Invocare 033

 

Když se Harry vzbudil, trochu se zamračil. Zaboha si nemohl uvědomit, kde je a pocit kůže lepkavé od potu mu k tomu, aby se cítil v pohodě rozhodně nepřidal. V prvních okamžicích si nemohl dost dobře své okolí prohlédnout, protože byla tma. Jeho sluch zachytil tichý šelest a po chvíli na stěnách uviděl nejasné obrysy svícnů. Zřejmě jeho probuzení aktivovalo svíčky a ty se rozsvítily měkkým, zářivým světlem. Když si pomalu zvyknul na osvětlení, Harry zvednul hlavu, trochu se rozhlédl a uviděl Snapea.

"Jak se cítíš?"

Harry vstal a protáhnul se.

"Zdá se, že trochu lépe," odpověděl a otočil hlavu k protilehlé stěně. V magickém okně bylo vidět hladinu nočního jezera.

"Opravdu je už tak pozdě? Počkej, něco tu nesedí... kde je měsíc. Brzy bude úplněk."

Snape se dotknul hůlkou okna, a hladina se zatřpytila v paprscích odpoledního slunce.

"Ve skutečnosti vypadá jezero přesně takto. Předchozí scenérie byla magie, nechtěl jsem, aby ti ostré světlo překáželo ve spánku.

Najednou si Harry vzpomněl na důvod "černé hodinky". Dračí štěstí!

Jaký je to zvláštní pocit, když všechny věci, které tě obklopují, jsou překrásné, a zvuky - naprosto čarovné. A pak... ó Merline, potom, když Snapeovy vlasy protékaly a klouzaly v jeho prstech, a jejich vůně...

Ucítil, že rudne, jakmile mu paměť úslužně naservírovala, co se dělo dál. Do posledního slova a posledního gesta.

Snape ho pokládá za přitažlivého!

Přitom ne v jakémsi abstraktním slova smyslu. Něco takového by Harry ještě dokázal přežít. Možná. Ale tohle? Merline, Severusovi se penis skutečně postavil a měl ho tvrdší než kámen. A to všechno kvůli němu, kvůli Harrymu.

Mladíkovi se nechtělo o tom mluvit, a proto ze sebe vyrazil to první, co ho napadlo.

"Ale my jsme stejně v podzemí. To znamená, že pohled z okna je vždycky začarovaný, že ano?"

Snape se na něho pozorně podíval. Těm temným očím nic neuniklo. Přesto si Harry nebyl jistý, jestli lektvarista hodnotí jeho duševní stav, pokouší se pochopit náladu - nebo nedej bože, obdivuje jeho ideální rysy a dokonalou postavu, o kterých se zmiňoval už předtím. Z poslední myšlenky mu začalo být zle.

"Ano. Vždy je začarované." s tichou a klidnou zdvořilostí přitakal Snape.

Zvuk toho hlasu vyvolal u Harryho zachvění. Mladík si dobře pamatoval, jak ještě před nějakou hodinou na něho hlas působil a předával svou ozvěnu přímo do jeho slabin,... ale o tom také raději nebude přemýšlet.

"Sleduješ měsíční fáze, Harry?"

"Jo, dělám si starosti o Remuse. Škoda, že nemůže přijet trochu častěji." povzdechl si chlapec. Pravděpodobně teď už Remuse vůbec nikdy neuvidí. Dokonce, i když jednoho krásného dne Snape přistoupí na to, aby se Harry mohl vidět a Ronem a Hermionou, tak v případě vlkodlaka spoléhat na lektvaristovu šlechetnost nepřicházelo do úvahy.

"Vím, že pro něho stále vaříš vlkodlačí lektvar. Myslím, že je to kvůli Řádu, ne?" Harry se z hluboka nadechl.

"Podívej,... já vím, že nemáš právo cokoliv slibovat, ale přesto bych chtěl vědět, jestli ho budeš zásobovat lektvarem i potom, až skoncuji s V... Temným pánem. Protože potom asi řád rozpustí a ty si pomyslíš, že to je zbytečná práce. Ale to bude nespravedlivé, jestliže Remus bude kvůli vítězství trpět.

