Hloubky zimy 03

 

Uběhl další týden. Harry byl sice schopen zahnat vzpomínky na minulost tam, kam předstíral, že patří, ale současně se odcizil svým přátelům ještě více. Myra, která o něj měla strach do něj rýpala kdykoliv měla šanci. Darius nebyl tak otevřený - Harry přemýšlel, jestli na to, že není něco v pořádku, přišel sám nebo to byla Myra, která ho na Harryho chování upozornila. Ale když uvážil, jak na tom byl Darius s vnímavostí k pocitům jiných lidí, přikláněl se k tomu druhému.

-
 Zahnání nežádoucích myšlenek samozřejmě obsahovalo i ignorování Malfoye a jeho situace. Harry nechtěl přemýšlet o ničem z toho, zvláště během dní kdy měl školu. Ačkoliv noci byly jiná věc. To byla přesně ta doba, kdy Harry vytáhl knihy, které si půjčil ve školní knihovně a četl si o paralýze - co to vlastně znamená, jak je možné jí léčit, jaké to je s ní žít, prostě cokoliv. Nevěděl, proč to dělá - a pokaždé to sváděl na potřebu a touhu vědět. Touhu, která se v něm probudila v té době, kdy představoval učitele během pátého ročníku. Tehdy si uvědomil, že ve vědění je síla, - síla, kterou potřeboval, aby porazil .......

Zarazil ty myšlenky dřív, než dosáhly konce, protože věděl velmi dobře, kde by skončily. Byla to nakonec jeho vlastní minulost. A tady myšlenky na Malfoye skoro vždycky skončily - u školy, v jejich minulosti, u smrti a destrukce.

-
Všichni zemřeli.

Dokázal, ale číst o paralýze, o rehabilitaci a dalších aktivitách pro lidi na kolečkovém křesle, a o programech, které měly těmto lidem pomoci. Voda byla pravděpodobně tím nejlepším pomocníkem v tréninku pro paralyzované osoby. Jak jedna kniha říkala:

"Efekt gravitace je ve vodě velmi zredukován, takže i malé pohyby těla mohou být snadněji odhaleny. Terapeuti tak mají větší možnost odhadnout rozsah schopností pohybu osoby bez plného působení gravitace. Také, když lidé začínají s obnovením pohyblivosti, voda jim cvičení usnadňuje."

-
Četl o zranění jako takovém - jak prodloužená mícha může být poraněná, proč se neregeneruje sama. Jaký je rozdíl mezi kompletním a částečným poškozením.

Musí si to zapamatovat a zeptat se sestry nebo doktora v nemocnici jaké Malfoyovo zranění je. Doufal, že pro dobro Malfoye se u něho jedná jen o částečné poranění.

-

Harry si sám sobě nemohl dát žádnou uspokojivou odpověď na to, proč čte všechny tyhle knihy. Touha po vědění by ho dostala sotva tak daleko. Byl v tom ještě nějaký jiný důvod, než normální zájem o Malfoye, který ho vedl dál než jen k obyčejnému pochopení jeho zranění. I když si to přímo nechtěl přiznat, cítil určitou obavu o Malfoye. Harry věděl, že Malfoy si velmi zakládá na svém vzhledu a byl si jistý, že kolečkové křeslo do tohoto obrázku nezapadá.

-
Sestra v nemocnici mu řekla, že Malfoy vykazuje jen malý zájem o procedury, které mu mají pomoci s léčením. Harry musel přemýšlet - proč? Proč by se Malfoy nechtěl uzdravit? Chce snad strávit zbytek života v kolečkovém křesle, když by tu byla šance na vyléčení?

Hlas vzadu v hlavě, který mu většinou nabízel jen hloupé komentáře k různým věcem, mu říkal, "Možná už to předem vzdal."

-

Harry tomu, ale odmítal uvěřit. Nemohl si představit Draca Malfoye, který by jen tak něco vzdal. To nebylo v jeho povaze vzdát se a nechat svůj osud v rukách jiných. Malfoy, kterého Harry znal ve škole, byl nafoukaný neřád, který se nikdy nevzdal a nezáleželo na tom, co dělal. Harry dovolil svým myšlenkám vklouznout trochu víc do historie. Vzpomněl si, jak ředitel vyhlásil vedoucího chlapce a dívku v sedmém ročníku - Hermionu Grangerovou a Draca Malfoye.

-
Hermoina ......

