mu špatně jenom z pomyšlení na fyzický kontakt mezi nimi. Severus to i bez toho dobře věděl, a mohl se také velmi dobře obejít bez toho, aby mu něco takového Potter hodil do tváře. Nicméně když se ten příšerný kluk s ještě větší silou vtisknul do rohu pohovky, přestala mu stísněnost společníka dělat zlomyslnou radost. Severusi, vždyť je mu jen osmnáct - napomenulo ho jeho svědomí. Osmnáct a vlastně se pokouší nedat najevo, že ho Podentes děsí k smrti. Skutečný nebelvír.

"Zdá se, že jsme špatně začali," prohlásil najednou Severus tím nejvíc společenským tónem. Možná, když začne s mladíkem zacházet jako návštěvou - a ne jako s černým morem - může jít všechno hladce.

"Podívejte, začneme od začátku. Harry, jsem rád, že jste ke mně přišel. Co si dáte k pití? Máslový ležák? Nebo něco silnějšího?" Místo odpovědi hoch jen vydal jakýsi přidušený zvuk.

"Nevím, co mě šokuje víc: to, že jste mi řekl mým jménem, nebo že jste mi nabídl pití."

Severus se rozhodl, že nastal čas začít si říkat jménem. "Nazýval jsem Potterem vašeho otce a máte pravdu - nenáviděl jsem ho. Ale vzhledem k tomu, čím budeme muset spolu projít, předpokládám, že bude vhodnější neplést si vás a říkat vám Harry." Chlapec vypadal stejně jako před tím překvapený, když uslyšel svoje jméno z jeho úst, ale nakonec přikývnul. "Samozřejmě, profesore."

"Severusi." Merline, ten kluk už zase začíná otevírat pusu jako ryba. Severus strašně chtěl natáhnout ruku a zaklapnout Potterovu visící čelist.

"Severusi," ozval se jako ozvěna Harry. Z jeho hlasu zaznívala nedůvěra, jakoby hoch chtěl říci - Jasně,...A v pekle bude sněžit, dřív než ti řeknu Severusi.

"Nepřeji si, aby mě někdo říkal profesore, pane, nebo mě oslovoval "vy" v posteli. Takže navrhuji od tohoto okamžiku přejít na "ty" a říkat si navzájem jménem." vysvětloval Severus a tentokrát ani nebral ohled na ruměnec mladíka. Buď jak buď musí překonat ostych. Povzdechnul si. "Lituji, že jsi tak mladý a dokonce ještě student. Alespoň už nenavštěvuješ moje hodiny. Ach... Málem jsem zapomněl. Jak pokračuje tvá příprava na OVCE?"

"E-e-e... Normálně," zamumlal Harry a odvrátil se. Severus nebyl přesvědčený, že dostal pravdivou odpověď, a proto se cítil nervózně, ale rozhodl se, že zatím tomu nebude věnovat pozornost. Nemohl přijmout Harryho nazpátek, že? Ne že by chtěl, ale i kdyby si to přál, nebylo by vhodné znovu obnovit jejich postavení studenta a učitele vzhledem k tomu, že proroctví od nich požadovalo jasně určené intimnosti. A oni vlastně ani neměli čas čekat na ukončení školní docházky. 31. červenec se hrozivě rýsoval na obzoru a nebylo možné už ztrácet ani den.

"Neodpověděl jsi, co budeš pít." připomenul Severus.

"Nevím," odpověděl Harry a zřejmě se snažil hypnotizovat pohledem vlastní ruce a nervózně poklepával nohou po kamenné podlaze.

"Pro Merlina!" vykřikl Severus. "Proč se neuklidníš."

Místo odpovědi Harry zdvihnul hlavu. Pak promluvil, i když Merlin ví proč, naprosto nečekaným způsobem.

"Ano, zajímavé, proč, Severusi?" posměšně zopakoval otázku Harry, ale jeho zápal vydržel jen chvilku. Vstal a zastrčil ruce do kapes.

"Poslyšte, já... Já nejsem si jistý, že to budu moci udělat, rozumíte? Totiž, no... ne dneska. Potřebuji trochu času, abych si na tu myšlenku zvykl, proto raději půjdu. Stejně mám spoustu práce."

