Madurare 003A
2. leden 2011 | 16.54 |
CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 3A
KAPITOLA 3A-
Čtvrtek, 18, června 1998 - 18:24
-
Hluboké zasténání vytrhlo Harryho ze čtení.
"Severusi?"
Lektvarista stejně jako předtím, pootevřel jedno oko. Tentokrát bělmo už nebylo zarudlé s krvavými žilkami.
Harry si ulehčeně povzdechl.
-
"Jak se cítíš?"
Místo odpovědi uslyšel mrzuté hluboké vrčení.
"Jak asi myslíš?"
"No alespoň jsi začal mluvit v celých větách – to už je velký pokrok."
"Zmlkni."-zavrčel Severus a snažil se posunout na posteli trochu výš, aby se posadil. Ale bez úspěchu se svalil zpět na polštář. Znovu se podíval na mladíka – tentokrát už oběma očima.
"Pokud si dobře pamatuji, před několika hodinami, jsi mně nařídil mlčet.
"
Harry přikývnul, ale ve tváři neměl ani stín kajícnosti.
"Ano, ale jestli nejsi proti, můžeš za to na mě ječet později, jo?"
-
Severus podrážděně zkřivil rty.
"A ty zatím můžeš být drzý, Pottere?"
"Harry."
Lektvarista kývnul a sklouzl na polštáři ještě níž.
"Jistě, Harry. Nechtěl jsem... říkali ti tak."
"Jo, to jsem si domyslel."-Harry se zamračil. Uvažoval, co by měl říct dál.
"Máš hlad. Nechceš se napít?"
Severus se znovu pořádně ušklíbl.
"Ne."
-
"Dobře. Jestli si vzpomínáš, už jsem ti dával tvůj speciální lektvar na účinky Cruciatu – dvojitou dávku. Myslíš, že už je čas na další?"
"Je čas předat zprávy Albusovi."
"Oh, zjistil jsi něco užitečného?"
Severusovy temné oči se zúžily.
"Myslíš si snad, že bych chtěl podávat hlášení, o tom, že jsem nic nezjistil?"
Harry cítil, jak rudne.
"No jo, dobře. Tak já ho sem zavolám."
-
"Nebylo by v takovém případě vhodné si něco obléknout,"-poznamenal jedovatě muž. Zkusil pohybem ruky poukázat na své oblečení složené jen ze dvou párů dek. Ale Snapeův obvyklý sarkastický posuněk, naprosto ztratil svůj efekt, protože slabost mu ani nedovolila pořádně zvednout ruku.
"Jenom něco lehkého, nebo je ti zima?"
"Pro Merlina, přestaň kolem pobíhat, jako stará užvaněná čarodějnice a prostě mi přines nějaké šaty!"-zavrčel Severus.
Harry zakroutil očima, když se napřed moudře odvrátil. Bylo úplně zbytečné ještě provokovat už beztak podrážděného lektvaristu. Ředitel měl naprostou pravdu, když říkal, že nemocný Severus je absolutně nemožný.
-
V šatně Harry našel středně silný hábit, který pokládal za vyhovující. Usoudil, že se bez košile, kalhot a všeho ostatního se Severus může klidně obejít – stejně se nikam jít nechystal.
Obléknou Severuse se ukázalo, jako mnohem složitější, než svléknout. Harry musel lektvaristu podpírat, vzít na sebe celou jeho váhu a zároveň se snažit hábit rozložit tak, aby se mužovy ruce dostaly do rukávů. Ať ho čert vezme, jestli Severus nevynaložil veškeré své úsilí k tomu, aby celou záležitost maximálně nezkomplikoval.
Nakonec se Harry rozhodl ještě jednou použít kouzlo na snížení váhy, i když mnohem víc ho lákala možnost, použít kouzlo, které by lektvaristu donutilo zmlknout.
-
"Cítím se špinavý." - stěžoval si Severus hádavým tónem, když se ho Harrymu nakonec podařilo obléknout, posadit v posteli a podložit mu záda několika polštáři.
Harry zvednul hůlku a chystal se znovu přivolat osvěžující kouzlo.
"Udělám to sám. Kde je moje hůlka?"
Harry si vzpomněl, že slyšel, jak hůlka klepla o podlahu, když Severus ve dveřích upadl. On sám ji potom zvedl a položil na stůl v obývacím pokoji.
