V nesprávném čase - 16/2
7. březen 2011 | 20.44 |
Time out of Place
Autor : Cosmic
Překlad : Hajmi 2003
Kapitola 16
Kapitola 16
-
Jmelí 
-
Sídlo Ministerstva kouzel bylo zaplněné lidmi procházejícími a pobíhajícími všemi směry. Harry pár z nich poznal – byli to bývalí studenti z Bradavic, stejně jako Ron, Draco a on sám. Jiné už viděl na obrázku v Denním věštci. U většiny míjejících čarodějů a čarodějek, ale nevěděl o koho jde a Ron si nemyslel, že by mu je měl představit.
"Skoro je ani nezdravím." Pokrčil rameny. "Není to nikdo, koho bys potřeboval znát."
Zřejmě Harry a Draco z tohoto času netrávili na ministerstvu příliš času.
Ron je vedl dolů po schodech, ven z hlavních dveří na ulici. Směřovali k místu, kde drželi unesené a cestou si povídali. Harry poslouchal, co mu Ron vypráví a koutkem oka pozoroval Draca.
Blondýn byl stále unavený, což nebylo žádné překvapení, i když se prospal a Harry mu dodal sílu léčivým dotekem.
Harry Rona zpomalil, aby jim Draco stačil na silně zasněžené cestě.
-
"Nevěřil bys, co nám někteří ti mudlové řekli o používání zbraní." Povídal Ron. "Je jich spousta druhů – vůbec nechápu, jak se v nich někdo může vyznat. Na druhou stranu je fascinují naše hůlky a také v nich nevidí žádný rozdíl."
Harry kývl, věděl o různorodosti zbraní z Carlových lekcí. Existovaly ruční zbraně, automatické, revolvery a vzduchové... seznam pokračoval dál a dál.
Ron se rozhlédl a zašel do vedlejší uličky. Poklepal hůlkou na zeď a zašeptal heslo potom, co se ještě jednou pořádně rozhlédl kolem. Zeď se pak pohnula a odhalila dveře.
"Pojďte." - pokynul Harrymu a Dracovi, aby vešli dovnitř.
Ocitli se v malé vstupní hale, kde je přivítal Bill Weasley.
-
"Draco, Harry." Pozdravil je předtím, než je provedl halou do chodby. "Uvidíte jedenáct unesených, které jsme zachránili. A doufám, že se vám podaří určit toho, co se rozhodl pomoci smrtijedům. Pamatuješ si toho mudlu ze své vize Draco?"
Blondýn kývl. "Pamatuju."
Vešli do místnosti s velkým skleněným oknem, byla podobná takové, jakou měli mudlovští policisté na stanici. Harry jí zahlédl, když žil s Dursleyovými a ti se dívali v televizi na detektivky. Místnost sama byla malá a bez oken. Osvícená byla pouze svíčkami. Uprostřed stál stůl se čtyřmi židlemi kolem. Na druhé straně skleněného okna seděli bývalí unesení. Museli být pod vlivem nějakého kouzla, protože jen prázdně zírali před sebe.
-
"Poznáváš nějakého z nich?" zeptal se Bill.
Harry a Ron ustoupili, zatímco Draco přecházel sem tam podél okna. Všechny osoby za sklem mu byly povědomé, většinu viděl už předtím, nejprve ve vizi a pak v St.Mungu.
"Ten třetí zprava." Konečně řekl.
"Jseš si jistý?"
Draco zvedl obočí. "Ano, jsem si jistý. Co s ním uděláte?"
"Budeme ho hlídat, stejně jako ostatní." Řekl Bill. "Voldemort ho možná znovu kontaktuje."
Draco kývl a Bill odešel z místnosti.
-
Ron nabídl Dracovi křeslo, na které se blondýn posadil. Pak Ron pokynul Harrymu, aby se také posadil. Harry si sedl vedle Draca a Ron na druhou stranu stolu.