"Posaď se." přikázal Severus a počkal, dokud si chlapec znova nesednul. "Za prvé, říkej mi "ty". Za druhé... Je to mnohem důležitější než cokoliv jiného a ty to dobře víš. Co se týká toho, co nemůžeš dneska udělat..." Potlačil zasmání. Ve skutečnosti v postoji mladíka nacházel málo zábavného. "Domnívám se, že sis špatně vyložil můj plán. Čemu jsme se podle tebe, dneska měli věnovat?"

"No,... E-e-e... Chlapec znovu zrudnul a tentokrát tak silně, že Severus doslova cítil horkost, která z něho vyzařovala. Na chvíli si pomyslel, že bude schválně trvat na odpovědi, ale došel k názoru, že ničeho nedosáhne, pokud přivede Harryho ještě víc do rozpaků.

"Klidně zapomeň na nervozitu," doporučil mu mistr lektvarů. "Myslel jsem, že si dneska jen potřebujeme popovídat a pokusíme se trochu zvyknout jeden na druhého." Když se místo odpovědi na jeho slova Harry jenom zamračil, Severus protáhnul. "Ano mě také ta vyhlídka nenadchla, ale když musíme - tak musíme." V následujícím okamžiku ho Harry překvapil, protože si také natáhl nohy - i když v trochu větší vzdálenosti od Severusových - a prohlásil.

"V tom případě si dám máslový ležák." Severus vstal a došel ke krbu, ale před tím než zadal objednávku do kuchyně, poznamenal: "Jestli chceš, můžeš se napít něčeho silnějšího. Jsi plnoletý."

"Raději ne, já se opravdu ještě dneska musím učit," odmítl Harry. Mistr lektvarů se na něho pochybovačně podíval a pak objednal máslový ležák a šálek horkého čaj. Nestačil se ani vrátit na své místo, když se podnos s nápoji materializoval na nízkém francouzském stolečku. Počkal, dokud se Harry dostatečně neuvolní a napije se piva. Teprve potom se zeptal:

"Jak probíhají tvé hodiny v tomto ročníku?"

Reakce, která následovala, byla opravdu nečekaná. Harry ztratil řeč, zakuckal se a vyprsknul pivo, které nestačil polknout. Nato se nervózně rozesmál, ještě že se alespoň dovtípil a použil Snapem přivolaný kapesník na mokré sako.

"Říká se tomu zdvořilý rozhovor, Harry," pousmál se trochu ironicky Severus. "Ty snad ten pojem neznáš? Copak jsi vyrostl mezi divochy?"

"To se vám... Tobě... Vůbec nepodobá," zamumlal mladík a znova si dopřál povzbuzení několika hlty piva, které tentokrát polknul. Přesto Severusovi nebylo jasné, jak na někoho může tento účinek mít takový dětský nápoj, jako máslový ležák. Pomyslel si, že bude mít dost času rozvíjet vkus a chlapcovy chutě, pokud s tím bude chtít někdy ztrácet čas. Udělal ještě jeden pokus o rozhovor, tentokrát méně zdvořilý.

"Když jsi takový specialista na rozhovory, navrhni téma sám. Umím si představit nebelvírskou společenskou místnost večer, kde vykládáš o baziliškovi a hypogryfech, nebo vychvaluješ své ohromné vítězství v Turnaji tří škol. Utratil jsi výhru za nějaké hlouposti, nebo je zavřená ve tvém trezoru, jehož obsah mě už brzo odevzdáš?"

"Drž hubu!" tiše odseknul Harry

Severus se nehodlal smířit s takovým chováním a automaticky zareagoval:

"Deset bodů s..." Ztichnul a cítil se hloupě. Albus měl pravdu, tohle se netýkalo kolejí. Bylo to jen mezi ním a Potterem. Mezi ním a Harrym, opravil se.

"Myslím," opatrně řekl Harry, "že místo urážek, je lepší probrat to, co jste naznačoval, ale nijak nevysvětlil. Jmenovitě - co je dalším důvodem, kvůli kterému je konkrétně v našem případě - podle všeho, jak jste řekl - no... Nutná Magie sexu?"

