Invocare 031

Její reakce ho z nějakého důvodu povzbudila a on pokračoval:

"Takže jsem nervózní, protože se bojím, že mě zraní, když... " Harry si odkašlal a začal znovu.

"Já samozřejmě netvrdím, že mi chce úmyslně způsobit bolest, ale Hermiono, on ho má tak velkého... proto si myslím že k tomu beztak určitě dojde. Jenže stejně to nemohu odmítnout, protože nemám na výběr. Buďto udělám tohle, nebo zemřu. Nemohu si pomoct, ale jsem příšerně nervózní. Před tím to nebylo tak hrozné. No dobře, samozřejmě bylo, ale když jsem ho pak viděl, cítil jsem se stokrát hůř."

"Oh, Harry!" Hermiona položila svojí ruku na jeho. "Musíš se cítit hrozně."

"Jo." mladík svou volnou rukou přikryl její a nějakou chvíli jen prostě mlčky seděl bez pohybu a byl šťastný, že má takovou přítelkyni. Skutečně s ní mohl mluvit o všem a říci jí cokoliv.

 

"A s čím jsi chtěl poradit?"

"Ach ano, jasně." Bylo tolik přijemné s někým si tak popovídat, že na to úplně zapomněl.

"Jde o tohle. Řekl jsem Snapeovi, že by bylo lepší, kdyby měl přichystaný hojivý lektvar - no a on potom začal tvrdit, že mě nehodlá... zranit, nebo způsobit bolest, ale já mu tak úplně nevěřil. No a on mi potom navrhnul něco, co bychom mohli zkusit,... aby trochu uklidnil mojí nervozitu. Je to... no dobře... prý je to vlastně taková příprava."

 

"Příprava?"

"Hm, předběžná fyzická příprava. Říkal, že to je naprosto běžný způsob a později to budeme stejně muset dělat..."

Harry se odvrátil a znovu se pokoušel Hermioninou metodou vyhrknout to, co se nedalo vyřknout.

"Chce mě roztáhnout, aby se tam vešel. Chce použít jeho..." kašlající Harry vytáhnul ven své prsty.

"Ah, rozumím." Hermioniny kudrny se zavlnily, když zakývala hlavou a podívala se na jeho druhou ruku, která ještě pevně svírala tu její.

"Jasně vím, co máš na mysli."

 

Harry se na to dost spoléhal. Nehledě na Hermioninu metodu bezmyšlenkovitého vypálení do větších podrobností zabíhat nedokázal. Úplně mu stačilo, že o tom mluvil se samotným Snapem. Byl si absolutně jistý, že o tom s dívkou mluvit nedokáže. Rozhodně ji nemůže říci přímo do očí, že ve skutečnosti uvažuje o možnosti, nechat si strčit Snapeovy dlouhé prsty do zadku.

 

Dívka dlouho mlčela a potom se zeptala.

"A jakou potřebuješ radu, Harry?"

"Nemohu se rozhodnout, jestli bych mu to měl dovolit udělat, nebo ne!"

Harry uviděl jak Hermiona ztuhla.

"Skutečně ti dal možnost si vybrat?"

"No alespoň prozatím v této době. Jak už jsem říkal, upozornil mě, že později už prostě nebudu mít na vybranou, protože díky této metodě si může být jistý, že mě skutečně nezraní. Ale to bude až po provedení rituálu. Řekl, že počká, jestli dám přednost odkladu na potom."

 

Harry si povzdechl, pustil kamarádčinu ruku a začal trhat trávu.

"Tak co si myslíš?"

Hermiona se k němu naklonila a strčila si za ucho pramen vlasů, který ji padl do tváře.

"Dává to smysl. Jak předpokládáš, Snape... Hm, no řekněme tak... Říkal jsi, že je v posteli skutečně dobrý, že?"

"Hermiono!"

"No říkal jsi přece, že dobře ví, jak v tobě vyvolat potřebné reakce, ne?" hájila se dívka a pokračovala. "Takže si myslím, že v sexu musí být docela zkušený. Myslím tím s muži. Ano?"