"Dva z mudlů souhlasili, že nám pomohou." Řekl jim Ron. "Řekli jsme jim o určitých částech kouzelnického světa a oni souhlasili, že nás naučí používat zbraně. Vy dva byste měli pokračovat v lekcích s Hanawaltem... tak dlouho, jak to bude možné." Dodal s pohledem na Draca.
"Jsem v pořádku Weasley," řekl Draco s povzdechem. "Ještě neumírám, jen jsem unavený. Je mi líto, že tě zklamu."
-
"Dobře víš, že smrt ti už nepřeju pěkně dlouhou dobu Draco." Odpověděl mu na to Ron.
"Řád udělá, co může, aby našel protijed."
"Víš stejně tak dobře jako já, že jediný kdo může najít protijed, je Severus. Nikdo jiný není schopný najít řešení. Ani Harry mi nemůže pomoct. Přesto budu dělat, co můžu, abych ve válce pomohl. Nebudu jen tak sedět a čekat na to až mě ten jed zabije."
Harry si nemohl pomoc, aby se neusmál. Byl to stále ten samý Draco, jakého znal. I potom jak se choval k Brumbálovi a Snapeovi. Nezdál se tak bezmocný, jak vypadal v Bradavicích. Za to byl Harry vděčný.
Ron se také zašklebil. "Dobře řečeno Malfoyi. Teď se můžeme vrátit na ministerstvo. Budeme muset jít zase pěšky. Tady krby nejsou – nechceme, aby se sem někdo nedopatřením přenesl."
"Draco cítíš se na to?" zeptal se Harry.
Blondýn kývl. "Nejsem porcelánová panenka."
"Já vím, že nejsi." Ujistil ho Harry.
-
Prošli chodbou do malé vstupní haly a pak ven ze dveří. Vzduch byl čerstvý a mrazivý. Obloha měla modrou barvu, jen sem tam na ní bylo pár obláčků.
Cesta zpět byla klidná. Ron a Harry si povídali o famfrpálu – tedy spíš mluvil jen Ron – Draco občas něco poznamenal.
"Chcete si dát oběd?" kývl Ron na mudlovskou kavárnu na druhé straně ulice.
"Proč ne, Draco?"
Draco pokrčil rameny. "Dobře."
Sedli si do kavárny. Ron s Harrym si objednali velké sendviče, zatím co Draco salát. Harry se na něj podíval. Draco jeho pohled přímo opětoval.
-
"Nemá cenu si objednávat něco, co stejně v sobě dlouho neudržím."
"Ale potřebuješ jíst. Začínáš být hrozně hubený."
"Nejsem hubený. Jsem štíhlý. A úplně v pořádku, tak mě nech na pokoji."
Harry po něm střelil pohledem a řekl.
"Úplně v pořádku nejsi."
Draco ho záměrně ignoroval. Pak už oběd proběhl v klidu.
Tři mladí muži si povídali o famrpálu, o Ronově práci na ministerstvu a pak zase trochu o famfrpálu. Vypadalo to, že Ron z tohohle světa má sport rád stejně, jako ten z jejich doby.
-
Uplynul týden, ve kterém se toho příliš nestalo – Draco šel nakoupit vánoční dárky, přes Harryho protesty, že by neměl nikam sám chodit ve stavu, v jakém je. Draco mu odpověděl tím, že hodil hrst letaxu do ohně a zmizel v plamenech. Vrátil se po třech hodinách, vyčerpaný, ale šťastný s dárky pro každého. Harry na něj trochu křičel, blondýn na oplátku zase křičel na něj, než si šel vyčerpaný lehnout a usnul s Harrym po boku.
Oba také pokračovali v lekcích s panem Hanawaltem. Začínali se zlepšovat, čehož si radostně všimli, ale zároveň z toho byli smutní. Bylo to zábavné vidět, jak se každou lekcí zlepšovali. Smutné však bylo to, že se něco takového musí vůbec učit – kdyby nebylo Voldemorta vůbec by tuhle schopnost nepotřebovali.
-
Severus se dál pokoušel najít protijed pro Draca, ale zatím nebyl příliš úspěšný.