Udělal už krok ke dveřím z ložnice, když si vzpomněl na ředitelovu radu.
-
"Přinesu ti jí hned, jakmile ti bude trochu líp." řekl klidně a sám vyčaroval očišťující kouzlo.
"Teď si musíš pořádně odpočinout."
"Přineseš mi jí okamžitě,"-očividně se rozlítil Severus, byl ale příliš vyčerpaný a tak jeho hlas zněl jen jako vybledlá podoba, jeho obvyklého řevu.
"Raději použij všechnu svou energii na uzdravení. Klidně řekni, co potřebuješ a já to udělám."
"Potřebuji svou hůlku!"
Harry jen pokrčil rameny a smetl několik neexistujících zrnek prachu z přikrývky.
"Tak, jsi připravený na setkání s ředitelem?"
-
Severus hodil na mladíka zachmuřený pohled a jeho černé obočí se při zamračení stáhlo do zlověstné linky, která dodala tváři ještě hrozivější výraz.
"Můžeš být rád, že tě nechám vyslechnout si mojí zprávu. Co to do tebe vjelo?"
"Jsem s tebou svázaný." odpověděl suše Harry. "Musím uspokojit všechny tvé potřeby, pamatuješ? Tak co mám dělat, jestliže je naprosto zřejmé, že si potřebuješ odpočinout. Mám ti pomoci vstát z postele a nechat tě běhat kolem?"
"Takže jsi prostě jen dobrý otrok?" Ze Severusova hlasu znělo znechucení.
"Ano, ale jak už jsem řekl, vždycky mě můžeš později seřvat."-s okázalou přívětivostí odsekl Harry.
-
"Tak co, mám zavolat Albuse?"
Vrčení, které uslyšel místo odpovědi se Harry rozhodl pokládat za souhlas.
-
Čtvrtek, 18, června, 1998 - 18:32
-
"Řediteli,"-Zasípal Severus, který si přál, aby jeho hlas tolik neprozrazoval jeho zřejmé utrpení.
"Nepodařilo se mi zjistit nic, co Temný pán plánuje v nejbližší budoucnosti."
"Předpokládám, že byl příliš zaměstnaný tvým mučením." pronesl tiše Albus. Sepnul soucitným gestem ruce a postoupil kupředu.
"Někdy i tak probíhají schůzky Smrtijedů," byl nucený přiznat lektvarista.
"Něco o nás zjistil?"- zeptal se Harry
Severus hodil po mladíkovi mrzutý pohled.
"Domníváš se, že by mně v takovém případě dovolil odejít živému?"
"Asi nám to budeš muset vysvětlit." udělal mírnou narážku Albus.
-
"Požádal jsem Harryho, aby na okamžik přestal používat nitroobranu."-začal Severus. "V tom okamžiku ho Pán ucítil a pochopil, že Harryho magická síla prošla základní změnou..."
"Och, bože, ví o Cambiare Podentes," – vydechl Harry.
"Nemohl bys přestat dělat ty své předčasné závěry?" - vyštěkl Severus. "Není divu, že nikdo nechce v Řádu vidět tebe a tvé nezralé výlevy..."
"Ale Severusi, dobře víš, že nesmíme do řádu přijímat studenty a potom, když Harry dokončil školu, jsme na to prostě neměli čas." K Severusově zlosti se ředitel obrátil k mladíkovi a vlídně pokračoval:
"Harry, všichni budou nesmírně rádi, když tě uvidí v našich řadách..."
-
"Předpokládám, že toto rozhodnutí musím udělat já – a ne ty, nebo on." - přerušil ho Severus.
"Ano, jistě – odevzdal jsem celý svůj život do posledního dechu tobě." - vmísil se hněvivě Harry. "Tak dělej, proč bys mi nevzal také tohle?"
"Právě proto, že mi patří celý tvůj život, trvám na tom, aby se všechny podobné otázky řešily přese mne."-procedil s chladným vztekem Severus, podrážděný Harryho neschopností porozumět závažnosti situace.
"Například vstup do Řádu – jestli jsi tak moc naivní – je vážné životní rozhodnutí. A protože tohle není situace, ve které se mnou nemůžeš předem hovořit, neodpovídej na návrh, pokud opravdu netoužíš poznat, jaký trest ti za to určí smlouva!"