Stačí, že tím trpím já."

"Vlkodlačí lektvar nevařím na příkaz Řádu, ale požádal mě o to Albus."

Znamená to, že dokud bude Brumbál naživu, budeš každý měsíc Remusovi pomáhat? Co bude potom, až...?"

"Měsíční přeměny mají nepříznivý vliv na Lupinovo zdraví." klidně odpověděl Snape. "Domnívám se, že Albuse přežije stěží."

Dřív by možná Harry věřil, že lektvarista neměl na mysli nic zlého, ale na to už stačil Snapea příliš dobře poznat. Mužův klidný tón ho už neuváděl v omyl.

V paměti mu také zůstala Hermionina slova o tom, jak šikovným lhářem dokáže Snape být. Chtěl Harryho už dlouho a neprozradil se ani slovem, nebo gestem. Takže samozřejmě by dokázal skrýt svůj pocit satisfakce, při myšlence na předčasný Lupinův konec. Bez ohledu na to všechno Harry chápal, že v lektvaristových slovech byl kus pravdy. Na tom jediném záleželo.

"Dejme tomu, že se mu poštěstí ředitele přežít. Budeš mu vařit lektvar i potom? Jestli tě poprosím?"

Snapeovy oči potemněly.

"Nemohu ti nic odpovědět. Opravdu, Harry."

 

Žádné sliby - to bylo to, co měl na mysli. Harry nemohl přistupovat k ceremoniálu s jistotou, že všechno bude dobré, že to přinese štěstí alespoň Remusovi a nešťastného vlkodlaka to osvobodí od strašné noční můry, která se opakuje každý měsíc. Harry je povinný ochotně se smířit a pokorně přijmout každé Snapeovo rozhodnutí, stejně jako všechno ostatní. A tak to bude navždycky. Musí být povinný se smířit.

A teď, když věděl, jak ho Snape chce po sexuální stránce - nastávající nezbytnost v smíření cítil ještě reálněji. Víc než jen něco fyzického. Jako pouta. Tak jako kdyby přísahal svázat se nejenom s Podentes nebo životem se Snapem, ale také vzdát se a popřít sám sebe.

 

Ale jak si neměl dělat starosti o Remuse? Jak mohl uvěřit, že Snape - s jeho pomstychtivostí - zapomene na staré křivdy?

Ne. To bylo nemožné.

Ale on byl povinný pokořit se - jinak je ceremoniál odsouzený k neúspěchu. A jestliže je postihne nezdar, pak bude s Remusem zle také.

Pokorné smíření - připomněl si Harry a kousl se do jazyka, aby už nepronesl o Remusovi ani slovo.

 

Lektvarista na něho pohlédl a všimnul si, že Harry zůstal zticha. Natáhnul se a podal mu hromádku zažloutlých listů pergamenu.

"Už jsi schopný číst?"

Harry se podíval na první lístek. Řádky časem vybledly, ale ještě pořád se dala rozeznat napsaná slova.

"Podle všeho, ano. Mimochodem, bylo to skutečně podivné... počkej, vždyť to je... "

"Školní záznamy tvé matky," potvrdil Snape a pokynul na druhou hromádku položenou na odkládacím stole.

"A na téhle - tvého otce. Prošel jsem dochované záznamy v naději, že najdu nějakou zmínku o alergii, ale potom mě napadlo, že bys mohl chtít si ty papíry nechat."

"Díky, samozřejmě bych je rád měl." ozval se Harry mrzutě a nepodíval se vzhůru, když dodával. "Ale já nemám dovolené, mít jakékoliv osobní věci, že? Víš, nechtěl bych je v předvečer sedmnáctého spálit."

Snape rychle přikývl.

"Pochopitelně. Podívej se teď na ně a pak mi je odevzdáš do úschovy. Do budoucna."

Harry rychle zvedl hlavu.

"Myslel jsem, že nesmíš nic slibovat."