Brumbál je udržoval v obraze.
Hlavně o tom, jak se mistr lektvarů postupně stále více dozvídal z čeho je jed vyrobený.
Mohl tak Harrymu a Dracovi říct, jak to bude na blondýna působit.
Nic z toho nebylo příliš dobré.
-
Nyní byly novoroční svátky a Harry s Dracem se chystali jít na zámek Weasleyových, kde stráví několik dní. Oba mladí muži zmenšili své dárky spolu se svým oblečením, aby tak mohli cestovat krbem bez nejmenších problémů.
"Už jsi hotový?" zeptal se Draco netrpělivě Harryho, který si už poněkolikáté kontroloval kapsy, jestli nezapomněl něco, co bude potřebovat.
Konečně se Harry narovnal a kývl. "Jupí, teď už jo!"
Vstoupili do plamenů a za okamžik byli bez problémů na Weasleyových zámku.
-
"Harry! Draco!" vykřikla nadšeně Hermiona, když je uviděla a pomalu se kolébala ke krbu, aby je oba objala. Neviděli se spolu od schůzky v jejich bytě před týdnem. Zdálo se, že Hermionino břicho se od té doby opět zvětšilo. Vypadala, jako by měla prasknout.
Zámek byl vyzdoben ještě víc, než byl při vánočním večírku. Sváteční věnce visely na oknech a venku byly keře a stromy ozdobené světly. Obrovský vánoční strom stál vedle krbu stejně zelený, jako byl během večírku.
"Podívej, co jsem našel." Řekl Draco s úšklebkem a ukazoval nahoru. Snítka jmelí jim visela přímo nad hlavami.
Harry polkl.
-
"Oh." Řekla Hermiona. "Jenom okamžik, na to si musím vzít kameru. Nakonec potřebuju každoroční obrázek polibku pod jmelím."
Černovlasý mladík zavzdychal a Dracův úšklebek se ještě víc rozšířil.
"Z toho se nevykroutíš." Řekl mu.
"Nějak si to moc užíváš."
Draco zvedl obočí, ale neodpověděl na to, protože se Hermiona už vrátila a kamerou v ruce.
"Dobrá, čas na polibek!" oznamovala šťastně.
Draco už nepotřeboval žádnou jinou pobídku a objal Harryho kolem krku. Stáhl si ho k sobě dolů, kde se jejich rty jemně setkaly.
-
Dracovy rty byly jemné a hřejivé. Harry na okamžik stál bez hnutí, předtím než jeho mozek zaznamenal, že tohle je Draco koho líbá. Jedna jeho část křičela, aby se odtáhl. Řekl si ale, že tu jsou dvě věci, které mu v tom brání. Zaprvé – Hermiona stála kousek od nich a stále cvakala spouští na kameře a pozorovala je. Zadruhé – a tohle nebyla ta méně důležitá věc, kterou si Harry říkal – bylo to velmi příjemné.
Bylo nevýslovně příjemné líbat Draca.
-
Zjistil, že na polibek odpovídá, i když jen slabě. Pak si uvědomil, že by tohle mohlo Dracovi vnuknout nějaké představy. Couvnul a snažil se, aby na jeho tváři nebylo vidět žádné pocity. Hermiona byla příliš chytrá, aby i z malých náznaků poznala, že něco není v pořádku, kdyby se tvářil znechuceně sám nad sebou.
Draco otevřel oči a pomalu se na něj podíval. Věnoval Harrymu malý, spokojený úsměv, předtím než se opřel do jeho náruče. Hlavu si unaveně položil na rameno černovlasého mladíka.
Harry nemohl dělat nic jiného než ho obejmout, zatímco je Hermiona pozorovala.
-
"Ha." Vydechla a udělala si další fotografii.
"Začínáš mi připomínat Colina Creevyho." Varoval jí Harry.
"Děkuju." Usmála se a předstírala, že jí právě složil kompliment. "Teď, váš pokoj je připravený, takže jestli chcete, můžete si jít do něj dát věci. Ron by se měl vrátit kolem oběda."
