CAMBIARE PODENTES - MADURARE
Autor : Jordan Grant
Překlad : Hajmi 50
Kapitola 5B
-
Kapitola 5B
-
Neděle, 21,června 1998 - 18:45
-
"Takže koupil jsi klec?"- zeptal se Severus a pečlivě krájel grilovaný telecí plátek na stejné kousky.
Harry stiskl rty a přemýšlel, jak odpovědět.
Když mluvil o tom, co se stalo v Londýně, musel lhát, protože bylo absolutně nemožné říct pravdu.
Ale vyprávění o dni stráveném s ředitelem, bylo bezpečným tématem.
Přesto se Harry trochu obával Severusovy reakce.
-
"Ano, klec jsem koupil."-odpověděl Harry a cítil, jak mu zvlhly dlaně.
"Víš... připouštím, že jsem na to měl myslet, než jsem odešel z hradu... ale... neměl jsem sebou žádné peníze. Takže jsem potřeboval zajít ke Gringottům... ředitel mi sice řekl, že je možné zapisovat nákupy na klíč, který jsi mi dal, ale protože to ve skutečnosti můj klíč není, nebyl jsem si jistý, jestli mám dovolené to udělat.
Proto jsem trval na tom, aby mě ředitel pomohl s bankou... a on mě přemístil do Příčné ulice. Doufám, že se nezlobíš?"
K Harryho úlevě Severusův výraz zůstal naprosto klidný.
-
"Předpokládám, že budeme muset zapracovat na tvých praktických znalostech s přemísťováním, aby ses nemusel uchylovat k asistovanému přemístění kvůli cestě do Londýna a zpátky."
"Ne, já jsem spíš měl na mysli, že jsme byli mnohem dál, než ses domníval."
"Pokládáš se snad za vězně, nebo něco podobného?"
Harry viděl, jak se druhý muž zamračil.
"Samozřejmě, že bych nechtěl, aby ses znovu toulal někde daleko bez adekvátní ochrany. Ale nehledě na to, jsi dospělý člověk, a máš právo na vlastní život.
Co je na Příčné ulici nového?"
-
"No... klece stojí přímo neuvěřitelnou spoustu peněz. Chtěl jsem koupit klec pro kanára a přeměnit ji na větší, ale ředitel řekl, že Hedvika v ní odmítne žít. Bude cítit, že se klec může v libovolnou chvíli opět zmenšit. Vycítí magii."
"Ano, to sovy skutečně umí. Ale, Harry, klec - to je opodstatněné vydání. Vím, jakými částkami ve skutečnosti disponuješ, proto nerozumím tvým starostem ohledně cen."
Bez ohledu na Severusův neutrální tón se Harry napjal.
"Prostě jsem nechtěl, aby sis myslel, že moc rychle utrácím peníze."
Lektvarista pokrčil rameny.
"Jestli budu takový dojem někdy mít, můžeš si být jistý, že ti to hned řeknu.
Teď mi vyprávěj, jak jsi strávil den."
-
Harry se uvolnil a pokračoval.
"No čestně řečeno, ta návštěva u Gringottů mě trochu dělala starosti. Nebyl jsem si jistý, že mě skřeti dovolí vyzvednout si peníze, protože teď ty galeony patří tobě. Ale oni se mě ani nezeptali na jméno. Teprve potom mi Brumbál řekl, že klíč je začarovaný tak, aby ho bylo možné používat jenom s tvým povolením."
"Ano, je to tak ale přesto bych ti doporučil, neztrácet ho."
Harry se zašklebil.
-
"Jistě. No šli jsme do prodejny pro klec a potom jsem... "-zvláštní, tak trapně se necítil, dokud chodili po nákupech. Mladíkovi zmizel úsměv z tváře.
"Ehm... víš, mně je opravdu líto, že jsem ti neřekl o těch věcech... ale ty ses fakt moc dobře zachoval... dokonce bez ohledu na to, že jsem ti celou dobu lhal, a... Harry se na chvíli odmlčel, zhluboka se nadechl a podle Hermioniny metody vyhrknul:
"Něco jsem ti koupil." - dokonce i když to už bylo vyřčeno, mladík pořád cítil hloupé rozpaky.
Severus zvedl obočí.
"Ty jsi mi něco koupil?"
"Ano. No víš, jako omluvu."
Severus se opřel o opěradlo židle a povzdechl si.
"Harry, samozřejmě se mi nelíbilo, že jsi mi lhal, ale vzhledem k situaci, to bylo možné chápat. Předpokládám, že jen velmi málo lidí, by se dokázalo přiznat, že byli vystaveni podobnému útoku, jako ty."