-
Harry vyskočil ze židle a sprásknul ruce.
"Dobře, dobře. Zapomeň na to!"
Severus toto dramatické gesto ignoroval. Harry může být vděčný, že se o něho Severus tak stará, protože v opačném případě by podmínky smlouvy mohly být mnohem tíživější. A není to Severusova vinna, že se ve smlouvě objevila právě taková definice... ne, samozřejmě magická smlouva nevznikla bez jeho účasti, ale jak by vůbec mohl ovlivnit svá podvědomá přání?
-
"Mohu pokračovat?"
Na vteřinu se odmlčel, aby shromáždil myšlenky.
"Temný pán ucítil podstatnou změnu v Harryho magické síle a předpokládal, že to je důsledek jakéhosi plánu, nebo spiknutí, který jsi vymyslel ty, Albusi, abys znásobil jeho sílu. Protože mě Temný pán považuje za své oči a uši v Řádu, okamžitě mě předvolal, abych mu podal... vysvětlení."
Harry se prudce nadechl, ale lektvaristu nepřerušoval.
"A ty jsi pochopitelně žádné patřičné vysvětlení neměl."-pronesl zamyšleně ředitel. "Skutečně Voldemort předpokládal, že tě ještě víc Cruciatusů donutí změnit názor? Myslel si, že něco skrýváš?"
-
Severusovým tělem otřásla bolestivá křeč.
"Ne. Samozřejmě jsem přiznal svou neznalost. Řekl jsem, že o plánech týkajících se Harryho magie nic nevím. Ale... ale Temný pán si myslel, že jsem to měl vědět. Kdybych svou práci dělal dostatečně dobře, měl bych mu co říci. Zasloužil jsem si tedy trest... "
"Och, Severusi... " povzdechl Albus a zakryl svou rukou Severusovu dlaň.
-
Harry se okamžitě přesunul blíž, sedl si na kraj postele, ale lektvaristy se nedotknul.
"Všechno to mučení..." zamumlal vyhýbaje se pohledu Severuse. " protože jsi nechtěl mluvit. Snášel jsi to všechno, abys mě ochránil... "
*Jak nebelvírské... * pomyslel si Severus.
"Stejně tak jsem chránil i sám sebe. Zcela určitě jsem nebyl v pozici, abych mohl předstírat upřímnost."
"Máš pravdu," – zašeptal Harry a kousal si rty – "ale přesto..."
-
"Temný pán mi přikázal, abych mu do týdne podal úplnou a podrobnou zprávu." - řekl Severus. "Prohlásil, že mě bude pokládat za zbytečného, jestliže mu nebudu schopen vysvětlit příčinu *Potterovy změny*, jak to doslovně formuloval.
Myslím, že není potřeba vysvětlovat, co obvykle dělá se Smrtijedy, kteří pro něho ztratili svou cenu."
-
"Nemůžeš tam znova jít!"
"Jak jsem se chystal říci, řediteli, když jsem byl tak hrubě přerušený,"-pokračoval chladně Severus, – "předpokládám, že pokračovat dál ve špionáži pro Řád, bude pro mě příliš riskantní. Zvlášť pokud mi nemůžete navrhnout věrohodné vysvětlení změn v Harryho magické síle, které by Temného pána uspokojilo."
-
"Ne... " Severus nepotřeboval slyšet větu do konce, aby věděl, co se Harry chystal namítnout. *...dovolte mu na to ani pomyslet! *
"Dobře víš, že ředitel vůbec nepotřebuje, abys ze sebe dělal kamikadze." - pokračoval Harry.
*Kamikadze? *-Severus se rozhodl, neptat se. I když toto slovo slyšel poprvé, jeho význam si uměl domyslet i bez vysvětlování. "Ano, ale na rozdíl od tebe si ředitel uvědomuje, jak je to potřebné."
-
"Máš pravdu, Severusi." řekl pomalu Albus. "Ale bojím se, že v dané situaci nás žádné vysvětlení na dlouho nezachrání. Možná bychom dokázali vymyslet legendu, která by se udržela týden, nebo dva. Ale postupně jak se budete s Harrym snažit o zkřížení vašich sil, bude patrně jeho magie procházet stále novými změnami."
"Dohlédnu na to, aby stále udržoval své štíty nitroobrany vztyčené, řediteli."