"A kde Ron vlastně je?" zeptal se s rukama kolem nyní napůl spícího Draca.
"U svých rodičů. Já teď cestovat krbem nemůžu. Tak šel sám... popravdě nejsem si jistá, jestli tam měl jít." Pokrčila rameny. "Měli by myslím přijít zítra odpoledne se zbytkem rodiny. Moji rodiče tu budou taky. Ti dorazí dnes pozdě odpoledne."
-
"To zní dobře. No měli bychom si jít vybalit." Řekl Harry.
"Jsi unavený Draco?" zeptala se Hermiona. Dostalo se jí pouze slabě zamumlané odpovědi. "Klidně si zdřímni. Jsem si jistá, že Harrymu to vadit nebude."
"Ne, nebude. Začínám si na to zvykat." Řekl se smutným úsměvem Harry. "Pojď Draco."
Vedl svého fingovaného milence dolů chodbou do jejich pokoje.
Ten vypadal stejně, jako když tu byli naposledy. Až na to, že krajina za oknem byla nyní zakrytá sněhem. Tlustý modrý koberec pod jejich nohama byl příjemně teplý.
Zdálo se, že Draco pokoji příliš pozornosti nevěnuje. Šel k posteli, lehl si a s povzdechem zavřel oči.
-
"Nechci takhle být." Řekl tak jemně, že to byl skoro až šepot.
"Já vím. Je mi líto, že s tím nemůžu nic udělat." Odpověděl mu tiše Harry.
Podíval se na postel a viděl, že Draco opět usíná. Harry zvětšil jejich zavazadla a začal vybalovat těch pár kousků oblečení, které si přinesli. Protože tu už měli několik sad plášťů a jiného oblečení zdálo se zbytečné přinášet si toho moc a tak byl za chvilku hotový. Na dně Dracova batohu našel dvě knihy. "Kam je chceš dát?"
Draco otevřel oči, aby viděl, o čem to Harry mluví. Pak zamumlal. "Polož je na stůl."
Harry přikývl.
-
Když Draco zase zavřel oči, Harry se na knihy pořádně podíval. Byly to dva deníky. Jeden byl starý a opotřebovaný, druhý naopak nový.
Chlapec, který přežil, položil oba dva na stůl v rohu. Vůbec se ani do jednoho z nich nepokusil nakouknout. Bylo by to příliš velké vniknutí do Dracova života, které by si Harry nedokázal odpustit. Nebo by to bylo něco, co by mu možná Draco nikdy neodpustil.
-
Stál u okna a díval se ven na tu nádhernou scénu za ním. Obrovská stráň byla pokrytá nedotčeným sněhem a velmi daleko za ní byl tmavý les s bílými špičkami stromů. Všechno ostatní bylo temné a černé jako zakázaný les v Bradavicích. Nebe bylo modré a jednolitou ledově studenou barvu narušovalo jen pár obláčků. Viděl osamělého ptáka letícího nad lesem a v tu chvíli si uvědomil, že nelétal od té doby, co tu byli s Dracem naposledy. Poslouchal jeho tiché a pravidelné oddechování ve spánku.
-
Neodvážil se otočit a podívat se na blondýna. Věděl, že kdyby to udělal, musel by myslet na ten polibek, který sdíleli. A kdyby o tom přemýšlel, musel by myslet na to, proč se mu to nezdálo špatné. Proč to bylo tak perfektní, když měl své vlastní rty přitisknuté na těch světle růžových. A proč navzdory tomu o čem se snažil sám sebe přesvědčit, tím vůbec nebyl znechucený. Neodvážil se otočit, ani když začal Draco mumlat ze spaní. Mumlal nesrozumitelné věty, jak se mu něco zdálo. Místo toho začal šátrat ve svém batohu a když našel, co hledal, opustil pokoj.
-
Když vyšel z ložnice, zvětšil své koště. Byl rád, že si ho vzal sebou. Létání se mu zdálo tím pravým, co právě teď nejvíc potřebuje a pozemky Weasleyových se zdály lákavé jako obvykle.