"Věděl jsem, že se zeptáš." lenivě odpověděl Snape

"Vždyť jste to sám nařídil."

"Zmlkni a nech mě přemýšlet!"

Harry překvapeně popíjel své pivo, dokud mu nedošlo. Severus zatím dával dohromady své myšlenky, udivený, že k tomu potřeboval tolik sily. Konec konců vždyť nemusel zrovna každý den projednávat podobná témata. A navíc, doposud jenom Albus věděl o tom, co se nyní chystal říci. Nebo spíš Albus a ti Smrtijedi, kteří byli přítomní při této události.

"Co víš o Magii sexu?" začal nakonec Severus otázkou.

"Málo." odpověděl Harry a po nedůvěřivém pohledu se opravil: "Vlastně nic. Chystal jsem se požádat o doporučení nějakých knih."

"Ukážu ti, co si můžeš přečíst, když budeš v mých pokojích. Ale teď... Začneme příkladem z lektvarů. Můžeš mi jmenovat takový lektvar, mezi jehož složky patří lidská krev?"

Chlapec se ani na chvíli nezamyslel, což Snapea zklamalo.

"No,...Lektvar lásky?" navrhnul nejistě Harry.

"Ano." Přikývl mistr lektvarů a potlačil urážlivou poznámku ohledně Potterových znalostí.

"A, proč dobře uvařený lektvar lásky musí obsahovat krev obou partnerů?"

Tentokrát bylo nejistoty méně. "Něco v krvi identifikuje ty, na kterých se má projevit účinek lektvaru."

Severus kývnul.

"Také v ostatních lektvarech krev, sliny, nebo sperma, v sobě nesou různou magickou sílu, souhlasíš?"

"Dobře. Ano." odpověděl Harry, přestože se odvrátil a hlasitě polknul, dřív, než zvednul hlavu. "Pokračuj."

"Působí výše vzpomínané substance pouze tehdy, když jsou součástí lektvaru?"

Mladík vyprsknul.

"No ano, už chápu, vy... Ty teď řekneš, že to není pravda. Ale nemyslím, že pokaždé, když to někdo dělá se svou přítelkyní, ve vzduchu okolo jiskří magie. V každém případě, to nemá žádnou souvislost s tím, o čem jsme mluvili předtím."

"Magie sexu se opravdu liší od obyčejného sexu," souhlasil Severus. "Lektvar lásky spoutá tělesné substance, podrobí je vůli lektvaristy a smísí je s Magií země. Magie sexu dělá něco podobného pomocí zaklínadla. V našem případě použijeme zaklínadlo a to bude zapečetěné do tvé duše pomocí ceremoniálu. Už jsem ti ho popsal. Intimní akt mezi námi potom zaklínadlo stabilizuje. Z hruba řečeno, sex a magie sexu se pro nás stanou synonymem."

"Ale to by platilo pro jakékoliv dva kouzelníky, kteří by prošli Podentes." podotknul Harry. "Co je právě v našem případě tak zvláštního?"

Severus zavřel oči.

"Se mnou už ceremoniál Magie sexu provedli. V mé duši je dodnes zapečetěné silné zaklínadlo, spojené se stejnou intimitou, do které my dva musíme společně vstoupit."

Harry se odvrátil, tentokrát ne z rozpaků, ale proto, že se mu zdálo nevhodné hledět na bolestí zkřivenou tvář profesora.

"Hm,... Já nechci nikoho urazit, ale pořád ještě nechápu, jak to všechno souvisí s naší situací."

"Protože to je patrně důvod, kvůli kterému jsem byl zvolený proroctvím." odpověděl Severus stále se zavřenýma očima. Jen jeho tvář znovu dostala běžný, lhostejný výraz. "Kvůli magické síle, kterou mi předali. Ne prostřednictvím Podentes, a pochopitelně se tedy nejedná o podvojnou sílu. Přesto jsem dostal určitý prvek cizí síly, který je naladěný na moje sperma." Odmlčel se a čekal na reakci, která následovala pomaleji, nežli počítal.

"Hm jasně, takže to probereme. Ta síla ve vašem... Tvém.., no ty víš - předáš ji každému s kým spíš?"