"Hej, to už beztak dělám. Ale i když se budu snažit sebevíc, nemohu všechno dělat naprosto perfektně. Jestli udělám chybu, tak... "
"Nebudeš se dopouštět chyb."-odpověděl tvrdě Severus
"To na mně nezávisí."
-
Severus už měl na jazyku připravenou ostrou odpověď, ale Albus pokýval hlavou.
"Ne Severusi. Vzhledem k tomu, jak málo o Cambiare Podentes víme, není prostě možné předvídat, zda Voldemort ucítí postupné dozrávání zaklínadla. V určitém okamžiku se dokonce může stát, že nitroobrana přestane naprosto působit. A protože není možné ten okamžik vyloučit... " rozhodil ředitel ruce, jakoby chtěl říci, že se nedá nic dělat.
-
Lektvarista přikývnul. Svaly a šlachy na šíji tak strnulé, až měl dojem, že mu při tom pohybu prasknou. Stejné napětí zaznělo z jeho hlasu.
"Dobře, řediteli. Napříště tedy budu předvolání Temného pána ignorovat. Zároveň se omlouvám za veškeré komplikace, které to Řádu může přinést."
Albus se pomalu a hluboce nadechl a znovu vzal do rukou Severusovu dlaň. Doprovodil svá další slova malým stiskem.
-
"Moudré rozhodnutí, můj chlapče. Tak to je lepší... po pravdě řečeno bude to pro nás všechny velká úleva. Tvá pomoc byla neocenitelná, ale vzhledem k tomu do jaké míry se Voldemort stal šíleným, nevypočitatelným a mstivým... už dlouho jsem se o tebe obával."
"Pro mě je to také skutečná úleva." řekl Harry. Přisunul se ještě blíž a oči mu v pološeru svítily. "Dobře, že už tam víckrát nepůjdeš. Neřeknu, *vždyť jsem to říkal*, ale věděl jsem, že pokračovat už pro tebe bylo příliš nebezpečné."
"A tohle za * vždyť jsem to říkal*, nepovažuješ?"
-
Harryho svědomí se pokusilo vyjádřit alespoň malou kajícnost.
"No možná považuje. Prostě jsem moc rád, že už se tam nemusíš vracet."
"Ano. Předpokládám, že tím je otázka vyřešena." Severus se lehce podepřel o polštáře. "Jinak nemám co říci, řediteli. Na shromáždění se kromě tohoto o ničem jiném nehovořilo."
-
"Dobře, Severusi, to je v pořádku." odpověděl Albus a poplácal mužovu ruku. "Zdáš se trochu unavený a tak tě nechám v Harryho péči."
Severus už otevřel ústa, aby prohlásil, že se ctí báječně – no alespoň dost dobře na to, aby nepotřeboval chůvu, ale Albus ho nenechal nic říct.
"Pamatuj si, Harry, o čem jsme mluvili." - řekl starý čaroděj a vstal. "Ujisti se, že Severus dostatečně odpočívá. Má sklon uchylovat se k nepříjemným projevům, když se mu něco nelíbí, ale jsem si jistý, že se o něj postaráš."
-
"Budu se snažit." řekl Harry a také se zvedl.
Severus zamračeně pozoroval Harryho, když vyšel z ložnice, aby doprovodil ředitele. Náladu mu nezlepšila ani mladíkova veselá otázka se kterou se vrátil.
-
"Tak je čas na večeři. Co ti mám přinést? Eee... Budeš přece jíst, ne?"
"Ano, a nejen to – mám také v úmyslu vstát." Odpověděl Severus a pokusil se spustit nohy dolů z postele.
"Na to zapomeň." Harry jemně zatlačil mužovy nohy zpět a zastrčil přikrývku kolem nich. "Můžeš to zkusit zítra. Možná."
"Děkuji, ale jsem docela schopný rozhodnout se sám, jestli mohu vstát, nebo ne."
-
"Severusi, jestli upadneš tak zdvihat tě budu muset já." - potřásl Harry hlavou. "Podívej, vždyť sotva sedíš. Buď rozumný, jestli můžeš. Já vím, že to není zrovna tvoje silná stránka... "
"Nemyslíš, že bych mohl mít pádné důvody k tomu, abych vstal z postele?" jízlivým hlasem odsekl Severus.