"Jdu se trochu proletět." oznámil své těhotné přítelkyni.
"Tak to ti doporučuju víc se obléknout, Harry." Odpověděla mu Hermiona. "Venku je mrazivo."
"Ano, madam." Zasalutoval jí Harry.
Zamračila se. "Myslím to vážně. Stačí, že je nemocný Draco – nepotřebujeme, aby jsi byl nemocný i ty. Zvlášť Ginny by z toho neměla radost."
Harry zvedl ruce. "Já vím, já vím. Vezmu si ještě jeden plášť a rukavice. Uspokojí tě to?"
Hermiona kývla. "Zavolám tě, až bude oběd hotový. I když možná žádný nedostaneš, pokud se ke mně takhle budeš chovat."
Harry se na ní zašklebil.
-
Za pár minut si Harry užíval vysoko ve vzduchu. Vítr mu cuchal vlasy a nos měl celý rudý od mrazu. Hermiona měla pravdu, když říkala, že je mrazivo – Harryho dech krystalizoval přímo před ním, ve vzduchu. Brzo se ale nebelvír zahřál díky otočkám a tempu, kterým brázdil vzduch. Na okamžik si přál, aby tu byli ptáci, se kterými by mohl závodit, ale za chvíli na to zapomněl. Uvědomil si, že i tak je tu spousta způsobů jak se zabavit sám.
Bylo to skoro po hodině, kdy ho Hermiona zavolala z verandy, že je čas na oběd. Harry přistál, tvář i tělo měl zpocené, byl unavený, ale jeho mysl pociťovala čistou extázi, protože zase létal.
Oběd byl dobrý a klidný. Draco se probudil a připojil se k nim. Ron se vrátil domů mezitím, co Harry létal. Oznámil jim, že se k nim příští den podívají jeho rodiče a sourozenci s rodinami.
Sirius a Remus také přijdou, pravděpodobně někdy odpoledne.
"Doufám, že nepřijdou ve stejnou chvíli, jako moji rodiče." Řekla Hermiona.
-
Harry se zakřenil. "To by mohl být pěkný zmatek, kdyby se chtěli dostat z krbu všichni naráz. Samozřejmě předpokládám, že tvoji rodiče také přijdou krbem."
Hermiona kývla. "Nemají žádnou jinou možnost, jak jinak zámek najít. Ale to víš." Řekla trochu důrazně. Harry pokrčil rameny a usmál se na ní. Doufal, že zapomene na podezření, které stále měla. Po minulé operaci se zdálo, že je konečně začala považovat za ty, kým měli být, nebo blízko tomu – nakonec prokázali, že byli na Brumbálově straně a Brumbál sám je nepodezíral.
Odpoledne proběhlo stejně klidně jako ráno. Draco seděl v obývacím pokoji, potom co našel knihu, která se mu zdála zajímavá. A Harry si po osprchování sedl s knihou, o které věděl určitě, že je zajímavá – *Svět famfrpálu, pátá edice od Avihexe Phinease *.
-
Hermiona byla ve své studovně a Ron kdo ví kde.
Harry pochyboval, že by ho našli, jak si čte nebo píše jako oni – ani jedna z těch činností nepatřila k Ronovým zájmům.
Draco ležel na břiše na pohovce s nosem zabořeným v knize a Harry si líně prohlížel stránky Světa famfrpálu. Tak je našli Sirius a Remus, když ve čtyři hodiny přišli.
-
"Ahoj chlapci." Pozdravil je Sirius. Harry vstal, aby je mohl oba obejmout, zatím co Draco zůstal sedět, a tak místo něj museli starší muži jít k němu.
"Jak se vy dva máte? Neviděli jsme vás od poslední operace." Zeptal se Sirius, když se posadili.
Harry s Dracem si vyměnili pohledy, předtím než se blondýn zeptal. "Víte, že... ?"
Remus kývl. "Víme. Severus nás o tvé... situaci informoval." Řekl. "Dej nám vědět pokud by tu bylo něco, s čím bychom ti mohli pomoct."
