Jakýsi příšerně hromotlucký typ spolu s hubenou ženou, vystupoval z tmavomodrého auta, v ten samý okamžik, kdy se Severus přenesl na trávník před domem. Dlouhou vteřinu ho bylo vidět, ale muž se ženou si ničeho nevšimli. Veškerá jejich pozornost byla soustředěna na dům. Vypadalo to, jakoby se báli jít dovnitř.
Ve chvíli, kdy vstoupili na cestu vyloženou cihlami vedoucí k hlavním dveřím, už lektvarista zmizel z případného pohledu.
V domě byla tma, proto si Severus zprvu myslel, že se zmýlil a Harry tráví čas u kamarádů. Ale tlusťoch cosi zachrochtal a k němu se doneslo, něco jako *prokletý kluk*. Takže pár zřejmě předpokládal, že je mladík v domě.
Přestože zjevně doufali v jeho nepřítomnost.
---
Najednou Severuse napadlo, že má vynikající příležitost, tajně z povzdálí pozorovat, chování Harryho a jeho příbuzných. Což byla vynikající příležitost, jak mladíka lépe pochopit. Vždyť právě tady vyrůstal a tito lidé mu vštěpovali první a základní hodnoty. Jenže ze samotného Harryho, bylo nutné tahat jakékoliv informace div ne páčidlem.
Pokud měl lektvarista s Harrym strávit celý zbývající život, měl by raději co možná nejvíc informací o budoucím partnerovi předem, dokonce i za tu cenu, pokud by ho mladík měl odsoudit za použitou metodu, kterou je získal. Na druhou stranu o tom Harry nemusí vědět, že? Severus si prostě počká na vhodný okamžik ke zrušení maskovacího kouzla a teprve potom zaklepe na dveře.
---
Tlusťoch se podrážděně probíral kapsami, když hledal klíče. Nakonec odtud vyndal celý svazek šesti klíčů zavěšených na kroužku. Jaká hloupost... Kolik klíčů potřebuje člověk ke štěstí. Jedním slovem řečeno - mudlové - co bys od nich čekal?
Ale Harry přece vyrostl uprostřed mudlů.
Severus o tom pochopitelně věděl. Dokonce předpokládal, že v plné šíři chápe význam tohoto faktu. Jenže teď, když pozoroval muže, který nosil těžký svazek klíčů a zjevně byl neschopný otevřít si vlastní dveře, začalo Severusovi být jasné, jak povrchní to chápání bylo. Ano, jeho otec byl také mudla, ale Severus ho viděl tak zřídka a před tolika lety, že si už dávno nedokázal představit svět bez zaklínadel a kouzel. Svět, ve kterém každá maličkost znamenala vynaložení fyzických sil, respektive pomoc ohavně hlučných strojů jako aut, které se jak to vypadalo, množily jako králíci, pokud se dalo soudit podle vzrůstající závislosti samotných mudlů.
A Harry rok za rokem žil v tomto světě a dokonce ani nevěděl, že je čaroděj.
---
Nit úvah přerušilo hlasité cvaknutí zámku. Tlusťoch se vevalil dovnitř, jakoby se chystal ke rvačce. V zápětí v domě zmizela žena a prudce za sebou přibouchla dveře. Nicméně Severus už stihnul uplatnit odposlouchávací zaklínadlo.
Rozsvítilo se světlo a za oknem se začaly pohybovat siluety.
*Ty jsi ještě tady... * Strýcův hlas, nebo spíš jeho křik.
*Očividně.*
Harryho suchá odpověď vyvolala pochvalný úsměv. Podobná replika byla přesně v jeho, Severusově stylu. Lektvarista napjal zrak a rozeznal nejasnou siluetu sedícího chlapce.
*Neopovažuj se mluvit se mnou takovým tónem, kluku! * Lektvaristu tento strýček už začal dráždit. Možná že Harryho odpověď nebyla vzorem uctivosti, ale sotva si zasloužila podobnou reakci.