"Například volání přírody?"
K lektvaristovu velkému překvapení a pobavení Harryho tváře zrůžověly.
"Och. Dobře, předpokládám, že kvůli tomu vstát můžeš."
-
"Velmi děkuji." zavrčel Severus a díval se, jak Harry couvnul. Nicméně radost z malého vítězství se vypařila, když nestál ani dvě vteřiny a cítil, jak ho síly opouštějí. Naštěstí ještě od postele neodešel tak se prostě posadil na její měkký povrch a nesvalil se na podlahu.
"Neopovažuj se znovu říci *vždyť jsem to říkal*!"
Harry si podrážděně odfrknul.
"To jsem neměl v úmyslu ani teď, ani předtím. Já... hmm... mohu ti přinést láhev... nebo něco podobného..."
Rozpačitá červeň na mladíkových tvářích se stala ještě viditelnější. "Mluvíme přece... eee... o kapalině, že?"
-
"Oh, pro Merlina!" - Vykřikl Severus a vysíleně se svalil na pokrývku. "Copak nejsi schopný alespoň pět minut myslet jako čaroděj? Lahev... co třeba odstraňující čáry?"
"Nechci zničit tvůj... no cokoliv! Co kdybych omylem odstranil tvůj močový měchýř úplně?"
"Co kdybys mi už konečně dal mou hůlku?"
"Oh, no dobře." zabručel Harry. "Ale jen když mi jí dáš hned zase nazpátek."
-
Severus si pomyslel, jak by bylo prima k přivolávacímu kouzlu použít bezhůlkovou magii, a postarat se o problém sám. Pokud ale nemohl... ?
"Souhlasím."
"Cha, musíš mi to slíbit."
"A ty budeš mému slibu věřit?"
"Asi ne."
"Tak jaký to má smysl?"
"Prostě mi to slib."
-
Severusovi se podařilo dostatečně povolit zaťaté čelisti, aby mohl promluvit.
"Dobře. Slibuji. Teď jsi spokojený, nebo musím podepsat krví nějakou smlouvu, nebo... Pohled do Harryho tváře stačil, aby nečekaně zmlknul. - "Nevadí, je to jedno."
Harry neodpověděl. Mlčky vyšel z pokoje a během chvíle se vrátil s lektvaristovou hůlkou v ruce. A stejně tak mlčky, bez jediného slova ji podal majiteli.
Severus opatrně přejel hůlkou nad dolní polovinou těla.
"Inanire."
-
Pokušení nechat si hůlku bylo velmi silné, ale vzhledem k tomu, že se Harry na Severuse díval, jakoby to napůl očekával...
Cosi nespokojeně zabručel a prudkým pohybem natáhl ruku s hůlkou k Harrymu.
Mladík se nepatrně usmál, vzal si hůlku a položil ji na noční stolek vedle postele.
"Tady na ni vždycky můžeš dosáhnout. Lepší? Jen zbytečně nečaruj, raději mi řekni, jestli budeš něco potřebovat, ano? Čím víc se budeš namáhat, tím déle se budeš uzdravovat."
-
Severus se podíval na svoji hůlku ležící na nočním stolku a povšimnul si knihy vedle ní. Okamžitě poznal titul ze své knihovny.
"Vidím, že sis našel něco k současné situaci."
"Jo. Mám i nějaké osobní zkušenosti. Samozřejmě ne takové, jako ty, ale... " Harry si povzdechl.
"Dobře – jdeme večeřet. Chceš něco konkrétního, nebo mě necháš vybrat.?"
-
Severus se na posteli posadil a podepřel se o polštáře. Možná není tak špatné, když se o tebe někdo stará. Snášel to lépe teď, když měl hůlku nadosah, i když přiznat se k této slabosti se lektvarista pochopitelně nehodlal.
"Nepochybně bys mě potěšil kaší z tuřínu."-protáhnul.
Harry svraštil čelo.
"Čeho?"
"Kaší z tuřínu. Jednou jsem viděl, jak jsi to jedl k večeři. Myslel jsem si tehdy, že se asi domácí skřítci pomátli, ale tobě to podle všeho chutnalo."
-
Harry chvíli mlčel, ale potom se rozesmál.
"Aha, tahle kaše. Jedl jsem jí kvůli sázce."