"Nic tu není. Snad kromě možnosti změny tématu. Protože je to depresivní, když se nemluví o ničem jiném než o tom."
"Samozřejmě!" souhlasil Remus. "Tak kde jsou naši hostitelé?"
"Mione je ve své studovně a něco píše, nebo alespoň před hodinou psala. A Ron dělá – něco." Odpověděl Harry.
-
"Takže stále žádné děti, jak tomu rozumím? Jinak by tu byl všude křik." Šklebil se Sirius.
"Ne, žádné děti." Kroutil hlavou Draco."Ještě žádné děti, díkybohu. Chtěl bych zažít ještě jedny tiché a klidné svátky, než tu bude další dvojice Weasleyových dvojčat. Jeden pár je až dost."
"No, myslím si, že to příliš klidné svátky nebudou. Když sem přijde celá rodina Weasleyových." Prohlásil Sirius.
"To máš pravdu. Předpokládám, že jsme odsouzeni k vánočnímu chaosu." Povzdechl si dramaticky Draco.
-
"No, vždycky můžeš jít pryč, pokud něco nebude vyhovovat tvým požadavkům Malfoyi." Přišla odpověď zezadu za blondýnem. Remus a Harry – kteří viděli Hermionu přijít do místnosti – se na ní křenili zatím co Dracovi trochu zrudly tváře.
"Omlouvám se Hermiono. Už si nebudu stěžovat, slibuju." Řekl s úšklebkem.
"Tomu uvěřím, až to uvidím." Zamumlala, jak procházela kolem, aby objala Siria s Remusem.
"Tak zatím nic?" zeptal se Sirius a vysloužil si tím od těhotné ženy káravý pohled.
"Vypadáš nádherně." Chválil jí Remus, také hodil pohledem po svém milenci a objal Hermionu.
"To mi Ron říká taky. Já bych řekla, že vypadám tlustá." Smutně se Hermiona usmála.
"Oh, ale nakonec to bude stát za to, nemyslíš?" zeptal se Remus.
Hermiona se široce usmála. "To tedy určitě bude."
-
Ron přišel dolů o pár minut později a připojil se ke skupině. Ukázal Siriovi a Remusovi jejich pokoj – zřejmě nebudou spát v jejich obvyklém, protože tu budou všichni Weasleyové a také Hermionini rodiče. Tak, aby se sem všichni vešli. Harry, ale měl za to, že to tak těžké nebude, protože zámek byl obrovský.
"Máma a táta sebou přinesou Křivonožku." Řekl Ron, když se vrátili do obývacího pokoje. "Nechtějí ho nechat přes svátky doma samotného."
"Už sem ho tak dlouho neviděla." Usmála se zasněně Hermiona. Harry si uvědomil, že ani on už zrzavého kocoura dlouho neviděl.
Přemýšlel, proč se o něj starají pan a paní Weasleyovi, ale nezeptal se na to. Nechtěl znovu vyvolávat Hermioninu nedůvěru.
-
Sirius, ale takový problém neměl, a klidně se zeptal. "Proč tu Křivonožka nebydlí s vámi?"
"Já ti to neřekla? Jedno děvče z řádu je alergické na kočky – ano je z mudlovské rodiny. A tak když Brumbál udělal ze zámku hlavní sídlo Řádu, tak tu s námi Křivonožka nemohl zůstat. A když jsem ho chtěla i nadále vídat, tak jsme se Molly a Arthura zeptali, jestli by si ho nevzali. Souhlasili a tak teď žije s nimi." Vysvětlila lehce překvapená Hermiona.
"Už sem ho dlouho neviděl." Řekl Sirius. "Můj první přítel po Azkabanu...."
Odmlčel se, jak se ztratil ve vzpomínkách.
-
Právě v ten okamžik se ozvalo z krbu tiché zapraskání a během vteřiny vzplály zelené plameny. Z nich vystoupila žena kolem padesátky, následována mužem vypadajícím jen o trochu starším. Harry si všiml, že Hermiona byla mladší kopií své matky. Šedé vlasy a vrásky ve tváři paní Grangerové byly jediným rozdílem.