*Netřes tady hlavou! Schválně jsme se s Petúnií dlouho zdrželi na večeři. Doufali jsme, že tě tu po návratu už nenajdeme. A ty se tu zatím rozvaluješ jako pán. Dohodli jsme se, že tu v tuhle dobu už nebudeš – nebo jsi zapomněl? *
---
Severus udělal krok ke dveřím, ohromený ani ne tak vztekem, jako silou nenávisti, která vycházela od Dursleyů. Strýc a teta večeřeli v restauraci a Harryho sebou nepozvali? Co je to za rodinu, ve které večeří každý zvlášť. Dokonce jeho vlastní otec, bez ohledu na svůj lhostejný přístup, v době ne zrovna častých a vynucených návštěv syna, nikdy nenechal dítě samotné u stolu.
*Ne dohodli jsme se, že odejdu, až se setmí a ještě není úplná tma. * unaveně odpověděl Harry.
*Ale není ani světlo... *
*Ano, podívejte se na stůl. *
Severus špatně viděl, co to vlastně leží na stole, ale velmi dobře poznal mladíkův tón. Naprosté vyčerpání, jakoby už neměl dost sil na hádku. A očekávání, že to, co leží na stole, převáží veškeré strýcovy argumenty.
---
Dursleyho ohromná silueta zmizela z dohledu a teta vykřikla tak hlasitě, že jí bylo slyšet i bez odposlouchávacích kouzel. Mezitím strýc vyrazil jakýsi zvířecí ryk a s tímto zařváním skočil zpět do obývacího pokoje. Harry se nepohnul z místa, což lektvaristu trochu udivilo. Jenže se nad touto podivnou okolností nestačil ani zamyslet, protože Dursley pronesl něco takového, z čeho se Severusovi zježily vlasy.
---
*Co jsi ještě dalšího natropil ty darebáku? Použil jsi svojí nenormálnost a vykradl banku? Nepokoušej se mě tvrdit, že to jsou poctivé peníze! Nikdy jsi v životě nic neměl. Stejně jako tvůj otec. Oba jste jen ničemní paraziti!*
Harry se sice zmínil, že Dursleyovi neví nic o jeho zděděném majetku, ale k čertu, vždyť obviňoval z krádeže vlastního synovce?!
*Takže je nechcete?* Harryho hlas tentokrát zněl nejen vyčerpaně, ale i rozhněvaně.
*Já chci, abys okamžitě vypadl z domu, a ty to uděláš – o tom nepochybuj.*
*Podle mne jsem zaplatil dostatečně za jednu noc, kterou tu budu nucený zůstat, pokud se můj učitel opozdí.*
---
Severus zaťal pěsti. Harryho přítomnost byla natolik nechtěná, že byl nucený platit, aby mu dovolili zůstat? Proč mu nevysvětlil, do jaké míry to je špatné? A co mělo znamenat prohlášení *Jestli se můj učitel zdrží?*
Harry čekal na jeho příchod? Teď už byl Severus naprosto zmatený.
---
*Cha! Podívejme se na chytráka. Myslíš, že si vezmu tvoje kradené peníze? Takové provokace dobře znám. Nestačil bych ani mrknout okem, a už by sem vtrhla policie!*
*Mám je od těch, co mě milovali.* vykřikl Harry. *Proboha, strýčku Vernone, vždyť já se jen pokouším být milý. Tak se konečně rozhodněte, jestli je chcete, nebo ne!*
*Och, já si je vezmu – to si můžeš být jistý!" Strýcův stín se opět posunul, pravděpodobně si bral zmiňované peníze. "Jenže ne jako platbu za dnešní noc, ale za to, že jsem tě snášel celá ta léta. A uvědom si, že to je ještě málo, že to nestačí. Absolutně nestačí! Od té chvíle, co tě podstrčili na práh našeho domu, jsi dělal všechno, jen abys ztrpčil a otrávil náš život.*
---
Ani Severusův otec, jakkoli zasluhoval nenávist, by si nedovolil narážku na peněžní kompenzaci za tak krátkou návštěvu syna v rodném domě.