"Ano." Znovu neochotně souhlasil Harry. Nicméně dobře věděl, že Hermiona se ho nesnaží přivést do rozpaků, jen říká svůj názor. Jen trochu nesrozumitelně.

Jakmile si všimla jeho nálady, dívka ztichla. Jenže tohle Harry nechtěl.

 

"Pokračuj."

"Prostě jsem přemýšlela, pokud je skutečně tak zkušený, znamená to, že přípravu nenavrhl jen tak, ale aby rozehnal tvé znepokojení. A jestliže ji on považuje za užitečnou, tak já jsem ochotná mu věřit.

Na druhou stranu mluvíme o Snapeovi a tomu překroutit fakta nedělá problém. Hm... "

Harry vydechnul nosem.

"Snape nemá důvod, aby mě dělal ještě víc nervózního, což je to jediné k čemu by mohlo dojít, kdyby v tomto případě lhal. Tak jo,... jo, myslím si, že se mě ve skutečnosti pokouší uklidnit."

"Tak co ti na tom vadí?"

 

Harry opět zůstal civět na dívku široce rozevřenýma udivenýma očima. Nepřestávalo ho překvapovat, jak hrozně nechápavou se občas ukázala jinak moudrá Hermionina hlava.

"Je to odporné, pamatuješ?"

"Aha." ušklíbla se dívka, ale zdálo se, že trochu nuceně a s ironií. "Jasně."

"Mimo to," pokračoval Harry, " ten nápad se mi nezdá až tak geniální. Konec konců je to moje zadnice - přinejmenším ještě celý týden. Teprve potom se stane jeho majetkem a já mu ji budu muset dát k dispozici."

"Promiň."

 

Harry vyhodil do vzduchu zrovna utrženou hrst trávy a viděl, jak část stébel padá Hermioně do vlasů.

"Ne, máš pravdu. Soucit není k ničemu. Prostě buď správná kamarádka, a na rovinu řekni, na co myslíš."

Dívka setřásla ze sebe trávu a odpověděla:

"Dobře. Ve skutečnosti na hodně věcí."

"To si děláš legraci. Hermiona Grangerová myslí na hodně věcí...haha. A vsadím se, že najednou, ne?"

"Och, buď zticha." prskla a lehce ho plácla po ruce s veselým úsměvem.

 

"Takže co si myslím: Snapeovo chování mě přijde téměř jako slušné. Myšleno na Snapea. Pochopitelně nesmíme zapomenout na tu věc s výměnou košile, na to jak požádal o klíč od tvého bankovního trezoru a taky jak jsme si museli dopisovat. Bezesporu to byly chvíle, kdy se choval naprosto hnusně. Jenže to u něho není nic nového. Ale teď ti dal možnost výběru: jestli to chceš udělat nebo ne. To je dost povzbuzující, nemyslíš?"

Harry přikývnul a vytáhl jí z vlasů zapomenuté stéblo trávy.

Hermiona roztržitě odstrčila jeho ruku a soustředěně se zamračila.

"Je to tvoje šance ještě do ceremoniálu ohodnotit správnost jeho úmyslů a jednání. Myslím tím těch, co se týkají sexu." chvíli se odmlčela a pokrčila rameny.

 

"Ty přece víš, že pokud se to týká mě, vždycky dávám přednost tomu, být dobře informovaná. O všem. No a mě se zdá, že to, co ti navrhnul, odpovídá jeho tvrzení, že jsi jeho milenec... a proto se pokouší s tebou jednat stejně, jakoby jednal s milencem."

V tu chvíli už Harry nedokázal zadržet ironický úsměšek.

"Hmm,... a odkud víš, jak Severus Snape jedná se svým milencem?"

"Podle všeho jsem schopná si představit jeho jednání s otrokem, Harry. Určitě by bylo... úplně odlišné."

 

"No, to ano - možná."odpověděl Harry, potřásl hlavou a krátce se zamyslel.