"V těch dokumentech jsou lékařské informace a vzhledem k tomu, že nyní za tebe ponesu zodpovědnost já, tak uchovat je bude jen moudré." pokrčil rameny lektvarista. "Někdy přemýšlím, do jaké míry bude Cambiare Podentes striktní v dodržování zákonů."

"Jestli mám věřit tvému synopsisu, tak vůči mně bude dost kruté a surové."

"Pravděpodobně, ale ty víš, že jsem synopsis psal před tím, než jsme se stali milenci. Ceremoniál byl vytvořený pro zamilované, a když jsem to psal, nevzal jsem v úvahu a podcenil tu skutečnost,... " najednou Snape zmlknul, ale za okamžik pokračoval.

"Vrátíme se k tomu rozhovoru po provedení rituálu, ale jedno ti prozradím, Harry. A žádám tě, aby sis pořádně zapamatoval to, co teď řeknu..."

Harry chvíli čekal, ale pak nevydržel a ozval se.

"No a to je co?"

"Ah,...prostě tohle. Víš, synopsis jsem sestavoval ve velmi ošklivém duševním rozpoložení. Nechtěl jsem se zúčastnit Podentes, ne víc než ty - a to se nepochybně odrazilo v tom, co jsem napsal."

Harry odhodil matčiny záznamy na stůl. Beztak teď nebyly k ničemu. Sice mohl číst, ale nedokázal se soustředit. A z nějakého důvodu si nemyslel, že je to kvůli přetrvávajícím účinkům Dračího štěstí. Spíš ho znovu zalila vlna hněvu.

Nechtěl jsem se zúčastnit Podentes, ne víc než ty... No samozřejmě Snape to nechtěl - v každém případě alespoň tenkrát. Ale po té úplně první masáži, se jeho názor očividně změnil. Přesto se Harrymu o této změně dokonce ani neobtěžoval zmínit.

"Ale teď už to chceš víc, že ano?" procedil mladík obviňujícím tónem přes zaťaté zuby. "Dokonce se nemůžeš dočkat toho, co podle smlouvy dostaneš, nezapírej, ty sám ses přiznal!"

"Ale ne tak, jak si myslíš, to ne."

"Och, jak bys k čertu mohl asi vědět, co si myslím?"

Severus se na něj jenom díval s blýskajícíma očima.

"Po tvých dopoledních drogových výbuších? Myslím, že ano a hodně."

Najednou hněv uvnitř mladíka utichl. Což bylo jen dobře, protože nakonec to všechno bylo zbytečné a nesmyslné. Před rituálem se nedalo nikam utéci. S pocitem naprosté porážky sklíčený Harry přešel k čarodějnému oknu.

 

Slunce se sklánělo za jezero a osvětlovalo zelené kopce posledními paprsky. Kolem vládl klid a pohoda, kterou on sám nikdy v životě nezažil.

Soustředil se na barvy a obrysy a pokoušel se v nich rozpustit. Ztratit se. Protože teprve potom se bude moci podrobit požadavkům ceremoniálu a najít cestu jak přivítat s důstojností život v naprostém otroctví. A dokonce přijmout jako pána člověka, který ho chce sexuálně a bude ho absolutně vlastnit.

 

Když se mu Snapeův hlas ozval přímo za zády, Harry sebou trhnul.

"Nemyslím, že jsi pochopil, co vlastně dostanu - klidně namítl lektvarista hlubokým a upřímným hlasem, který doslova laskal mladíkovy uši."

"Oh, já jsem to všechno dobře pochopil." hluše se ohradil Harry. "Zapomněl jsi, že jsme tohle už probírali? Věř, že jsem se dokonale poučil, co vlastně se mnou uděláš..."

"Zvláštní a mě to začíná připadat, že vůbec ničemu nerozumíš."

Harry ucítil na ramenou stisk silných rukou, jakoby ho Snape chtěl obrátit k sobě tváří, ale rozmyslel se.