"Ne." řekl Severus a sotva se udržel, aby nedodal "Ty idiote". Zamračil se a dopil hořký čaj, který už vychladl. "Pouze tomu, s kým vyvolám síly Magie sexu. Zaklínadlo, s jehož pomocí mně byla ta síla předaná, je velmi silné, ale proti Podentes - vypadá jako dětské žvatlání. Abychom dokončili předání té síly, budeš muset přijmout moje sperma ve svém těle."

Harry zvedl oči.

"Ano to jsem pochopil. Mám za to, že nedávné zdůvodnění, že ho mám přijmout v zadku, všechno dokonale vysvětlilo."

"Otevřenost má své přednosti," odpověděl Severus a nehodlal se omlouvat. "Lepší nežli nepochopení. I když ti možná musím připomenout, že jakákoliv důvěrnost mezi námi, zvýší účinek Podentes. Ale jisté druhy důvěrnosti, jsou prostě víc efektivní. A co se týče předání síly - té, kterou jsem svého času dostal - musíme to udělat do tvých narozenin."

Harrymu trvalo pouze okamžik, aby se dovtípil.

"To znamená, že tak mohu přežít nastávající útok 31. července. Budu mít tuto přídavnou sílu... A my provedeme Podentes kvůli tomu, abychom zrušili magii předanou tobě, a abych ji tím způsobem mohl převzít. Jasné."

"Ano. Myslím, že uvolnění předané síly musí být okamžité. Konečně ona mi nepatří: proto Podentes dovolí nové pouto. Pochop jedno - tvoje podvojná síla se musí vyvíjet postupně. Nevím jak dlouho to potrvá, i když pochopitelně plně přijaté otroctví, zejména ve fyzickém významu, její dozrání příznivě ovlivní."

"Jo, to je jasné," zamumlal Harry roztržitě, protože ještě pořád dumal o cizí síle uvězněné v těle jeho profesora. Ještě něco nevěděl, něco, bez čeho to nemohl pochopit naprosto dokonale. "Hmm,... Magie sexu. Takže ve vás... V tobě je ta dodatečná cizí magie a ta přejde ke mně, když my... To, no rozumíš.

No a co? Chci říci - jak mi to může pomoci vydržet jeho útok?"

"Původně to byla jeho magie," přiznal se Severus.

Malý okamžik Harry nechápal.

"Nechceš přece tvrdit... Och."

"Konečně ti to došlo."

"Hm, ano." Harry nevěděl, co říci, "Fuj, jaká ohavnost" - nebo - "vysmíváte se mi", nic z toho nebylo vhodné, ale spíš trapné. Přesto... Snape a Voldemort?

To je snad příliš.

"Velmi dávno se Temný pán rozhodl, používat mě jako špiona tady v Bradavicích. Obával se, že nebudu mít dost sil, abych dokázal vzdorovat tak dokonalému nitrozpytu, jaký ovládá Albus. Proto se tímhle způsobem se mnou podělil o svou sílu."

" Jasně... Takže předpokládám, že mi bude předaná, stejným způsobem." odpověděl jako ozvěna Harry a snažil se udržet klid. Soudě podle toho, jak se na něj díval Snape, pochopil, že si na jeho tváři přečetl odpor a pocit hnusu, ale nedokázal je zakrýt. "Jak mu to zabrání, zabít mne v den mých narozenin?"

"Jeho vlastní magie uvnitř tebe, bude neutralizovat magii, kterou k napadení použije. Je to stejný princip, jako u hůlek-sester, které odmítají škodit si navzájem. Samo o sobě ti to nezaručí vítězství nad Temným pánem - k tomu je nevyhnutelně potřebná výměna sil díky Podentes - ale zabrání to tvému zabití."

Zamyšlený Harry odložil prázdnou láhev.

"Zatím ale je teď ta magie uvnitř vás. Jak účinkuje? Opravdu neutralizuje jeho čáry?"

"Kdyby to nedělala, byl bych nyní na tom stejně, jako Longbottomovi. Právě tahle magie sexu, kterou na mě před lety uplatnil, mi pomáhala vydržet a přežít mnohonásobné použití kletby Cruciatus."