Harry přemýšlel kde je nyní. Všichni si mysleli, že se stane mistryní v něčem - v přeměňování, v lektvarech nebo v jiném oboru, pro který se rozhodne. Ale ona se po válce stala učednicí na léčitelku v kouzelnické nemocnici, u St.Munga. Rozhodnutí, které překvapilo mnoho lidí, protože to bylo něco, o co se před válkou moc nezajímala. Ale válka změnila mnoho lidí, jedním nebo druhým způsobem.

-
Harry ztratil s Hermionou kontakt jen měsíc po té co začala své učňovství a když on opustil kouzelnický svět a věřil, že je to navždy. Jak vidět, osud s ním zřejmě nesouhlasil.

Vydal malý povzdech. Potom se ozvalo zaklepání na dveře a Harry vstal. Došel k nim a podíval se kukátkem. Na druhé straně stál Darius.

-
"Ahoj." Řekl Harry unaveným hlasem, když otvíral dveře.

"Harry, vypadáš příšerně." Řekl Darius a mračil se.

"Díky."

Darius vešel dál bez toho, aby čekal na pozvání. Na chlapce, který vyrůstal v rodině z nejvyšších kruhů, měl Darius velmi málo slušných způsobů. Harry ho znal už pár let a na jeho chování si dávno zvykl.

-
Darius se rozvalil na pohovce. Harry byl rád, že knihy o paralýze nechal v ložnici kde je Darius neuvidí a nebude se na ně vyptávat. Místo toho Darius zapnul televizi a projížděl kanály s rychlostí zkušeného televizního diváka. Měl rád přehled o různých seriálech a pořadech - usnadňovalo mu to komunikaci s dívkami, protože se měl s nimi o čem bavit. Kdo je největší ztracenec ve Velkém bratrovi? Kdo vyhraje v Ostrovu touhy? A jestli ty zprávy o drogách a alkoholu v trosečníkovi jsou pravdivé? Dívky, se kterými Darius spal, patřily do této skupiny, která se na takové pořady dívala a tak se na ně Darius díval také.

-

"Tak kamaráde co se děje?" zeptal se Darius a nepřestával přepínat mezi dvaceti programy, ke kterým měl Harry přístup a hledat právě vysílané show. "Myra mi říkala, že se něco děje a že tě nemůže přinutit mluvit. Je to stejný jako předtím?"

Harry nevěděl jak mu na to odpovědět a Darius to udělal za něj, tak že pokračoval skoro bez přestávky. "Má to asi co dělat s tou tvojí velmi záhadnou minulostí, že? A díky tomu jak se teď chováš, předpokládám, že tvoje minulost se od té mojí velmi liší."

To bylo prohlášení roku.

-
"Doufám, že je to něco pikantního," řekl Darius a díval se na Harryho nerozhodnou tvář. "Od té doby co se ví, že Candy je lesbička, ty jsi samozřejmě bi a každý ví o mém malém nedorozumění s drogami - by mělo být pro tebe absolutně nesmyslné stydět se promluvit. Tak co to je? Vražda? Ublížení na těle?"

Harry pozoroval svoje ruce. Začaly se třást jak Darius řečnil a neměl vůbec ponětí, jak blízko se k pravdě dostává.

-
"Já jen - nechceš to nechat plavat? Nechci o tom mluvit." Řekl Harry a velmi tvrdě se pokoušel udržet svoje pocity na uzdě, aby ho nepřemohly. Uvědomoval si, že je jen nepatrný krůček od toho, aby Dariovi vysypal celý příběh. Přál si, aby Darius raději odešel, dřív nežli se před ním zlomí. To opravdu nechtěl, ne teď a pokud možno tak nikdy.

Darius Harryho pozoroval a viděl, jak bojuje, aby udržel emoce pod kontrolou, mohl to vidět na jeho tváři. Stejně jako Harry nebyl nikdy dobrý ve lhaní, nikdy také nebyl schopný dobře skrývat pocity.

-
Darius zvedl nakonec ruce do vzduchu.

"V pohodě." Řekl, a když pokračoval, z hlasu mu nezazníval žádný hněv, jen lehké pobavení a o trochu víc vážnosti. "Ale nediv se, až tě Myra začne hned zítra ráno vyslýchat. Bude to dělat tak dlouho než to z tebe dostane."

"Já vím." Řekl Harry frustrovaně. "Opravdu bych si přál, aby si to odpustila."

"No bohužel, ona už je taková." Povzdechl si Darius dramaticky. "Hele, máš něco k jídlu?"