Severusovi stačilo víc než dost, co slyšel. V tomto domě byl Harry nejen nežádoucí a nemilovaný - ale ještě jím pohrdali. Není divu, že sem mladík tak strašně nechtěl jet.
Severus vyrazil k vchodovým dveřím. V tomto domě už Harry nezůstane ani minutu, ne ve společnosti takových "příbuzných". Během jeho cesty po dlážděném chodníku, se mu stíny v oknech ztratily z dohledu, přesto neustále slyšel pokračující křik z domu.
---
*Ale to je všechno, co za to dostanu, že kluku?*
*Strýčku Vernone, já...*
Dutý zvuk, kterého zdroj Severus tak přesně nedokázal určit.
*Cha-cha! A je po výhrůžkách. Padej, ty holoto! Ven z mého domu! Okamžitě.*
Severus zrychlil krok.
*Zůstanu, než přijde učitel.*
*Zvedej se darebáku!*
*Copak jste nic nepochopili? Jestliže z tohoto domu vyjdu, jsem mrtvý. Proč jsem se podle vás vůbec vrátil, když ne proto, že mě málem zabili? Tohle je pro mě jediné bezpečné místo před smrtijedy... *
---
Harryho málem zabili? On se sem vrátil? Kde byl?
*Ať si tě klidně seberou!*
"Víckrát ho nepožádám, aby se s těmito lidmi setkal." zapřísahal se v duchu Severus. "Víckrátdo tohoto domu nevstoupí."
Ach ano, soudě podle Dursleyova tónu, strýc si opravdu přál synovcovu smrt. A přesto to, co se vzápětí stalo, bylo pro lektvaristu naprostým překvapením. Vůbec by ho nenapadlo, že by Harry mohl být pod touto střechou v ohrožení. Byl absolutně přesvědčený o samozřejmé ochraně krve, a potom mladík teď byl dospělým, plnohodnotným čarodějem, který měl možnost se o sebe postarat. Co mu mohl udělat jakýsi tlustý mudla?
---
V následující vteřině všechny Severusovy domněnky napadrť rozbil Harryho výkřik.
Ne to nebyl rozhořčený, nebo vzteklý výkřik, ale zvuk právě zrozené agonie.
Agonie člověka trpícího nesnesitelnou bolestí.
Severus chytil hůlku a dveře v tu chvíli okamžitě vyletěly z pantů. Přes dým, který se nestačil po výbuchu rozptýlit, lektvarista uviděl, jak tlustý mudla vláčí Harryho po podlaze se zřejmým úmyslem ho vlastnoručně vyhodit z domu. Pohled na Harryho byl prostě příšerný. Krví podlité oči, otevřená rána na tváři a levá ruka ohnutá v nepřirozeném úhlu. Přesto se Severus mohl mýlit. Přikrývka se ani teď úplně z mladíka nesvezla a neumožnila mu vidět všechny podrobnosti.
---
"Severusi." zasténal Harry. Dursley ho rychle pustil a mladík dopadl na dlážděnou podlahu. Pokrývka spadla a odhalila otevřenou zlomeninu – místo, kde kost protrhla kůži.
Severus se vrhnul kupředu a opatrně zvednul Harryho z podlahy, a dával pozor, aby se dotýkal jen zdravé ruky. Harry se o něj opřel, bílý a vyčerpaný bolestí. Severus ho podepřel jednou rukou v pase a pomohl mu, aby se narovnal. Celou dobu držel druhou rukou hůlku namířenou na mudly, kteří pozpátku couvali ke dveřím do obýváku.
---
"Stát," přikázal hlubokým napjatým hlasem lektvarista.
"Bože, moje hůlka," vydechl Harry. "Sebral mi ji zezadu. Promiň... "
"Accio hůlka Harry Pottera," – přerušil ho Severus. Hůlka mu okamžitě vletěla do ruky, a protože Harry očividně v současné chvíli nebyl schopný cokoliv sám udržet v ruce, zastrčil ji Snape do postraní kapsy mladíkových kalhot. Harry se roztřásl, a proto ho Severus přitiskl k sobě těsněji.