"Poslouchej mě, Harry. Předpokládal jsi, že si tě budu brát, jak mě napadne a ty budeš muset být zticha a trpět. Ale potom to, o čem jsi mluvil, je znásilnění.

Jenže Podentes nemá se znásilněním nic společného, věř mi. Sama podstata ceremoniálu znemožňuje takovou situaci, kterou popisuješ." Snape se odmlčel a po chvíli pokračoval ještě měkčím hlasem. " A navíc, já tě vůbec nechci šoustat, v každém případě ne tak, jak tomu rozumíš. Znamenalo by to totiž, že tě budu používat. Ale milování - znamená vzájemné potěšení, Harry. Celou dobu jsem se tě snažil přesvědčit, že to je možné a ty můžeš skutečně najít a přijmout potěšení z mých rukou. Bylo to skutečně marné?"

"Já..." Harry polknul a hádal, proč se mu najednou tak těžce dýchá.

"No asi ne. Jsem si jistý, že během rituálu budu schopný cítit potěšení... "

"Teď nemluvím o ceremoniálu, ale o pozdějších letech společného života."

°Letech,° to slovo ho dusilo. "Potřebuji sprchu..."

"Počkej. Napřed dokončíme rozhovor. Když se tě dotýkám, Harry... Snape se dotkl mladíkova boku a přitiskl dlaň k džínové tkanině, sváděl,... provokoval, ale tak nějak zdrženlivě. "To jak tě líbám, líbám tvojí šíji... šeptal Harrymu do ucha.

"Skutečně sis myslel, že to všechno po ceremoniálu přestane?"

"Ehm... "

"Velký Merline, tys tomu skutečně věřil!" vydechl rozhořčeně Snape. "Jak tě to mohlo napadnout?"

"To je tvoje vina." zamračeně zavrčel Harry. "Vždyť jsem nevěděl, že se ti líbí... Myslel jsem, že umíráš nudou, ale pokračuješ s těmi všemi lekcemi, abys nezkazil ceremoniál a naučil mě přijímat rozkoš z tvých rukou. Ani jednou jsi mě nepochválil, za dosažené úspěchy - jen jsi souhlasil s pokrokem v přípravě."

"Samozřejmě, jsem tě chválil!"

"No, ano, včera večer." Uznal Harry s planoucími tvářemi. "Řekl jsi, že se ti líbilo, když jsem tě kousnul." povzdechl si mladík, odvrátil se a podíval se vzhůru.

"Pokud budu mluvit na rovinu - nevím, co si o tom nám myslet. Tehdy jsem v tobě poprvé uviděl, někoho s aktivním pohlavním životem."

Snape se nepříjemně ušklíbnul.

"Skutečně? Možná je pro tebe složité, představit si, že muž jako já by vůbec někdy mohl přimět, někoho jiného k tomu, aby se ho dotknul, člověka s mým vzhledem. Tak proč ses ten první večer, který jsi strávil se mnou, prohlásil, že jsi informovaný o mých prioritách?"

"Já jsem to věděl. Ale to neznamená, že jsem o nich přemýšlel. Totiž... "-Harry si strčil ruce do kapes. - "Pro Merlina, vždyť jsi byl mým učitelem. To všechno bylo příliš abstraktní, rozumíš? Jistě, slyšel jsem fámy, o tom, že dáváš přednost mužům, ale vůbec jsem si tě nepředstavoval při tom! To je to samé, jako fantazírovat o svých rodičích, je to jasné?"

Snape ještě pořád vypadal dost rozzuřený na to, aby někoho zabil, přesto začal mluvit klidně a trochu povýšeně:

"Jsi strašně mladý. Dokonce víc nevinný, než jsem předpokládal."

"Co se dá dělat. Postaral bych se o tyto detaily, kdybys mě dovolil..."

Ze Severusova hrdla se ozvalo hluboké zavrčení, jako od divokého zvířete.

"Dobře, že jsem to nedovolil, třebaže tenkrát moje motivy měly praktický charakter. Ale teď k nim přibylo ještě něco jiného.