-
"Jenže to není jen kvůli tomu, abych řekl *promiň*,... mohl jsi zareagovat mnohem hůř, ale ty jsi nic takového neudělal, a já si toho vážím. A vůbec - celá ta věc s otroctvím mohla být o moc horší. A tak... "
Harry cítil, že rudne.
"Já nevím. Prostě jsem uviděl nějaké věci a připadalo mi, že by tě mohly potěšit."
Severus vypadal zaujatě.
"To je příjemné slyšet. Tak co by mě mohlo podle tvého mínění potěšit?"
Harry vyskočil ze židle.
"Hned se vrátím."
-
Během vteřiny vyběhl pro dárky, které nechal nahoře. Teprve teď ho napadlo, že je patrně měl zabalit. Ale na druhou stranu nechtěl, aby ředitel věděl, že to jsou dárky, takže...
"Tady."- řekl Harry a položil na stůl knihu a krabici bonbónů. Postrčil je k Severusovi a trochu tím shrnul ubrus.
Severus vzal knihu a jeho tváří se mihnul zvláštní výraz.
"Oh. *Zcela nové teorie lektvaristiky*, od Ebenezera Eriksona. Děkuji, Harry."
Harry nechápal, co měla znamenat ta letmá grimasa.
"Takovou přece ještě nemáš? "
Severus potřásl hlavou a tou nejvážnější tváří a Harry se spokojeně usmál.
"Dobře. Prolistoval jsem v obchodě několik knih, než jsem jí vybral. Samozřejmě nejsem žádný znalec, ale přišlo mi, že tam je pár zajímavých nápadů."
Dřív než odpověděl, vrhnul Severus ještě jeden pohled na obálku knihy. Když pak promluvil, jeho hlas zněl jen trochu jízlivě.
"Věnuji *Nové teorii* Eriksona přesně ten čas, který si zaslouží, Harry."
-
"A během čtení můžeš jíst tohle." - ukázal Harry gestem na krabici bonbónů. "Neměj strach, nekoupil jsem je u Freda s Georgem. Vidíš ten nápis? *Nejlepší z Medového ráje*.
"Jak je ti známo, číst umím." -odpověděl Severus.
Harry si odfrknul.
"No ano, jistě. Vlastně jsem tam zašel, když jsme se vrátili do Prasinek. Je to jen obyčejná čokoláda - žádné překvapení - za to ti ručím. Jenže jsem nevěděl, jakou náplň máš rád. Malinovou? Čokoládovou? Tyhle jsou s karamelem."
"Ujišťuji tě, že mi poskytnou stejné potěšení, jako kterékoliv jiné delikatesy z Medového ráje."
A zase v hlase bylo slyšet cosi... Harry si nebyl jistý. Možná mírné pobavení? Ale určitě to bylo lepší, nežli obvyklé pohrdavé Severusovy poznámky.
Harry si oddechl.
Bál se, že bude vypadat jako hlupák, ale zdálo se, že se dárky líbily.
-
Měl takovou radost z přátelské atmosféry, která mezi nimi vznikla, že se nečekaně sám od sebe přiznal.
"A ještě jsem zjistil něco nového o spojení myslí."
"Skutečně?" -Severus odložil vidličku a hleděl se zájmem na Harryho.
"No spíš o hranici jejího působení, než o samotném spojení. Zkrátka, pokud řeknu lež řediteli, tak mě hlava bolet nezačne a vůbec nic se neděje. Ty jsi dneska neměl ten zvláštní pocit?"
Severus zavrtěl hlavou.
"Nechápu, proč jsi lhal Albusovi. Určitě se z tebe nepokoušel vytáhnout nějaké podrobnosti ohledně našeho vztahu."
"Ne, ne, nic takového. Jen jsem prostě zkusil tu samou věc s *jmenuji se Erol*. Bylo to legrační."
"To si umím představit."
-
"Jistě. Vypadá to, že spojení mně nezakazuje lhát ostatním lidem." - Harry to alespoň předpokládal.
Spíš upravuje náš společný život, ale ne komunikaci s okolím." Mladík pojednou odstrčil talířek.
"Doufám, že chápeš, že nejsem zvyklý lhát všem kolem mě. Ale ten fakt, že vůbec nemohu lhát tobě... to se mi nelíbí."
"Málokomu by se to líbilo." -odpověděl Severus s úplně prázdným výrazem.
*Alespoň se to stane, jen když Severusovi řeknu naprostou lež.*- pomyslel si Harry ve snaze povzbudit sám sebe. *Pokud se musím uchýlit k polopravdě, spojení na to nijak nereaguje.*
Ale protože se mu zlepšit si náladu nepovedlo, rozhodl se raději změnit téma.
-
"Co tvé lektvary?"
"Ucházející."
"Co teď vaříš?"
Severus se zamračil, jakoby se pokoušel vymyslet odpověď.
"Několik směsí."