"Řekl bych, že je nepředvídatelný a překvapující. Jenže stejně kašlu na to, co říká - my nejsme milenci."

"Podle mého mínění v tom co se týká sexu, se tvůj názor značně liší od názoru Snapea."

"Myslíš tím to, že je o dvacet let starší a mnohem zkušenější?"

Teď byla řada na Hermioně, aby zůstala překvapeně civět na Harryho.

"Ne mám na mysli, že jeho zajímají muži."

 

Harry se zamračil.

"Ale je to jen... anatomie, ne? Čistě mechanická záležitost. Strčíš kolík A do otvoru C místo otvoru B."

"Och. Myslím, že v tomto případě jde o víc a je to mnohem složitější. Jestli chceš, mohla bych ti v Londýně... ehm... vybrat pár knih. Z knižního obchodu Blackwell's. Mám za to, že můj bratranec tam nějaké knihy koupil. Nebo jestli chceš, poohlédnu se v magickém knihkupectví. Možná po něčem víc specifickém k tvé situaci?"

"Nechci o tom číst, stačí, že to budu muset dělat." povzdechl si Harry. Uvědomil si, že ač je to podivné, raději by se dozvěděl všechno, co potřeboval od Snapea.

Jenže zkoumání té záležitosti předem, mu připadalo skoro stejné, jako přiznání, že to chce.

"Takže si myslíš, že bych měl raději souhlasit s... tou ehm... přípravou? To je tvoje rada?"

"Podle mně to bude rozumné." potvrdila Hermiona. "Notabene, jestli budu soudit podle toho, co jsi sám říkal, na Snapeovu kompetenci se můžeš spolehnout.

Ale rozhodnutí je přesto jen na tobě, Harry." pokývala hlavou dívka. "Přála bych si, abych tě dokázala přesvědčit, že to zdaleka není tak odporné. Jsem si jistá, že ne. Ale patrně v tuto chvíli, má význam a je důležitý jen tvůj pocit."

Harry kývnul. Hermiona se opravdu zachovala, jako skutečný přítel.

 

"Poslyš, mám už zpoždění." oznámil mladík a vyskočil na nohy. Napřáhl ruku, aby pomohl také Hermioně znovu se postavit. Jenže i když dívka už stála, Harry její dlaně nepustil.

"Je tu ještě něco: svědkové pro ceremoniál. Musel jsem si jednoho vybrat. Ty víš, že tě mám rád a věřím ti dostatečně na to, abys tam byla přítomna... "

"Och, Harry. Já,.... Bude to pro mne těžké, dívat se na to, co se s tebou stane, ale jestli mne potřebuješ, tak... "

"Ne, počkej. Chtěl jsem říci, že jsem myslel na tebe, ale rozhodl jsem se, že bude lepší požádat Ronova otce. Chápej, Artur Weasley může osobně vyplnit ministerské dokumenty a zaregistrovat potvrzení mého stavu. Tak se nedostanou do rukou nějakému hlupákovi, který spadne ze židle, nebo udělá bůh ví co, až si přečte větu: "Harry Potter otrok". Proto bude mým svědkem pan Weasley - samozřejmě pokud bude souhlasit. Přijede zítra, abychom si o tom spolu promluvili. Ale neříkej o této návštěvě Ronovi, dobře? Vždyť víš... "

 

Hermiona zamyšleně přikývla.

"Je jasné, že dřív nebo později se Ron o všem dozví." řekla. "Ale... máš pravdu, právě teď bude lepší mu o ničem neříkat. Sotva by to pochopil a pravděpodobně by nereagoval dobře. A ty máš beztak starostí nad hlavu." Hermiona si osvobodila dlaň a posuňkem mu připomněla protizvuková kouzla.

Harry vytáhl hůlku, aby je zrušil, ale ještě se zarazil.

"Ty... nemáš, žádné námitky kvůli mojí volbě svědka?"

"No, já tak dětinská nejsem, abych se urazila." zvedla bradu Hermiona.