Jenom já budu mít právo dotýkat se tě, a tak to zůstane navždycky. Chci tvojí nevinnost, Harry. Ona je moje. Patří mi."

V tichu najednou bylo slyšet, jak mladíkovi drkotají zuby.

"Do háje. Ty budeš chtít sex pořád, že?"

Ozvalo se suché zasmání.

"Nepochybně:"

Harryho ruce zastrčené v kapsách se zaťaly do pěstí.

"Proč jsi mi to řekl?"

"Ptal ses. Nebo dáváš přednost, jak ses předtím vyjádřil, °další lži°?" Snape zkřivil rty. "Přiznám se, že jsem ti lhal, ale dělal jsem to bez zlého úmyslu. Domníval jsem se, že vývoj našich vztahů proběhne mnohem klidněji, jestliže nebudeš vědět, jak na mně působíš."

"Kdypak jsi mě chtěl prozradit tu milou podrobnost."

"Po provedení ceremoniálu."

"Ó, jak skvěle naplánované."

"Skvěle nebo ne, nemá žádný význam!" Snape potřásl hlavou a pokračoval už mnohem klidněji. "Důležité je, jak si povedeme dál. Je mi jasné, že v posteli čekáš něco příšerného..."

"Ne, ne..." přerušil lektvaristu Harry. "Ne, nečekám. Ne tak jako předtím. Poslyš, je mi líto, tu první sobotu jsem tě nazval sadistou. Vím, že to není pravda. Víš, když jsem byl nervózní z tvých rozměrů, tak to nebylo ze strachu, že mě budeš používat nějak hrubě..."

"Jen se poslouchej. Používat! To nikdy neudělám, je ti to jasné? Můžeš se také spolehnout na to, že nikdy nebudeš nějaký druh mojí hračky.

Ať budeš otrokem, nebo majetkem, vždycky zůstaneš mým milencem, a co se týká postele - všechno co děláme, budeme dělat spolu."

Harry zamrkal.

"Co? Ty mě dáváš sliby?"

"Vůbec ne. Moje slova jsou jen dokladem toho, že Podentes je vytvořený pro milence." s úsměvem se ohradil Snape. "Mimo to, vím, že mně stejně nevěříš a proto nebezpečí, že budeš něco očekávat, je velmi malé. Přesto ti ujišťuji - ani po provedení rituálu ti nepřestanu poskytovat rozkoš."

"Nechápu proč ne? " postavil si hlavu Harry. "Vždyť já tam budu jen proto, abych sloužil tvým potřebám, a budu povinný uspokojovat tvé požadavky, to jsi sám říkal. Nechápu, proč by tě mělo zajímat, co chci já. Hlavní je, aby bylo dobře tobě."

"Mně je dobře tehdy, když je dobře tobě. A to je moje vlastní přání - tvé dobrovolně přijímané potěšení." prohlásil s blýskajícíma očima Snape. "Podentes samo vyžaduje a předpokládá nerovné spojení, Harry, ale samotnou povahu vztahů mezi milenci nijak nemění."

Tentokrát Harry nezčervenal, ale naopak zblednul.

Právě tato mladíkova reakce cosi Snapeovi vyjasnila.

"Ty tomu nerozumíš," s nechutí přiznal lektvarista. "Pravděpodobně na tvém místě bych také nechápal. Ke všemu v tvém případě je celý problém ztížený tvou neochotou porozumět. Možná proto tě tolik rozzuřila moje tak zvaná lež? Protože ty dáš raději přednost tomu, abych tě šoustal, než se dobrovolně se mnou věnovat lásce."

Harry nechtěl odpovídat, ale ve Snapeově pohledu hořela jasná výzva. Nebo to byl jednoduše odraz bolesti, která zazněla v jeho otázce.

"Já... z nějakého důvodu pro mě dřív bylo lehčí smířit se s tímhle... Vím, že je to těžké pochopit,... "

"Ne není to těžké," Snape se odtáhl a odvrátil se. "Běž se vykoupat, jak jsi chtěl. Nebo jsi říkal osprchovat? Až přijdeš zpátky, už se této otázce nebudeme vracet, pokud samozřejmě nebudeš potřebovat další vysvětlení. Nicméně tuším, že už máš dost věcí a námětů na přemýšlení."