Harry měl dojem, že se Severus pokouší vyhnout tématu a celému rozhovoru o jeho nedokončených lektvarech.
I když na druhou stranu Harry také nijak zvlášť netoužil strávit večer debatou o přípravě lektvarů - a Severus si toho byl patrně dobře vědom. Nebo si myslel, že Harry stejně jeho práci nepochopí - což bylo docela pravděpodobné, takže...
"Už jsi skončil?"
Severus se krátce rozesmál.
"Ne, potřebuji ještě další dva nebo tři dny, podle fermentační činnosti jater čolka a ... "
Harry zvedl ruce a také se zasmál. Tohle zcela určitě nebyl ten nejlepší námět pro večerní rozhovor.
"Vzdávám se."
-
"Vlastně jsi přišel s otázkou, kterou bych s tebou chtěl sám probrat." - řekl Severus.
"Ty lektvary si vyžádají mojí plnou pozornost ještě několik následujících dní, ale potom co skončím, bychom mohli znovu navštívit Norsko."
Harry se dokázal postarat o snahu dolní čelisti k poklesnutí, ale už nemohl skrýt ohromení.
Potom se mu v hlavě rozsvítilo.
"Aha, chceš nasbírat nějaké vzácné přísady, nebo rostliny, které je nutné utrhnout vlastní rukou? Nebo něco takového?
Ještě jedno zasmání.
"Ve skutečnosti jsem měl v úmyslu prohlédnout si památky. A povečeřet v nějakém restaurantu. Nechtěl sis právě ty ještě jednou zajet do té země?"
-
Harry otevřel pusu úžasem.
"Myslíš to vážně? Měl jsem za to, že to není možné."
"Ano. Nějakou dobu jsem opravdu předpokládal, že cesta pro zábavu by byla příliš velkou hloupostí. Ale teď... " Severus pokrčil rameny a dopil zbytek vína.
"Moji pozici u Temného pána to nemůže nijak ohrozit. Nicméně přesto trvám na maskování.
Společně cestovat a s vlastní tváří – představuje pro nás zbytečné riziko, dokonce i když se jedná o Skandinávii."
Harry souhlasně přikývnul. Ale pak si vzpomněl, jak lehce ho odhalili na Towerském mostě a po zádech mu přejel mráz.
-
"Já... já bych chtěl jet, ale... "
Severus gestem vyzval mladíka k pokračování.
"Prostě... Vím, že tvá matoucí kouzla jsou mnohem silnější," – připustil klidným hlasem Harry. "Ale mě se přesto zdá, že není radno se na ně spoléhat. Ty moje se vypařily během okamžiku... a tak... "
Harryho dlaň překryla teplá Severusova ruka.
Lektvarista začal hladit mladíkovy prsty pomalými, kruhovými pohyby.
"Tak potom mnoholičný lektvar. Tomu věříš?"
Harry přikývnul.
"No... myslím, že ano. A čí vlasy použijeme?"
"Můžeme si vybrat, ještě před tím, než se vydáme na cestu."- řekl Severus.
"Mám jich poměrně velkou zásobu., ze které můžeme vybírat. Mimo mnoholičného se hodí i do jiných lektvarů. Poslouží nám."
"Potom je všechno v pořádku. Zní to ohromně."
Harry si vysvobodil ruku a poklepal hůlkou na stůl, aby poslal nádobí zpět do kuchyně.
-
"Co dalšího můžeme ve Strasgaardu dělat, kromě chození po obchodech a kavárnách?"
"Srtasgaard není moc velké a to nejzajímavějši město. Chystal jsem se spíš navštívit Bergen. Nebo Oslo, jestli chceš. Zítra při večeři ti o těch městech něco povím." Severus se odsunul od stolu zároveň se židlí.
"Teď musím jít a ujistit se, že nožičky švábů jsou dostatečně usušené, aby je bylo možné použít do lektvaru.
I když... ještě tu je něco o čem si musíme promluvit."
Harry se podíval přes stůl.
Vypadalo to, jakoby si Severus musel dodat odvahu, aby začal.
A Harry najednou pochopil, že starší muž je docela obyčejně nervózní.
-
-
-
"Vzhledem k tomu, co se ti stalo... " Severus si odkašlal a začal znovu. "Je naprosto jasné, že nemůžeš snést dotek, nebo jiné jednání z mé strany, které má sexuální podtext."
"Ano." -řekl Harry a cítil, jak mu cosi sevřelo krk. -"Já vím, co chceš říct. Musím se líp snažit."
"To jsem neměl na mysli."- přerušil ho Severus.
"Harry, celý předešlý večer a dnešní den, jsem uvažoval o tomto problému. Došel jsem k závěru, že pro nás bude nejlepší, znovu předat rozhodování do tvých rukou."