Pan Granger nebyl příliš vysoký, ale i tak vyšší než jeho žena. Měl krátké šedé vlasy a stejně hnědé oči jako jeho dcera.
-
"Mami! Tati!" vykřikla Hermiona a radostně je objala.
"Ahoj zlatíčko." Pozdravil jí otec a políbil na čelo. "Vypadáš báječně."
Hermiona se začervenala a její matka měla slzy v očích.
"Moje malá holčička." Řekla. "Tak dospělá."
"Ale mami!" pověděla jí mladá těhotná žena.
Pan a paní Grangerovi se otočili ke zbytku skupiny v místnosti.
"Mami, tati - tohle je Sirius Black a Remus Lupin." představila je Hermiona. "Remusi, Siri - tohle jsou moji rodiče."
Sirius a Remus si s nimi potřásli rukama.
-
Paní Grangerová když si potřásala rukou se Siriusem poznamenala."Zdáte se mi povědomý."
Ten se na ní zašklebil. "Mám takovou tvář, madam."
"Oh, říkejte mi Wendy. Zní to tak hrozně staře celé to paní nebo madam." Smála se.
Ron ukázal rodičům jejich pokoj a ti se k nim po dvaceti minutách, kdy se zabydleli, připojili. Všichni společně povečeřeli a celou dobu se smáli a vtipkovali.
Harry zjistil, že Hermionini rodiče jsou velmi milí, zvlášť protože rozuměl jejich poznámkám o mudlovském světě. Draco na druhou stranu měl problémy vůbec porozumět o čem to Grangerovi vlastně mluví. Těm naštěstí nevadilo, že musejí přerušovat konverzaci a vysvětlovat různé věci Dracovi – nakonec byl to přeci takový okouzlující mladý muž.
-
Všichni seděli a povídali si celé hodiny. Když bylo po večeři, přesunuli se do obývacího pokoje na pohodlné gauče. Draco si lehl do náruče Harrymu, Hermiona se přitulila k Ronovi. Remus a Sirius si vykouzlili z jedné vánoční ozdoby svůj gauč a seděli přitisknuti k sobě. Pána paní Grangerovi seděli vedle nich. Pokračovali si povídáním až do půlnoci.
Když jim hodiny na stěně svým odbitím oznámily, že je jedna hodina po půlnoci, Wendy poslala celou ospalou společnost do jejich postelí.
-
Strachovala se, tak jak dokáží jen matky o unaveného Draca. Harry ho bez řečí zvedl do náruče, protože věděl, že by bylo úplně zbytečné se blondýna pokoušet probudit.
Když nesl Draca do jejich pokoje, viděl Harry jak rodiče Hermionu objali na dobrou noc.
Jakmile byl v pokoji, položil Draca na postel. Zakouzlil nad menším chlapcem převlékací kouzlo a pak se do pyžama převlékl on sám.
Konečně si vlezl do postele. Podíval se na Draca a cítil, že mu potřebuje být nablízku.
Přemýšlel, jestli to je díky jejich spojení srdcí nebo tím, že cítil Dracovu potřebu léčby.
-
Nebo to bylo něco zcela jiného... Po jejich nečekaném polibku, nevěděl co si myslet. Nakonec byl příjemný, a dokonce ne jen tak obyčejně příjemný.
Byl vážně gay?
Mohl být vůbec gay? Znamenalo to, že se zamilovává do svého nepřítele? Bylo vůbec myslitelné, aby on Harry Potter miloval Draca Malfoye?
Všechny tyhle myšlenky se mu honily v hlavě také s tím faktem, že tohle byla budoucnost.
Uvědomoval si také to, že tohle je možná budoucnost, nikoliv jistá budoucnost. Za pár let to klidně mohlo vypadat takhle – ale také to mohlo být úplně jinak. Pokud by někdo - někde udělal rozdílné rozhodnutí během těch sedmi let.