"Hmm,... Došlo k tomu jen jednou?"

"Cruciatu?" Odpověděl otázkou Severus. Vždyť už se o tom zmiňoval. No pochopitelně Potter... Harry, jako vždy všechno mu jen proletělo kolem uší.

"Ne, k Magii sexu. Stalo se to jen jednou?"

Severus se zamračil.

"Nehodlám s tebou rozebírat mé minulé vztahy. Žádný z nich - je to jasné?"

"Mám právo vědět..."

"Ne." přerušil ho Severus. Nemáš žádné právo, respektive brzo žádné nebudeš mít. Takže přestaň tak uvažovat, v budoucnu by to bylo na překážku. Ještě na něco ses chtěl zeptat?"

"Váš plán," řekl Harry a kousl se do rtu. "Abychom... No, chápete."

"Abychom se připravili k našim sexuálním vztahům.?" upřesnil Severus. Povšiml si, jak chlapec po těch slovech zblednul, i když na toto téma už hovořili několik minut.

"No, ano," potvrdil nakonec sotva slyšitelně Harry. Jaký máte plán? Totiž něco konkrétního?"

Ze Severuse málem vyletělo obvyklé-"Jak detailně to mám popsat?"-ale udržel se. Nechtěl, aby Harry Potter díky šoku upadl do mdlob.

"Navrhuji, ohledně plánu se dohodnout, souhlasíš?" řekl místo jedovaté poznámky. "Zůstávají ti ještě tři týdny do OVCÍ, a potom další dva do konce školního roku. Po něm ještě šest neděl prázdnin do tvých narozenin. Čili, během nastávajících jedenácti týdnů musíme úspěšně projít rituálem Podentes a vybudovat mezi sebou, plnohodnotné sexuální vztahy. To je ti jasné?"

"Naprosto," málem se udusil Harry. Severus ignoroval jeho teatrálnost.

"Doufám, že je ti stejně tak jasné, že tu nesmí dojít k žádnému násilí?

"Ano,.. Velmi dobře jste to vysvětlil." Přiznal mladík a odvrátil se.

"Výborně. Takže souhlasíš, že potřebujeme strávit společně značné množství času v následujících týdnech, aby s oboustranným souhlasem mohlo dojít k fyzickému sblížení.?" - Nastalo ticho. - "Harry?"

Odpověď zazněla zjevně neochotně.

"Ano, ano, rozumím," souhlasil Harry. "Vím, co jste řekl, že to je - mladík mávnul rukou směrem k Severusovi, - důležitější než mé vyučování, ale to neznamená, že chci zkazit OVCE. Proto mi není jasné, co jste myslel tím "značným množstvím času," nechci zanedbávat výuku."

"Já jsem naprosto neměl v úmyslu, bránit ti ve vyučování," jízlivě poznamenal Snape. Zvláště, když uvážím, jak horlivě jsi studoval během všech těch sedmi let v Bradavicích."

"Netvrdil jsem, že jsem byl vynikající student," odseknul Harry. "Jen nechci nadobro zahodit vlastní existenci - beztak se to prokleté proroctví právě o tohle snaží."

"Nehodlám narušovat tvojí výuku," opakoval Snape. "ale můžeme naše cíle sloučit. Tohle je můj návrh, - každý večer po večeři přijdeš sem a zůstaneš tu do večerky. Během těch tří neděl do OVCÍ, ti budu pomáhat, pokud budeš mít nějaké otázky ohledně úloh. Ale budeme spolu také hovořit, Harry a dotýkat se jeden druhého, i když k ničemu příliš intimnímu nedojde, alespoň do tvých zkoušek. Stejně tak tu strávíš celý den v sobotu, ale neděle navrhuji ponechat volné."

Zatím plán připadal Harrymu snesitelný, i když ne moc přitažlivý. Daleko víc ho znervózňovalo, co se stane potom.

"A po OVCÍCH?"

"Ten samý rozvrh, ale soustředíme se víc na přípravu k rituálu, který domnívám se budeme muset vykonat týden po skončení školy."

Harry se zamračil.