-
Harry zvedl oči, ale byl vděčný za změnu tématu. Vstal a šel do kuchyně, kde otevřel lednici. Navzdory jeho postavení jako svobodného mladého muže, Harryho lednice byla dobře zásobená. Měl tu brambory, ovoce a zeleninu, sýry, máslo, minerálku, Colu, mléko a jogurty. Také ostatní vybavení jeho kuchyně stejně jako lednice nepřipomínalo kuchyň studenta - bylo zde dostatek talířů, skleniček, vidliček, nožů, lžiček a mnoho dalšího nádobí. Od té doby, kterou strávil u Dursleyových, měl vaření vždycky rád - ačkoliv vařit pro sebe nebo pro lidi, kteří ocenili jeho kuchařské schopnosti bylo daleko větší zábavou než pro nevděčné příbuzné.

-
"Co bys chtěl?" zeptal se Harry Daria.

"Um, máš sendvič nebo něco takovýho?" odpověděl mu Darius ze svého místa na pohovce.

"Co do něj chceš?"

"Sýr, maso a rajčata a trochou másla pod tím, prosím. Pokud máš nějaký pepř, ten by byl na tom skvěleji. Bez cibule."

Harryho hlava se objevila ve dveřích vedoucích z kuchyně.

"Právě mě napadlo," řekl Dariovi. "Můžeš si vybrat a udělat si ho sám, stejně víš kde co je. Tak tam budeš mít přesně to, co máš rád."

Darius udělal na Harryho obličej, jako by chtěl říct, "Já? Něco dělat? To si děláš legraci?". Nakonec si, ale sendvič udělal.

-

Když si konečně sedli zpátky na pohovku, Darius podal Harrymu sendvič také - s poznámkou.

"Myslím, že jsem tě neviděl jíst už skoro tři týdny," což nebyla tak úplně pravda, ale blížilo se to k ní. V televizi právě vysílali zprávy. Harry ze začátku poslouchal, ale nic ho příliš nezaujalo. Vzpomněl si na doby, kdy byl u Dursleyových, před pátým ročníkem. Tehdy ležel v záhonu pod oknem a snažil se zaslechnout nějaké zprávy. Byl rád, že teď bydlí sám.

-
Harry se uvelebil a pomalu jedl sendvič. Když dojídal třetí podíval se na Daria, jak dojídá svůj.

"Jíš jako prase." Řekl mu a potřásl hlavou.

"To tedy není pravda. Jen mám prostě rád jídlo." Řekl Darius. "Ne jako někdo tady."

Harry ho ignoroval. Poté co snědl další kousek svého sendviče se zeptal,

"Tak fajn, co budeme dělat teď?"

-
"Ty přestaň mluvit s plnou pusou, mladíku." Řekl Darius a perfektně imitoval svou matku.

Harry pozvedl obočí a řekl,

"Tak teď si se rozhod, že máš nějaké způsoby?"
"Já mám způsoby." Řekl Darius a předstíral uraženost. "chceš snad říct, že nemám?"

-
Harryho ruce - v jedné stále nedojedený sendvič - vylétly do vzduchu.

"Já sen nic n-ř-kal." Prohlásil a přes obličej mu přelétl rošťácký výraz. Bylo fajn se smát, připadalo mu to jako by to byla celá věčnost, když to dělal naposledy. Nyní to byl opravdový a upřímný smích.

"Tak, to je Harry Evans, kterého všichni známe a máme rádi." Šklebil se Darius nazpět.

-
Harryho nálada opět poklesla při Dariovu vyřčení jeho příjmení. Vteřina bláhové ignorance byla pryč a on se ocitl zpátky v realitě. Slabě si povzdechl, rozhodl se, že to před Dariem nedá najevo. Začal by mít obavy a určitě by to řekl Myře, která by se strachovala ještě víc.

........................................................................................................................

Harry dokázal přestát následující universitní den s novou maskou předstíraného štěstí. Na hodinách dával pozor, bavil se svými přáteli - stále však záměrně ignoroval každou otázku Myry o tom, co ho trápí a odbýval jí tím, že to nic nebylo. Také se donutil něco sníst. Jeho nechutenství bylo vždycky známkou toho, že je něco špatně.

Když mu ve čtyři skončila poslední hodina, byl Harry už dlouho předtím rozhodnutý, že půjde do nemocnice. Bylo úterý odpoledne a přesně týden co tam byl naposledy. Věděl, že Malfoy by byl raději, kdyby ho nechal a už nikdy mu nepřišel na oči, ale také věděl, že on není schopný zůstat stranou. Měl pocit, že Malfoy to ví taky, i když to nedával najevo.

-
Oddělení bylo tiché jako pokaždé, když Harry přišel. Ve společenské místnosti tentokrát televizi nikdo nesledoval, ale skrz okno do soukromého pokoje mohl Harry vidět dívku na kolečkovém křesle, jak si čte magazín. Všechny závěsy na oknech do ostatních pokojů byly zatažené.