To je ještě velmi mírně řečeno. - pomyslel si Harry.

"Ehm... víš, celou tu dobu předtím jsem se cítil jako bych hořel, ale nyní ta horečka přešla. Chtěl bych si umýt hlavu a ten tvůj šampon je mnohem lepší, než mýdlo... "

Snape se podrážděně obrátil.

"Prosím tě neříkej, že k tomu potřebuješ moje povolení."

"Ne, já vím, že skutečně chceš, abych se cítil jako doma," Harry přelétl pohledem okolí a rozrušeně polknul. Domov, to vždycky byl nepochopitelný pojem. Něco, co si nedokázal představit. Bylo těžké uvěřit, že někdy bude existovat místo, kde prožije víc než devět měsíců. Ale sotva si bude přát toto místo nazývat svým domovem.

"Prostě já nevím v jaké lahvičce šampon je, rozumíš? Ano, už jsi mě to ukazoval, ale tehdy jsem se snažil nedívat. Na... ehm... po stranách. Kromě toho jsem byl rozčilený a to se vždycky odráží na mé paměti."

Tentokrát v temných očích nebyl žádný výsměch.

"Harry, ty jsi přitažlivý, v každém ohledu. A tvoje tělo - celé tvoje tělo, rozumíš - je neuvěřitelně krásné. Nevím, kvůli čemu se trápíš."

Jenže Harryho se mu zjevně nepodařilo přesvědčit, naopak to, co bylo řečené, znervóznilo mladíka natolik, že vyhrknul:

"No, Hermiona říkala, že nejsem žádný Quasimodo." Sotva z něho ta slova vyletěla, Harry se zděsil.

"Oh, Merline, nepochopil jsi mě tak doopravdy... Ona mě nikdy neviděla... eh... nahýho, přísahám!"

Snape se mírně usmál.

"O tom nepochybuji."

Zamířil k ložnici a gestem vyzval Harryho k tomu, aby ho následoval.

"Ukážu ti šampon a opustím tě. I když... jseš si jistý, že chceš použít zrovna tento přípravek? Vzhledem k tomu, co s ním udělal tvůj přítel Dobby?"

Harry přikývnul.

"V tuto chvíli beru všechno, co mi pomůže uvolnit se. Cítím se, jako bych šel po napjatém laně a každou chvíli mohl spadnout do prázdna."

"Po laně?"

Harry musel svoje přirovnání Severusovi vysvětlit a lektvarista vypadal naprosto ohromený.

"To chceš říct, že mudlové tohle dělají? I když ví, že nedokáží levitovat?"

"No, často je pod lanem jako zajištění natažená síť." s povzdechem řekl Harry a pro lepší pochopení tento vzor přirovnal k vlastní situaci.

"Zdá se, že takovou síť mám také. Ty jsi moje záchrana, Severusi. Protože už nikomu jinému není dovolené zachytit mě při pádu, že? Promiň, že jsem na tebe dnes celý den křičel, ano?"

Možná už byl nejvyšší čas to udělat. Pomyslel si Snape s rozšířeným chřípím a podrážděností, která se dala vyčíst z jeho pohledu a kterou cítil sám k sobě.

"Albus měl pravdu, když obhajoval nespornou cenu upřímných, otevřených a čestných vztahů. Pokud se ti něco nelíbí, Harry, dám přednost tomu, abych o tom věděl."

S těmi slovy vzal s police trojbokou lahvičku a mladíkovu ruku, do které ji vložil, podržel ve své o malý okamžik déle, než bylo potřeba.

"Dokonce, i když nebudeš moci nic změnit?"

"Dokonce, i tehdy." potvrdil Snape a ještě chvíli zůstal stát s pohledem upřeným na Harryho. Potom se tiše obrátil a nechal mladíka samotného.