Harry zamrkal.
"Co to říkáš?"
-
"Určitě si pamatuješ, že jsem ti několik posledních dnů před koncem školního roku dovolil hrát vedoucí roli v našich intimních vztazích."
Harry si to pamatoval, ale pořád to nedokázal spojit se současnou situací.
"Ale tehdy jsme ještě neprošli ceremoniálem. Teď jsem tvůj otrok, a nemůžeš mě dát..."
"Přál bych si, abys mě nepřerušoval." - požádal Severus a pokračoval ještě klidnějším tónem.
"Harry, já nepotřebuji otroka v klasickém slova smyslu. To, že jsi oficiálně mým otrokem - je nezbytné a nepopíratelný fakt, ale zaklínadlo nemá žádný vliv na to, jak s tebou mám zacházet.
Po tu dobu, co ti dobrovolně a z vlastní vůle dám svolení... řídit jakékoliv sexuální vztahy mezi námi - to nemůže představovat problém."
"Po tu dobu..." - zopakoval Harry. Měl chuť pronést nějakou jízlivou poznámku, ale snažil se vyhnout hrubosti.
"Nikdy nebudu chtít udělat něco takového!"
-
Jakmile se Harry uslyšel, litoval, že vůbec ta slova řekl. Zněla příliš ostře – trochu víc, než měl v úmyslu.
Ale možná zase přímočarost a jistá neomalenost mohla být dobrá.
Hodnota upřímných a čestných vztahů...
-
"Bez ohledu na to, se budu snažit, abych na tebe netlačil."
Severus se díval mladíkovi přímo do očí.
"Stejně si nemyslím, že by to v našem případě mohlo přinést nějaký užitek.
Prostě si... odpočineš od sexu a myšlenek na něj, jestli to tak bude pro tebe lepší.
Až se budeš cítit připravený zkusit - zkusit cokoliv - tak mi to dej vědět.
Skutkem, nebo tím že to řekneš."
-
"Chtěl bych si oddechnout."- posteskl si Harry. Položil lokty na stůl a podepřel si rukama hlavu.
"Ale vzhledem k tomu, že se narozeniny blíží, to není možné. Stejně jako před rituálem – nemůžeme ztratit ani minutu."
"Do tvých narozenin zbývá ještě několik týdnů. Máme dost volného času něco udělat - víc než předpokládáš."
Severus na okamžik stisknul zuby.
"Nikdy jsem si nemyslel, že to řeknu - ale ano, musíš si dát čas, aby ses vzpamatoval. Vzpomeň si na včerejší noc, Harry. Pokud se budeš nutit snášet mé dotyky, nikam to nepovede.
Dokud tě samotné pomyšlení na sex bude znervózňovat - pokračovat s intimnostmi, bude jenom situaci zhoršovat."
"Máš pravdu... Také jsem si nemyslel, že něco takového od tebe uslyším." - povzdechl si Harry.
"Dobře. Do konce července ještě máme čas. Budu se snažit uvolnit a doufám, že to pomůže.
Bože, přál bych si, abychom měli víc času.
Určitě se v tom pitomém proroctví nemluvilo o dvacátých narozeninách?"
-
V pokoji se rozlehl křaplavý hlas zvonku. Severus okamžitě vstal a vytáhl hůlku. Během několika vteřin už byla jeho tvář a vlasy pokryty obvyklou mastnou vrstvou.
"Potřebuji se opravdu ihned vrátit do laboratoře." - řekl. "Následující etapa vaření bude vyžadovat mojí přítomnost dlouho do noci. Přidám se k tobě v posteli, jakmile budu volný."
Harry kývnul.
"Budu čekat, dokud nepřijdeš."
"Ne." - Už ve dveřích se Severus obrátil.- "Dělej co chceš. V tom, o čem jsme teď mluvili, i v tom ostatním. Jen, co se ti bude líbit."
S těmi slovy vyšel z pokoje.
-
Harry si s povzdechem položil čelo na stůl.
Odpočinout si od všeho, co ho trápilo - jak? Budiž, teď si mohl dovolit *dělat, co se mu líbí*.
Jenže v dlouhodobém výhledu nebude mít žádný význam to, co se bude líbit jemu.
Ale to, co se bude líbit Severusovi. Ať už to bude Harry chtít nebo ne.
Protože nic jiného jim nedovolí zkřížit síly.
-
V pokusu o rozptýlení se Harry vydal do sovince, ale Hedvika k němu odmítla slétnout.
A když ji mladík nepřestal přemlouvat - prostě odletěla.
Harry se vrátil do svých pokojů k prázdné kleci a potom do dolejší ložnice k prázdné posteli.
-
Pokud nechcete nechat koment, nezapomeňte kliknout na hodnocení. Děkujeme.
-
-