Ženina tvář vyjadřovala směs zděšení a bezradnosti, což se nedalo říci o strýčkovi. Protože ten mudla byl příliš tupý, než aby dokázal udržet jazyk za zubama.
---
"Aha, tak to je ono, že?" naježil se a založil si ruce na prsou. Celým svým vezřením dával najevo absolutní odpor a znechucení.
"Tak už je jasné, kdo tě platí, že? A ani se nemusím ptát, zač! Našel sis bohatého ctitele, co?
Proklatého, dlouhovlasého a zženštilého pedofila!"
Severus by sotva ohodnotil jako přednost ten fakt, že tlustý mudla pronášel své nadávky před namířenou hůlkou.
Možná Dursleyho zmýlila mírnost, se kterou se mu poddal Harry a snadnost s jakou ho pravděpodobně léta týral, a tak získal mylné přesvědčení, že ani ostatní kouzelníci nejsou nebezpeční.
---
"No, jeho peníze za kurvení snad nepotřebuji...?"
Jediné co ještě Severuse drželo, byla skutečnost, že si nebyl jistý, jaká by byla mladíkova reakce, pokud by strýce proklel. Přestal si všímat urážek a mávnul hůlkou nad Harryho rukou. Zlomenina se ukázala jako příliš náročná a vyžadovala zásah léčitele, přesto Severus udělal všechno možné, aby ztlumil strašlivou bolest, kterou Harry cítil.
Bohužel jak zjistil, to nebylo nic moc – mladík mumlal něco o tom, že jeho vlastní kouzlo přestalo působit, po pátém použití.
---
"Nedělej si starosti," utěšoval ho Severus, který se snažil neztratit klid, ale očividně bez zvláštního účinku. Uvnitř se doslova vzteky vařil.
Mladík to asi také zpozoroval. Lektvarista si tím nebyl úplně jistý, protože Harryho tělo najednou v jeho objetí změklo a jen díky bleskovým reflexům ho Severus dokázal uchránit před pádem na zem.
Lehce si chlapce zvedl do náručí, aniž by se dotknul zlomené ruky. Jenže teď dál hrozit hůlkou se stalo nesmírně těžké. A Vernon na to zareagoval zcela předvídatelně.
---
"Vypadni!" zařval, a napřaženým prstem ukázal ke dveřím. "A vezmi si sebou toho svého teplouše! Ten už nikdy nepřestoupí práh tohoto domu, jasné? Nejen že je čaroděj, ale teď se ukázalo, že je taky divný! Zvrhlý prostitut, nic než odporný tvor, který nastavuje zadnici chlapům, jako nějaká děvka!"
---
Severus se už sice chystal přenést. Ale nemohl strpět takové řeči a myšlenky jakéhosi ubohého mudly. Podíval se do očí tlusťochovi s rudými tvářemi a výhrůžně pronesl hlubokým hlasem.
"Vaše domněnky jsou přinejmenším mylné. Ty peníze chlapec zdědil po otci."
Petúnie znova vykřikla překvapením. Ale tentokrát její reakci měla na svědomí hrabivost.
"To tedy znamená, že James Potter byl bohatý? Lily si ho vzala pro peníze?"
"Harry má také značný majetek." Stále týmž chladným hlasem pokračoval Severus.
"Patří mu ohromný trezor, doslova nacpaný zlatem. Víc peněz, než byste mohli dát dohromady za sto vašich životů."
---
Severus rozhodnutý donutit Durseyovi, aby pořádně litovali toho dne, kdy ubytovali chlapce v přístěnku pod schody, s radostí sypal další sůl do ran. Nezáleželo na tom, že s ním Harry nikdy o tom nemluvil, věděl dost o povaze mladíka, aby mohl něco takového prohlásit.
"Ochotně by se s vámi o ně rozdělil, kdybyste mu alespoň jednou dovolili cítit, že je v tomto domě vítaný. Nemáte ani dostatečnou fantazii na to, abyste si mohli představit, jak jste nyní mohli být bohatí."