-
I tak, jestli tohle byla budoucnost... Tak v ní Draca miluje. Pokud tohle byla jistá budoucnost - tak se dřív nebo později do blondýna zamiluje.
Tak proč ne teď?
-
Zamračil se sám na sebe. Nemohl se přeci jen tak náhle a jednoduše rozhodnout, že se do někoho zamiluje. Ale ono to nebylo tak náhle. Zamilovával se do Draca Malfoye už celé týdny, možná celé měsíce. Postupně jak bylo jejich přátelství nucené procházet změnami od té doby, co se dostali sem. Začali si oba mezi sebou rozumět. Dokázali spolu trávit čas bez toho, že by se uráželi. A popravdě Harry si čas strávený spolu s Dracem užíval. Už dřív přemýšlel, jak by to dopadlo, kdyby si měl vybrat mezi Dracem, kterého znal nyní a Hermionou s Ronem. Jenže teď už si nebyl tak jistý, že by si zvolil ty posledně jmenované.
Tak proč ne teď?
-
Bylo tak příjemné ho líbat a nezáleželo na tom, jak moc se snažil namlouvat si, že zůstal v objetí blondýna jen kvůli Hermioně. Samozřejmě, že to byl jeden z důvodů, ale nebyl to ten jediný.
Byl to příjemný pocit. Z počátku trochu zvláštní, ale přesto dobrý. Popravdě, když o tom čím dál tím víc přemýšlel, byl to báječný pocit.
Tak proč ne teď?
-
Chtěl to udělat znova. Cítit ty jemné rty na svých, zažít tu hřejivost a nádheru... Jakou bude mít Dracův jazyk chuť? Bylo to už strašně dávno, co Harry někoho naposled políbil – a nikdy to nebyl tak dobrý zážitek. Nikdy z toho neměl ten pocit chůze v oblacích a přitom to chtěl stále víc, víc a víc. Chtěl to, o čem mluvil každý kluk z nebelvírské koleje. A cítit Malfoye bylo tak příjemné.
Tak proč ne teď?
Pokládal si tu otázku stále znova a znova, proč ne teď? A náhle nemohl najít žádný důvod proč ne. Bylo to možná proto, že v tomhle neměl nikdy na výběr? Samozřejmě si chtěl říct, když teď viděl, že je to opravdu možné, že už je dávno do Draca zamilovaný, že to měl plně pod kontrolou.
-
Nakonec když si všechno ujasnil, pomalu se vrátil k blondýnovi, který okupoval jeho myšlenky. Všechny jeho naděje a sny se rázem rozpadly, když uviděl Dracovu bledou tvář, pohublou se slabě zapadlýma očima. Jeho srdce se kvůli druhému chlapci rozbušilo. Musel položit své ruce kolem něj a přitáhnout si ho blíž. Draco v jeho rukách téměř nic nevážil, toho si Harry všiml už předtím, když ho nesl do jejich pokoje.
Jejich pokoje.
Něco na těch slovech znělo Harrymu dobře a zdálo se mu to ještě víc, když si v jeho rukách Draco slabě povzdechl a přitiskl se k němu.
Harry ho ochranitelsky držel a konečně se rozhodl.
Zcela nepochybně teď.
-
-
Pokračování příště
-
-
Komentáře
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | salazaret | 07. 03. 2011 - 22:12 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | bacil | 07. 03. 2011 - 22:14 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | bara1982 | 07. 03. 2011 - 22:48 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | kjenik | 08. 03. 2011 - 00:24 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | misule | 08. 03. 2011 - 12:04 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | lady corten | 08. 03. 2011 - 12:34 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | balduin | 08. 03. 2011 - 15:51 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | ivet | 08. 03. 2011 - 18:38 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | deny | 10. 03. 2011 - 09:10 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | darken | 10. 03. 2011 - 21:13 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | nade | 13. 03. 2011 - 21:27 |
| RE: V nesprávném čase - 16/2 | starvation | 14. 03. 2011 - 21:29 |