Harrymu se zdálo, že se už celou věčnost necítil tak vyrovnaně, i když se ještě pořád bude muset rozhodnout. Usmál se.

 

"Možná to bude lepší. Vždyť budu muset před svědky zažít potěšení, vzpomínáš? Rozhodně bych nechtěl, abys pozorovala, jak mě Snape líbá do té doby, než budu vzrušený... "

"Harry!"

"Sama jsi říkala, že s tebou mohu mluvit "o čemkoliv". Uličnicky připomněl Harry a úkosem se podíval na dívku. "Uklidni se. Čestně, já už si zvykám."

Hermiona chvíli jen nerozhodně přešlapovala na místě.

"Ah. No, to je dobře... "

"Jo, určitě. Alespoň že se nebudu muset úplně svléknout. Podle všeho, svědci nejsou povinní zůstat, až do konce, no jestli chápeš, o čem mluvím..."

"Oh. Ty prostě chceš, abych se červenala." obvinila ho se smíchem Hermiona. "Nesnaž se, stejně nebudu."

"Jsem jen prostě rád, že mohu s někým hovořit, tak "o čemkoliv". Znovu se na ni usmál Harry. "I když se přiznám, že škádlit tě, je zábavné."

 

Hermiona ho znovu plácla do ruky. Tentokrát s mnohem větší silou.

"Hej, to není moje vinna, že jsi pomalejší!"

"Zmlkni, Harry." podívala se na něj rozhněvaně Hermiona.

Ještě pořád s úsměvem, zrušil zvuk tlumící kouzla, ale jen co ochranné stěny padly, jeho tvář dostala vážný výraz.

"Takže jsme všechno projednali." povzdechl si mladík. "Teď se jen musím rozhodnout. No což. S tím patrně nic nenadělám. Postarej se, aby tě Ron příštích pár hodin neviděl. Řekneš mu potom, že se ještě učím sám, prosím?"

"Jo. Slibuji, že se o všechno postarám." řekla ještě pořád zamračená Hermiona. Potom znova aktivovala kouzlo Tempus.

"Měl bys raději jít."

"Aha." Harry se naklonil, rychle jí objal a rozběhl se zpátky do hradu.

--------------------------------------------------------------------

 

Do sklepení Harry přišel se zpožděním, ale Snape tentokrát neměl, žádné připomínky. Odložil stranou zažloutlé pergamenové svitky, kterými se probíral, vstal a zamračeně sledoval, jak mladík oklepává saze rukama.

Harry usoudil, že soustředěný výraz lektvaristovy tváře vyjadřuje jeho přání okamžitě dostat odpověď na návrh o použití prstů, a bezděčně znervózněl. Merline, co mohl odpovědět. Samotná myšlenka na to v něm vyvolávala nevolnost. Asi se během rozhovoru s Hermionou tam dole u jezera - situace nevypadala natolik reálná. Jenže tady v šeru podzemí, pod pohledem Snapeových pronikavých černých očí, které ho neustále sledovaly, byla realita najednou mnohem blíž a nebylo kam před ní utéci.

 

Harry se letmo podíval na nechvalně známé prsty a trochu se zachvěl. Všimnul si, že vůbec nejsou skvrnité od lektvarů. Neznámo proč byl vždycky přesvědčený o pravém opaku, i když si nemohl vzpomenout, že by někdy viděl skvrny na lektvaristových rukou. Obvykle vypadaly mastně, ale to bylo vinou ochranné vrstvy zvláštního balzámu, který chránil kůži před jedovatými výpary. A vůbec, poslední dobou Snape zdaleka nevypadal neupraveně.

Jinak bych to cítil pokaždé, když se mě dotýká. Pomyslel si Harry rudý až po uši.

 

"Bylo by přijemné, kdybys mi konečně odpověděl na mé otázky!"

Harry zamrkal a vzpamatoval se. Zjistil, že se už nějakou chvíli upřeně dívá na Snapeovy ruce a trhnul sebou.

"Ehm, promiň. Něco jsi říkal?"

Mistr lektvarů se napjal a ještě silněji přimhouřil oči.