"Kvůli sázce?"
"No ano."
"A to jsem si už myslel, že jsi dospělý čaroděj... "
-
"Jo dobře, ale byla to legrace, Severusi." vyprávěl Harry s potřásáním hlavy. "Seamus mohl vymyslet něco mnohem horšího.
Víš, jsem ale překvapený, že sis toho všimnul... Jistě, stále ses na mě ve Velkém sále díval, ale nemyslel jsem si, že věnuješ pozornost i takovým detailům."
Severus pocítil, jak jeho srdce zatlouklo rychleji. Teď se to Harry dovtípí.
Proč by stále mladíka sledoval, když ne proto...
-
Lektvarista už měl na jazyku poznámku, že taková podívaná stála za to – protože už viděl smraďochy schopné přijatelnějšího společenského chování u stolu. Ale potom, co o Harrym zjistil během obřadní koupele, Severus vůbec nechtěl, aby se jeho slova jakkoliv mladíka dotkla. Alespoň ne v tomto případě.
-
"Samozřejmě jsem nemohl přehlédnout tuřín – na to příliš voněl."-odpověděl místo toho a udělal zhnusený úšklebek.
"Takže ti mám místo toho objednat jinou delikatesu?"
"Polévku."-Zkušenost Severusovi sama řekla, že ta bude pro něj nyní nejlepší. Spíš by se dalo říci, že to byly bohaté zkušenosti, což bylo smutné si přiznat.
"Ale ne hustou polévku. Něco lehkého na zažívání. Hovězí vývar s malým množstvím jemně nakrájené zeleniny – bez tuřínu – a s trochou krupice."
-
Harry přikývnul.
"Pít budeš jen vodu?"
"Vzhledem k tomu, co sis vybral ke čtení, mně asi sotva dovolíš objednat si víno."
"Můžeš si dát sklenku zítra."
"Jsi opravdu docela panovačný."
Harry si odfrknul.
"Jdu předat objednávku skřítkům."
"Vezmi si něco také pro sebe. Nechci jíst sám."
"A to mi ještě říkáš, že já jsem panovačný!"
-
-
Pokud nechcete nechat koment, prosím nezapomeňte kliknout na hodnocení. Díky.
-
-
Komentáře
| RE: Madurare 003A | jahavi | 02. 01. 2011 - 18:21 |
| RE: Madurare 003A | gigi... | 02. 01. 2011 - 18:41 |
| RE: Madurare 003A | anneanne | 02. 01. 2011 - 19:01 |
| RE: Madurare 003A | miriabar | 02. 01. 2011 - 19:06 |
| RE: Madurare 003A | slimča | 02. 01. 2011 - 19:20 |
| RE: Madurare 003A | lady corten | 02. 01. 2011 - 19:53 |
| RE: Madurare 003A | misule | 02. 01. 2011 - 19:59 |
| RE: Madurare 003A | eliss | 02. 01. 2011 - 20:00 |
| RE: Madurare 003A | saskya | 02. 01. 2011 - 20:16 |
| RE: Madurare 003A | nade | 02. 01. 2011 - 20:46 |
| RE: Madurare 003A | alcea | 02. 01. 2011 - 20:52 |
| RE: Madurare 003A | zuzana | 02. 01. 2011 - 20:55 |
| RE: Madurare 003A | bacil | 02. 01. 2011 - 21:56 |
| RE: Madurare 003A | veronica jane snape | 02. 01. 2011 - 22:17 |
| RE: Madurare 003A | salazaret | 02. 01. 2011 - 22:40 |
| RE: Madurare 003A | bara1982 | 02. 01. 2011 - 23:32 |
| RE: Madurare 003A | symphony | 03. 01. 2011 - 00:41 |
| RE: Madurare 003A | mononoke | 03. 01. 2011 - 12:07 |
| RE: Madurare 003A | erumoice | 03. 01. 2011 - 17:19 |
| RE: Madurare 003A | cory | 03. 01. 2011 - 19:45 |
| RE: Madurare 003A | grid | 04. 01. 2011 - 10:03 |
| RE: Madurare 003A | isabel | 04. 01. 2011 - 19:46 |
| RE: Madurare 003A | samanta | 05. 01. 2011 - 08:57 |
| RE: Madurare 003A | accuracy | 09. 02. 2012 - 14:21 |