---
Petúnie smrtelně zbledla. Potom jakoby přesvědčovala o něčem sama sebe, prohlásila:
"Stejně by bylo lepší mít řádného synovce, než hromadu zlata! Říkám pravdu, že Vernone?"
"Právě!" hrdě potvrdil tlusťoch. " Dávno bych ho vyhodil z domu, kdybych měl tušení, že z něho vyroste takový malý, oplzlý... špinavec."
"Zdá se, že nevíte nic o bezhůlkové magii." přimhouřil oči Severus.
"My... co?"
---
Merline, ruce se mu doslova třásly, jak by si chtěl podat ten povedený páreček. Bohužel nyní pro to nebyla zrovna ta nejvhodnější chvíle. Alespoň jedno vlastně zcela příhodné zaklínadlo, vzhledem k prohlášení Dursleyů ohledně peněz.
Severus zapálil bankovky a doprovázený šokovaným řevem tlustého mudly, kterému jasným, modrým plamenem hořel obsah kapes, se konečně přenesl.
---
Sobota, 13,června 1998 - 20:06
Během přenosu do konspirativního bytu, zůstal Harry ještě pořád v bezvědomí. Ale Severus nepochyboval, že cesta letaxovou sítí mladíka přivede k vědomí. Bohužel použít jiný způsob přemístění už nebyl čas – Harry urychleně potřeboval pomoc léčitele.
Severus vstoupil do krbu a v duchu poděkoval Albusovi za to, že se ředitel postaral, aby krb byl spojený nejen s lektvaristovými pokoji, ale i se školním nemocničním oddělením.
---
"Bradavické nemocniční křídlo!" Zvolal a pevně si přitiskl Harryho k sobě, aby se pokusil uchránit ho před zbytečnými otřesy.
Ale sotva otáčení ustalo, začal se Harry zběsile v Severusových rukách zmítat a kohosi prosil, aby přestal. Když potom Harry otevřel oči, svítilo z nich téměř šílenství. Mladík otáčel hlavou, jakoby hledal nepřítele skrytého v temných rozích.
Teprve po chvíli konečně přišel k sobě, trochu se uvolnil, přestal se bránit a přitiskl se k Severusovi.
---
"Oh, Merline." zasténal a znovu zavřel oči. "Už jsem... si myslel, že za mnou nikdy nepřij... "
"Ššš!" chlácholil ho Severus, rozzlobený sám na sebe, což se pokoušel nedat najevo.
Neměl Harryho posílat k těm mudlům. Jistě, mladík nezasvětil Severuse do podrobností svého hororového života s Dursleyovými, ale řekl dost, aby pokud by chtěl, si to lektvarista mohl přečíst mez řádky. Na zjištění, že v Surrey nic nezůstalo, stačila jen rychlá cesta. Opravdu byla vážná chyba, naléhat, aby tam Harry strávil celé tři dny.
---
Na druhou stranu tam mladík tři dny nebyl. Jak Severus zjistil, odkudsi se tam vrátil. Pronásledovali ho smrtijedi, a hrozila mu smrt. V tu dobu Harry pod ochrannou krve nebyl.
Najednou Severuse ovládl vztek jiného druhu, takový na který nebyl vhodný čas.
"Kde je Pom- Pom- Pomfreyová?" zakoktával se Harry s cvakáním zubů.
---
Snape ho opatrně položil na postel a přikryl ohřívajícím kouzlem. V daném případě bylo mnohem lepší, než pokrývka, která by určitě zatížila zraněnou ruku, a přestože si byl vědomý zbytečnosti svého jednání, zopakoval Sansdoleur.
"S-s-stejně to bolí." zašeptal Harry. Zorničky očí měl teď stažené do velikosti špendlíkové hlavičky.
"Vždyť jsi lektvarista, " dodal, jakoby si najednou vzpomněl, zakoktával se už mnohem méně.
Ohřívací kouzlo už začalo působit.
"Potřebuju lektvar."
"Nejen lektvar. Přivedu Popy." řekl Severus.
---------------------------------------------------