"Ano, něco jsem říkal - a říkal jsem toho dost. Cítíš se dobře?"

"Jo, normálně." odpověděl Harry a okamžitě toho litoval. Možná, kdyby řekl, že je nemocný, Snape by mu dal víc času na rozhodnutí té záležitosti s prsty. Ne, to je prostě hloupost. Pokud by s tím hodlal souhlasit, bylo by jen rozumné co nejdřív s tím skončit. Zvláště když v podstatě jinou volbu nemá: Podle Snapeových slov bude dřív nebo později beztak nutné seznámit s těmi prsty svojí zadnici.

 

Najednou se Harry opravdu cítil nemocný.

"Já jen... nevím, co ti mám říci," pronesl mladík a nervózně polkl.

Snape potřásl hlavou, jakoby s mírnou výčitkou.

"To je sotva tvoje chyba, že ti nikdy takové věci neříkali."

Harry nechápal, o čem je řeč, dokud lektvarista nepokračoval.

"Předpokládám, že tvoji magii-nenávidící příbuzní s tebou sotva hovořili o tvých rodičích."

Harry si vzpomněl na ředitelovu radu o užitečnosti otevřených čestných vztahů, a přikývl.

"Ale co to má společného s... ?"

"Alergeny? Docela hodně. Podle toho mála informací, které se mě podařilo sehnat, ani jeden z tvých rodičů žádnou alergii neměl, ale... ?" Mistr lektvarů pokrčil rameny.

Harry překvapeně zamrkal.

"Ale proč tě zajímají jejich alergie!"

"Ty jsi skutečně neposlouchal. O čem jsme podle tebe mluvili?"

"Ehm... "

 

"Proč se stále tak červenáš?" Snape přistoupil blíž a prstem přejel mladíkovi po čelisti. "Objevilo se to krátce potom, co jsme začali s intimnostmi. Samozřejmě příčinu si mohu lehce domyslet, ale Harry ty sám jsi řekl, že tvá tělesná reakce na mě, není nic jiného, než běžný reflex. To je docela přirozené. Jsi zdravý mladý muž, který má zakázané všechny ostatní možnosti jak uspokojit svou sexuální potřebu, proto je naprosto jasné, že to co jsme spolu dělali, má tento předvídatelný účinek. Neměl by ses tím nechávat tak vyvést z míry."

"Jo, dobře. Zapracuji na tom."

"Předpokládám, že si časem zvykneš." Zamračil se Severus. "Ale do té doby to může působit, zbytečné problémy. Když jsme naposledy mluvili s Albusem, zčervenal jsi jako rak jen proto, že jsem vstoupil do místnosti."

"Nevím čemu se divíš, vzhledem k tomu, co jsme dělali předchozích pár večerů." procedil Harry přes zaťaté zuby, ale pak se zkusil uklidnit.

 

Vypadalo to, že Hermiona měla pravdu. Se Snapem se prostě dívali na svět naprosto různým způsobem. Možná lektvarista byl v osmnácti už beznadějně vyčerpaný pohlavním životem.

"Podívej, tohle nemohu nijak zvlášť ovládat. Ledaže bys pro mě našel nějaký lektvar. Možná by pomohl."

"O jednom vím, ale ten není určený pro muže." Lektvarista se Harrymu upřeně zadíval do očí. "Proč tě tak jednoduchý fakt donutí zčervenat ještě víc?"

"To je jedno." Zabručel Harry, napůl se odvrátil a zíral na zeď. "Já ne... No tak, co jsi to povídal o alergii."

 

"Udělej mi laskavost a tentokrát mě poslouchej. Existuje menší riziko, že jeden z prvků halucinogenního lektvaru, který budeš muset během obřadu vypít, může na tebe mít nepříznivý účinek. Musíme to dneska zjistit. Bylo by užitečné vědět předem, jestli některý z tvých rodičů trpěl nějakou alergií, ale protože tato informace není dostupná, budeme pokračovat, jako kdybychom čekali nejhorší scénář."