Konečně došel k Malfoyovu pokoji. Harry se chystal zaklepat, když uslyšel hlasy za dveřmi. Znělo to tentokrát spíše jako sestra než televize. Tak se Harry posadil na křeslo před pokojem místo toho, aby zaklepal. Po pár minutách, Harry zvedl časopis, který ležel na nízkém dřevěném stolku po jeho pravici. Byl to jeden z těch magazínů o šlechtě a celebritách. Namátkou ho otevřel zrovna na článku o Beckhamových. Oba se s jejich dětmi objevovali velmi často na titulních stránkách různých časopisů. Harry nemohl pochopit co je na nich tak zajímavého.

-
Po deseti minutách se dveře Malfoyova pokoje otevřely a ta samá baculatá sestra, kterou Harry potkal posledně vyšla ven.

"Pane Evansi," řekla a stále držela dveře otevřené jednou rukou, zatím co v druhé držela mokrý ručník. "jste tu za panem Malfoyem?"

"Samozřejmě." Harry řekl s malým úsměvem.

Hodila pohledem zpátky do pokoje a tvář se jí naplnila starostí.

"Je mi líto vám to říct, ale pan Malfoy se necítí v tuto chvíli moc dobře."

"Co se děje?" zeptal se okamžitě bez rozmýšlení Harry.

"Před pár dny dostal horečku a stále mu nechce poklesnout. Vůbec nereaguje na léky, které mu dáváme. Horečka mu stále pomalu stoupá."

-
Harry se zamračil.

"Mohu ho přesto vidět?"

Sestra kývla.

"Ale ne na moc dlouho, potřebuje odpočívat." Řekla.

Harry kývl a vešel dovnitř. Slyšel, jak dveře se za ním zavřely, sestra ho nechala s Malfoyem o samotě.

-
Malfoy ležel na posteli stejně bledý jako poprvé když ho Harry viděl v nemocnici. Jeho pokožka se leskla potem. Mísa obsahující vodu, stála na stole vedle jeho postele a přes okraj visel malý ručník.

"Pottere." Malfyoův hlas zněl chraplavě a unaveně, jak se zřejmě i cítil.

Harry se nepokusil potlačit obavu, která ho zaplavila, když se přiblížil k posteli, aby ho Malfoy mohl vidět. Nechtěl hrát jejich obvyklou hru jako pokaždé, kdykoliv sem předtím přišel, ne teď, když byl Malfoy nemocný.

-
Kapka potu stékala Malfoyovi z čela na tvář. Malfoyova ruka se automaticky pohnula, aby jí setřela, ale konstrukce kolem něj mu jí zastavila jen centimetr nad postelí.

Harry zvedl ručník z okraje mísy a namočil ho. Pomalu, jako by měl co dočinění s divokým zvířetem, zvedl ručník a blížil se s ním k Malfoyově tváři a pak stejně opatrně s ním otřel Malfoyovi čelo. Malfoy zavřel oči. Jestli to bylo ponížením nebo únavou Harry nevěděl, ale alespoň mu neřekl, aby přestal. S náhlým pocitem odvahy, Harry namočil ručník znovu a pokračoval s otíráním Malfoyovy tváře a krku.

-
"Neměl bys tu být." Řekl Malfoy, hlasem, který se pokoušel znít hrubě a chladně, ale příšerně v tom selhal. Byl příliš pod vlivem prášků a nebyl úplně při smyslech.

"Já vím, já vím," řekl Harry - "ale slíbil jsem, že se vrátím, ne?"

"Nenávidím tě." Poznamenal Malfoy se stále zavřenýma očima a Harry přemýšlel, jestli neusíná.

"To vím taky." Odpověděl Harry a na rtech se mu objevil malý úsměv i přes vážnou situaci. "Proč se neuzdravuješ? Jsi tak nadrogovaný, že jsi milý i ke mně."

Malfoy pomalu otevřel oči.

"Pravděpodo - moje tělo neumí - zvyklé na mudlovské léky." zamumlal a Harry tak nemusel hádat, jestli usíná nebo ne.

-

Harry se zamračil.

"Cože? Nejsi zvyklý - hej, Malfoyi, probuď se!" jen s obtížemi odolal popudu s Malfoyem zatřást - tím by mu opravdu příliš nepomohl.

"Co?" Malfoy zamumlal, oči zavřené.

"Malfoyi co potřebuješ, aby ses uzdravil?" zeptal se Harry naléhavě.

-
"-éčitele, -mozřejmě."

Mokrý ručník vypadl Harrymu z ruky a dopadl s plesknutím na zem.