"Proč nepočkáme do mých narozenin? Vždyť přece Podentes vám dovolí předat mně tu Magii sexu, která mně podle vás ochrání, a pokud budeme skutečně věřit proroctví, tak do 31. Července ani žádnou ochranu nepotřebuji."

Severus si povzdechl a vyhledal očima mladíkův pohled, - černé oči se vpily do zelených.

"Chápu, že ti není příjemná intimní stránka věci. Dřívější uskutečnění Podentes, ti to pomůže překonat."

"Vy snad věříte, že mně pomůže toužit... No,...Rozumíte,...S vámi?"

"Ne tak úplně. V ceremoniálu chybí kouzla lásky a také nic v něm nezesiluje sexuální přitažlivost. Prostě bude pro tebe snadnější zvyknout si na situaci, když mi budeš patřit a já už tě budu ovládat."

"Merline," odvrátil se Harry. "Ovládat mně."

Severusova tvář ztvrdla. Konec konců jestli bude chlapec litovat sám sebe, tak mu to nic dobrého nepřinese.

"Smiř se s tou myšlenkou," přikázal mu ostře. "Po obřadu tě budu vlastnit do konce tvého života."

Harry vyskočil, chytil hábit a vrhnul se ke krbu.

"Myslím, že dneska to už stačí," prohlásil a horečně prohledával krbovou římsu. "Kde je letax?"

"Počkej," zadržel ho Severus. "Tak jsme se dohodli? Souhlasíš s naším rozvrhem, Harry?"

"Během týdne po večeři a celý den v sobotu budu mít otrávený zbývající čas ve škole, ale ano, dohodli jsme se."

"Výborně," hedvábně protáhl Severus. "Teď poslouchej. Každý večer během týdne si sebou přines učebnice. Plášť si odlož v kabinetě ředitele dřív, než použiješ krbovou síť..."

"Zatím vám nepodléhám, pane."

"Podléháš. Mým jediným úkolem je - připravit tě k rituálu a to nemluvím o jeho následcích, proto budeš dělat to, co ti řeknu. Před tím, než se opět začneš vzpírat, uvědom si co je v sázce: pro začátek tvůj život a potom tvoje schopnost zvítězit nad Temným Pánem. Vzhledem k tomu všemu je trochu hloupé starat se o poslední týdny strávené ve škole."

"Ano, pane," vydechnul Harry.

"Severusi," opravil ho mistr lektvarů. "Od dnešního dne "ty". A ještě, - už žádný sex s Grangerovou nebo někým jiným."

Harry udiveně rozšířil oči a potom je rozhněvaně přivřel.

"A neřekl jsi mi prve ty sám, že tvé minulé vztahy nejsou moje věc?"

"Ano, to je pravda," klidně potvrdil Severus. "Jenže to nebudu já, kdo bude muset dodržovat přísahu věrnosti, ale ty. A upozorňuji, že kouzlo Podentes tě nebude považovat za upřímného, pokud se podle vlastního přání podělíš o své tělo s někým jiným, nežli se mnou a to už pár týdnů před rituálem."

"To je všechno hloupost:"

"Vůbec ne. Pamatuj si, že rituál byl vymyšlený pro zamilované."

"Och, vydechl Harry se zjevným zklamáním. "A co se týká, no... Dnešního večera s... Někým? A od zítřka se začnu zdržovat..."

"Naprosto vyloučeno. Začni se zdržovat hned teď, v tuhle chvíli. A mám na mysli absolutní zdrženlivost. Dokonce ani nemasturbuj. Nechtěj tak mařit naše plány. Jsi zdravý mladý muž, určitě cítíš přání a touhu často a silně, že? Pokud se budeš krotit, nebude to moc přijemné, ale pomůže ti to zvyknout si na současnou situaci."

"A to jak?" zeptal se uzardělý Harry.

"Myslím, že na odpověď můžeš přijít sám." odpověděl Severus. Přivolal z police matnou plechovou krabici, otevřel ji a napřáhnul k Harrymu, který rychle chytil hrst prášku a zmizel ve víru zelených plamenů.

Mistr lektvarů se zatím opřel o antický gobelín vedle krbu a nevěděl, jestli se má smát, nebo plakat.