 

Harry kývnul. Cítil se teď mnohem klidnější, když se zdálo, že se žádný hovor "o prstech" konat nebude - alespoň ještě chvíli. V každém případě se znovu otočil tváří ke Snapeovi a zvedl hlavu.

"A co když jsem alergický na nějakou součást lektvaru? V synopsisu jsi napsal, že lektvar je potřeba aby... ehm, připravil moje fyzické tělo na přechod do tvého vlastnictví, no nebo něco v tom smyslu. Znamená to, že v případě mojí alergie se ceremoniál nemůže konat?"

"Ne. Jestliže jsi alergický, podnikneme vhodné kroky k potlačení reakce a necháme magii udělat co má. To už jsem ti vysvětloval, Harry."

"Není to trochu velký risk, čekat těsně do sedmnáctého, aby se něco takového zjistilo?"

"Antialergení lektvar vyžaduje podání deset - dvanáct dnů předem do užití halucinogenního. Kdybychom začali dřív, mohlo by se naopak stát, že bychom alergii mohli vyvolat. Jak už jsem také vysvětloval."

"Dobře," přikývl Harry a rozpačitě přešlápl z nohy na nohu.

 

"Přesto, mohl bys... mě vysvětlit, něco jiného? Nechápu, co znamená - no, že lektvar připraví moje tělo na přechod do tvého vlastnictví. Mám čekat, že se nějak změní můj zevnějšek, moje tvář... podle toho čemu dáš přednost?"

"O čem to u všech všudy mluvíš?"

"No, určitě bys chtěl, abych vypadal jinak, že? Znamená to tedy, že se mi změní vzhled?"

Snape se údivem zamračil.

"Pochopitelně, ne. Nezměnil by ses, i kdybych si to přál. A ujišťuji tě, že něco takového si nepřeji."

 

Harry si třel jizvu a pomyslel si, že to je logické. Pro síly spojené proti Voldemortovi byl něčím jako symbolem a změna jeho zevnějšku by v tom případě byla opravdu špatná taktika.

Zřejmě vítězství ve válce je pro Snapea důležitější, než to, že je Harry podobný svému otci.

A pravděpodobně je také lepší, že lektvarista dokázal, třeba jen ve velmi malé míře, překonat své nepřátelství k Jamesovi.

 

"Jak se tedy moje tělo bude připravovat " na tvé vlastnictví a péči"? Chtěl bych vědět, co mám čekat."

"Tvé sperma dočasně získá magické vlastnosti související s rituálem Podentes."

Harry se kousl do rtu.

"A..."

"Nemyslel sis snad, že koupel je určená jen pro potěšení? Konec konců Podentes využívá magii sexu. Tvoje sperma - předem náležitě začarované prostřednictvím dřívější části rituálu - se stane jeho základním prvkem." Nějakou chvíli Snape nespouštěl z mladíka oči.

 

"Máš ještě nějaké další otázky? Ne? Potom mě následuj do laboratoře a začneme s kontrolou tvé možné alergie. Během testování se ti může udělat špatně..."

"Nebylo by tedy lepší provést ho tady?" zeptal se Harry a ukázal na pohovku.

"Myslím, že pokud si budeš potřebovat lehnout, určitě pro tebe mohu přeměnit něco podobného i tam."

 

Harry přikývnul. Žádné potěšení od nadcházející kontroly nečekal, a svou ne zrovna poslední roli v tom sehrálo i to, že se měla uskutečnit v laboratoři lektvarů, kterou doufal, že už znovu neuvidí. Ale předpokládal, že Snape musí mít pro to své důvody, ostatně určitě věděl, co dělá. Možná by se ingredience lektvaru, neměly před uvařením často přenášet. Nebo je to pro Harryho jakýsi test? Zkouška chování? Snape pro ně má slabost, že?...

Dokonce i k lektvarům - upozorňoval ho včera muž. Musíš být ochotný podřídit se a přijmout cokoliv - dokonce i lektvary.

A Harry mlčky následoval Snapea do chodby.